Srpen 2010

SNP a my

27. srpna 2010 v 21:34 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

   
SNP není v současné době v ČR nijak připomínáno. Jako by ani nebylo a jako by nemělo žádnou souvislost s naší novodobou historií. Prostě jako by se současné České republiky tato významná historická událost nijak netýkala a byla nám zcela cizí. Jsem přesvědčen že je to chyba a opak je pravdou.
Odkaz SNP se nás týká a obsahuje mnoho pozitivního pro českou bojovou a demokratickou tradici. Slovenské národní povstání bylo
činem rozhodného odporu proti autoritativnímu luďáckému režimu prezidenta J. Tisa a nacistické okupaci. Charakter povstání byl jasně československý a v jeho vedení měly převahu demokratické a vlastenecké síly. Nutno říci, že i Češi měli v událostech výrazný podíl. V českých zemích vyvolalo povstání ohlas v podobě zvýšené aktivity odbojových a partyzánských skupin, řada vlastenců se na Slovensko odebrala aktivně bojovat a mnozí byli za úmysl přejít slovenskou hranici nacisty zavražděni. Přímo se bojů v SNP zúčastnilo
minimálně 2 000 Čechů.
Čeští důstojníci působili přímo ve vojenském vedení povstání ( Kpt. Krátký, Plk. Hynek Souhrada a další). V boji byla nasazena letecká československá jednotka pod velením F. Fajtla, ve které byli opět zastoupeni i Češi. Češi byli i v řadách 2. Československé paradesantní brigády ( větší část mužstva u této jednotky byla slovenská), která sehrála v bojích velice významnou úlohu a to i po přechodu na partyzánský způsob boje. Činnost této brigády a jejího velitele Vladimíra Přikryla dodnes nebyla patřičně doceněna.
   Každoročně v měsíci srpnu bychom si i my měli připomínat odkaz SNP, protože boj, ke kterému tehdy došlo byl naším společným bojem proti nebezpečnému a krutému nepříteli za společnou svobodnou a demokratickou republiku. Jakpak by se tehdejší bojovníci asi dívali na naše rozdělení? Jakpak by posuzovali zpochybňování výsledků našeho tehdejšího vítězství a dokonce i zpochybňování československých válečných obětí? Nenechme si takové věci líbit a připomeňme si všechny ty Čechy, Slováky i příslušníky jiných národů, kteří riskovali a pokládali své životy na slovenských bojištích. Připomínejme si oběti hromadných vražd v Tokajíku,Kališti, Nemecké a Telgártu. Nezapomínejme ani na ty, kteří se po únoru 1948 stali obětí komunistického režimu a zahynuli na popravištích, nebo byli dlouhá léta vězněni. Věřme tomu, že si naši vzpomínku a hlubokou úctu opravdu zaslouží.
Jiří Pondělíček
Člen PÚR
České strany národně socialistické

