Leden 2012

Václav Klaus v rozporu se sebou samým

31. ledna 2012 v 23:07 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Petr Nečas se zřekl nástroje, který mohl republice pomoci

V dřívějších časech jsem přemýšlíval, jaká pozitiva může našemu státu přinést členství v Evropské unii. Viděl jsem a vidím ještě víc dnes, jak vysocí politici zneužívají svého postavení, ke kterému se dostali volbou, ve svůj osobní prospěch. Zdomácněla slova jako tunelování, odkloňování, korupce a lidé jsou naštvaní, že většina opatření ke zlepšení selhává. Jako kdyby vše bylo systémově nastaveno tak, aby ty zmíněné nepravosti měly při svém uplatňování co nejsnadnější překážky. Možná máme i špatně nastaveny priority hodnot pro své vyměřené působení na tomto světě.
Evropská unie prochází procesem hledání pravidel, která by měla své státy nutit k čistší politice a k odstranění toho, co se neosvědčilo. Tím současně neomlouvám její časté plýtvání prostředků na malichernosti, jejichž symbolem se měl stát např. předpis pro správný tvar banánů na evropském trhu. Ani přebujelá administrativa v sídle EU se mi nelíbí. Nicméně jsem viděl a dosud vidím přínos EU v tom, že může nás neukázněné Čechy trochu naučit slušnému chování, především v hospodaření s penězi a v jejich efektivním využívání pro blaho všech občanů.
Jedné dobré příležitosti, jak se zlepšit, jsme se právě na delší čas zřekli. Petr Nečas odmítl za Českou republiku přistoupit na pravidlo vyrovnaných rozpočtů a jako jeden důvod uvedl i ratifikační problémy, spočívající v jasném prezidentově záporném vyjádření k nějakému takovému závazku. Byl to právě Václav Klaus, který vždy prosazoval vyrovnané státní rozpočty. Svým postojem se vlastně dostal do rozporu se sebou samým. Proč? Možná proto, že přijal zásadu Evropské unii se co nejméně podřizovat. Možná i proto, že se v minulosti rozhodl stát co nejvíc mimo, když už nevolil cestu raději unii pomáhat měnit se k lepšímu.

K protestům v Rumunsku

29. ledna 2012 v 17:07 | Cristina Muntean |  Jiní autoři

muntean.blog.ihned.cz 20.1.2012 15:33 | poslední aktualizace: 22. 1. 2012 13:21

Omlouváme se. Nevyrábíme tolik, kolik kradete

Rumuni se cítí ponížení, frustrovaní. Síla protestů z posledních dní nepřekvapuje.
Slogany transparentů, které doprovázejí už osm dní největší protesty v Rumunsku za posledních deset let, jsou poetické i cynické. Rumunština je bohatý jazyk, proto si manifestanti neberou servítky. Protestuje se proti všem: vynucenému šetření, ekonomické krizi, prezidentovi Basescu, Mezinárodnímu měnovému fondu. A čímkoliv, co je spojeno s vládou Emila Boca.

Dokonce se protestuje i proti neekologickému projektu Rosia Montana. Oblíbené téma je korupce. Manifest "Moc se omlouváme, nevyrábíme, kolík kradete" koluje na internetu, na sociálních sítích a vyvolává silné emoce. Špunt frustrací Rumunů vybuchnul, a výsledky jsou vidět na ulicích nejenom v Bukurešti, ale i v dalších velkých městech.
Rumunsko mělo velká očekávaní od vstupu do Evropské unie. Imigrantům, kteří i přes svou tvrdou práci trpěli ponížením v evropských zemích, se trochu ulevilo. Rumunům doma se otevřela naděje, že zahraniční investoři začínají konečně přicházet a naplnit města duchů, která vznikla po pádu komunismu. V letech 2004 - 2008 ceny vyšplhaly nahoru, ale pravda - i výplaty trochu rostly. Rumunům se začalo lépe dýchat.
V roce 2008 HDP rostl o 8,4 procenta, třikrát více než evropský průměr. Do toho přišla, jako pěst do obličeje, ekonomické krize. Křehká země s křehkou ekonomikou a zmatenými společenskými hodnotami se dostala do hluboké recese. V roce 2009 už rumunský HDP spadl o 7,2 procenta. Rumunská vláda si musela půjčit od MMF.
Proto se vláda musela zavázat, že sníží počet lidí pracujících ve státní správě. Jenže, země postrádá zahraniční investice - velké firmy se posouvají do Rumunska jen aby vydělávaly díky levným mozkům a až jim začne téct do bot, vezmou si svých pět švestek a utečou - viz případ Nokia. Státní správa je tak jedinou oblastí, která ještě dává Rumunům pocit jistoty. Na ni nesahat! A pokud ano, musí se to provést rovnoměrně a jasně, že to neodnesou jenom "blbci," kteří platí daně a neumí krást, protože nejsou v politice.

Rumuni se cítí ponížení, frustrovaní. Síla protestů z posledních dní nepřekvapuje. Bohatě přispívají místní média, která pendlují mezi extrémy: útěk od skutečnosti v latinskoamerických seriálech - a krimi zprávy.

Rumuni jsou zklamaní: nevidí žádné světlo na konci tunelu. Bohužel, v televizi pravidelně sledují, jak zbohatlici typu Gigi Becali vydělávají na špinavé transakce s vládou, kupují si fotbalové týmy - a stávají se evropskými poslanci. Za korupci se v Rumunsku nikdo nestydí, protože ví, že nebude potrestán.

Rumunům došla trpělivost. To, že se protesty odehrávají právě teď, je jen shoda okolností.

