Hroby a pomníky, část 25

Středa v 20:08 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Miloslav Choc



Miloslav Choc byl značně rozporuplná osobnost. Za války byl nasazen v Dusseldorfu. V květnu v pětačtyřicátém se zúčastnil Pražského povstání. Po válce vstoupil do ČSNS a odjel do pohraničí, kde se dostal před soud, protože údajně zavraždil Němce Karla Reichmanna. Byl osvobozen na základě psychiatrického posudku.

Choc poté žil s prarodiči a zapsal se na vysokou školu, ale po únoru 1948 byl jako národní socialista ze školy vyhozen.. Odešel do zahraničí a stal se členem emigrantské odbojové organizace. Při návratu sestavil skupinu lidí, mezi nimiž byl i další člen ČSNS Slavoj Šádek. Choc se rozhodl, že získá důležité dokumenty od komunistického funkcionáře majora Augustina Schramma. Poté co Choc vstoupil do domu, kde Schramm bydlel, byl Schramm po několika minutách zastřelen. Ale co se v domě přesně odehrálo a jaký měl na tom Choc podíl, je dodnes záhadou, protože se v domě pohybovalo víc lidí. Výrok soudu byl jednoznačný - trest smrti. I Choc má na hřbitově pouze desku. Jeho pozůstatky jsou nejspíše v hromadném hrobě.

 

Tak nám skončily volby

7. října 2018 v 22:35 | Vladislav Svoboda

tak, jak jsem předvídal

Volby skončili v podstatě tak, jak jsem předvídal. Velká bojovnice za mír, kandidující za prapodivnou koalici, v které byla i ČSNS 2005 skončila v obvodu 23 - Praha 8 z 16 kandidátů na 14. místě s 360 hlasy, což ji dalo 0,86%. Marie Paukejová kandidující za ČSNS v obvodu 14 - České Budějovice získala 1082 hlasů, což ji vyneslo 2,47%, které ji postačily na poslední místo. Nejlíp si vedl bojovník proti NATO Obrtel Marek v obvodě 62 - Prostějov, který získal 3 356 hlasů, což mu vyneslo 7,92 % a krásné 5. místo. Suverénně porazil bývalého místopředsedu a předsedu Lva 21 a Paroubkova sponzora Petra Michka, který tentokrát pro změnu za Moravany získal 1484 hlasů a krásné poslední místo.
Pokud jde o ostatní, kteří měli v minulosti co do činění s národními socialisty, tak také neuspěli. Jan Vondrouš s 1346 hlasy skončil na posledním místě a bohužel neporazil Davida Ratha, který kupodivu získal 2323 hlasů - 4,97% a sedmé místo.
Přes veškerou snahu a mediální podporu získal ve volebním obvodě 71- Ostrava město Jiří Paroubek 1718 hlasů, které činili pouhé 6,90% a nestačili ani na bronzovou medaili. Jiří Paroubek, bývalý předseda vlády, předseda dvou politických strana, úspěšný autor několika knih, k svému pláči získal pouhé sedmé místo.
I komunální volby dopadli podle předpokladu. V Borovanech získali bývalý členové ČSNS 19,68%, což je o 3,01 % víc než před čtyřmi roky. Získali opět 3 zastupitele a z pěti kandidujících subjektů skončili druzí. I v Oslavanech získali bývalý členové ČSNS stejný počet mandátů jalo před čtyřmi roky, když ztratili 0,8% hlasů - 14,09%. I Kladruby si polepšili a to dokonce o víc jak osm procent a to i přesto, že tam není žádný člen ČSNS včetně, jak jsem dozvěděl, Karla Doskočila.
Ono to je vůbec zajímavé. Podle "pana" Klusáčka se situace v jeho straně stabilizovala. Což je pravděpodobné, protože všichni ti, co mu tehdy pomohli zosnovat podvodný sjezd, už nejsou členy strany. Nabízí se otázka: Proč? A jak je to s tou "stabilizací".
Jinde to dopadlo taktéž podle předpokladu. V Ústí nad Orlicí získala ČSNS 0,85% a z deseti kandidátek byla poslední.. V Horním Štěpánově ČSNS taktéž obsadila ze čtyř kandidátek poslední místo, ale s lepším skórem, ve výši 3,48%.
I Národní socialisté zabodovali. V maličké vesničce na Znojemsku, kde přišlo volit 119 voličů Národní socialisté zvítězili, když dostali 62,51% a získali pět zastupitelů.. Ve Spáleném Poříčí získali Národní socialisté o 1,12% víc než před čtyřmi roky, což jim pomohlo získat křeslo jednoho zastupitele.. Bohužel v České Lípě s 0,15% obsadili poslední místo a ani v Plzni neuspěli.
Pak tu ještě máme Podolanku, kde sestavil kandidátku Karel Janko a sám se umístil na první místo kandidátky. Kandidátka získala jednoho zastupitele. Bohužel nebo bohudík, záleží jak se na to člověk dívá, Karel Janko to není.
A co za čtyři roky? Mám obavu s ohledem na věkovou strukturu a schopnosti "pana" Klusáčka, že už nebude co volit.

