Listopad 2010

Z české kotliny, Kolína a severních Čech

28. listopadu 2010 v 10:34 | Jaroslav Kronus |  Jiní autoři

Korespondence s novým starostou Kolína Vítem Rakušanem a ohlédnutí za událostí v Krupce

Odpovědi starosty Kolína na moje dotazy a něco málo k tomu............
 
Ještě dotaz č. 2 - v parku naproti budově okresního soudu kromě jakéhosi postmoderního díla z éry Vaší předchůdkyně pí. Majerové je památník legionářů včetěn těch, kteří šli tzv. vlastním pořádkem ze Sibiře a vrátili se v roce 1920. Tento pomník má prý jakousi zvlášní historii na přání jeho autora a proto je tam, kde je! Považuji ovšem za ohavnost, aby se stal odkladištěm kelímků od svačin a povalištěm pro feťáky . Mám jistý nápad, jak tento šlendrián odstranit a místu vrátit důstojné místo. Záleží na vedení radnice...., já jsem připraven !
Kronus Jaroslav, dnes 11:55
Odpověď vložena: dnes 12:00
Pane Kronusi, souhlasím s Vámi, že pietní místo nemá být odpočívadlem pro ty, co zrovna požili. Upozorním na to MP. A každý dobrý nápad je samozřejmě vítán.

Dobrý den, pane starosto, v teritoriu Kolína se v roce 1945 nacházel internační tábor RNV Kolín, který vstoupil jako jeden z odstrašujících případů revoluční a retribuční spravedlnosti na území tehdejší ČSR !
Stav v tomto táboře se stal dokonce předmětem interpelace člena ČSNS Hory na komunistického ministra vnitra Noska. Bude vedení města časem této skvrně na mapě i historii Kolína věnovat pozornost a vyvodí byť ex post nějaké pietní ztvárnění ???
Kronus Jaroslav, dnes 11:47
Odpověď vložena: dnes 11:49
Dobrý den, pane Kronusi! Určitě se na danou skutečnost zeptám pana Pejši z kolínského archivu. Historie si pozornost určitě zaslouží. Mějte se dobře.

Datum: 26.11. 2010, 17:09 - dnes v 17:09
Dobrý den pane starosto,
děkuji za odpovězení dotazů na foru v Kolínském deníku.
1/ To řešení památníků členů legií před budovou okresního soudu je prosté. Provést kolem něho nějaké ohraničení jako bylo provedeno pražským Magistrátem kolem sochy zemského patrona Svatého Václava !
2/ Jelikož se na mne jaksi nedostalo při snaze se s Vámi sejít a věc tak trochu je aktuální v čase, přeposílám krátké info !
Chtěl jsem s Vámi projednat krátce, zda by na městem rekonstruovaném hřišti v ulici Zengrovka, tj. kolínském místě sociálního vyloučení nestálo za zvážení:
a/ uspořádat městem či o.s. Prostor pro děti zdejší lokality Mikulášskou besídku či spíše nadílku.
b/ instalovat na tomto hřišti Vánoční stromeček . Jsem ochoten jeden zakoupit a těmto věnovat !
To je prosím z moji strany vše a s pozdravem
Vlasti zdar
Jaroslav Kronus

Dovoluji si prostřednictvím této tak trochu spící facebookové skupiny předložit Návrh - jmenoval by se požehnané, klidné a veselé Vánoce pro Patrika z Krupky !
Někdy koncem května letošního roku prostřednictvím severočeských hooligans vešel v obecnou známost případ rasového lynče, pokusu o vraždu na malém Patrikovi, dvěma cikánskými pachateli !
Za to mládencům z hooligans Díky, ať si o nich myslíme, co chceme !
Navrhuji založit konto či kontaktní adresu, kam by byly zasílány peníze či dárky pro tohoto 12 letého chlapce.
Považoval bych za výtečné, kdyby mu to vše poté předali ti, kteří se nejvíce zasloužili o zveřejnění a neututlání celé causy - tj. hooligans se severních Čech !
Osobně mám již dárek a nějakou finanční částku připraven!