Církevní restituce očima předsedy ČSNS 2005

28. ledna 2012 v 21:13 | Karel Janko |  Jiní autoři

ČSNS 2005: Pane Paroubku nevykrádejte náš program ve věci církevních restitucí

Jako řádně zvolený předseda České strany národně socialistické, skutečné představitelky demokratického národního socialismu v České republice se nestačím divit aktivitám politického plagiátu pana Jiřího Paroubka. Paroubek by se bezesporu vyjádřil k čemukoli, jen aby bylo slyšet, že má nějaký názor. Vadí mně, pokud jeho pochybní Národní socialisté - Levice 21. století vykrádají program ČSNS 2005 a vůbec se při tom nestydí vydávat je za autentické názory. Česká strana národně socialistická již při svém ustavení definovala svůj vztah k těmto restitucím jako překonané záležitosti z následujících ekonomických ukazatelů: k zestátnění církevního majetku došlo již za císaře Josefa II. A poté byl majetek ponechán církvím k užívání, nikoli ve vlastnictví. liberální přístup k církevním záležitostem vedl za první republiky k rozšíření podnikatelských aktivit církví a nákupu polností, nemovitostí a dalším ekonomickým aktivitám, jež primárně nijak nesouvisely s výkonem duchovní činnosti a odporovaly filosofii křesťanské církve tak, jak ji definovali otcové církve apoštolové Petr a Pavel. V roce 1948 nedošlo k faktickému zestátnění církevního majetku, ale převážně k zestátnění církevního podnikání. Restituce by se tedy mohla týkat jen konkrétních nemovitostí, sloužících k církevním účelům a ne ekonomických aktivit tj. polností, lesů a rybníků odebraných již dříve za Josefa II. souhrn investic do církevních památek a platů degraduje duchovních od roku 1948 do roku 1990 převýšil výši nyní předávaného majetku snahy o navrácení církevního majetku v navržené podobě se tak degraduje na obyčejnou krádež, pokud církve nejsou připraveny kompenzovat státu celkový objem vyplacených investic a mezd za období dlouhé 64 let.
Z výše uvedeného vyplývá, že Česká strana národně socialistická se distancuje od podobných amatérských aktivit pana Paroubka a jeho suity a naopak vyzývá národně smýšlející socialisty, aby vstoupili do řad ČSNS 2005, kde mají větší šanci na uplatnění svých názorů a myšlenek. K církevním restitucím konstatujeme jen to, že započatý proces církevních restitucí napadneme u Ústavního soudu a budeme žádat, aby byl striktně vyčíslen již jednou předaný majetek a proti požadovanému majetku byly započteny církevní mzdy a investice do památek dle záznamů Ministerstva kultury za dlouhých 64 let. Pak teprve lze hovořit o vyrovnání. Je pozoruhodné, že pan Jiří Paroubek záměrně o těchto faktech nehovoří. My, národní socialisté, ale pravdu známe. Ing. Karel Janko předseda ČSNS 2005

Miroslav Kalousek minulý rok provokoval k otázkám

27. ledna 2012 v 18:38 | Stanislav Slezák |  Jiní autoři

Odpoví někdo místo Kalouska?

V dubnu tohoto roku (2011) jsem po odvysílání pořadu Hyde park, kde vystupoval pan Kalousek a pořad se mj. týkal důchodové reformy, zaslal panu Kalouskovi následující e-mail s dotazy.
Dobrý večer pane Kalousku.
Protože jsem sledoval některé pořady, ve kterých jste vystupoval, měl bych pár dotazů k vysvětlení.
1. V hyde parku jste řekl, že je 5 mil. pracujících, kteří odvádí ze své mzdy 28% do důchodového průběžného fondu. Za předpokladu že je průměrná hrubá mzda cca 25 000 Kč, mělo by to být 35 mld. Kč měsíčně. Dále jste řekl, že důchod pobírá cca 2,5 mil. osob. Na stránkách MPSV je uvedeno, že na konci roku 2010 byl průměrný důchod cca 10 138 Kč. To by představovalo cca 25,4 mld. Kč. Kam se káždý měsíc poděje těch cca 9,5 mld Kč které by měly být v přebytku?
2. Dále jste prohlásil, že je u nás drahá pracovní síla. Můžete sdělit prosím kolikrát je u nás lidská práce dražší než např. v Německu ? I při vysokých odvodech (jak uvádíte) zaměstnavatelů, jsem toho názoru, že je u nás lidská práce (hlavně dělnických profesí a nižších technických pracovníků) velice podhodnocena (chápu váš výrok asi takhle:
Německo 20% z 250 Kč/h- a to by musel být plat jen asi 1 620 Euro za měsíc- je 50Kč, a Česko 50Kč ze 100Kč/hod je potom 50% - hrubá mzda asi 16 200 Kč, (a vy porovnáváte ty % a ne finance). Z toho pak vyplývá problém státní pokladny (čím nižší mzda, tím menší odvody na daních, tím méně nákupů a z toho méně peněz z DPH atd, atd.).
3. Co jste za své dlouholeté působení v politice a ve vládách udělal pro to, aby u nás platilo - evropská práce, evropská mzda ? Pokud chcete argumentovat nízkou produktivitou práce porovnejte prosím produktivitu práce a mzdy ve Škodě Mladá Boleslav a ve VW v Německu. Proč jste např. při snižování dání pro podniky nedohodl, že tyto prostředky podnikatelé přesunou do mezd ? Vždyť by si i oni zajistili do budoucna vyšší poptávku po jejich výrobcích a službách.
Neměl bych nic proti šetření si na důchod, ale musel by tomu odpovídat plat zaměstnanců. Vaše (vládní) nároky na občany co se financí týče, odpovídají tak čistému příjmu pro čtyřčlenou rodinu ve výši cca 45 - 60 tis. Kč za měsíc při dnešních cenách.

