Červenec 2011

Zápis z předsednictva ústředního akčního výboru 27.2.1948

29. července 2011 v 22:51 | Karel Doskočil (CES), Jaroslav Skopal |  Jiní autoři

Proces zavádění "revolučních změn" nastartován


Hlavními aktéry tohoto oficiálního zasedání byli Alexej Čepička a Antonín Zápotocký. Jednalo se o změnách v politických stranách, o sjednocení tělovýchovy a dalších otázkách, vše podle komunistického scénáře. Nekomunističtí účastníci měli jen formální připomínky.
Snímek hlavních aktérů je z padesátých let,
kdy oba zaujímali výzamné státní funkce.



Profil Jiřího Pondělíčka

28. července 2011 v 19:43 | Jiří Podělíček |  Aktuality

a jeho osobní stanovisko k norské tragédii

Jiří Pondělíček
Narodil se v roce 1964 v Praze. Vyučil se knihkupcem a potom absolvoval Střední knihovnickou školu v Praze.
Po dvou letech základní vojenské služby pracoval jako knihkupec, referent odbytu v nakladatelství apod. V roce 1994 vstoupil do Liberální strany národně sociální ( LSNS), později přejmenované na SD -LSNS a dále na Českou stranu národně sociální ( ČSNS).
Po ustavení České strany národně socialistické ( ČSNS 2005) v roce 2006 se stal jejím členem a současné době vykonává funkci předsedy pražské organizace, je členem předsednictva strany a tiskovým mluvčím.
Intenzivně se zajímá o historii a literaturu, má vřelý vztah k ke Krkonoším a Podkrkonoší.
Je ženatý a má syna Jana.

Co pro nás znamená norská tragédie?
Tragédie ve vládní čtvrti v Oslo a na ostrově Utoya otřásla veřejným míněním v celém světě. Všichni slušní lidé takový zločin odsuzují a veřejností opět hýbou témata politického extrémismu a terorismu. Vynořuje se celá řada otázek a odpovědí. Jedna z nejčastějších otázek pak zcela logicky zní:
Může se něco takového stát i u nás ?
Bohužel, může. A dokonce se tak už dávno děje. Žhářské rasistické útoky, ke kterým u nás došlo, jsou přece stejně zavrženíhodné, jako to, co se stalo v Norsku.
Vraždění v Oslo a na Utoyi nebylo motivováno rasově ale ideologicky.Útočník ( nebo snad útočníci?) podle všeho pocházel z extrémně pravicového prostředí a cílem útoku byla levice. Konkrétně lidé socialisticky a sociálně smýšlející a dokonce jejich děti.
To se u nás dosud v současné době nestalo. Jsou tu ale náznaky, které by v důsledku k takovým tragédiím mohly vést. Házení vajec na levicového lídra. Levicoví představitelé, fyzicky napadení, zmlácení a dokonce pořezaní v obličeji. Zapálení propagačních stánků levicové strany v předvolební kampani. Naproti tomu pravicoví politici si budují vlastní svaté obrázky mučedníků když jim lidé, demonstrující na ulici , JENOM vynadají .A naše pravicová vláda? Ta zatím zodpovědně uvažuje, jak se administrativním zásahem zbavit levicové konkurence . Necháme opravdu věci dojít tak daleko?
Dnes už asi jen opravdu velmi naivní člověk uvěří slaboduchým strašákům, které nám vláda a její stoupenci předvádějí. Ať už je to iluzorní hrozba jakéhosi návratu komunismu, řecký dluh nebo jiné vypelichané figury. Pokud je čeho se bát, pak především toho, že pravicová vláda bude mít dost času prosadit svůj destruktivní program a z dříve vyspělé země udělá banánovou republiku. A také toho že beznadějná situace, v níž se mnoho lidí ocitne, povede k nástupu extrémistických sil a můžeme se jen teoreticky dohadovat, které že to budou a ke které ideologii nebo víře se budou hlásit.

