Září 2009

K nedůstojné volební kampani

22. září 2009 v 10:56 | Václav Jakubčík |  Jiní autoři

Česká veřejnost má v současné době opět skvělou příležitost seznámit se s " průbojnou, pružnou a mimořádně progresivní" formou volebního boje. Ovšem také silně nevkusnou.
Máme zde na mysli billboard údajně liberecké buňky ODS, která s přehledem sděluje, že spolupráce komunistů a socialistů zavinila smrt Milady Horákové. Sdělení falešné a scestné hned z několika důvodů.
Tím prvním je , že tak okázale pravicová strana, jakou je právě ODS se hlásí halasně k osobnosti, která s politickou pravicí neměla zhola nic společného. Naopak lze říci že byla představitelkou levice a to levice umírněné a nemarxistické.
Další důvod ke kritice tohoto propagandistického sdělení je prostý fakt, že Dr. Milada Horáková byla členkou a významnou funkcionářkou Československé strany národně socialistické. Tedy byla členkou socialistické strany, to znamená že byla také socialistkou. Bilboard tedy vlastně tvrdí mimo jiné to, že si za svůj tragický osud mohla sama.
Fakta o procesu s Dr. Miladou Horákovou jsou dostatečně známa, alespoň historikům, badatelům a zájemcům o historii. Jsou tedy známy i osoby a síly, které se na tom tragickém dramatu podílely. Socialisty bychom tam ovšem hledali marně. Našli bychom tam ale fanatické bolševiky a kariéristické kreatury.
Je faktem, že mezi národními socialisty i sociálními demokraty, jakož i mezi lidovci bychom našli jednotlivé osoby, které šly komunistům ochotně na ruku a podíleli se na přípravách k únorovému puči. To se ovšem dělo proti vůli většiny členů těchto stran, kteří si samozřejmě nástup totality nepřáli a mnozí proti ní i aktivně vystupovali. Mnohdy za cenu vlastní svobody i života, jako právě M. Horáková. Demokraté, vlastenci, socialisté, zemědělci, vzdělanci, živnostníci, vojáci…. Dalo by se pokračovat dál a dál. Ti všichni platili za své přesvědčení vyhnanstvím, vězením, zdravím a životem.
Nemůžeme a ani nechceme tvrdit, že jsme jediní, kdo se smí k památce Dr. Milady Horákové hlásit. Její odkaz považujeme za odkaz celé vlastenecké a demokratické společnosti, jejíž součástí jsou i socialisté. Nemůžeme však mlčet k tomu, je -li památka M. Horákové a tím i dalších obětí totalitních režimů propagandisticky a především lživě zneužívána.
Žádáme odstranění těchto billboardů a veřejnost ČR vyzýváme, aby nepodléhala hloupým propagandistickým tahům.

Krize? Jaká krize?