Výsledky Národních socialistů

7. října 2018 v 22:29 | Jaroslav Král |  Aktuality

Zpráva od předsedy

1. V návaznosti na předchozí volební prognózu V. Svobody, uveřejněnou na Tvém blogu dne 29. srpna 2018 informuji o výsledcích strany Národní socialisté v obecních volbách 5.-6. října 2018.

2. Naše strana předložila kandidátky v 8 obcích, městech a městských částech, a to buď samostatně (5 kandidátek), v koalici (1 kandidátka) a jako společné s nezávislými kandidáty (2 kandidátky). To je - pokud vím - největší počet ze všech 4 nár.soc. odnoží.


3. Zvítězili jsme ve Střížovicích s 60,70 % hlasů a 4 zvolenými zastupiteli ze 7 volených členů zastupitelstva. Předpokládám proto, že náš dlouholetý starosta bratr J. Fejfar zde bude opět zvolen starostou. Dále jsme uspěli ve Strachoticích s 13,75 % hlasů (1 zvolený zastupitel) a ve Spáleném Poříčí s 5,65 % hlasů (1 zvolená zastupitelka).


4. Naproti tomu jsme neuspěli v Praze, Plzni, Plzni 1, České Lípě a Velešíně. Výsledky bude podrobně analyzovat předsednictvo ÚR. Za sebe je však hodnotím kladně, neboť prokazují konsolidaci a akceschopnost strany po odchodu lidí kolem P. Bendy, a to zvláště za situace, kdy jsme z ústředí nemohli podpořit naše územní organizace a kandidáty finančně.

S bratrským pozdravem!

Jaroslav Král

předseda strany
 


Ke komunálním volbám v malém městě

5. října 2018 v 19:31 | Ivan Fenz |  Aktuality

Židlochovice

Pluralita, byl požadavek změny v r. 1989. Jak to vypadá v malém městě po cca 30letech? Je to guláš. Tady máme do komunálních voleb 5 kandidátek stran: ANO - tu si zřídil celostátně stbácký práskač ( člověk sice bez charakteru, ale s chtivostí peněz i moci) po jeho vzoru se i zde etablovali původně nevolitelní ODSáci a jsou na radnici dodnes. ODS - minule ztratila hegemonii, což jsem veřejně kvitoval, aby zde byla nějaká opozice ( ovšem přečkávali jen za bukem a nebylo je slyšet 4roky). KSČM - sesbíraní důchodci, kteří nic nepochopili a nic nezapomněli. Za zámecké Židlochovice - nostalgici po čemsi ( zdejší zámek a panství užíval arcivévoda Bedřich Habsburský, od Bezruče označený "Markýz Gero", jinak do r.1916 vrchní velitel rakouské armády odpovědný i za popravy v armádě). Jeho předchůdce ( přestavoval zámek ) a vyžadoval do r. 1848 přesné plnění roboty pomocí drábů s lískovkami u trestné lavice. Asi se těm nostalgikům po nějakém výprasku stoná. TOP 09 - vede je starosta pevnou rukou a krotil i ty ostatní strany. Podle mého vkusu to zalívá svěcenou vodou až moc a to nevydrží. Jinak je poctivý a pracovitý, jen papeže Františka se asi nedrží, spíše otylého Duky. No jakáž pakáž, vyberu ze všech 75 těch cca 10, ostatní ať rozhodne náhoda. Moje žena rozvažuje, prý je to jedna banda ( nakonec to opíše ode mne). Je to trošku náročnější, ale je dobře, že to je alespoň takto. Můj dojem je, že zmíněné strany škobrtají za vývojem. KSČM, Za zámecké Židlochovice, ODS hledají jistotu v minulosti. ANO a TOP 09 se nesnášejí a jejich cílem je udržet se, buď jak buď.