Rozruch kolem Krylonocí

27. července 2011 v 18:22 | František Rozhoň, Martin Bacík |  Jiní autoři

O K. Krylovi a Krylonocích 2011

Nedávno přišel do redakce e-mail, že v Senátu možná vystoupí zpěvák Josef Nos. "Co Nos za tu možnost dal?", napadlo mi. Odpověď mi možná dal další mail - tentokrát od Josefa Nose, že ruší v Kutné Hoře "WESELÉ KRYLONOCE" a místo nich budou "KRYLONOCE pod záštitou knížete KARLA SCHWARZENBERGA".
Nová pozvánka mě překvapila už titulem u jména pana K.S. Titul "kníže" u nás neexistuje už od dob T.G.Masaryka, a já měl za to, že nálepkování lidí podle předků definitivně zdiskreditovali nacisté a bolševici, dbající na původ rasový a třídní.
Podle pozvánky záštitu nad připomínkou umlčovaného a cenzurovaného Karla Kryla má politik K. Schwarzenberg, který vzkazuje lidem, že mají držet huby, který stojí v čele strany jejíž poslanci navrhli cenzuru internetu, a který byl nonstop při budování demokracie, v níž podle Kryla "z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce".
Podle pozvánky mají být Krylonoce pokračováním a navázáním na občanský a umělecký odkaz Karla Kryla; hostem Krylonocí však je Jan Šinágl, který v podstatných bodech je přímo opakem občana Karla Kryla.
K dnes často pokládané otázce co je vlastně demokracie řekl Karel Kryl: "Povím vám opět jeden citát, promiňte. Voltaire říká: Nemohu s vámi souhlasit, ale dám život za to, abyste mohli říkat to, co si myslíte. To snad je podstata demokracie. Nebo ne?"; Jan Šinágl je naopak rád považován za udavače těch, kteří podle jeho hodnocení říkají slova závadná.
Karel Kryl ve věcech společného zájmu byl schopen spolupracovat s lidmi, kteří měli v jiných věcech názory pro něj nepřijatelné; proto Kryl šel společně s protimoskevskými komunisty protestovat proti okupaci Československa a napsal k tomu "nemyslím, že bych se pošpinil ideologií permanentní revoluce a guevarovsko-maoistickými hesly". Naproti tomu Jan Šinágl je především antikomunista.
Už tohle stačí k tomu, abych Krylonoce pod záštitou K. Schwarzenberga považoval za Krylonoce v orwellovském stylu. Připomínají 1984, kde je svoboda vydávána za otroctví a válka za mír. Karel Kryl by této pietě nejspíše řekl to své Nasrat.
A to ještě nevím, co by Karel Kryl řekl na Šináglův postoj, že "Protektorát byl zkrátka takovým malým rájem na zemi". Jen Schwarzenbergova záštita nad hostováním člověka, který si dokázal najít důvody pro hold totalitě, mi připadá logická - vždyť Schwarzenberg se ochotně postavil i vedle představitelů násilnických skupin, dříve v Kosovu, dnes v Libyi. Takovému příslušníku spodiny Nos říká "kníže"...

Únorové události 1948 v dokumentech

27. července 2011 v 17:54 | Karel Doskočil, Jaroslav Skopal |  Jiní autoři

CERNO ET SCRIBO zjistilo

Národní socialisté v boji za svobodu (1938 - 1945) je název další kapitoly z dějin Čs. národně socialistické strany umistěné na stránce Jiřího Paroubka Vaše věc. V uvedeném článku je správně zdůrazněna systematická práce KSČ na prosazení její koncepce politického vývoje po skončení války. Její verze Košického vládního programu v podstatných bodech byla přijata. A to byl též jeden z momentů, který pomohl komunistům v únoru 1948 uchopit moc.