Odpověď přišla tohoto znění (opis):
Ing.Miloslav MÜLLER ředitel Kabinetu ministra financí. V Praze dne 6. dubna 2011
Č.j. 10/35 511/2011
Vážený pane Slezáku,
děkuji za Váš email a za Vaše připomínky. Z pověření pana ministra bych Vám rád sdělil, že Váš první dotaz spadá do kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí, kam se prosím obraťte pro přesná čísla. Co se týče dalšího dotazu, vedlejší náklady práce v České republice patří k nejvyšším mezi vyspělými zeměmi, což je potvrzeno mnoha nezávislými studiemi jak Evropské unie, tak například OECD. Cenou práce je mzda, která se vytváří na trhu práce. Kdyby byly veškeré mzdy zvýšeny bez odpovídajícího nárůstu produktivity práce, vedlo by to k větší nezaměstnanosti, neboť zaměstnavatelé by si nadále nemohli dovolit zaměstnávat stejný počet zaměstnanců. Pokud jde o produktivitu práce ve Škodě Auto a.s. i předseda představenstva této automobilky Winfried Vahland veřejně prohlásil, že v České republice je na této oblasti potřeba zapracovat.
S pozdravem ...... podpis.
Já nevím jak kdo, ale já jsem s touto odpovědí spokojen nebyl. Proto jsem napsal nový email tohoto znění:
Dobrý večer.
Děkuji za odpověď ale pokládám ji za zcela neuspokojivou. Postrádám čísla, čísla, čísla. Mám za to, že pracovníci ministerstva by měli odpovídat daleko přesněji a přesvědčivěji. Vaše nic neříkající odpověď (není podložena čísly - výpočty) neodpovídá pracovníkům Ministerstva financí (musím si popíchnout - odpověď neodpovídá ani zaměstnanci s minimálním platem).
Doložte prosím Vaše tvrzení čísly (výpočty). Pokud se produktivity práce týče a pokud ji počítáte přes zisk, vidím to asi takhle (samozřejmě zjednodušeně pro příklad):
Český pekař vyrobí 100 housek a prodá je za 250 Kč. Náklady má např. 100 Kč, takže má zisk 150 Kč.
Německý pekař vyrobí na stejné peci a ve stejném čase také 100 housek a prodá je za např. 500 Kč. Náklady má např. 200 Kč. Zisk tedy má 300 Kč. Při počítání produktivity přes zisk má tedy německý pekař, při vynaložení stejné práce, o 100% vyšší produktivitu práce.
Mám za to, že tak nějak probíhá porovnávání produktivity práce mezi Českou republikou a jinými (západními) státy.
Co se týče automobilky Škoda, odvoláváte se jen na prohlášení předsedy představenstva. Proč toto tvrzení nedoložíte výpočty?
Na můj první dotaz jste neodpověděli vůbec Ministerstvo financí by snad odpověď mělo znát. Nebo finance nespravujete?
A na ostatní dotazy vlastně taky ne.
Dočkám se vůbec na mé dotazy odpovědi, která bude hodna úrovně Ministerstva financí ?
S pozdravem Stanislav Slezák.
Samozřejmně jsem se další odpovědi nedočkal.

Jiří Paroubek neuspěje

26. ledna 2012 v 17:00 | Karel Janko |  Jiní autoři

tvrdí Karel Janko a je ochoten se vsadit

Z námluv o politické spolupráci vzniklo nepřátelské převzetí orgánů naší strany způsobem, který odporuje demokratickým tradicím národněsocialistické strany a připomíná ponejvíce únor 1948, který národní socialisté již jednou zažili. Jiří Paroubek zavedl prostřednictvím svých nohsledů své velrybářské praktiky do strany, která nikdy černé duše neměla, nikdy nikoho nekorumpovala a ovládl čelné představitele naší strany vidinou, že jsme již v parlamentu za dveřmi. Jsem přesvědčen, že nikdo ze staré gardy národních socialistů nebude na volitelném místě do Poslanecké sněmovny v roce 2014. Naopak jeho ústecká suita svá místečka za svou mouřenínskou práci bezesporu dostane. Z posledních průzkumů veřejného mínění však vyplývá, že velký třesk se nekonal. NS-LEV21- strana Jiřího Paroubka jsou beznadějně pod procentní podporou. Sázka na to, že opuštěním národněsocialistických hodnot a jejich nahrazením problematickou osobou s jeho kolotočářským programem, založeným na sociálních dávkách a zjevných sympatiích k moci, jednoduše nefunguje. A tak jsem dnes ochoten uzavřít sázku s kýmkoli, že Jiří Paroubek neuspěje. Tak jako neuspěl ve slučovacím procesu našich stran. Novináři to dodnes nevědí, ale slučovací proces byl neúspěšný a Česká strana národně socialistická (ČSNS 2005) nadále funguje. http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Rejstrik.aspx?id=192 Pokud je i vám nesympatický pochybný styl politické činnosti pana Jiřího Paroubka a sdílíte vlastenecké a nefašistické teze národních socialistů, pojďte spolu s námi symbolicky kandidovat v krajských volbách. Máme sice zhruba stejné šance jako pan Paroubek , na rozdíl od něho jsme si uchovali čest a neděláme politické podrazy. A to se v době, kdy jiným jde o koryta vysoce cení. Kandidujte s námi. Karel Janko předseda ČSNS 2005

Trik důchodové reformy odhalen

24. ledna 2012 v 16:23 | Ivo Šmoldas |  Jiní autoři

Komu prospěje kolotoč peněz?


