Květen 2012

Informace z nakladateleství Marek Belza

28. května 2012 v 22:35 | Marek Belza |  Jiní autoři
Vážení přátelé, dovoluji si upozornit na
výrazné slevy vybraných knižnícht itulů:
VLASTIMIL PODRACKÝ: Prorocká trilogie

NAKLADATELSTVÍ MAREK BELZA
Prazska 726/73, 407 46 Krasna Lipa
Czech Republic
Mobile: +420 737 925 452
http://mbelza.sweb.cz

Nezapomínejme na 27. květen 1942

26. května 2012 v 19:51 | S využitím Deníku Jaroslav Skopal |  Aktuality

Historická pravda po čase obvykle vypluje na povrch celá

Převzal jsem část rozhovoru Kateřiny Perknerové s Jaroslavem Čvančarou (na obrázku), zveřejněném v Deníku 26.5.2012
Historik Jaroslav Čvančara
Nejdříve si připomeňme foto aktérů atentátu na Reinharda Heydricha Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše.

..... Takže Němci se vyrovnali s holocaustem, ale k našemu odboji se stále stavějí rezervovaně?
Ano, přinejmenším. Možná proto nikdy nerozkryjí důvod, proč utrpěli porážky tam, kde měli vítězství téměř na dosah.
Nasazení stovek lidí, techniky a zvýšení brutality nacistům nepomohlo. Uchýlili se tedy ke lsti. Kdo přišel s nápadem na vyhlášení amnestie pro lidi, kteří o atentátu věděli? Ten totiž přivedl na gestapo i Karla Čurdu.
Možná to bude pro někoho překvapení, ale K. H. Frank nebyl žádný blbec, to byl poměrně vzdělaný, sečtělý muž. Byl to on, kdo hned první den po atentátu rozmluvil Hitlerovi, aby bylo okamžitě zatčeno 10 000 Čechů a 100 nejvýznamnějších zastřeleno. Udělal to z čistě pragmatických důvodů a taky věděl, že pokud má Hitler změnit své rozhodnutí, což dělal málokdy, musí mu předložit pádné argumenty. Předestřel mu jistou strategii, jak se dostat k atentátníkům. Když se to nedařilo, přišla podle mne policejní provokace, která vedla k vypálení Lidic. K. H. Frank se totiž měl 9. června sejít s Hitlerem a těžko mu mohl říct, že k atentátu nemá vůbec nic. To tajemství si sice Böhme a Geschke vzali do hrobu, ale já se domnívám, že chtěli zachránit Frankapřed odvoláním, a proto mu přihráli tzv. nález zbraní a radiostanice, které tam předtím nikdy nebyly.
Karel Čurda byl v roce 1947 popraven. Jiní ale trestu unikli. Například Heydrichův řidič s ochránce Johannes Klein nebo muž, který protektorovu smrt vyšetřoval, SS-Sturmführer Heinz Pannwitz. Právě originál jeho zprávy o atentátu vychází nyní poprvé. Dověděli jste se z ní něco překvapivého?
Nic šokujícího tam není, ale upřesnění detailů ano. Poprvé jsme se například dočetli, že Gabčík byl od Heydricha vzdálen ne méně než 120 centimetrů, maximálně metr a půl.
Ale netrefil...
Těžko říct, možná nezmáčkl spoušť. Já si myslím, že šlo o technické selhání samopalu. Pravdu se už nikdy nedozvíme.
Pannwitz se nevzdal západním spojencům, ale Rusům. Asi k tomu měl dobrý důvod.
To jistě, byl v sovětském zajetí a tamější tajná služba ho zavázala ke spolupráci. Díky tomu se Sověti dostali k zajímavým výpovědím. Pannwitze pak propustili a on zemřel v klidu v Německu
Esesák Klein také umřel jako spokojený důchodce.
O něm jsme se domnívali, že padl na východní frontě, ale od Heydrichova syna Heidera jsem se dozvěděl, že když se učil automechanikem, u Kleina přímo bydlel. Okamžitě jsem se ho zeptal, co Klein říkal o atentátu, ale k mému zklamání mi neodpověděl, prý se o tom nikdy nebavili.
Na české straně byl zase zavrženíhodnou postavou Ladislav Vaněk - Jindra, který se jako významný člen Sokola zapojil do odboje, ale po zatčení vyzradil mnohé a nakonec spolupracoval s StB.
Profesor Vaněk je zajímavá postava. Řadu let vyprávěl důvěřivým publicistům nesmysly o atentátu a vytvářel kolem sebe gloriolu hrdiny. Vaněk ovšem na gestapu nejen velmi ochotně vypovídal, ale o své odborářské činnosti bájil tak, že do rukou Němců padali další a další lidé.
Vlastně kvůli němu zběsile rozšiřovali pátrání, místo aby se soustředili na východní frontu. Pro Vaňka to byl způsob, jak si zachránit krk, on sám tomu říkal "vymoct si od osudu zvláštní milost".
Po válce si ji vymohl tím, že velení Rudé armády v Praze předal velitele gestapa a jejich české pomahače. Ti z valné většiny nikdy nebyli do Československa vydáni k potrestání.
To byl jeden důvod. Tím druhým byly cenné informace, které Vaněk měl a československá rozvědka je mohla využívat. Vaněk prostřednictvím své družky Herty Hönigsveldové udržoval dokonce kontakt s Pannwitzem.