Hroby a památníky, 24. část

1. října 2018 v 19:14 | Vladislav Svoboda

Slavoj Šádek



Dalším, po kterém zůstala pouze kamenná deska na Ďáblickém hřbitově, je Slavoj Šádek, který do ČSNS vstoupil po skončení války v roce 1945. Působil jako funkcionář mládeže. Po únoru 1948 ho seznámili se svými protirežimními odbojovými aktivitami Josef Dvorský a Jaroslav Fiala. Bez váháni se k nim přidal. Jeho hlavním úkolem bylo šíření myšlenek odboje a získávání zpravodajských informací. Díky Jaroslavovi Fialovi se Slavoj Šádek seznámil s Miloslavem Chocem, kterému předal dvě pistole. Na schůzce na náměstí Jiřího z Poděbrad se Miloslav Choc svěřil Fialovi a Šádkovy se záměrem získat od jistého muže důležité dokumenty. Jednalo se o komunistického funkcionáře majora Augustina Schramma. Po Chocově prvním neúspěšném pokusu se Slavoj Šádek druhý den k Chocovi přidal. Šádek čekal na Choce v taxíku. O několik minut později byl Augustin Schramm zastřelen. Ale co se ve čtvrtém patře domu tehdy přesně událo, a jaký podíl měl právě Choc , je dodnes záhadou, protože se na místě pohybovali další osoby. Po Chodcově příchodu oba odjeli z místa činu a znovu se viděli až po svém zatčení. Výrok soudu zněl jednoznačně - trest smrti.

Národní svatováclavská pouť v plném lesku

28. září 2018 v 19:16 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Sledováno na Proglasu a poté na ČT2

Starou Boleslav jsem dosud nenavštívil a patrně už se tak ani v budoucnu nestane. Na Proglasu jsem sledoval začátek, to jsme s manželkou končili se snídaní. Zaujalo mne, že celebroval i olomoucký arcibiskup Jan Graubner, se kterým jsem měl před časem možnost v Přerově prohodit pár slov na vernisáži výstavy Rozkulačeno.
Ohlášen byl i kardinál Dominik Duka, jehož projev byl zaměřen na určení spojitosti mezi osudem sv. Václava a státním svátkem Dnem české státnosti. Několika citáty od T. G. Masaryka ukázal na pojetí víry našeho prvého prezidenta. Buď pan kardinál nebo komentátor pořadu neopomenul připomenout, že i Masaryk se modlíval a že jeho motlitbou byl text "Otče náš", protože ten měl být z jemu známých modliteb tím nejhezčím.
Celá akce byla dobře organizačně připravena. Vím, kolik práce dá připravit krajský sokolský slet a dovedu si představit kolik koncepčních otázek a různých detailů museli zvládnout organizátoři např. prvého či posledního dne hromadných sletových vystoupení na posledních dvou všesokolských sletech v Praze.
Na pouť přijeli hosté ze zahraničí, dokonce i vnuk českých imigriantů do USA John George Vlazny, emeritní arcibiskup v Portlandu, Oregon, který dokázal trochu hovořit i česky. Na všesokolské slety do Prahy jezdí zase skupiny amerických sokolů, které se objevují i jako cvičenci na ploše.
Byl to arcibiskup Dominik Duka, kterému se podařilo s naším Sokolem uzavřít dohodu, jež vyústila na všesokolských sletech v Praze v roce 2012 a 2018 ve mše sloužené ve Svatovítském chrámu jako jejich volná součást. Svědčí to i tom, že padají stará dogmata o nemožnosti nesoužití mezi katolickou církví a Českou obcí sokolskou. Někdejší desítky let staré stanovy Sokola takové klauzule o antagonismu zahrnovaly. Možná to leckomu pomůže pochopit, že součástí dnešní národní poutě se v ceremoniálu objevil vedle orlice Martiny Emmerlingové v historickém kroji i sokol Jan Štěpánek.
Časy se mění a mnohé dříve nesmiřitelné si dnes začíná rozumět. Dobrý začátek pokračuje!
Snímky pořízené z televizní obrazovky najde čtenář v galerii.

Před 150 lety

25. září 2018 v 23:22 | Přemysl Votava |  Jiní autoři

Václav Klofáč stál u zrodu Československa

(21.9.1868 - 10.7.1942)



V době první republiky, byla vždy kolem V.Klofáče velká mediální sláva. Václav Klofáč, byl vedle exilových osobností TGM, Dr.E.Beneše, jedním z představitelů domácího odboje.

Jen krátce si připomeňme jeho životní osudy, spojené se vznikem Československa. Klofáč byl přední český novinář, brilantní řečník, ale zejména český politik, který výrazně ovlivnil českou politickou scénu. Je příznačné, že tento rodák z Německého, dnes Havlíčkova Brodu měl, jak místem narození, tak i svým životem velice blízko ke Karlu Havlíčkovi Borovskému. Oba byli významnými novináři i politiky, hájícími české národní zájmy v rakouské monarchii. Tím více si získával naše sympatie.