Ke komunálním volbám

21. srpna 2010 v 12:18 | Jaroslav Jůna |  Jiní autoři

Předvolební úvahy a komentáře

Mnozí z nás i ostatních občanů si myslí i sděluje svůj názor např.: Proč ještě existuje naše strana ČSNS? Vždyť je přece dostatek stran a straníků, jejichž názvy a program občanům moc neříká a historie i osobnosti jsou s krátkým i nedávno vzniklým programem, ale mnohým jsou sympatičtí. Co se týče programu, ten je možné, a děje se tak už 20 let, si přisvojit ať je strana doleva nebo doprava. Jsme přesvědčeni, že ty aktivity které konáme nyní nebudou mimořádně úspěšné, ale poslouží v budoucnu probudit v občanech ten správný pocit zodpovědnosti ke spoluobčanům, národu i státu a budou mít pro budoucnost svůj a dá se tvrdit i veliký význam. Ano očekáváme úspěch v budoucnosti. K tomu bude zapotřebí lidí - občanů, kteří se nebudou ptát: "Co za to ?" Ale
jak náš stát utvářet ke spokojenosti občanů? Co je "spokojeností", je velmi široké téma. Pokud obce a města budou brát v úvahu zájem občanů, přirozené právo občana nebude muset mít svoje místo v našem písemném právním řádu, tím nebudou zákony které mlží skutečnost, zastupitelstva budou jednat dle svých jednacích řádů a připomínek občanů. V obcích a městech přestane zbytečné investování do finančně nevratných staveb, projektů, které být nemusí. Tím stát ušetří a na obce a města se vrátí i potřebné drobné služby, které v dávné minulosti nebyly problémem. Je nezbytné vytvořit život v obcích a městech s vyšším stupněm soběstačnosti. K tomuto cíli je nutné vychovávat novou generaci. K názoru o dotacích je zapotřebí vytvořit pocit předávání almužny neschopným. Neplatí samozřejmě pro živelné pohromy. Nelze je naprosto vyloučit, ale nelze je brát jako prioritu s pocitem: To máme téměř zdarma a to můžeme uskutečnit bez ohledu na účel a nutnou potřebu. Není možné jenom stavět, projektovat ale hlavně udržovat. Udržovat pořádek a odborně posuzovat náklady na poskytované činnosti. Rozvoj kultury vesnic i měst by měl mít přesto přiměřeně zelenou
Jaroslav Jůna  
V Zásadě 14.srpna 2010

K 21. srpnu 1968

20. srpna 2010 v 12:29 | J. Šinágl, J. Skopal

V Polsku reagovali

V předvečer jednoho z nejsmutnějších výročí národů Československa a i civilizovaného světa................................Převzato z Šináglových novin
V Praze  bude odhalen obelisk připomínající sebeupálení Ryszarda Siwce v roce 1968.
V předvečer 42. výročí invaze vojsk Varšavského Paktu vůči Československu bude před sídlem ÚSTR vztyčen pomník k uctění Poláka, který na to, aby vyjádřil odpor proti totalitarismu, věnoval svůj život.
