Jsme v době adventní

7. prosince 2018 v 16:44 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Má nám Bible co říci?

Štědrovečerní večeře, dárky a jejich chystání, stromeček, setkání s příbuzenstvem a všechny ty přípravné práce s tím spojené, to jsou nejčastější znaky vánočních svátků této doby. Navzdory této zmodernizované tradici jsem se pokusil jít ke kořenům Vánoc. Tak např. 25.prosinec jako den narození Páně měl být dohodnut (stanoven konvencí) až o několik století později než se Ježíš Kristus narodil. V Novém Zákoně datum narození nenajdeme, pouze okolnosi (i přírodního charakteru), za nichž Ježíš přišel na svět.
Dnes by nás snad měl zajímat i původní obsah křesťanských Vánoc nebo ještě lépe, s čím Ježíš k lidem přišel. O tom je svědectví dost, přinejmenším jsou popsána ve čtyřech evangeliích Nového Zákona, který tvoří druhou kratší část Bible. O tomto létě jsem začal se souběžnou opakovací četbou kapitol jak Starého, tak i Nového Zákona. Pokusím se čtenářům, kteří mají s takovým tématem trpělivost, uvést zde přepis svého shrnutí obsahu prvého Evangelia podle Matouše.

Evangelium podle Matouše

Je prvou knihou Nového zákona. Začíná Mesiášovým rodokmenem počínaje Abrahamem a končícím slovy a Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus. Když se Marie zasnoubila s Josefem, byla již těhotná z Ducha svatého. Josef byl Hospodinovým andělem na to upozorněn s tím, aby si ji nebál vzít. Josef uposlechl. Je to podle mého soudu jeden ze stavebních kamenů křesťanské víry.
Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů Krále Heroda. Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. Přišli se mu poklonit, král Herodes se to dozvěděl a tajně je požádal, až dítě najdou, ať mu to přijdou sdělit. Mudrci dítě našli i s matkou, poklonili se a předali své dary. Ve snu dostali od Boha pokyn, nevracet se k Herodovi. Uposlechli. I Josef dostal ve snu pokyn od Boha, měl zachránit Marii i dítě útěkem do Egypta. Oklamaný Herodes dal povraždit v Betlémě a okolí všechny chlapce mladší dvou let. Josef s rodinou se vrátili až po Herodově smrti a usadili se v Nazaretu v Galilejském kraji. To je příběh zachování Ježíše při životě při prvé velké hrozbě.

