Říjen 2010

28. říjen

31. října 2010 v 14:59 | David Khol

Úvaha

    
28. říjen, státní svátek a výročí založení svobodného Československa je příležitostí pro oslavy, pro kladení věnců a vznešené projevy. Ještě víc by ale mohl být určitou příležitostí k zamyšlení. Možná právě takováto zajímavá chvíle je vhodná k přemýšlení o tom, zda odkaz 28.října naplňu-jeme - a zda i dnes jej dokážeme dnes v každodenním životě využít.
   Při této příležitosti hovořila kromě politiků také celá řada historiků, mimořádně zajímavá byla ovšem úvaha historičky Zory Dvořákové, známé například pracemi o Miladě Horákové. Ta svou úvahu nesnažila naplnit suchými datumy, ale spíše ideou, myšlenkou, vzpomínkou na první repu-bliku, která je jí zřejmě bytostně blízká. Víc než mnozí jiní filosofové a politici dokázala vystihnout její podstatu, která pro nás může být zajímavá už proto, že s naším dnešním životem tak ostře kon-trastuje.
    Zora Dvořáková vystihla především ducha, atmosféru společnosti. Jistě, ani první republika ne-byla bez problémů, ta doba měla své neduhy. I tehdy byla spousta nepoctivých politiků, i tehdy byla kriminalita, šejdířství, okrádání, i tehdy byly silné politické a ekonomické problémy. Přesto ale teh-dejší československá společnost vyznačovala se mimořádně vysokým duchem, dalo by se říci, že byla vnitřně zdravější. Vyznačovala se především lepším vztahem společnosti vůči státu jako tako-vému. Lidé s republikou více cítili - měli třebas i oni své problémy a mnohé nešvary byly kritizo-vány, ale přec ten vztah k republice, ke společnosti jako takové byl mnohem silnější než dnes. Dalo by se říci, že silným byl národní duch, pocit zodpovědnosti jedince vůči národu, státu a společnosti.
   Právě to možná dnes nejvíce chybí České republice a českému národu. Jsme až příliš zahlceni všedními problémy - a především ekonomickou krizí. Málo se ale ptáme, proč je zde tato krize a jaké má kořeny
- snad proto, že tyto otázky si kladou jen ekonomové a nikoliv filosofové určení k tomu, aby se ptali po podstatě, po příčině.
   Nelze se vymlouvat na celosvětovou krizi - ta mnohé jevy jenom uspíšila, není jejich skutečnou vnitřní podstatou. Již před vypuknutím celosvětové krize se přec v české ekonomice projevovala celá řada negativních jevů - vysoká nezaměstnanost, rostoucí státní dluh, špatná struktura ekonomi-ky. Chceme-li se takovýmto krizím vyhnout, musíme se ptát právě po podstatě.
   Možná tou nejzásadnější chybou je právě nedostatek onoho prvorepublikového národního ducha.
Chybí nám ona zodpovědnost vůči státu a národu - a možná i vůči nám samým. Chybí nám svor-nost, soudržnost, solidarita - a možná i docela obyčejná slušnost. A bohužel chtělo by se říci, že nám chybí i stát jako takový.

Posledních dvacet let dalo by se označit jako útok na stát. Stát, jeho majetek, jeho podnikání - to je mnohými především pravicovými politiky pokládáno za něco špatného. Čím dál zřejmější je sna-ha rozprodat i poslední státní majetek, případně jej co nejvíce vyždímat. Je ale příznačné, že právě ti, kteří prosazovali
rozprodej státního majetku a oslabení státu jako takového, ve chvílích krize říkají, že stát by jim měl pomáhat - a to přesto, že oni sami se předtím starali o to, aby stát ztratil i ty poslední možnosti, jak by mohl pomáhat. Stát je představován jako něco špatného, co jen okrádá podnikatele, zaměstnance - v podstatě všechny. Zapomínáme, že stát není něco iracionální-ho, stát není cosi vzdáleného a cizího - je to přec náš stát, stát každého z nás! Výsledkem je to, že dochází ke značnému odcizení národa od státu, od republiky.
   Ten problém se promítá do politiky - a možná právě ta je příčinou celého tohoto stavu. Máme zde pravici, útočící na zaměstnance, na jejich přirozená práva - a mnohdy i docela obyčejnou lidskou důstojnost. Máme zde levici, ženoucí své sevřené šiky v rámci svého revolučního třídního boje, většinou nikoliv v rozumných, ale spíše laciných a populistických huráakcích. Chybí zde to, co by bylo možno označit za rozumný uvážlivý střed - schopnost vidět trochu dopředu, uvědomovat si souvislosti. Výsledkem je to, že i po ekonomické stránce český národ začíná ztrácet hodnotu. Ti chytřejší a vzdělanější chtějí odejít do zahraničí, ti, kteří nejsou tak talentovaní, raději utíkají do šedé ekonomiky - a bohužel silně narůstá počet těch, kteří utíkají do svého vnitřního exilu.

Češi nejsou o nic hloupější a línější než národy jiné, byť je jim to někdy některými podsouváno.
Máme své zápory, máme i spoustu dobrých vlastností, nadání a talentů. Měli by jsme si ale uvědo-mit, že je nás pouze deset milionů, což je zhruba tolik obyvatel, kolik má jedno středně velké město v Indii nebo Číně. O to více by jsme ale měli držet více pospolu, o to více by jsme měli najít v sobě soudržnosti a svornosti, úcty k druhému a možná i docela obyčejné elementární slušnosti. O to více by jsme - měli být národem.

Z mé elektronické korespondence

28. října 2010 v 20:53 | Jaroslav Kronus |  Jiní autoři

Tvořit v podmínkách ČR je téměř k ničemu

Zloděj vedle zloděje, podvodník vedle podvodníka a vše za stafáže oportunistů a tlučhubů !
Od: "> MILAN ZELENY PHD
Datum: 27.2. 2010, 01:22 - dnes v 01:22
Přečetl jsem to, nic jsem v tom nenašel; to není ekonom, ale makroúčetní, asi jako Klaus. Žádné východisko nenavrhl, jen jiné škrty a jiná zdanění. ČR žije na dluh, protože nechce přiznat, že si na svoji životní úrověň prostředky nedokáže vytvořit. Žádný politik to nechce a nemůže přiznat. Přečetl jsem to jen kvůli Vám.
MZ

Dobrý den pane profesore,
dovoluji si Vám zaslat "návrh" muže, kterému je 36 let a je předsedou Strany svobodných občanů - dr. ing. Mach.
Publikováno: 25.2.2010, zhlédnuto: 388x
Komu: ">mzeleny@fordham.edu

Datum: 27.2. 2010, 07:32 - dnes v 07:32
Dobrý den,
děkuji za Vaše stanovisko a už Vás nebudu obtěžovat.Je pro mne jistou satisfakcí, že i úvahy ČID a nočního vrátného korespondují s úvahami řádného universtiního exilového profesora.
Danit a ničit neprivilegované umí každý, vytvořit podmínky pro tvorbu hodnot asi málokdo !
V úctě Kronus Jaroslav

čtvrtek 31. prosince 2009
Bilance mezi mnou a předsedkyní SDŽ
Paní Janě Volfové
Datum: 31.12. 2009, 16:41 - dnes v 16:41