Zobrazena je Vlajka - odkaz univ.prof.dr. F.Mareše
Jaroslav Kronus

Pracovní řád úředníků z října 1870

25. listopadu 2010 v 12:42 | zdroj Marie Hradilová

k vyvěšení do kanceláří všech protestujících státních úředníků

Bez komentáře

Jednoduchý cvik prstů

23. listopadu 2010 v 9:12 | Kolaříkovi |  Jiní autoři

k eliminaci stresu


Kulišárna pražská i celostátní

23. listopadu 2010 v 8:49 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

Názor člena předsednictva ČSNS 2005

Demonstrace na Václavském náměstí v Praze dne 17.11. tohoto roku vyjádřila velice důrazně nespokojenost části pražské veřejnosti s povolební dohodou mezi ODS a ČSSD na Pražské radnici.Oprávněně, protože je velmi pravděpodobné, že dosavadní
praxe, tak vydatně pouštějící žilou pokladně hlavního města , bude prostě pokračovat dál. Proto účastníci shromáždění skandovali heslo " Praha není Palermo".Je jen škoda, že se poněkud vytratil původní účel demonstrace, tedy kritika nesmyslných vládních škrtů. To ale neznamená, že by protest demonstrujících nebyl oprávněný. Byl.
   Co je to ale všechno platné, když jde vlastně o zavedenou praxi. Pražská kulišárna ODS + ČSSD má totiž svého staršího brášku a to ve stejném volebním, či přímo supervolebním roce. Po letošních parlamentních volbách se také dohodly strany s menším počtem hlasů.Celorepubliková kulisárna byla tedy upečena v podobě ODS + TOP + VV. Že žádná z nich neměla ten nejvyšší počet hlasů je známo. Takže je asi na místě se zeptat: Je snad Česká republika Sicílie? Já osobně si pořád, možná že naivně, myslím že ne. Že jde jen o úlety, které budou časem překonány normální, demokratickou, každodenní praxí.
Jen by to chtělo zaprotestovat proti každé kulišárně. Ne jen proti té pražské.
J. Pondělíček
Člen PÚR
České strany národně socialistické

ČSNS 2005 k volbám, zvláště pak v Krupce

22. listopadu 2010 v 23:16 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

Stanovisko předsednictva ČSNS 2005 z Ostrovačic

Předsednictvo ČSNS 2005 projednalo výsledky podzimních voleb a konstatuje, že volby byly referendem občanů k navrhovaným reformám vlády P. Nečase. Jak volby senátní, tak volby do zastupitelských orgánů měst skončily neúspěchem pravicových stran. Výsledky těchto voleb jsou potvrzením našeho sociálního programu. Česká strana národně socialistická   tímto vyzývá ke sjednocení postupu všech stran se sociálním programem.
Předsednictvo ČSNS 2005 projednalo výsledky voleb a případ volební manipulace
v městě Krupce.
Ztotožňuje se stanoviskem t.m. Jiřího Pondělíčka, předaného médiím. Opětně však upozorňuje na to, že největší korupce a ovlivňování voličů se děje
prostřednictvím parlamentních stran, které zneužívají stamilionové státní dotace k prosazování svých úzkých zájmů. Co se týče průběhu události nyní medializované, vyčkáme na rozhodnutí správních orgánů resp. soudu.