Začátek Ježíšovy mise v Galileji je spojen s jeho návštěvou u Jana Křtitele, který začal kázat v judské poušti. Vyzýval přitom své posluchače k pokání, což souviselo s očekáváním brzkého příchodu Ježíše. Ježíš za Janem k Jordánu skutečně dorazil a dal se jím pokřtít i když Jan zprvu namítal, že mu něco takového nepřísluší.
Ježíšova mise v Galileji pokračovala a je spojena s učením v synagogách, kázáním evangelia o Království, uzdravováním nemocných. Šly za ním velké zástupy nejen z Galileje. Své učedníky učil, kdo z lidí je hoden blahoslavenství. Měli to být ti, kteří byli chudí a trpěli na duchu i hmotně a přitom sami byli schopni milosrdenství. Pátá kapitola to specifikuje v devíti verších. Dnešními slovy dalo by se označit i za sociální program pod Božím dohledem. Přitom dodával, že nepřišel zrušit Zákon, ale naplnit jej. Desátá kapitola uvádí jména jeho dvanácti apoštolů - učedníků.
Ježíš mluvíval a učil i v podobenstvích. Např. v podobenství rozsévači, u něhož záleží, kam jeho zrno dopadne. Jeho výklad pak uzavřel: "Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu, někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou. "
Závěr Ježíšova života je popsán v kapitolách 26 až 28, kterou pak Evangelium podle Matouše končí. Popsán je průběh posledního pomazání dva dny před Velikonocemi během stolování u Šimona Malomocného v Betanii, kdy Ježíš o ženě, která mu polila tělo mastí, řekl, že ho připravila na pohřeb. Pak o prvním dnu Svátku nekvašených chlebů učedníci dohodli na Ježíšovo přání místo, kde se má uskutečnit velikonoční večeře s Hodem Beránka. Při ní pak padla Ježíšova slova, že jeden z Dvanácti (tedy z jeho spolustolovníků) ho zradí a Jidáš se dovtípil, že jsou mířena na něho. Zrada se pak v místě Getsemane ještě v noci naplnila a Ježíš pak byl po příchodu tlupy ozbrojenců a Jidášově identifikujícím polibku zatčen.
Ježíš se tak záhy dostal před Veleradu s veleknězem Kaifášem, kteří hledali cestu, jak ho odsoudit k smrti. Na tom se i ráno usnesli. Spoutaného ho odvedli a vydali římskému prokurátoru Pilátovi. Ten nebyl nakloněn vydat Ježíše na smrt, ale na konec tak po tlaku vrchních kněží, starších a jimi navedeného davu tak učinil. Byl připraven a odveden k ukřižování na místě Golgota. Jeho mrtvé tělo Pilát svolil vydat Josefovi z Arimatie, který je zavinul do čistého plátna a pochoval do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. Dveře hrobu zavalil velkým kamenem a odešel.
Následuje popis Ježíšova zmrtvýchvstání, provázený zemětřesením při sestoupení Hospodinova anděla. Ti, co byli nejblíže, zjistili, že hrob je prázdný. Jedenácti učedníkům, kteří odešli do Galileje na horu, určenou Ježíšem, se tam Ježíš ukázal a vyslechli tam jeho výzvu, aby pokračovali a získávali učedníky ze všech národů.
Podle Tomáše Halíka je centrem víry zvěst o velikonočním Ježíšově vzkříšení.
10. srpna 2018
Komentář k obrázkům:
Prvý (autorův) obrázek z léta 2003 je z tureckého města Sanli Urfa, kde nějakou dobu žil Abraham, od něhož je uváděn rodokmen Mesiáše a též rodokmeny Židů v jejich různých větvích. V levé části obrázku je vchod do Abrahamovy jeskyně.
Druhý obrázek představuje Chrám narození Páně v Betlémě postavený nad místem, kde se Ježíš Kristus narodil. Zdroj:
 

Zelňačka u Adamce

29. listopadu 2018 v 16:37 | zaslal Jaroslav Král |  Jiní autoři

O Svobodném slovu a jeho redaktorech v listopadu 1989

Sestry a bratři,
o balkónu Melantrichu se dlouhá léta mlčelo, nyní u příležitosti výročí listopadového převratu přinesla ČT tuto reportáž:


S bratrským pozdravem!
Jaroslav Král


Zemřel bratr Jan Skácel

22. listopadu 2018 v 12:07 | Jaroslav Král |  Aktuality

v symbolický listopadový den

Sestry a bratři,

1. nevím, zda nejde o nějakou symboliku s převratem v listopadu 1989, ale právě dne 17. listopadu 2018 zemřel bratr Jan Skácel!

2. pro případ vaší možné účasti upozorňuji, že jeho pohřeb se koná již tento pátek - viz parte!

3. Připomínám, že bratr Jan Skácel byl dlouholetým členem a funkcionářem předlistopadové Československé strany socialistické. Při prvém stranickém rozkolu v září 1990 byl zvolen generálním sekretářem Národně sociální strany, později byl také místopředsedou Národní strany a místopředsedou Národní demokracie. Naposledy se jako předseda Českého hnutí za národní jednotu zúčastnil spolu s dalšími hosty v dubnu 2017 III. sjezdu strany Národní socialisté.

Pokud mu to jeho zdravotní stav umožňoval, zúčastňoval se v minulosti i schůzek bývalých členů ČSS.

Čest jeho památce!
 