Dobrý den paní Jano,
já jsem sice dost emotivní, ale nejsem natolik ješitný, abych na Vaši hru-vážený pane skočil. Tak jako nekončí dějiny, jak hlásal omylem Fukuyama, tak ani filozofie, jak hlásal před 150 lety Hegel, tak ani to co jsem začal nekončí - alespoň z mé strany.
Vy víte, že Váš stručný výčet mých "zásluh " by mohl býti mnohem bohatší, ale to není vůbec podstatné. Já jenom připomenu, že lepší naslouchání ing.Czasche a pochopení, co vlastně tento člověk světu sděluje mohlo býti vaším dalším triumfem a on nemusel býti v náručí Vaší volební partnerky - tj.Suverenity.
 O hlouposti členů trosek ČSNS se ani zmiňovat nebudu, je bohužel jenom vinou Vašeho pražského předsedy, který neuměl využít znalostí tamějšího prostředí, ze kterého vzešel, aby toto finálně zužitkovat.
 Co se týče mého Vámi proklamovaného odhadu směrem k Suverenitě - víte, Vy vedete diskuse, já chladným rozumem analyzuji výstupy. Ono stačilo sledovat výsledek tzv. Žofínského fora z jara letošního roku a bylo vše vcelku srozumitelné. Ono by stačilo říci, že jste pouze nebyla ochotna v počátku přijmout roli té druhé a bylo ihned jasněji, ŽE ::::
Jestli mi chcete vyčítat, že jistého dnes už téměř poslaneckým mechem obrostlého Lojzu jménem Křeček pošlu na Vašem diskusním foru do háje, tak pak se nedivte, že jenom nemohu vidět, jak ten pán si z Vás dělá srandu.
 Vy mu sdělujete, že jste mu dala dopis do ruky a on Vám sděluje, že si nic nepamatuje a že měsíčně dostává 100 dopisů. Považujete mne za úplného idiota ? Kolik on za vlastní kariéru poznal lidí jako Vy, od kterých dostane pak dopis ?
Mám pokračovat ? To že Vaše mpřed. uprostřed diskuse všem sdělí, že si jde vypít hlavu mezi svoje kámoše do divadla a pak si na Vašem webu honí triko coby mpřed podepsaná pod nějakým prohlášením ?
Aby bylo jasno paní Jano - až v této zemi nebude 0.5 milionu lidí bez práce, cca 30 tisíc lidí bez domova, 100 tisíc lidí v tzv. sociální inkluzi, z niž je 80% členů největší národnostní menšiny a tento problém eskaluje podmínky pro už nikoliv interetnické,ale rasové nepokoje a implikuje stranu, která je schopna na sebe vstřebat 3% voličů a tudíž mít zabezpečený další politický život z důvodů státního finančního příspěvku na další 4 roky, tak opravdu si občas rád poklábosím s Vašimi ctiteli.
 Ono tam kde nic není, tam ani smrt nebere a ono tam těch myšlenek kromě permanentního stěžování si na něco opravdu moc není a já budu mít alespoň jistotu, že zubatá se mne VYHNE !
Víte, jednou jsem českým nacionalistům vmetl do tváře, že by rádi řídili ČR a přitom nejsou schopni ani řídit obecní poštovnu. Jinak řečeno -jedna politická proklamace na svých webech za druhou,ale sestavit srozumitelný volební program za 20 let nedokázali. Je mi smutno z toho, že se občas se stejnou tendencí setkávám i u Vámi organizovaného prostředí. Budu dlouho mít před očima schůzku s Vašimi emisary v Kolíně.
Když jsem zjistil, že jejich jediným "programem" je vzetí Cikánů u krku a zbožňování M.Zemana a uvědomil si, že s tímt chtějí jít do voleb v okresním městě, tak se nedivte, že jsem udělal, to co jsem udělal. Ono uteklo několik měsíců a po založení SPO Vám zde nezůstal kamen na kameni. Ona už i ta hospoda je zavřená a o jejím vedoucím se říká "cokoliv ".............
Věřte, na mne mohou dříví štípat, ale s lidskou hloupostí já kompromisy neuzavírám. V mnou uveřejněném článku, který Vás tak trochu rozladil jsem tak trochu mezi řádky naznačil, že jsem schopen poskytnou Vaší volební nevěstě prostřednictvím jejího majordoma nějaké informace, které by mohly býti k celkovému volebnímu úspěchu. On se ale pan Hanig bude muset trochu "sklonit" se svého božského postavení v současnosti a uvědomit si, že již vedl dvě předvolební kampaně a nemusím snad připomínat, jak dopadly !
Na mém vztahu k Vám se nic nemění. Bude-li po Novém roce zájem o nějakou konzultaci či schůzku,není problém. Dělám v Praze, tak jsem schopen kdykoliv přijet či jinak se setkat. Něco v hlavě mám a politickou odpovědnost nesete Vy.
Je možná od Vás neprozřetelné, že odkopnete šaška, který má tu vymoženost občas říci králi, že je nahý !!!!!!!! Jiřík z Poděbrad takového měl a ten měl dokonce výsadu toto říkat i členům šlechty území Koruny české !
Kronus Jaroslav
PF 2010 - víte, ona jistá inteligence nese občas v osobnostním profilu tendence k soliterství a samotě. Já tomu tak rozumím a proto i tomu podřizuji svůj život. Je spíše trochu prokletím české kotliny, že takoví to jedinci jsou občas "kamenovaní" a přitom se zapomíná na klasikovo -Nekamenujte proroky, oni jsou jako PTÁCI !

> Datum: 31.12.2009 15:29:37
> ----------------------------------------
> Vážený pane Kronusi,
> je čas, kdy lidé bilancují. Proto i já bych Vám chtěla za naši skoro
> roční korespondenci poděkovat. Je nespornou pravdou, že jste mne
> několikrát navedl na zajímavé myšlenky a Vaše pracovitost a hledání
> kontaktů vedlo k tomu, že se moje strana spojila se Stranou venkova.
> Byl jste to Vy, kdo s touto myšlenkou přišel a v první fázi jí
> rozpracoval do konkrétního kontaktování jednotlivých členů SV.Také
> jste jako první přišel s myšlenkou naší spolupráce se Suverenitou v
> době, kdy já jsem spíše chtěla spolupracovat s SPO. Věci se vyvinuly
> tak, jak jste předpokládal. Vážím si vašeho odhadu politické
> situace,ale nemohu s Vámi souhlasit s tím, jak jí presentujete. Forma
> urážek a "nacpávání" lidí do věcí za každou cenu není a nikdy nebude
> mým stylem. Možná nebudu vždy u všech nových jevů a možná jsem více
> kamarád s lidmi se kterými spolupracuji, než jejich šéf,ale dělám to
> tak, jak to cítím.
> Proto se naše cesty vždycky nakonec rozejdou. Neumím lidem nadávat,
> chci s nimi polemizovat a diskutovat.
> Jana Volfová
>
> > Dobrý den,
> > včerejšek včera rozdal karty. Vymazala jste mne z přátel a
> > znemožnila pozorovat diskusi. Budu rád, když mi zašlete konečně to,
> > co již tři dny slibujete a tím považuji vše za skončené !
Jaroslav Kronus

čtvrtek, 5. března 2009
Poslední nezprzněný ostrůvek pro politické češství
A tím je symbol ČSNS !
------------------------------
O možné vizi poslední možnosti, o českém politickém ostrůvku

Tím by mělo býti něco, co vznikne na troskách ČSNS. Jde opravdu jenom o to, zda patřiční aktivisté a protagonisté budou s to pochopit, v čem spočívá filozofie Schumpeterovi pozitivní destrukce a správně ji umět aplikovat na nový projekt.
ČSNS patřila od svého vzniku k pilířům české politické mapy. Její kořeny jsou kdesi u madočechů, respektive procesu vydělování se nových politických subjektů z tohoto hegemona české politiky druhé poloviny 19.století.
Posledním impulsem byla negativní reakce českých dělníků na silnou pro-rakouskou orientaci tehdejší ČSSD.
ČSNS byl vždy stranou pokrokářskou, antikatolickou ,silně antiněmeckou a v jistém smyslu i antihierarchistickou.Její dějiny byly mnohokrát popsány a posledním velice zdařilým dílem o historii této strany byl literární příspěvek Jožky Pejskara z roku 1993.
Mně se dostala do rukou kniha ing. Skopala z roku 2006 nazvaná Konec jedné velké strany ? Tento funkcionář ČSS, do které vstoupil někdy v šedesátých letech a rok 1968 ho dokonce na nějakou dobu zavál do tehdejší ČNR popisuje historii této strany , značnou část věnuje vývoji v této straně po předání moci v roce 1990.
Knize se dá vytknout ledacos, ale určitě je nutno ji přiznat poctivost , upřimnost a notnou dávku reflexe. Dnes dle vlastních slov ing. Skopal patří do jakého si imaginárního fan clubu značky ČSNS , do politiky se vracet nechce a ani již nepokračuje skoro tři roky v práci v odštěpku zvaném ČSNS 2005.
Jaká je dnes situace ? ČSNS vedená panem Rovným je v konkurzu a dluh činí cca 70 mil Kč. Pan Rovný se věuje svoji hospodě , stranu má v paži, nevyzvedává si poštu, strana je v rozkladu, ÚR nefunguje, dr. Trkal všude vidí hnědé nebezpečí, správce konkurzní podstaty žije velice dobře ze prodeje zbylých movitých předmětů bývalého majetku ČSNS, soudce si asi podložil konkurzním spisem stůl.
Jenom zlehka naznačím, že existují ostrůvky pozitivní deviace v této straně a hledají cestu, jak z toho ven!

Druhá partička zvaná ČSNS 2005 má kromě jiného nefunkční web, čeká na sjezd, kde si to rozdají příznivci bývalého předsedy prezentovaní partičkou kolem přažské organizace a příznivci kolem současného zastupujícího předsedy.
Oni fešáci ale nějak zapomněli, že jim ve straně vznikly ostrůvky, které vůbec nezajímá boj o koryta jejich současných vůdčích panáků a jsou rozladěni z toho, že situace je téměř identická se situací s jejich jmenovkyní bez numera.
Je jenom otázkou času, kdy tyto ostrůvky začnou komunikovat s akčními ostrůvky pozitivní deviace z ČSNS. Možná , že se tak již děje.

Jak z toho všeho ven? Každý si přisvojuje historickou značku ČSNS a historický znak kladiva skříženého s brkem ve zlatavém kruhu.
Idee jsou k ničemu, hnutí je vším pravil blahé paměti Berstein! Lidově řečeno, kecy jsou k h...., ukázaná platí !

Můj návrh - velice prostý : nechat spící nomenklauru ČSNS dále spát či dokonce se podílet na likvidaci zbývajícího majetku prostřednictvím správce konkurzní podstaty. Zda Jankovci, či Frohlichovci v ČSNS 2005 je zatím nepodstatné. Tito v zásadě nemají co nabídnout kromě ekonomických myšlenek ing. Janka.
Poohlédnout se v registru MV ČR po straně, která má pozastavenu činnost, česky řečeno je švorc a nemá na audit. Nabídnout ji zaplacení auditu a de facto tuto stranu odkoupit. Udělat její sjezd s těmi členy ČSNS a ČSNS 2005, kteří mají dost tápání managmantu výše uvedených.
Zda se po tomto sjezdu bude jmenovat "nová strana " Národní aliance, Sociální altermativa či nejspíše Národní sociálové není tak podstatné.
Jako znak je nutné přijmout historické BRKO v národní trikloře, periodikum a web je zabezpečen zatím jaKo ČSNS.