Připomeňme si ještě, jak přededa národních socialistů Petr Zenkl v roce 1945 popsal svou představu o demokracii a tím nepřímo i svůj postoj ke komunistům (Socialismus věčně živý):
Jak jsem uvedl již na začátku tohoto projevu, jsou obě základní ideje naší strany, idea nacionalismu a socialismu, nerozlučné spjaty s ideou demokracie, demokracie opravdové, důsledné a poctivé. Hlásíme se k demokracii dnes víc než kdy jindy, protože ji ještě nepovažujeme za zcela zajištěnu. Slova o základních lidských právech a o
nedotknutelných osobních svobodách nejsou nám jen hesly - jsou pevnými a neměnnými články našeho desatera. Zmínil jsem se již o neblahém dědictví, které nám zůstalo po Němcích - dědictví, které chceme vyhladit a proti kterému vystoupíme znovu a znovu, kde se s ním setkáme. Proto budeme úzkostlivě střežit svobody projevu ať psaného nebo mluveného, proto se budeme bránit každému nátlaku na lidské svědomí a budeme potírat každý pokus nebo i jen příznak autoritativnosti nebo totálních tendencí. Víme dobře, že tímto postojem vyjadřujeme vůli většiny našeho lidu, což neznamená, že bychom jej zaujímali z důvodů agitačních: je diktován naším hlubokým přesvědčením, že jen a jedině režim demokratický a jen a jedině demokratické methody jsou zárukou našeho národního rozvoje, našeho vnitřního míru a naší šťastné budoucnosti.
Co tedy znamená idea demokracie pro nás v dnešní převratné době? Nic víc a nic méně, než důsledné prováděni známého Lincolnova hesla "vláda lidu, skrze lid a pro lid". Hlásíme se oddaně k onomu pojetí demokracie, jakému náš národ učil jeden z největších demokratů světa Tomáš G. Masaryk. A Masaryk říká: "Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách: demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry". Žádný světový myslitel nepromyslil tak hluboce a do všech důsledků myšlenku, že idea demokracie v podstatě znamená praktické uskutečňování lásky k bližnímu, lidského
bratrství, jako náš nesmrtelný Masaryk. Utrpení lidstva, jímž jsme prošli za posledních sedm let, dokázalo celému světu, že jedině tato idea může svět zachránit před zhroucením do naprostého chaosu, v němž se člověk stává člověku vlkem a v němž by zmizela veškerá lidská kultura a civilisace. Hetakomby mrtvol mučedníků nacistického násilí musí být pro každého výmluvnými svědky o tom, kam se řítí svět, v němž lidé zapoměli, že jsou lidmi, že jsou bytostmi stvořenými k obrazu Božímu. Dnes již neexistuje volba "demokracie nebo diktatura", dnes se tato otázka změnila v otázku "demokracie nebo zkáza všeho", co stojí za to, aby lidský život na této planetě byl zachován. Diktatury, založené na hrubém násilí jedné menší části společnosti nad druhou, dokázaly svým násilnickým běsněním, že jsou nejzhoubnější formou lidského spolužití, jaké si vůbec lze představit. Demokracie je však nejen životní formou, o jejíž uskutečnění musí dnes usilovat c na své politické funkceelý svět. ale zároveň formou, která jedině vyhovuje životním zájmům a dějinným tradicím našeho národa.
Na snímku je Petr Zenkl s prezidentem Edvardem Benešem v době, kdy byl primátorem města Prahy.
Petr Zenkl byl během únorových událostí v r. 1948 nucen jednat tak, aby se nezpronevěřil svým zásadám. Dokladem toho je i záznam z jednání ústedního zastupitelstva národně socialistické strany den před přijetím demise ministrů.
Záhy nato rezignují ministři ČSNS na své politické funkce a mandáty.
Tento dokument pak komunisté využili ke zdůvodnění jejich vynuceného odchodu i z parlamentních lavic.
Nastupují akční výbory, které provádějí čistky všude, kde se dá. O tom příště.

Z výsledků zkoumání CES

26. července 2011 v 22:04 | Jaroslav Skopal, Karel Doskočil |  Jiní autoři

Alois Neuman o únoru 1948 ve svém záznamu ze 14. března 1968

CERNO ET SCRIBO je sdružení registrované u Ministerstva vnitra 7.8.2009 za účelem dokumentování a popularizace mj. i politických stran v období 1918 až 1948.
Toto sdružení založili Vladimír Krajina, Karel Doskočil a Jessica Horváthová. Sdružení se zabývá i děním kolem Národního hřebčína Kladruby nad Labem (pod vedením pana Jiřího Duška, svého času poradce ministra zemědělství Josefa Luxe).
V tomto příspěvku uvádíme záznam pro paměť sepsaný Aloisem Neumanem 14. března 1968 o jeho vystupování v rozhodujících únorových dnech roku 1948. Psal jej v době "pražského jara", kdy patrně cítil vnitřní potřebu vyrovnat se se svým postojem v onom období roku 1948. Záznam je fotokopií dokumentu uloženého ve státním archivu. V dalších příspěvcích se zaměříme přímo na dobové dokumenty. Snad to pomůže poobjasnit otázky, dokdy to vše bylo ve shodě s právem, a kdy začalo bezpráví a totalita.
Ústavní slib přednesli členové nové Gottwaldovy vlády na Pražském hradě 27.února 1948 do rukou prezidenta republiky Edvarda Beneše. Vládu uvedl předseda vlády Klement Gottwald. Byli v ní mj. Bohumil Laušman, Antonín Zápotocký, dr. Antonín Gregor, Zdeněk Fierlinger, František Krajčír , Alois Petr, Alois Neumann, Evžen Erban, Josef Plojhar.

