Červen 2012

K Obamově péči (Obamacare)

30. června 2012 v 17:56 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Ze Spojených států přichází technická úroveň i nové špatné

Všechny technické novinky nebo jejich převážná většina se šířily do světa za Spojených států amerických. To platí desítky let a platí to i dosud. Unikající mozky z jiných vyspělých zemí také směřují do Států. V sociální péči o člověka jsou však USA opatrné, každý se musí starat především sám. Trochu mi toto myšlení připomíná u nás postoje senátora Jaroslava Kubery, který dlouhodobě zastává např. stanovisko, že každý má právo si neomezeně ničit své zdraví kouřením. V USA se však poučili a zakouřit si tam, není jednodché pro četná omezení. Ve Spojených státech se vždy jako první prosazovaly i jevy nechtěné, jako např. drogy. Na druhé straně však jsou jako první na světě nuceni se zabývat jejich účinným potíráním.
V těchto dnech Nejvyšší americký soud rozhodl, že zdravotní reforma prezidenra Obamy je v souladu s ústavou. Jejím záměrem je zavést povinné zdravotní pojištění od roku 2014 a zpřístupnit i sociálně slabým Američanům zdravotní péči na úrovni vyšší než základní. Zákon k tomu se musí ještě dopracovat a vyladit. Na naše poměry je trochu krkolomný, viz např. citát z eurozpráv:
"Nový zákon o dostupné zdravotní péči (Affordable Care Act) předpokládá, že Američané se budou muset dát pojistit, jinak zaplatí pokutu. Pokud na pojištění nedosáhnou, budou jim sníženy daně, nebo za ně pojistné zaplatí stát. Žádná pojišťovna je však nebude moci odmítnout.
V zemi je nyní přes 32 milionů lidí, kteří zdravotní pojištění nemají sjednáno. Všem Američanům však musí být poskytnuta základní lékařská péče, byť ji nejsou schopni zaplatit. Platí ji nemocnice, do kterých tečou penízee pojištěnců.
To přirozeně zdražuje pojistky. Také proto je americké zdravotnictví nákladné, točí se v něm 16 procent HDP, tedy dva biliony dolarů, v korunách 40 bilionů. Pro srovnání: české výdaje na zdravotnictví dosahují "jen" sedmi procent HDP."
Zvítězí-li Barack Obama v prezidentských volbách na konci roku, může jeho země učinit krok směrem k sociálně orientované ekonomice. To může podpořit obdobné trendy i v jiných vyspělých zemích a konec konců i u nás, byť by se větší příspěvek bohatých do sociálního koše musel prosazovat tuzemskými mechanismy. Otevřené dopisy vládě stačit nebudou.

Otevřený dopis vládě České republiky

30. června 2012 v 16:55 | Mojmír Juráň z Ústí |  Jiní autoři

tentokrát na estránkách Seniorů Brno (ČSSD)

Portrét

N O V I N K Y

Otevřený dopis vládě České republiky
Vážený pane premiére a vládo České republiky. Jsem už starší občan, ročník 1948, a pocházím z 11 dětí velmi starého selského rodu - 1531. Nesměl jsem studovat, ale musel jsem od 9 roků tvrdě pracovat. Tento režim mně po 43 letech poctivé manuální práce vyhodil pro nadbytečnost, rok na pracáku a o 3 roky v předčasném důchodu , takže mám 9698 korun důchodu, teď se dovídám, že mi ho chcete zmrazit a možná i zdanit, to je skutečně nehoráznost.
Mimochodem jsem tomuto státu daroval 84krát svoji krev! Nejsem sice studovaný, ale to neznamená, že jsem blbý. Zdravý selský rozum je něco, co se nedalo naučit ani v Plzni, a je mnohdy víc jak pochybné tituly, a ten Vám evidentně chybí. Neměl jsem nikdy strach říci, co si myslím, vzali jste mi zaměstnání, ideály, úctu k této zemi a sex odešel sám, takže nemám co ztratit, daně a poplatky mám zaplacené.
Vážená, námi volená a placená vládo, kde berete tu odvahu odírat ty, co se nemohou bránit - mimina, děti, školáky, postižené, důchodce, nemocné - a ještě se chválíte, kolik miliard ty Vaše odvážné reformy přinesou do státní kasy, že Vám není hanba. Nejste schopni, nebo se snad bojíte klepnout přes prsty ty, co tuto ještě nedávno prosperující republiku rozkrádají?
Skutečně si myslíte, že jsme stádo ovcí na valašských kotárech? Nemáte strach, že trpělivost, nás, obyčejných občanů, je u konce? Kde jsou naše daně, když už není ani na důchody? Jak je možné, když republika má holý zadek, že jsou vypláceny mimořádné odměny za zvýšené pracovní úsilí na ministerstvech?
Kde se berou finance na nehorázné platy a příplatky manažerů, poslanců, senátorů a europoslanců - tam jsou rezervy, ale to byste museli začít u sebe? Jaký je v konečném výsledku rozdíl mezi středověkou inkvizicí, upalováním čarodějnic a současnou chamtivostí exekutorů, zoufalstvím bezdomovců, skákáním zoufalých lidí z oken a pod vlak? Sklerózu zatím nemám, ale nemůžu si vzpomenout, co se za této demokracie pro většinu obyčejných lidí změnilo k lepšímu, snad to, že mohou svobodně cestovat, ale proč se jezdit dívat na Island nebo do Řecka, když to zřejmě poznáme na vlastní kůži!?
Možná jsme byli policejní stát, ale na ulicích bylo čisto, bez grafitové výzdoby a celkem bezpečno. teď jsme daňový stát ve stylu "uhlíři, máš zaplacené daně a na chudobu musí být přísnost", ale korupce, tunelování a odkloňování má zelenou.
Vážená ne-vládo, až nebudete vědět, kde by se dalo ještě brát, tak vypište daně za to, že ještě dýcháme, ale poněkud zatuchlý český vzduch.
S pozdravem Mojmír Juráň, Ústí

Rathova sebereflexe

29. června 2012 v 17:10 | Dopis převzat z webu ns-lev21 |  Jiní autoři

Dopis adresovaný senátorovi Vladimíru Drymlovi 13.6.2012

Poslanec a středočeský hejtman David RathJiří Paroubek je rozhodný a nebojí se riskovat.
Miloš Zeman - osobnostně - je nejlepší ze všech současných kandidátů.


