Projev Vladimíra Hučína 17. listopadu 2017 v Přerově

Středa v 9:56 | převzato z webu Vl. Hučína |  Jiní autoři

K domácí politické situaci

Můj večerní projev na Náměstí T.G.M. dne 17.listopadu 2017

Můj večerní projev na Náměstí T.G.M. dne 17.listopadu 2017
Pridat.euIlustrační foto je z roku 1989, ale poučení by si z něj mohl (a měl) prezident vzít i dnes.

Byl jsem uvaděčem představen jako zástupce Konfederace politických vězňů a válečný veterán.

Vážení občané,
již po řadu let v tento památný den tady slýcháme projevy, ve kterých vzpomínáme na statečné osobnosti našich soudobých dějin. A já se ptám: jaké jsme si z toho zatím vzali poučení?
Jak je možné, že v posledních volbách bylo zvoleno s téměř 30% Hnutí ANO nomenklaturního kádra KSČ a slovenského konfidenta StB Andreje Babiše? Za současné situace, kdy prezidentem ČR je proruský exponent Miloš Zeman, to považuji za výrazné bezpečnostní riziko pro další vývoj v ČR.
Zde upozorňuji, že jako bývalý zpravodajský důstojník BIS jsem měl opakovaně možnost se na konkrétních případech přesvědčit, že někdejší předseda vlády Miloš Zeman jednal a jedná ve prospěch zájmů Ruska, jeho volební kampaň byla prováděna lidmi, kteří mají mnohaleté vazby nejen na zločineckou StB, ale i na někdejší sovětské tajné služby.
Dovoluji si zde upozornit i na extrémistické seskupení Okamury, které svým výsledkem jen doplňuje tristní obraz naší politické scény. Hlavním cílem této strany je vytváření strachu z imigrantů. Ano, islámský stát je ztělesněním zla a je nutno proti takové ideologii všemi prostředky bojovat, ale způsoby a cíle, které tato politická strana používá, jsou účelově zaměřeny proti setrvání ČR v EU a NATO.
V daném případě je nutno si uvědomit, že sémě zla jsme v arabském teritoriu pomáhali zasít i my. Není to tak dlouho, kdy jsme tak zvaným Národně osvobozeneckým hnutím dodávali zbraně, munici, výbušniny zn. Semtex a další ženijní vybavení, včetně výcviku. K jakému účelu tato naše pomoc byla použita je známo. Pro konkrétní příklady nemusíme chodit daleko. Tak např. počátkem 80.let v nedalekém hotelu Strojař bydlelo 8 elitních zabijáků z Libye, kteří se ve svých dovednostech cvičili v prostorách přerovského vojenského letiště.
Navázal bych zde na opatrnou zmínku předřečnice - senátorky Jitky Seitlové - o nedávném policejním zásahu v Lipníku nad Bečvou, kde byl na návštěvě prezident Miloš Zeman. Neberte to prosím tak, že bych chtěl jitřit tuto událost a hovořil o provaze v domě oběšencově, ale když už se řeklo "A", je nutno říci i "B". Já osobně považuji hladovku Ing. Tomáše Hradílka za zbytečnou. Miloš Zeman se v žádném případě své kandidatury nevzdá. Ing. T.Hradílek by se měl zamyslet třeba nad tím, jak již v r. 1989 propagoval Miloše Zemana a co všechno pro něj dělal. Když se stal Miloš Zeman premiérem, tak Ing. Hradílek doslova řičel nadšením.
Já tyto jeho aktivity vnímal s velkým nepochopením. Snažil jsem se mu popsat některé akce, kdy Miloš Zeman jako předseda vlády zneužíval své pravomoci. Pochopil jsem Ing. Hradílka, ale to už jsem byl zatčen a uvězněn. Žádám všechny ty, kteří mají nějaký vliv na Ing. Hradílka, aby jej přemluvili k ukončení hladovky.
Já vyzývám Ing. Hradílka k tomu, aby zvážil, zda by nebylo vhodnější, kdyby raději podrobně popsal opakované návštěvy vysokých činitelů bezpečnostních složek ve svém bydlišti, které ho měly přesvědčit o mé účasti na bombových útocích. Takto by se mohlo dosáhnou až k zahájení trestního stíhání konkrétních osob, které byly ke své nekalé činnosti úkolovány vládou, řízenou tehdejším premiérem Milošem Zemanem.
Vážení občané, já většinou se svými projevy nebývám poslem dobrých zpráv a i dnes tomu tak bude. Vadí mi postupná ztráta paměti a to i ve vlastních řadách.
Musím tady zmínit například i nedávnou návštěvu známého udavače z Těšína - agenta StB Jarka Nohavicy, který přijel do Přerova na pozvání našeho zpěváka Jaroslava Wykrenta, který byl na počátku vzniku Občanského fora jistý čas dokonce i jeho mluvčím. Jaroslav Wykrent si tohoto nechvalně známého pěvce pozval na křtiny svého CD, které nedávno vydal. Tato okolnost mi velmi vadí a proto ji zmiňuji a zároveň varuji!
Vážení občané, děkuji vám za pozornost a přeji vám všem hezký zbytek dnešního dne.
I když je to s jistým zpožděním, tento projev zveřejňuji z toho důvodu, že nic z něj nebylo zaznamenáno v tisku, pouze věta, že vybízím ty, kteří znají a mají nějaký vliv na Ing.T.Hradílka, aby ho přesvědčili k ukončení hladovky, že na Zemana ta hladovka neplatí.
Vladimír Hučín

VIDEO: Kocáb - Kam jsme to za 30 let dopracovali?! Babiš bude vládnout z kriminálu a ve vládě budou náckové?