22. září 2009 v 10:10 | Tomáš Franke |  Jiní autoři
O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány. Bohužel, ve většině z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti. Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929.
Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom vůbec neměli používat slovo krize. Není to vůbec krize, jako ta v roce 1929. Je to počátek konce fungování amerického principu ekonomiky.
Tak jako se před dvaceti lety sesypal komunistický socialismu jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká ekonomiky. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomické vzdělání. Spíše se k tomu hodí zdravý český selský rozum.
Představte si, že jste vynalezli integrovaný obvod. Součástka, kterou dnes najdete snad úplně ve všem. Součástku, bez které vám neprodají ani rohlík, protože i kasa v obchodě je vlastně počítač.
Jistá firma v Americe vynalezla integrovaný obvod. Jen pro úplnost, byla to firma FAIRCHILD a bylo to v roce 1958. Jenomže vedení firmy chtělo větší zisky, proto výrobní linku přemístilo z Kalifornie do Číny.
Číňané se jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně automatické linky a na rozdíl od Američanů to budou dělat "za hrst rýže". A nám (vedení firmy FAIRCHILD) vzroste zisk - to přece není k zahození, že jo.
Přibližně ve stejné době přišla jistá firma AMPEX na fintu, jak nahrávat obraz na magnetický pásek. Ano, jde o princip, se kterým se naprostá většina z nás setkala u své VHS.
A AMPEX se ani nenamáhal s hledáním americké firmy, která by to vyráběla, a rovnou prodal veškerou technologii Japoncům. A tak to šlo s jednou firmou za druhou.
Zatímco v 50. letech bylo v USA na 30 firem, které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná - ZENITH. Když rozmontujete počítač, do jehož monitoru právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95 % součástek v něm je z Číny, Japonska nebo přilehlých států.
Jenomže ekonomika je hlavně o tom, že se věci a peníze otáčejí. Lidé pracují, vydělávají za svou práci peníze a za ty peníze si zase koupí jiné věci, které se vyrábějí v dalších továrnách.
Jenomže s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní odcházela i práce. Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva začala chudnout. V 80. letech vyhlásil president REAGAN tzv. ekonomiku služeb.
O co šlo? Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou navzájem prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale stát neuživí !
Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Ameriky. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa začala vzkvétat, zatímco Amerika, kde se vyráběly zbraně a speciální výrobky pro pár speciálních zákazníků chudla.
Je to úplně stejné, jako když farmář, který je ve finančních problémech, prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom chybí, proto začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který zatím traktor prodal nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn, aby mohl poplatit dluhy. Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a ještě více sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám.
Jistě není nutné popisovat, jak to musí dopadnout. Za několik let jsou z kdysi prosperující farmy už jenom ruiny. A právě tohle se stalo v Americe.
Její zahraniční dluh rychle narůstal. Mnohem horší však bylo to, že čím větší ten dluh byl, tím také rychleji narůstal. Je to úplně stejné jako u toho našeho farmáře.
Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu, celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních 20 let. Za vlády George BUSHE staršího, B. CLINTONA a velkého dobyvatele George BUSHE mladšího, vznikl TŘIKRÁT větší státní dluh, než za celých 50 let uplynulých od Velké krize !
Zkrátka - Spojené státy mají velký problém a nějaké milionové injekce do bankovnictví to nespraví ! Ty řeší následky, ale ne PŘÍČINY problému. To je vlastně jenom další prodaný kombajn.
A až se dolary rozkutálejí, zapadnou Spojené státy do ještě hlubšího bahna. Současný dluh tohoto státu v přepočtu na jednoho obyvatele včetně nejmladších kojenců je asi 4,000.000 českých korun.
Je to tak obludné číslo, že i kdyby se všechny daně, které se za celý rok vyberou v celých USA, použily na splácení dluhu - vůbec by nepřestal růst !
Už nyní je zcela jisté, že tento dluh nesplatí ani děti dnešních amerických dětí !!! A velmi pravděpodobně je, že bohužel ještě ani jejich děti.
Někteří nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají státní bankrot Spojených států a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť Čína a Brazílie se rozhodly že v krátké době opustí americký dolar jako svou rezervní měnu.
Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho z článků, kterým nezávislí američtí ekonomové hodnotí situaci ve své vlasti. Toho dne se JOE SMITH vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu.
Zatímco v konvici Made in China začínala vřít voda, oholil se holícím strojme Made in Hongkong, navlékl na sebe košili Made in Srí Lanka , značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea.
Poté, co si na své elektrické pánvi Made in India připravil snídani. Usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik dnes může utratit. Když si srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made in India, nasedl do svého vozu Made in Germany a pokračoval v hledání nějaké dobře placené práce v Americe.
Na konci dalšího marného a neradostného dne se JOE rozhodl trochu si odpočinout. Vklouzl tedy do sandálů Made in Brasil , nalil si sklenku vína Made in France a pustil televizní přijímač Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře placenou práci v Americe.
U tohoto odstavce se lze i zasmát, ale faktem zůstává, že v době, kdy Američanům "padla" první velká banka BEAR STEARNS, pocházelo asi 86 % spotřebního zboží z dovozu a jen zbytek byl vyroben ve Spojených státech.
Dnes, pouhý rok poté je toho domácího zboží zase o několik procent méně. Průmyslová výroba ve Spojených státech totiž zase poklesla.
Nechť je to tedy poučením pro ty z Vás, kdo budete kandidovat do Poslanecké sněmovny. Využijme toho, že Češi byli zvyklí v minulém režimu vyrábět většinu věcí, které potřebovali. Proč tedy nezačít zase vyrábět ? Byli jsme totiž nejvyspělejším státem v rámci RVHP. Nebýt toho, že parta tunelářů proměnila továrny na sklady nábytku, mohla se nás tato krize - pardon kolaps - dotknout jenom nepřímo.