ČSSD - být či nebýt ... (ve vládě)

17. listopadu 2018 v 19:52 | Bohdan Babinec |  Jiní autoři

Být hlídacím psem

Když si pustím televizi a vidím a slyším co se děje, cítím se jako Alenka v říši divů. Nějaká skupina redaktorů a politických funkcionářů se mermomocí chce zbavit premiéra Babiše. Já sám jej nemusím, protože podvědomě cítím - jak říkal jeden významný americký činitel: "když vidím miliardáře, hned tuším závan nepravosti v získání jeho majetku". Baťové v Čechách vymizeli, Baťa neměl dotace. Když jsem v ČT viděl návštěvu redaktorů u Babiše ml. ve Švýcarsku a pak totéž v TV Nova, pochopil jsem, že za tím vším stojí zhrzená žena se synem, který je zřejmě psychicky nemocný. Při hovoru se snažil říkat to, co od něj očekávala jeho matka i redaktoři. Nic ve zlém, ale dělat aféru a humbuk z rozhovoru s pravděpodobně nemocným člověkem je dost laciné. Na otázku, zda byl na Krym unesen on sám říká že on tomu říká únos. Pochopitelně, že jeho otec by udělal dobře kdyby rezignoval a zastoupil by jej Faltýnek, Brabec či někdo jiný a to po celou dobu probíhajícího trestního stíhání. To však očekávat nemůžeme, neboť existuje tandem prezident - premiér.
Úkolem ČSSD proto teď je dělat ve vládě hlídacího psa aby se plnil volební program ČSSD, aby ministři, např. min. kultury Staněk, nenavrhovali zvýšení koncesionářských poplatků za televizi a rozhlas, ale naopak, snažil se je snížit a zavést kontrolu, kam těch 7 miliard z těchto poplatků jde. Jak je možné, že manažeři a vedoucí oddělení ČT a Českého rozhlasu mají stotisícové platy, přičemž program je čím dál tím horší? Nebo ten humbuk se zvířaty, kterým chtějí zakázat vystupování v cirkusech. Když vezmu sám sebe, tak bych exotického tvora (slon, tygr, lev,…) viděl živé až ve 43 letech, kdy jsem poprvé navštívil ZOO. Tyto zoologické zahrady jsou málokde a mnoho dětí tedy nemá možnost do nich zajít a tato zvířata živá vidět. Zakázat lze vše, to je to nejjednodušší. Těžší je zavést správnou kontrolu. Třeba takovou, jako je ve zdravotnictví na provoz ordinací (např. hygienické povolení bez něhož nelze získat licenci). No a v cirkusech by třeba mělo existovat povolení vystavené veterinární službou. Jak já znám cirkusy (Bernes a Princ) tak tam mají zvířata mnohem lepší podmínky než mnohá zvířata v bytech, domácí mazlíčci.
Závěrem bych řekl, že lidstvo má tři hendikepy - nacionalismus, náboženství a nenasytnost. V zápolení mezi mezi politickými stranami se bojuje hlavně o korýtka ne o blaho prostého lidu. A proto ČSSD z vlády nesmí vystoupit, ale - znovu opakuji - dělat ve vládě hlídacího psa. To je jeden ze způsobů jak dosáhnout růstu preferencí. Vždyť máme dobrou koncepci důchodového systému kde nezáleží na porodnosti a také koncepci zdravotnickou kdy by se zrušily smlouvy mezi lékaři a pojišťovnami. Pacient má přece smlouvu s pojišťovnou a on by měl rozhodovat kde a u koho se bude léčit. Tuto koncepci je však ještě potřeba dopilovat z ekonomického pohledu.
MUDr. Bohdan Babinec, CSc.

Viktor Trkal v Přerově

13. listopadu 2018 v 15:49 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Vzpomínka na rok 2004

Byla to tehdy předvolební akce před volbami do Evropského parlamentu, kterých se socialisté zúčastnili v rámci Národní koalice. Bratr Viktor Trkal byl tehdy jejich nejvyšším přítomným zástupcem a přidal akci i něco vážnosti. Přidávám několik svých fotografií:

Národní koalici tvořily Národní strana a ČSNS.


Sešli se i dva atleti Miloš Přidal (vrcholový rozhodčí atletiky) a Viktor Trkal (někdejší reprezentant na překážkách).

Kontrola techniky před mítinkem.