VIDEO: Tajemství 17. Listopadu a potrestání komunistických zločinů
 

Nevyužitá šance ČSS

17. listopadu 2017 v 12:41 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

K 17. listopadu 1989

Československá strana socialistická dokázala nejrychleji a nejrasantněji zareagovat v hromadných sdělovacích prostředcích na zákrok bezpečnostních složek proti účastníkům manifestace studentů konané v pátek 17. listopadu 1989 k uctění památky studenta Jana Opletala. Využila k tomu svého listu Svobodné Slovo a po víkendové schůzce vedoucích osobností z vedení strany, sekretariátu, klubů poslanců a redakcí dala otisknout na titulní straně těchto novin v pondělí 20. listopadu příspěvek nazvaný Naše prohlášení k 17. listopadu 1989. Vedle odsouzení zásahu zopakovala i svůj dřívější požadavek na přijetí svých zákonných iniciativ k právu shromažďovacímu, spolčovacímu i petičnímu. Poslední odstavec prohlášení zněl: Nedopusťme, abychom promarnili tuto chvíli, kdy je poslední příležitost prosazovat zájmy lidu této země ještě demokratickými prostředky.
Svobodné Slovo přineslo další den, tj. 21. listopadu 1989 další zpravodajství z pokračování demonstrací včetně dvousettisícové demonstrace občanů na Václavském náměstí předchozího dne. Zaznamenávány byly i odezvy z podniků a ostatních míst republiky. 24. listopadu 1989 byl takový soubor reportáží nadepsán titulky Dělnické slovo platí a Pracovníci z ČKD Praha se připojují k manifestaci.
Byl uveden i krátký rozhovor s členem ČSS dělníkem Přemyslem Votavou ze závodu Trakce, který se pak v lednu 1990 stal vedoucím tajemníkem městské organizace ČSS v Praze. Uvedl tehdy, že podpora studentů není jen otázkou Prahy, ale celé republiky, a že továrny ČKD Praha ve Vysočanech se připojují k účasti manifestujících na Václavském náměstí. (Kopie článků pořídil Přemysl Votava)
Konec listopadu 1989 byl ve znamení politických jednání. Mezi ně patřilo i jednání tehdejších představitelů ČSS Bohuslava Kučery, Jana Škody a Stanislava Křečka za ČSS a Václava Havla za vznikající Občanské fórum na ústředním sekretariátu ČSS v Praze.
V týdnu po rozehnané manifestaci studentů na pražské Národní třídě se v Ostravě sešla i část předsednictva a dalších funkcionářů Severomoravského krajského výboru ČSS. Viditelnou podporu pražských studentů a přicházejícím politickým změnám požadovali tehdy zejména Ladislav Kupčík z Opavy a oblastní tajemník Lubomír Zaorálek, který sdělil své stanovisko podpořit v Ostravě rodící se její složku Občanského fóra. Vyjádřil tak i svou nespokojenost s nedostatečně radikálními postoji severomoravské ČSS k začínajícím politickým změnám. Ladislavu Kupčíkovi se podle jeho slov podařilo zveřejnit v krajských novinách ještě ostřejší prohlášení k 17. listopadu 1989 než vyšlo 20. listopadu ve Svobodném Slově. Již 20. listopadu 1989 se zasazoval za rozpuštění krajského výboru Národní fronty Severomoravského kraje.

Text tohoto příspěvku vznikl v roce 2006 pro knihu "Konec jedné velké strany?"