Článek na podobné téma:



Návrh otevřeného dopisu

17. září 2009 v 18:15 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

Parlamentním stranám, které si nepěkně zahrály s Ústavou

Všem parlamentním stranám, které působením svých poslanců zlehčily a znehodnotily Ústavu, adresuje ČSNS 2005!

Očekáváme od dotčených parlamentních stran veřejnou omluvu všem voličům, protože víme, že mezi poslanci a stranami je evidentní zájmové spojení.
Tyto strany dostaly ze státního rozpočtu peníze za získané hlasy a jak je vidět, použíly je na zhoršení a upevnění nedemokratické politické soutěže s neparlamentními stranami!
Skutkem stále porušují Ústavu čl. 5.
Neparlamentním stranám a občanům vůbec škodí toto sobectví, zlehčování Ústavy a dehonestování demokratických poměrů v ČR.
Protože k těmto účelům byly použity získané veřejné peníze, požádá ČSNS vládu o vyčíslení kompletních výdajů vynaložených na zmařené volby.
Dále budeme usilovat o to, aby tyto státem vynaložené peníze + náklady neparlamentních stran a nezávislých kandidátů, byly odečteny od dotací parlamentních stran za hlasy v tomto a pokud to nebude stačit i v budoucím období.
Jedná se o politické strany ODS, KDÚ-ČSL a ČSSD v poměru podle hlasů jejich poslanců, kteří schválili dubnovým zákonem zkrácení volebního období.
V právním státě už musí platit, že důvěra a odpovědnost jsou nedělitelné.
Političtí kolegové, zahráli jste si, prohráli před Ústavním soudem a teď jako chlapi, zaplaťte.

Člen PÚV ČSNS 2005 Ivan Fenz

Návrh prohlášení vedení ČSNS 2005

17. září 2009 v 11:35 | Václav Jakubčík |  Aktuality

K událostem na jižním Slovensku

Předsednictvo ústřední rady České strany národně socialistické je znepokojeno událostmi, ke kterým došlo letos v létě na jižním Slovensku a zejména v jeho národnostně smíšených oblastech. Postup některých menšinových organizací sdružujících občany Slovenské republiky s maďarskou národností je nutno hodnotit jako provokativní a protislovenský. Krajně nezodpovědný byl i postup prezidenta Maďarska, který vyjádřil takovým akcím podporu. Zcela nepřijatelné pak jsou pro nás násilné útoky na vše slovenské, ke kterým došlo na území maďarského státu. Požadavek autonomie a další akce maďarských nacionalistů v každém z nás musí vyvolávat nepříjemné asociace na předválečná léta a zejména pak na září roku 1938, kdy k podobným scénám docházelo na československých hranicích nejen s Maďarskem admirála Hortyho a Polskem ale především a v nejvyšší míře na hranicích s Německem. Právě tehdy, v září 1938 se československé ozbrojené síly jako první v Evropě střetly s nacistickou agresí v ozbrojeném boji.
Co nás ale zneklidňuje nejvíce, je prakticky nulová podpora Slovensku ze strany české politické scény. Tím spíše zde vyslovujeme podporu vystoupení prezidenta České republiky Václava Klause, který jediný dokázal podpořit nejen sousední stát, ale zároveň národ, který je nám tak blízký.
PÚR České strany národně socialistické


Pro srovnání k jazykové problematice v USA

Angličtina se stala národním jazykem USA

středa, 17. 5. 2006| Radim Sochorek| Trvalý odkaz | Kategorie: Svět jazyků
Radim Sochorek
V souvislosti s novým přistěhovaleckým zákonem a uveřejněnou španělskou verzí hymny USA rozhodl Senát ve Washingtonu, že angličtina je americkým národním jazykem. Konečný návrh byl schválen 58 hlasy proti 39. Podle návrhu je angličtina "společným jazykem, který spojuje občany Spojených států".
Jak se mluví v USA - hlavní jazyk mluvčích:

- angličtina - 82 % obyvatel
- španělština - 11 % obyvatel
- jiný evropský jazyk - 4 % obyvatel
- ostatní - 3 % obyvatel