Hrozí brzké zhroucení EU

23. ledna 2012 v 17:06 | Gerald Celente

Převzato z reformy.cz

Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech

Autor:
admin
Publikováno: 17. 1. 2012Rubrika: Evropská unie, Globální krize, Nový světový řád, VIDEOTags:
Gerald Celente: EU se zhroutí v 90 dnech
Dvacet dva měsíců hysterie kolem blížícího se evropského finančního kolapsu, kterou v březnu roku 2010 odstartovalo Řecko, skončí podle zakladatele Trends ResearchGeralda Celenteho v roce 2012.
Hysterie z hrozivé možnosti pádu Evropy a strašlivé důsledky pro světovou ekonomiku, jejíž kolaps, jak se zdá, směřuje ke svému konci s tím, jak se tato událost nakonec kolem 1. dubna stane nezpochybnitelnou realitou, což bude spojeno s obviněními z "vyvolávání strachu" ze strany velké části davu. To rychle zmizí v zájmu další předvídatelné reakce na krizi - vzteku na ty, kteří dopustili, že došlo ke zhroucení. "Mohu říci, že od té doby, co jsem začal před 30 lety dělat tuto práci, jsem nikdy nebyl více znepokojen, než jsem nyní", řekl Celente australské televizi ABC.
V Celenteho poslední předpovědi nazvané "První světová válka 21. století: Připravit se, přežít a zvítězit" autor vykresluje ponurý obraz roku 2012, předpovídá zostření třídního boje, který už probíhá ve více než desítce zemí, od Tuniska, Egyptu, Jemenu, Sýrie, Bahrajnu a Kataru až po Velkou Británii, Řecko a Itálii, a který se nakonec rozšíří do východní Evropy, střední Asie a ještě větší intenzitou do Spojených států.
To, co svět zatím zažil, je ovšem pouze ekonomický a sociální příznak toho, jak centrální bankéři ucpávají díry, což nahodile a riskantně používají proti globální finanční krizi od jejího počátku v USA a pádu Bear Stearns v roce 2008. Po desítkách bilionů dolarů nalitých do globální kapitálové krize, které nic nevyřešily, ale dále ji zhoršily, což se projevilo ve spotřebitelské poptávce, není divu, že svět je připraven na sešup do ještě větší deprese.
Evropská unie podle Celenteho stagnuje kvůli příliš vysokému množství dluhů, které se musí splatit (7,3 mld. dolarů od zemí G7, viz zerohedge.com), a to vše na pozadí stupňující se poptávky po dalších úvěrech. Evropské domino tak povalí ostatní domina, čímž rozšíří globální krizi, která tak zasáhne významné světové ekonomiky.
"Pokud žijete v Řecku, Španělsku, Portugalsku nebo Irsku, zažíváte krizi," řekl Celente. "Pokud žijete v Litvě, musíte si pospíšit do banky, abyste dostali své peníze, protože runy na banky pokračují. Tomu se říká krize. V Maďarsku je krize, i ve většině východní Evropy, v Rumunsku a Bulharsku. A mnoho dalších krizových jevů už je v plném běhu." A to, že by přijela Čína na bílém koni jako zachránce, je podle Celenteho "krajně nepravděpodobné. Čína má 1,3 miliardy obyvatel s miliony problémů … Pokud Evropané a Američané nekupují dost těch šmejdů, pak je Číňané mohou vyrábět a prodávat svým lidem."
Celente pokračoval tím, že vysvětlil, že Čína pak pravděpodobně sníží své dovozy surovin ze zemí, které dodávaly suroviny během komoditního boomu, což povede k deflační spirále s rostoucí nezaměstnaností a klesající ekonomickou aktivitou - což je scénář, který zevrubně popsal ve svém posledním dopise investorům Richard Russel v "Dow Theory Letters" (výňatky z něj byly publikovány na King World News). Russell také očekává další stupňování americké krize, jejímž bude v jejím nejnižším bodě pětadvacetiprocentní nezaměstnanost.
"Všechno je to propojeno", vysvětluje Celente. "Čína už nehodlá rozhazovat ztroskotancům více peněz, než by lichváři poskytli hráči, který si nemůže dovolit splácet své staré dluhy a má špatný gamblerský zvyk, že každou další půjčku vsadí do hazardní hry. Oni [Číňané] si budou řešit své vlastní problémy."
Co špatného asi přinese každá další etapa pádu světové ekonomiky? Mohl by mít Russell pravdu? Celente věří, že komparace s 30. lety minulého roku je správná a dodal: "Můžete slyšet, jak dokonce i Christine Lagardeová, šéfka Mezinárodního měnového fondu, neboli jak já mu láskyplně říkám - Mezinárodní mafiánské federace - lichvářů poslední instance - říká nyní to, co jsme my říkali před třemi lety o paralelách s burzovním krachem roku 1929 a následující velkou krizí, měnových a obchodních válkách i světové válce. Panika roku 2008 - máme tady Velkou krizi - opravdu přichází. A jen tak mimochodem, ceny nemovitostí ve Spojených státech jsou v prudším propadu, než byly během Velké krize 30. let. Počet exekucí roste. Lidem bez práce trvá více než 40 týdnů, než najdou jinou práci, a i pak získají jen část toho, co ztratili v té staré."
A jak ukazuje historie, když společnost podlehne hrozivému stavu ekonomiky, političtí vůdci hledají možnosti, jak usměrnit rozhněvaný dav směrem k šovinismu. Tento způsob dosahování politické bezpečnosti se obvykle zvrátí ve válku. "A pak se podívejte na obchodní války, o kterých se teď hovoří," řekl Celente. "A jak jsem řekl, když to sečtete dohromady, jsme už na počátku velké války, která právě přichází. Ó ano, teď, když se bavíme o tom, jakou skvělou práci děláme v Iráku a Afghánistánu, proč nebombardovat Írán? Už jste slyšeli prezidentské kandidáty ve Spojených státech, s výjimkou Rona Paula, že všichni chtějí jít do války proti Íránu? Takže můžete vidět, kam to směřuje. Máme tady psychopaty, kteří způsobili mnoho z těchto problémů a kteří dávají odpovědi na to, jak je řešit - přidáním více dalšího násilí a zločinnosti navíc k násilí a kriminalitě z minulosti."
Celente řekl, že nakopnutí globálního zhroucení a výzvy k válce by se mohly "vymknout kontrole" někdy "kolem prvního čtvrtletí roku 2012", podle toho, jak se evropská krize zhoršuje až k bodu, v němž zkolabuje. "Neexistuje žádný způsob, jak zachránit evropské státy," zdůraznil Celente. A přípravu na sociální nepokoje, katastrofy a možnost občanské války lze vidět na míle daleko, řekl Celente, který rozehrál také další scénář, který předpovídá pro rok 2012 s názvem Bezpečná útočiště (Útěk ze Spojených států):"Ve Spojených státech teď schválili zákon NDAA," řekl. "Ten teď dává presidentovi pravomoc, aby identifikoval osobu, třeba jako jsem já, označil ji za teroristu a protivládní živel. A armáda může přijít a vyrazit u mě dveře - armáda! - a zatknout mě, aniž by mě z něčeho obvinila, aniž by mě dali k soudu, aniž bych měl práva dle Habeas corpus, žádná porota, žádný soudce, a potom mě mohou zabít, pokud si to budou přát, mučit mě, mohou mě poslat do kterékoli země na světě."
Celente radí okamžitě se připravit na rychlé vycestování ze Spojených států, pokud vypuknou (jím předpovězené) "bankovní prázdniny". Důsledky devalvace dolaru nejsou jasné, ale byl schválen NDAA, FEMA tábory jsou připraveny a naplánované rozšířené kontroly TSA (Pozn. Transportation Security Administration - Bezpečnost dopravy) naznačují, že USA mohou vstoupit do krize na stejné úrovni, která vedla až k americké občanské válce v letech 1861 - 1865.