Na obrázku vlevo je Jan Keller, poslední starosta České obce sokolské před zákazem Sokola, kterého před Lidovým soudem významně poškodila právě výpověď Ladislava Vaňka (vložil Jar.Skopal, foto poskytl Stanislav Berton žijící v Austrálii, který sám shromáždil k Ladislavu Vaňkovi celou řadu dokumentů a také je postupně publikoval).

Vraťme se k pozitivním postavám. Jednou z nich byl pravoslavný kněz Vladimír Petřek, který poskytl parašutistům úkryt v kostele v Resslově ulici - a zaplatil životem. Jaký byl osud jeho rodiny?
On sám byl spolu s dalšími duchovními odsouzen 3. září 1942 k trestu smrti, ti byli následujícího dne skutečně na Kobyliské střelnici popraveni. Sám Petřek ne, protože 4. září Němci zatkli profesora Vaňka, který pak sloužil k identifikaci dalších lidí při konfrontacích ve vězení. Proto byl Vladimít Petřek zastřelen až 5. září. Osudy jeho rozvětvené rodiny byly tragické. Všichni sourozenci a rodiče skončili v koncentračních táborech, jen několik jich válku přežilo. Nedávno zemřela Petřekova sestra Jiřinka. Krátce po ní - a to bylo překvapení - zemřela i jeho bývalá manželka. Tu Němci nikdy nezatkli, ačkoliv byla židovského původu.
Historici připomínají i to, že Němci byli po atentátu bezradní, protože se projevila mimořádná odvaha českých žen.
V tom není důvod nevěřit dobovým německým zprávám. Například Hans-Ulrich Geschke napsal, že byli překvapeni statečností českých žen, které se netajily odhodláním přinést jakkoli vysokou oběť. Z hlediska dnešní doby, kdy tato podivná společnost žije jinými hodnotami, nám to může připadat nepochopitelné. O to víc bychom si těchto lidí měli vážit.



Kluk z Břeclavi

25. května 2012 v 17:22 | Miroslav Rozkošný |  Jiní autoři

a jak to vlatně bylo?

Případ patnáctiletého hocha z Břeclavi dvakrát vzbudil pozornost médií a veřejnosti. Poprve když puberťák
se předváděl před svými vrstevníky, spadl přitom a svá ošklivá zranění svedl na Romy. Nedávno jeho případ vzbudil pozornost znovu. To když policie přišla na to, že lhal. Případ sotva zletilého puberťáka však lze brát i optimisticky s tím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Rasistická nálada v naší společnosti je totiž u nás v současné době snad největší od dob, kdy cikáni přestali kočovat a pokud vláda a parlament s tím nedokáže nic dělat, alespoň tento případ může přimět tak zvaně chytit se za nos lidi, kteří společnosti podsouvají názor, že všichni cikáni jsou zlí a bílí dobří.

O konání, které vede k nechtěnému, ale pozitivnímu cíli se říká, že pámbíček to dobře zařídil. Škoda jen , že si k tomu vybral sotva zletilého kluka a jeho už tak nešťastnou matku.