A jak vypadala situace před rokem 2006:
Když jsem byl v létech 1994 a 1997 v Texasu na pozvání nedávno zesnulého nositele ceny "The Jan Masaryk Gratias Agit Award" za rok 2005 a sokolského činovníka v USA Jerryho Elznera dozvěděl jsem se zhruba toto:
Na uplatňování angličtiny jako státního či národního jazyka nebyla žádná psaná pravidla. Vše se regulovalo přirozenou cestou. Kde žilo hodně hispánců, tam i na úřadech byli hispánci a tak se tam člověk většinou dorozumíval španělsky. Bylo v zájmu toho, kdo něco chtěl, aby si, pokud se sám nedorozumí, zajistil pomoc nějakého tlumočníka. Politici před volbami oslovovali např. hispánské minority i španělsky psanými texty, aby získalli jejich hlasy pro svou politiku. Vše fungovalo přirozenou cestou a jsem přesvědčen, že to tak funguje dodnes.
I na Slovensku
v oblastech při hranicích s Maďarskem, kde odedávna žijí občané maďarského původu s rodným maďarským jazykem, bylo vždy samozřejmostí, že na úřadech byl lidé z jejich středu, takže se dorozumívali maďarsky.
Nedávno jsem navštívil svou neteř v Košicích, která často jezdí do Maďarska, poněvadž tam má nějkou rodinu ze strany svého dědečka. Potvrdila mi, že Slováci a Maďaři mají díky společnému státu v minulosti mnoho společného či podobného. Chtěla nepřímo říci, ať u nás v ČR bereme s rezervou slovenské a maďarské nacionalisty, kteří opakovaně vyhrocují situaci.
V Maďarsku v padesátých létech minulého století existoval a snad i dosud existuje
Slovenský učitelský ústav v Budapešti, jehož cílem bylo vzdělávat učitele slovenského původu ve slovenském jazyce tak, aby byli schopni v místech se slovenskou národnostní menšinou vyučovat děti ve slovenském jazyce. Na připojeném obrázku jsou studenti a učitelé tohoto ústavu, školní rok 1952-53. V prostřední řadě druhá zprava je Judita Kusnyjarová, se kterou jsem si často psával. Psala perfektní slovenštinou, já jsem odpovídal československy, tedy špatnou slovenštinou, která byl mým rodným jazykem do tří let věku.
Jaroslav Skopal

Předvolební pohled zpět

15. září 2009 v 9:27 | Václav Jakubčík |  Jiní autoři
Předvolební pohled zpět na naši střídavě modrooranžovou vládu je dost smutný. Každý člověk, který něco vytváří, dělá chyby, to se stává, ale za každým by mělo být vidět, co vytvořil. Při pohledu zpět, co vyrostlo od revoluce, vidím, že je nejvyšší čas na změnu.
Prvních 10 let jsme se na chyby našich politiků dívali s chápavou omluvou, že se učíme kapitalismu a demokracii. Dnešní úspěšný politik, nebo manažer státní správy je ten, který dokáže ze státu vyrazit nejvíce peněz, ale mělo by to být obráceně. Při takzvaném porcování medvěda je mi smutno. Sestavování státního rozpočtu vypadá podobně, každý ministr brečí, že potřebuje víc a víc. Nikdy se nestane, že by se něco vrátilo. Nikde ani náznak že by se něco zjednodušilo, snížil se počet státních úředníků. Nikde ani náznak nějakého šetření. I malé dítě když jde nakoupit, vrátí peníze, které zbyly.
Všude kolem sebe vidím nedostatečnou kontrolu nakládání se státními penězi a majetkem. Proto ten strach vládnoucích stran z malých stran, malé strany budou, pokud se do vlády dostanou v dostatečném množství provádět kontrolu. Cesta k větší kontrole totiž vede přes volební neúspěch ODS a ČSSD.
Již dnes se bojím, až se naši vnuci zeptají, proč jsme s tím něco nedělali, jako my se ptali rodičů, proč něco nedělali s komunismem. Bude dostatečnou omluvou říci: "Já ty, co to zavinili, ODS a ČSSD nevolil."?

