Leden 2011

Na učitelské téma

31. ledna 2011 v 21:44 | převzato od Jana Nejedlého |  Jiní autoři

S deváťáky není legrace

Na několika místech jsem se setkal s malými obměnami s článkem Jana Nejedlého, učitele ZŠ, jehož obsah potvrzuje, že ve vyšších ročnících učitelská řehole není žádný med. Až utichne téma lékařských platů a atestací, bude se možná o učitelích znovu hovořit a psát.
V Učitelském Zpravodaji a na i-novinách.cz Jan Nejedlý v březnu a prosinci 2010 napsal:

Lákají vás adrenalinové sporty? Už máte za sebou bungee jumping, let stíhačkou, potápění mezi žraloky či střemhlavý skok do propasti? Tak zkuste něco opravdu nebezpečného - učit na základní škole!
Pokud si myslíte, že učitelem může být každý, kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu. V Anglii dnes verbují do školství důstojníky s výcvikem pro přežití v extrémních podmínkách. Současné učitelství je služba v permanentně nepřátelském prostředí bez možnosti obrany. Krizové situace tu jedou na běžícím pásu a napětí, stres a adrenalin stříkají jako Niagarské vodopády. Jedna hodina učitele rovná se tři hodiny v jiné práci. Zkuste si to jediný den! Vsaďte se, že o velké přestávce se budete cítit vyčerpaní, jako byste holýma rukama povalili stoletý dub, a po odpoledce radši strčíte hlavu lvovi do tlamy, než byste si znovu stoupli před tabuli.
Highway to Hell
Vítejte v klubu odvážlivců! Cestou za adrenalinovým nářezem si nevšímejte dopravního značení - všechny otočené a zasprejované značky jsou jen dílem žáků krátících si cestu z domova. Zásadně neparkujte před školou, pokud nechcete mít urvané stěrače, ucpaný výfuk, poplivané sklo. V učitelské šatně si všimněte nápisu: "Když Pán uviděl mzdu služebníků tohoto domu, vložil hlavu do dlaní a hořce zaplakal." Typický příklad zoufalého humoru univerzitně vzdělaných lidí, kteří berou plat srovnatelný výší i prestiží s počišťovači kanálů. Jo, ještě před otevřením školy si dojděte na záchod. Až tu budou žáci, mohli by vás na WC zabarikádovat. Pokud budete nuceni se jít vymočit během dne, stoupněte si zády ke dveřím. Jinak vás vyfotí mobilem a fotku pověsí na web školy.
Po pravdě řečeno, dnešní základka druhého stupně je tak trochu odpadkový koš školství. Lepší žáci odešli na gymnázia a zůstalo to, co zůstalo. Abyste si užili, vybral jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni přijati na střední školy. Člověk by řekl, proč sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají učit? No protože je pro ně škola druh zábavy, estráda, show. Tak připraveni ke vstupu do třídy?
Totální výtlem
Nenechte se zmýlit malým počtem žáků v učebně. Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky - musí nakoupit v Žabce naproti kuřivo, čipsy a redbuly. Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek. Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád). Vzduchem létají z první do poslední lavice plastové lahve, které se občas za letu srazí. "Kreténe, debile, z...e!" ozve se obvykle po takové kolizi, což druhá strana kvituje slovy: "M....m na tebe, č....u vyjebanej! (Oslovení "č....u" je dnes mezi mládeží konverzační obrat stejně jako kdysi "vole").
Když ty štěbetálky za cenu vyřvaných hlasivek ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny. Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi na lavice dospat noc strávenou na ICQ či Wowku (World of WarCraft), třetina si začne vyřizovat korespondenci vmobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje žiletkou klikyháky do lavic, či patří-li k hnutí emo, do svého předloktí. Nyní můžete začít s výkladem. Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí bude cedulka NUDA K CHCÍPNUTÍ! opřená o penál dívenky, kterou vzali bez přijímaček na gymnázium, přestože běžně píše "bríle", "výtr" či "lžýce".
Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě nebyl špendlík a uvnitř tabule přilepená vložka nebo použitý toaleťák. Nikdy nedávejte k rozboru věty jako Chlapec měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným záchvatům smíchu. Při totálním výtlemu začnou hýkat, nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o lino. Žáci s největším počtem uhrů na cm2 jsou dvojsmysly uneseni natolik, že zuřivě čmárají po lavici kosočtverce a nápisy prc, mrd, šuk. Donutíte-li je to smazat, vylijí na lavici celý obsah ředidla a ve třídě je rázem nedýchatelno. Po otevření oken dozajista nějaký šikula zapálí na parapetu noviny, takže se dovnitř vevalí hustý dým.
To si snad děláte...
Vytrženi cvrkotem z letargie začnou žáci kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat, vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně typu: "Jsem gay, jsem teplej!" Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na vás ukazuje vztyčený prostředník, "jako že jste jednička" (vivat, Topolánek). Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý propadlík na čtyřkolce. Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel gel na vlasy, rozečtený Blesk či Inteligentní modelína (!). Během vyšetřování se ozývají výkřiky: "Drž hubu, prase, buzno, faráři!" Směřují k žákovi v přední lavici, který celou hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí s ostatními krást do Žabky ani hulit na kuželník. To víte, jsou to citlivé děti z rozvedených rodin a mají svůj názor.
"Můžu na záchod?" ptá se mládenec, který byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj. 60 dní strávil od rána do noci u počítače, a už dávno ztratil pojem o realitě. Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce na WC, nepustíte ho. "To si snad děláte prdel? To je moje právo!" začne křičet a vy máte chuť srolovat závěsnou tabuli Práva dítěte, která visí na zdi, a prásknout ho s ní, až by hubou smazal tabuli. Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil, vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez jejich souhlasu. Můžete od nich akorát tak chytnout vši, žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního obtěžování. A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy konečně zavolal, že je ve škole bomba. Tím adrenalinová lekce končí. Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do Žabky vsadit si sportku, jedinou vidinu záchrany, anebo je sanitky odvážejí rovnou do Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce ukazovátkem. Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu.