Likvidace Nemocnice Na Bulovce

23. ledna 2012 v 16:53 | Bohdan Babinec |  Jiní autoři

Kdo na ní vydělá?


Vážení! To, co se děje dnes ve zdravotnictví, nenapadlo by normálně myslicího člověka ani ve snu. Sousto o velikosti cca tři sta miliard Kč přitahuje k sobě nenasytné hyeny jak ze řad ODSky, tak i ČSSD. Teď, pod heslem probíhajících reforem se začnou privatizovat větší nemocnice a restrukturalizovat jiná zdravotnická zařízení do zdravotnických řetězců. Všechno jde dle slov poslance Bc. Šnajdra pro blaho pacientů.
Pro "blaho" pacientů se ruší mimo jiné fakultní nemocnice Na Bulovce a bude se privatizovat. Můžeme Vám říci předem jak dopadne tato privatizace. Přesně tak, jak nemocnice v Brandýse nad Labem, která se privatizovala za dob hejtmana Petra Bendy. Já a kolega MUDr. Jiří Somberg jsme se přihlásili k výběrovému řízeni při její privatizaci. Co myslíte, kdo byl předseda výběrové komise? Náhodou bývalý ministr zdravotnictví a současný předseda akciové společností nemocnici v Kolíně MUDr. L. Rubáš. Té samé společnosti, co zlikvidovala nemocnici v Českém Brodě. Při výběrovém řízení, když jsem upozornil, že s obálkou se manipulovalo, jsem byl odkázaný (asi notářem komise), abych se posadil na své místo, a nepřibližoval se k obálkám, místo toho aby toto výběrové řízení přerušil do objasnění skutečnosti. Jednou z podmínek na výběrovém řízení bylo, že ten kdo získá nemocnici, nesmi pět let prodat žádný z jejich objektů. Ale ejhle, nemocnice se koupila za8 mil. Kč., a za čtyři měsíce od výběrového řízení se již prodala poliklinika v Čelákovicích za4 mil. Kč a do roka pozemky ,které patřily nemocnici, za38 mil. Kč městu Brandýs. Předsedou dozorčí rady nemocnici byl " absolutně" nestranný poslanec za ODS Tluchoř, náhodou přítel dcery MUDr. Rubáše. Když byl zvolen na místo středočeského hejtmana MUDr. David Rath , tak jsme se odvolali pro nedodržení privatizačních podmínek Brandýské nemocnice vítězem výběrového řízení, a dostali jsme odpověď, že tato nemocnice byla převedena pod a.s. nemocnice v Kolíně, což je soukromý subjekt, a proto středočeský hejtman za ČSSD nám nemůže pomoct a nemůže s tím prakticky nic udělat. A odvolání jsme podali jen rok po výběrovém řízeni!!!
Vážení, proč jsme Vás seznámili s případem nemocnice v Brandýse ? Protože tak přesně dopadne i fakultní nemocnice Na Bulovce a mnohé další. Budou se rušit některá oddělení, prodávat se pozemky atp.
Proto Vás žádáme, konečně se probuďte a jděte do voleb a svými hlasy vymeťte současnou parlamentní a vládní garnituru.
MUDr. Bohdan Babinec, CSc . MUDr. Jiří Somberg

Co chybí dnešní společnosti

22. ledna 2012 v 22:59 | Jiří Pilka |  Jiní autoři

VÝZVA-nejen k zamyšlení

Člověk dnes stojí před alternativami:
zánik člověka nebo proměna člověka.
Karl Jaspers

Proč?

Současnost je přeplněna tíživým množstvím problémů, bolestnou mlhou nejasností, nejednou i negativními vášněmi. V podstatě je snadné sestavit u zeleného stolu seznam kritických připomínek, všelijaké rady na ozdravění slýcháme také často, ale mají vlastně roli zbožných, někdy naivních přání. Je však třeba je neúnavně připomínat, opakovat, konečně by je měl také každý promýšlet sám. I já jsem naivní, neumím nabízet obsáhlé návody co a jak dál, naznačím jen některé podněty.
Náprava situace není jen potřebou zítřka, spíše měsíců nebo několika let. Je to velice dlouhodobý úkol, možná na generace. Nelze si rovněž zastírat, že čeká mnoho proher, neměly by však zastínit nutnou naději, bez níž by život neměl smysl.
Jistě mnohé z nás, včetně mne, napadne: Výzva je marné počínání, házení hrachu na stěnu, pokus hlavou prorazit zeď apod. Ve starozákonní knize Sírachovec (Bible) čteme: "Štvavý jazyk zničil i hrazená města….rána jazykem drtí kosti. Mnozí padli ostřím meče, ale víc jich padlo za oběť jazyku." Zní to krutě, ale nabízí to i naději: slova, opakované výzvy, mnohé další podobné snahy pomohou ničit hrazená "města úpadku". Budiž Výzva dalším "hrachem" hozeným na pomyslnou stěnu.