Horké léto na Dunaji

14. září 2009 v 20:18 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři
Historie má tendenci se vracet a opakovat. A mocní zase mají tendenci být zaslepení a nenapravitelně nepoučitelní. A tak se stalo i v létě tohoto roku na jihu Slovenska, v národnostně smíšené oblasti, kde měla být s velkou pompou odhalena socha sv. Štěpána, samozřejmě z iniciativy tamních menšinových organizací a dokonce měl být přizván i maďarský prezident.
Představitel Maďarska nebyl na slovenské území vpuštěn a spustil se poprask, cože si to ti nacionalističtí Slováci dovolili a jak nedemokraticky a neevropsky se to chovají. Následovalo několik teroristických útoků na slovenské objekty v Maďarsku. Na slovenském území následovaly demonstrace menšinových Maďarů, dokonce s požadavkem autonomie. Nepřipomíná nám to snad něco? Třeba něco z roku 1938, kdy s něčím takovým vyrukovali v národnostně smíšených okresech henleinovci?
Reakce slovenských úřadů byla samozřejmě oprávněná a naprosto pochopitelná. Stačí si jen uvědomit, že sv. Štěpán, Arpádovec a sjednotitel maďarských kočovných kmenů v karpatské kotlině není jen světec, je to symbol maďarského národa a státu. Zejména státu. A ve světle tohoto faktu se celá akce svým pojetím a charakterem jeví jako jasná protislovenská provokace, umocněná ne zrovna férovým postojem maďarského státníka. Těžko je pak možné uvěřit tomu, že šlo o pouhé odhalení sochy světce a historické osobnosti.
Smutné je ovšem to, že celá naše slavná politická reprezentace se nezmohla na jediné slovo podpory pro oprávněný postup Slovenska. Možná by to aspoň trochu pomohlo napravit tu nebetyčnou ostudu, kterou jsme si uřízli uznáním teroristicko - mafiánského státu , tzv. Kosova. A tak situaci zachraňoval prezident Václav Klaus, který jediný projevil pro Slovensko náležité pochopení.
(Autor je předsedou MO Praha České strany národně socialistické)

K volebním mandátům

14. září 2009 v 14:56 | Václav Jakubčík |  Jiní autoři

Námět

Sledoval jsem politické televizní diskuse a užasl jsem, že vše o co se snaží politická scéna, aby vypadala hodnověrně, tu už bylo dávno vymyšleno za první republiky a je použitelné podle mého i pro nás.
O formě vázaných mandátů ,jsem už jednou mluvil a nenašel jsem nikoho,kdo by rozumně oponoval.
Dále jsem se dozvěděl, že bylo pro vstup do parlamentu stanoveno 0.5 % jako práh .To je jeden poslanec
z dvouset a mám za to, že se to nejvíce blíží demokracii a čistému poměrovému systému. Mám za to, že to musíme šířit do obecného povědomí i u ostatních politických stran.
Objevují se negativní náznaky, že současné vedení strany nic nedělá, mohu však prohlásit, že opak je pravdou. Nechci připomínat práci v minulých obdobích, kdy se pořádali velmi časté schůze a konference, ale docílilo se jen rozfofrování kasy. Každý můžeme přidat a já si myslím, že každý musí začít od sebe a podle sebe, protože každý má jiné vybavení intelektuální, finanční či jiné další.
(Autor je místopředsedou ČSNS 2005)

