Červen 2011

Jiří Vyvadil a přítel Jiří Paroubek

30. června 2011 v 21:13 | Jiří Vyvadil, Jiří Paroubek |  Jiní autoři

Kdo z nich píše lepší články?

Je Jiří Paroubek vůbec ještě při smyslech?

Svůj následující článek uvedl Jiří Vyvadil takto:
Milí přátelé,
přeposílám vám článek týkající se našeho společného přítele Jiřího Paroubka
Shodou okolností jsme s rozdílem několika minut oba článek napsali.
Jiří neuvěřitelně o návštěvě čínského premiéra a já o něm.
Oba jsme příliiš neuspěli (já měl karmu - tj. podporu 13%, Jiří smutných 8 procent.
No děti vybíráte si za předsedu slaboučský čajíček. V této zemi už téměř nic neznamená.
Tak jak se systematicky snižuje význam Jiřího Paroubka na české politické scéně, jsou stále komičtější jeho nejrůznější výzvy a provolání. Mají jediný význam - a ten nepodceňuji - upozornit naněho samotného. Vážně je však nemůže brát nikdo. A jistě je vážně nebere ani on sám .
Poslední výzva uveřejněná v Parlamentních lisetch, aby ministr Kubice uhradil odškodné Věře Jourové za to, že byla vzata do vazby, kterou jí ve výši 3,6 milionu korun přiznal za neoprávněný měsíc vazby Obvodní soud pro Prahu 2, je právě v říši těchto nesmyslů.
Je zcela správné, že soudy přiznají náhradu škody tam, kde stát selhal. Nicméně návrh na vazbu podával státní zástupce a rozhodoval - a zjevně chybně - příslušný soudce. Kubice je vlastně mimo hru.
Aby nebylo na omylu, nehájím Kubiceho. Zásadně selhal při svém předložení své zprávy o prorůstání organizovaného zločinu (výhradně) jen s politiky ČSSD ( zapomněl na celou škálu politiků ( zejména ODS) před parlamentními volbami v roce 2006. Jeho útvar zjevně pracoval špatně. Ale ještě hůř pracovali ti, kteří měli rozhodovací pravomoc. Byli to státní zástupci a zejména soudci, kteří selhali.
Ale hlavně: Jak si proboha Jiří Paroubek představuje, že bude na jeho výkřik Kubice reagovat. To co by udělal každý normální člověk : bude ho ignorovat.
Ale zpátky k Paroubkovi.
Jiří Paroubek prožívá těžké období. V ČSSD už je páriou, kterého nikdo - a logicky - nebere vážně. Sice něco stále prohlašuje, ale kromě Šlégra se nikdo k němu nepřipojí. Uvažuje sice o přestupu do jiné strany, ale jistě si je vědom toho, že možnosti vstupu do Parlamentu nového subjektu jsou téměř vyloučeny. A tak je v depresi. A jen plácá a plácá. A Parlamentní listy mu to berou. Na jak dlouho?

Jiří Paroubek napsal ve vaševěc.cz:

Evropská cesta čínského premiéra Wen Ťia-Paa nabývá rysů triumfu po Evropě. Čínský premiér přiletěl do Evropy jako reprezentant druhé nejsilnější ekonomiky světa a momentálně finančně nejsilnější země světa. Přiletěl doprovázen třinácti ministry své vlády. Za ním zůstávají ohromné kontrakty uzavřené s firmami jednotlivých členských zemí EU, které čínský premiér navštívil. Nejefektivnější byla jeho návštěva v Německu, odkud odlétá s uzavřenými kontrakty v objemu 15 miliard EUR. Co je však nejvýznamnějším poselstvím pro EU jako celek, to jsou jeho vyjádření na adresu jednotné evropské měny.
Čína má zájem na stabilitě Evropy a světa. Čína drží čtvrtinu svých devizových zásob v EURu, má tedy zájem na jeho stabilitě. Čína přislíbila pomoc s řešením státních dluhů evropských ekonomik, které jsou v problémech především fiskálního charakteru.
Bylo až legrační vidět, jak antikomunistický a ultrapravicový maďarský premiér Orbán vděčně hopsá při jeho návštěvě v Budapešti kolem Wen Ťia-Paa. Čína jenom v tomto roce podle neoficiálních zpráv z finančních trhů nakoupila státní cenné papíry evropských zemí, které jsou ve fiskálních problémech v objemu 40 miliard USD. Wen Ťia-Pao patří momentálně díky síle čínské ekonomiky k nejrespektovanějším státníkům světa.
Když jsem před šesti lety navštívil jako český premiér Čínu, sešel jsem se postupně se všemi nejvyššími čínskými představiteli, včetně prezidenta a premiéra. ČLR tehdy projevila zájem o strategické partnerství s ČR, jakkoliv se to zdálo být poněkud nerovné partnerství. Číňané pro to měli své důvody. Byl jsem připraven vůči nim dělat podobně pragmatickou politiku, jakou dnes dělá Německo. Do půl roku po mé státní návštěvě Pekingu, navštívil na mé osobní pozvání republiku Wen Ťia-Pao. Byla to nezvykle rychlá reakce Číňanů a unikátní příležitost k rozvinutí velmi široké ekonomické spolupráce mezi oběma zeměmi. Tuto unikátní příležitost pravicové vlády ČR v následujících pěti letech nejen nevyužily, udělaly vše pro to, aby ji znemožnily. Zřejmě v rámci poněkud opožděného boje proti komunismu. Prostor, který jsme nevyužili my, využili jiní. A ještě využijí.
Vzpomínám dnes s úsměvem na celkem nechutné útoky politiků a médií (vévodila v nich MFD) před návštěvou čínského premiéra v Praze v prosinci roku 2005. Doporučuji všem autorům těchto článků, aby si teď povinně četli o Číně např. v seriózním německém tisku (Die Zeit, Die Welt, Der Spiegel, Süddentsche Zeitung atd.).
Zahraniční politika, kterou jsem vůči Číně prosazoval, byla prozíravá a správná, jak koneckonců dosvědčuje nynější cesta čínského předsedy vlády po Evropě a její výsledky. V příloze tohoto článku uvádím dvě ukázky ze své knihy Ve službě republice, které se týkají mých jednání s Wen Ťia-Paem v roce 2005 a mé neoficiální návštěvy v Číně v roce 2007 v čele delegace čelných funkcionářů ČSSD.

Co dodat: V jednom občanském sdružení (spolku) občas říkávají - musíme se pochválit, nikdo to za nás neudělá.


Uctili památku Milady Horákové

29. června 2011 v 15:41 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

průkopnice moderního sociálně solidárního státu



V sobotu 25.6. si členové České strany národně socialistické připomněli památku Dr. Milady Horákové, zavražděné před 61 lety ve vykonstruovaném politickém procesu. Zároveň byla uctěna památka všech ostatních obětí totalitního režimu.
Stalo se tak u pomníku Dr. Milady Horákové a dalších obětí politických procesů na Nám. Hrdinů v Praze Na Pankráci. U pomníku byly položeny květiny a v krátkém projevu připomenut odkaz této významné osobnosti.
Kromě nejvyšší oběti, kterou přinesla Dr. Horáková ve jménu svobody a demokracie bylo zdůrazněno její upřímné vlastenectví, které aktivně projevila účastí v protinacistickém odboji , za níž byla také okupanty vězněna. Nelze zapomenout ani na ten významný fakt, že Milada Horáková ve své době patřila k průkopníkům moderního sociálně solidárního státu.
Tím, jak je sociální stát v současné době ničen, je ničen i odkaz Dr. Milady Horákové.
J. Pondělíček
Člen PÚR a tiskový mluvčí

Přiložená fotografie je z dřívější pietní akce

Jiří Vyvadil vidí budoucnost ČSNS 2005 černě

28. června 2011 v 22:39 | Jiří Vyvadil |  Jiní autoři

a vyzývá: "Nalijme si čistého vína"

Abychom se dohodli. V posledním půl roce se uskutečnila 3 politická spektra.

