O odnožích

Neděle v 20:17 | Jan Vondrouš |  Jiní autoři

Zamyšlení při výstupu na Kleť 2018

Vážené sestry a bratři,


dovolte mi, abych se při každoročním výstupu na Kleť zamyslel nad budoucností národně sociální politiky, tedy spíše těch, kteří se hlásí k těmto myšlenkám a jichž ubývá.
A zároveň nad těmi, kteří se zaštitují jmény národních socialistů, jako by jejich programu ani neznali a zneužívali tak jejich dobrého jména snad z vypočítavosti a touze po politických bodech.

Co musím v první řadě zmínit - je svornost. Existuje taková odnož národních socialistů, která byla schopna vyloučit bez jakéhokoliv uzardění ze svých řad ty nejstarší členy, hlásající se k odkazům Klofáče či Horákové. Nechci a nebudu zde zmiňovat jména oněch rádoby národně sociálních "politiků." Jenom se zeptám na jejich adresu: Byla by schopná Milada Horáková či Petr Zenkl ve třicátých letech minulého století vyloučit ze strany již stařičkého Klofáče? … Nebyla. Protože úcta a mravní základy jim dané politiky, by to nedovolily. Proto ani ti, kteří se nyní hlásí k odkazu Milady Horákové z této odnože, nelze považovat za "srdcaře", ale za spíše proste (sprosté?) vykradače jmen.

V druhém případě musím zmínit otázku národní. Slyšel jsem totiž z úst zase další odnože a jednoho jejího čelního představitele, že je třeba cituji: "těm v Africe zakroutit krkem, aby dále neplodily děti, které by okupovaly Evropu." Marně vzpomínám na nár-soc heslo: jednota v národě, jednota mezi národy, kterou právě ČSNS měla na svých praporech. Kdo se zabýval historií strany, ví, že na jednotlivých sjezdech se objevovaly hloučky lidí z Vídně, z Daruvaru, Haliče, atd. Že národní socialisté byli jedni z prvních, kdo pomáhal nejrůznějším uprchlíkům ať z východu či ze západu v průběhu celé první republiky. Vždy jsme byly hrdým národem a vždy jsme se uměli navracet se domů (stejně tak jako po druhé světové válce, či po dobách komunismu). A to je to, v čem bychom měli pomáhat jiným národům (ať Syřanům, Lybijcům či Ukrajincům). Naučit se správně rozlišovat historicko - geopolitická témata a jména. Myslím, že například stojí za zamyšlení problematika již dlouhá léta omýlaná o Kataláncích, Kosovských Albáncích, ale nezlobte se na mne, "Luhance" jsem nikde nikdy nečetl, ani neviděl. Je tedy třeba rozlišovat mezi právem na sebeurčení a okupací. Stejně tak jako mezi uznáním mezinárodních práv a statusů dočasného uprchlíka a bezprávím, které je v současné době hlavně z příčin ekonomických a sociálních, poschovávaných za otázku víry.


To, co tuto stranu trápilo po dlouhou dobu, bylo její křídlo hledající věčného spasitele. A tu se dostáváme k další odnoži, kterou ani velký Jiří Paroubek nespasil. Je zase zajímavé a nutné připomenout, že část čelních představitelů právě této odnože, se ukázala za předsednickým stolem konference Jiřího Paroubka s názvem "Obnova sociální demokracie". Mohu se tedy jen zeptat zda tito hledači politických pokladů jsou národními socialisty, nebo jen směšní slaboši.


A tak zbývá klub - národně socialistický, který přes zjevné politické ambice mi připadá jako jeden z nejlepších a pravých cest národně-sociální politiky. Stojíte mezi všemi těmi shora uvedenými proudy, scházíte se a projevujete politickou činnost, které ale chybí jasný směr. Neříkám, že jste špatní, zamyslete se ale prosím, nad energií, kterou vydáváte každé čtyři roky a která nenese kýžené politické ovoce. Možná je to tím, že od února 1948 národní socialisté rezignovali na pravou politickou práci. Na demokratické principy. Pokud začneme pracovat na nich, vrátí se i nár-soc politika tam, kam patří.
 