Národní socialisté odsoudili extrémismus

26. července 2011 v 11:14 | Vedení ČSNS 2005 |  Aktuality

Prohlášení ČSNS 2005 k vražedným útokům v Norsku

Pumový útok na vládní čtvrť v Oslo a střelba do dětí na ostrově Utoya patří k nejodpornějším zločinům, které je vůbec možné si představit. Obětí těchto teroristických útoků jsou opět nevinní, neozbrojení lidé a dokonce děti.
Česká strana národně socialistická tyto činy odsuzuje a zároveň vyslovuje hlubokou účast norské vládě a norskému národu.
Pouhá účast ale nestačí. Nelze se ubránit hlubšímu zamyšlení nad činem jakkoli odporným, a nelze se ubránit úvahám nad příčinami takových jevů. Vraždění v Oslo a na ostrově Utoya nebylo tentokrát motivováno rasově,ale ideologicky. Útočník, podle dostupných informací, pocházel z extrémně pravicového prostředí a cílem útoku byla levice. Konkrétně lidé levicově smýšlející a dokonce i jejich děti.
Tyto tragické události se týkají i nás!
Pokud se naše vládní garnitura nevzpamatuje a radikálně nezmění svůj přístup, tak svým jednáním jen podporuje a posiluje extrémismus i u nás . A nejen ten pravicový. Nepřipusťme, aby se takové hrůzy opakovaly, ať už ve jménu jakékoli ideologie. Demokracie musí nadále odmítat násilí jako prostředek řešení každodenních problémů. Zároveň ale nemůže a ani nesmí vůči takovým tendencím zůstat bezbranná.
V Praze dne 24.7.2011
Za PÚR a ÚR ČSNS 2005:
Ing. Karel Janko předseda strany
RNDr. Stanislav Palša 1. místopředseda strany
Přemysl Votava organizační místopředseda strany
Jiří Pondělíček člen PÚR, tiskový mluvčí
Jaroslav Andres člen PÚR, ústřední tajemník strany
MUDr. Bohdan Babinec člen PÚR
Marie Ducháčková členka PÚR
RNDr. Viktor Trkal člen ÚRK
Ivan Fenz člen ÚR

Může být Petr Zenkl inspirující i dnes?

24. července 2011 v 20:10 | Jaroslav Skopal, Karel Doskočil |  Aktuality

Nad Zenklovým poválečným politickým programem

Nejdříve několik slov úvodem. Karel Doskočil uvedl v jedné zprávě dokument, o němž bude řeč, slovy: "Tato brožurka spolu s dalšími věcmi pochází z materiálů Národně sociální strany - Československé strany národně socialistické. Dosud žijící členka starých národních socialistu p. Růžena Krasná mi povolila tyto materiály převézt z jedné pražské půdy a uložit na jiné místo. Zenklův Socialismus věčně živý je vytištěn i nově s možností dalšího dotisku v jedné malé tiskárně, se kterou jsem spolupracoval i na propagačních marerialech ČSNS 2005 a při vydáváni Našeho českého slova." Sám k tomu dodávám, že Karel Doskočil tomu věnoval nemálo svých peněz a dokázal tak, že když se nadchne pro dobrou věc, dokáže k cíli jít s velkou vytrvalostí a obětavostí.