Některé odezvy kantorů tento stav potvrzovaly, jiné sdělovaly, že tak hrozné to není. J.S.

Dominik Duka se vyjadřuje

30. ledna 2011 v 10:30 | převzato z Radiožurnálu |  Jiní autoři

k harmonickému životu

Dominik Duka: Myšlenky Tomáše Akvinského by nás měly inspirovat i dnes

Dominik Duka - Foto: Tomáš Novák
Dominik DukaFoto: Tomáš Novák
Dnešní civilizace by se neměla vzdávat dědictví minulých staletí. To konstatuje pražský arcibiskup Dominik Duka a připomíná osobnost, která je spolutvůrcem vzdělaného světa, naší křesťanské západní civilizace: Tomáše Akvinského. Čím tento skvělý muž inspiruje i na počátku třetího tisíciletí?
V pátek jsme v církvi oslavili svátek svatého Tomáše Akvinského, který patřil do našeho dominikánského řádu. Nese titul "učitel církve". Ale je osobností, kterou znají nejen církevní dějiny, ale i tím, koho zná filosofie a celý vzdělaný svět. Je totiž tvůrcem, či spolutvůrcem té civilizace, kterou nazýváme křesťanskou, či západní. Je to civilizace katedrál a univerzit. 
Ústředním bodem této civilizace je myšlení. Rozhodující pro ni není po povrchu klouzající zážitek subjektivně prožívaný, ale touha po pravdě, která vyžaduje racionální argumenty. Tato inspirace volá po moudrosti. 
Současný svět jako by rezignoval na tuto moudrou vyváženost mezi Bohem a ovládáním světa. Nicméně byl to právě svatý Tomáš, který vytvářel civilizaci rovnováhy mezi údivem a meditací, která se neodpoutává od usilovného přemýšlení. 
Současná západní civilizace se odklání od etiky a morálky k pragmatice, ke konzumerismu. Není v tom příliš velký rozdíl od dob komunismu. Dnes spíše než údiv hledáme šok. Klesá vzdělanost, rezignujeme na rozum a vůli, kultura se ocitá kdesi na okraji. 
Dílo svatého Tomáše Akvinského by mohlo být pro nás i dnes inspirací. Rozhodl se k riskantní cestě, kdy jako křesťan chtěl do svého myšlení přijmout dědictví antiky. Šlo o tvůrčí přístup, kdy vedl dialog s tradicí antiky, ale přihlížel i k dílu židovských a arabských myslitelů - aristoteliků, jako byl Moše Maimonides nebo Averroes. 
Současná kultura Západu nemůže být bez univerzit a katedrál. I ona by měla nahlédnout dědictví minulých staletí. Neměla by se ho zbavovat jako něčeho přežilého a nepotřebného, nemoderního. Ne všechno staré je totiž špatné a nepoužitelné. Dnešní civilizace nemůže rezignovat na rozum a vůli. Údiv nad Boží velikostí nemá vést k šoku, ale k zasažení láskou, která je Božím darem. Rozum, moudrost, krása, pravda - to jsou principy naší tomášovské kultury a civilizace. 