Žijeme v novém středověku?

Moje představa o středověku je jistě nepřesná a naivní, chápejme to slovo jen jako symbol. Považuji ho za období častých válečných střetů, za doménu loupeživých rytířů, travičských úkladů, exaltované spirituality provázené častými střety různých vyznání, otřesného mučení vězňů, zneužívání dětí, tmářských procesů (upalování).
Bylo však i mnoho kladných podnětů. Formoval se způsob vzdělávání, základy etiky, objevoval se svět, rostly i náznaky vědeckých snah. V dalších staletích byly důležitými ohnisky vznikající vysoké školy, v mnoha klášteřích se sledovaly přírodní vědy i problémy zemědělství (viz Strahovské sbírky v Praze), astronomové rozšiřovali poznatky o vesmíru, studovala se matematika, filozofie. V dalších stoletích se mimo jiné promýšlela výchova (Rousseau). V 19.století v Čechách katoličtí knězi dělali první operace s narkózou. Stále více se připomínala otázka rovnoprávnosti žen. Umělci v některých etapách a oblastech ovlivnili tok dějin (u nás 1967-8, 1989-90). Památky z oblasti architektury, výtvarnictví, literatury i hudby několika staletí dodnes uchvacují.
A podoba s dneškem? Válečné střety nezmizely, věda se nesmírně rozvinula, ale v žádné oblasti nevytlačila nejrůznější podoby víry. Náboženství je zvláště v Orientu extrémně (skoro jako ve středověku) zneužíváno, konflikty nechybí ani v Evropě (Irsko). Neumlkly hlasy různých problematických sekt, ostudou jsou fašistická hnutí, mučení nezmizelo, loupeží se s bílými límečky, travičství bylo vystřídáno objednanými vraždami. Útisk žen je v mnoha zemích intenzivnější než ve středověku, zneužívaní dětí trvá. Nová forma boje, terorismus, deptá svět ("dvojčata" v New Yorku apod). Úspěchy vědy jsou omračující, ale uklidnění světa nepřináší.
Problémy staronové, některé tisícileté, jen převlečené do modernějších kabátů.

Nové iluze

Západoevropská společnost považuje za nejdůležitější politickou svobodu, demokracii, svobodné volby, ochranu lidských práv. Současně panuje domnění o všemocné síle ekonomie a moderních armád. Oboje je jistě důležité a opodstatněné, mnohá teritoria však demokratické nabídce nedorostla. Bohužel politické, hospodářské, vojenské a vědecké síly nestačí samy řešit problémy tohoto času. Slyšíme o záplavě drogově závislých, o velkých procentech rozvodů, o týrání dětí i seniorů, o ekonomických podvodech a krádežích, vraždách, o ničení přírody atd.
Svět prožívá rozsáhlou ekonomickou krizi, ta však nepramení jen z toku finančních prostředků. Její kořen spočívá také v odklonu od životodárných hodnot, prosadila se nová "božstva". Evropa jich adoruje pět: peníze, moc, sex, zábavu a pohodlí.
Zbožnění peněz (u států i jednotlivců), podivná role bank, jsou pramenem mnoha konfliktů. Volný trh nepřináší lidem štěstí, smysluplnou životní náplň a slibovaný ráj.
Starost o příjmy přináší leckde touhu po moci. Seriózní jednání někdy nahrazuje teror, agresivita, jsme svědky nemravnosti mnohých politiků, heroizace násilí, ztrácí se měřítka a mantinely v myšlení o zlu a dobru. Cena života klesla, zabíjení se stalo v určitých vrstvách normou. Moc je zneužívána mafiemi, bují nejrůznější druhy korupce, o čistý štít se bojuje stále obtížněji. V mnoha oblastech nezmizela diktatura podporovaná vojskem a policií, pochopitelně jednající nemilosrdně krutě. Předmětem válek už nemusí být jenom zbraně, ale přístup k naftě, elektřině a plynu.
V západní společnosti se do popředí dostal sex - především sex nedoprovázený láskou. S ním souvisí chorobný kult mládí ignorující přirozenou posloupnost života. Oblast původně výsostně intimní a krásná se stala veřejným zbožím. Nedostatek erotické kultivace dal základnu pro rozšíření zničujících nemocí (AIDS).
Média se předhánějí ve snaze být co nejsledovanější, nejčtenější, nejposlouchanější, nejkupovanější. To vyneslo do popředí zábavu jako hodnotu. Má mnoho podob: zbožnění populární hudby, fetišizace sportu, nadměrný zájem o kriminální události a společenské skandály. Do jisté míry sem lze přiřadit touhu po drogách umožňující vyřadit se ze skutečného světa i za cenu ztráty zdraví a dokonce života.
Pohodlí provází současné představy o šťastném životě. Ideál dovolené u moře, vlastnění honosné vily, dokonalý počítačový servis, neustálé telefonické i obrazové spojení s okolím, cestování po celém světě, snadno dostupná lékařská péče, stále dokonalejší auta i letadla.
Předchozí řádky naznačují jen část minusových účtů západní civilizace. Nelze přehlédnout konflikty církví, v některých oblastech trvající rasovou nenávist, hluboké sociální rozpory (chudí a bohatí, sytí a hladoví), odklon od pochopení přírody i její devastaci. Má-li se zabránit katastrofě, potřebujeme se sami sobě podívat do tváře. "Musíme připustit, že všechno, co děláme, nemusí být tak skvělé, je třeba určité pokory, " říká Madeleine Albrigtová. "Neocitli jsme se uprostřed střetu civilizací, ale uprostřed bitvy myšlenek." (Lidové noviny, 12.5.2006)
Bylo by nespravedlivé opomenout některé klady: závratné vědecké objevy, jedinečná nová umělecká díla, lety do vesmíru, zlepšení sociálních podmínek a prodloužení věku v evropské oblasti, likvidaci některých zhoubných chorob, rozvoj lékařských postupů, dlouhá období bez vojenských střetů v části Evropy, mírové a kultivující snahy některých církví, snaha pomoci chudým zemím a oblastem postiženým katastrofami.