Jaroslav Fišer k dokumentu přistoupil velmi aktivně a dal na vědomí: "Na minulé ÚR se mi dostala do rukou tato útlá knížečka a natolik se mi líbila, že jsem si ji zdigitalizoval do svoji knihovny. Přečtěte si ji, vřele doporučuji - je velice inspirativní i dnes - na krajské radě si o tom popovídáme. Je to samozřejmě přizpůsobeno mojí knihovně - kdyby byla potřeba jakákoli prezentace, není problém to upravit."
Omezím se na několik úryvků ze Zenklova dílka a na stručný komentář k nim.
"A hned, ještě než přikročím k podrobnějšímu výkladu, vyjádřím slovy něco, co jsme všichni cítili od počátku tohoto našeho sjezdu - poznatek nejzákladnějši a nejradostnější, který jsme cítili a sdíleli silněji a silněji každou hodinu a každou minutu tohoto našeho rokováni: Poznání, že naše československá národněsocialistická strana žije a mohutni, že je a zůstane tím, čím byla vždy, hnutím mladým, kvasícím, životnýma vítězným, že ze zkoušek, které na ni dolehly, vyšla sice zkrvavena, ale vnitřně silnější a naprosto jednotná. Vzpomeňte si jen na chaotické dny po našem osvobozeni, kdy se některým pochybovačům - a měli jsme je někdy i ve vlastních řadách zdálo, že tradice a ideály našeho hnutí nemají už nové republice co říci a že naše strana smyslu své existence pozbyla."
Odtud čtenář zjistí, že šlo o programový sjezd, který měl připravit program pro volby v roce 1946. Slova jsou plná patosu a odhodlání silného lídra.
O něco dále čteme: "Náš program: národ, socialismus a demokracie
Od posledního valného sjezdu naší strany, který se konal již za neobyčejně vzrušené nálady ve dnech 30. května a 1. června 1936, uplynulo devět těžkých let. Náš národ a celý svět prošel od té doby takovým martyriem utrpení a hlubokého revolučního převratu, že by nebylo divu, kdyby ze zásad a směrnic, které jsme si tehdy na svém sjezdu stanovili, nezbylo nic, než potištěný papír. A přece - ač se to zdá přímo neuvěřitelné - probíráte-li se zprávami nejen z tohoto sjezdu, ale zejména i z předcházejícího sjezdu, konaného v roce 1931, kdy si strana dala svůj nový propracovaný i akční program, shledáte, že z hlavních zásad na těchto dvou sjezdech naší strany stanovených, ani jedna jediná - doslovně: ani jediná - nepozbyla nic na své plné platnosti. Program strany, který je pro stranu tím, čím je pro stát jeho ústava, stojí tu dnes po tolika letech a po největší válce všech dob jako pevný, nezměněný žulový kvádr, na jehož základních principech a směrnicích není třeba nic měniti."
Jsou to obdivuhodná slova o trvalosti programu formulovaného v třicátých letech minulého století. K přemýšlení nás nutí další formulace, kde se střídají tři výrazy pro jeden pojem: národ, národní, nacionalismus. Pak jsou to slova i o Stalinovi a SSSR:
"Tři základní principy, na nichž je vybudován program československé strany národně socialistické, byly již tehdy a jsou i dnes vyjádřeny ve třech nejmocnějších ideálech naší doby: jsme stranou národní, socialistickou a demokratickou. Tím je řečeno, že vyznáváme pevnou a neotřesitelnou víru ve věčnou platnost a závaznost těchto tří základních idejí v jejich nerozlučitelném spojení. Ani jediná z těchto tří zásad, nacionalismu, socialismu a demokracie, nesmí být od druhých odlučována, nemá-li směr, jímž se náš národ a stát bude napříště ubírat, sejít na scestí. Utrpení a hrůza posledních let, ba celý vývoj Evropy od konce první války světové nás názorně přesvědčily nejen o neobyčejné duchovní síle, jež je v těchto zásadách obsažena, ale zároveň i o tom, že vyloučení kteréhokoliv z nich vede ve skutečnosti k nejstrašnějším katastrofám. Kam se zřítily národy a státy, které chtěly uskutečňovat nacionalismus bez demokracie; k jakým zrůdným útvarům fašismu a nacismu dospěly země, jejichž političtí vůdcové nepochopili, že pro člověka dvacátého století není jiné cesty, než cesta demokratických svobod a demokratické spolupráce, založené na svobodě a rovnosti všech národů a všech jednotlivců uvnitř národů. A pohleďme na obrovské úspěchy vnitřní i mezinárodní, jichž dosáhl největší slovanský stát, Sovětský svaz, jakmile za vedeni geniálního státníka Stalina dokázal spojit svůj dřívější program socialistický s postupnou demokratisací, jak ji nastoupila stalinská úsitava z roku 1936. Neohrožená statečnost a přímo pohádkové hrdinství Rudé armády v druhé světové válce by bylo