Václav Klofáč, jako poslanec Říšské rady, stál aktivně u snah, které vedly k osvobození slovanských národů z Rakousko - Uherského poddanství. Tyto emancipační, tedy protirakouské snahy, ho přivedly do rakouského žaláře. Boural rakouskou monarchii….. Byl proto obžalován z velezrady a tři roky vězněn. Hrozil mu trest smrti. Teprve na základě amnestie nově nastupujícího císaře Karla I. v červenci 1917, byl spolu s dalšími českými politiky, mimo jiné K. Kramářem, A. Rašínem, propuštěn z vězení. V červenci 1918 se stal místopředsedou Národního výboru československého.


Je jedním z čelných českých politiků, kteří stáli u zrodu Československa 28.října 1918. Stal se i prvním československým ministrem národní obrany. V době prvorepublikového Československa byl také poslancem a později i senátorem. Jedno volební období byl předsedou Senátu. Byl také představitelem strany Národních sociálů, socialistů.


Václav J. Klofáč je významnou osobností, která formovala počátky nového státu. Letos 21.září jsme si mohli připomenout 150.výročí jeho narození. Nestalo se tak, škoda. Hledáme pracně nové osobnosti a na ty skutečné zapomínáme. Dějiny dokonce přepisujeme…. !


Závěrem jeden záslužný čin spojený s V. Klofáčem. K vlastnostem V. Klofáče patřilo, že nezapomněl na své rodiště Německý, dnešní Havlíčkův Brod. Nezapomněl na svůj politický vzor, na národního mučedníka Karla Havlíčka Borovského. U příležitosti 100. výročí jeho narození v roce 1921, Václav Klofáč věnoval, jako ministr národní obrany, městu několik zabavených rakouských bronzových děl. Ta posloužila, jako materiál pro odlití známé sochy "Havlíček burcující", která je dílem Bohumila Kafky. Je umístněna v krásném parku nedaleko centra města. Zajděte tam najdete zde odkaz Václava J. Klofáče.

Havlíček burcující !!! Jak aktuální pro dnešní dobu .

Přemysl Votava

Mpř. Národní socialisté

V patové situaci jsme se zachovali státotvorně

20. září 2018 v 22:32 | Jan Hamáček |  Aktuality

Dopis předsedy ČSSD k nominaci na ministra zahraničí

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

včera jsem odeslal premiérovi Andreji Babišovi dopis, ve kterém jsem ho požádal, aby ústavním postupem navrhl prezidentu republiky na post ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Rád bych vám k tomuto kroku napsal několik vět, které pokládám za důležité vám sdělit.

Situaci, do které jsme se s funkcí ministra zahraničí dostali, jsme nezavinili. Nebylo chybou ČSSD, že prezident republiky odmítl jmenovat našeho kandidáta do čela resortu zahraničí. Nebyli jsme to my, kdo blokoval celou situaci. Věřte, že mně osobně nečinilo a nečiní žádné potěšení to, že mám vedle ministerstva vnitra na starosti ještě další ministerstvo. Není to pro mě jednoduché, na druhou stranu si jsem jistý, že jsme spolu s týmem lidí na ministerstvu zahraničí toto období úspěšně zvládli.

A právě jedním z těchto lidí, díky kterým v posledních měsících agenda ministerstva zahraničí běží zcela bez problémů, je první náměstek ministra zahraničí Tomáš Petříček. V minulých dnech jsem s ním celou situaci okolo ministra zahraničí intenzivně řešil. Na konci srpna jsem dostal od Předsednictva strany mandát k řešení této patové situace a řekl jsem, že řešení oznámím do konce října. Ale jelikož se nám podařilo najít řešení už nyní, nemělo smysl čekat s jeho oznámením až do října. Úkolem politiků je dohodnout se a problémy řešit.

Navrhl jsem Tomáše Petříčka na post ministra zahraničních věcí z několika důvodů. Tomáše znám mnoho let a znám ho jako vysoce inteligentního člověka, který vystudoval tři vysoké školy včetně zahraničních univerzit, je výborně jazykově vybaven a perfektně se orientuje v zahraniční politice. Velmi dobře zná podobu i fungování struktur Evropské unie, jako první náměstek ministra zahraničí zná také fungování tohoto resortu. Je pro mě navíc zárukou toho, že zahraniční politika řízená z Černínského paláce bude v souladu s koncepcí zahraniční politiky České republiky a s programovým prohlášením vlády.

Je samozřejmě logické, že opozice bude tuto volbu kritizovat. Že nám bude například předhazováno, že jde o ústupek prezidentovi. O nic takového se přitom nejedná. Zachovali jsme se v patové situaci státotvorně a vyřešili jsme problémovou situaci, kterou jsme nezavinili.