František Rasch vedl vzpouru námořníků

13. února 2018 v 16:04 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

v černohorské boce Kotorské

"František Rasch, přerovský rodák, námořník a hrdina", tak je nazvána informační tiskovina, která se dostala do rukou mnohým přerovským občanům dne 11. února 2018 při dvou vzpomínkových akcích, konaných pod záštitou města Přerova. Uvedený název stručně vyjadřuje vše. Líčí se v ní též průběh vzpoury námořníků na válečných lodích flotily již se hroutícího rakousko-uherského mocnářství. Děj se odbýval v černohorské boce Kotorské.

Jako vůdce vzpoury byl vybrán a zvolen František Rasch. Vzpoura trvala několik dní na počátku února 1918 a pod tlakem vojenské převahy jednotek všeho druhu, sloužících mocnářstí i nadále, byla potlačena. V bezvýchodné situaci, kdy počet námořníků ochotných ve vzpouře pokračovat výrazně poklesl vydal se František Rasch admirálovi, se kterým předtím jednal o podmínkách, které si povstavší námořníci kladli.

Stanný soud s vybranými čtyřiceti účastníky vzpoury začal v Kotoru 7. února 1914. Rozsudek, trest smrti zastřelením, soud vynesl 10. února nad Františkem Raschem a jeho druhy Antonem Grabarem, Jerko Šižgoričem a Mate Brničovičem. Ti s ním byli seznámeni nad ránem 11. února 1914 a následně popravčí četa rozsudek vykonala u hřbitovní zdi nedaleké obce Škaljari nad Kotorem. Tam byli i pochováni.

O sto let později si dopoledne občané, nejen z Přerova, přestavitelé města i spolků připomenuli na nám. Františka Rasche v Přerově tuto událost i za přítomnosti dvoučlenné dámské delegace z Kotoru, vedené paní Moskov.
Odpoledne pak byla za hojné účasti návštěvníků v přerovském zámku pokřtěna kniha Jiřího Lapáčka FRANTIŠEK RASCH A VZPOURA V BOCE KOTORSKÉ. V ní si čtenář o těchto sto let starých událostech a o krátkém životě hlavního hrdiny může přečíst další podrobnosti.


Fotoreportáž pana Vojtěcha Podušela z obou akcí je zařazena do fotogalerie tohoto blogu.

Únor 1948

7. února 2018 v 22:49 | převzato ze Sokolských souzvuků č. 2 2018 |  Jiní autoři

dovršil proces přechodu k totalitě

Vítězný únor - začátek více než čtyřicetileté totality

Válka skončila, národ očekával svobodu! Ta však trvala pouhé tři roky, pak přišel únor 1948 a s ním známé události, které vedly k totalitě, připojení k sovětskému bloku, úpadku ekonomiky, velké emigrační vlně! Události, které proběhly v naší zemi mezi 17.-25. únorem byly počátkem nesvobody, ve které jsme žili dlouhá léta.

Pro dnešní mladou generaci jsou únorové události historií, pro nás, kteří jsme v této době žili, nezapomenutelnou zkušeností!

Říká se, že pokud na historické události zapomeneme, je tu reálné nebezpečí, že je budeme muset prožít znovu. Pravděpodobně v jiném vydání - ale vždy to hrozí v době, kdy lidé ztrácejí svůj zdravý rozum, nechají sebou manipulovat, zapomínají na životní pravdy, které se osvědčily, odmítají se angažovat a osobní prospěch povýší nad svobodu, toleranci a odvahu!

Právě v této době - a to dokonce v době, kdy vzpomínáme na sté výročí vzniku novodobého samostatného státu - je nutné se zamyslet - nehledejme pravdu v novinových článcích, hledejme ji ve faktech a přemýšlejme o nich! Právě proto, byl člověk obdařen rozumem, aby hledal svou vlastní pravdivou cestu a nebál se za ni postavit!