Fundátorem obelisku je polská Rada Ochrany Památky Válek a Mučednictví (Rada Ochrony Pamięci Walk i Męczeństwa), a organizátorem oslavy je Polský Institutu v Praze, autorem je sochař  Marek Moderau. Vyroben je z černého mramoru, má výšku něco přes dva metry a základnu o straně 60 cm. Na jeho třech stěnách se bude vyjímat nápis ve třech jazycích - polském, českém a anglickém: "Ryszard Siwiec (1909-1968), bývalý voják Armii Krajowej (Zemské Armády -  vojsko, bojující za války paramilitárním způsobem proti nacistickým okupantům a po válce proti bolševické tyranii - pozn. překl.), vykonal sebeupálení  v aktu odporu proti vpádu vojsk Varšavského Paktu na teritorium Československa. Ve jménu pravdy položil oběť nejvyšší".
Slavnosti se zúčastní mj.: Náměstek maršálka Senátu  Zbigniew Romaszewski, generální tajemník Rada Ochrany Památky Válek a Mučednictví  Andrzej Krzysztof Kunert a český náměstek premiéra  Radek John. Přítomen bude také polský režisér  Maciej Drygas, jenž o Ryszardowi Siwcovi v r.  1991 natočil domumentární film s názvem  "Uslyště můj křik".
Ryszard Siwiec se 8. září 1968 během ústředních dožínek na Stadionu Desetiletí  v přítomnosti partajních vůdců, diplomatů a stotisícové veřejnosti polil rozpouštědlem a zapálil křiče: "Protestujte!". Předtím rozhodil letáky s výzvou k protestu. Zemřel 12. září 1968 na následky popálenin na více než 85 procentech těla. Pochován je na hřbitově v opaření Przemyślu.
Potud Gazeta Polska, Gazeta Niezależna, Nasz Dziennik a další solidní polské noviny. Čtenári "Šinágl-novin" si zajisté vzpomenou na obsáhlé pojednání o Ryszardovi Siwciwu v minulosti, takže si jej mohou v archivu  nalistovat. A tak jen z dnešní Varšavy: Stadion Desetiletí si dříve narození asi vzpomenou třeba z televizních přenosů šedesátých let, kdy se na tomto stadionu hrál fotbal nebo také na něj přijížděl "Závod Míru Praha-Berlín-Varšava". V letech osmdesátých už z něho bylo jen velké tržiště, ale to v jeho okolí funguje nakonec dodnes. Nejnověji  se stánkaři už vietnamskými či dalšími z exotických pro nás končin planety. A blízkou budoucnost označují z daleka viditelné siluety vysokých jeřábů a pod nimi  pomalu do výše rostoucí moderní  tribuny. Z centra od známého Paláce to není daleko - po nejdelší varšavské třídě Aleje Jerozolimskie k Visle je to kousek, a pak přes ní po monumentálním mostě Poniatowského na její východní břeh. Bude to  velký fotbalový stadion, na kterém bude v roce 2012 zahájeno Mistrovství Evropy ve Fotbale, jehož bude Polsko hospodářem.
VL.K. 20.8.2010