Věřím, že až se Tomáš Petříček sejde s panem premiérem a panem prezidentem, bude jmenován do funkce ministra a dokáže svojí prací, že je dobrou volbou. A věřím také, že ho jako strana maximálně podpoříme.

Váš Jan Hamáček

Září 1938 očima generála Františka Moravce

19. září 2018 v 23:38 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Od druhé československé krize k Mnichovské dohodě a k 15. březnu 1939

František Moravec nazval ve svých pamětech (Špión, jemuž nevěřili) měsíc září 1938 Druhou československou krizí. (Jako první krizi označil květen 1938, v jehož druhé polovině proběhla částečná mobilizace.) Pod nátlakem Lorda Runcimana a domluv z Paříže a Londýna pražská vláda nabídla sudetským Němcům dalekosáhlé ústupky. Na Henleinovce to však neudělalo dojem. Dne 12. září 1938 měl Hitler pronést v Norimberku před nacistickým shromážděním projev, který měl dát světu odpověď Německa (Špión, jemuž nevěřili, str. 189). A-54 dal plukovníku gšt. Moravcovi v Lounech těsně předtím zprávu o obsahu Hitlerova projevu a podrobnosti plánu sudetoněmecké vzpoury, která měla být časově synchronizována s vůdcovou řečí. Majoři Frank a Fryč a štábní kapitán Tauer pak za dramatických okolností právě v čase vzpoury odváželi agenta A-54 zpět do Kraslic a na vlastní oči cestou viděli, jak plánované akce odporu probíhaly. Československé vojsko na přání Francie mělo být co nejzdrženlivější a zasáhlo až v době, kdy vzpoura kulminovala. Byly ztráty na životech u československých občanů.
Vypuzený Henlein z Říše nesmiřitelně prohlásil, že pro sudetoněmecký lid je jediným řešením zabrání Sudet. Pražská vláda jeho stranu rozpustila. Neville Chamberlein vykonal svou první návštěvu Hitlera v Berchtesgadenu. Hitler žádal, aby sudetské území s víc jak 50 % obyvatel německé národnosti bylo postoupeno Říši. To by podle něho zajistilo Evropě mír. Pražská vláda obdržela poté Anglo-francouzský plán, který kopíroval Hitlerovy požadavky. V Praze zapůsobil jako bomba. Vláda požádala Francii a Velkou Británii, aby svůj návrh odvolaly. To naše přátele popudilo a 21. září 1938 nám poslali nótu s naléhavou radou plán přijat. Generál Ludvík Krejčí dostal od vlády otázku, jak dlouho za dané situace a v tehdejším pro nás až nepřátelském ovzduší může naše republika v případě vypuknutí války vydržet. Ten odpověděl: "Asi tři týdny". Ještě téhož dne odpoledne prezident Beneš se souhlasem vlády odpověděl, že přijímá Anglo-francouzský plán. Teď byl na tahu Chamberlein. Československý lid reagoval na kapitulaci pražské vlády výbuchem národního rozhořčení. Chamberlein s naší kapitulací v kapse šel znovu za Hitlerem. Tato konference se konala v Gotesbergu. Hitler však reagoval tak, že to už mu nestačí. Své požadavky vystupňoval a doložil je mapou s vybarvenými územími včetně podmínek, jak mají být zabrána. Datum okupace stanovil na 1. říjen 1938, což korespondovalo se začátkem operace Zeleného plánu.
Británie a Francie zaváhaly. V nótě přinesené na naše ministerstvo zahraničních věcí francouzským vyslancem stálo, že teď už nám nemohou radit a rozhodnutí o přijatých opatřeních je na československé vládě. S obdobnou nótou se přidala i britská vláda. Ještě večer téhož dne, 22. září 1938, Československo vyhlásilo všeobecnou mobilizaci. Francie vyhlásila 24. září částečnou mobilizaci. A den nato Paříž Praze potvrdila, že splní své smluvní závazky a přijde Československu na pomoc, bude-li napadeno. Dne 27. září britská vláda nařídila, mobilizaci svých námořních sil. Hned po vyhlášení československé mobilizace plukovník gšt. Moravec odejel do Vyškova, kde v tom čase sídlilo velitelství československých branných sil. Vědělo se ze Zeleného plánu, že hlavní německý útok má být veden proti našim ještě nedostatečně opevněným jižním moravským hranicím z nedávno Hitlerem zabraného Rakouska. V předvečer 27. září 1938 si byl Československý generální štáb s ohledem na vlastní znalost rozložení spojeneckých sil a zpravodajské informace o nepřátelských silách jist, že svou historickou úlohu zvládne.