Vše ostaní je na Vás pánové a dámy. Nakonec ten, se kterým jsem tento postup konzultoval ho apriori nezavrhl a já mu jsem plně k dispozici.

Na obrázku Prapor Prvního střeleckého pluku ruských legií z roku 1917

Jako jisté úskalí vidím následující. Český národní socialismus byl v zásadě politickou formou sekularizované formy českobratrství.
Ona měla také svůj vývoj - nejenom teologický,ale i sociální. Její cesty se ubírali calvinismem(Jednota bratrská), evangelickou (čeští evangelíci), ale i cestou národní církve(ČsCH - mezi námi mrtvé to rameno teologie). Jsem si vědm mnoha konstant této české duchovní cesty - antiněmectví, antikatolictví, antihierarchismus, pokrokáství apod. Tyto konstanty prostě nelze vygumovat z českého kolektivního vědomí.
Jsem ale přesvědčen, bude-li pozornost zaměřena k tématům 21 století - tj. LRS, euro, cílové voličské skupiny, ekonomický program atd., tak se lze i povznést s moji strany např. nad to, že by tento projekt adoroval dr. Beneše.
Politického spojence by tento mohl míti, bude -li míti co nabídnout, aby mohl razit cestu- Ty pán-já pán.
Zasvěcení vědí, že tento spojenec má v pozadí osoby s vysokou politickou i společenskou kredibilitou a jisté finanční krytí.
Jaroslav Kronus

O Ireně Sendlerové

24. října 2010 v 16:35 | Milena Reisigová |  Jiní autoři

Zaslouží si dodatečnou úctu

Asi každý z nás dostává hodně nevyžádané elektronické pošty. Jeden takový jsem si ověřil, co do správnosti původu. Je z britské Wikipedie. A níže uvedený text  je stručným výtahem z originálu. Je to doklad i o tom, co mnohé z nás stále zajímá a čemu jsme ochotni umožnit další publicitu. J.S.
Nedávno, ve věku 98 let umřela žena jménem Irena Sendler.
Během druhé světové války Irena získala povolení k práci ve Varšavském getu jako instalatérka/svářečka. Měla k tomu svůj důvod. Irena věděla o plánech nacistů se židy. Na dně tašky s nářadím vynášela děti z ghetta, v  zadní části svého náklaďáku měla místo pro starší děti. Tam také vozila  psa,  kterého vycvičila štěkat, když auto projíždělo branou. Vojáci to nechtěli řešit a také štěkot mohl zamaskovat zvuky, které děti mohly případně vydávat.
    Během své činnosti Irena dokázala takto zachránit až 2500 děti. Chytili ji, nacisti ji přelámali nohy, ruce a brutálně ji ztloukli. Irena si vedla poznámky o všech dětech, které se jí podařilo osvobodit. Uschovala je ve sklenici, zahrabané pod stromem na její zahrádce.
   Po válce se pokusila najít rodiče a znovu spojit rodiny. Ale většina  skončila v plynových komorách. Děti se dostaly do dětských domovů a byly adoptované. V roce 2007 byla Irena Sendler nominována na Nobelovu cenu míru. Ale  zvolená nebyla. Cenu dostal Al Gore za projekt o globálním oteplování...
     Uplynulo více než 60 let od ukončení Druhé světové války.
Tento elektronický  dopis se rozesílá jako památka na milióny lidí, kteří byli zabiti, znásilněni, upáleni, umoření hladem a poníženi! Dnes, jako nikdy (když se ozývají hlasy o tom, že Holocaust je  mýtus!) je  nutné udělat vše, aby svět nezapomněl, co se tenkrát stalo. Protože  stále  existují i ti, kteří jsou schopni to zopakovat.
    Tato zpráva je pro miliony lidí. Staň se článkem v řetězu paměti a pomoz ho rozšířit do světa. Rozešli tento dopis kamarádům a požádej je, ať  nepřerušují řetěz. Prosím, nemaž tento dopis. Na to, abys to poslal dál, potřebuješ sotva  pár minut...
Irena Sendlerová 95 let

Podívejte se na tuto ženu (foto) - a zapamatujte si ji na vždy!
Svět se nestal nemravným, takovým vždy byl...
Ocenění nedostane vždy ten, kdo je ho hoden více.

K 28. říjnu 1918

22. října 2010 v 22:28 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Psáno původně pro regionální tisk

Při každém výročí vzniku Československé republiky, jemuž bylo přisouzeno datum 28. října 1918, je první prezident T. G. Masaryk zpravidla připomínán svými zásluhami o vznik státu. Byl však též plodným autorem. Díky jeho vzpomínkám a úvahám, vydaným v jeho práci "Světová revoluce" poprvé v roce 1925, můžeme s odstupem víc jak devadesáti let sledovat předcházející období první světové války 1914 - 1918 jako velký historický proces. Během něho došlo k významným politickým změnám téměř na celém světě, zejména v Evropě, a Masaryk sám toto období označil jako světovou revoluci. Své dílo přitom pojal jako zprávu o své zahraniční činnosti v tomto období. Během ní se nacestoval po světě jako málokdo. V Rusku strávil čas mezi květnem 1917 a 1. dubnem 1918, aby se podílel na formování naší "revoluční armády" z řad našich zajatců v Rusku.
Do Ruska nechtěl jet ještě za carského režimu a tak byl rád, že po únorové revoluci 1917 se dostali k moci někteří jeho osobní známí a přátelé. V důsledku pokračujícího revolučního kvasu se plánovaná několikatýdenní cesta protáhla téměř na rok. Během té doby poznal všechny záporné stránky revoluce a bolševismu, jak nový systém v Rusku nazýval. V Kyjevě i v Petrohradě viděl, jak sám píše, mnoho hrozného a nelidského. Rozvoz ztuhlých mrtvol padlých obětí v pouličních bojích po rodinách v něm zanechal otřesný dojem. Vše to demonstrovalo neúctu k životu. Pamětníci padesátých až osmdesátých let minulého století si pamatují na proklamované heslo "bez Velké říjnové revoluce by nebylo Československé republiky". Spíš opak byl pravdou, protože ruská revoluční vláda uzavřela začátkem března 1918 nevýhodný brest-litevský mír s tzv. ústředními mocnostmi a Rusko ztratilo na západě značnou část svého území. To bylo obsazeno německými a rakouskými vojsky, takže za podepsaných podmínek byla tudy cesta vzniklých čs. legií na západ nemožná. Proto došlo k dlouhé anabázi legií přes Sibiř až do Vladivostoku a někteří se vrátili do republiky až v roce1920.
T. G. Masaryk se několikrát krátce zmiňuje i o vstupu Spojených států do války. Ty vypověděly válku Německu 6. dubna 1917. V té době to Masaryk hodnotil nejen jako vyvážení úspěchů německých ponorek, ale i německých vojsk na evropských bojištích. Bylo to před jeho odjezdem do Ruska a tak se mu tam i lehčeji cestovalo. Později se k zásluze Američanů o vítězství vyjádřil uznáním, že nejenže přispěli v kritické době čerstvým a chrabrým mužstvem, nýbrž že se vůbec připojili ke Spojencům. "Amerika pomáhala Spojencům", hodnotí dále Masaryk, "před vstupem do války zásobováním, potravou a válečnými potřebami; Amerika pomáhala Spojencům Wilsonem a jeho autoritou, kterou si za války v celém světě získal."
Vztah k Americe byl v naší republice utužován i po válce za první republiky. Tak např. tělocvičné jednoty Československé obce sokolské, konkrétně ze Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy, organizovaně poslaly při zájezdu našich gymnastů do USA americkým sokolům své sokolské vlajky na výměnu. Ne vždy se dočkaly věcné odpovědi. Přerovská sokolská tělocvičná jednota však v roce 1929 recipročně vlajku od amerických sokolů obdržela. Jde o hedvábnou americkou státní vlajku s pamětní stuhou nesoucí nápis "Americká mládež mládeži Sokola Přerov." Je možné, že ji spatříme i při nejbližší oslavě vzniku republiky na přerovském náměstí TGM.
Na horní fotografii je foto T.G.Masaryka z roku 1925, kdy poprvé vyšla jeho Světová revoluce. Tu knihu bych doporučil školám jako povinnou četbu k dějepisu. Zdroj Wikipedie.

Spodní obrázek jsem pořídil v roce 2009 ve svém rodišti v Košicích.