Rathova omluva

24. května 2012 v 9:09 | Neznámý autor |  Aktuality

Jeden z nejsledovanějších modelových případů


O namyšlenosti

23. května 2012 v 14:53 | Miroslav Rozkošný |  Jiní autoři

Namyšlenost některých našich poslanců

Starému přísloví Hlas lidu, hlas boží jsem dlouho nevěřil. Zejména tenkrát, když své moudrosti a hlavně názory na politiku vyslovovali lidé, kteří podle mého mínění snad ani nečetli noviny. Nevěřil jsem i proto, že jejich názory se mi zdály až příliš absurdní. Třeba, když někdy na počátku devadesátých let jsem slyšel od jednoho takového lidového mudrce, že politici chtějí zlikvidovat Čubův Agrokombinát Slušovice, aby potom zlikvidovali celé naše zemědělství. Tento názor jsem považoval za velkou hloupost a také se mě silně dotkl. Byl jsem totiž příznivcem Františka Čuby jako úspěšného podnikatele a zároveň jsem věřil i v dobré úmysly představitelů našeho polistopadového demokratického vývoje.
Kolona vozidel dlouhá několik kilometrů. Takový byl výsledek protestujících zemědělcí mezi Olomoucí a Přerovem
A kde je dnes české zemědělství nebo alespoň jeho polovina - živočišná výroba ? Netřeba se rozepisovat.
Podobně jsem také nevěřil těm, kteří tvrdili, že zvolení politici si stejně dělají co chtějí. Někteří lidoví mudrci to věděli už tenkrát, kdy noviny ještě nepsaly o kmotrech a dalších, kteří tahají nitky za zády politiků. Nejnověji se projevuje rozpor mezi názory obyčejných lidí a politiků v korupčním případě poslance Ratha. Jeho předvedení policejní eskortou do sněmovny by podle řady pánů poslanců snížilo pověst naší nejvyšší demokratické zákonodárné instituce. Obavy těchto politiků jsem slyšel komentovat hlasem lidu: "vždyť ono je to stejně jedno." Čili poslanec Rath ve sněmovně v doprovodu policie nebo poslanecká sněmovna bez jeho přítomnosti výjde nastejno, protože důvěra lidí v tuto demokratickou instituci je tak malá, že se tím stejně nic nezmění. Čili stojí zde názor politiků v rozporu s hlasem lidu. Kdo měl pravdu rozhodne možná už blízká budoucnost nebo až historici. Po posledních zkušenost s hlasem lidu si myslím, že pravdu zase budou mít ti obyčejní z lidu a mýlit se budou zvolení nejlepší z nás.

Otevřený dopis Gabriele Peckové

23. května 2012 v 8:28 | Štěpán Neuwirth |  Jiní autoři

snad až příliš silná slova na spisovatele


MUDr. Gabriela Pecková
Poslankyně (?)
Dolní sněmovna Parlamentu České republiky
Sněmovní ulice
PRAHA

