Kdo z nich píše lepší články?
Je Jiří Paroubek vůbec ještě při smyslech?
Svůj následující článek uvedl Jiří Vyvadil takto:Milí přátelé,
přeposílám vám článek týkající se našeho společného přítele Jiřího Paroubka
Shodou okolností jsme s rozdílem několika minut oba článek napsali.
Jiří neuvěřitelně o návštěvě čínského premiéra a já o něm.
Oba jsme příliiš neuspěli (já měl karmu - tj. podporu 13%, Jiří smutných 8 procent.
No děti vybíráte si za předsedu slaboučský čajíček. V této zemi už téměř nic neznamená.
Tak jak se systematicky snižuje význam Jiřího Paroubka na české politické scéně, jsou stále komičtější jeho nejrůznější výzvy a provolání. Mají jediný význam - a ten nepodceňuji - upozornit naněho samotného. Vážně je však nemůže brát nikdo. A jistě je vážně nebere ani on sám .
Poslední výzva uveřejněná v Parlamentních lisetch, aby ministr Kubice uhradil odškodné Věře Jourové za to, že byla vzata do vazby, kterou jí ve výši 3,6 milionu korun přiznal za neoprávněný měsíc vazby Obvodní soud pro Prahu 2, je právě v říši těchto nesmyslů.
Je zcela správné, že soudy přiznají náhradu škody tam, kde stát selhal. Nicméně návrh na vazbu podával státní zástupce a rozhodoval - a zjevně chybně - příslušný soudce. Kubice je vlastně mimo hru.
Aby nebylo na omylu, nehájím Kubiceho. Zásadně selhal při svém předložení své zprávy o prorůstání organizovaného zločinu (výhradně) jen s politiky ČSSD ( zapomněl na celou škálu politiků ( zejména ODS) před parlamentními volbami v roce 2006. Jeho útvar zjevně pracoval špatně. Ale ještě hůř pracovali ti, kteří měli rozhodovací pravomoc. Byli to státní zástupci a zejména soudci, kteří selhali.
Ale hlavně: Jak si proboha Jiří Paroubek představuje, že bude na jeho výkřik Kubice reagovat. To co by udělal každý normální člověk : bude ho ignorovat.
Ale zpátky k Paroubkovi.
Jiří Paroubek prožívá těžké období. V ČSSD už je páriou, kterého nikdo - a logicky - nebere vážně. Sice něco stále prohlašuje, ale kromě Šlégra se nikdo k němu nepřipojí. Uvažuje sice o přestupu do jiné strany, ale jistě si je vědom toho, že možnosti vstupu do Parlamentu nového subjektu jsou téměř vyloučeny. A tak je v depresi. A jen plácá a plácá. A Parlamentní listy mu to berou. Na jak dlouho?
Jiří Paroubek napsal ve vaševěc.cz:
Evropská cesta čínského premiéra Wen Ťia-Paa nabývá rysů triumfu po Evropě. Čínský premiér přiletěl do Evropy jako reprezentant druhé nejsilnější ekonomiky světa a momentálně finančně nejsilnější země světa. Přiletěl doprovázen třinácti ministry své vlády. Za ním zůstávají ohromné kontrakty uzavřené s firmami jednotlivých členských zemí EU, které čínský premiér navštívil. Nejefektivnější byla jeho návštěva v Německu, odkud odlétá s uzavřenými kontrakty v objemu 15 miliard EUR. Co je však nejvýznamnějším poselstvím pro EU jako celek, to jsou jeho vyjádření na adresu jednotné evropské měny.
Čína má zájem na stabilitě Evropy a světa. Čína drží čtvrtinu svých devizových zásob v EURu, má tedy zájem na jeho stabilitě. Čína přislíbila pomoc s řešením státních dluhů evropských ekonomik, které jsou v problémech především fiskálního charakteru.
Bylo až legrační vidět, jak antikomunistický a ultrapravicový maďarský premiér Orbán vděčně hopsá při jeho návštěvě v Budapešti kolem Wen Ťia-Paa. Čína jenom v tomto roce podle neoficiálních zpráv z finančních trhů nakoupila státní cenné papíry evropských zemí, které jsou ve fiskálních problémech v objemu 40 miliard USD. Wen Ťia-Pao patří momentálně díky síle čínské ekonomiky k nejrespektovanějším státníkům světa.
Když jsem před šesti lety navštívil jako český premiér Čínu, sešel jsem se postupně se všemi nejvyššími čínskými představiteli, včetně prezidenta a premiéra. ČLR tehdy projevila zájem o strategické partnerství s ČR, jakkoliv se to zdálo být poněkud nerovné partnerství. Číňané pro to měli své důvody. Byl jsem připraven vůči nim dělat podobně pragmatickou politiku, jakou dnes dělá Německo. Do půl roku po mé státní návštěvě Pekingu, navštívil na mé osobní pozvání republiku Wen Ťia-Pao. Byla to nezvykle rychlá reakce Číňanů a unikátní příležitost k rozvinutí velmi široké ekonomické spolupráce mezi oběma zeměmi. Tuto unikátní příležitost pravicové vlády ČR v následujících pěti letech nejen nevyužily, udělaly vše pro to, aby ji znemožnily. Zřejmě v rámci poněkud opožděného boje proti komunismu. Prostor, který jsme nevyužili my, využili jiní. A ještě využijí.Vzpomínám dnes s úsměvem na celkem nechutné útoky politiků a médií (vévodila v nich MFD) před návštěvou čínského premiéra v Praze v prosinci roku 2005. Doporučuji všem autorům těchto článků, aby si teď povinně četli o Číně např. v seriózním německém tisku (Die Zeit, Die Welt, Der Spiegel, Süddentsche Zeitung atd.).
Zahraniční politika, kterou jsem vůči Číně prosazoval, byla prozíravá a správná, jak koneckonců dosvědčuje nynější cesta čínského předsedy vlády po Evropě a její výsledky. V příloze tohoto článku uvádím dvě ukázky ze své knihy Ve službě republice, které se týkají mých jednání s Wen Ťia-Paem v roce 2005 a mé neoficiální návštěvy v Číně v roce 2007 v čele delegace čelných funkcionářů ČSSD.

ČSNS 2005 není pomoci.
Památku obětí komunistického režimu dnes uctili také žáci a studenti pražských škol. Několik set se jich sešlo před památníkem obětem komunismu na úpatí vrchu Petřína. Mladí lidé v doprovodu pedagogů sem přišli v průvodu přes most Legií. Někteří na sobě měli oblečení připomínající mundúry politických vězňů v komunistických lágrech. Zbylí měli alespoň připnuté stužky s nápisem "Příběhy bezpráví".