Setkání pamětníků

21. října 2010 v 20:12 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

v Praze 18. října 2010 aneb ze společnosti

Dvoje půlkulatiny přilákaly do jedné pražské vinárny poměrně velkou skupinu pamětníků socialistické éry v Československu. Někteří z nich stáli ve vedení tehdejší Československé strany socialistické, jiní se tam možná snažili dostat.
Karel Löbl si s ostatními připomínal své nedávné 85. narozeniny a Stanislav Macháček 75. narozeniny.
Mezi hosty byla i manželka Jana Škody paní Mudr.Škodová. Karel Löbl dokončil své paměti a rád by je vydal alespoň za částečného přispění nějakého nakladatelství nebo soukromých osob. Jeden zkušební výtisk je už v Národním archivu pro případ, že by k vydání nedošlo. Počet stran kolem 600 prozrazuje, že obsah je bohatý a případné náklady na vydání by mu byly úměrné.
Přišel i historik Vojtech Čelko, narozený v Bratislavě, který v Praze žije kolem 35 let. Netajím se, že mě potěšil jeho zájem o mé dvě knihy, takže jsme udělali na místě drobný obchod. Nejvíce debatoval se svolavatelem setkání Ivo Chlupem, který ještě chodí s francouzskou holí s ohledem na dlouho léčený úraz z tohoto roku.
O současné politice debatovali hlavně Ladislav Dvořák, Jiří Ládr z Plzně a Stanislav Křeček, který dosud úspěšně ve vysoké politice působí pod praporem sociální demokracie. Tématem byly volby do pražského zastupitelstva a odhady, jaká se vytvoří koalice. TOP 09 byla častým terčem diskutujících, přičemž padaly i názory, že v Praze se ODS a ČSSD dokážou domluvit na racionálním řešení pražských problémů. V Praze nežiji, takže nekomentuji.
Při pěší cestě na hlavní pražské nádraží jsem si vyfotografoval jeden z pražských dokladů prosperujícího tržního hospodářství v ulici Ve Smečkách v místě 50 metrů vzdáleném od cizinci i našinci obdivovaného Václavského náměstí, kde se před 21 lety cinkalo klíči a mluvilo z balkónu Melantrichu ve prospěch svobody a demokracie.

Z myšlenek Milana Zeleného

21. října 2010 v 18:51 | Jaroslav Kronus |  Jiní autoři

Úvaha nad myšlenkami prof. ing. dr. Milana Zeleného

Předmětem dnešního příspěvku bude něco z myšlenek jednoho z velikánů našeho exilu a dle mezinárodních standartů nejlepšího českého ekonoma současnosti. Večer v dalších příspěvku si něco řeknem o osobě univ.prof. M.Broma - nestora a učitele dvou generací čs. exilu v USA a katolickcýh myslitelů z řad těchto v Evropě.
1) Pozorovát sám sebe zevniřt a být viděn někým jiným zvenčí ,to jsou dva různé úhly pohledu na jeden a týž objekt. V lecčems se mohou lišit, mohou být tu více, tu méně objektivní. Přesto jsou oba cenné.
2)Volné tržní hospodářství nevzniká volným pohybem cen, ale právě naopak: volný pohyb cen je odrazem a výsledkem zdravého procestu tržního hospodářství.
3)Když odmítáme státní vlastnictví výrobních prostředků- tedy vlastnictví nikým, a když říkáme ne veřejnému vlastnictví podnikových akciíí- tedy vlastnictví nepřítomnými, co tedy ? Odpověď je poměrně jednoduchá - ona vyrůstá přímo z kořenů a tradic moravského Zlína, soukromé, podílové vlastnictví zaměstnanců a to dělníků, tak i manažerů - společně. Každý zaměstnanec je vlastníkem a to každý vlastník ale také zaměstnancem. Tím lze docílit slavného snu T.Bati- že každý dělník se má stát kapitalistou a naopak.
4)Často se dnes říká, obzvláště mezi nezasvěcenými, že inflace je když se příliš peněz honí za málem služeb a zboží. Je to asi, jako kdybychom tvrdili, že příčinou zápalu plic je horečka. Příliš mnoho peněz nezpůsobí inflaci, tak jako horečka nevyvolá zápal plic. Naše ekonomika není rozpálený kotel či přehřátý bojler, ale prostý a chladný psí čumák.
5)Již od Marxe je za " kapitál" považováno vše mrtné a neživé tj peníze, stroje, budovy, někdy i půda a dokonce mrtvá tj. kiž vykonaná práce.Bez lidského činitele,bez lidského mozku to vše zůstává skutečně mrtvé, jen hromadou železa a haldou cihel, jak říkaval T.Baťa. Život tomuto haraburdí mohou jenom lidé. Lidské znalosti, um a schopnosti jsou základní formou kapitálu a nejproduktivnější silou moderního světa.
6)Náš zákazník- náš pán. Je to až k nevíře, ale v názvu uvedené heslo, které je dnes prvním strategickým principem podnikání světové třídy, nebylo ani u nás pouhým heslem. Tento princip je náš au nás dokonce kdysi vznikl, v moravském Zlíně. Zde tvořil základ naší předválečné světové průmyslové reputace.
7) Vešli jsme do období jakési trvalé,nebo alespoň dlouhodobé rekorytarizace. Prostě řečeno: jde a ještě dlouho nám hlavně půjde o koryta. Nekonečné přemísťování ,přisouvání a odsouvání koryt, korýtek i celých žlabů neutichá a ruší i noční kldi. Ne, že bychom se někam či do něčeho vraceli, ne že se někam ubírali.ale - škatulese hejbají....pocházím z vesnice, a tak vím ,že čuníka se nikdy nepodařilo od korata odstavit prosbami, logikou, smlouváním či přemlouváním, natož vyznáním lásky. Většinouto chtělo jednu do rypáku....
8) Člověka a humanitu vůbec nelze stavět do protikladu s přírodou a životním prostředím. Způstošení životního prostředí je sice výsledkem lidské činnosti,ale také zároveň postihuje lidské životy. Nejde jen o zpustošení lesů, vod, luhů a hájů, ale především o sebespuštošení lidských životů a hodnot. Ekologie prostředí je neoddělitelná od ekologie lidského druhu.
9)Jsou stovky receptů,jak udělat omeletu. Žádný však ,jak z ní zpětně udělat vajíčka. Nesouměrnost systémů je dána kontrastem spontánního trhu a uměle vydávaných příkazů. Existují stovky receptů,jak omezit trh příkazy a dekrety, ale žádný, jak zavést trh.
10) Ocitl jsem se opět v opozci, protože jsem vyjádřil otevřeně důvěru. v hodnoty křesťanství, v samosprávu republik , zemí, obcí, podniků, rodin i jednotlivců, v soukromé vlastnictví, ve vzdělání, schopnosti a zkušenosti jako kriteria kvalifikace,v přímou demokracii, v zaměstnanecké spolupodnikání, spoluvlastnictví a spolupráci ve smyslu myšlenek T.Bati, v maximální nezávislost od státu, zahraničních půjčkách a ministerských dekretech,v podnikatelskou svobodu a autonomii jedinců a podniků,v moderní podnikové řízení,v ženy a děti jako podstatu tohoto státu
11) I když moje ekonomické předpovědi beze zbytku vyšly, doufám, že u politických předpovědí tomu tak nebude. jestli nenastane zásadní zlom v myšlení a postoji veřejnosti , čeká naše národy nejméně čtyřletá diktatura silně menšinové strany, organizované podle tvrdých stranických linií a ideologií,dominované demagogií a frázemi vedené vychytralým, po moci žížnícím a zcela arogantním bankovním úředníkem .
12)Výkonnost ,soutěživost a spolehlivost podniků je všude na světě - za předpokladu jinak srovnatelných podmínek- přímo úměrné míře oddělení funkce vlastnictví od funkce zaměstnanectví.Čím větší propast existuje mezi zaměstnanci a vlastníky , tím nižší je motivace zaměstnanců ,iniciativa manažérů a pružnost organizace.
13)Když jsem před nějakými pěti lety( tj. asi v roce 1986 pozn.autora) svým studentům v NY a v Dublinu zadával první disertační práce a studie na téma Mamagement Sysem Slusovice a pak pročítal a zámkoval jejich rozsáhlé sudijní rešerše světové literatury a hodnotil jejch studijní zvídavost a neskrývaný obdiv k rodícímu se novému evropskému systému řízení, pocítil jsem hrdost a pýchu , že se opět, tak jako předtím ve Zlíně, se moje vlast stala kolébkou unikátní schopnosti geniů - dát lidem dobrou práci. přinést do oblasti prosperitu a uspokojit zákazníka, spotřebitele i občana.
14) O vztahu podnikové a obecní samosprávy - jakýkoliv moderní poltický program musí být komplexní( zahrnující otázky ekonomické a společenskéú., nevýlučný/ apelující na všechny občany země/ a nadstranický- vyplývá z požadavku přímé demokracie.za omezenějších programových okolností může dané hnutí rychle vyčerpat svou programovou dominantu. Otázku samosprávy měst, obcí a okresů nemohou být odděleny od samosprávy podniků, pracovišť a jedinců.
15) Je pozdě. Hodiny bijí půlnoc.Brzy bude rok 2000- třetí milenium. Co tady ještě dělám? proč sechci někam vrátit? Kam , už je čas jít spát, šeptá máma, tak jako kdysi. Jak ten čas letí, dospívají tak rychle. ještě ne, ješte ne, ještěchvilku žadoním. Ještě se musím vráti, ještě je čas. S prázdnýma rukama? S rozpáleným čelem? Učit se žít. Žijeme a učíme se. Jinak bychom nežili dlouho. Ani d otřetího milenia. - Hloupost. Hloupost lidská je snad největším nepřítelem malých dětí i malých národů. Mají tak ale ještě divizny. Pomněnky. bojí seale. Bojí se velkých lidí - a měli by se bát lidí malých .
16) Jakoukoliv cestu má člověk podniknout s partnerem srovnatelné mysli nebo s někým lepším a dokonalejším v myšlení i znalostech . Naopak ,je vždy lépe jíti sám, než se vydat na cestu s pošetilcem. Člověk , který se obklopuje lidmi menších myslí a hodnot je pošetilec. I prostý člověk, který se dokáže obklopitlidmi lepšími, než je on sám, je velmožem znalostí a vědění a jeho cesta bude nejen úspěšná,ale hlavně radostná a naplńující,
17) Jsou dva druhy zemí. V jedněch se profesoři stávají mnisterskými předsedy, v jiných ministerští předsedové stávají profesory. Takové země jsou nesrovnatelné, oddělené hlubokou roklí morálního i znalostního selhání. už jsme všichni dokradli , až za tu vodu , konečně snad bude čas na práci ?
18)Myslím , že dnes je naprosto jasné, že kuponová privatizace byla chyba. Ex post třeba přiznat, že velký experiment, jenž se zpočátku jevil jako racionální, byl zbytečnou zajížkou. - ekonom prf. J.Sachs, jeden z duchovních otců šokové terapie postkomunistických zemí ,které aplikovali pánové Balcerovicz- Polsko, Klaus- ČR, Gajdar -Rusko. Prof. Zelený již v roce 1991 se vyjádřil na adresu kuponové privatizace následujícím způsobem,volná citace: kuponovka připomíná dostihy. Tam si divák může vsadti, tleskat, pištět a to je asi vše. Kdo vyhraje, o tom se rozhoduje na dosthiové dráze,konec citace. Já bych k tomu dodal, že se může rozhodnouti v zákulisí dostihových stájí, jak ukázaly podmínky v ČR.
19) V poslední době se v Česku stalo politickou modou přiznávat chyby, popisovat chyby a dělat chyby. Mýlit se je proklamováno až s perverzní pýchou a publicistickou ambicí.....Moudrá člověk se učí z chyb druhých lidí, nikoliv z chyb vlastních.
20)Česká povaha je pozoruhodná obzvláště tím, jak se přistižení lháři, podvodníci , zloději a korupčníci brání, kroutí se, prskají,m vyskakují a vypoustějí páchnoucí dělobuchy- jako hromádka tučných bílých červů na rozžhavené pánvičce pouličního obchodníka v Kantonu.
21)Vědět neznamená umět. Znalost je akce, informace je symbolický popis akce. Máš-li pochybnosti, vol PROTI, nikdy ne PRO.
¨22) Ničení prostředí, vyčerpání půdy, pustošení kultury a vykořis´tování lidských bytostí jsou přímo úměrné materiální chudobě, ekonomickému úpadku a psychologické rezignaci společnosti. Materiálně nejchudší systémy jsou ekologicky sebevražedné. Bohatství, ekonomický růst a vysoká životní úroveň zachrańují lesy, vody , stráně a lidské bytosti.
23) Žebříček " TOP 50"" v Česku působících ekonomů podle citačního skore
1 - Zelený Milan - 855 citační skore, 2 - Večerník Jiří .-296 citační skore, 3 - Klaus Václav - 271 citační skore, v první desítce jsou např. z těch známejších prof. Mlčoch, Turnovec apod.
24) Nikdo nemůže změnit dějiny ani prošlé dění. co bylo ,bylo. Z historie se lze poučit, následující generace se mohou poučit z našich chyb, vyhnout se myšlení, chování a jednání, které nám přineslo pocit ztracených příležitostí ,pocit viny a často i pocit vlastní hlouposti. Vše mohlo býti jinak. ČR mohla býti společostní znalostní a inovační, světovou třídou ve vzdělání, politice i podnikání. Nestalo se tak a nikdo to již ztracené generaci roku 1989 nevrátí. - nenahradí ,ani nenapraví. My své chyby vlastně dodnes žijeme. , dodnes na ně doplácíme a díváme se ,jak je žijí i naše děti. České hospodářství jsme dobrovolně předali do zahraničních rukou. Nepatří nám téměř nic, máme jen dočasná námezdní zaměstnání. Ve vzdělanosti jsme klesli na jedno z posledních míst v Evropě. Náš politický systém jsme odvodili z první republiky , dodnes si nevolíme presidenta a nejsme schopni ustavit stabilní vládu. Nevytvořili jsme vrstvu národních kapitalistů , která by nás reprezentovala a chránila ve světě. Proto všichni přicházejí k nám , ale my sami nejdeme nikam. Korupci jsme nechali prorlůst do všech institucí ., do dřeně našeho bytí. i policie a její vedení nás stále méně chrání a stále více ohrožuje...došel jsem k názoru, že i dnes má smysl se učit z minulosti, učit se z jiných pohledů a myšlenek, učit se z chyb druhých lidí!
Jaroslav Kronus

