Duben 2012

Lze dát politice pravidla?

28. dubna 2012 v 17:22 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Politika - rvačka kvůli zájmům, maskovaná jako zápolení kvůli zásadám. - Bierce Ambrose
Ministr kultury Jiří Besser a vedoucí jeho tiskového odboru Stanislav Brunclíkfoto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Ve včerejších Lidových novinách (27.4.2012) mě zaujal článek Jana Vaculíka, podnikatele v oblasti průmyslu, nazvaný "V politice se řízení jakosti nenosí?"
Jan Vaculík srovnává politiku s průmyslovou praxí a službami, kde zárukou úspěchu je omezení vzniku zmetků či moderněji neshod. Neshoda je v systémech řízení kvality chápána jako odchylka od definovaného požadavku. Firmy si musejí často dávat svůj systém řízení kvality certifikovat, což pak usnadňuje uplatnění na zahraničních trzích.
Jan Vaculík uvádí příklady politických zmetků. Tak např. politik Bohdan Dvořák svého času přivedl KAN do ODS a pak po čase z ODS sám odešel na protest proti špinavým praktikám při financování strany. Dále tzv. sarajevský atentát je uváděn jako příklad neřešení situace. Dnes je takovou neřešenou situací rozpad Věcí veřejných. Nepřiznaný majetek exministra Jiřího Bessera a pak jeho odchod z funkce mají dokazovat, že zmetky produkují všechny strany, tedy i TOP 09 a Starostové.
Vaculík chápe politiku jako službu, v níž by se rovněž měl uplatňovat vhodný systém řízení jakosti (kvality). Jeho firma se při zavádění systému hodně naučila od Němců. A tak vyslovuje jakousi předpověď, že kyž se to nepodaří vlastními silami, můžeme se obsloužit i v zahraničí.
Snad je to narážka i na to, že zracionalizovaná Evropská unie s jasnými pravidly pro své členy by nebyla k zahození.
Ještě připomenu, že i ČSNS, když jí teklo do bot v období 2002 - 2004, snažila se již tehdy o nějaké nové přístupy ke své politice a k účinnějšímu vnitřnímu řízení. Hospodářská rada strany v červnu 2002 poctivě analyzovala chyby ve svém dřívějším hospodaření, byly činěny pokusy o analýzu silných a slabých stránek strany a jejich využití k nalezení nové vize, cílů, programu a tak podobně. Už to nepomohlo. Nakonec vše sklouzlo do zaběhlé praxe a strana se zařadila mezi okrajové strany.
I Miroslav Macek (ODS) kdysi říkal, že politika je o zájmech a tak se snad snažil vysvětlit postupy, které strany aplikují. Ze všeho mě trochu mrazí. Končím ještě jedním citátem od Karla Čapka:
V parlamentu nemluvíte za nás, jen se o nás dohadujete.

Kritický pohled na akce Odborů

27. dubna 2012 v 14:47 | Karel Steigerwald v iDnes 26.4.2012 |  Jiní autoři

Odbory budou paralyzovat stát. Pak přijde jejich ráj.