V Ostrovačicích dne 6.11.2010

Z okresu Blansko, elekrárna v Ráječku 30 MW

22. listopadu 2010 v 17:34 | Aleš Hrubý, Prostějov |  Jiní autoři

 Bez komentáře


Neradostné problémy

22. listopadu 2010 v 15:51 | Jaroslav Kronus |  Jiní autoři

s právem na syna

Otevřený dopis sč.3 synovi Václavu Vránovi - Čelákovice
-------------------------------------------------------------------------
Zdravím tě Václave,
v pátek minulého týdne jsem požádal dr. Luhana, aby vykomunikoval s dr. Pustinou, zda tvoje matka bude ochotna přijmou mnou zaslaný dárek k Vánocům pro Tebe. Opravdu již nehodlám běhat kolem školy či otravovat dosluhujícího místostarostu Čelakovic dr. Rýdla se žádostmi o předání či snaze dárek předat Tvým pegagogům : Dnes už je pro mne otázkou sebeúcty zda ano či ne a když ANO, tak nikoliv jak -ale prostě a důstojně -punktum !
Budou to letos sedmé svátky zrození Vykupitele kdy jsem od Tebe odtržen a je to téměř 5 let ,co jsem tě neviděl. Během letošního roku jsem s Tvoji matkou našel modus vivendi , který zaručuje Tvůj nerušený růst, výchovu a vývoj s tím, že všechnu odpovědnost má na so
bě - nakonec tomu tak vždy chtěla !
Já vždy slovo držel a nehodlám na tomto nic měnit do té doby, než v tobě může uzrát rozhodnutí, že se chceš se mnou stýkat a pak už stačí jenom říci sociálním pracovnicím a vše půjde přesně směrem opačným. Kdykoliv mne budeš chtítíi zkontaktovat, jsem dostatečně znám v internetovém i FB prostředí a tvoje generace má IT a obsluhu přístrojů pro ně stvořených přímo v "genetických "předpokladech !
Čas mnohé zhojí i napraví. Dnes jsem již mimo kategorie msty za utrpení a způsobenou sociální a zdravotní dezintegraci moji osoby ze strany některých tvých nejbližších příbuzných ale, já mám pamě´t jako SLON a nechci zapomenout !
Dnes už vem čert těch cca 100 tisíc, kterí byliy vyhozeny oknem při tahanicích o Tebe a hledání bydleni, dnes už beru i s nadhledem, že za celé tři roky nebyla tvoje matka schopna ukázat vnuka mému otci a jediné co ji zajímalo, když se řešilo dědictví po něm, co z toho pumpnout !
Kde byl ale překročen Rubikon, když při neštastném zaslání e-mailu moji osobou k OS Praha východ a zbytečnému aktivismu pana soudce dala tvoje matka dvakrát souhlas k mému trestnímu stíhání. Zda toto učinila z pouhé pro ni signifikantní hlouposti či zpupné pýše není dnes moji starostí !
Dopřeje-li mi Prozřetelnost či Osud / pouze dvě strany lidského údělu / vyřknout někdy "ortel", budu mít asi hodně porad s Lidmi moudrými jako je třeba dtr. Luhan, zda neotočit palec dolů !!!!!!!!!
Dnes pracovnicím OSPODu nic nevyčítám, můj bratr mne poučil, že nemohu chtít po lidech více, než čeho jsou mentálně schopni a měl pravdu !
Pan soudce a jeho předchůdkyně jsou pouze součástí naší společnosti a já si o klimatu naší banánové republiky a obyvatelstva zde žijícího moc ILUZÍ dnes již nedělám !
Jak se rozhodne Tvoje matka je její věcí, můj vztah se k Tobě nemění ani skrze momentálně ne zcela normální stav v paradiogmatu - Ty a já versu tvoje matka a její muti !
Zatím s pozdravem a přáním všeho dobrého
Tvůj táta
Jarda
Dnes už se ani nezlobím na výše uvedené duo, které men obvinilo a to několikráte z fyzického násili proti NIM. Vše dopadlo tak, že je předseda Komise na projednání přestupků vyhodil ...., včera i jedna paní vyprávěla, že ji manžel napadl tak , že ji povalil, šlápl na ohryzek a ONA měla před očima jenom svoje děti a věděla,
se nesmí NIc udělat .....
Tvoje matka má bujnou fantazii a snad ji využije při práci učitelky v MŠ při výuce kreslení a pracovní výchovy !!!!

Miroslav Dolejší a jeho hodnocení

16. listopadu 2010 v 14:59 | Jaroslav Kronus |  Jiní autoři
17. listopadu 1989

Úvod z Wikipedie:
Miroslav Dolejší (20. listopadu 1931 Velké Přítočno u Kladna - 26. června 2001 Praha) byl český politický vězeň a publicista, známý svou statí Analýza událostí 17. listopadu 1989, podle které byla sametová revoluce předem dohodnuté předání moci mezi komunistickými tajnými službami a špičkami disentu.