Zatímco já jsem jednoznačně opanoval prostředí, kde byl předseda strany Zelených a známá herečka k otázce ústavního systému, následně vystoupil k otázkám armády Karel Janko a nepřekvapil. Byl nejslabší.
Že bych nepochybně vyhrál toto politické spektrum, protože Bobo porazit je lahůdková záležitost a že bych zmasil Cibulku, který na mne podával jakousi stížnost, je jasné.
Malost a trapnost ČSNS 2005, kdy její místopředseda (tedy já) získal k otázce stávky a kritice Nečase na blogu " idnes" 29000 hlasů a ona tam vyšle zcela neznámou postavu, je zřejmá.
Ihned po pořadu Politické spektrum mně opakovaně Jana Wolfová psala zprávy, jakého že jsme tam poslali blázna.

ČSNS 2005 není pomoci.
Do dnešního dne mi ani nikdo neuměl napsat, jak dopadlo rozhodnutí ústřední rady ohledně mé osoby.
Když Parlamentní listy převezmou mou úvahu z blogu na " i dnes" a automaticky napíší že jsem místopředsedou ČSNS 2005 (mají to v šabloně), nemohu s tím nic nědat, nic nevím. Včera mi volal jeden novinář a já mu neuměl odpovědět na otázku, zda jsem či nejsem členem strany.
Otevřeně řečeno, hloubka neschopnosti, malosti vedení strany mne prakticky od sjezdu vede k myšlence, že nemám v té straně co pohledávat. Může-li sjezd volit vedení, které opakovaně dociluje výsledku 0,2 % ve volbách do PS, to jest neuvěřitelně trapných 2000 hlasů, pak této straně skutečně není pomoci. Já jsem svého času odstoupil z funkce předsedy ČSS a strana zíkala cca 200 tisíc hlasů a já osobně jen v Praze 14 000.
Aby bylo jasno: Absolutně nechci jakkoliv působit na city a přesvědčovat. Opak je pravdou.
Jestliže Michal Pondělíček ve své úvaze rozebíral problémy, proč František neuspěl, chybil v tom základním:
František v žádném případě neměl být do politického spektra vyslán. Ovšem otevřeně řečeno: v současné etapě nemá strana NIKOHO (pokud jsem vyloučen), kdo je schopen v pohodě, s nonšalancí těmto lidem čelit.
Jestliže ani tak relativně mladý člověk nechápe hloubku deprese, kam se strana dostala, není co dodat.

Stranu nyní ovládá myšlenka - nepochybně kdysi i má - že jí může pomoci Jirka Paroubek.
Souhlasím s tím, že když vstoupí v říjnu či v listopadu, jak je jeho plánem, bude to impuls a lze dovodit, že se ČSNS 2005 vytáhne se současných 0,2% na řekněme 1,5 či 2%, které mají dnes Zemanovci či Bobošíkovci.
Jiří ovšem propásl čas, ke škodě své i strany. Kdyby se v dubnu namísto Karla Janka stal předsedou, zřejmě by to politickou scénu rozvířilo. Čas ovšem hraje proti. ČSSD, která se zbavila jeho způsobů, evidentně získává masu středových voličů, komunisté rovněž rostou. I když Jiří získá milióny, nemá v podstatě žádnou nosnou myšlenku. A i kdyby měl, je na to již pozdě. A proto to zkraťme: Nekolik novinářů již čeká na to, zda jste vyloučili snad jedině známou postavu (a je tristní, že je to fakt) anebo ne, tedy mne. Nic o tom nevím. Sdělte mi to prosím. Oboustranně to bude jen přínosné. Dívat se, kam jste tuto kdysi tak silnou stranu, přivedli, je neuvěřitelným utrpením.
Obratem po sdělení informace zašlu pochopitelně Parlamentním listům zprávu, aby opravili informace o mém místopředsednictví ČSNS 2005.