Nebudu tu dnes popisovat únorové události tak, jak se odehrály před 70 lety, fakta jsou dostatečně známá a s trochou snahy dosažitelná. Zařazuji raději článek účastníka těchto událostí - pro připomenutí nám starším a poučení těch, kteří právě teď vstupují do života a budou přebírat zodpovědnost za dění ve státě a vlastně i ve světě.

Kaleidoskop připravila Jarina Žitná (nejrůznější literatura)

Výsledky války velice silně ovlivnily situaci v Československu.

Česká domácí politická a demokratická elita byla během okupace naprosto programově Němci zlikvidována. Ti, kteří přežili koncentráky nebo se vrátili z exilu, naprosto nemohli ovlivnit poválečný vývoj v Československu. Agrární strana vůbec nebyla povolená v důsledku kolaborace jejích vedoucích představitelů s Němci. Byly povoleny pouze čtyři strany - lidovci, národní socialisté, sociální demokraté a komunisté, dvě středové a dvě levicové. Na Slovensku byla mimo tyto strany ještě Demokratická strana.

Volby v roce 1946 byly provázeny velice silnou propagační přípravou, v níž se předvedli komunisté (slibovali sedlákům půdu z velkostatků!). Vesnice pak hlasovaly pro KSČ.

Komunisté volby vyhráli v českých zemích se 40% hlasů, na Slovensku zvítězila Demokratická strana. Ale i tak celostátně překročila KSČ hranici 30%. Vláda měla 26 členů, z nichž komunistů bylo devět, po čtyřech lidovci, národní socialisté a zástupci Demokratické strany, tři sociální demokraté a dva nestraníci. Klíčové ministerstvo vnitra obsadil komunista Nosek, za války byl v exilu v Londýně.

V průběhu roku 1947 začala se situace pomalu vyhrocovat, komunisté se snažili infiltrovat do vládních úřadů, stran a spolků. Ke střetu došlo v únoru 1948, když ministr Nosek nahradil několik nekomunistických důstojníků v SNB komunisty. Přestože vláda ve svém usnesení z 13. února tento Noskův zásah zrušila, Nosek odmítl usnesení splnit. Proto se na protest proti postupu ministra vnitra rozhodlo dvanáct ministrů demokratických stran nezúčastnit se schůze vlády 20. února a podali demisi. Scházely dva hlasy, aby vláda padla podle ústavy, bohužel, ani socdem ministři, ani nestraníci se k nim nepřipojili. Stačilo jen málo, jen ty dva hlasy. Dva socdem se připojili, ale až 25. února, a to bylo pozdě.

Prezident Beneš stál před těžkým rozhodnutím, přijmout demisi a předat moc komunistům nebo ji nepřijmout a riskovat občanskou válku. Komunisti v čele s Gottwaldem spustili tvrdý nátlak na prezidenta Beneše:

Proběhla řada akcí: 21. února demonstrace na Staroměstském náměstí, 22. února sjezd závodních rad, 24. února generální stávka. Současně bylo zatčeno asi 450 nársoc a lidoveckých funkcionářů, ti byli později propouštěni. Komunisté ze závodních hlídek vytvořili ozbrojené oddíly komunistické strany - Lidové milice. Nelze pominout významnou roli Františka Kriegla při formování milic a jejich vyzbrojování.

To vše se dělalo proto, aby pan prezident demisi přijal. Na prezidentovu podporu vystoupili pouze vysokoškolští studenti pochodem na Hradčany. Byli zadrženi SNB v Nerudově ulici a rozehnáni. Později byli vyloučeni ze studia a bylo jim znemožněno studia dokončit.

Stačilo, aby se v nastalé situaci odstoupivší ministři vrátili do vlády a tím by zcela zmařili plány Gottwalda. Ale oni ponechali vše na bedrech prezidenta Beneše, aby rozhodl sám. Přitom dobře věděli, že pan prezident Beneš je vážně nemocný, Mnichovské události a úsilí za války za obnovení Československa velice podlomily jeho životní síly. Zachovali se nezodpovědně a vůči panu prezidentovi sobecky.