Jar. Kronus: ‎- Ale vraťme se opět do současnosti. Jak byste charakterizoval současný morální stav občanské společnosti?

Dolejší: - Češi už nemají vůli být národem. To, co zbylo, je morálně a intelektuálně zdecimovaná skupina lidí. Národ je takový, jaké ...jsou jeho matky. Matky však potřebují muže, kteří by je chránily a dali budoucnost potomkům. My však už nemáme muže, kteří by byli schopni povstat za záchranu svých rodin a své země. Být či nebýt darebákům nebo zrádcem se stalo lidem pouze způsobem myšlení, které určuje jistota, že nebýt sluhou či darebákům znamená nemít úspěch. A pro převážnou většinu je úspěch natolik žádoucí, že stojí nad morálkou i kritikou. Žádný zločin nikdy nespáchali, dokud nebyl jako zločin zveřejněn, a proto jejich už nic nenutí k zápasu s vlastním svědomím. Ti nejlepší se s největším znechucením a odporem odvracejí od celé občanské veřejnosti a nelze s nimi v politice počítat. Jejich pravda je v tom, že národu nelze pomoci, pokud si každý jednotlivec nechce pomoct sám. Je však stále možné, že všechno významné nebo velké probíhá pomalu, nepozorovatelným růstem. Pokud budeme ve svém marasmu klesat až na hranici vlastního sebezničení, pak snad se ještě najdou muži, kteří se vzbouří. Z vlastní zkušenosti vím, že až když se člověk stane bezmocným a žebrákem, může se mu vrátit prvotní lidská svoboda v hodnocení věcí života.
Tragédie Evropy, a tím i naše, začala v době, kdy si muži nechali odejmout kordy. Pak už mohli přijít funkcionáři každého druhu, chátrou, obchodníci s čímkoliv, protože čest, hrdost, důstojnost a víra ztratili možnost bránit se. Tehdy začal úpadek mužnosti a civilizace se začala řítit do bezmocnosti. Úžerníci a obchodníci se staly diktátory lidských osudů. Lidé byli donuceni klanět se před oltáři soukromého obchodu a průmyslu. Manažeři, organizátoři a funkcionáři se považují za věštce, vědátory a géniů, za hrdiny velkých činů. Největším obchodem současnosti je zločin. Lidé vědí, že jsou ohroženi organizovaným zločinem v celosvětovém měřítku. Již fungují instituce vydírání zločineckým podsvětím, které se prolínají s politickými stranami, vládami, parlamenty, burzami, bankami, akciovými společnostmi a komedianty. Prosperitu národa nejzhoubnější ničí právě takováto skrytá forma zločinu. Dosud nikdy v našich dějinách nebyla vláda tak dokonale spojená s obchodním podnikáním zločinu jako nyní. I přesto, že neexistuje žádný rýchloúčinkujúci lék na vyléčení choroby tohoto světa, žádná vláda v něm nemůže být spravedlivá, pokud nemá kontakt se všemohoucím Bohem. Potřebujeme oživení víry. Nepotřebujeme, abychom se vyvíjeli materialistickejšie, ale potřebujeme, aby náš život byl duchovněji. Nepotřebujeme větší intelektuální sílu, ale větší sílu mravní. Svoboda člověka nebude zajištěna, pokud lidé dovolí, aby moc soukromých osob vzrostla do takové míry, že se stane silnější než stát samotný.

Kronus Jaroslav: 
V tomto poselství je více moudrosti a odkazu pro budoucnost, než sami TUŠÍME, natož si dovedeme představit.
Bohužel je jenom škoda, že dílo M.Dolejšího zůstává z velké části utajeno veřejnosti a tudíž v mnoha případech vede i k fantastickým spekulacím.
Osobně jsem názoru, že jeho odkaz je nadčasový a snad v tu správnou chvíli jeho myšlenky budou reflektovány těmi, kterým byly URČENY.