Na okraj smutného výročí i na Slovensku

27. června 2011 v 17:54 | Jaroslav Skopal

Převzato z ČTK a polského e-magazynu sowa

Praha - Zástupci bývalých politických vězňů, parlamentu, ministerstva spravedlnosti, vězeňské služby či Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) si dnes v pankrácké vazební věznici připomněli 61. výročí popravy národněsocialistické političky Milady Horákové. Na místě, kde byla po vykonstruovaném soudním procesu zabita, uctili také památku dalších obětí komunistického režimu.
Účastníci dnešního aktu připomněli, že Horáková se stala symbolem odporu proti tehdejší politické moci. Podle Aleše Kýra z vězeňské služby bylo za protikomunistický odboj v Česku od února 1948 popraveno 248 lidí. Horáková byla jediná žena. "Za její milost se přimlouvali osobnosti jako Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová," uvedla místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová. Dodala, že politička byla zavražděna obzvlášť brutálním způsobem, protože ji popravčí nechali několik minut se dusit s provazem okolo krku.
Památku obětí komunistického režimu dnes uctili také žáci a studenti pražských škol. Několik set se jich sešlo před památníkem obětem komunismu na úpatí vrchu Petřína. Mladí lidé v doprovodu pedagogů sem přišli v průvodu přes most Legií. Někteří na sobě měli oblečení připomínající mundúry politických vězňů v komunistických lágrech. Zbylí měli alespoň připnuté stužky s nápisem "Příběhy bezpráví".
V nedeľu 26. júna 2011 si rodina Ondreja Brejku a niekoľko členov Svetového združenia bývalých čsl. politických väzňov (SZČPV) symbolicky položením kvetov uctilo obete komunizmu usmrtené na hraniciach.




Pred siedmimi rokmi bol v Kežmarku odhalený Pamätník usmrteným na hraniciach v rokoch 1948-1989, ktorý je venovaný viac ako 400 obetiam.


Pri tomto pamätníku sú pochované aj dve obete, ktoré boli po exhumácii z Rakúska prevezené na Slovensko - Ondrej Brejka a Milan Dlubač. Obaja boli usmrtení 7. júla 1980.

Pochod příznivců DSSS - Policie v drtivé převaze

25. června 2011 v 22:54 | převzato z Přerovského deníku |  Aktuality

Způsob jak strávit čas

Přerovský deník napsal:
Při kontrole účastníků mítinku na náměstí Svobody zadrželi policisté střelnou zbraň a na služebně se ocitli tři mladíci, kteří v opilosti vyvolali konflikt v Husově ulici.

V Přerově se naštěstí nezopakoval stejný scénář jako před dvěma lety, kdy se ulice kolem nádraží proměnily v bitevní pole.
Na mítink Dělnické strany sociální spravedlnosti totiž dorazily jen asi dvě stovky jejích příznivců a z krajně levicové Antify se jich sešly pouhé dvě desítky.



"Do akce jsme nasadili zhruba stejný počet policistů jako před dvěma lety, a to nejen z Olomouckého, ale i Zlínského, Jihomoravského, Moravskoslezského, Pardubického a Královehradeckého kraje," uvedl velitel opatření Ivo Vykopal z krajského policejního ředitelství.
Na místě zasahovalo sedm set policistů, včetně zabezpečovacích, podpůrně-logistických a spojovacích týmů.
Co jsem viděl sám: V poledne jsem šel na oběd do restaurace Pivovar na Komenského ulici. Ta měla preventivně zavřeno, takže jsem musel vyhledat restaurační zařízení v klidnější části města. Uspokojila mě restaurace Avion. Občas někde přešel hlouček mladých lidí, kteří se utrhli z centra dění. Na Komenského ulici parkovala řada policejních aut včetně zásahových policistů. Nedaleko Gymnázia Jakuba Škody byli k vidění čekající policisté na koních. DSSS získala z akce po čase opět nějakou reklamu. Panovala jakási zvláštní atmosféra, avšak podotýkám, že v centru akce jsem nebyl.
Fota jsou převzata z Přerovského deníku