Gottwald přiznal, že se modlil, aby ministři tu svou hloupou demisi nezrušili, že by byl vyřízen. Neuváženost demokratických ministrů mu otevřela cestu k ústavnímu puči.

Prezident Beneš ustoupil před hrozbou občanské války a intervencí Sovětů a demisi přijal.

(Poznámka: Polsko mělo za války dvě vlády, jednu v Londýně a druhou v Lublinu. Občanská válka mezi nimi v Polsku probíhala od roku 1945 po několik let. Dnes mnozí vyčítají prezidentu Benešovi, že se vracel z Londýna do republiky přes Moskvu. Jsem přesvědčen, že kdyby zůstal v Londýně a do Moskvy nejel, v roce 1945 by vznikla prosovětská rudá vláda v Košicích. Vzniklo by dvojvládí Londýn - Košice, s následky podobně jako v Polsku.)

Vláda byla doplněna o nové ministry z demokratických stran, kteří byli ochotni kolaborovat s KSČ.

V Praze byli již delší dobu sovětští poradci, řízení velvyslancem Zorinem, kteří zřejmě stáli za následujícími událostmi.

Za nevyjasněných okolností 10. března zemřel Jan Masaryk.

Ve společnosti nastaly ihned veliké změny. Byly vytvářeny akční výbory (nevolené, ani definované v ústavě), které prováděly čistky v ministerstvech, úřadech, továrnách, na školách všech stupňů, ve spolcích (také v Sokole se zmocnili vlády soudruzi). Nepohodlní lidé byli vyhazováni okamžitě z práce, odborníci byli nahrazováni komunistickými kádry, vysokoškolští učitelé nekomunisté mizeli z univerzit, rovněž tak vysokoškoláci, když byli organizováni v demokratických stranách nebo byli ze selských, živnostenských nebo buržoazních rodin. Odhaduje se, že během krátké doby bylo tak postiženo přes 200 tisíc lidí. Někteří z těchto fanatických komunistů, kteří se aktivně podíleli na akčních čistkách, se po roce 1968 angažovali v disentu!!!

Byli první političtí emigranti na západ. Jim skutečně šlo o život.

Byla zavedena cenzura. Byl vypracován seznam nevhodné literatury a zahájeny čistky ve veřejných knihovnách, odkud byly tyto knihy odváženy do stoupy. Jednalo se zejména o spisy Masarykovy a Benešovy, Čapkovy a mnoha dalších.

Volby do Národního shromáždění proběhly 30. května, kandidátka byla jen jedna, Národní fronta. Pro ni se vyslovilo 89% voličů. Jiná možnost nebyla.

Prezident Beneš odstoupil 7. června, odebral se do své vily v Sezimově Ústí. Byl těžce nemocný a své nemoci podlehl za tři měsíce 3. září 1948.

Klement Gottwald byl zvolen novým prezidentem 14. června 1948, premiérem jmenoval Antonína Zápotockého.

Na XI. Všesokolském sletu na sokolském průvodu Prahou sokolové manifestačně projevovali své sympatie a úctu panu prezidentu Benešovi, tribunu s komunistickou vládou ignorovali. Následovalo zatýkání. Na sletu naposledy veřejně zazněly sokolské písně. Po celou dobu minulého režimu jen s výjimkou roku 1968 byly na indexu zakázaných písní.

Také při pohřbu prezidenta Beneše 8. září došlo ke klidným manifestacím občanů a po pohřbu se zatýkalo.

Když se nyní zamýšlím, jaký život vlastně měl prezident Beneš, docházím k závěru, že již od studentských let, když se pečlivým studiem připravoval na svoji životní dráhu, pracoval pro Československou republiku a také za ní položil svůj život,

Již od roku 1945 docházelo k přemalovávání našich dějin. Den republiky 28. říjen byl přejmenován na Den znárodnění, po únoru 1948 byla z našich dějin vymazána jména Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik. Nemluvilo se o Československých legiích, to bylo intervenční vojsko kapitalistů proti Sovětům, z historie se zmiňovala selská povstání nebo dělnická hnutí. Odboj za okupace vedli pouze komunisté.