Paní doktorko,
po Vašem vystoupení ve sněmovně dne 4. května 2012 jsem si položil otázku, zda člověk Vašich morálních kvalit má právo na tak vysokou funkci. Proto ten otazník v adrese. Žena, lékařka, poslankyně prezentuje názor, který by nebyl akceptovatelný ani v případě nevzdělaného primitiva, jemuž jsou zcela cizí pojmy humanita, empatie, ohleduplnost - a především schopnost prokázat úctu stáří.
Je mi osmašedesát let. Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně. Po roce 1989 jsem vykonával funkci tiskového mluvčího v takových institucích jako je Fakultní nemocnice Ostrava (11 let) a Fakulta zdravotnických studií (dnes Fakulta lékařská) Ostravské univerzity v Ostravě. Díky tomu jsem poznal řadu skvělých lékařů, ale rovněž lékařů, kteří etiku tohoto výsostně humánního povolání svým chováním a přístupem k nemocným deklasovali na úroveň těch, kdo byli schopni zabíjet v koncentračních táborech za Druhé světové války. Jeden můj příbuzný, MUDr. Vladimír Neuwirth, svého času primář interny Vítkovické nemocnice, mi řekl: "Hochu, doktorů s titulem MUDr. je hodně, ale lékařů žalostně málo!" Konec citace. Netušíte, jak často jsem si na jeho slova vzpomenul, naposledy ihned po Vašem vystoupení ve Sněmovně. Jako novinář a publicista si zachovávám odstup od politiků, v programových prohlášeních hledám logiku, odpovědnost a realistický pohled na možnosti. Nikdy však nevolím strany, které mají na svědomí prorůstání mafie do státní moci a korupci.
Patřím rovněž do kategorie důchodců, které zejména poválečná léta poznamenala. Ke konci války mi byl jeden rok, takže z toho si mnoho nepamatuji. Ovšem pak jsem zažil hlad, nedostatek obuvi, oblečení, protože vše bylo "na lístky". A Vy si dovolíte urážet staré lidi, z nichž velká většina bojuje dnes o přežití, aniž byste měla osobní zkušenost?! Jako lékařka patříte k sociální skupině finančně dostatečně zabezpečené. Jako členka Dolní sněmovny PČR rovněž pobíráte nadstandardní příjmy a navíc máte požitky, o jejichž výši lidé většinou mají pouze mlhavé tušení. Pokud chcete, respektive se vůbec odvážíte namítnout, že děti se mají postarat o rodiče, pak Vám musím zdůraznit a připomenout, že složité existenční problémy má rovněž velká řada mladých rodin. Zřejmě dnes platí to, co řekl jeden z velkých filozofů: "Dvacáté století ještě patřilo k období jaguárů a pardálů, století jedenadvacáté bude patřit hyenám a šakalům." Konec citace.
Divoká privatizace, rozprodávání majetku státu hluboko pod cenou (např. těžební pole na Karvinsku v hodnotě 200 miliard korun, jež bylo státem prodáno za 4 miliardy Kč!!! Zdroj: Veřejné prohlášení RNDr. Radoslava Štědroně v průběhu akce Holešovská výzva.), nekončící korupce, jejíž výše se ročně odhaduje mezi 100-200 miliardy korun, nehorázné plýtvání ministerstev - nákup pandurů, padáků, kauza PROMOPRO, Lesy České republiky, ČEZ, MUS, etc., etc. To vše stálo Českou republiku a občany ohromný objem financí, jež se odhaduje v řádu bilionů!!! Tyto ztráty jdou na konto politiků - jich především! A Vy máte tu drzost poslat ještě do větší chudoby ty nejpotřebnější, z nichž mnozí zaplatili zdravím výkon povolání horníků, hutníků, stavbařů, zemědělců, lesníků a dalších zaměstnání, bez nichž byste neměla k dispozici ten komfort, na nějž jste zvyklá - stejně jako ostatní politici, kteří k tomuto stavu přispěli po roce 1989.
Zdá se, že morální pokles, k němuž jste vy, politici, převážnou mírou přispěli, vůbec nevnímáte. Hluboce pohrdáte řadovými občany, hluboce deklasujete etiku, k níž lidstvo spělo a o kterou usilovalo zejména v posledních dvou stoletích. Tato etika byla tkaná díky zkušenostem obou světových válek, těch zejména. A je, jak je vidět, velice křehká! Nebylo snad už dost barbarství? Jako lékařka byste měla mít na paměti, že jste jen a jen shluk biologických vlastností živého organizmu, který - jako každý jiný - podléhá fyziologickým změnám, nemocem a stárnutí. Vaše dnešní privilegované postavení je pouze dočasné, nevíte dne ani hodiny. Tak prosím nezvedejte svou hlavu tak vysoko a třeba si znovu pročtěte řecké filozofy. A začtěte se i do filozofů moderních. Rozhodně byste mohla priority svých životních hodnot znovu zvážit.
Hluboce Vámi pohrdám, jsem zhnusen, když si uvědomím, jací lidé ovládají tento stát. Rok 1989 jsem uvítal, očekával jsem změnu nejen režimu, ale především obrození morálních hodnot. Přestože nemíním všechny politiky dávat do jednoho pytle, jsem přesvědčen, že těch, kdo chtěli skutečně sloužit národu (Podle hesla Jana Lucemburského - "Ich dien! Sloužím!), je tak pramálo, že jejich snaha je v zárodku udušena karikaturami bytostí, jež se snaží navenek vypadat jako lidé. Pokud ventiluji svůj názor, pak tak činím v zájmu mladé generace, která začíná tušit, co ji - díky lidem Vám podobným - v budoucnu čeká.

S pozdravem
Štěpán Neuwirth
spisovatel
J. Seiferta 1043
Ostrava 25, 725 25

Lukáš Jelínek o souvislosti nominace Jiřího Dienstbiera a kauzy Davida Ratha.

20. května 2012 v 23:23 | Převzato z webu MDA |  Jiní autoři

Pohled zasvěceného politologa

(Lukáš Jelínek se s Jiřím Dienstbierem znají nejméně od roku 1995, kdy působili u Svobodných demokratů a pak i v SD-LSNS)