Pohled lékaře Jana Hnízdila

29. ledna 2011 v 12:00 | z webu Jana Šinágla |  Aktuality

převzato odjinud

Nadměrná lékařská péče škodí zdraví.

TiskEmail
Z českých médií
Čtvrtek, 27 Leden 2011 21:54
Hnizdil_1Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí. V nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Snažím se proto lidi varovat. Ať se nenechají manipulovat politiky, reklamou, medicínsko-farmaceutickým komplexem. Ať si převezmou sami zodpovědnost za svůj života svoje zdraví. Tím nejúčinnějším lékem je vytváření občanské společnosti. To je práce pro každého z nás. To za nás žádný politik neudělá.
O odchodech lékařů, krizi zdravotnictví a medicíny. Rozhovor pro časopis Pečuj doma.
Už několik měsíců na nás, potenciální pacienty, doslova útočí zprávy o tom, kolik lékařů hodlá odejít za lepšími ekonomickými podmínkami do zahraničí. Je oprávněná úzkost občana, že se v Česku zhorší zdravotnická péče?Zdravotnictví je náročná profese. Srovnání platů soudců a lékařů bije do očí. Vůbec se nedivím, že jsou kolegové rozzlobení. Platy lékařů státních nemocnic jsou skutečně ostudné. Hrozby masového odchodu do zahraničí se ale neobávám. Mohl by totiž padnout mýtus o nepostradatelném a všemocném zdravotnictví. Mohlo by se ukázat, že spousta lidí lékařskou péči vůbec nepotřebuje. Když v sedmdesátých letech minulého století stávkovali lékaři a sestry v Izraeli, snížila se v "postižených" oblastech úmrtnost na polovinu. Podobně tomu bylo v hlavním městě Kolumbie Bogotě. Během dvaapadesáti dnů trvající stávky tam klesla úmrtnost o pětatřicet procent. Na druhou stranu pokud větší počet lékařů do ciziny odejde, bude to jen voda na mlýn ministerstva zdravotnictví. Plánuje totiž rušení malých a podporu velký nemocnic. Tím se ale krize jen završí. Nemocniční kolosy totiž svojí velikostí, neosobním prostředím a soustředěním na produkci výkonů ohrožují zdraví pacientů. Nelze je řídit, nelze je kontrolovat, nelze je zaplatit. Skýtají ideální podmínky pro korupci a uspokojování zájmů dravých skupin medicínsko-farmaceutického komplexu. Možná právě proto mají takovou podporu státu.
S MUDr. Janem Hnízdilem, z Centra komplexní péče Dobřichovice, v listopadu 2010, pro časopis "Pečuj doma", hovořil Jan Nouza, text mírně aktualizován v lednu 2011.
Převzal jsem první velký odstavec. Více v originálu zdroje. Jaroslav Skopal

Bratři z vandru domů

28. ledna 2011 v 22:29 | Přemysl Votava |  Jiní autoři

Budou další?

Tato často citovaná slova Václava Klofáče, kterými vyzval ve své době k návratu bývalých členů zpět do strany, si dnes připomínáme. Blíží se náš dubnový sjezd, voláme po nových tvářích a pevném zakotvení našeho programu. Probíhají první schůze oblastních organizací strany. V době, kdy pravicová koalice provádí destrukci rozpočtu v sociální oblasti je našim cílem upevnění jednoty ve straně a zvýšení aktivity celé strany v oblasti národních a sociálních zájmů občanů.
A to vše za úzké spolupráce se stranami nám programově blízkými.
Čtvrteční zasedání oblastní organizace na Praze - sever, dalo připomenout uvedená slova Václava Klofáče. Do strany se dnes vrací JUDr. Jiří Vyvadil, náš bývalý předseda strany a
její dlouholetý člen. Výrazný politik, bývalý senátor, zkušený právník, ale zejména národní socialista. Jeho návrat do strany je signálem pro další členy, kteří v minulosti z různých důvodů stranu opustili, přesto však národními socialisty zůstali. Právě jim otvíráme dveře a podáváme ruku ke spolupráci. Poděkování patří, jak Jiřímu Vyvadilovi, který se rozhodl straně pomoci, tak i členům ObO Praha, kteří jeho návrat podpořili svojí jednotou při hlasování o přijetí
Závěrem ještě malé pozastavení. Často jsme se  Jiřím Vyvadilem potkávali v Praze. Byl na mnohých našich akcí, stál s námi i u památníku Dr.Milady Horákové na Pankráci, byl u sochy Dr.Edvarda Beneše na Loretánském náměstí. Vždy jsme si podali ruku, vyměnili pozdravy i názory, jeho zájem o stranu nás potěšil, zůstal národním socialistou.
Přemysl Votava
místopředseda ČSNS 2005
28.1.2011

Připojený snímek je z pohřbu Josefa Lesáka

Panu hejtmanovi Haškovi

28. ledna 2011 v 22:19 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

K petici proti zrušení gymnázia v Židlochovicích

Vážený pane hejtmane, Michale Hašku.