Kdo nám vládne

21. října 2010 v 18:27 | Jaroslav Kronus |  Jiní autoři

Z archivu autora

Napsáno asi před dvěma lety.
Vládne nám duchovní lumpenproletariát, leckdy s visáží pasáků a prostitutek. Je mi smutno. Gojímská část populace "okupuje" hypermarkety a jejich variace, kupuje s velkým uspokojením novinový průjem s názvem Blesk, Spy či Šíp. Má oči navrch při produkci kinematografického "HOLYVůDU " a je vcelku lhostejno, zda v multikině či TV NOVA či Prima.Ona manipulativní demokracie umožňuje lidem vládnout dvěma způsoby. Buď se aplikuje ten konzervativní, nebo socialistický.
 Konzervativní způsob, jehož základní filozofie spočívá v momentu, že se změnou zevního prostředí se byť v omezeném smyslu změní samotní jedinci, má v sobě vadu v tom smyslu, že doprovodný libertinismus (egoismus) tvoří společenskou atmosféru člověk člověku vlkem. Přirozeným vyvážením bývá Rule of Lawe a Noblesse oblige. Druhý způsob spočívá v metodách socialistických tj. sociálním inženýrství. Tyto metody zřejmě vycházejí z premisy encyklopedisty Rosseaua, který tvrdil, že jedinec je apriori dobrý. Krajní následky těchto metod ukázaly například následky revoluce Francouzské revoluce 1789, bolševické revoluce v Rusku 1917 a velice umně jsou tyto metody aplikovány v projektu zvaném EU. Je nutné si říci a to nahlas, že tento projekt je vymyšlen svobodnými zednáři velkého orientu. Tito militantní atheisté, židomarxisté a stoupenci Nové levice dozrávali během horkého léta roku 1968.
Konzervativní nobles oblige zdeformované odkazem 1789 v "republikánsko-buržoazní podobě", byť nahrazené toryovskou modernou, nestačí v sociálně-ekonomické rovině čelit uplácení občana welfare státem, který prosazují liberální socialisté. Tito občanskou korupcí otupují góje a prostřednictvím propagandy a jemného právního nátlaku a leckdy existenční likvidace prosazují svoje elitářské fantasmagorie. Jednou z nich je poslední verze "evropské ústavy" zvané Lisabonská smlouva. Vše má prvopočátek v tzv. Maastrichské smlouvě z 80. let minulého století.Tímto krátkým teoretickým exkurzem jsem se snažil nastínit počátek, ale i komtury skutečností, jejichž předmět tvoří název této essaye. Jsem přesvědčen, že není horší vlády než národa, který si ji volí. Též dle mého soudu platí, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Musím se v širším kontextu vnitřně vyrovnat s tezí, že vox populi, vox dei. Tento plyne z mého teistického přesvědčení.
Nemohu nevzpomenout přednášky M. Dolejšího (politický analytik a myslitel)z roku 1994 v klubu Ferdinanda d´Este. Zde velice pregnantně zmapoval kořeny genetického, intelektuálního a duchovního stavu české populace od třicetileté války do konce 20 století. Zůstává otázkou, nakolik ve výše uvedeném smyslu zůstal český národ "poznamenán" dvacetiletou občanskou válkou zvanou husitská. Lze předpokládat, že rozvrácená a zdecimovaná společnost přijetím Basilejským kompaktát byla v horizontu 40 let tj. cca dvou generací stabilizovaná. Přesto zůstávají velké otazníky, …
Ponechám stranou geopolitické podmínky předání motiv tehdejším Česko-Slovensku v roce 1989. Pro naši potřebu bude stačit, že komunistickou státostranou řízený direktivně-centrální socialismus bylo třeba v intencích NWO přeměnit v cokoliv, co bude kompatibilní se zájmy židovské miliardářské lobby a jejího kapitálu, unipolárního fanatismu zednářských elit z USA a stability Evropy v tehdy počaté realizaci EU. Všimněte si prosím vážení čtenáři, že již před změnami ve východní Evropě byly postulovány základní teze projektu EU a dále EMU. Velice zjednodušeně řečeno "bude-li zavedena byť formální demokracie, ve které nebudou prvky autoritativní demokracie, lze jinak i respektovat i sociální entropii a ekonomika, která neohrozí zájmy světové miliardářské lobby, budou evropským elitám lhostejné všechny ostatní lapsy. Samozřejmě jako obligatorní činitelé jsou nadále nadstandardní vztah k sionisticko-teokratickému státu Izrael včetně spanilých jízd ke Zdi nářků, podpora USA všude tam, kde hrají úlohu světového četníka a kolaborace s každým, kdo usiluje o přeměnu Ruska v řekněme v kolonii segmentů světové židovské miliardářské lobyy.
Zde má autor na mysli zejména vlivové skupiny lžihumanistických spolků sponzorovaných Sörosem, Rottschildem apod. Otázka hlavně mravní úrovně politických elit je sekundární. Tyto převážně vnitropolitické elity tvoří ve vrcholné politice zhruba tři druhy rolí. Jde o ilumináty, užitečné idioty a kompars či vydržované lumpy na jenom použití totožné s délkou mandátu. Samotnou složkou, leckdy se překrývajících s ilumináty je segment velvyslanců u USA, Ruska, Německa, Izraele, EU a NATO. Jde o talmudské Židy, sionisty a členy společností typu B and B, Trienála či Bilderberg. K nim je nutno přičíst všechny ministry zahraničí od roku 1990.
Ti druzí, většinou straničtí oportunisté, jsou ve vysoké politice schopni přežít i dvacet let. Ti třetí, většinou "hvězdná pěchota" lobbuje ve prospěch lokálních bratrstev, eventuálně se propůjčují mravní či mentální prostituci ve všech aspektech. Zdánlivě se zastavím u skutečnosti mimo uváděný kontext, ale on je součástí dvou hlavních proudů politiky v ČR. Nejde o souboj či paradigma socialismus versus konzervatizmus, ale o elitářství versus lidovost. Pro zpřesnění mám na mysli intelektuální elitářství versus lidovost ve smyslu základního legitimačního segmentu moci. Křesťanští myslitelé či aktivisté typu již zesnulého dr. Bendy či biskupa Msgr. Duky uvažovali o demokracii z různých úhlů pohledu. Dr. Benda se vzhlédl v autoritativní demokracii a vmetl do tváře dřívějšímu presidentu Havlovi, že je protofašista. Msgr. Duka ve svoji poslední knize s názvem "V duchu pravdy" vzpomíná, že se ve vězení s Havlem zaobírali způsobem vládnutí po odchodu komunistů od moci. Elitář Havel mu předložil teze, kterým dnes eufemismem říkáme občanská společnost.
Lapidárně řečeno - "osvícený pseudoplatonovský myslitel" filozof Havel, matné představy o něčem, co lze matně nazvat parlamentem a kupa hnoje občanských aktivit s dvěma stupni řízení (jedno veřejné a druhé skryté, fakticky zednářské) placených penězi již uvedených Rottschildů či Sörešů. Dovedeno ad absurdum, semitský fašismus s vidinou pokusu o realizaci mezistupně světovlády. Připočteme-li k tomu eventuální drzost FŽO, tak dokonce semitská semiteokracie neislámského typu. Bylo by jednoduché a velice neprofesionální svádět vše, čehož jsme svědky ve vnitrostátní politice na etnický původ protagonistů.