nemyslitelné, kdyby se nebylo podařilo generalissimu Stalinovi přesvědčit národy Sovětského svazu o tom, že boj, který bojují, je velká vlastenecká válka, v níž nejde o osobní blaho jednotlivců jakkoliv početných, nýbrž o život a budoucnost národů, sdružených v Sovětský svaz. Jaké povznášející potvrzení správnosti naší cesty je pro nás i v těchto skutečnostech mezinárodní politiky, stejně jako v životním osudu našeho vlastního národa. Všecky tyto zkušenosti převratné epochy, kterou jsme právě prožili a kterou prožíváme, nás zcela nezvratně přesvědčují o tom, že jedině v nerozlučitelném spojení zásad nacionalismu, socialismu a demokracie tkvi pravá cesta, po které se náš národ musí ubírat k své skvělé budoucnosti."
Per Zenkl, narozen 13.6.1884 v Táboře z jedenácti dětí v rodině krejčího, absolvoval gymnázium i filozofické vysokoškolské vzdělání. Působil jako pedagog a později v sociální oblasti, podobně jako Milada Horáková. Bylo i jeho zásluhou, že se město Praha v roce 1926 rozhodlo v Krči postavit Ústřední ústavy sociální péče, které byly už v roce 1928 otevřeny. Primátorem Prahy se poprvé stal v roce 1937.
Že použil v pozitivním smyslu termín nacionalismus, to musíme patrně hledat v kontextu doby. Podobně při jeho vzdělanosti a osobní zkušenosti musíme chápat i jeho slova o Stalinovi a Sovětském svazu. Druhou světovou válku prožil v německých koncentračních táborech, kam byl poslán v první vlně zatýkání gestapem. Poznal tam, že komunisté ho nemají rádi a spíš by si přáli jeho konec. Předpokládám, že znal důvody orientace politiky prezidenta Beneše. Připomeňme jen Teheránskou konferenci v roce 1943 a hned po ní uzavření spojenecké smlouvy mezi naší "republikou" a SSSR. Podobně po Jaltské konferenci začátkem února 1945 následovala v Moskvě ve dnech 22.-29. března 1945 jednání o budoucí československé vládě a budoucím poválečném vládním programu. Ten pak začátkem dubna 1945 byl schválen v Košicích. To vše probíhalo pod taktovkou komunistů, kteří plně využil obecnějších formulací mocností o poválečném uspořádání Evropy. Když jsem si toto vše oživil, pochopil jsem i jeden z důvodů, proč se Petr Zenkl vyjádřil tak, jak je citováno.
K vlastnickým vztahům v hospodářství napsal:
"Naopak, v řádně organisovaném socialistickém státě je poctivou prací nabytý majetek jednotlivců stejně, ne-li více chráněn než ve státě kapitalistickém. Stát kapitalistický ve skutečnosti chránil jen velké majetky kapitálově silných, kdežto drobné úspory pracujících jednotlivců ponechával na pospas hospodářským krisím, v nichž o svůj těžce
nabytý majetek přišli právě ti menší podnikatelé a střádalové, kteří nemohli obstát v dravé soutěži s podnikateli kapitálově silnými. Jakápak to byla ochrana soukromého vlastnictví, když těžce nastřádané celoživotní úspory lidí mizely pod každým závanem větru střídajících se krisí a konjunktur. Proto dnes se na socialismus nesmíme dívat jako na nepřítele soukromého majetku poctivou prací nabytého, nýbrž jako na jeho ochránce, který chce stejně pomáhat dělníkovi jako soukromému podnikateli, sedlákovi, živnostníku či obchodníku. S tohoto hlediska nevidíme ovšem v soukromém majetku jen neomezené právo, nýbrž také povinnost majitele vůči národu a státu spravovat svůj majetek takovým způsobem, aby to nebylo ke škodě národního celku. Dnes je již jasno v tom, že budoucí spravedlivější sociální řád se nebude opírat jen o státní podnikání všude a ve všem, nýbrž že bude spočívat na vzájemné souhře různých forem podnikání, při níž budou vedle sebe existovat a prosperovat podniky státní, komunální, družstevní stejně jako dobře vedené podniky soukromé."
Ponechávám bez komentáře. snad jen tolik, že Košický vládní program, režírovaný komunisty, měl těsně po válce silnou podporu veřejnosti.
Dostal jsem se jen do jedné třetiny Zenklova textu napsaného v roce 1945. Věřil či doufal, že demokracie umožní najít vládám v poválečném politickém systému země optimální řešení a postupy. To se nestalo a tak ze země v srpnu 1945 odešel. Domácí komunistická propaganda mu pak po celou dobu totalitního režimu nemohla přijít na jméno.
Další vybrané části z pera Petra Zenkla použiji v souvislosti s připravovaným uvedením některých archivních dokumentů k událostem v únoru 1948 a po něm, které získalo sdružení CERNO ET SCRIBO (CES) při pátrání v archivech. JS