K počinu Tomáše Hradílka

16. listopadu 2017 v 16:29 | Vladimír Hučín na svém webu |  Jiní autoři

Hladovka Ing. Tomáše Hradílka

Ing. Tomáš Hradílek ve své hladovce zatím pokračuje a v tomto svém rozhodnutí je neoblomný. Můj názor - a nejen můj - je ten, že touto hladovkou ničeho nedosáhne.
Ing. Hradílek by se měl zamyslet např. nad tím, jak se v r. 2001-2002 nechal ovlivňovat vysokými představiteli PČR a tajné služby, kteří měli zájem ho uvést v přesvědčení, že já jsem spáchal doposud neobjasněné bombové útoky v Přerově. Ing. Hradílek na základě této nekalé policejní masáže následně své přesvědčení uvedl v mediích s tím, že jsem pachatelem výbuchů, že má na to nadstandartní důkazy, že moje činnost před listopadem 1989 byla ryze kriminální a že většího gaunera než jsem já, neviděl.
Rád bych Ing. Hradílka v těchto, pro něj kritických, dnech přesvědčil o tom, že svou hladovkou nejen, že ničeho nedosáhne, ale ještě znemožní dopadení organizátorů zločinného spolčení, které se zde stalo v době, kdy Miloš Zeman byl předsedou vlády a inicioval a podílel se na zločinných aktivitách.
Ve svém předcházejícím hodnocení hladovky Ing.Hradílka jsem jej vyzval, aby raději popsal veškeré návštěvy vysokých představitelů PČR a tajné služby ve svém bytě s cílem utvrdit jej v tom, že jsem pachatelem závažných zločinů.
Tím, že by Ing. Hradílek svoji hladovku dotáhl do konce, tak již nebude moci svědčit o nekalých praktikách státního aparátu a být tak svědkem toho, co se tady stalo v době, kdy temná a nechvalně známá osoba Miloše Zemana započala provádět své zločinné praktiky. Ti, kteří byli účastni na přesvědčování Ing. Hradílka, by si po jeho smrti mohli v klidu užívat naprosté beztrestnosti, stejně tak jako samotný Miloš Zeman, který má tu drzost opět kandidovat na prezidenta ČR.
Domnívám se, že v dané situaci je nutno být silný a zdravý a ne se destruovat nějakou nesmyslnou hladovkou. Pokud Ing. Hradílek na následky hladovky zemře, tak já - a nejen já - to budeme považovat za účelový a teatrální útěk od zodpovědnosti před konstruktivním řešením problému, jak zamezit volbě Miloše Zemana spíše právními prostředky.
Vladimír Hučín - válečný veterán 3.odboje
 


K článku o bývalém majetku ČSNS

16. listopadu 2017 v 16:25 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři
Pár slov k pořadu U snědeného krámu
O tomto pořadu jsem nevěděl a měl jsem možnost ho zhlédnout až nyní. Od doby jeho vysílání uběhlo dlouhých patnáct let. Za tu dobu se zjistilo mnoho dalších skutečností, které proběhly ještě před natáčením tohoto pořadu, ale nikdo jim nevěnoval pozornost. Dovolil jsem si k pořadu napsat pár připomínek.
Jaroslav Boček, který byl určitě iniciátorem natočení pořadu, si určitě neuvědomoval, že díky své iniciativě této situaci výrazně napomohl. Nejdříve jako poslední šéfredaktor Svobodného slova, svou nepružností, dovedl Svobodné slovo do hořkého konce. Podruhé jako delegát na sjezdu v Doksech (1998), kde začal všem rozdávat protišulovský pamflet. Tímto nahnal Šulovi minimálně dvacet hlasů, včetně mého. A nejenom to. Jeho chování způsobilo nedůvěru, většiny členské základny, vůči Praze a tím usnadnil Šulovi udržovat svou pozici.
V relaci zaznělo, že většina majetku je pryč a zbývá 70 milionů. Ani toto není pravda. Jednalo se o tehdejší současný majetek. Jenomže strana měla v restituci dům Melnatrichu a do svého majetku získat majetek v hodnotě přes dvě miliardy korun. Jenomže v tom, kromě Tampíra, nedělal nikdo nic.
Pokud jde o dům v Českých Budějovicích, tak uvedená cena Jiřího Drtina 15 milionů neodpovídá pravdě. Krajský výbor ( či spíše Tampír s Drtinou) odhadl cenu domu na 20 až 30 milionů a podal do novin inzerát na 20 milionů korun a tuto cenu zadala i realitní kancelář, pověřená prodejem. Problém je, že jak se zdá, Jiří Drtina se nechal něčím uplatit.
Další nepravda je, že Miroslav Tampír byl předsedou představenstva. Tato žádost včetně místopředsedy Pavla Grubera byla skutečně podána. Ale jelikož ani jeden z nich nedodal výpis z trestního rejstříku, nikdy nebyli zapsaní do obchodního rejstříku, a když poslali Melantrich 64 do likvidace, měli stále zapsaní členové představenstva velké problémy.
Pokud jde o obrazy, zapomnělo se zdůraznit především jedno jméno - Filla. V současnosti jenom dva obrazy, které Melantrich od něho měl, má minimální hodnotu uvedených 7,5 milionů. Další milnou informací je, že sbírka vznikla za I. republiky. K údivu, největší část a nejdražší obrazy do sbírky, zakoupila v padesátých letech Anna Šlechtová, která zařídila v budově Melantrichu i výstavní síň ARS.
Jenomže pod tím, jak se jednalo o prodej domu na Nám. Republiky, kde by i prodej vyšší o dvacet milionů korun a nezachránil stranu před konkurzem, probíhalo jiné, daleko větší tunelování. A to získání akcií Melantrichu 24. A zde šlo o trestný čin, který prováděl Miroslav Tampír. Stačilo se zajímat o archiv, ale především o to, jak je možné, že akcie, které patřily straně, získal Tampír; a ke všemu všechno, včetně notářky, platila ČSNS.
Samozřejmě že i přes trestní podání, se mohli z tunelování strany, dotyční vyvléci. Ale z čeho se nemohli vyvléci je z podvodu týkajícího se Melantrichu.
Je víc než zřejmé, že se někdo ozve a nebude souhlasit. Ale taková je skutečná realita.