V pevné důvěře, že jste nebyl řádně informován před rozhodnutím KR o omezení příjmu dětí na gymnazium v Židlochovicích, Vám
situaci v místě
přiblížím.
Už za Marie Terezie, provedl tehdejší majitel panství Židlochovice hr. Sinsendorf ( min. zahraničí císařovny ) přípravy k založení piaristického gymnazia. Pro profesory byla vystavěna
honosná fara s okrasným parčíkem a připraveno prostranství pro budovu gymnazia ( na planýrce u dnešního kostela ). Bohužel zadlužení panství tuto snahu na dlouho zmařilo.
Vzniklo piaristické gymnazium v Hustopečích, kde mimochodem získával
zpočátku vědomosti i TGM.
Po německé okupaci bylo české gymnazium ze zněmčelých Hustopečí vypuzeno a obětavostí české radnice v Židlochovicích bylo umístěno po dobu II. republiky zde.Protektorátní okupace vedla ke zrušení gymnazia a odkázání do Ivančic.V poválečné situaci se zde
ustavila silná organizace národních socialistů ( až 700 členů ) která zaštítila vybudování Masarykova kulturního domu ( sokolovny ) a dále měla v plánu zřízení gymnazia. Za to "sklidili" členové a příznivci Československé strany národně socialistické v letech 1949 - 52 mnoho desítek let těžkých kriminálů. Jediná zdejší nižší odborná zem. škola byla komunisty zrušena. Budova byla využita jako nově zřízený okres a doplněna úřadovnami SNB a StB, k terorizování okolí.
Mne komunistický režim připravil v r. 1954 o 9 třídu zákl. školy a dal mi na výběr vyučení na horníka nebo zemědělce. Všeobecný úpadek vzdělanosti na židlochovicku
byl vylepšen až zřízením jedenáctiletky v 70 letech.
S pádem komunistického realsocialismu se otevřela možnost konečně zřídit ústav na něž čekaly celé generace. Obětavostí obce a jedinců se podařilo za nemalých výloh připravit budovu, přesvědčit ONV Brno-venkov
o potřebnosti osmiletého gymnazia. Konečně tak učinit skutkem přání mnoha generací a pozvednout vzdělanost v naší spádové oblasti.
Obec později bezúplatně převedla budovu státu a ta přešla do gesce krajského úřadu.
V roce 1997
přišlo do ústavu ministerské rozhodnutí podepsané odesáckým nám. Kozlem o zrušení židlochovického gymnazia.
Chopil jsem se věci, jednal na ONV - školský odbor, prohlásil jsem se svolavatelem shromáždění pro projednání protestní petice. Pozvané dámy ze školského odboru,
přednesly důvody a zodpověděly dotazy. Vše proběhlo slušně a v zákonné formě.
Bohužel argumenty ministerstva byly přímo urážlivé a lživé. Tehdy mělo gymnazium teprve 5. třídu a v ministerském rozhodnutí bylo odsuzováno, že nemá žádné absolventy na vysoké škole a tedy, jako neúspěšné se ruší.
Petici ze shromáždění i s podpisovými archy, zaslanou doporučeně, ani po dvou urgencích min. nepotvrdilo. Zajel jsem do Prahy a u toho Kozla si vyžádal potvrzení, že petice byla doručena.
Následný pád Klausovy vlády vedl ke jmenování ministra Jana Sokola a ten na zdvořilý dotaz co je s peticí odpověděl, že věc s gymnaziem je zastavena až do řádného objasnění souvislostí a nutností změny.
Dnes se dovídám, že nepravdivé údaje jsou zase na stole, vůle rušit něco co si občané přejí a potřebují, je rovna
nacistické a komunistické zvůli. Jedná se o nás, bez nás.
Krajské zastupitelstvo o věci neví, ve výboru pro vzdělání neprošla, v komisi jaksi okrajově.
V městě Brně je 20 gymnazií na cca 400 tis. obyvatel a v naší spádové oblasti je na 30tis. jedna gymnazijní třída s dnešním rozhodnutím o zrušení. Co to má znamenat?
Vy, jako osoba, krajské zastupitelstvo, rada kraje, jste služebníci voličů, zavázáni plnit jejich potřeby. Existuje trvalá potřeba střední školy pro židlochovickou oblast a okolí.
Nelze
posílat děti v době, která nedovede ochránit dospělé jednotlivce ( natož děti ) do vzdáleného Brna, kdy autobus jede bůhví kudy a děje se v něm bůhví co. I náklady na vzdálené dojíždění snižují možnosti nadaných dětí z nemajetných rodin.
K rozhodování krajského zastupitelstva lze dodat, že v Brně lze rušit gymnazia a jejich budovy výhodně zpeněžit, což ve venkovských oblastech,
tak výhodné není.
Já jsem Vás volil, ale mám velké výhrady k morálce stran, z nichž vycházeli Krausové, Grossové, Palasové a pod, stejně jako Čunkové, Kalouskové, Svobodové či Ambrozkové. Pochybuji o kompetentnosti takových stran jednat odpovědně ve prospěch občanů.
Žádám Vás, abyste se s věcí znovu seznámil a Rada pod Vaším vedením rozhodnutí o židlochovickém gymnaziu změnila, případně je z ostatních dotčených vyňala.
S přátelským
pozdravem         
Ivan Fenz, člen ÚR, ČSNS 2005
667 01 Židlochovice, t. 777170053
V Židlochovicích 26. ledna 2011