Čas protestů

23. července 2011 v 19:59 | Jiří Pondělíček za ČSNS 2005 |  Jiní autoři

K aktuálním událostem v ČR a Evropě

Protest proti změnám ve zdravotnictví, který proběhl minulý týden v Praze ,poukázal nejen na všeobecnou nespokojenost české veřejnosti se současnou asociální vládou a její devastační politikou, ale upozornil i na pokleslost části mediální scény. Několik ojedinělých výkřiků z řad protestujících bylo vydáváno za všeobecný projev protestu a místo objektivní informace se tak veřejnosti opět dostalo jen provládní agitky, jejímž cílem bylo dokázat nevychovanost odpůrců oněch rádoby reforem.
Považujeme za nutné uvést situaci na pravou míru. Tento protest, stejně jako všechny ostatní protestní akce , ať už jsou pořádány odborovými svazy nebo občanskými iniciativami , jsou ve skutečnosti součástí daleko širšího hnutí. Hnutí, které v současné době hýbe nejen veřejným míněním České republiky ale i celé Evropy.
Aby bylo jasno, i my se připojujeme k těmto protestům. Proti vládě panské koalice, která řeší svoji neschopnost a své korupční skandály asociálními kroky, které dopadají především na středně a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Dnes protestují v ulicích svých měst nejen Řekové ale i Španělé,Italové, Portugalci, Francouzi a dokonce i Britové. Je dobře, že se probouzí i česká veřejnost. Současná koalice ztratila důvěru občanů České republiky a míra nespokojenosti a intenzita protestů narůstá.
Předsednictvo České strany národně socialistické opět vyjadřuje s těmito protesty svůj souhlas a sympatie.
Rovněž vyjadřuje své sympatie a podporu Řecku. Ne ovšem bankám , ne vládě, ale řeckému národu, který se brání devastaci své země nesmyslnou politikou vynucených škrtů. Řekové dnes opět bojují za svou zemi. Nenechme věci u nás dojít tak daleko a zastavme hospodářský , sociální i kulturní úpadek naší země prosazovaný současnou nezodpovědnou vládou.
Za PÚR ČSNS 2005
Jiří Pondělíček, člen PÚR a tiskový mluvčí