K aféře s lithiem

15. listopadu 2017 v 17:18 | převzato z archivu Ihned.cz |  Jiní autoři

Střed Evropy Martina Ehla: Aféra lithium - z proruských serverů až do sněmovny

Martin Ehl - šéf zahraniční rubriky
15. 11. 2017 00:00 (aktualizováno 12:33)

  • Aféra lithium se pro experty zabývající se hybridní válkou, v níž vyniká především Rusko, stane nejspíš příkladem toho, jak se dá dobře mířenou a načasovanou spekulací znejistit společnost.
  • Se spekulací, že z těžby by měla mít zisk vládní sociální demokracie, přišel jako první proruský server Aeronet.
  • Litevci, Lotyši a Estonci jsou situacím, jako byla "aféra lithium" v Česku, vystaveni takřka denně a snaží se efektivně si s nimi poradit.
  • České Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám po 4. říjnu k aféře lithium mlčelo.
jarvis_5a0afb55498e0896865adf38.jpeg
Australská firma EMH má o těžbu lithia na Cínovci stále zájem. Dohodnout se o ní chce i s budoucí českou vládou.
autor: ČTK
Dva dny po podpisu memoranda mezi českou vládou a firmou EMH o těžbě lithia přišel proruský server Aeronet se spekulací, že z těžby by měla mít zisk vládní sociální demokracie. Zprávu začali zprvu rozšiřovat přes sociální sítě příznivci strany SPD Tomia Okamury, potom se jí chopila média jako Parlamentní listy a Andrej Babiš na Facebooku. A nakonec i mainstreamová média.
Spekulace se nezakládala na žádných faktech a důkazech, ale způsobila mimořádnou schůzi sněmovny a není vyloučené, že měla svůj podíl na tom, jak voliči hlasovali v následných parlamentních volbách, v nichž sociální demokracie propadla. Pro experty, kteří se zabývají hybridní válkou, v níž vyniká především Rusko, se Česko se svou aférou lithium stane nejspíš příkladem toho, jak se dá dobře mířenou a načasovanou spekulací znejistit společnost a případně ovlivnit politika.
Tuto spojitost přinejmenším naznačuje studie, kterou právě dokončují analytici Pražského institutu bezpečnostních studií (PSSI). Potvrzují ji i údaje z databáze firmy Newton monitorující česká média.
O ruské hybridní hrozbě a snaze ovlivnit politiku a přímo i výsledek voleb vědí své nejen v řadě evropských zemí, ale i ve Spojených státech amerických. Tam ruské manipulace vyšetřuje Kongres a firmy jako Facebook či Twitter jsou nástroji této války.

"Ukazuje se, že sociální sítě jako Facebook či Twitter je třeba regulovat podobně, jako jsou regulována klasická média," tvrdil Konrad Niklewicz, výkonný ředitel polského Občanského institutu, na nedávné diskusi "Trojský kůň II" věnované ruské propagandě a dezinformacím, kterou organizovaly české think-tanky Topaz a Evropské hodnoty. Podobný názor je na Západě čím dál silnější. Například v Německu už k částečné regulaci Facebooku přistoupili.
Při hodnocení vlivu ruských "fake news", jak se propagandě založené na lži a manipulaci začalo přezdívat, je třeba si zopakovat trivialitu, kterou si stále mnozí politici ani analytici plně neuvědomují: nynější ruská propaganda je součástí vojenské strategie narýsované zhruba před pěti lety tehdejším náčelníkem generálního štábu ruské armády Valerijem Gerasimovem.
Cílem není jako v dobách Sovětského svazu přesvědčit svět, že ruská ideologie a hodnoty jsou ty nejlepší a je třeba je následovat. Cílem je znervóznit a znejistit západní demokracie a zpochybnit hodnoty, na kterých stojí.
Takto oslabená společnost je pak snadněji manipulovatelná a v případě zemí sousedících s Ruskem − jako třeba v Pobaltí − mohou nastoupit další fáze, jako je infiltrace různými bojůvkami. Stačí vzpomenout na zelené mužíky na Krymu v roce 2014.
Litevci, Lotyši a Estonci jsou situacím, jako byla "aféra lithium" v Česku, vystaveni takřka denně a snaží se efektivně si s nimi poradit. "Máte maximálně 48 hodin na reakci, jinak si pak zpráva žije svým životem," řekl mi v létě v sídle litevského vojenského strategického velitelství, kde sledují právě takové informace, jeho šéf kapitán Aurimas Kleveckas.
České Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám po 4. říjnu k aféře lithium mlčelo.
Ne vždy se ale Rusům daří.
Anton Šekovcov, přední evropský expert na ruské extremisty, na zmíněné konferenci upozornil, že před letošními volbami ve Francii sázela ruská podpora v kyberprostoru na kandidáta republikánské pravice Francoise Fillona a zaskočil ji úspěch kandidátky nacionalistické pravice Marine Le Penové. Na poslední chvíli ji Rusové podpořili.
"Není ale jasné, jak efektivní tato podpora byla," tvrdil Šekovcov.
Servítky si nebere bývalý pracovník americké tajné služby NSA a současný tvrdý kritik amerického establishmentu John Schindler.
Podle něj je ruská hrozba v informačním prostoru "bezprecedentní" a je očividné, že Moskva bezprostředně ovlivnila výsledek loňských amerických prezidentských voleb.
"Je jasné, že Facebook a Twitter byly v mé zemi ani ne tak užitečnými idioty, ale spíš spolupachateli ruské agrese," řekl Schindler.
V jeho očích dělá Evropská unie, která založila alespoň malý tým na sledování ruské informační hrozby, více než vláda USA.
"Tohle je teď nová norma a Západ na ni neumí účinně reagovat a odpovědět. Pro Rusko je to efektní a efektivní. Za malé peníze to udělá hodně a my z toho šílíme," řekl Schindler. Je přesvědčen, že to bude dělat kterákoliv ruská vláda, s Putinem či bez něj. Je proto třeba na Kreml tlačit, aby musel za podobné akce nějak platit, aby cítil odpor.
"Jediným řešením by byla nulová tolerance takových ruských zdrojů v našich společnostech a našich médiích."