Ve Sněmovní ulici udělali chybu

14. září 2009 v 8:49 | Přemysl Votava |  Jiní autoři

K volbám

V parlamentních lavicích se nejspíše vyrobil zmetek Není první co byl vyroben v českém parlamentu. Poslanec Ing. Miloš Melčák se po měsících tápání postavil proti přijatému zákonu a Ústavní soud mu dal za pravdu. Říjnové volby se tedy nekonají a přejme si, aby to vyšlo již na druhý pokus. Dle ministerstva vnitra jsme vyhodili z okna pár desítek milionů. A jistě to nejsou jediné vyhozené miliony za zmařené volby. I parlamentní strany budou sčítat finanční ztráty za kampaň, která je již je v plném běhu. Tam to možná nebude tolik bolet, neboť to jsou vlastně státní peníze získané z dotací, které parlamentní strany dostávají každoročně do svých pokladen ze státního rozpočtu. A zcela jistě, pokud peníze budou scházet, poslanci najdou způsob, jak finanční injekce parlamentním stranám zajistit.
Tím skutečně smutným z tohoto rozhodnutí ÚS jsou strany mimoparlamentní. Tam žádné státní dotace nejsou a sponzoři dávají spíše jinde. Všechny náklady s volbami si z vlastní kapsy hradí kandidáti.. Pokud se v tomto případě parlament či stát spletl, nebo vyrobil zmetek, postiženy jsou především tyto mimoparlamentní strany. Bez aparátu, bez ekonomické pomoci státu vstupují pravidelně do soutěže politických stran. Vytvářejí tak pro veřejnost pouhou kulisu demokratické soutěže. Tím se samozřejmě žádný poslanec nezabývá, natož aby Ústavní soud rozhodl o neregulérnosti volebního zákona i samotných voleb. Podstatná změna volebního systému je proto nabíledni!

Deset bodů

12. září 2009 v 12:21 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Variace na TV Spot ČSNS 2005


1. Dekrety prezidenta Dr.E.Beneše platí, byť z dnešního pohledu mohou někomu připadat jako nepřiměřené. Byly odpovědí na příčiny, průběh a výsledky války. Omlouvat se lze jen za nepřiměřené násilí a zbytečnou smrt lidí v důsledku excesů při přípravě a během odsunu.
2. Lisabonská smlouva by měla být přepracována do kratší a srozumitelnější podoby umožňující snadnější konsensus
3. Výše platů a/nebo odměn poslanců, ministrů a dalších vysokých státních činitelů bude odvozena od průměrného zaměstnaneckého platu ve státě
4. Stát bude mít svou minimální účast v životně a strategicky důležitých podnicích a surovinové základně ( PHM, lihu, energií, nerostného bohatství) a kontrolu nad zemědělským půdním fondem
5. Monopoly a banky budou kontrolovány stáními orgány, zda dodržují státem a Evropskou unií stanovená pravidla. Odměny manažerům při špatných ekonomických výsledcích a jejich krachu jsou nepřípustné.
6. Podporujeme progresivní zdanění
7. Přijímané rozpočty zajistí sociální postavení důchodců a mladých rodin nejméně na úrovni obvyklé v Evropské unii.
8. Imigrační politika musí mít pravidla, která budou předcházet ohrožení národní kultury
9. Jsme proti pravicovému i levicovému extremismu
10. Budeme požadovat faktické snížení státní byrokracie i snížení odvodů do Evropské unie

K výsledku Hučínovy žaloby

9. září 2009 v 14:46 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Krajský soud v Ostravě 8. září 2009