A doma?

Největším nedostatkem je povědomí kvalitních hodnot, obecné mravnosti podle níž měříme své činy a život společnosti. Právě tento požadavek bývá zesměšňován a posmíván, ačkoliv pragmatici a ekonomisté neprokázali ve výsledcích schopnost učinit svět šťastnější. Přitom není etika naivně zdviženým prstíčkem mravokárců, ale životním názorem na vztahy lidí, na účast jedince na životě společnosti, na rozhodování při setkání s historickými nebo osobními křižovatkami. Svědčí o vůli vytvářet nejen prosperující ale harmonickou společnost i rodinu. Nabádá k osvojení soucitu, statečnosti, pracovitosti, poctivosti atd.
V pětici výše zmíněných hodnot (peníze, moc, sex, zábava, pohodlí) chybí mnohé aspekty. Bylo by třeba přiřadit a někdy i nadřadit další, podstatou kladné rysy. Například ideál služby, nastolení výrazného obdivu vůči těm, kteří pomáhají starým, dětem, nemocným, opuštěným, postiženým katastrofami. Pěstovat i vztah ke kladnému hrdinství.
Bývalo dříve v povědomí, že správný člověk je gentleman: vychovaný, slušný, ochotný pomáhat, schopný dělat lidem radost, statečný v případě obhajoby dobrých lidí a myšlenek. Co jsme nastolili místo této představy? Posměch známý jako ironizování Mirka Dušína (J.Foglar: Rychlé šípy), posmívání heslu Václava Havla o potřebě hájení lásky a pravdy (místo tohoto sloganu nebylo nabídnuto nic nového!). Kladný člověk je někdy chápán jako hodný, ale naivní blbeček, který postrádá manažerskou dravost.
Jako nutné se jeví posilování sociální odpovědnosti, většinou u mladých lidí. Studijní obory nejednou volí podle toho, "co je baví", neptají se například zda je třeba stále větší množství psychologů, filozofů apod. Po ukončení studia pak naříkají, že nemají práci. Sociální odpovědnost je třeba pěstovat nejen k sobě samému, ale i mezigeneračně. Je přirozené, že v určité etapě potřebuje starší generace pomoc mladších, nelze čekat, že vše vyřeší společnost. Stejně tak je nesnímatelná pomoc rodičů dětem. Jistá naivita při plození potomků (nechtěné děti, rozvody, týrání dětí) je jednou ze součástí mravní absence. Kultivace mezigeneračních kontaktů se proto jeví jako velice nutná.
Odpovědnost se týká i vztahu ke společnosti jako celku. Někdy lze nazvat tento rys vlastenectvím, čímž nikterak nemíním nacionalismus. Vlastenectví lze symbolicky přirovnat k péči o dobrou úroveň rodiny, která vítá každého příchozího, dovede ocenit své přednosti, nechlubí se, nenadřazuje se, je dobrým sousedem. Nepomine však zahrnout do svého obzoru i zájmy širší, evropské nebo obecně humanitní. Vlastenectví nesmí být ideovým sobectvím, ale tvůrčím, pokorným, sebevědomým a činorodým stavem duše.
Každá společnost je strukturovaná a nezbytně potřebuje i určitou mravní elitu. I toto slovo bývá posmíváno, ačkoliv přirozeně každý organismus, stejně jako lidské tělo, má svoje srdce a svůj mozek. Mravní, duchovní, vědecká, umělecká, ekonomická, politická, sportovní elita může být vzorem jednání, má vynikat vědomostmi a rozhledem, schopností koncepčních vizí. Elita je vždy pýchou dobré společnosti.
S úctou k elitě souvisí potřeba medializace špičkových osobností. Dnes se výrazněji medializují někteří politici, někteří sportovci a několik osob nebo skupin z oblasti hudby. Je to málo. Vedle zmíněných profesí by bylo spravedlivé připomínat a více popularizovat vědce, lékaře, výběr z církevní hierarchie, filozofy, ekonomy apod. Životy a dílo těchto lidí vnášejí do společnosti širší povědomí o světě hodnot, o mravních ideálech, o přirozené morálce.

Zapomenutá zbraň

Je to výchova - slovo, které nebude vždy dobře vítáno. Na rozdíl od vzdělání zajišťujícího sumu poznatků jednotlivých oborů, chápu výchovu jako širší systém pomáhající vytvořit životní postoje, principy soužití, obecnou morálku, hierarchii hodnot. Na rozdíl od vzdělání, které je jistě nezaměnitelným základem, je výchova opomíjena a někdy posmívána.
Budoucnost vyžaduje změnu myšlení napříč generacemi. Politika, ekonomika, věda apod. k tomu mohou přispět, ale samy nestačí. Je třeba názory nejen předkládat, ale pomáhat v jejich osvojování. Roli výchovy s úspěchem a po staletí využívaly církve, dozajista i komunisté a některé demokratické státy. Je jasné, že výchova může být zneužita jako může být zneužita věda. Čeká proto úkol kriticky probrat hodnoty tradované východem i západem, církvemi, politiky, filozofy a vytvořit životaschopný koncept, cosi jako ideový obzor.
Výchova v uvedeném slova smyslu není jen věcí škol, ale mnoha dalších činitelů. Znamená to například iniciovat všemi způsoby občanské organizace, podporovat hodnotově kvalitní hnutí mládeže (například skauting), sportovní a umělecké spolky nejrůznějšího druhu.
Je třeba doporučit rehabilitaci učitelského stavu. I ten bývá posmíván, přitom je jedním z klíčových nástrojů určujících kvalitu budoucích generací. Školství dnes zbytečně bloudí v hledání nejrůznějších moderních metod, ačkoli by se mohlo velice poučit na osvědčených formách minulých. Škola by měla dostat větší pravomoce a žáci méně tzv. demokracie. Jejím výsledkem je častý strach učitele ze žáků, anarchie v kázni. Nenaučí-li se žák dosti výrazné disciplině má pak potíže začlenit se v zaměstnání, kde často vládne tvrdá hierarchie, nejednou agresivní soutěživost.
Prvním úkolem škol je učit žáky, výchova byla a zůstává primérně věcí rodičů, na nich záleží jaký nabízejí vzor chování. Podmínku úspěchu představuje jejich spolupráce s učiteli. Výchova vytvářející společenské prostředí se týká všech generací a mnoha různých institucí.
Největší problém představují média, hlavně televize a nejrůznější vlivy v oblasti počítačů. Pasivní absorbování programů, množství násilí, vražd, hrubostí, kriminalistických případů (některé i varují před kriminalitou, ale nejednou jsou vlastně návodné - co a jak zlého lze udělat). Problémové působení televize doplňuje bulvár, který je masově čten statisíci dospělých i dětí. Právě média by měla propagovat elitní osobnosti, nabízet mnohovrstevný pohled na tvůrčí aktivitu nejen v soutěžích, ale ve sledování vědy a umění, historie, přírody, problémů žen, různých generací, osudy planety Země. V neposlední řadě kultivovat jazyk.
Vím, že dosavadní podněty lze zařadit pod otřepanou kategorii "jetřebismu". Přijměme je jako druh určité inventury některých problémů. Jistě mnozí čtenáři snadno doplní, co je ještě třeba. Klíčovou otázkou však zůstane odpověď na to - co dělat, jak a kdo?