Lithium a politika

15. listopadu 2017 v 14:39 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

Zaprodanci a samozvanci?

Nedávno byla svolána mimořádná schůze Sněmovny k tématu těžby lithia. Dnes 15.11. je v Hosp. novinách na zadní straně článek, co bylo podnětem. Na ruském serveru Aeronet byl uveden spekulační článek, že z těžby by měla mít zisk sociální demokracie. Hned se toho chytila KSČM, Okamura a Babiš. Byla to sprostá lež, ale na blbé voliče zapůsobila a ruské zájmy na zdejším rozeštvání byly naplněny. Komu slouží tyto jmenované strany a hnutí? Nejsou to trojští koně zdejší stávající orientace na EU a NATO? Komunisté kdysi odhalovali podobné aktivity, jako "zaprodance a samozvance". Není na čase zvážit přidělení těchto "osvědčených titulů" pánům Filipovi, Okamurovi či Babišovi? Nepřímo mistrovaným možná až z Kremlu. Teď do Ruska peláší i Zeman, bezpochyby také upéci nějakou lumpárnu, v čemž je mistr, podporovaný zdejšími ovčany. Kam jsme se to dostali za 27let od 17.11.1989?

O někdejším majetku ČSNS

14. listopadu 2017 v 16:52 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

a jeho pozbytí

Vám zasílá zásilku
stáhnout zásilku
vzkaz od odesílatele
odkaz na zásilkuwww.uschovna.cz/zasilka/SAVDTN53L59Z4M2Z-MDL
kód zásilkySAVDTN53L59Z4M2Z-MDL
velikost zásilky324.7 MB
uloženo do28.11.2017
soubory v zásilce
CTAR140203_0441_3757232.mpeg324.7 MB
Vaše zásilka byla uložena na našem serveru a adresátům jsme poslali e-mail s informacemi o tom, jak si ji mohou vyzvednout. Každý adresát obdrží vlastní odkaz na zásilku. Pokud chcete zásilku předat dalším lidem, pošlete jim výše uvedený

Juraj Jakubisko natáčel v Přerově

12. listopadu 2017 v 23:19 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Perinbaba 2

Nejen Den válečných veteránů, ale i natáčení scén z druhého dílu slovenské filmové pohádky se ucházely o přízeň Přerovanů v sobotu 11. listopadu 2017.
Den válečných veteránů byl tentokrát připomínán u pomníku obětí první světové války na přerovském hřbitově za účasti představitelů města, spolků a též senátorky Jitky Seitlové.
Téměř souběžně se na přerovském Horním náměstí natáčely scénky z cirkusové pohádky Perinbaba 2. Jedna z divaček této atrakce mi poskytla několik obrázků.
Jsou k vidění v galerii tohoto blogu, stejně jako mé snímky ze Dne válečných veteránů pod názvem 11. listopad 2017 v Přerově.

Sto let od VŘSR

7. listopadu 2017 v 14:28 | Vladimír Hučín v Parlamentních listech |  Jiní autoři

Na oslavu VŘSR jsem vždy něco vyhodil do vzduchu. Po smrti dvou Sovětů jsem měl štěstí, nenašli mi samopal, chlubí se Vladimír Hučín

7. 11. 2017 6:44
ROZHOVOR V období kolem výročí VŘSR byl vždy velmi akční Vladimír Hučín, válečný veterán třetího odboje. "VŘSR jsem si připomínal tak, že jsem výbušninou či jinak zaútočil na nějaký objekt," říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Vysvětluje také neúspěch KSČM v nedávných volbách. "Hodně členů, aspoň tady na Přerovsku, volilo Andreje Babiše. To je v podstatě nomenklaturní kádr komunistické strany, ale pragmatik. Oni už se přesunuli do pragmatické části. Tady ta Biľakovo-Jakešova platforma se rozpadá," domnívá se.