26. dubna 2012 14:00
V sobotu odbory paralyzují stát. A když ne, tak příští sobotu. Nebo za měsíc. Je to cíl. Nástrojem je generální stávka. Nic nebude fungovat. Nic nepojede, nebude se svítit, nepřivezou chleba. Povalí to vládu.
Vuvuzely, houkačky, plakáty, balonky... Účastníci odborářské demonstrace v
Vuvuzely, houkačky, plakáty, balonky... Účastníci odborářské demonstrace v rámci kampaně Stop vládě před startem pochodu v Praze. (21. dubna 2012) | foto: Petr Topič, iDNES.cz
Podle předáků odborů je to demokratické právo. Vláda se jim hnusí, tak ji smetou. Nastolí se vláda opačná. Nejlépe lidová. Bude bránit sociální stát. Ani korunu z peněženky lidu, řekl by Gottwald.
Může se ale stát, že některé odbory budou chtít jinou lidovou vládu než ty druhé. A jiný sociální stát.Víc pro železnici, ne víc pro hutníky. Co pak? Půjdou zas do stávek - do zboření státu - proti sobě? Jedna lidovláda bude muset porazit tu druhou, protože bude mít lepší pravdu. Jak? Silou. Silou revoluce. Silou, přirozeně, gilotiny či u nás spíše šibenice. Nastolí se jeden lidostát, který porazí ten druhý.
Co kdyby už v sobotu vystoupili proti odborářům neodboráři. Šli by do ulic s opačnými požadavky: svrhnout nadvládu odborů, dotáhnout reformy sociálního státu. Zabránit dalším dluhům. Jak by protiodborářská demonstrace vypadala? Stejně jako ta odborářská. Zavřou se podniky, zastaví se doprava, nebude jídlo,voda, plyn, hostince zavřené, nebudou se dávat výplaty. Protistávka trvá, dokud neskončí stávka.
Nevím, jestli toto některý z předáků odborů pochopí. Stávkuje jich sto tisíc. Příště dvě stě tisíc. Ale neodborářů je mnohem víc než odborářů. Souboj dvou stávek vyhrají. Tomu souboji se ve vypjaté podobě říká občanská válka. Prostředky sporu na ulicích se zahušťují, začne se střílet, zapalovat domy, trefení padají k zemi.
Obvyklé postupy demokracie, (volby, pády vlád, nové volby, ústupky sil, zas volby, a tak dokola,) se přenášejí do ulic, kde je nahradí síla barikád. Zákon jde stranou, platí jediné: nás je víc, i když je nás méně. Odboroví vládci říkají, že vládu, kterou povalí, osmdesát procentlidínechce a že oni těch osmdesát procent lidí zastupují. Moc a mandát nedávají už volby, nýbrž tabulky volebních preferencí
Kolem odborů se chodí po špičkách
Odbory by se měly přiznat: my nechceme demokracii, volby, mandáty, parlamenty, koaliční a opoziční útvary, bojující podle zákona a ústavy, my chceme pouliční demokracii podle nás, protože máme pravdu a zastupujeme většinu národa. To je odborářská demokracie proti demokracii vykořisťovatelů. My si moc vynutíme na ulicích spravedlivou silou. Asi by je překvapilo, kdyby i někdo jiný šel na ulici dobýt si moc stejně: spravedlivou silou.
Kolem odborů se chodí po špičkách. Jsou to jacísi revoluční táborité, pro které neplatí zákony. Mohou si na ulici a v podnicích dělat, co chtějí. Nikdo se neozve,vše, co napáchají, je předem amnestováno, protože odbory mají právo na své právo. I politici všeho zabarvení říkají: odbory mají právo na to, co dělají... Bojí se jich, jejich agresivity, jejich obsazování vlaků, továren, jejich hospodářské bezohlednosti, jejich svévolného pojetí demokracie jako svobody vydírání občanů.
Kdyby se jednotlivci chovali jak odbory, skončili by ve vězení. Odbory mají výjimku. Mohou vše. Místo odbory říkejme politická strana, která má výjimku. Kdyby jiná politická uskupení zastavovala dopravu, bránila lidem v piráci, vynucovala si tím přijetí svých politických představ, brzy by se ta uskupení ocitla mimo zákon.
Odbory to vše smí. Nevím proč. Ve většině politických stran je dost různých zaměstnanců, kteří by mohli státu, rozuměj, ostatním občanům, pořádně zavařit. Bankovní zaměstnanci zavřou banky, vypnou bankomaty, dokud vláda nepřijme jejich požadavky. Byla by to pěkná válka: stávky proti stávkám, pravda proti pravdě, chaos proti chaosu. Ať teče krev pro výši DPH.

Demokracie není válka v ulicích

Opozice odboráře popohání. Vidí v nich schodyk brzké moci. Učí je kousat, dodává jim odvahu. Myslí si, že až ona bude u moci, odbory zkrotnou. Sociální demokracii stále nedochází, že bude-li u moci, bude i ona spořit a sociální stát opravovat. Chce mít na krku rozdivočelé mistry pouličních kraválů a secvičené organizátory generálních stávek, toho nejhrubšího vyděračství nikoliv směrem k vládě, nýbrž k spoluobčanům.


Má být vláda složená výhradně z odborníků?

23. dubna 2012 v 21:08 | Ilona Hubená |  Jiní autoři

Kritika vlády ze všech úhlů pohledu

Současná vláda odborníků, kvůli nimž jsme se angažovali v sametové revoluci:

chemik - ministr financí,
nevoják a archivář - ministr obrany,
podnikatel a multimilionář - ministr práce a sociálních věcí, hasič - ministr zemědělství lékař - ministr průmyslu a obchodu, bachař - ministr školství, taxikář - ministr vnitra, hajný - ministr zahraničí, družinářka - ministryně kultury, sociální pracovník - ministr dopravy atd.