Na dobové pohlednici jsou členové vedení, kteří se zúčastnili po invazi tzv. moskevských jednání.
Hodnocení už bylo mnoho, ale budou se zřejmě opakovat z nových pohledů, tak jak budou otevírán archivy o obětech třetího odboje.
JS

Reálné možnosti v dopravní situaci Přerova

19. srpna 2010 v 15:32 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Před komunálními volbami 15.-16.10.2010

Článek byl otištěn v Přerovském deníku 19.8.2010
Hlavní otázkou, která teď zaměstnává mysl kompetentních orgánů a osob, odpovědných za současný chod i budoucí stav města Přerova v jeho dopravní situaci, je rozhodnutí, zda posilovat vůli po průpichu. Jím je rozuměno přímé propojení dopravy mezi autobusovým nádražím a Velkými Novosady. Jde o relativně starý záměr, který mohl být realizován již kolem roku 1990, avšak v porevolučním období začal být stále odkládán. Přednost byla dána posilování vidiny brzké realizace dálničního obchvatu západně od Přerova, který by propojil dvě dálniční cesty od Říkovic k Lipníku nad Bečvou.
Jak čas postupoval, zpřesňovala se trasa tohoto propojení a postupně rostla i jeho rozpočtovaná cena. Dnes je odborně stanovena na úrovni asi 15 miliard korun. Tento dálniční obchvat se dostal do rozvojových strategií města, které optimisticky počítaly s jeho dohlednou realizací s ohledem na předpokládanou stabilní ekonomickou situaci našeho státu. Nová vláda našla odvahu omezit zadlužování a promítnout to i do rozpočtů, takže se na všech frontách začíná šetřit. Kdo objektivně uvažuje, dojde k názoru, že tento obchvat postaven bude, ale až na něj přirozenou cestou dojde čas. Neumím si představit, že by nějaké sdružení ustavené na podporu této stavby mohlo na věci něco změnit.
Výše zmíněný průpich zdaleka nemůže dálniční obchvat nahradit, může však v jedné části města dopravu poněkud urychlit a zpříjemnit. Předpokládané náklady jsou 165 milionů korun. Tedy asi jedna setina toho, co má v dnešních cenách stát dálniční obchvat. Odvažuji se tvrdit, že ono zpříjemnění dopravy městem ve srovnání s obchvatem bude vyšší než zmíněná jedna setina vycházející z poměru cen.
Je chvályhodné, že Rada města Přerova se v únoru 2010 (viz Přerovský deník z oné doby) rozhodla jednat s Olomouckým krajem o vytvoření podmínek pro realizaci této stavby. Patrně jedině kraj může dospět k dohodě s Ředitelstvím silnic a dálnic, aby se průpich za státní peníze postavil. Toto ředitelství na ně zřejmě žádný příděl od Ministerstva dopravy nedostane, ale je patrně v jeho kompetenci posoudit, zda peníze ukrojí z jiné své položky. Základní podmínkou je chtít. Také současné i budoucí nově zvolené orgány města by měly držet linii a opakovaně s krajem jednat a posouvat věc kupředu.
Když dnes o některých investičních záměrech našeho města hovoří vlivní politikové zvenku, používají pro ně přívlastek gigantománie. Vzpomínám si na nedávná výběrová řízení pro nový Tyršův most, kde byla zpočátku dosti tvrdě prosazována myšlenka "moderního" řešení, proti němuž protestovali památkáři i ornitologové. Také nový projekt, podle nějž se má začít stavět, není přiměřený dopravnímu významu, který komunikace na něj navazující dnes mají. Budiž všem, kteří budou v podobných záležitostech v budoucnu rozhodovat, tento případ výzvou k umírněnosti a k hledání reálných řešení.
Na obrázku historický Tyršův most zničený německými okupanty před opuštěním Přerova 8.5.1945. Poté na původních pilířích dodnes stojí různé náhražky.