Zemřel bratr Viktor Trkal

13. listopadu 2018 v 15:16 | Přemysl Votava |  Aktuality

Za RNDr. Viktorem Trkalem, CSc.

V neděli 11. listopadu zemřel RNDr. Viktor Trkal CSc., bylo mu 89let. Bojoval až do konce svých dnů tak, jak byl zvyklý po celý svůj život. Tedy nic nevzdávat, vždy bojovat! Bojoval na atletické dráze, jako špičkový československý reprezentant, později zastupoval Českou republiku, byl předním evropským funkcionářem. Byl autorem atletických desetibojařských tabulek.
RNDr. Trkal byl také vynikajícím vědcem, autorem mnoha vědeckých publikací. Vedle těchto svých činností byl především českým vlastencem. S láskou k vlasti, byl spojen celý jeho život. Bránil demokracii jako vysokoškolák v únoru 1948, s nadějí přivítal listopadové události roku 1989. Tehdy vstoupil do aktivní politiky, pro nás bylo ctí, že se stal národním socialistou. Neodpočíval, snažil se pomoci znovu probuzené straně zkušenostmi i radou. Jeho znalost historie i dějinných souvislostí, byla pro nás školou života. Na výzvu členů strany stanul v polovině devadesátých let v čele pražské organizace, následně se stal i 1. místopředsedou celé strany. Měl autoritu, nebál se říci svůj názor, někdy pořádně nahlas. Jako takového jsme ho znali. Byl i dlouholetým předsedou Českého národního sdružení, sdružující vlastenecké organizace. I zde burcoval k aktivitě, odmítal pasivitu, či lhostejnost.
Dr. Trkal byl přes rok upoután na lůžko ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích. I tam bojoval…. Viktor Trkal pro nás občany se stal vzorem poctivého a statečného vlastence. Byl vždy s námi, neutíkal z boje. Miloval až příliš tuto vlast….
V pátek 16. 11. 2018 ve 14 hodin se s ním rozloučíme ve strašnickém krematoriu.
Přemysl Votava
místopředseda a tiskový mluvčí
strany Národní socialisté

Jak jsem nepoznal Miladu Horákovou

13. listopadu 2018 v 15:08 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

Film očima publicisty J. Pondělíčka

Film Milada, jak také jinak, mě lákal a tak jsem usedl k obrazovce abych ho shlédl. Jaká asi bude filmová Dr. Milada Horáková? Mé pocity ale byly během a hlavně po sledování filmu trochu rozpačité. Očekával jsem, že poznám osobnost, kterou jsem dosud vídával na filmovém materiálu natočeném během vykonstruovaného procesu. Ženu citlivou ale také ráznou . Výraznou osobnost sociálně cítící, vlastenecky založenou, kterou není snadné zlomit. Národní socialistku žijící ve velice komplikované a složité době, bojující za nadčasové, národní a všelidské hodnoty. Tak působí Dr, Horáková na archívních záběrech. Ve filmu jsem ji ale nějak nemohl poznat. Byly tam jistě vynikající a působivé scény. Zatčení gestapem, návrat z koncentračního tábora, úsilí o důchodové zajištění ve stáří i akt popravy mněly vysokou profesionální úroveň a i na mě zapůsobily emotivně. Celkově ale působil děj roztříštěně, scény příliš nenavazovaly a působily dojmem jakési zjednodušené zkratky. Rozhovory s Gottwaldem a Anežkou Hodinovou - Spurnou byly nepřesvědčivé a vypadaly jako by se odehrály v současnosti a ne krátce po skončení války. Chyběla účast významných osob, které se v okolí M. Horákové pohybovaly a patřily mezi aktéry událostí té doby. Jen osobnost Jana Masaryka zde sehrála významnější roli. Osoba Petra Zenkla mi tam chyběla úplně. Z. Kalandra, F. Zemínová nebo J. Nestával se tam prakticky jen mihli. Film se tak stal povrchním a nevystihl složitost tehdejší doby, kdy začínala studená válka a rozhádané velmoci si připravovaly pozice pro předpokládaný budoucí konflikt. Rovněž příprava vykonstruovaného procesu byla podána velice povrchně stejně jako samotný proces.
Přes některé silné okamžiky a kvalitně napsané a zahrané scény působil film mdlým dojmem, jen jako povšechná informace vyjmutá z nějaké učebnice. Skutečnou Miladu Horákovou jsem v tom nepoznával. Myslím, že osobnost, jakou byla Dr. Milada Horáková a doba, v níž žila a bojovala za své ideály, by zasloužila hlubší a možná i obsáhlejší zpracování.
Jiří Pondělíček
Národní socialisté