Pracoval jsem v ústavu, který vedl pan prof. Hořejší. V roce 1948 byl asistentem na klinice prof. Hynka, který byl osobním lékařem pana prezidenta Beneše. On byl přítomen, když prof. Hynek pana prezidenta vyšetřoval. Jeho zdravotní stav byl velice vážný a znalosti tehdejší mediciny nedávaly naději na zlepšení stavu.

V únoru 1948 jsem byl v kvartě gymnázia v Jilemnici. Dobře se pamatuji na volby v roce 1946 i na události v gymnasiu po 25. únoru. Druhý den byli studenti svoláni do velkého sálu, kde vedle pana ředitele stál mladší muž, asketického vzhledu. Pan ředitel nám toho muže představil jako nového ředitele, pana Rydvala. Byl to učitel na obecné škole, velký soudruh.

V příštích dnes nás pan exředitel spolu s několika staršími kolegy opustil. Noví profesoři přišli po prázdninách, rovnou z fakult, vynikající kantoři, žádní komunisté, za mnoho jim vděčíme.

Za měsíc, když jsem se vrátil ze školy domů na oběd, našel jsem byt vzhůru nohama. Byla u nás "návštěva", odvezli si tatínka do Kartouz (to jsou nyní Valdice).

Následující den přišel do třídy ředitel Rydval, já jsem musel na chodbu, zatímco on poučoval spolužáky, jak se mají ke mně chovat, že můj tatínek je nepřítel socializmu. Ale asi neuspěl, oni se nezměnili.

Když došlo k akci zakázané knihy, jako jediný student jsem pomáhal vybrané knihy vynášet ven ze školy, aby nebyly zničeny.

Tatínek nám občas poslal z vězení moták, dobře se na ně pamatuji.

V Sokole byl tatínek cvičitelem starších žáků a dorostu, právě v Kartouzích byl jeden z jeho bývalých dorostenců dozorcem, předávání motáků byla jeho pomoc. Domů se tatínek vrátil po amnestii ve velice špatném zdravotním stavu.

Když byl v roce 1952 povolán k odvodu (52 let) do PTP, v odvodní komisi byl lékař, také jeho bývalý dorostenec. Ihned mu vystavil papír, že není schopen vojenské služby.

I tak se projevuje sokolské bratrství.


Otakar Mach - Sokol Prosek
 


K tématu migrace

30. ledna 2018 v 14:24 | Marek Zikmund |  Jiní autoři

po prezidentské volbě

Připojuji se k názoru, že téma migrace je k nám politicky protlačené se záměrem přiživovat strach z něčeho, co neznáme a s čím nemáme žádné zkušenosti. Je absurdní, jaké vášně vznítilo dvanáct uprchlíků na našem území, aniž bychom vedli vážnou debatu o příčinách uprchlické vlny a především o naší schopnosti a možnostech určitou množinu uprchlíků přijmout a integrovat. Jsem přesvědčen, že bychom do toho měli jít, ukázat Evropě a hlavně sobě, že máme dobrou vůli a dokážeme to. Pár desítek, stovek i tisícovek imigrantů u nás místo jistě najdou, navíc tím projevíme solidaritu a získáme zkušenost se sousedstvím s "jinými", které si dosud diabolizujeme. Ostatně úplně nová zkušenost by to nebyla, jelikož v devadesátých letech během války na Balkáně jsme přijali 40 tisíc uprchlíků převážně z Bosny, aniž by to vzbudilo větší rozruch.

Dovolím si tvrdit, že než nějaké procento skutečných islamistů je pro společnost mnohem nebezpečnější to, co se pohybuje na Hradě ve spojení s protievropskými Okamurovci, s postkomunistickými kluby českého pohraničí, s nadbíháním Putinovi a legitimizováním toho, co se ve vyspělém demokratickém světě považuje za porušení mezinárodních dohod.