Selhal však Neville Chamberlein. Ve své snaze o dosažení míru, viděl věci, které neexistovaly, a byl slepý ke skutečné situaci. 27. září 1938 zaslal prezidentu Benešovi dva telegramy, ve kterých s chybnou kalkulací tvrdil, že rozdrcení dobře připravených československých divizí i s jejich pevnostní sítí na severu by bylo otázkou několika dnů. V té době došlo z Francie jedno povzbuzující poselství vyzývající naše nejvyšší velení k obraně zejména na Moravě. Autorem poselství byl generál Gamelin. Sovětský svaz nabízel pomoc, ale svízel byla v tom, že průchod pozemních sil by musel být veden přes země, které by s tím nesouhlasily. Naše země s ním hranici neměla. Na náš dotaz, jak by pomoc Sovětského svazu v případě požádání měla vypadat, došla odpověď, že by šlo o 400 letounů, ale bez posádek.
Britský ministerský předseda Chamberlain se stále zabýval novým plánem, jak urovnat sudetoněmeckou krizi pomocí ústupků. Pověřený Sir Horace Wilson přinesl Hitlerovi dopis, v němž se vycházelo z toho, že již dříve Československo přijalo Anglo-francouzský plán, takže teď jde jen o to, v jakém stupni by měl být realizován. Doporučil svolání nové konference, jež by smírnou cestou překážky odstranila a vypracovala způsob územního odstoupení. Tak otevřel Hitlerovi cestu ke svolání konference v Mnichově. Její potupný výsledek se dozvěděli čekající představitelé Československa v půl třetí ráno dne 30. září 1938.
Toho dne řešil prezident Beneš s členy své vlády hroznou otázku, zda se Československo má podrobit a přijmout Mnichovskou dohodu. Prezident konal i porady s vojenskými veliteli. Velitelé poukazovali na to, že armáda je připravena a národ sjednocen k odporu proti násilí. Věřili, že západní mocnosti se po vypuknutí války budou nuceny přidat na naši stranu. V tu dobu čekali i ve Vyškově na výsledek vrchní velitel štábu generál Krejčí a další velitelé včetně plukovníka gšt. Moravce. Telefon od prezidenta zazvonil v poledne. Dozvěděl se, že vláda v Praze právě podepsala kapitulaci. O den později, 1. října 1938, začaly německé jednotky s přechodem hranic a postupně okupovat sudetské území. Do 10. října s tím byly hotovy.
Zabavené německé dokumenty později ukázaly, že Německo v té době nebylo schopno bojovat na dvou frontách. František Moravec ve svých pamětech uvádí, že tajemství Mnichova neleží v tom, zda měly západní mocnosti potřebné informace či nikoliv. To tajemství pozůstává v tom, proč představitelé Anglie a Francie volili ztrátu tolika hodnot, životně důležitých nejen pro Československo, ale i pro jejich vlastní země, přestože měli v rukou potřebné informace.
Několik dnů po návratu plukovníka gšt. Moravce z Vyškova požadovalo ministerstvo vnitra po ministerstvu národní obrany ujištění, že všechna výzvědná činnost proti Německu bude zastavena. Pokyn k tomu přišel z Berlína. Františku Moravcovi to tlumočil přímo generál Jan Syrový, tehdejší ministerský předseda a současně i ministr národní obrany. Mělo to být vyjádřeno způsobem, že záleží na plukovníkovi samém, zda jej uposlechne, či nikoliv. Prezident Beneš už byl v cizině a tak se plukovník sám rozhodl. Šlo jen o to, jak oficiálně činnost proti Říši zakončit a přesto zajistit přísun informací o závažných událostech té doby. Své plány s nikým nesdílel. Z nové vlády téměř nikoho neznal. Začali se objevovat kolaboranti a situace se stala nebezpečnou.
Po jednání s Haroldem Gibsonem z britské zpravodajské služby začal František Moravec připravovat přenesení československé zpravodajské služby do Velké Británie. Vyplatilo se, že při reorganizaci v roce 1934 celý aparát decentralizoval a vybudoval předsunuté agenturní ústředny uvnitř země i v cizině. Začal organizovat jádro domácí zpravodajské sítě, tedy personál, se kterým by mělo být možné později po odchodu určených zpravodajských důstojníků do ciziny a po německé okupaci navázat spojení.