V Kutné Hoře zazní písně Karla Kryla

21. června 2011 v 18:02 | Rostislav Hedvíček a Pepa Nos |  Jiní autoři

koncem července 2011



Kao Č’-šeng: Za Čínu spravedlivější

21. června 2011 v 17:27 | Marek Belza |  Aktuality

Můj zápas jako právníka s největším komunistickým státem světa

Autor knihy Kao Č'-šeng je jedním z nejvýznamnějších čínských právníků, který je však v současnosti již přes 800 dní pohřešován. Jeho kniha vede čtenáře na nejchudší čínský venkov, do soudních síní a nakonec i do mučíren tajných pracovních táborů. Kao vždy odvážně hledal spravedlnost pro nejohroženější skupiny Číňanů: pro postižené, vyvlastněné, vdovy po obětech důlních neštěstí či pronásledované stoupence hnutí Falun Gong. Nesčetněkrát přitom čínský komunistický režim donutil, aby se řídil platnými zákony své země. Stal se natolik nepohodlným, že musel několikrát bojovat o holý život a momentálně je vězněn na neznámém místě.


Tiskové konference a následné diskuse se mimo jiné zúčastní i poslanec Marek Benda či zpěvák Pepa Nos.
Akce proběhne v Hlavním sále Valdštejnského paláce, Valdštejnské náměstí 17/4, Praha 1, vchod recepce C2.
Dr. Marek BELZA
nakladatel / editor / publisher

K DPH na knihy i jiným krokům vlády

16. června 2011 v 19:24 | Jan Kadlec |  Jiní autoři

Volič: Kroky špatným směrem

DPH na knihy, je podle mě, další z mnoha ukázek vlády, jejího bezohledného a nepromyšleného hrabání peněz k tomu, aby byly následně rozhospodařeny. Mírně řečeno. Těch posledních pár knih, které se už takhle prodávají čím dál tí míň, do státního rozpočtu v konečném součtu pravděpodobně přinesou velmi málo nebo nic. Vláda není schopna přizpůsobovat se, není schopná dělat promyšlená rozhodnutí, viz zvýšená spotřební daň na benzín, jezdí se tankovat mimo republiku a výsledek ztráta. Chová se arogantně, nebere v úvahu připomínky laické, ale ani odborné veřejnosti, Zaslepeně zvyšuje daně, kde se jim namane, dokonce i v rozporu s ústavou, viz stavební spoření. A v rozporu se základním pravicovým znakem, což je daně snižovat. Nehledí na následky, nehledí na připomínky občanů, slepě snižuje příjmy nemocným, mladým rodinám s dětmi, a nazývá to reformami. Slepě zřejmě pracuje podle zaslepeného ministra financí, vybrat víc peněz systémem po mě potopa, Tedy zbržděný hospodářský růst. Když sleduji jednotlivá rozhodnutí vlády, stále častěji než chyby mě napadá slovo sabotáž. Jako volič mohu jednoznačně říci, že tohle není moje vláda, neuznávám ji, nemá u mě žádnou autoritu, nevěřím jí. Kdyby padla včera, bylo by pozdě.

Jiří Vyvadil hodnotil svá vystoupení v médiích

16. června 2011 v 19:13 | Jiří Vyvadil, René Pavlík, Karel Janko |  Jiní autoři

Vyzývá i ostatní k větší aktivitě vně strany

Ukazuje se, že český národ není hloupý. Můj blog " Směšnějšího předsedu vlády tato země ještě neměla" portál www.idnes.cz umístil na svou hlavní stránku a získal jsem pro sebe neuvěřitelnou karmu (tj podporu ) 43 %.
Tu vládu musíme bít přes čumák. Už si nezaslouží, aby zde nás všechny trápila.
Musíme odpor proti ní vystupňovat. Z mimoparlamentních stran jsme nejaktivnější v otázce této stávky.
Pěkný večer.
Předmět: Směšnějšího předsedu vlády tato země ještě neměla.
Datum: 15.6.2011 16:01:09
Nedalo mi to, abych si nerýpnul do Nečase.
Je hodnotné, že tento můj blog převzaly i Parlamentí listy, kde jsem uveden jako místopředseda ČSNS 2005, což je přirozeně nejvýraznější propagace strany.
http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/200173.aspx