Rathova kauza vrhla na Lidový dům stín. ČSSD by měla nyní zahájit ofenzivu. Je třeba nastolovat témata, předvádět poctivé politiky a usilovat o upevnění podlomené voličské důvěry. K tomu je Jiří Dienstbier jako stvořený.
Podle třiaosmdesáti procent respondentů průzkumu STEM není Nečasova vláda vládou práva. Pak se ani nelze divit všem těm, co za zatčením středočeského hejtmana a poslance Davida Ratha vidí politický boj a perzekuci ze strany Kubiceho policejních jednotek.
Jenže - stalo se. Bankovky zašustily, pouta cvakla. Je-li Rath nevinný, věřím že na to přijde jak státní zastupitelství (žalobkyně Lenka Bradáčová patří k nejrenomovanějším a ODS ji odmítala coby novou vrchní státní zástupkyni kvůli údajné blízkosti k ČSSD), tak soud. V opačném případě, "sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost …"
Přestože krajské i sněmovní volby zvládne sociální demokracie i bez Ratha (snad jen ve středních Čechách jí nařízl větev), ve Sněmovně bude tento pohotový rétor scházet. Politiků z masa a kostí, s názorem a ostrým jazykem není nazbyt.
Před ČSSD nebyla jiná možnost než se od Ratha odstřihnout. Udělala to rychle a chirurgicky přesně. Presumpce viny není šidítko. Kdo jde do politiky, musí počítat s tím, že každé zaváhání se mu může vymstít. Jeho kiksy totiž hatí práci řadovým členům stran, kteří jako mravenci dřou na preferencích - a jedna kauza slabého jedince to celé zboří. Proto by měli politici ihned po odhalení nepravostí pokládat své funkce.
Ale kdo na jejich místo? Rathova kauza naznačuje, že pokud ČSSD nechce hazardovat se sympatiemi středového tábora, musí si umět obratem s podezřelými jedinci poradit a ještě lépe je vystřídat věrohodnějšími osobami.
Pokud je nyní David Rath symbolem toho, kam může politika klesnout - a zde se kaji, protože sám jsem kdysi naivně napsal, že Rath se snižování etické laťky v politice neúčastní - tak v Jiřím Dienstbierovi mnoho lidí vidí ukázku politika zásadového a nezkaženého. Využije toho ČSSD, nebo se bude s hledáním prezidentského kandidáta párat a párat, až se propárá k výsledku srovnatelnému s jarem 2003?
Dienstbier v míře větší než malé slýchá, že je ho na Hrad škoda, že patří do vlády, na post premiéra či předsedy ČSSD. On však, ať se to komu líbí nebo ne, se nyní neuchází o nic jiného než o nominaci do prezidentského klání. Jiří Havel a Lubomír Zaorálek jej vyzvali a on přes vlastní pochybnosti přijal. Mezitím se další osobnosti (Jan Keller, Eliška Wagnerová, Pavel Rychetský, Vladimíra Dvořáková, Vladimír Špidla…) zařekly, že kandidovat nechtějí, a Jan Švejnar dodnes trhá rekordy ve váhavosti. Přitom s podpisem dopisu skupiny akademiků na podporu Dobešových vysokoškolských reforem nejspíš neváhal ani chvíli…
Tím nechci naznačit, že Jiří Dienstbier sociální demokracii zbyl a ona nemá jinou možnost. Jaroslav Šabata i Oto Novotný zde již v minulých dnech vysvětlili, jak hluboké důvody na Dienstbierovu podporu lze uvést. Jenže - při troše hokynářského uvažování - není možné mlčky přejít, že každý nový a další oranžový adept než žebříčkům popularity kralující Dienstbier bude mít horší výchozí pozici. Každé zdržení tak ČSSD škodí.
Prospívá naopak těm, co by sami chtěli vyluxovat levicové hlasy, v prví řadě Miloši Zemanovi, který sice prý nestojí o podporu ČSSD, ovšem jejími sympatizanty nepohrdne. I kdybychom ale připustili, že se Zeman změnil, plány na pomstu vzdal a na Melčáky, Pohanky a spol. zapomněl, jeho koketování s panoptikálním senátorem Drymlem napovídá, že se snadno nechá opít rohlíkem, ostatně jako odjakživa. Není tudíž od věci se již dnes preventivně děsit postav, které by ho na Hradě obklopovaly.
Přesto si ještě do úterka mohla sociální demokracie dovolit ten luxus, hledat Dienstbierovi čerstvého protikandidáta, aby výběr, jenž má ústřední výkonný výbor provést 19. května, nebyla nuda. Leč nyní nezbývá na zábavu čas. Rathova kauza vrhla na Lidový dům stín. Pohotový demagog Miroslav Kalousek, který má to štěstí, že mu - samozřejmě - nikdy nikdo nic nedokázal, hned přihodil spekulaci, zda sedm milionů v krabici nemělo doputovat na účet ČSSD. Ta nyní sebou nemůže nechat vláčet, nesmí předvést nerozhodnost, nekonečné vyčkávání. Naopak přišel vhodný okamžik pro ofenzivní nástup. Je třeba nastolovat témata, předvádět poctivé politiky a usilovat o upevnění podlomené voličské důvěry. K tomu je Jiří Dienstbier jako stvořený. Navíc může šikovně propojit kampaň k různým typům blížících se voleb a předvést ČSSD jako lídra stranického pelotonu. Nepotřebujeme prezidenta, pro kterého je politika španělskou vesnicí. Naopak potřebujeme prezidenta politicky vyprofilovaného, který bude ostatním ústavním činitelům výrazným partnerem při obnově důvěry v politiku. No a z hlediska stavu společnosti, rozkladu státu i ekonomické krize je významné, aby šlo o prezidenta levicového, ba přímo sociálnědemokratického.
Ti, kteří fandí konkurenci, i za cenu vaření z vody hledají na Dienstbiera kompromitující materiály. Například sporné nakládání Bohemians 1905, s nimiž spolupracuje, s fotbalovými hráči. Nebo údajné někdejší právní zastupování jakéhosi asociála ve sporu s chudou stařenkou. Nic lepšího neobjevili, a tak se snaží naředit alespoň to málo. Marná však sláva, jakýkoli podraz na Dienstbiera, jakákoli strojená, účelová kampaň v konečném součtu pomáhá jemu. Lidé rádi fandí nevinným obětem. A už úplně jako z Marsu působí nálepka extrémního levičáka ochotného spolupracovat i s komunisty, kterou naposledy Dienstbierovi přidělil Jan Švejnar, jednak aniž by si připustil, jak ploše uvažuje, jednak bez znalosti toho, kam se posouvá většinové veřejné mínění v České republice.
Nemám obavu, že by Jiří Dienstbier svoji pouť veřejným životem nezvládl. I po čestné porážce je dál s to pomáhat formovat politiku čestnou, poctivou, zásadovou, ale také spravedlivou a výrazně sociální. Větší obavu mám o sociální demokracii. Pokud si neuvědomí, jak nebezpečné jsou bažiny rozkládající se mezi opozičněsmluvním Zemanem a shánčlivým Rathem, a nedojde jí, že jediná smysluplná budoucnost je zosobněná oním občas protivným Dienstbierem, může splakat nad výdělkem dřív, než si myslí.