ZA MIROSLAVEM DOLEJŠÍM
Josef Dolejší

"Pamatuj, že jsi se nenarodil proto, abys byl (pouze) šťasten. Mirek. Dne 18. června 1961"

Po zažití druhé dekády věznění (1975-1986) se Mirek vrátil domů se silně podlomeným zdravím, prakticky bez prostředků a také bez naděje na slušnější živobytí. Nikdy si ale na nic nestěžoval. Už tolik nečetl, tím více pracoval. Duchovně dozrál a svým zjevem či způsobem myšlení stále více připomínal reinkarnaci brahmána.
V dubnu roku 1986 dokončil strojopis poměrně rozsáhlého textu, nikdy nepublikovaného, věnovaného bratrovi Zdeňkovi a mně. Text je nazván "ATITUDA", existuje již pouze v jediném exempláři a je vlastně velmi osobním Mirkovým vyznáním ze života, chápání světa a individuálního lidského osudu. V jeho úvodu se praví: "Člověk nežije pro dovršení osudů, ani pro ztělesnění idejí, ani pro pokrok, ale jedině proto, že se narodil. A narodil se pro přítomnost, což mu vůbec nebrání ani v tom, aby přijímal dědictví minulosti, ani v tom, aby v závěti po sobě něco nezanechal".
Závěr podrobné, hluboké a ne příliš optimisticky vyznívající analýzy duchovního stavu naší podivné epochy končí odkazem: "Vzdělaným duchům je potřebné udržovat odstup od komedie, kterou ti ostatní hrají. Nedůvěra ve všechnu skutečnost, vzdělanou či nevzdělanou, je jedinou aristokratickou atitudou".
Po listopadu 1989, kdy jen na velmi krátkou dobu zažil naději na jakousi morální satisfakci - nikoli svou vlastní, ale všech bývalých politických vězňů - rychle prohlédl povahu probíhající "světové komedie", stejně jako charakter jejích aktérů. Výsledkem jeho kritického a jakýmkoli syntetickým nadšením nepoznamenaného uvažování byla pak Analýza 17.listopadu - pouhý zlomek rozsáhlého textu, z něhož jsem většinu postupně četl a který Mirek po rozpoutání zuřivé, paranoidně hysterické kampaně proti němu v roce 1991 zničil.
To, co následovalo až do jeho smrti v ranních hodinách dne 26.června 2001 je možné postihnout jako směsici ponižování, teroristického nátlaku, rafinovaného psychického vydírání, živoření, ale také světlých chvil a dní, kdy se cítil spokojeným, vyrovnaným a v pohodě uprostřed svých nejbližších přátel a ve společnosti svého malého vnuka.
Nereptal, nestěžoval si, v nejzazším případě se pouze bránil, bral obraz okolí a svého postavení v něm takový, jakým byl.
Smrt očekával. Žil v její blízkosti po většinu svých pozemských dní a neobával se jí. Chápal ji jako vykoupení z nižšího, často ponižujícího materiálního stavu, do bytí vyššího, v němž není tělesného ani duchovního utrpení a strádání. Jeho Duch se smrtí nebojoval, pouze jeho zmučené, ztýrané a vysílené tělo kladlo odpor, neboť tak bylo instinktivně navyklé mnohaletým úporným tréninkem za přežití, a to za naprosto extrémních podmínek pouze elementární existence.
Malost, která v ojedinělých případech a na malou chvíli zajásala nad jeho smrtí jako nad svým domnělým triumfem, dosáhla jen nepatrného odkladu na svém propadu do nicoty, v níž se již vlastně samovolně nachází.
Těším se z Mirkových myšlenek a z jeho duchovního odkazu, vynikajícího v současné virtuální realitě neobvyklou hloubkou a ušlechtilostí. Nikterak nevadí, že nikdo netleská. Potlesk patří jen klaunům, potícím se na pilinách cirkusové manéže. Mudrci náleží TICHO, KLID, nezčeřená vodní hladina Duše a věčný MÍR.
Mirku, ještě jednou Ti děkuji za slova Vznešeného! 