 Je nutné si upřímně říci, že ta část českých Židů, která přežila šoa se buď asimilovala, nebo odešla do sionistického státu, eventuálně pokračovala generačně ve všech modifikacích židomarxistů, židobolševismus nevyjímaje. Ale je nutné též dodat, že jejich značná část si podržela ekonomický i intelektuální vliv i za vlády KSČ a je nutno říci, že přelom let 40. a 50. a celá léta šedesátá ve smyslu vyústění událostí roku 1968 byla v jejich režii. Uvedu jen případ za všechny, kdy rodinné klany si udržují faktickou či alespoň latentní moc. Jakási provdaná Rychetská byla šéfkou odboru KPR zločince Gottwalda.
 Její syn je dnes předsedou Ústavního soudu ČR a vnuk po zadržení Policií ČR při demolování soukromého majetku komunisticko-anarchistickou sebrankou je poslán na převýchovu do kibucu (tj. je uklizen z očí veřejnosti). Analogicky klan Pithartů, Slánských, Diensbierů, Šabatů, Mlynářo-Klímů atd. atd. Ono ne nadarmo nechal tehdy president ČSFR V. Havel odvést z tehdejšího FMV prostřednictvím Rumla mladšího 13 000 osobních a objektových svazků StB, a to zejména 1, 2 a 4. zprávy. Na druhou stranu je objektivně nutno artikulovat, že křesťansko-integrální kruhy blízké tehdejšímu ministru vnitra dr. Sacherovi a jeho poradci M. Dolejšímu odvezly z FMV cca 0, 5 t materiálů, týkajících se zejména svobodných zednářů, sionistů, bývalých komunistů a aktivit zpravodajských služeb USA a Německa.Co jsem tím vším chtěl letmo naznačit? Mentální stav populace v ČR je ovlivněn trendy, které kopírují či jsou determinovány tendencemi na "starém kontinentě". Vulgární materialismus, duchovní vyhaslost, vysoká intenzita atheismu, hédonismus, jalovost kultury - hlavně masové. Lze souhlasit s tezí, že duše národa je identická s pojmem kultura národní entity. V čích rukou jsou téměř všechny segmenty kultury je snad zbytečné.
Za všechny případy uvedu nekončící množinu muzikálů a infantilní telenovely či seriály. Vulgus profanus - lid obecný buď rezignoval opět do svých chat a chalup nebo se proměnil v gójské stádo - viz výše. V tom lepším případě kouká a nevěří vlastním očím při sporech o projekt Národní knihovny, dotaze Magistrátního úřadu hl. m. Prahy na kulturu či situaci kolem Sovových mlýnů. Je jenom smutné, že pohrobci české cesty privatizace zapomněli na slovo mecenáš či charita.
Oni ti drzí - pohrobci pravdy a lásky (a bratrské zednářské pomoci) pomocí člověka, jemuž visí nad manželskou postelí červená lucerna tj. Jana Krause zase moralizují a sami mají máslo na hlavě. Oni sami neumí býti pokorní, respektive pokoru zaměňují za vlezlost, tudíž nelze čekat, že by se občas upřímně káli. Spíše čekají na nějakou revoltu v ČT, aby se opět sešikovali. On jim vzhledem k jejich etnickému nepotismu nikdo dnes kohoutek cash flow neuzavře a tak budou zase jenom kecat a poučovat a hlavně si mastit kapsu. Zda amen či shalom, nevím. Ona je dnes situace taková, že tito mediální mravokárci jsou schopni rozpoutat hysterii proti každému, kdo poukáže na jejich drzá čela a lehký způsob obživy.Nedávno jsem četl krásný citát jednoho vězně komunistického režimu, který vyslovil coby svoji reflexi na mravní a mentální stav české společnosti, cituji. Svině porodí zase jenom prasata, konec citace. Mravní, duchovní a intelektuální genocida českého národa v éře komunismu byla jenom vyvrcholením trendů nastavených v éře TGM a Beneše. Hlavně ten druhý, silně zakomplexovaný intrikán, velice mstivý jedinec uměl již za svoji politické kariéry lámat charaktery. Pro něho byl jedinec spotřební materiál a splnil-li dotyčný svoji úlohu, tak byl třeba i odkopnut. Každý, kdo se seznámil s prameny národně-demokratické opozice ČSR, katolíky nevyjímaje, dojde minimálně k přesvědčení, že tohoto člověka byl čert českým dějinám dlužen. Bylo by laciné tvrdit, že Gottwald a jeho parta dokončili, co Beneš začal.
Ono jenom stačí, že umně a sofistikovaně navázali na to, k čemu Beneš připravil cestu. Že se časem ti první sešli v exilu, v koncentrácích komunistů či emigraci s těmi, které více než 10 denunciovali a ostrakizovali, je jenom logickým vyústěním teze, čiň čertu dobře a peklem se ti odmění.70 let totality či politických abnormalit, los von Roma, "tatíčkování", odmítnutí národně-demokratického, katolického a nezednářského exilu opravdu stačí kromě jiného k tomu, aby v čele vlády ČR se vyskytl exot s maturitním vysvědčením mašinfíry, studující právnickou fakultu řízenou agentem StB, opisující při svoji magisterské práci ze statistiky ČSÚ.
 Jeho manželka coby uklizečka z bordelu madam Barkové a jeho kamarád No1 přibyl coby oberlajtnant komunistického PP VB, to jsou jenom bonusy. Co dodat k dalšímu modelu naší postkomunistické kocoviny Paroubkovi, který si nechá na svoji svatbě požehnat husitským farářem a poté uspořádá zbohatlickou žranici u agenta StB Dvořáka, dnes majitel asi tří pětihvězdičkových hotelů. Asi nikoliv nadarmo ministr financí ČSSD Sobotka tomuto mravnímu krasavci odpustil daňový nedoplatek ve výši 0, 5 mil Kč. Co si myslet o pseudoelitě v roli ministerských předsedů, kteří nejsou schopni veřejnosti vysvětlit a hlavně doložit, kde vzali na svoje byty, že pane Grossi a Topolánku? Já si nedělám iluze o současném establishmentu a řeknu to otevřeně ani o českém národu ve smyslu shora uvedeném. Vtip je v tom, že politickými elitami pohrdám a před lidem - národem jsem pokorný alespoň v tom smyslu, že je respektuji a nabízím mu svoje služby. Domnívám se, že jsem takto Stvořitelem ustrojen. jak říkal vitalistický filozof univ. prof. Mareš - cíl si musí člověk stanovit citem a k němu se blížit rozumem. Že to bude přibližování asymptotické, jsa si vědom.Slýchám často, že mravní devastace české společnosti bude trvat alespoň dvě generace. M. Dolejší dokonce tvrdil, že ústřední krize ve společnosti je krize mravní a ostatní krize jsou od ní odvozeny. On coby velice senzitivní člověk s brilantní analytickou schopností cítil, jakou mentální proměnou prošla česká společnost.
 Dle mého soudu řečeno slovy expředsedy Naardenského hnutí Dr. Koblihy, musí česká společnost projít katarzí. Tato katarze nastane v okamžiku, kdy bude česká společnost řešit katastrofální následky demografického úbytku. On tento problém není jenom ekonomický, jak se nás snaží prezentovat idioti tvářící se jako novinářští komentátoři. On je v horizontu budoucnosti hlavně sociální a humanitní. Dnes se vede diskuse, kdo bude lidově řečeno dělat na důchodce. Ono hrozí ovšem jiné nebezpečí. Kdo poskytne starost a lásku geronto-populaci? Silně výkonná a rozatomizovaná společnost těžko. Tento moment bude ve vývoji společnosti velice zajímavý. Svěřit starost o staré a nemocné ústavům s cizoetnickým personálem neznajíce naše tradice či kulturu je zahrávání se přímo s přirozeným řádem světa - logosem. Občas mi proběhne hlavou, že WASP a mýtus bílého muže sklízí, co v historii zasel! Islámská populace žijící v Evropě třetí generaci expanze tzv. žlutého světa silně přetvářejí paradigma bytí a konání, sociálně inženýrský koncept multikulturalismu selhal. Quo vadis, cui bono?
Jaroslav Kronus