O lékařích a zdravotnictví

28. ledna 2011 v 10:49 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

pořád dokola

Zkusme se podívat na současný stav alespoň zčásti z pohledu nedávné historie. Využil jsem pohledu své ženy, která opustila svou lékařskou ordinaci před více jak deseti lety. Občas slýcháme, že v socialistickém systému v praktických věcech, tedy ne v politice, nebylo vše špatné. To se dá do jisté míry vztáhnout i na zdravotnctví. Výhodou bylo, že lékařů nebylo dost a šlo o prestižní povolání. Na medicinu nebylo jednoduché se dostat. V tehdejším zdravotnictví v medicinských věcech platil pořádek, rozhodovali o nich odborníci a politika se do toha v podstatě nepletla.
Bez první atestace lékař nemohl samostatně pracovat a doba, která byla pro zkoušky vyhrazena, trvala dva roky. Potřebné školení poskytoval IKEM v Praze, který měl absolventy lékařství registrovány a zval je na čtnáctidenní školení sám. Druhá atestace se tehdy, tj. začátkem šedesátých let, zaváděla a sloužila k prohloubení znalostí v oboru, kterému se lékař chtěl věnovat. Takže např. manželka měla první atestaci z interny a také většinu času strávila na interním oddělení městské nemocnice. Tu druhou pak asi po dalších pěti letech získala ze všeobecného lékařství.
Na druhé straně odejít z pracovního místa lékaře nebylo snadné. Musel k tomu být pádný důvod, ale i to se s postupem času začalo uvolňovat. Má žena změnila pracovní místo všeho všudy jednou, když z městského obvodu přešla na železniční polikliniku. Tam chyběli lékaři a proto uvolnění lékařů odjinud na toto pracoviště mělo jakousi podporu, kterou bych dnešními slovy charakterizoval jako veřejný zájem. Dokonce dostala i jednorázově přidáno.
Platové hodnocení se řídilo vždy odslouženými léty a samozřejmě větší skok byl po atestaci. Dnes je, pravda, mladých lékařů určitý nadbytek, a tak si z nich některé nemocnice dělají nevolníky. Z atestační přípravy mladých lékařů se stal téměř otrocký systém. Pomalu se to vyvíjelo do dnešní podoby se zavedením tržního hospodářství i do našeho zdravotnictví. Každý bývalý ministr zdravotnictví ať zpytuje své svědomí, jak dalece osobně k tomu přispěl. Jak se řídil zdravým rozumem a odborným pohledem a jak dalece podléhal tlaku politiků, kteří třeba zastupovali čísi zájmy.
O změně a zpříjemnění atestací lékařů se začalo konečně hovořit a je jednou ze základních podmínek k uklidnění situace. Osobně si myslím, že ministr Leoš Heger má předpoklady pomoci k řešení současné situace. Mohou se vyřešit i některé další souběžné problémy s počtem pracovišť, systém definování standardů a nestandardů apod. Uzavřel bych to výzvou: Odborníci zprava i zleva spojte se k řešení problému.