Političtí vězni k Rathovým výrokům

19. května 2012 v 22:34 | Přerovský deník a iDnes |  Aktuality

Vladimír Hučín: Jde o nesrovnatelné situace

Rath je pokrytec, když se srovnává se mnou, zlobí se disident Hučín

19. května 2012 1:09
Obviněný poslanec David Rath nadzvedl ze židle bývalého přerovského disidenta Vladimíra Hučína. Rath v dopise z vazby srovnal svou kauzu s jeho případem. Hučín čelil za vlády Stanislava Grosse sedmi obviněním za činnost v BIS, kde po listopadu 1989 pracoval. Nakonec byl ve všech bodech osvobozen.
Vladimír Hučín
Vladimír Hučín | foto: Radek Miča, MF DNES

K filmu Habermannův mlýn

19. května 2012 v 18:05 | Michal Doležel |  Jiní autoři

Z elektronické korespondence

Nejdříve si přečtěte:
Reakce Michala Doležela:
Jeho autor nemá v řadě předkládaných argumentů pravdu. To, jakým způsobem se Češi mstili na Němcích žijících v Československu je jednou z nejostudnějších kapitol našich novodobých dějin - nehledě na to, že k absolutní většině mstivých aktů došlo teprve po skončení druhé světové války a útoků se nevyhnuli ani nevinní lidé. Jsou například zdokumentovány masakry na švédských obyvatelích v Jeseníkách, kteří byli označeni samozvanou revoluční gardou za Němce a tudíž kolaboranty. Je spíše smutné, že se v tomto ohledu nedává za příklad Přemysl Pitter, který jako jeden z mála dokázal ve chvíli zkoušky lidskosti zůstat člověkem. Znám osobně několik přeživších holokaustu, kteří nejen že sami prošli nacistickým peklem, ale ztratili v něm mnohdy celou rodinu. I přesto se po válce nikomu nemstili. To je podle mě úžasné.
Jan Šimsa - syn Jaroslava Šimsy, osobního knihovníka T.G. Masaryka a zakladatele Petičního výboru Věrni zůstaneme a který zahynul v Osvětimi - jeden z činovníků Masarykovy společnosti mi vyprávěl, jak se Češi v Praze skutečně nemilosrdně mstili Němcům. Jeho zážitky jsou natolik kruté, že je nevhodné je citovat. Nejsmutnější na celé věci však zůstává, že se tato msta vytvářela mnohdy jen k získání německého majetku. V kronice města Vsetín z roku 1946 je mimo jiné uvedeno: ,,Změny v počtu obyvatel vznikly hromadným stěhováním obyvatel okresu do pohraničí na majetek po Němcích, kteří byli odsunuti. Ze vsetínského okresu se odstěhovalo do pohraničí celkem 2 347 rodin a dalších 800 rodin je sejště chystá. Nejvíce se jich usadilo v okresu Znojmo (349 rodin), Mikulov (245 rodin), Nová Jičín (278 rodin)" atd atd. Takových ,,zlatokopů" kteří odcházeli ze svého rodného kraje do pohraničí s vidinou velkého majetku byly tisíce po celé republice.