Novým prezidentem okleštěného Československa se stal Dr. Emil Hácha, prezident Nejvyššího soudu. Jmenoval vládu v čele s Rudolfem Beranem, v níž generál Jan Syrový nadále vykonával funkci ministra národní obrany. Ministra zahraničních věcí Františka Chvalkovského charakterizoval František Moravec jako nesympatickou osobnost, která se za svých předchozích funkcí vyslance v Berlíně a Římě naučila obdivu k totalitním režimům. Začal se uplatňovat vliv Německa, židovští občané byli propuštěni ze státní služby, armáda byla zredukována na dvanáct divizí, zastánci prezidenta Beneše byli odstraňováni z úřadů, začalo vyšetřování státních úředníků ohledně jejich arijských předků. Političtí vězni včetně dříve usvědčených německých špionů byli propuštěni na svobodu. Naše zpravodajská činnost proti Říši přesto pokračovala a podařilo se jí potvrdit náznaky toho, že se blíží okupace zbytku republiky. Plk. gšt. František Moravec byl rozhodnut zůstat ve vlasti tak dlouho, jak jen to bude možné.
Bylo to 3. března 1939, kdy došlo po výzvě A-54 na jednom pražském předměstí k mimořádné tajné schůzce s ním osobně. (Podle jiných autorů dne 3. března 1939 přišla od A-54 jen zpráva s návrhem na schůzku dne 11. 3. ráno do Turnova a ta se uskutečnit měla. Zřejmě v Praze. Zdroje k této věci se však v datech i obsahu různí.) Naši účastníci se od něho dozvěděli, jak proběhne 15. března obsazení torza naší republiky a že tento akt bude mezinárodně prezentován jako mírové opatření za účelem znovunastolení pořádku. Souběžně s obsazením Čech a Moravy plán počítal s vytvořením "nezávislého" Slovenska. A-54 předložil německý dokument, z něhož vyplývalo, že českoslovenští zpravodajští důstojníci budou podrobeni přísnému vyšetřování. Naznačil, že když odejdou za hranice, tak si je najde. Připomenul, aby se žádná z jeho kartoték nedostala do rukou německých orgánů. Rozloučil se slovy: "Mnoho štěstí, pane plukovníku. Neříkám sbohem, říkám Auf Wiedersehen." Plukovník Moravec podal o tom, co má brzy nastat, zprávu svým nadřízeným. Krátce řečeno, tato informace byla přijata s velkou nedůvěrou a to největší u ministra Chvalkovského.
František Moravec označil ve svých pamětech za nejtrapnější zkušenost svého života slyšení během zasedání vlády dne 11. března 1939 (Špión, jemuž nevěřili, str. 216). Vyžádali si je společně s generálem Bohumilem Fialou u ministerského předsedy Rudolfa Berana. Přijati byli předsedou vlády Beranem, generálem Janem Syrovým, ministrem zahraničních věcí Františkem Chvalkovským a Aloisem Eliášem, který byl v té době ministrem železnic. Plukovník Moravec s podporou generála Fialy přednesl podrobnou zprávu podloženou informacemi ze svých věrohodných zdrojů o tom, co republiku čeká 15. března. Předložil i řadu návrhů, jaká opatření za této situace by mohla být přijata. Šlo např. o přijetí symbolického branného odporu, útěk vlády do Londýna nebo Paříže jako znamení protestu pro světovou veřejnost, zničení hlavního štábu včetně papírů a zařízení. Odletět by mohla vojenská letadla, tajné zbraně by se daly přesunout do zahraničí nebo zničit. Důvěrné archivy ministerstev by měly být odstraněny nebo spáleny.
Přednesenou zprávu, která byla doplňována a upřesňována během debaty k ní, málokdo z přítomných vládních činitelů bral vážně. Ministr Chvalkovský ji zpochybnil výrokem, že kdyby to všechno, co nás má v nejbližších dnech potkat, měla být pravda, věděl by to sám jako první. I generál Syrový odmítl zprávě věřit. Jen Alois Eliáš mlčel. Ministerský předseda Beran se přidal k odmítavému stanovisku ministrů Chvalkovského a Syrového. Pro plukovníka Moravce znamenalo toto závěrečné odmítavé rozhodnutí jen jedno, že vše, co si předsevzal, musí učinit sám bez pomoci kohokoliv, dokonce i navzdory rozkazu své vlády, kterou už přestával jako svou vládu uznávat.
13. března ráno plukovník Moravec seznámil generála Bohumila Fialu se svým rozhodnutím odjet s vybranými důstojníky ze země a pokračovat v další práci proti Německu ze zahraničí. Fiala tento krok schválil. 14. března se důstojníci generálního štábu setkali na schůzi s generálem Janem Syrovým. Mluvilo se o různých věcech, ale nakonec padla slova i k možné okupaci, která hrozila 15. března 1939. K ní vydal rozkaz, který představoval klidné až vstřícné přijetí německých sil a za ně jednajících důstojníků. František Moravec si tento rozkaz vyhodnotil jako projev bezpodmínečné kapitulace. Pro něho se nyní stalo bezprostředním úkolem zajistit zničení našich zpravodajských archivů. Až teprve pod bezprostřední hrozbou dostal oficiální souhlas k jejich zničení.