Voliči varovali vládu vedenou ODS

20. října 2010 v 22:51 | Přemysl Votava |  Aktuality

O volbách

Bez ohledu na výsledek 2. kola voleb do Senátu, voliči vyjádřili svůj nesouhlas s asociálním postupem pravostředové vládní koalice. Do druhého kola postoupilo nejvíce kandidátů z ČSSD. Nespokojení voliči využili těchto voleb do Senátu pro vyjádření svého názoru, bylo to určité referendem občanů. Obdobně hlasovali voliči ve velkých statutárních městech, ve volbách do magistrátů.
Oproti minulým volbám před čtyřmi lety ztratila ODS většinu velkých měst ODS po téměř 20 letech neovládá pražskou radnici. Ztratila zde přes 50% voličů. Stalo se to nyní krátce po nástupu vlády P. Nečase. Je na vládní koalici, zda si vezme ponaučení z tohoto výsledku. V opačném případě hrozí ČR podobné protivládní demonstrace, které se táhnou nyní celou Evropu. Pro nově vzniklé strany, které podepírají ODS, je to také první vážné varování. Jejich životnost může být velice krátká. Mohou jít stejnou cestou, jako šla Unie svobody, či ODA. Tedy do zapomnění. Česká strana národně socialistická v místech kde kandidovala se neztratila. Získala řadu mandátů. Musela se však často ve větších městech potýkat s účelovým diskriminačním volebním přístupem. Příkladem je pražská radnice vedená ODS. Její účelové rozdělení Prahy na sedm obvodů jsme kritizovali již před volbami.
Přemysl Votava, místopředseda ČSNS 2005
18.10.2010  

Pověry o naší armádě

16. října 2010 v 21:09 | Jiří Pondělíček

K 28. říjnu


V podzimních měsících, září a říjnu, si připomínáme významné historické události. Ty slavné, jako je 28. Říjen - vznik republiky, i ty tragické, jakými byly události podzimu roku 1938. V souvislosti s těmi druhými se obvykle různí chytráci vytasí s rádoby objevnými úvahami o osobnosti Dr. E. Beneše a o významu Československé armády. E Beneš je pak obvykle vylíčen jako mizerný státník, zbabělec protiněmecký šovinista, republika jako umělý slepenec neschopný života a armáda této republiky jako vojsko, které nikdy nebojovalo. První dva nesmysly ponechám stranou a pozastavím se u toho posledního.
Československá armáda bojem totiž prošla. A ne jednou. V boji vlastně vznikla jako zahraniční ČS. legie, které prošly těžkými boji ve Francii, Itálii, v Rusku a zejména pak na Sibiřské magistrále. V prvních letech po vzniku republiky se podílela na obhájení samotné podstaty státní exstence. Už v roce 1918 bylo nutno vojensky zakročit proti pokusu odtrhnout národnostně smíšená území v českém pohraničí a zajistit hranici vůči Maďarsku. Ke skutečnému válečnému střetnutí pak došlo v roce 1919 s rudým Maďarskem, jehož exponenti se pokusili o vytvoření bolševického slovenského státu závislého na Maďarsku. V roce 1920 následovalo válečné střetnutí s Polskem o území
Těšínska, historickou součást českého státu. Výsledkem bylo rozdělení tohoto území mezi oba státy. Úspěšně proběhla mobilizace v souvislosti s pokusem o monarchistický převrat v Maďarsku ve prospěch habsburského rodu.
I v roce 1938 československý voják obstál se ctí. Příslušníci četnictva, policie finanční stráže a oddílů Stráže obrany státu a pochopitelně i útvarů Československé armády čelili henleinovským povstalcům i oddílům freikorpsu, který útočil z říšského území a v jehož řadách byli přítomni příslušníci německých ozbrojených sil. Fakticky se tehdy Československo ocitlo ve válce s nacistickým Německem. Toto je zejména nutno si uvědomit. Pro Československo začala Druhá světová válka právě tehdy. V září roku 1938. Zrada západních mocností a podlézavost některých českých politiků nic nemění na faktu, že armáda tehdy svou povinnost splnila stejně, jako ostatní silové složky československé moci. Bojovala, dokud nedostala rozkaz boj zastavit.
Ani okupace našich zemí
o rok později se neobešla bez vystoupení vojáků. Předčasnému proniknutí německého vojska na naše území se na odpor postavila posádka ve Frýdku - Místku a německý útok úspěšně odrazila. Stejně tak se československé ozbrojené síly postavily na úspěšný odpor proti maďarské okupaci na území Podkarpatské Rusi. Po několik dní se bojovalo i na území východního Slovenska.
Jistě není třeba připomínat
účast našich vojáků v domácím odboji
i jejich statečnost v jednotkách zahraničního odboje. Bojovou účast v e Slovenském národním povstání a v Květnovém povstání. Dále pak zajišťování
československé státní moci a pořádku v pohraničních oblastech . Boj s oddíly UPA v letech 1946 -1947. Mnozí vojáci zaplatili svobodou, zdravím nebo dokonce životem svou odvahu a vlastenectví po roce 1948. Nebylo totiž zrovna málo těch, kteří se s násilím totalitního režimu nesmířili a k aktivnímu odporu neměli daleko.
I v roce 1968 se našli vojáci, kteří projevili rozhodný postoj vůči sovětským okupantům. Naproti tomu je nutno si přiznat i smutnou kapitolu srpna 1969, kdy byla armáda surově zneužita proti vlastnímu národu.
Myslím, že tato fakta stačí k vyvrácení pověr o neexistenci české a československé vojenské tradice. Není ale na škodu položit si otázku proč se takové fámy šíří a komu vlastně prospívají. Jde o starou propagandistickou techniku , která už byla mnohokrát použita a dokonce i odborně vyhodnocena. Chceme- li národ podmanit, musíme ho zbavit jeho idejí, vzorů a tradic. Ostatně, nacistická propaganda v době okupace
byla podezřela podobná tomu, co nám objevně sděluji někteří
rádoby publicisté. Mráz ovšem běží po zádech, když si uvědomíme, že mezi tyto propagandistické metody, už mnohem sofistikovanější, patří i systematické rozeštvávání sociálních skupin. Jak si přitom nevzpomenout na poštívání proti seniorům, zejména v odporném videoklipu Mádla a M. Issové. Popouzení proti tzv. " sockám", tedy lidem, kteří nemají zrovna horentní příjmy. Proti nezaměstnaným apod. V té souvislosti si uvědomuji, jak rozporné jsou reakce veřejnosti na vládní škrty platů státních zaměstnanců. Mezi nimi jsou přece také vojáci. Nespoléhá se tady také tak trochu na nechuť části veřejnosti k policii a profesionálním vojákům? A ovšem i ke státní správě jako takové? Nejsme svědky dalšího rozeštvávání ve smyslu známého hesla " Divide et impera"?
Pak se mě ovšem zmocňuje pochybnost, zda naše současná vláda je opravdu nositelkou tradic nejen naší brannosti, ale i veškeré české státnosti.
Jiří Pondělíček, člen PÚR
České strany národně socialistické

Zneuctění a zapomenutí

14. října 2010 v 23:13 | Jaroslav Kronus |  Jiní autoři

Téma osobností jiným pohledem

Dnes bych se chtěl s Vámi čtenáři podělit o osud tří mužů, kteří toho pro ČSR udělali moc. Byli to oni, kteří nehleděli na osobní prospěch a leckdy ani na svoje osobní pohodlí či majetek a pracovali pro blaho vlasti. Bohužel oni "netatíčkovali " ve smyslu pochlebování lžilegendě TGM a dokonce šli do polického či právního křížku se slizem českých dějin a duchovním klonem  TGM dr. E.Benešem. Samozřejmě, že nemohli vyhrát, ale oni neskřivili páteř. Zůstává otázkou, zda takové politiky nepotřebovala česká politika v letech 1938 a 1948, když se "konžlanský tajtrdlík"  Beneš p....l a  zlomil českému národu páteř!