Z oslavy 100-leté republiky v Přerově 28. října 2018

1. listopadu 2018 v 11:58 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

na náměstí T. G. Masaryka a v Městském domě

Oslava proběhla tradičním způsobem. Za doprovodu živé hudby napochodovali vojáci se státní vlajkou a sokolové se sokolskými prapory. Ti vytvořili stafáž u pamětní desky našeho prvního prezidenta na budově radnice. Představitelé města v čele s primátorem Vladimírem Puchalským, senátorka Jitka Seitlová a zástupci spolků položili květiny k pamětní desce TGM. Ve třech hlavních projevech vystoupili ke státnímu svátku postupně primátor Vladimír Puchalský, senátorka Jitka Seitlová a starosta T. J. Sokol Přerov Vladimír Tabery.
Po československé státní hymně vojáci a sokolové odpochodovali k památníku legionáře Jana Gayera, kde položili kytičku a rozešli se.
Předem přihlášení zájemci z řad občanů zaujali pak místa v restauraci Městského domu ke slavnostní večeři.

Na tomto místě uvádím plné znění projevu primátora města Přerova pana Vladimíra Puchalského:

"Krásný slavnostní večer, vážení spoluobčané. Je to večer zvláštní, oslavujeme stoleté výročí vzniku republiky, která již neexistuje.
Každá z charakteristický příhod onoho říjnového dne sahá kořeny do doby dřívější. Byla to změna po etapách, a 28. říjen je jednou etapou mezi ostatními. Také nebyl toho dne převrat ještě dokončen, /F. Peroutka Budování státu díl I./. A uvědomme si, že ještě v lednu r. 1917 vyšel v "Národních listech" k Masarykovi nesmiřitelný článek, cituji: Jest opravdu s podivem, jak mnohostranná činnost profesora Masaryka, a jak neúnavně pracuje, aby pokálel čest českého národa a ustavičně zhoršoval postavení svých krajanů ……. , že láska všech rakouských národů k vlasti a dědičné dynastii je pevná a neotřesitelná.

Je sto let budování republiky a státnosti mnoho nebo málo času, abychom mohly říci dobudováno?! Dílo dokončeno není a nebude nikdy. Především proto, že ústavní hodnoty a tradice vyžadují neustálý a věčný zápas o základní charakter republiky. Parlamentní vládu, většinovou vůli, politický respekt k výsledkům voleb, ne moralizování a poučování. V duchu národních tradic hledejme smysl a cíl v Evropě a EU. To je podle mne nezvratný a aktuální ideál masarykovského výroku " Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily." Stačí pro náš současný stát, Českou republiku, fenomén Masaryk a jeho citovaný výrok? Stačí! Ale musí být chápán v souvislostech dnešního světa, zahraničních misí ARČ, tj. legionářské tradice a neklidné Evropy - migračního stěhování národů.

A nyní dovolte, prosím, citovat z fiktivního rozhovoru Davida Klimeše, Rozhovor s TGM o sto letech republiky

" No to mi moje bronzová hlava nebere, takto se mi běh historie vůbec nelíbí. Ale na druhou stranu, jestli to dobře chápu, nenávistné ideologie vás již neohrožují a žijete v mírové Evropě. Zbavili jste se národností roztříštěnosti a musíte být jeden z nejsoudržnějších národů kontinentu. O ekonomiku nemám strachu, už jen to, co jsme si brali v roce 1918 od Vídně, zakládalo na bohatou průmyslovou společnost, takže jistě prosperujete a vyvážíte. Tož jednou větou: musíte být jeden z nejšťastnějších a nejúspěšnějších národů Evropy, že?