Na internetové adrese www.vladimirhucin.cz najde čtenář několik převzatých novinových komentářů k tzv. koncentrovanému jednodennímu soudnímu líčení ve věci žaloby Vladimíra Hučína na Tomáše Hradílka. Jednání zabralo celé dopoledne a nakonec soudkyně Lenka Severová Hučínovu žalobu přednesou jeho právním zástupcem Petrem Kočím ve všech bodech zamítla. Navíc by měla žalující strana uhradit i náklady vzniklé na straně žalovaného.
Z novinových komentářů, které popisují po svém to, oč Vladimíru Hučínovi šlo, uvádím ten, který byl převzat z regionální stránky Deníku:
"Kdysi spolu bojovali proti totalitě, teď jsou na kordy a soudí se kvůli článkům v novinách. Dva významní přerovští disidenti - první polistopadový ministr vnitra a mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek a bývalý zpravodajec BIS Vladimír Hučín stanuli v úterý před Krajským soudem v Ostravě.
Hučína označil za gaunera
Bývalý agent BIS a disident Hučín podal na Hradílka žalobu na ochranu osobnosti kvůli jeho výrokům v tisku. Předmětem konfliktu se staly dva články, v nichž se Hradílek nelichotivě vyjádřil na Hučínovu adresu. "V těchto článcích je můj klient nazýván gaunerem a psychologickým teroristou a je označován za pachatele neobjasněných bombových útoků v Přerově. Výroky zasáhly závažným způsobem do jeho osobnostních práv," shrnul Hučínův advokát Petr Kočí.
Chtěl odškodnění půl milionu
Bývalý zpravodajec BIS se u soudu domáhal za Hradílkovy výroky omluvy a odškodnění ve výši půl milionu korun. "Tomáš Hradílek, jenž byl prvním ministrem vnitra po listopadu 1989, by měl vážit slova a své výroky buď doložit a nebo nic neříkat," vysvětlil Hučín, co ho vedlo k podání žaloby.
Dodal, že ho tato tvrzení poškodila v době, kdy kandidoval za přerovský okrsek do Senátu.
Krajský soud v Ostravě ale Hučínovu argumentaci neuznal. "Článek byl v souladu se zásadou svobody slova a nebylo jím zasaženo do osobnostních práv žalobce," zdůvodnila mluvčí soudu Barbara Plchotová.
Hradílek je spokojený
Bývalý ministr vnitra Hradílek je s rozsudkem spokojený. "Když jsem se dozvěděl, že je na mě podaná žaloba, musel jsem si ty články znovu přečíst. Došel jsem však i po letech k závěru, že nevidím žádné důvody, abych na svých tvrzeních něco měnil. Snad jen to, že bych je ještě třikrát podtrhl," komentoval rozsudek Hradílek.
Hučín podá podle svých slov proti rozsudku odvolání a případ tak bude mít zřejmě dohru u Vrchního soudu."
Celé jednání jsem sledoval. Veřejnost přítomná při líčení čítala až čtyřicet osob. Většinou šlo o Hučínovy příznivce, mezi nimi senátora Jaromíra Štětinu, publicistu Jana Šinágla a členy přerovské pobočky Konfederace politických vězňů, dále zástupce médií a snad tam byl i nějaký příznivec žalovaného Tomáše Hradílka.
Jednání bylo dvakrát krátce přerušeno, aby soudkyně mohla rozhodnout o dostatečnosti důkazů a nakonec, aby si připravila svůj verdikt. Když Hučínovi příznivci uslyšeli rozsudek byli velmi zklamáni a neobešlo se to bez hlasitých komentářů a výkřiků, v nichž na adresu soudkyně dokonce zazněl i jeden z výroků, za který se měl Hradílek Hučínovi omluvit. Před rozchodem příznivců padaly i emotivní termíny o soudní mafii a různých účelových propojeních, které vycházely ze známého faktu, že jak Tomáš Hradílek, tak i jeho současný obhájce Tomáš Sokol byli po listopadu 1989 nějakou dobu českými ministry vnitra.
Troufám si však říci, poněvadž jsem Tomáše Sokola trochu poznal v období 1996 až 1997, kdy byl dokonce necelý rok předsedou politické strany Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální, že nějaké tajné politické spojenectví při Hradílkově obhajobě nehrálo roli. Tomáš Sokol je dnes uznávaným předním českým právníkem, kterého si najímají i ti nejproslulejší provinilci, jako např. Radovan Krejčíř nebo Bohumil Kulínský. On konal v Hradílkově obhajobě jako profesionál a využil veškeré své umění, aby oslabil argumenty žalující strany. Jak jsem pak viděl, i soudkyně převzala jeho argumentaci při vysvětlování svého rozhodnutí. Tomáš Sokol, podle mého, nemohl být vnitřně šťasten, že sám v tom případu vyhrál. Jako součást advokátní firmy zřejmě spokojen byl.
Pokud jde o soudkyni, ta měla možnost se rozhodnout pro jednu či druhou stranu, protože povaha případu umožňovala obojí. Proč rozhodla tak, jak rozhodla, to ví jen ona. Pro mladého právního zástupce Vladimíra Hučína, Petra Kočího, to byla dobrá škola pro příští podobné případy, pokud jde o přesnost definování petitu žaloby, důkazů a odvozených dopadů, v důsledku kterých měl žalující utrpět. Ze strany soudkyně bylo dle mého nesolidní, že z citovaných článků, na nichž byla žaloba postavena, požadovala definovat konkrétní slova i věty, která mají být podstatou žaloby. Přitom sama, když zdůvodňovala své konečné rozhodnutí, uvedla, aby oslabila dopad použitých hrubých výrazů v obou článcích, že jejich snížená významnost pro poškození pověsti žalujícího vyplývá z celkového kontextu článků. Čili jednou tak, podruhé jinak.