Ještě poznámku ke komentářům pod německým článkem. Pokud bychom tyto hlasy brali jako relevantní, pak bychom museli považovat Čechy en bloc za levicové nebo pravicové extremisty, případně za primitivní vypatlance, soudě podle komentářů k rozličným článkům na českých webových stránkách. Ve skutečnosti to tak určitě není, výsledek Jiřího Drahoše poskytuje nadějnější obraz.

Jak je to s nosnými tématy?

29. ledna 2018 v 15:11 | Diskutéři k Hučínově reakci na volbu |  Aktuality

Je či není migrace nosné téma v české kotlině?

Lado,

pro tebe a tobe podobne, je volba Zemana spatna zprava. Pises, ze Zemana volili ti mene chytri a vzdelani. Ujistuji te, ze takovych mene nadanych je i v Nemecku spousta. Ve vcerejsim velkem nemeckem deniku "Die Welt" zverejnili zpravu o volebnim vitezstvi M. Zemana, s celym jeho zivotabehem a vsemi jeho vlastnostmi, ktere zminujes. Ujistuji te, ze v ohlasech ctenaru se nenasel ani jeden, ktery by nam tuto volbu neschvaloval anebo dokonce nezavidel. Posilam ti prvnich patnact komentaru, aby ses o tom mohl sam presvedcit. Kommentaru je tam daleko pres dveste a vsechny v tomto smyslu. Prekladat to nebudu, jiste umis nemecky. Viel Spaß!

Milan Janca

Mnichov
(Poznámka: Zmíněné komentáře obsahuje předchozí článek tohoto blogu)

Vážení, to je právě to, že v Německu už s migrací zkušenosti mají a tak se na to dívají jinak. U nás se stále cosi předpokládá a zamlčuje. Je škoda, že nebyl výrazný jiný kandidát, který by v otázce migrace vystupoval stejně jako Zeman. Samozřejmě, že by musel také asi schválit referendum.
Zdraví Vlastík (Podracký)




Protože se mi tady hromadně přeposílá nějaká korespondence a názorová výměna, dovolím si reagovat z opačné strany:

Proboha - vždyť téma migrace je úplně falešné!

V 90. Letech, kdy zuřila válka na Balkáně a rozpadal se SSSR, bylo v Evropě čtyřnásobně víc migrantů (včetně muslimů z balkánu), než v roce 2015. Stejně tak v 90. Letech bylo v Evropě 20x (!!!) víc teroristických útoků (IRA, Baskové…), než v roce 2015. Navzdory tomu se dnes z migrace udělalo "téma". A jakmile se z něčeho stane politikum, tak končí racionální diskuse, a bohužel i racionální řešení. Jenže ono to ve skutečnosti až tak zásadní téma není.

Máme v Evropě jiná témata, která hýbou kontinentem.

Ptám se, kdo ve společnosti má (a kdo má mít) tu moc "dávat témata", a jsem absolutně přesvědčen o tom, že to nemá být Miloš Zeman.

S pozdravem
Vlastimil Blaťák
Hanácký Večerník
vydavatel a šéfredaktor

Vážení, já si myslím, že téma se nastavuje v zahraničí, v Evropě, nežijeme v uzavřeném světě. To nebezpečí islamizace tam je, a když je tam, dá se předpokládat, že přijde i sem. Nechci abychom vypadali jako Paříž nebo Londýn.

Zdraví Podracký

Pane Podracký,naprostý souhlas !!!

Zdraví Jaroslav Schnirch




Mnozí v Německu Česku prezidenta Zemana závidí

29. ledna 2018 v 14:48 | Vybral Milan Janča, Mnichov |  Aktuality

Komentáře z Německa


Prvnich 15 komentaru ctenaru velkeho nemeckeho deniku "Die Welt" k volbe prezidenta Zemana:


Migrations-Hardliner Milos Zeman als Präsident wiedergewählt

28.01.18




vor 4 Stunden

Wieder einmal zeigt es anhand dieser Wahl , wie isoliert Deutschland auf der Welt dasteht. Man kann sich die Gunst der anderen nur mit viel Geld erkaufen. Und genau das tut Merkel.