Kolem poledne 14. března 1939 dostal plukovník gšt. Moravec vzkaz od majora Gibsona, že letoun pro cestu vybrané skupiny československých zpravodajských důstojníků do Londýna přistál na letišti v Ruzyni. Šlo o holandský civilní letoun. Následovalo ještě krátké setkání s přítelem a vlastencem generálem Fialou, jemuž osud přidělil úkol čekat na hlavním štábu příchod velitele německých branných sil pro Prahu. Po vzájemném cituplném rozloučení čekal plukovníka Moravce důležitý úkol, vybrat jedenáctku těch, kteří s ním poletí do Londýna. Původně se v sestavě předpokládala celá jeho rodina. Po překonání citových pohnutek se však rozhodl, že jedenáctka se bude skládat ze zpravodajských důstojníků. Kritéria si stanovil: Co největší užitečnost v zahraniční práci pro Československo a kdo příliš mnoho ví o našich agenturních sítích, takže by neměl být doma ponechán na pospas Gestapu.
Do jeho konečného výběru se dostali: podplukovník Oldřich Tichý, major Emil Strankmüller, major Josef Bartík, štábní kapitán Jaroslav Tauer, štábní kapitán František Fryč, štábní kapitán Josef Fořt, major Alois Frank, štábní kapitán Václav Sláma, štábní kapitán Vladimír Cigna, štábní kapitán Karel Paleček a štábní kapitán Bohumil Dítě. Ten posledně jmenovaný nakonec neletěl, protože cestou ze Slovenska jej postihla automobilová nehoda a odlet zmeškal. Po individuálních pokynech vybraným důstojníkům se šel plukovník Moravec ještě rozloučit domů. Manželku Vlastu informoval, že jede na služební cestu na Moravu, kde zůstane přes noc a požádal ji o zabalení nějakého prádla a kartáčku na zuby. Dcerky, tehdy ještě sedmnáctiletou Hanu a šestnáctiletou Tatianu vyzval, ať zítra nejdou do školy, že se v Praze čekají nějaké nepokoje. Když se František Moravec po rozloučení s rodinou vrátil znovu do budovy hlavního štábu, do pece byly přikládány poslední tajné papíry a okolní ovzduší bylo plné dýmu.
Doprava na letiště proběhla ve skupinách po odlišných trasách, i odbavení se zdařilo přes přítomnost mnoha německých agentů na letišti. Večerní let byl provázen bouřkou, nicméně dobře dopadl. Letěli nad Německem, mezipřistání bylo v Amsterodamu. Na anglickou půdu přistáli ještě před půlnocí na civilním letišti v Croydonu. Několik hodin poté, 15. března 1939, přišel šéf Abwehru Wilhelm Canaris do budovy hlavního štábu, kde nově příchozím očekávající štábní kapitán František Fárek sdělil, že jimi požadované materiály byly zničeny.
V období, kdy byl Německem 15. března 1939 pohlcen zbytek Čech a Moravy a stal se Protektorátem pod správou protektora von Neuratha, osobního představitele Adolfa Hitlera, dlel Edvard Beneš v Chicagu ve funkci profesora sociologie na tamní univerzitě. Na okupaci neprodleně zareagoval. Prohlásil, že První Československá republika znovu zákonně existuje a že její území je okupováno nepřítelem. Za cíl si dal ustavit v cizině československou politickou a vojenskou organizaci s vedením a ústředím v Londýně. Plukovník gšt. Moravec mu okamžitě napsal dopis o příjezdu jeho skupiny zpravodajských důstojníků do Londýna a vyjádřil v něm připravenost být mu k dispozici jako logickému veliteli budoucího osvobozujícího hnutí. Z Benešovy odpovědi vyplývalo jeho uspokojení, že se Moravcova skupina dostala za hranice a oznámil, že do Londýna přijede v červenci 1939. Očekávaného respektu se prezidentu Benešovi z britské strany dostalo až po ustavení československého výboru, jemuž stál v čele. Britská vláda výbor uznala jako prozatímní československou vládu v exilu.

Tento text je s nepatrnými úpravami převzat z knihy Jar. Skopala "František Moravec, jeho boj, rodina, vzpomínky", která vyšla vlastním nákladem autora v Přerově v dubnu 2018.

Obrázky dole jsou ze začátku července 1938 a prokazují odhodlanost sokolstva bránit svou vlast.



Jan Vondrouš a jeho pozvánka k volbám

18. září 2018 v 15:31 | Jan Vondrouš |  Aktuality

"zasilám předvolebni video".

Prosim, širte dál...

odkaz:









Jan Vondrouš

Kam dál