Na okraj případu Davida Ratha

16. května 2012 v 11:53 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Kázal vodu, pil víno

Nejstručnější komentář by mohl vycházet z často opakovaného: Politika je o zájmech.
Jaké byly zájmy Davida Ratha v politice? Zpočátku ho možná politika jen bavila a chtěl se v ní prosadit a být viděn.
Snažil se pomoci lékařům, nejdříve v jejich odborovém klubu, později v Lékařské komoe. Zdá se, že nakonec zvítězily peníze. Ne ani tak pro kraj, společnost obecně, ale pro něho, jemu blízké a některé vyvolené.
Z očí Bohuslava Sobotky a Michala Haška bylo při jejich vystoupeních k případu patrné, že si vnitřně oddychli. Ratha už bylo příliš. David Rath patrně už dřív ztratil v ČSSD vlivné spojence. Jiří Paroubek v něm svého času viděl korunního prince pro sociální demokracii, teď je zřejmě rád, že stojí mimo.
Policie odvedla dobrou práci. Měla by v ní pokračovat a podobně jako v televizi by měla vybírat vyváženě. To znamená podívat se i do pravé poloviny politického spektra. Kolik je zde např. výhodných koupí pozemků a po čase jejich vysoce výhodných prodejů. Ale to v nejvyšších patrech policie, vnitra a soudního pilíře státu jistě všechno vědí. Jen konat a pokusit se dokázat, že není všechno naskrz zkažené.
Foto je převzato z Novinek.cz
Středočeský hejtman poslanec ČSSD David Rath a ředitelka kladenské nemocnice Kateřina Pancová na archivním snímku z 10. března 2011.
Středočeský hejtman poslanec ČSSD David Rath a ředitelka kladenské nemocnice Kateřina Pancová na archivním snímku z 10. března 2011. FOTO: Kamaryt Michal, čtk
David Rath měl začínat v politice už v ODS. Sám jsem se s jeho osobou setkal až v SD-LSNS. Uvádím několik citací ze své knihy Konec jedné valké strany?, která je stále k mání:
Dne 23. února 1996 jsem se v Ostravě zúčastnil jednání krajského předsednictva SD-LSNS věnovaného hlavně přípravě volební kampaně k parlamentním volbám 1996. Hostem byl i předseda Vavřinec Bodenlos, který se snažil prosadit některé centrální kandidáty na přední volitelná místa. Jeho přání dostat místopředsedu Svazu Slováků žijících v ČR pana Chvojku na první místo na severomoravské kandidátce vyslyšeno nebylo. Bodenlosovým argumentem bylo, že i ve východních Čechách dáváme na prvé místo lékaře Davida Ratha. Uspěl snad jen s havířovským Miroslavem Vackem ze strany podnikatelů, který byl zařazen na 3. místo.
Na krajské radě SD-LSNS severní Moravy dne 16. března 1996 podával zprávu její předseda Alois Čtvrtníček. Řešily se ještě problémy kolem severomoravské kandidátky a hovořilo se o konkrétních možných předvolebních akcích. V té souvislosti podal Čtvrtníček zprávu, že o Davidu Rathovi zatím nevíme, zda bude moci v rámci předvolební kampaně přijet i do Severomoravského kraje. David Rath založil v roce 1995 Lékařský odborový klub a tím začala jeho politická kariéra. Razil požadavky na rasantní zvýšení platů lékařů. Programová podobnost v otázkách zdravotnictví vedla k nabídce Rathovi, aby byl lídrem na kandidátce SD-LSNS ve Východočeském kraji pro sněmovní volby 1996 a to dokonce proti Janu Stráskému (ODS). Ratha se pak snažily získat na své předvolební akce i další kraje.
Na zasedání ústřední rady SD-LSNS 22. března 1996 rozvířila hladinu kauza Baránkovy cedulky. (Týkala se zákazu vstupu cikánů do jeho hotelu v Břeclavi). ......Do dlouhé názorové výměny se zapojil i host zasedání David Rath, který řekl, že je to podražení nohou a cedulí se tato problematika řešit nedá. Nakonec to Baránka stálo pokles na páté místo na kandidátce.
Předvolební programová konference SD-LSNS se konala 14. dubna 1996 za účasti Josefa Lesáka, Jiřího Dienstbiera, Jaroslava Šafaříka, Jiřiny Melenové a také lékaře Milana Kubka, který byl druhým mužem LOKu a stínem Davida Ratha. Kubek ve svém vystoupení řekl, že občan má právo vědět, na co má nárok, a to má být obsahem zdravotního řádu.