Reakce René Pavlíka:
To je sice hezké, ale jak to udělat? Nové volby? Ty dopadnou tak, že jedny korytáře, úplatkáře, a další lumpy, kteří jsou dnes u koryt vystřídají jiní, kteří se již během voleb budou těšit, jak se budou u koryt mít a jak budou žít z úplatků a korupce. Ty strany, které nejsou profláknuté korupcí, úplatky, jsou úmyslně pravičáckými a cizáckými vlastníky tisku opomíjené, protože se bojí, že by přišly o novinářské materiály, a nové strany dle mého mínění by s nimi nechtěly mít nic společného.
Taky je potřeba uvést do života nový zákon, že strany budou moci být finančně podporovány společnostmi, ve kterých budou držet akcie. Jak budou vysoká jejich bankovní konta, to záleží potom na vedení těchto společností.
Vždyť toto platilo za první republiky. Proto by potom bylo možno zrušit placení politickým stranám za získané hlasy ve volbách ze státního rozpočtu.
Jak totiž k tomu přijdou voliči, kteří určité partaje nevolili a přesto jsou jimi získané hlasy placeny z jejich daní. Jak k tomu přijdou občané, kteří k volbám nešli a přesto z jejich daní jsou partajím získané hlasy propláceny. Je třeba se nad tímto opravdu zamyslet a myslím si, že tímto bychom získali podporu voličů. Jen to uvést ve volebním programu.
RKP
Jiří Vyvadil odpovídá:
Renda má samozřejmě pravdu. Veškerý smysl jakékoliv politické strany je činnost navenek. Směrem dovnitř je zbytečná, to dělají kluby. A samozřejmě od sjezdu se navenek takřka nic nezměnilo. Navenek, a teď posuzuji jen to co média zaznamenala, jsou snad jediné oslavy prezidenta Beneše v Brně, kde jsem za stranu promluvil a nyní tato stávka, kde jsem napsal asi 3 blogy jako míéstopředseda ČSNS 2005 a - na můj podnět- kluci Janko a spol vydali prohlášení, které bylo velmi dobré, a hlavně vyšlo v médiích.
Vše ostatní pro veřejnost (Lobkoviczův palác, shromáždení u prezidenta Beneše v Praze) bohužel zůstalo médii z c e l a opominuto.
Jinými slovy, musíme naši aktivitu zvýšit nejméně o 1000%.
Každý by měl psát do novin. Už dávno měli být jmenováni odborní mluvčí strany. Např. prof .Štercl je našim nejvýraznějším odobrníkem v oblasti zdravotnictví. Měl dávno dostat zmocnění komentovat jednotlivé kroky Hegera.
Zatím jen spíme a mlčíme a to je neomluvitelné.
Já sám nyní budu do posledního dechu makat. Každý den napíši nějaký článek. Stávku musíme držet jako jednoznačnou prioritu. Musíme se stát nejradikálnější mimoparlamentní stranou.