No, jak bych vám to řekl, pane prezidente, ve všem máte pravdu, jen v tom posledním ne. Šťastní nejsme……… .Národ, místo, aby hledal své cíle a ambice, jen hledá stále nové lídry. Vzrůstá populismus . Výsledkem je přes nesporný blahobyt a prosperitu spousta neřešených sociálních a ekonomických problémů, pocit stagnace či dokonce úpadku. A v politice i mediích zní čím dál vypjatější a prázdnější slogany a fráze…. Při vší úctě, pane prezidente, to vy nemůžete pochopit.

Jak pak by ne, historie se stále opakuje. Byla to 90 léta 19. stol., které mě v mládí přivedla k politice. I tehdá se vše rychle rozvíjelo, ale všude bylo brzo cítit pocit zklamání, že v prudce se rozvíjejících a prosperujících českých zemích není najednou jako v ráji. To víš, chlapče, Češi byli vždy nedočkaví. Politici nebyli schopni vést dialog, věcnou debatu. Scházel všenárodní silný společenský konsenzus.

Trefil jsem se, chlapče. No, trefil, pane prezidente. Tak tahle historie se asi opravdu možná opakuje.

Ano, je to pořád ten samý úkol, který jsem popsal v závěru Otázky české: Není snadné nalézti správnou a náležitou formulaci všenárodního programu: humanity, národnosti, státo-právnosti, sociálních reforem a kulturnosti. To máte naprostou pravdu, pane prezidente A jak tedy na to, abychom všechny ty veličiny dokázaly ještě zakomponovat do evropského projektu, smyslu EU. Vždyť vy už o dnešku nic nevíte.

To vskutku nevím, ale věřím, že mé myšlenky, které jsem formuloval v České otázce a pak dalších spisech, jsou natolik dobrým a trvalým lékem na národní malost a zoufalství, že si samy řeknou o svou správnou aktualizaci a interpretaci, zejména v evropském kontextu. Vždyť do Evropy patříme.

A na závěr dovol, chlapče, zopakovat základní "Nebát se a nekrást." Neboj se vyslovovat své názory k politice nahlas, jako správný hospodář projev jednoznačně odhodlání nekrást a na zloděje důsledně poukazuj.

Jo to pořád mravní základ naší moderní státnosti, ale především zrcadlo naší upadající skutečnosti. Lépe řečeno, kam kráčíš Česko?"

Několik obrázků pana Vojtěcha Podušela k tomuto najdete v galerii tohoto blogu.

Kytice k hrobu TGM

31. října 2018 v 18:53 | Jaroslav Král |  Jiní autoři

na lánském hřbitově

U příležitosti 100. výročí Československé republiky na hřbitově v Lánech u hrobu Prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka položil dne 30. října 2018 předseda strany Národní socialisté bratr Jaroslav Král kytici červených a bílých květin s bílými stuhami a zlatým nápisem "Prvnímu prezidentovi s úctou! Vzpomínají Národní socialisté" (kytice v barvách národních socialistů je uprostřed mezi předními věnci).

ČSNS u oslav 100. výročí Československa v Plzni

29. října 2018 v 18:01 | Václav Kupka |  Aktuality

Připomenuti T. G. Masaryk i Edvard Beneš

Členové ČSNS (dle usnesení platného sjezdu z června 2013) se zúčastnili v Plzni dne 26. 10. 2018 slavnostního zasedání k 100. výročí vzniku Československé republiky. Na zasedání byla přečtena nejstarším členem - br. Ing. Maškem charakteristika našeho druhého prezidenta republiky (od br. Františka Klátila) za velkého zájmu přítomných.
V odpoledních hodinách jsme položili věnec k pamětní desce prezidenta bratra Dr. Edvarda Beneše na základní škole u Doudlevecké třídy.
V neděli 28. října se konala v Plzni na Náměstí TGM hlavní oslava vzniku Republiky československé. Na tomto shromáždění byl položen věnec k sousoší TGM s následným textem: "Myšlenkám TGM - Věrni zůstaneme".
Čtyři fota k článku najdete v galerii tohoto blogu.

Kam dál