Ústřední rada se 22. června 1996 zabývala návrhy na své doplnění a také svého předsednictva, hodnocením výsledků voleb a ekonomickou situací. .... Josef Lesák připustil, že nabídka KDU-ČSL k předvolební spolupráci měla být využita. David Rath uvedl, že v kampani nebyl čas přesvědčit voliče o našem programu a v dalším by se měla vybrat neobsazená část problémů do programů. Také Jaroslav Šafařík se vyslovil pro spojenectví s KDU-ČSL a myslel již přitom na podzimní volby do Senátu. V dalším průběhu zasedání Jiří Dienstbier navrhl Davida Ratha za místopředsedu strany a Bodenlos jasně rezignoval na svou funkci spolupředsedy.
Byla schválena čtyřčlenná komise, která měla posoudit výběr pěti až šesti horkých kandidátů pro senátní volby, kteří by měli naději dostat se do druhého kola. Šlo zde vlastně o to, které kandidáty pak finančně podpořit víc a které méně. Müller i Dienstbier důvěru dostali, David Rath byl zvolen dalším místopředsedou. Tuto volbu však napadl Miroslav Tampír a dal ji přezkoumat rozhodčímu soudu.
Další zasedání ústřední rady se konalo 7. září 1996 v Pardubicích. ..... Na tomto zasedání byli David Rath, Milan Kubek a Jaroslav Rovný dovoleni do ústřední rady. David Rath a Josef Volenec byli zvoleni do předsednictva ústřední rady za odstoupivší členy Martina Bursíka a Vavřince Bodenlose. Termín a místo 28. sjezdu strany byly stanoveny na 29. listopadu až 1. prosince 1996 do Seče u Chrudimi.
Krajský sněm SD-LSNS Severomoravské organizace se konal 9. listopadu 1996 v Olomouci. Zúčastnili se jej hosté Milan Vidlička, Miroslav Tampír, Zdeněk Slunský, Václav Žák a Jiří Dienstbier mladší. Ludmila Pilařová kritizovala ústřední radu, že odmítla Davida Ratha jako místopředsedu strany.
Pro další vývoj SD-LSNS měly značný vliv výsledky prvního zasedání nově zvolené ústřední rady ze 7. prosince 1996. .... . Do debaty se zapojil i David Rath, který prohlásil, že strana je politická mrtvola a potřebuje resuscitační tým.
Po dobříkovské konferenci se členská základna dovídala z tisku, kdo opouští její řady. Lidové noviny 27. září 1997 uvedly, že Českou stranu národně sociální (ČSNS) po nedávné změně názvu opustili David Rath, Milan Kubek, Jiří Dienstbier mladší a předsedkyně brněnské městské rady Alena Schauerová.
32. řádný sjezd České strany národně sociální se konal 2. října 2004 v Praze a zúčastnilo se jej víc jak sto řádně zvolených delegátů. Potvrdil pokračování činnosti strany i za ztížených ekonomických podmínek, jímž je strana vystavena. Na tomto sjezdu byl předsedou strany opět zvolen Jaroslav Rovný
V politické rozpravě na sjezdu zaujala nová ústřední rada stanovisko k statutu nemocnic. Podpořila stanovisko České lékařské komory, prezentované Davidem Rathem, tj. že páteřní síť nemocnic má být tvořena veřejnými neziskovými organizacemi. Bylo to v souladu s programem ČSNS, ve kterém se uvádělo, že zdravotnická zařízení a nemocnice musí být rozdělena mezi stát, regiony a vybrané samosprávy, přičemž platí, že tyto instituce jsou jejich zřizovateli.
Z někdejších Svobodných demokratů, kteří alespoň krátce prošli SD-LSNS, Petr Pithart jako senátor zastával i funkci předsedy Senátu, Martin Bursík byl ministrem v Tošovského vládě a má i v roce 2006 či později před sebou další podobnou šanci. Nejpopulárnější byl v prvé polovině roku 2006 v dobrém i špatném slova smyslu novopečený člen ČSSD a ministr zdravotnictví David Rath. Nechtěně k tomu přispěla i facka od Miroslava Macka. Rathův souputník Milan Kubek je o jednu funkci pozadu za Davidem Rathem, když v roce 2006 stojí v čele České lékařské komory.