Po prezidentských volbách

29. ledna 2018 v 12:34 | z Přerovského deníku |  Aktuality

Hučín z děla nevystřelí. Jaké jsou reakce na Zemanovo vítězství?

Frustrace, ale i naděje. Takové jsou komentáře osobností z Přerovska k triumfu Miloše Zemana v prezidentských volbách.
včera 08:30 5
SDÍLEJ:
Miloš Zeman při prvním projevu po svém druhém vítězství v prezidentských volbáchFoto: DENÍK/Vladimír Šťastný

Farář Hofírek: Nic s tím nenadělám

Přerovský děkan Pavel HofírekPro faráře Římskokatolické církve v Přerově jsou výsledky prezidentských voleb zklamáním, ale podle něj nezbývá, než vůli voličů respektovat.
"Když se většina voličů takto rozhodla, nezbývá, než to vzít vážně. Většině národa se tento styl politiky a vládnutí zdá být zřejmě nejlepší. Je mi to líto, ale nic s tím nenadělám.

Vladimír Hučín z děla nevystřelí

Na počest vítězství Jiřího Drahoše ve druhém kole prezidentských voleb chtěl vystřelit z historického děla, které zdědil po Karlu Zejdovi. Nakonec k tomu ale nebyl důvod.
Bojovník proti komunismu a válečný veterán Vladimír HučínVálečný veterán a spolumajitel přerovské firmy Kazeto Vladimír Hučín se netají tím, že ho výsledek voleb zklamal.
"Věřil, jsem, že zvítězí Jiří Drahoš, a že už se nebudu muset stydět za svého prezidenta, protože Jiří Drahoš je člověk na úrovni i co se týče morálních kvalit. Nejen pro mě, ale i ostatní občany naší země, je to velmi zlá zpráva. Intrikami a nekalými aktivitami Miloš Zeman přesvědčil ty méně uvažující občany a výsledkem je tato neblahá skutečnost. Miloš Zeman rozděluje naši společnost a daří se mu povyšovat zlo, protože pracuje se špatnými vlastnostmi, které jsou v lidech," zhodnotil výsledek voleb Vladimír Hučín.
Zdroj: https://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/hucin-z-dela-nevystreli-jake-jsou-reakce-na-zemanovo-vitezstvi-20180128.html

Po sjezdu ČSNS

27. ledna 2018 v 22:28 | Michal Klusáček |  Aktuality

38. Celostátní sjezd ČSNS

27. 01. 2018 | Stránka: Články
Na 38. Celostátním sjezdu ČSNS byl znovuzvolen předseda strany Michal Klusáček. Dle platných stanov bylo opětovně navoleno Předsednictvo ČSNS. Své posty obhájili Anna Grabowská a Petr Ježek, novou posilou je Michal Ševčík. Antonín Krátký, který Předsednictvo ČSNS opustil, se stal pokladníkem strany.
Členy Kontrolní a rozhodčí komise se ode dneška stávají Miroslav Brázdil (předseda), Timur Alipčenkov a Pavel Podmanický. Na sjezdu vystoupil Marek Obrtel z Národní domobrany a Jaroslav Vodička za Český svaz bojovníků za svobodu, kteří si s členy ČSNS vyjádřili vzájemnou podporu.
Nyní se začínáme připravovat na nadcházející komunální a senátní volby 2018. ČSNS zvažuje účast až v 32 obcích.