A zaštituje to bývalý předseda SSM, vedoucí BSP-SČSP a kandidát KSČ jako premiér.
A pak ať se někdo diví, že to u nás tak katastrofálně dopadá.
A to už jich ten "svazák" 7 vyměnil !!!
Zleva: Heger (TOP 09), Dobeš (VV), Pospíšil (ODS), Kocourek (ODS), Drobil (ODS), Schwarzenberg (TOP 09), Drábek (TOP 09), Besser (TOP 09), Klaus, Fuksa (ODS), Vondra (ODS), Jankovský (VV), Nečas (ODS), Bárta (VV), Kalousek (TOP 09) a John (VV)

Jakoby na okraj včerejší demonstrace odborů

22. dubna 2012 v 10:11 | Dominik Duka v Radiožurnálu

Uvědomovat si cesty a formy demokracie

Vybráno z druhé části autorovy promluvy: Svůj názor můžeme pochopitelně vyjadřovat protestem. Je to ostatně součást demokratické společnosti a právo na něj je zajišťováno ústavou a příslušnými zákony. V době vlády jedné strany, či správněji diktatury KSČ, tomu tak rozhodně nebylo.
Nevadí mi protesty, ale vadí mi množství projevů, které už dávno překročily míru pokojného protestu a staly se projevy hrubiánství a vulgarity. Tím se protest sesouvá z roviny demokracie do roviny ochlokracie. Vím, že to není záměr většiny demonstrujících, ale bylo by na straně organizátorů, aby si této skutečnosti více všímali.
Co však postrádám nejvíce v této závažné situaci, je ochota k jednání a vyjednávání. Chybí schopnost přistupovat konstruktivně k řešení problémů. Na této situaci se podílejí i sdělovací prostředky, které staví všechny názory na jednu rovinu. Slova odborníka jako by měla stejnou váhu jako projevy neznalců a recesistů.
Myslím, že už není možné chápat politická jednání jako fotbalový zápas, jako by šlo o to kdo s koho. Situace je jiná. Přidat jednomu znamená vždy ubrat druhému. Proto je nutné hledat širší konsensus na obou stranách. Podíl racionality, vzájemné úcty a tolerance jsou třemi základními sloupy jakéhokoliv jednání. Bez nich se řítíme do chaosu.

Nejlépe to řekl Václav Krása

21. dubna 2012 v 23:11 | Z ČT 24 vybral Jaroslav Skopal

Z demonstrace odborů 21. dubna 2012

Václav Krása z Národní rady osob se zdravotním postižením řekl: "Pane Kalousku, je třeba hledat peníze tam, kde jsou, a ne u nás lidí se zdravotním postižením, u důchodců, u rodin s dětmi." (Viz záznam mezi 2:42 - 2:54)
Dnešní demonstrace byla podle ministra financí a místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska politická, protože na ní podle něj zněly ryze politické požadavky. Nicméně vláda jim podle Kalouska nemá v úmyslu vyhovět. Šéf odborů Jaroslav Zavadil se naopak domnívá, že šlo o sociální demonstraci, o demonstrace proti sociálním dopadům. "Byla to občanská demonstrace," řekl v rozhovoru pro ČT.
Události o protivládní demonstraci 21. dubna 2012:


Dva bratranci komunikují

20. dubna 2012 v 22:54 | z webu ČSNS 2005 |  Jiní autoři

Na třetího se snášejí výtky

Vážení přátelé.
V sobotu 14.dubna se konalo na Staroměstské radnici v Praze slavnostní shromáždění u příležitosti 115. výročí založení České strany národně sociální. Tohoto slavnostního shromáždění se zúčastnilo i několik členů naší strany. V přátelské a důstojné atmosféře jsme společně s dalšími členy i hosty zavzpomínali nejen na dávnou a slavnou historii strany, ale i na nedávné likvidační pokusy všech nepřátel národně sociálních ideí a programů strany.
V Jiříkově sále byla připravena i výstavka historických písemností dokládajících 115ti-letý vývoj nejstarší politické strany, působící kontinuálně a bez přestávky ve věci národních a sociálních zájmů. Po dobu nacistického útlaku pracovala strana v londýnské vládě
V současné chaotické době monopolního kapitalizmu jsme se opět utvrdili v tom, že myšlenky a program národního a sociálního státu by neměli být zapomenuty.
16.4.2012 Karel Janko

Česká strana národně socialistická (ČSNS 2005)

vyzývá českou společnost k zamyšlení nad současným vnitropolitickým vývojem. Dnešní politická elita se vzdaluje od každodenní reality a skutečných potřeb české společnosti. Její ekonomické zájmy a všude přítomná korupce vedou k úpadku morálky k devastaci národního hospodářství. Naše strana se plně hlásí k ideovému odkazu prvorepublikové Československé strany národně socialistické - strany Dr. Edvarda Beneše a Dr. Milady Horákové. Vlastenectví není pro nás zapomenutou hodnotou ani zbytečnou frází.