Česko Slovensko má TALENT

16. srpna 2010 v 21:05 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

v Bratislavě 15.8.2010 - podnět k přemýšlení

Úvod od pořadatelů:
"Celú jeseň 2010 bude Česko a Slovensko sledovať vysielanie najúspešnejšej a najzábavnejšej talentovej šou na svete na televíznych obrazovkách TV Prima a TV JOJ. V spoločnej Česko-Slovenskej súťaži talentov odokryjeme neuveriteľný diapazón schopností a zručností súťažiacich a zdramatizujeme jej priebeh aj súbojom národov."
Mí příbuzní z Košic mi nabídli lístky na bratislavskou část soutěže. Jel jsem, abych viděl hlavně košický soubor seniorek Diamant, který svým vystoupením měl dokumentovat smysl pohybových aktivit pro lepší životní styl starších občanů. Tak jako všichni, i ony dostaly na své vystoupení pouhé dvě minuty. Líbily se mně i porotě, takže postupují do dalšího kola, ani nevím zda to bude semifinále či dokonce finále.
Když jsem si uděla bilanci celé neděle strávené v Bratislavě, došel jsem k zajímavým závěrům a otázkám.
Účinkující trávili dopoledne v suterénních prostorách divadla, kde se převlékali, koncentrovali a ověřovali si prostorové a technické podmínky pro svá vystoupení.
Jejich přátelé a fanouškové tvořili po předchozí registraci základ divácké veřejnosti. Byli pozváni na 13 hodin před bratislavské Národní divadlo s tím, že od této chvíle budou pouštěni dovnitř. Ve 14 hodin pak měla začít vlastní soutěž.
Skutečnost byla poněkud jiná. Asi od 13 do 14,30 hodin televize Prima ve spolupráci s TV JOJ natáčela scény jásavých projevů davu při vítání členů poroty a některých top moderátorů, kteří později vedli rozhovory s učinkujícími před a po jejich dvouminutovém vystoupení. Členové poroty Jaro Slávik, Lucie Bílá a Jan Kraus museli vstup do budovy opakovat dvakrát. Vše se pečlivě natáčelo a v případě potřeby vždy vracelo o něco zpět a opakovalo. Vznikal řízený dokument spontánních projevů provázený řadou instrukcí z řad členů angažovaného televizního štábu. Ti byli oblečeni v jednotných černých tričkách s logem akce. Chodili stále sem a tam, žádali stojící dav o uvolnění cesty. Většinou zněla z jejich úst čeština, mezi diváky pak samozřejmě slovenština. 
Ani po skončení venkovního prologu si diváci nemohli jít sednout. Museli ještě tleskat přicházejícím členům poroty po schodišti vedoucím k balkonovým lóžím, i když porota pak působila dole v hledišti. Vše bylo podřízeno vyvolání maximálního nadšení a neutuchajícímu zájmu diváků. Vytvářela se iluze vysoce úspěšné akce pro pozdější televizní diváky.
Po schodišťové mezihře byli konečně diváci vpuštěni na svá místa. I na nich se jim  však dostalo školení jak jásat, jak vyjádřit nadšení či zklamání v různých stupních pětistupňové škály. Vše se opakovaně zkoušelo a díky převaze ochotné mladé generace také fungovalo podle přání režisérů. V samém závěru přípravné fáze soutěže se trénoval i potlesk pro přicházejí a před první přestávkou i odcházející členy poroty. Nesmělo se fotografovat s bleskem a jakékoliv privátní natáčení byl také zakázáno. To vyplývalo z podmínek licence poskytnuté našim komerčním televizím jistou britskou televizí, kde vše vymysleli.
Někdy kolem půl čtvté odpoledne začalo prvé vystoupení. Všichni tři porotci řekli vystoupení siláka roztahajícího vlastní silou automobil jednoznačné ne s tím, že něco takového do soutěže talentů nepatří. Někdo však musel mít zájem siláka i automobil předvést, proto byl do soutěže zařazen. Ale to už ví jen sami pořadatelé.
Po prvém bloku dvanácti čísel jsem už jako divák nepokračoval. Spokojil jsem se s tím, že zejména mladí rómští spoluobčané dostali šanci v soutěži pokračovat. Asi proto, aby šli příkladem svým přátelům a nasměrovali je či jejich rodiče k tvůrčí práci na poli kultury. I jinak však rozhodnutí poroty byla akceptovatelná.
Otázky, které si kladu, se týkají moci médií, která si z diváků vytvořila poslušný nástroj a vnutila jim svou představu, jak má vše, co se natáčelo mnoha kamerami, vypadat.
Show byznys v televizním přenosu se zde prezentoval jako něco, co by mělo stát v životě lidí na jednom z prvních míst jejich zájmu. Když jsem viděl ty desítky televizních pracovníků a jejich "poskoků", což říkám trochu nerad, ale opravdu mi to stále přicházelo na jazyk, ptal jsem se sám sebe, kdo ty vysoké náklady zaplatí? Skutečně to uhradí komerční televizní reklamy, které musíme poslouchat v přestávkách seriálů, např. stále úspěšného amerického Colomba? Také jsem si musel vzpomenout na filmové záběry z minulého století, kdy televize ještě nebyla na světě, v nichž někteří vůdcové davů strhávali fanatický dav k jednotnému a hlasitému souladu s jejich politikou, která vedla i válkám a krvavým domácím revolucím. Je o čem přemýšlet.

S KDU - ČSL

13. srpna 2010 v 22:00 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Ke komunálním volbám