Dnes si něco řekneme o o osudech Josefa Durycha, Vácslava Vondráka a dr. Karla Perglera. Oni spolu s muži 28. října 1918,vůdcem české politiky do roku 1918 dr. K.Kramářem, vojenským hrdinou od Zborova gen. Gajdou, vojenskými hrdiny s ruských legií - napři. Vojcechovským, Švecem, Kadlecem aj byli překážkou při vytváření lžilegendy o Masarykovi, respektive jeho fatální úloze při vzniku ČSR. Ve skutečnosti byl vznik ČSR souhrn historických událostí, v níž nejvýznamnější roli hrály velmocenské zájmy. Do toho je ovšem nutno zahrnout aktivity exilové Národní rady, vystoupení čs. legií, rázné vystopení českých politků na konci války apod. Z těchto nejzásadnější význam mělo vystoupení čs. legií v Rusku a pohotové prohlášení Národního výboru dne 28. října roku 1918.

1) Josef Durych - již jsem o něm v trochu jiných souvislostech psal. Takže jenom doplním. Narodil se v roce 1847, politickou dráhu začal jako okresní starosta, později byl poslancem říšského parlamentu. byl jazykově obstojně disponován- prameny uvádí, že mluvil 4 jazyky. V roce 1915 odjíždí ve věku 67 let z pověření dr. Kramáře a A.Švehly do zahraničí a později přes Francii odjíždí na pozvání carské vlády do Ruska. Mezitím spravil ruskou vládu, že jedině on a TGM mají zmocnění o zastupování zemí Koruny české v zahraničí. Spolpracuje s Masarykem i Benešem, což se mu později nevyplácí. Beneš v roce 1918 falšuje dokumenty, na niž je uveden Durych jako místopředseda České národní rady, do níž byl Beneš uveden jako tajemník s Durychovým souhlasem. V Rusku panuje silná nedůvera k TGM, protože napsal proti Rusku nepřátelskou knihu a navíc ruský establisment ví, že TGM je zapadnik a tudíž pracuje pro zájmy Angličanů. Durycha dokonce přijal car a několikrát členové carské vlády. Durych pracuje na vytváření armády z čs. zajatců. Bohužel musí čelit intrikám Štefanika, který v Rusku zastupuje francouzské zájmy i třenicím členů Českých spolků na Rusi. Tyto skutečnosti za podpory emisarů cara ustál, bohužel zlomovým okamžikem bylo vítězství bolševiků v Rusku . Jeho oddanost věci a orientace na cara se ukazujejako zlomovou. Co nenalomila vláda eserů, to dokončili bolševici samotní. Durych díky emisaům TGn je mocensky paralyzován. Uchyluje se pod ochranu vojsk bílých gen. Alexejeva, později Děnikina. všemi silami se snaží, aby čs. legie byli zapojeny do proti bolševického boje. TGM ale ve věci vyhlašuje neutralitu a bolševismus jako vnitřní záležitost Ruska. koncem roku 1918 se vrací do ČSR, je napadán ze všech stran, jsou mu vyčítány styky s carskou vládou, aniž by kdokoliv vzal na vědomí, že tato se vyslovila dříve pro uznání ČSR dříve, než kdokoliv jiný, je obviňován z defraudace peněz, které obdržel na cestu a jiných podobných nesmyslů. Umírá osamocen v roce 1926

Václav Vondrák - se narodil v 1890 jako syn zemědělce v Kyjevě. Po studiích se stává majetným podnikatelem a zemským poslancem.Angažuje se v etnických spolcích, publikuje i v etnickém tisku. Po vypuknutí války spolu s dalšími Čechy se začíná politicky angažovat, pracuje pro českou věc a netají se tím, že s rakouskem je třeba zúčtovat. Je několikráte přijat členy carské vlády i samotnýn carem. On a jeho spolupracovníci vycházejí z premisy, že osvobození území Koruny českých přijde z východu a tomu podřizují vše. Opravdovým meisterstuckem pana Vondráka je prosazení ustanovení, kdy čeští a slovenští zajatci v Rusku jsou vyjmuti ze standartního režimu pro zajatce. Co to znamená ,snad není třeba dodávat. Lepší strava, důstojnější ubytování, možnost práce pro ruské zemědělce, více svobody v omezeném smyslu slova atd. Bohužel vše je zmařeno opět příjezdem TGM do Ruska. Pomocí svých emisarů vnáší rozkol do centríální organizace Čechů na Rusi, denuncuje pan Vondráka a pomocí lží a jeho poskoků se mu podaří tohoto muže odstavit na druhou kolej. Masaryk se vůbec rád pletl účelově do záležitostí.
Ačkoliv měl možnost několikráte poručit legiím k ataku proti bolševikům, vymlouval se vždy na neutralitu. Během této doby měl v Moskvě několiv schůzek s intelektuály podporujícími nově vznikající bolševismus. Minimálně se jednou sešel s eminentním ruským Židem podporujícím ruskou bolševikou revoluci. To ale netušil, že se mu toto vymstí. President USA po informacích o těchto aktivitách odmítl přijmout. Přijetí se mu dostalo až poté, když legie se rozhodly odejít z Ruska vlastním pořádkem vyhlášeným Gajdou a spol a to i za cenu ozbrojených střetů s bolševiky. Po návratu doČSR, respektive po odchodu ze svoji původní vlasti, kde mu byl zabaven majetek a povraždění někteří jeho přátelé se stává terčem mnoha pomluv. V roce 1925 vydává knihu o svoji práci na Rusi. V roce 1927 se pokouší o poslední odpor. Vydává rozsáhlé memorandum a toto odesílá tehdejšímu premiéru Švehlovi. V něm kritickylíčí činnost TGM za války, skutečnost, že TGM nevyúčtoval prostředky obdržené během exilu, kritizoval Zákon na ochranu republiky, v němž se důkaz pravdy či přesvědčení pravdy proti presidentovi nepřipouští. V závěru memoranda žádá Švehlu, aby přijal kandidaturu na presidenta. Švehla kandidaturu odmítá a Vondrák odcházi opět do exilu - tentokráte do Chile. Zde umírá ve věku kolem 90 let.

3 ) dr. Karel Pergler - v USA žilo před první válkou cca 0,5 mil Čechů. Z niž se asi 70 tisíc sdružilo v nadstranicku organizaci České národní sdružení a to roce 1914 pri vypuknutí války. Toto sdružení podporuje TGM,k tomuto sdružení se během války připojují i čeští katolíci v Americe jakožto američtí Slováci. Dr.Pergler - se počátkem roku 1918 stává místopředsedou této řekněme koalice Čech-Slováků v Americe. Jako brilantní sinolog je v roce 1918 jmenován prvním velvyslancem vzniklé ČSR v Japonském císařství. On je sem vlastně Benešem uklizen, protože ten intuitivně tuší v budoucnu problémy. Zde mu jsou přidělení úředníci, teří mají na krku defraudace a jiné poklesky proti dobrým mravům. Dr.Pergler je odvolán a vrací se do ČSR. Shromažďuje důkazy proti Benešovi,který zdefraudoval peníze od našich krajanů v Americe poslaných mu do Francie a tyto zde prohrál v casinu- ruletě. V roce 1929 je dr. Pergler zvolen do Parlamentu ČR.
 Vytvořil politické hnutí zvané Hnutí proti vázaným politickým kandidátním listinám. Ono mělo v programu průlomovou skutečnost proti statut quo za éry první republiky. Tehdy kandidáti podepisovali tvz, bianco šeky na stranických sekretariátech, ve kterých dávali souhas ke svému odvolání stranou, budou-li z jejího pohledu se protivit stranické kázni. Tato praxe byla zrušena po 2. světové válce. Dnes ovšem máme druhý extrém- poslanec je neodvolatelný a všechny pokusy ho odvolat lidovým hlasováním v dotyčném okrusku plebiscitem voličů jsou zatím právně neprůchodné. Přesto člověk musí se sklonit před prozíravostí dr. Perglera. Jako poslanec hodlal se zasadit o zřízení výborů, které prošetří majetkové poměry bývalých i současných ministrů. Samozřejmě, že hlavním předmětem jeho zájmu byl tehdejší ministr zahraničí a již připravovaný nástupce TGM dr. Beneš. Události vzaly rychlý spád. Byl volebním soudem zbaven mandátu pod záminkou, že není československým občanem. V jeho prospěch vystoupili např. prof. Weyer- tehdejší kapacita č ústavního práva, soukromý docent dr. Procházka - pozdější ministr spravedlnosti atd.
V roce 1932 je vypovězen z ČSR. Osobně Masaryk mu dává peníze na cestu a žádá ho, aby odletěl. Dr.Pergler, seč programově socialista, udělal i mnoho záslužné práce osvětové. Vydal několik knih pro odcházející Čechy a Slováka do USA za prací, kde jim vysvětloval postup při hledání práce, při styku s imigračními úředníky atd. Jeho zbavení mandátu a vyhoštění mělo kromě již uvedeného důvodu ještě několi podkategorií. Jako stoupenec emancipace Slováků trval na dodržení ducha Pitsburské dohody, byl nepříjemným pamětníkem finančních dotací pro TGM, byl kritický k Benešově zahraniční politice apod. V roce 1932 se ocitá ve Spojench státech. Zde kritizuje podmínky v ČSR- citace : cenzura je horší než za Bacha, dovedete si někdo představit demokratickou republiku, ve které se nepřipouští důkaz pravdy....,konec citace. Působí jako advokát a později vstupuje do služeb gen. US-army McArthura. V roce 1945 se jako jeden z právníků podílí na tvorbě nové konstituce - ústavy Japonska.