Na oslavu VŘSR jsem vždy něco vyhodil do vzduchu. Po smrti dvou Sovětů jsem měl štěstí, nenašli mi samopal, chlubí se Vladimír Hučín
Foto: Archiv VH
Popisek: Vladimír Hučín

Od bolševického puče v Rusku uplynulo 100 let. Co se vám vybaví, když se řekne VŘSR?
Ve škole jsem to nejprve vnímal, že zvítězila spravedlivá myšlenka nad třídním nepřítelem. Později jako naprosto zločinný akt, který vznikl v Rusku, pozdějším Sovětském svazu. V době, kdy jsem už byl zapojen do protikomunistických aktivit, jsem si VŘSR připomínal tak - pokud jsem zrovna nebyl ve vězení - že jsem výbušninou či jinak zaútočil na nějaký objekt. Toto období bylo pro mě vždycky velmi akční. Dokonce koncem října 1974 jsem se dostal i do střetu. Kdy jsem se pokusil o sabotáž na vojenské koloně, ale byl jsem překvapen regulovčíky, kteří měli pohotovost. Popisuji to na svých stránkách. Došlo ke střelbě, dva sovětští regulovčíci byli mrtví. Nastalo dlouhé vyšetřování. Měl jsem velké štěstí. Měli proti mně pouze nepřímé důkazy, samopal nenašli. Společník, který tam byl se mnou, měl takový strach, že se se mnou setkal až po 17. listopadu 1989. Takhle nějak. Nechci vyprávět nějaké otřepané fráze. Mohu vyprávět o věcech, o které jsem se snažil. Aspoň jim stéblo položit přes cestu.

Myslíte, že dnešní teenageři vědí, o co jde, co se týče VŘSR?

Vědí o tom prostřednictvím internetu, že by o to měli nějaký zájem, to tedy ne. Zrovna jsem však byl na návštěvě u Zdeny Mašínové, která mi hodně osobně pomohla. Říkala mi, že skupina studentů vypracovala nějaký projekt, jak naložit s tou stavbou v Lošanech, co ji vrátili. Že by tam bylo protikomunistické muzeum. Byla překvapená, jaké znalosti studenti měli o minulosti, tedy i o období Velké říjnové socialistické revoluce.
Nedá se to určitě zevšeobecňovat, určitá část mladých lidí tyto vědomosti má...
Ti, kteří se zajímají o historii. Nikoli ti, kdo žijí pouze komerčním způsobem života. Ale určitá skupina mladých tyto vědomosti má. Když jsem byl na přednášce někde ve škole, byl jsem až překvapen znalostmi některých jedinců.
Vy jako KAN neděláte nějaké akce, besedy upozorňující na toto výročí a jeho důsledky?
Ano, několik let jsem se tím zabýval poměrně hodně. Jezdil jsem se Zbyňkem Horvátem. Povídal jsem své zážitky. Je to spíš za Konfederaci politických vězňů, kde jsem místopředsedou pobočky Přerov. Takže nezůstáváme pasivní.

VŘSR oslavoval minulý komunistický režim, po němž nám tu zůstala komunistická strana. Ta v nedávných volbách zažila od listopadu 1989 nejhorší výsledek. Máte vysvětlení proč? Měla špatnou kampaň? Její funkcionáři příliš zpohodlněli ve svých pozicích?
Hodně členů, aspoň tady na Přerovsku, volilo Andreje Babiše. To je v podstatě nomenklaturní kádr komunistické strany, ale pragmatik. Oni už se přesunuli do pragmatické části. Tady ta Biľakovo-Jakešova platforma se rozpadá. Přechází do jiné sféry. Hodně lidí, o kterých vím, že jsou vyloženě stoupenci totalitní komunistické ideologie, volilo Babiše.
Myslíte, že se KSČM může ještě zmátožit, nebo je to začátek jejího konce?
Oni se tam najdou jiní, kteří se budou snažit strhnout na sebe pozornost. To jsou ti radikální jedinci. Jejich praporečník může být Josef Skála a ten mladý z komunistického svazu mládeže Cvalín. Dlouhou dobu jsem sledoval lidi kolem Ludvíka Zifčáka, Nové Bruntálsko, kde byl redaktorem. Ti prováděli demonstrace proti mně. Ale už ztratili tu sílu. Teď si myslím, že přecházejí do té pragmatické sféry. K Babišovi mají blíž. Samozřejmě se jim nelíbí, že Babiš zbohatl. Žádná třídní rovnost v něm není. Povstal však z komunistické ideje. Tím prošel. Byl dobře vyškolen coby agent státní bezpečnosti. Dokáže přesvědčit lidi, strhnout je. To je jeho síla. Než se najde něco, co ho srazí. Věřím tomu, že to přijde. Ale ještě hodně nadělá zla. Takže hodně z nich volilo Andreje Babiše. Samozřejmě že vždycky tu bude nějaké ultralevicové jádro. Ale už to nebude Semelová, která ztratí své potenciální obdivovatele. Doba už je dnes někde jinde.