Arogance vládní moci proti našim lékařům

27. ledna 2011 v 14:36 | Přemysl Votava |  Jiní autoři

Pane ministře, konejte a jednejte!

Protestní akce nemocničních lékařů za své důstojnější postavení ve společnosti, narazila na aroganci vlády. Koaliční vláda bez jakékoliv diskuse s představiteli lékařů, smetla ze stolu
jejich požadavky. Odmítla jednat. Vláda navíc, rozpoutala ve veřejnosti nebývalou hysterii proti lékařskému stavu. Snaží pokrytecky postavit veřejnost proti lékařům.
Je třeba připomenout, že tento zoufalý krok českých lékařů, byl vyvolán dlouhodobým podceňováním vysoce odborné práce v nemocnicích. Není nutno připomínat, že jejich výše jejich platů je doháněna zejména, vyšší přesčasovou prací, která vysoko překračuje zákoník práce. Schází tak hodiny na jejich další odborného vzdělávání. Nepřímo tak snižují úroveň našeho zdravotnictví. Do zdravotnictví, dle výkladu mnohých pravicových politiků, přitékají dostatečné zdroje, zamlčuje se ale, že na platy lékařů jde minimum těchto prostředků. Velká část těchto peněz jde mnohdy předražených a zbytečných investic, které z našich českých zkušeností, jsou spíše zdrojem dobrých příjmů těchto investorů. Tento stav je dlouhodobý a přes sliby všech vlád není řešen.
Argument, že lékaři vystudovali za naše peníze, je hoden komunistické propagandy. Všichni až na drobné výjimky, podotýkám zatím, vystudovali za peníze naší společnosti. Tisíce našich vysokoškoláků již pracuje v zahraničí. Mají vysoce nadprůměrné příjmy. Neztratili se ve světě, prostě Evropa se propojila. Zároveň v mediích veřejnosti připomínáme milionové platy, často mlaďoučkých hokejistů, fotbalistů, manekýnek, děláme z nich umělé modly, jsou uznávanými "V.I.P"…., zároveň, ale na českého lékaře se díváme pohledem Milouše Jakeše, či závistivého souseda.
Nestůjme stranou k požadavkům
lékařů, bojujme za to,
aby jejich profese se stala uznávanou a také vysoce ceněnou v naší společnosti. Važme si vysoce odborného vzdělání, pouze tato cesta z nás udělá vyspělou vzdělanou společnost, která nebude závidět druhému, nebude cestou jen k průměrnosti. Nechceme být jen montovnou Evropy. Snad nechceme se vrátit před listopad roku 1989.
Přemysl Votava
(místopředseda České strany národně socialistické)

   Můj názor navěc:
Požadavky lékařů jsou podle mého názoru v podstatě oprávněné. Obávám se jen, že forma protestu nemusí být veřejností přijímána pozitivně. Jinak ale souhlasím s textem obou prohlášení. Lékaři upozornili na hrubé podhodnocení práce v naší zemi. Práci nejen lékařů ale téměř všech oborů lidské činnosti. Podporujme tedy lékaře a přidejme se k nim. Náš zájem je společný a věřím, že i lékaři budou solidární s námi. Pojďme za naší vizí společně.
   J. Pondělíček

Stanovisko pražské ČSNS 2005 k lékařům

27. ledna 2011 v 14:25 | Vladimír Fröhlich |  Jiní autoři

Bude kompromis?

STANOVISKO ČESKÉ STRANY NÁRODNĚ SOCIALISTICKÉ
Strany Dr. E. Beneše a Dr. M. Horákové
KrO PRAHA