Zapojil se i předseda Karel Janko:
Vážení přátelé.
Protože uvedený příspěvek R.P. považuji za dobrou a potřebnou vnitrostanickou diskuzi, odepisuji všem. Jak jsem již několikrát veřejně prezentoval, jsou stávající zákony (vztahující se k níže uvedené problematice R.P.) většinou "ušité na míru" největším stranám. Je to jak zákon o politických stranách a hnutích č 424/1991 Sb. v p.z. se svým příspěvkem na poslance a rok (do nedávna 900 tis.Kč), tak zákon 247/1995 Sb.v p.z. o volbách do Parlamentu ČR se svým příspěvem za hlas při překročení určuitého procenta hlasů. Přestože diskriminace malých stran, vyplývající z těchto zákonů, je zřejmá, obhajuje ji i Ustavní soud ČR. V tomto případě bych považoval za nezbytné, aby oba zákony byly v tomto směru novelizovány a upraveny.
Pokud se jedná o návrh na financování stran jimi ovládanými splečnostmi, obávám se, že se v tomto státě opět najde nějaký švindl, ktetým bude legální financování deformováno - pochopitelně ve prospěch "těch rovnějších". A to ve smyslu a la' Rádživ Sing a Lásló Bácz.
Probereme tuto problematiku na naší ÚR.
Pěkný den přeje Karel Janko
René Pavlík komentuje:
Tok peněz do nebo z firem, které budou penězi podporovat politickou stranu, lze kontrolovat finančními úřady, které budou ručit za kvality kontrol svou Nestranností. Pokud se najde pochybení, tak za to bude odpovědný ten pracovník, který selhal a to svým a rodinným majetkem. Současně majetkem svým a rodinným by měli ručit členové podnikových rad, protože ti jsou hlavně odpovědni oproti řediteli za chod společnosti. Vždyť v zahraničí je to zcela normální, že členové rad ručí svým majetkem, pokud společnost krachuje, oni přijdou o majetek. Proto v zahraničí není možné, aby firmy, společnosti byly tunelovány jako u nás.
RKP

Kdo se bojí stávky

15. června 2011 v 10:34 | Přemysl Votava |  Aktuality

Strakovkou obchází strašidlo stávky



V sídle předsedy vlády Petra Nečase, ve Strakově akademii, vládne dnes nervozita, panika, strach. Paniku v této budově vyvolaly i poslední průzkumy veřejného mínění, dopadající v neprospěch Nečasovy vlády. Docházejí argumenty, padají silná slova. Poslední protistávková prohlášení vládních protagonistů, zejména Nečase a Kalouska, jsou toho dokladem. Jejich trapná argumentace, předkládaná v těchto dnech občanům, připomíná doby Milouše Jakeše a obdobných smutných postav české politiky z konce komunistické éry. Oni také s rozechvělým hlasem vyzývali nespokojené protestující občany " ke klidu pro práci ". I tehdy jejich výzvy k veřejnosti odsuzovaly "nezodpovědné živly", které si i tehdy dle jejich slov " braly občany za rukojmí". Jejich dny byly v té době však již dávno sečteny. Ztráceli postupně dech i spojence. Nakonec skončili tito Jakešové, Bilakové zcela osamoceni, utekli, či přeběhli i ti poslední jejich věrní zbrojnoši. I tato nedávná historie by měla být varováním pro pány Nečasy, Kalousky a další trapné hrdiny ….


Lidé v ulicích nejsou bezdůvodně. Veřejnosti prostě i dnes dochází trpělivost. Na jedné straně nespravedlivé reformy, na druhé straně arogance moci, korupce na všech stupních, nezaměstnanost, růst cen, … Veřejnost vystupuje z pasivity, obdobně jako v roce 1989. Veřejnost vypovídá této vládě poslušnost, nechce být součástí experimentu, který řeší finanční problémy na úkor těch nejslabších. Necitlivé ekonomické reformy, tedy přesněji dopady na občany, servírované vládní koalicí bez dialogu se širokou veřejností, jsou hrubou urážkou, políčkem nám všem. Panská koalice, zejména arogance moci této vlády vedená Petrem Nečasem, spojila občany v jednotném protestu. Půjdou vedle sebe protestovat jak dopraváci, tak i státní zaměstnanci, policisté hasiči, zdravotníci, vydavatelé knih, umělci, nezaměstnaní i studenti. Stává se tak poprvé po listopadu 1989. Sjednocuje se jednotná fronta občanů proti aroganci moci.
Přemysl Votava
(místopředseda ČSNS 2005)