Proto trváme:

  1. na tom, že české národní zájmy v oblasti politiky, ekonomiky a kultury mají naši prioritu,
  2. na zásadním podílu státu ve strategických podnicích,
  3. na zavedení přísné kontroly finančních toků zdravotního a sociálního systému státem,
  4. na tom, že dopady krize nesmí nést ti, kteří ji nezavinili. Proto trváme na zachování sociálního státu,
  5. na zavedení progresivní daně z příjmu fyzických osob,
  6. na tom, že zákony musí platit pro každého. Požadujeme zvýšit tresty za korupci a ekonomickou kriminalitu,
  7. na změně volebního zákona, který nastolí zcela rovné podmínky pro všechny politické strany včetně zásadního snížení procentní hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny,
  8. na zavedení doživotního trestu za opakované vraždy a pracovní povinnosti pro vězně,
  9. na platnosti dekretů prezidenta Dr. E.Beneše.
Uzrál čas na provedení radikálních změn v české politice !!


Jiří Paroubek k Vítu Bártovi

17. dubna 2012 v 23:06 | Jiří Paroubek na webu NS-LEV 21 |  Aktuality

O jeho sociálním cítění

Vít Bárta nejen, že má tu drzost nadále zůstávat v Poslanecké sněmovně a poškozovat tak všechny slušné poslance a politiky napříč spektrem, ale rozhodl se zároveň pro kandidaturu na hejtmana v Plzeňském kraji.
Své rozhodnutí nevzdat se mandátu poslance Bárta ospravedlňuje opakováním mantry o půjčkách pro poslance v tíživé finanční situaci, kterým v důsledku rozhodnutí sněmovny reálně poklesly příjmy. Když je tedy Vít Bárta takový dobrák a sociálně citlivý muž, věřím, že ze svých peněz nyní pomůže všem důchodcům, rodinám s dětmi, matkám samoživitelkám a vlastně všem lidem, kterým v důsledku vládních škrtů, jež Bárta sám podpořil, v letošním a příštím roce reálně poklesnou příjmy.
Pokud si dobře pamatuji, tak Vít Bárta ani jeho politická pobočka ABL, Věci veřejné, před volbami pokles příjmů lidem neslibovali. Napraví to nyní, nebo budou nadále držet basu s Nečasem a Schwarzenbergem?