Asi před dvěma měsíci jsem se svěřil jednomu kolegovi z výboru přerovského Sokola, že bych rád na stará kolena pomohl naší jednotě v komisi Městské rady pro volný čas a sport hájit zájmy její a podobných spolků proti silným poloprofesonálním až profesionálním klubům. Řekl mi, že kandidátka sociální demokracie je dávno hotova a obsazena, ale že promluví s místním předsedou KDU-ČSL. Nezávisle na tom jsem se setkal i s bývalým spolužákem z gymnázia, který u "lidovců" dlouho působí, asi tak jak jsem sám byl činný v ČSNS. Polovážně jsme si řekli, že bychom měli budoucím začínajícím politikům tak trochu pomoci a snad i něco ukázat.
Přerovská KDU-ČSL chtěla jít původně do nějaké koalice, ale koaliční jednání neskončila dohodou. A tak jde nakonec do kumunálních voleb sama. Ke svým deseti členům oslovila 25 nestraníků a velkoryse jim nabídla podle svého uvážení docela pěkná umístění na své kandidátce. I já vystupuji jako nestraník, neboť mé dřívější členství v ČSNS zaniklo po neplacení příspěvků asi před čtyřmi roky. Také jsem jim získal jednu mladou sokolskou cvičitelku.
Jak jsem mohl poznat, členové KDU-ČSL představují křesťansky orientované občany se stále existující volební základnou, kterou však musejí před volbami vždy aktivovat. Pro leták jsme upravovali obrázek krajiny s kaplí odněkud z okolí. Jejich důraz na rodinu a sociální podmínky mladých manželství a seniorů má společné rysy i s ČSNS. Když jsem připomenul svůj evangelický původ, rádi to vzali jako důkaz ekumeny v praxi. Dokonce jsem našel pro jejich kandidátku i jednoho mladšího evangelíka.
S předsedou Ferdinandem Ježíkem jsem začal spolupracovat na výchozí podobě volebního programu pro Přerov, ten je zatím živým dokumentem a po nedávné schůzce vybraných kandidátů do něj už začínají hovořit i ostatní. Lídrem se stal mladý projektant nestraník Tomáš Dostal, který už sám přebírá otěže nad volební kampaní. Na letáku připravovaném k tisku je jedno z hesel v podobě "Zájmy spoluobčanů upřednostňujeme nad osobními zájmy". Zdá se mi, že tato linie je zatím dodržována.  Uvidíme, jaký bude volební výsledek.
Zažili jste někteří podobnou zkušenost s přípravou říjnových komunálních voleb?
Jedna otázka pro znalce citátů. T.G.Masaryk prý řekl, že "žádná civilizace se dlouhodobě neobejde bez náboženství." Prý tuto pravdu potvrzují i časté návštěvy Putina a Medveděva v pravoslavných kostelích. Nevíme však přesně, kdy to Masaryk řekl či kde to napsal a zda to opravdu řekl on. 

Jak při povodních

9. srpna 2010 v 21:03 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

Názor

Stát zajišťuje občanu veřejné služby.
Jednou ze základních, je bezpečnost života a majetku občana. V posledních letech sužují republiku živelní pohromy. Člověk v moderní společnosti by předpokládal, že se na takové situace stát připraví, aby v případě potřeby bylo řešení zřejmé. Očekával bych zákon o živelní pohromě s několika okruhy řešení. Na př., že bude policejně uzavřeno území živelní pohromy, že budou komunikace ( pozemní a informační ) přednostně přístupny pověřeným silám (starostům, hejtmanům, hasičům, záchranářům, zdravotníkům, specialistům ). Starostové by v takové situaci na území obce měli disponovat mimořádnými pravomocemi.  Obdobně by si počínali hejtmani a vláda.

Jaká je skutečnost?
Dokud jde vše v zaběhlých kolejích, snaží se všichni co nejvíc vydělat. Jakmile příroda udeří, dělají jak podnikatelé tak i veřejná moc mrtvé brouky. Rozvodné společnosti se naprosto nestarají o náhradní dodávky elekřiny, plynu, vody, tel. a náhradního (vysílačkami ) spojení. Tyto spolky do dobrého počasí, je nutno přebudovat nebo sankcemi donutit ke změně. Obdobně i pojišťovny. Zásobování nutnými potřebami nemůže stát na sbírkách a dobré vůli, ale na sankcích. Kdo chce v oboru podnikat, musí základní potřeby zajistit i v tísni a za cenu jen přiměřeně vyšší.
Kde je kontrolní role státu? Jak je možné, aby se postiženým prodávala balená voda 10 - 15x dráž. Co je to za veřejnou správu, která neumí jednat v zájmu postižených? Stát má povinnost zajistit řádné životní podmínky, bezpečnost osob i majetku. Na to se vybírají daně! Na správu státu se vypisují volby! Nikoli úřednická čumenda na neštěstí, ale rozhodné skutky v čase, jsou potřebné. Kdo to neumí nebo umět nechce, ať jde z fukce někam jinam kde nebude objektivně škodit.

Ivan Fenz, člen PÚV ČSNS 2005