Memento

14. listopadu 2010 v 10:26 | Jaroslav Kronus |  Jiní autoři

k novodobým kořenům republikánství v českých zemích

Krátké zamyšlení psané před čtrnácti měsíci

Jaroslav Vrána

"Politika není věcí kvanta vědomostí a detailů - je především věcí výchovy k ní. A politická výchova je věcí duchovních vlastností, které formují celého člověka, nejen jeho intelekt, ale také cit a vůli. Nám však chybí jak politická výchova, tak politická vzdělanost - ale především mravní vůle a síla. Sílu a cenu národa je možné poznat jenom v krutých chvílích jeho osudu. Národ by si měl připustit, že v klikatině politických a hospodářských podvodů a kejklů přítomnosti je zásah prozřetelnosti, která se nikdy nemýlí." Úpis pro budoucnost, 17. 11. 1991, M. Dolejší
Nelze pro tuto chvíli učinit víc, než se rozloučit jeho vlastními slovy. Mirek mi několikráte připomínal: "Není vůbec důležité, zda bude lépe či hůř, důležité je zachovat si sebeúctu a nemít důvod stydět se sám za sebe!" Díky, Mirku !
dr.J.Dolejší
Vypůjčil jsem si tento citát dr. Dolejšího jako návěstí pro svoje krátké zamyšlení. Nejsem rétoricky tak zdatný jako tento muž, ani tak erudovaný co se poznání a vzdělání týče, ale je obecně známo, že odkaz M.Dolejšího je pro mne velkou inspirací a snad se za svého života dočkám zveřejnění jeho díla. Minimálně jako studijní pramen - nenahraditelný v kontextu českého myšlení !!!
M. Dolejší zdůrazňuje výchovu k politice jako instrumentu služby veřejnosti. On jakoby cítil absenci mravnosti, přítomnost těch nejhorších pudů a vlastností ksindlu, který se dere k moci, jejich mentální ustrojení, bezskrupulóznost, ohebnost, bezzásadovost apod.
Nemohu si v tomto kontextu nevzpomenout odkazu prof.dr. Mareše, který řekl : politický cíl si člověk stanoví citem, cestu k němu rozumem. Mně to dnes připadá, že všichni Ti nádeníci ducha jsou posedlí mamonem, službou cizím zájmům skrze tajné společnosti a nakonec jejich občasný povyk u Zdi nářků také o ledasčem vypovídá. Země je zplundrovaná, bez národních kapitalistů, generace dnešních dvacátníků je generací duchovních naháčů, mravní a politická prostituce je dnes normou. Je toho opravdu mnoho k pláči, ale M.Dolejší velice přesně vystihuje, že tento proces má v sobě velice zákonitě zakomponován zásah prozřetelnosti. Ono je opravdu nutno projít slzavým údolím, než začne svítat na lepší časy. Lidský mozek je velice omezený ve svoji kapacitě, než aby mohl dirigovat jsoucno a obecně naše bytí, ON ho může korigovat a to jenom na chvíli !

Jaroslav Vrána, Kolín, došlo 14.9.2009
Jaroslav Kronus

Kde žijeme?

8. listopadu 2010 v 8:45 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

Žijeme ještě v právním a demokratickém státě?


          Stav legislativní nouze je nástroj, který je určen pro řešení mimořádných situací, zejména pokud jde o ohrožení země. Válkou, živelnou pohromou, hrozbou katastrofálních škod na zdraví, životech či majetku. Pak slouží jako prostředek k rychlému přijetí legislativních opatření, potřebných k urychlenému řešení situace. Rozhodně není určen k tomu, aby omezoval demokratickou diskuzi v parlamentu. Jeho úkolem není umlčení opozice, kdykoliv se to někomu zlíbí, nebo pokud se mu naopak znelíbí výsledek voleb do Senátu PČR.
        Naše země není ohrožena válkou a při živelných pohromách zatím stále ještě fungují akceschopné struktury , jako je policie, hasičské sbory, armáda a záchranná služba. Vládní koalice se nás sice snaží strašit Řeckem, s takovým strašákem ale může jezdit leda tak po poutích.
Mnoho našich spoluobčanů naopak může považovat za takovou hrozbu právě složení současné vlády a její programové cíle.
     Chceme žít v demokratické středoevropské zemi a ne v
jakési totalitě banánových republik, kde si se zákonem může kdekdo nakládat jak se mu zachce. Věříme, že Ústavní soud takové tendence rázně zarazí.

Jiří Pondělíček, Praha