Jiří Paroubek, předseda NS-LEV 21

Z projevu předsedy ČSNS ke 115. výročí jejího vniku

17. dubna 2012 v 22:52 | Jaroslav Rovný |  Jiní autoři

Světlá i potemnělá minulost strany a problémy současné české politiky

Není lehké spočítat kolik národních socialistů prošlo koncentračními tábory a komunistickými lágry. Zcela nepochybně lze období od založení strany až do roku 1948 nazvat obdobím slavné historie strany. Byla to doba zakladatele strany a jejího předsedy, senátora a 1. československého ministra obrany bratra Václava Klofáče. Význam prezidenta republiky a prvního místopředsedy strany bratra Dr. Edvarda Beneše nelze v dějinách našeho státu přehlédnout. Nemohu zapomenout na pražského primátora a nástupce br. Klofáče v čele strany, br. Petra Zenkla. Byla to doba, ve které ČSNS vychovala a katapultovala do československé politiky desítky ministrů, stovky primátorů a tisíce starostů. Až do konce první republiky byli v Pražských čtvrtích výhradně národně socialističtí starostové. Ve stejné době pouze dvě města v republice neměla národně socialistického starostu - byl to Hradec Králové a Plzeň. Dalších tisíc starostů měla strana na českém venkově. V únoru 1948 přivedli posluhovači komunistů stranu do lůna Národní fronty. Na dlouhých 41 let se strana stala pouhou stafáží komunistů při vytváření iluze o proletářské demokracii. I toto neslavné období bohužel patří a bude patřit do historie strany. 41 let budování socialismu poznamenalo stranu natolik, že se po listopadu 1989 nedokázala zorientovat v nově vzniklé situaci a do vedení strany nechala zvolit mladé, hodně ambiciozní a národní frontou vychované lidi. Tato skutečnost nemohla občany našeho státu přesvědčit o tom, že ve volbách v roce 1990 kandidují skuteční národní socialisté, k tomu ještě pouze s jediným programem a tím byl balkon Melantrichu. Trochu málo na to, aby se strana stala vážným konkurentem OF. Dnes lze jednoznačně říci, že tehdejší propad ve volbách byl začátkem dnešního stavu, a to i přesto, že se v následujících volbách v rámci LSU národně socialistická strana do parlamentu na čtyři roky dostala. Bohužel, nedokázala najít vlastní projev a stala se pouhou stafáží ODS. Propadem v dalších volbách bylo zahájeno období, které lze nazvat obdobím rozdělování, slučování a tunelování. Následkem toho strana postupně přicházela o svůj restituovaný majetek a měnila často svůj název.
V rámci Evropské unie nemají národně orientované strany na růžích ustláno. Vstup německého kapitálu do českého mediálního prostoru znamenal pro ČSNS výrazné omezení její možné mediální propagace. Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše jsou také, a to zcela vědomě, spojovány s ČSNS. Trestní oznámení, které jsem podával po konečném vytunelování strany bylo v celém rozsahu odloženo. Přitom šlo nejen o majetek strany, ale jednalo se také o upozornění na to, že v našem státě je tak mizerné právní prostředí, že lze beztrestně vytunelovat kteroukoliv politickou stranu třeba i parlamentní.

Tuto téměř absurdní dobu nelze v tomto vystoupení popsat. Proto si dovolím několik málo vět nasměrovat k budoucnosti. Na počátku diskuze o obsahu národně sociální politiky vždy stojí otázka, co je to národní program a význam slova "národní" v názvu politické strany. Spojení s konkrétním národem je určitě na místě, to ovšem neznamená, že by se vždy automaticky jednalo o vymezování se vůči ostatním národnostním menšinám. "Čechy Čechům"; "Nic než národ" - byly a jsou pro ČSNS nepřijatelné projevy. Od vyhlášení Československa měla strana základní politický cíl, a tím bylo zajistit dobré fungování státu a jeho institucí, dalším cílem bylo hledání cesty k dobrému soužití s menšinami ostatních národů. Není pochyb o tom, že význam slova národní byl a je mnohdy v souvislosti s politikou zneužíván v různých extremních formách. Odmítám ovšem jakékoliv zobecnění. Na druhé straně nelze přehlédnout, že existují programové zásady které národní politiku vysloveně charakterizují. Jedná se především o důraz na dobré fungování státní správy, dodržování předpisů, zákonů a vymahatelnost práva, a to ve všech oblastech občanského soužití. Přenos těchto zásad do podnikatelského prostředí jeho rozvoj pozitivně ovlivňuje. To byl také důvod, proč měla strana v minulosti svou voličskou základnu mezi živnostníky a pracovníky státní správy. Dnes, stejně tak i v budoucnu, bude mít svou perspektivu takový národní program, který se nebude zabývat pouze otázkou českého národa, ale především problematikou Českého státu, ochranou jeho kulturního dědictví a jeho zájmů ve sjednocené Evropě.

Druhým pilířem programu národních socialistů zůstává program sociální. Ten do budoucna bude ještě mnohem důležitější než program národní. Také zde má strana možnost navázat na historii. Na práci Petra Zenkla v oblasti sociální politiky určitě Praha nikdy nezapomene. Odlišnost sociálního programu naší strany od programu sociálních demokratů bylo možné spatřit především v tom, že postrádal jakékoliv prvky populismu. Vždy se jednalo o program realistický, který se opíral o tři pilíře, solidaritu, generační odpovědnost a ekonomickou výkonnost státu. Také do budoucna musí strana naplňovat své sociální poslání. Rozhodně budeme prosazovat v oblasti penzí plnou odpovědnost státu, stejně tak tomu bude u zdravotnictví a školství. Pokud v těchto oblastech připustíme nějaké poplatky, tak budou pouze sloužit jako prostředek proti zneužívání systému. Nehodlám v tomto mém slavnostním vystoupení představovat jednotlivosti programu ČSNS. Mým cílem je sdělit Vám, váženým hostům, že ČSNS se nehodlá smířit s tím v jaké situaci se nachází. Řečeno slovy našeho bratra, předsedy Petra Zenkla: "Národní socialismus je věžně živý". Tato politická idea vychází z vlastenectví a sociálního cítění. Slova pana prezidenta Masaryka bych parafrázoval takto: "Strany se udržují těmi ideály pro které vznikly".