O disproporcích ve společnosti

20. července 2011 v 22:37 | Paul Joseph Watson |  Jiní autoři

Dalo by se to říci i jednodušeji

Překlad z angličtiny je od Miroslava P., zaslal Martin Bacík.
Zbigniew Brzezinsky, který před čtyřiceti lety napsal o vysoce kontrolované společnosti budoucnosti, kde bude populace podrobena technokratickou elitou, se včera objevil v pořadu MSNBC Morning Joe, kde předpovídal, že Ameriku brzy zasáhnou ústrky vyvolané nepokoje střední třídy.
"Nechci být prorokem zkázy - a nemyslím si, že se blížíme ke zkáze - ale myslím si, že sklouzáváme k zintenzivňujícímu se sociálnímu konfliktu, sociálnímu nepřátelství, určité formě radikalizace, přichází pocit, že tohle už není společnost," řekl Brzezinki s dodatkem, že občanské nepokoje začnou, pokud bude nižší střední třída tvrdě zasažena ekonomickým propadem a vzrůstající nezaměstnaností.
Tento bývalý poradce národní bezpečnosti předpověděl i "opravdu vážnou mezinárodní vřavu" jako důsledek toho, jak Spojené státy, Evropa a Japonsko, tyto tři tradiční pilíře síly globální ekonomiky, hluboce zabředávají do finanční krize.
Brzezinského tzv. starosti (jako člena elitních spolků napojených na státní instituce jako Trilaterální komise, Bilderberg, CFR) o společenské "disproporce" a "férovou společnost", jak bohatí bohatnou a střední třída chudne, jsou naprostým pokrytectvím, a to vzhledem k faktu, že před čtyřmi desetiletími napsal knihu, která prosazovala téměř přesně ten systém, v němž maličká elita bezohledně kontroluje a ovládá zbytek lidstva.
To ovšem není poprvé, že Brzezinski vyjádřil obavy, že by vzrůstající hněv způsobený ekonomickými a sociálními ústrky mohl ohrozit existující mocenskou strukturu.
Během svého proslovu v Radě pro mezinárodní vztahy (CFR) loni v Montrealu Brzezinski, pravidelný účastník elististických shromáždění Skupiny Bilderberg, varoval před "globálním politickým probuzením", které se chytne převážně u mladších lidí v rozvíjejících se státech, které bude představovat hrozbu svržení existujícího mezinárodního řádu.
"Poprvé v lidské historii je téměř celé lidstvo politicky aktivní, politicky uvědomělé a politicky interaktivní… Z toho plynoucí globální politický aktivismus v tomto světě s bolestivými jizvami ze vzpomínek na staletí trvající éru koloniálního a imperiálního panství vyvolává vzedmutí snah o osobní důstojnost, kulturní respekt a ekonomické příležitosti," řekl Brzezinski kolegům také-elitářům.
Jelikož takovéto hnutí představuje mocenskému monopolu privilegovaných kruhů pouze hrozbu, a mezi tyto kruhy Brzezinski patří, lze z toho vyvodit jen to, že tento vývoj zavrhuje. Jako jeden z šéf-architektů "existující globální hierarchie", k níž také při své řeči promlouval, je sám Brzezinski pod přímou hrozbou stejně jako je ohroženo i obecně pokračování schopnosti globální elity kontrolovat světové události, což je bod, jehož se opět v interview s MSNBC dotýkal.
"Lidstvo je nyní politicky probuzené a rozrušené," řekl Brzezinski během loňského projevu s dodatkem, že to v kombinaci s rozdrobeností elity "vytváří daleko obtížnější kontext pro jakoukoliv větší mocnost, včetně v současnosti vůdčí světové mocnosti Spojených států."
Jelikož je Brzezinski proponentem vysoce kontrolované společnosti vedené technokraty, tak vyhlídka na rozzuřenou střední třídu povstávající, aby se střetla s cíly svého hněvu, není tím, co by bylo v očích elity vítáno.
Ve své knize z roku 1970 Mezi dvěma věky: Americká role v éře technetroniky napsal Brzezinski následující.
"Éra technetroniky znamená postupné zjevování se kontrolovanější společnosti. Takováto společnost bude ovládána elitou neomezovanou tradičními hodnotami. Brzy bude možné prosadit téměř nepřetržitý dohled nad každým občanem a udržovat o každém občanovi úplné a aktualizované složky obsahující i ty nejosobnější informace. Tyto složky budou podléhat režimu pohotového přístupu úřadů."
Zní tohle jako muž, který by projevoval sympatie s ekonomicky deprivovanou podtřídou, jak Brzezinski během svého interview s MSNBC předstírá, nebo je to muž zděšený z toho, že nový světový řád, který pomáhal vybudovat, je stává ohroženější kolapsem, i když utahuje šrouby té ve vzrůstající míře uvědomělé, naštvané a zoufalé populaci?
Poznámka překladatele: Ve videu, ve kterém mluví, ovšem říká spoustu věcí, které jasně delegitimizují tu elitu, ke které patří. Např. o obrovské sociální nerovnosti spojené s obohacováním oligarchie na úkor ostatních operacemi, které nepřispívají ke zvýšené produktivitě, nýbrž si jen nahrabou ze spekulací. Tak trochu mi to připomíná řeči perestrojkových Rudých papalášů, kteří si uvědomovali krizi svého systému, který potřebuje přestavbu, má-li přežít, a tu přestavbu, jak známo, nepřežil, protože přestavba se utrhla ze řetězu a šla dál, než ji chtěli pustit, už sama.
Paul Joseph Watson
Prison Planet.com
pro NWOO přeložil Miroslav P.
Thursday, July 7, 2011

Jaromír Jágr a víra

20. července 2011 v 11:30 | Převzato ze Super.cz |  Jiní autoři

Pomůže Jaromír Jágr měnit lidem pohled na život?

20. července 2011 9:37
Tak tohle tady ještě nebylo. Hokejista Jaromír Jágr (39) byl osloven, aby moderoval televizní pořad o víře. Pod názvem Čemu věří slavní má příští rok nahradit talk show Venduly Svobodové (39) Cafe. Jágr sám vyznává pravoslavné náboženství a před hokejovými zápasy chodí do kostela, píše deník Blesk. Jágr se má údajně v těchto dnech sejít s vedením televize, aby nabídku projednal. "Líbí se mi to. Do toho bych rád šel," řekl Blesku Jágr. Vedení televize nemá strach ani z toho, že se má hokejista vrátit do NHL a hrát za klub Philadelphia Flyers. "Pokud by Jágr moderování vzal, zajistíme mu veškeré podmínky, které žádá. Jsme s Jágrem schopni natočit deset dílů za den anebo za ním s kamerou i odletět," ujistil marketingový ředitel Janis Sidovský.
Pořad Čemu věří slavní na TV Barrandov má být zaměřen na víru vyšší síly a mimosmyslový svět. Saša Šeflová
Malý komentář: Je to trochu podobné naději některých členů národních socialistů, že příchod Jiřího Paroubka pomůže pozvednout preference této kdysi silné strany. Jaromír Jágr jistě také dokáže ovlivnit názory lidí díky svému dlouhodobému postavení ve velmi populárním sportu u nás. J.Skopal