Výchova?

Důraz na ni se zdá jistě být velmi staromilským. Ovšem není jiné cesty, ekonomické teorie, volný trh apod. nedovedly za desetiletí společnost k harmonické podobě, nebo alespoň k relativnímu posunu mravnosti. Kdyby státy věnovaly na rozvoj výchovy, přípravu učitelů, lektorů, popularizátorů, tisku učebnic, výrobu filmů, CD a DVD, pořádání kurzů, tvorbu televizních, rozhlasových, počítačových a filmových pořadů jen čtvrtinu toho, co stojí vojenské akce, mohl by se dostavit kolosální výsledek. Možná by pomalu rostla představa sympatického gentlemana, nebyl by to už neprůstřelný agent, ideálem ženy by nemusela být pohublá mis ze soutěže krásy, za chytráka bychom nepovažovali tuneláře, který ošidí stát anebo ukradne milióny a prchne do ciziny, ve školách by místo agresivity mohl zdomácnět respekt. Bylo by krásné těšit se na oslavu hodnot života.
Společnost nelze řídit jen zákony, nařízeními, trestními postihy. Potřebuje znovu ohniska nových myšlenek, třeba i malé buňky uchovávající a šířící lepší způsob života a nová poznání i spojitost s tradicí. Osobnosti, které nabídnou příklad svým životem, učitele a vědce, kteří obohatí myšlenkový obzor filozofickou rovinou, umělce nevytvářející jen atrakci, tragédie, drastičnost nebo sterilní zábavu podle poslední módy. Kéž bychom mohli uvítat početné úspěšné podnikatele, kteří dobře zváží směr svých sponzorských aktivit.
Metody, postupy, legislativa, propagace této myšlenky nemohou být náplní této Výzvy. Postupy by byly řešitelné, najde se mnoho moudrých lidí ve vědě, církvích, dokonce i v politice, kteří by mohli nastíněné úvahy dále domýšlet a učinit kroky k realizaci některých návrhů. Jistě to je úkol na dvě tři generace, ale mělo by se o něm uvažovat. Nesnímatelná a neodmyslitelná je však odpovědnost úplně každého jednotlivce jak vůči sobě a vlastní rodině, tak vůči společnosti. Začněme každý u sebe a ve svém okolí. Připojme se k řadě pozitivních aktivit, které u nás existují.
Nebude-li lidská společnost (nebo alespoň její část) usilovat o změnu myšlení, může se naplnit katastrofální varianta Jaspersovy alternativy.
PhDr Jiří Pilka (1930)

Finančnice od Karla Jaromíra Erbena

21. ledna 2012 v 12:15 | Neznámý |  Jiní autoři

Trocha poezie nikoho nezabije

Pamatuješ ještě Erbenovu Polednici??
Tak tohle je paráda, napsat současnost a přitom zachovat rytmus a slovosled a význam klasika!!!
K. J. Erben - Finančnice

U záložny lidé stáli,
z plna hrdla křičeli.
Kde jsou naše prachy, králi,
kam úspory zmizely?

Královy jim ruce kynou -
mlčte, dám vám svobodu!
Lid však kleje: piješ víno,
nás posíláš pro vodu!!!

Tady každá rada těžká
ve čtvrtek i v pondělí.
Zeptejte se Klause, Johna
kam se prachy poděly.


Král jim hází hračky z věže -
Klause, Ježka, Kohouta.
Všechno marno, Klaus i Ježek
bum bác letí do kouta.


Bude-li vám, lidi, zima
bude-li se krátit dech,
chcete-li se míti prima,
čtěte si v mých dramatech.

Zase křičí, rudnou v líci -
čti si svoje kydy sám!
Že na vás, vy nezbedníci,
Koženého zavolám?

Pojď si pro ně, zbohatlíku,
pojď, vem si ty zlostníky!
A hle, kdosi bere kliku,
lodě, banky, podniky -



Jako stín se ruka plíží,
na co sáhne - otočí.
Z obýváků, ložnic, spíží
vybírá si obročí.

Již vztahuje černé ruce
po chlebě i po soli -
Sametová revoluce
dneska právě vrcholí



Slyšte, první, druhá, třetí,
v poledne zvon udeří -
klika cvakla, dveře letí -
EU vchází do dveří.

Ve mdlobách tu národ leží,
na čele se perlí pot.
Pokladna je prázdná, temná -
zbudou prachy na důchod?