O tom, že národně sociální politika je atraktivní i dnes, svědčí veliké množství stran a politiků, kteří aktivně vystupují s tím, že jim jde o ochranu národních zájmů. Došlo to tak daleko, že se k historii národních socialistů hlásí i nově založené politické subjekty. Nemůžeme a také nechceme nikomu určovat jakou politickou linii si zvolí, budeme ovšem dbát na to aby historii nejstarší strany v našem státě nikdo nezneužíval ke svému prospěchu. Velice důrazně z tohoto místa prohlašuji, že Česká strana národně sociální, která byla založená před 115 lety v tomto sále, je stále v činnosti a je připravená nabídnout občanům Českého státu program, který umí daleko lépe než současné parlamentní strany řešit problémy nejen ekonomické, ale i sociální.

Rozhodně nehodláme nečinně přihlížet tomu, na jak nízké úrovni je důvěra občanů v instituci, kterou nazýváme stát. Nedůvěra k policii a justici je alarmující. Korupce prolezla do všech oblastí života naší společností. Za tento stav nesou odpovědnost všechny vlády po listopadu 1989, všechny politické strany, které zasedli a zasedají v parlamentu. Je bezpodmínečně nutné, aby politické strany začaly plnit jednu ze svých základních rolí, a tou je výchova vlastních politiků. Není možné, aby strany peníze občanů i nadále pouze utrácely za nákladné kampaně a za nákup celebrit a mediálně známých tváří.

Řídit stát a nést za to odpovědnost by měli lidé, kteří jsou pro politiku vychování a své schopnosti již prokázali v komunálním prostředí.
Své vystoupení ukončím slovy, ČSNS přes veškeré peripetie není žádné prošlé zboží.

Nepůjčujte si od bank

16. dubna 2012 v 23:08 | Z redakce Jaroslava Poláka |  Jiní autoři

Tak zní jedna rada, jak se zbavit krize

Více uslyšíš na

Kope někdo hrob i českému zemedělství?

16. dubna 2012 v 15:35 | Miroslav Motejlek |  Jiní autoři

Čeští potravináři padají na hubu, dovoz silně dotované produkce z EU je ničí

05. 04. 2012 - 22:08
Výrazný nárůst dovozu potravin ze zemí západní Evropy v posledních měsících ohrožuje samotnou existenci mnoha českých výrobců potravin. České řetězce jsou zavaleny levnými masnými výrobky, mléčnou produkcí i pečivem ze starých zemí Evropské unie.
Západoevropští zemědělci pobírají o tolik větší dotace, že mohou prodávat opravdu velmi levně. Například prasata z Německa a Belgie jsou výrazně levnější než od českých chovatelů. Západoevropští potravináři toho pak využívají a posílají levné výrobky do východních zemí. Česká republika je zcela otevřená a to může vést k nedozírným následkům.
Marže západních potravinářů jsou aktuálně velmi vysoké. Profitují nejen na dotacích pro tamější zemědělce, ale také oni sami dostávají výraznou pomoc od státu - dotování technologií, dotace na ekologická vozidla, podpora pracovních míst věcmi jako kurzarbeit (zaměstnanci mají zkrácenou pracovní dobu, ušlou mzdu jim
místo zaměstnavatele hradí stát), atd.
K těmto neférovým a diskriminačním podmínkám je třeba ještě připočítat agresivní nákupní modely obchodních řetězců v České republice.
V souhrnu to znamená, že české potravinářství není nijak chráněno a to může znamenat jeho existenční ohrožení. Řada menších a středních výrobců už dnes zápasí s nedostatkem financí a jejich zadlužení se výrazně zvyšuje. Zavedení netarifních opatření vůči dovozům potravin se jeví jako nevyhnutelné.

Reakce Petra Krause:
Zdá se mi jako zázrak, že tu vůbec nějací zemědělci ještě existují. Vztah současného režimu k zemědělství, potravinářství apod. nelze označit jinak než jako tupou přezíravou bezohlednost k národním zájmům a otevírání dveří uměle levnějším (státem dotovaným) zemědělským produktům z (hlavně sousedních) zemí. Je to svým způsobem umění přeměnit dobře, pronárodně fungující, a (v řadě položek) jasně konkurenceschopné zemědělství v trosky. Takhle jsme ovšem dopadli v mnohém. Bude to fuška, důkladně zamést.
Ahoj, všichni,
Petr Kraus