Protest z nečekané strany

3. listopadu 2017 v 14:13 | převzato z Deníku.cz |  Jiní autoři

Tomáš Hradílek drží hladovku. Na protest proti kandidatuře prezidenta

Bývalý mluvčí Charty 77 a známý disident z Lipníku nad Bečvou Tomáš Hradílek se rozhodl protestovat proti prezidentské kandidatuře Miloše Zemana hladovkou. Myslí to vážně a od prvního listopadu přestal přijímat potravu.
včera 11:39 2
Tomáš Hradílek
Tomáš HradílekFoto: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová
"Na světě se mi líbí a život mám velmi rád. Avšak svou zemi mám rád ještě více," zdůvodnil Tomáš Hradílek, jenž je známý svými nekompromisními postoji.
Tomáš Hradílek je bývalým mluvčím Charty 77 a jako disident bojoval proti komunistickému režimu. Po sametové revoluci v listopadu roku 1989 působil pět měsíců ve funkci ministra vnitra a jako poslanec Federálního shromáždění. Pak z politiky odešel. Dnes je mu dvaasedmdesát let a je v důchodu.

Jako prezident ho zklamal

Prezident republiky Miloš Zeman, se kterým se Hradílek zná z porevolučních let, ho prý zklamal.
"Udivoval jste mě svými řečnickými schopnostmi a oceňoval jsem váš významný podíl na zformulování volebního programu, se kterým Občanské fórum vyhrálo první svobodné volby. Při výkonu své funkce jste mě ale hluboce zklamal," vysvětluje své pohnutky Tomáš Hradílek v otevřeném dopise prezidentu republiky.
Podle jeho slov Miloš Zeman rezignoval na kultivování a humanizování naší společnosti.
"Kam se vytratil vámi důrazně proklamovaný eurofederalismus? Proč oslabujete naše transatlantické vazby ve prospěch provýchodní orientace?," ptá se ho dále.

Jsem schopen to dotáhnout až do konce

Hradílek tvrdí, že se k hladovce odhodlal už před rokem a půl, kdy mu zemřela manželka. Chce prý hladověním dosáhnout toho, aby Miloš Zeman zrušil svou opětovnou kandidaturu na funkci hlavy státu.
"Myslím si, že jeho další volební období by bylo katastrofou v souvislosti s tím, jak dopadly volby do Poslanecké sněmovny. Blíží se sté výročí vzniku samostatného Československa a představa, že bychom měli v čele naší země Miloše Zemana, je pro mě nemyslitelná. Jsem schopen a ochoten to dotáhnout až do konce a klidně i ukončit svůj život," říká odhodlaně.

Je připraven se s prezidentem setkat

Tomáš Hradílek je připraven setkat se s prezidentem Milošem Zemanem na jeho návštěvě v Lipníku, která se uskuteční příští týden ve středu.
"Hladovku jsem teprve zahájil, a pokud budu v dobré formě, osobně se ho zeptám, jak se rozhodne. Abych věděl, jestli si mám už objednat rakev. Mám totiž stejné zdravotní potíže jako prezident - cukrovku. A nedokážu odhadnout, co hladovění s mým organismem udělá," řekl.
Prezidentská kancelář se k hladovce prvního polistopadového ministra vnitra Tomáše Hradílka více nevyjádřila.
"Pan prezident v nejbližších dnech oficiálně zaregistruje svou kandidaturu," odpověděl pouze v reakci na dotaz Přerovského a hranického deníku prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

Hladovka jako protest

Hladovka je v Česku spíše ojedinělým způsobem protestu. Asi nejznámějším "hladovkářem" byl těsně po revoluci disident Miroslav Mareček, který za totality rozšiřoval prohlášení Několik vět.
Na začátku roku 1992 držel devadesát dní hladovku, protože požadoval potrestání lidí, zodpovědných za trestní stíhání šiřitelů petice Několik vět. Zemřel v roce 2008 v pouhých čtyřiapadesáti letech.
Hladovku na podporu vězněné bývalé ukrajinské premiérky Julie Tymošenkové držel v roce 2012 také bývalý senátor za ODS Vlastimil Sehnal.