Vedení KrO Praha ČSNS 2005 na svých jednáních pravidelně sleduje vývoj průběhu akce lékařů "Děkujeme-odcházíme", kterou reprezentuje Lékařský odborový klub. Náš zájem není jen z důvodu podpory odborového klubu,ale záležitostí celospolečenskou. Jde o to, že lékařská veřejnost je součástí střední třídy. Vzniklá situace u lékařů je podle nás
počátek likvidace středního
stavu, který byl vždy naší voličskou základnou.
Je neoddiskutovatelnou skutečností, že minulé vládní garnitury nereagovaly na opakované požadavky lékařů ohledně jejich platového ohodnocení, od roku 1990 ve své podstatě stále výrazně podhodnocené. Pokusy o srovnávání platů s lékaři v okolních státech, jsou každopádně zavádějící, nejde přece jen o mzdy. Akce "Děkujeme-odcházíme" má bezesporu mnohem hlubší význam. Je posledním pokusem o zahájení jednání na téma bezedných děr
v rezortu zdravotnictví zastoupeném v tuto chvíli ministrem Hegerem. Jedná se o pokus vyprovokovat
vládu k nalezení skutečného systémového řešení a odbourání skutečnosti, že z každé koruny někdo více jak jednu třetinu
ukradne. Nejde o požadavek peněz pro rezort zdravotnictví navíc, ale o snahu zabránit únikům peněz, které zdravotnictví již dostává. Nebude-li zdravotnictví, stejně jako jiné rezorty, děravým řešetem kudy vytékají peníze rovnou do kapes různých "chytráků", bude i na platy lékařů. Vedení KrO Praha ČSNS 2005 proto podporuje požadavky lékařů
v otázce platů jak pro čerstvé absolventy, tak i zkušené atestované lékaře.
Lékař neslouží přesčasové hodiny jen kvůli svému životnímu standartu, ale také proto, že to provoz v nemocnicích vyžaduje, takže při vyšších platech budeme potřebovat lékařů více, ale vyvarujeme se možných pochybení zaviněných únavou přetížených lékařů sloužících příliš mnoho, aby uživili své rodiny. Nízké platové ohodnocení lékařů a zdravotnického personálu vůbec, je z pohledu společenského, ostudou všech vlád od roku 1990 bez ohledu na politickou příslušnost vládní reprezentace. Přístupy vlády dochází ke snížení prestiže lékařského
stavu, což vede k tomu, že na medicínu se přestávají hlásit chytří a nadaní lidé. Důsledek tohoto stavu se bude dotýkat nás všech v rámci celé další generace.
Proto vyzýváme ministra Hegera, aby co nejdříve předložil k veřejné diskusi konkrétní systémovou koncepci a celou vládu, aby mu zodpovědně pomohla
a nevěřila "kmotrům", že jde lékařům jen o peníze. Systémová koncepce s časovými údaji, jejíž součástí bude platové ohodnocení lékařů a zdravotního personálu jasně a hlavně závazně vyřešeno, musí být předložena v co nejkratším čase.
V Praze dne 22.1.2011
Za správnost: Vladimír Frőhlich v.r.,
tiskový mluvčí KrO Praha ČSNS 2005

Brněnský Bronx

26. ledna 2011 v 12:25 | Lukáš Vysloužil |  Jiní autoři

Problém nás všech?

Jedním z největších a přehlížených problémů v našem statutárním městě je takzvaný Brněnský Bronx čili Husovice, Bratislavká ulice, ulice Cejl, Milady Horákové, Francouzská....a tak by se dalo pokračovat dále! Jsou to destinace osídlené převážně Rómy doplněné o rusky mluvící národnosti a Asiaty. V těchto destinacích funguje takzvaný opačný rasismus vůči rodilým Čechům, kteří zde žiji nebo vykonávají živnost. Panuje zde obrovská kriminalita a to především prodej omamných a psychotropních látek, fyzické útoky (např.za odmítnutí odevzdání toho co máte v kapsách), krádeže všeho, co není pevně připevněno a to jak ve dvorních traktech, tak v samotných nemovitostech a zaparkovaných autech!Tato problematika byla prozatím nedotknutelná a nikdo ji nikdy nezkusil komplexně vyřešit! Lidé, kteří nemají zájem se adaptovat, nejsou za své protizákoné chování nijak potíráni a většinou jim trestná činnost prochází nadále!
Ovšem my jakožto rodilí Brňáci bychom si měli uvědomit, jaké architektonické skvosty slouží jako neplacné ubytovny těmto lidem! Měl jsem možnost nahlédnout do map Brněnského podzemí, kde je názorně zobrazeno, že byly objeveny chodby pod parkem u Zemanovy kavárny, které pravděpodobně mají návaznost na sklepení pod činžáky na Bratislavské. Měl jsem možnost podiskutovat si s obyvatelkou, která v této části města žila v padesátých letech, a po jejím výkladu o tom jak tato oblast vypadala a jak to zde vypadalo jsem nemohl uvěřit, že my rodilí Brňáci jsme dopustili takovýhle chaos a bezpráví v této oblasti. Myslím, že je to na zamyšlení každého z nás, ale každopádně je zřetelné, že slušní lidé jsou zde v útlaku a mnoho obyvatel cizích městských částí se sem mnohdy bojí jen vejít! Představitelé našeho statutárního města by se tedy měli zamyslet, zda-li nejde tato lokalita zužitkovat účinněji a zda-li s architektonickými skvosty, které se zde nachází, nejde jednat důstojněji!