Proč volit Jiřího Drahoše

24. ledna 2018 v 16:28 | Vladimír Hučín

K první předvolební debatě Jiřího Drahoše s Milošem Zemanem

K první předvolební debatě Jiřího Drahoše s Milošem Zemanem
Pridat.euJiří Drahoš, prezidentský kandidát s číslem 9, aneb to nejlepší na konec. Foto jiridrahos.cz.
Sledoval jsem debatu pana prof. Jiřího Drahoše a současného prezidenta ČR Miloše Zemana. Je velká škoda, že pan prof.Drahoš nemá a ani nemůže mít informace o tom, co se dělo v BIS po nástupu Zemana do funkce premiéra vlády. Tenkrát jsem se jako důstojník BIS nestačil divit s jakou rychlostí byly například zastavovány zpravodajské operace, které byly zaměřeny na kontakty naší levicové scény s agenty Ruska.
Když jsem např. zaznamenával jak Zeman navštěvuje sídla levicových extrémistů a spolupracovníků StB v Porubě a jak se s nimi opíjí za přítomnosti agentů ruských tajných služeb, tak jsem se domníval, že bude nutno o tom informovat analytický odbor BIS. Reakce na toto mé jednání byla ta, že byly zastaveny zpravodajské operace na problematice krajní levice a naopak byly nařízeny akce k nerušené propagaci Zemanovy volební kampaně.
Prostě Zeman nejen že ohrožoval a nadále ohrožuje bezpečnost ČR, ale on i zneužíval tajnou službu k vlastnímu politickému prospěchu.
Asi nejmarkantnějším případem tohoto jeho nekalého konání bylo to, že inicioval BIS proti paní Markétě Regecové z Drahotuš, která nechtěla prodat pozemek určený k výstavbě již tenkrát neprosperujících televizních obrazovek. Ovšem Zeman celou akci prosazoval v rámci svého volebního programu s tím, že v daném kraji zvýší zaměstnanost.
Proč zmiňuji tuto akci? Byl jsem tenkrát jako vedoucí skupiny vedením BIS úkolován, abych se okamžitě spolu se svým podřízeným začal zajímat o Markétu Regecovou a získal o ní nějaké kompromitující údaje. V té době ale probíhala zpravodajská činnost k objasnění bombových útoků v Přerově. To vše bylo zastaveno a prioritou byla Markéta Regecová.
Když jsem na nekalé aktivity upozornil, tak jsem byl krátce nato okamžitě propuštěn z BIS, zatčen a rok vazebně vyšetřován na základě předem vykonstruovaných důkazů. Jelikož hrozilo, že se celá věc dostane na veřejnost, tak soudní proces probíhal 4 roky tajně a byl ukončen mým zproštěním ve všech bodech vykonstruované obžaloby se zdůvodněním Krajského soudu v Olomouci, že celý případ si sjednala vláda. Ano, vláda, které tenkrát předsedal Miloš Zeman.
A to zdaleka není vše k osobě současného prezidenta Miloše Zemana. Proto volím pana prof. Drahoše, neboť mám za to, že za jeho prezidentování by mohly být rozkryty zločinné praktiky současného prezidenta Miloše Zemana.
Vladimír Hučín - válečný veterán 3.odboje

Kazeto podporuje změnu

23. ledna 2018 v 10:41 | Vladimír Hučín |  Jiní autoři

Zvolme změnu: JIŘÍ DRAHOŠ na hrad!

Zvolme změnu: JIŘÍ DRAHOŠ na hrad!
Pridat.euKazeto nenechává o touze po změně nikoho na pochybách.
Před druhým kolem prezidentských voleb budeme rozhodovat o tom, jestli budeme sebevědomá země směřující na Západ, nebo zda se opět budeme klanět směrem k Východu. Hlasem pro Jiřího Drahoše, tedy prezidenta, kterého si můžeme vážit, dáváme naší vlasti šanci na stabilitu, slušnost, vzájemný respekt a úctu k ústavnosti.

Glosy prezidentských kandidátů: Jiří Drahoš

Kilák s Jiřím Drahošem

VIDEO: Ondřej Vetchý o politicích, kteří lžou

Veleba odešel ze studia. Nedokázal vysvětlit, kdo platí kampaň Zemanovi

Má mít Česká republika obavy z Ruska? Určitě ano
■ Jiří Drahoš na jihu Čech, v Ostravě, v Brně a v Lucerně: PŘIJĎTE K VOLBÁM!


NEBÁT SE, NELHAT A PŘED NIKÝM SE NEHRBIT!

Kam dál