Politolog Šaradín: Gesta si můžeme cenit a vážit

Olomoucký politolog Pavel Šaradín si nemyslí, že disident z Lipníku svou hladovkou změní postoj prezidenta ke kandidatuře.
"Všechny protesty jsou legitimní v jakémkoliv režimu a hladovkářů už tady bylo několik. Dnes jsou formy občanského protestu různé, a toto je asi nejkrajnější řešení a nejvyšší oběť. Gesta si můžeme cenit a vážit, ale k výsledku jsem skeptický," konstatoval.
Tomáš Hradílek podle něj dokázal celý život se svými oponenty vést dialog a polemizovat na úrovni, na jaké bylo třeba.
"Bylo by pro společnost prospěšnější, kdyby hovořil tak, jako dosud a působil tímto způsobem. V tom bych viděl větší význam," uzavřel Pavel Šaradín.
Kdo je Tomáš Hradílek
- narodil se 28. dubna 1945 v Lipníku nad Bečvou, kde dodnes žije
- v roce 1967 ukončil studium na Vysoké škole zemědělské v Brně, pak pracoval jako inženýr na statku
- 1969 - byl na svou žádost vyloučen z KŠC
- 1977 - krátce po vzniku Charty 77 ji podepsal, přišel o místo technika v zemědělském družstvu v Oseku nad Bečvou a začal pracovat jako dělník na pile
- začátek 80. let - stal se členem kolektivu mluvčích Charty 77
- listopad 1989 - zakládal Občanské fórum v Praze a Olomouci, stává se jednou z vůdčích osobností sametové revoluce
- prosinec 1989 - kooptován do funkce poslance Federálního shromáždění
- rok 1990 - zvolen poslancem Federálního shromáždění, stává se ministrem vnitra České republiky, je členem vlády Petra Pitharta
- do roku 1992 je poslancem Federálního shromáždění
- po odchodu z politiky se stal živnostníkem, zabýval se chovem akvarijních ryb
- od roku 2007 je v důchodu, dodnes se účastní přednášek a besed o totalitě

Otevřený dopis prezidentu České republiky, panu Miloši Zemanovi

Dobrý den, pane prezidente.
Předpokládám, že si na mne i po mnoha letech ještě vzpomenete. Od listopadu 1989 jsme se totiž setkávali na různých pracovních jednáních Koordinačního centra Občanského fóra, dále pak jako poslanci na půdě Federálního shromáždění ČSFR a po rozpadu Občanského fóra také na schůzích poslaneckého klubu Občanského hnutí.
Udivoval jste svými řečnickými schopnostmi, oceňoval jsem Váš významný podíl na zformulování volebního programu, se kterým Občanské fórum vyhrálo v České republice první svobodné volby, a vysoce jsem hodnotil Vaši vytrvalost, s níž jste ve Federálním shromáždění prosadil přijetí zákona, díky kterému se státní svátek "Den vítězství" slaví v souladu se zeměmi západního civilizačního okruhu již 8. května. Tyto mé pozitivní zkušenosti s Vámi způsobily, že jsem také Vás v první přímé prezidentské volbě považoval za jednoho z volitelných kandidátů. Jednoznačně jsem však v obou volebních kolech upřednostnil pana Karla Schwarzenberga.
Jsem velmi rád, že jsem Vám nikdy nedal svůj hlas, neboť jste mne při výkonu Vaší funkce hluboce zklamal. Snad s výjimkou Vašeho vztahu ke státu Izrael a Židům vůbec neshledávám ve Vašich počinech a stanoviscích téměř nic zásadně pozitivního a postrádám u Vás skutečnou státnickou moudrost. Zcela jste, a dost možná, že vědomě, rezignoval na kultivování a humanizování naší společnosti, tedy na její zušlechťování. Právě nevtíravé a příkladné úsilí v této sféře já považuji za nezbytnou součást zdárného výkonu funkce prezidenta. Výsledky nedávných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mne naplňují obavami, že se budete v součinnosti s čelními činiteli vítězné síly, vzešlé z těchto voleb, aktivně podílet na destrukci zavedeného ústavního systému naší zastupitelské demokracie.
Pane prezidente, v oblasti zahraničně politické jsem z Vašeho působení doslova zděšen. Ptám se, kam se vytratil Vámi důrazně proklamovaný eurofederalismus, proč oslabujete naše transantlantické vazby ve prospěch provýchodní orientace? Vždyť Vy svým konáním výrazně napomáháte tomu, aby východní velmocenská chapadla prorůstala celou naší zemí. A s tím se já jako zodpovědný občan nemohu a nesmím smířit.
Pane prezidente, s veškerou naléhavostí Vás proto žádám, abyste zrušil svou kandidaturu na Vaše druhé funkční údobí, neboť se obávám, že pokud budete opět zvolen, bude to neštěstí pro naši zemi, bude to znamenat další zpochybňování těch hodnot a ideálů, o jejichž naplňování zodpovědní občané usilovali a stále usilují. Abych zdůraznil závažnost svého požadavku, sděluji Vám své rozhodnutí, že od 1. listopadu 2017 přestávám přijímat jakoukoliv potravu. Své nepřerušované striktní hladovění ukončím jedině tehdy, když Vy závazně a nezvratně zrušíte svou opětovnou kandidaturu na funkci hlavy státu.
Na světě se mi líbí a život mám velice rád. Avšak svou zemi mám rád ještě více.
V Lipníku nad Bečvou 31. října 2017
Tomáš Hradílek
Signatář a bývalý mluvčí Charty 77

Kam dál