K Etickému kodexu politika

23. ledna 2011 v 23:39 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Lepší něco než nic

Při brouzdání na internetu, konkrétně na www.nasipolitici.cz jsem se dostal i na Etický kodex politika, který jsem si dovolil uvést v tomto příspěvku. Některé pojmy si může občan vyložit po svém, protože patrně nebyl ani ve škole, ani doma, dostatečně poučen o obsahu pojmů. Nicméně aktivní politik ve vyšší pozici zřejmě ví, jak by se měl podle tohoto kodexu chovat. Uvádí se, že ke kodexu se přihlásilo 133 politiků. Na snímku vpravo Leoš Heger.

Preambule
Politik zastávající/kandidující na volený mandát respektuje principy Kodexu a při výkonu svého mandátu se řídí jeho ustanoveními
                                                
Články
I. Politik bude jednat v souladu se zájmy obyvatel České republiky. 
II. Politik nebude dávat sliby, o kterých dopředu ví, že nemohou být dodrženy. 
III. Politik bude veřejnost pravdivě a přesně informovat o svém vzdělání, schopnostech a zkušenostech, které jsou relevantní pro výkon jeho voleného mandátu.
IV. Politik respektuje představitele jiných politických uskupení, jejichž názory a projevy sice nesdílí, ale
vnímá je jako jedny z jejich základních práv a svobod. Politik nepovede neetickou předvolební ani
jakoukoli jinou kampaň. 
V. Zvolený politik nebude bezdůvodně zpožďovat, přerušovat  či jinak obstruovat jednání Parlamentu ani jiného zastupitelského orgánu, do něhož byl občany zvolen. Zdrží se zejména jakéhokoli jednání, které by bylo v rozporu s vnitřními pravidly dané instituce či dobrými mravy.
VI. Politik přijímá plnou odpovědnost za volební program a stranu, na jejíž kandidátce se uchází o volený mandát. Politik prohlašuje, že bude předvolební politické postoje hájit i po svém zvolení a nezpronevěří se tomuto slibu pravidelnou podporou jiného politického uskupení zastávajícího konkurenční politický program
VII. Zvolený politik nebude figurovat v žádném prokazatelném střetu zájmů. V případě, že by u něj střet zájmů nastal, musí být ukončen co nejdříve, bez ohledu na osobní zájmy zvoleného politika či politické strany, jejíž zájmy reprezentuje. 
VIII. Politik jde v boji proti korupci a klientelismu příkladem tak, že veřejně odmítá výhody a privilegia, jež mu jsou v souvislosti s jeho postavením a vlivem nabízeny. Politik nezneužívá informace získané při výkonu funkce pro svůj soukromý zájem ani pro zájem třetích osob, s nimiž je ve spojení.
IX. V případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě, politik nebude využívat
poslaneckou/senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho
vydání. Jedinou výjimku v tomto ohledu tvoří případné stíhání za politické projevy pronesené na půdě
Parlamentu ČR.
X. Politik poskytne veřejnosti veškeré požadované informace související s výkonem jeho volené funkce i všech dalších funkcí ve veřejném i soukromém sektoru, v nichž figuruje, s výjimkou těch, jejichž utajení stanoví zákon.

Poznámka pod kodexem publikovaným na zmíněné stránce:
Politik, u něhož je u položky "Etický kodex" aktivní ANO, se k tomuto kodexu přihlásil a souhlasil s jeho publikací u svého profilu na informačním serveru www.nasipolitici.cz.

Výtah ze seznamu 133 politiků:
z ODS 12, ze známých např. Jiří Obrfalzer a Miloš Vystrčil; ČSSD 13, např. Petr Hulinský, Jiří Koskuba, Jiří Paroubek (na snímku vlevo) má pouze aktivní ANO u svého profilu; VV 10, např. Lenka Andrýsová; SZ 21, např. Ondřej Liška, Ladislav Vrchovský; SPOZ Zemanovci 10, např. Vladimír Hönig, Miroslav Šlouf s tím, že jej porušil; TOP 09 15, např. Leoš Heger; KDU-ČSL 11; KSČM 7; Suverenita 2, Petr Hannig a následující ještě další strany a jména i bez stranické příslušnosti.
Čelní představitelé politických stran, až na čestné výjimky, se na seznamu nevyskytují. Je možné, že o kodexu nevědí, popř. jsou natolik čestní, že se nehlásí k tomu, co nedokáží dodržovat.