Justiční vražda Milady Horákové vybízí k zamyšlení

27. června 2012 v 21:06 | Jaroslav Skopal, Stanislav Berton |  Aktuality

Je to podobná výzva jako při nacistickém řádění za heydrichiády

Milada Horáková
Narození25. prosinec 1901
Rakousko-Uhersko Královské Vinohrady
Úmrtí27. červen 1950
Československo Praha, Věznice Pankrác
Citát
"…Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním, abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno."[1]
Obrázek s daty je převzat z Wikipedie
O vykonání popravy na Miladě Horákové přineslo Rudé právo po 27. červnu 1950 jen stručnou zprávu, že se tak stalo. Zato v době procesu a vynesení rozsudku smrti nad ní a dalšímí předem určenými oběťmi byly tyto noviny plné rezolucí a podpůrných článků. Ukazuje to i vydání Rudého práva z 10. června 1950. I pozdější oběť normalizace po roce 1968 Emil Zátopek byl využit k ovlivnění čtenářů novin. Chování lidí v dobách totality se stalo i námětem úvahy Stanislava Bertona, žijícího v Austrálli, který již v době olympiády konané v létě 1948 v Londýně žil v emigraci. Jeho článek byl již před třemi lety zveřejněn v CS-Magazínu.

Setkávání s Emilem Zátopkem

Stanislav Berton

S Emilem jsem se poprvé setkal na lehkoatletických přeborech v r. 1942 v Přerově. Stal jsem se dorosteneckým mistrem Moravy v běhu na 80 metrů překážek. Emil byl už tehdy sportem opravdu posedlý. Obcházel atlety a snažil se zjistit, zda je na stadiónu někdo, kdo by mu mohl v běhu na tři kilometry konkurovat. Od našeho trenéra prof. Klempy jsem se dozvěděl, že Zátopek byl objeven v jednom menším městě, kde S. K. Moravská Slávie pořádala v letní sezóně ukázkové závody. Emil Zátopek zvítězil v přespolním běhu. Dostal práci u Baťů ve Zlíně. Trénoval ho Šallé, náš tehdejší rekordman na 800 a 1500 metrů. Po pár měsících se Emil pokusil Šallého předběhnout!
Soubor:Fotothek df roe-neg 0006305 003 Emil Zátopek.jpg
Podruhé jsem se setkal s Emilem u příležitosti olympijských her v Londýně v r. 1948. Dělal jsem tehdy sportovního reportéra pro českou sekci BBC. Košíkáři hráli o zlatou v Harringay aréně. Seděl jsem blízko Emila, což ukazuje fotografie škpt. V. Sábla, kterého jsem znal z Obrany lidu. Zařídil jsem schůzku mezi gen. L. Prchalou, JUDr. Karlem Locherem a Sáblem. Sábl napsal o besedě - tendenční článek do Našeho vojska, mj. upozornil čtenáře na to, že oba pánové měli ošoupané kalhoty. "To jsem rád", řekl generál, "že to Sábl napsal, alespoň se národ dozvěděl, že jsme se neprodali!"
Dr. Locher mě požádal, abych oslovil sokolského funkcionáře dr. Miroslava Klingera a nabídl mu jeho pomoc při event. žádosti o azyl. V kantýně jsem se postavil do řady za Klingera a vyřídil mu Locherův vzkaz. Rychle odhodil prázdný podnos na jídlo a doslova z fronty zákazníků uprchl. Locher a Klinger se dobře znali z předválečné politické činnosti.
V týmu košíkářů byl "master" Chlup, člen Sokola v Brně-Židenicích. Dobře jsme se po léta znali. Přinesl jsem do šatny pár výtisků 1. čísla Českého boje a nabízel hráčům. Jediný Chlup výtisk vzal. Řekl, že do novin zabalí salám v naději, že si nezvyklého obalu nevšimne celník na pražském letišti.
O Emilovi jsem napsal epigram, jako o běžci skvělém, který běží fajn, leč špatným směrem (První kopa trní, 1950). Tehdy jsem netušil, že Emil upsal duši komunistickému režimu.
Zátopka právem obdivoval celý svět. Jak zklamaní museli být někteří čtenáři Rudého práva (10. června 1950) při četbě prohlášení kpt. Emila Zátopka: Rozsudek vynesl všechen československý lid: "Slova pana presidenta (K. Gottwalda), která pronesl na 1. sjezdu Českého svazu mládeže, když citoval starou revoluční píseň "Nechť zhyne starý, podlý svět, my nový život chcem na zemi!´ jsou pro nás vlastně myšlenky, které nás vedou vpřed. Vždyť my již nový život budujeme. A přece se našly zrůdy, které chtěly zničit naši výstavbu a cestu k socialismu. Počínání všech špiónů a zrádců je hanebné a stejně tak pošetilé, protože náš lid, který si vybojoval lepší podmínky pro život, se jich nikdy nevzdá a dějinný vývoj se také již nikdy nevrátí do starých dob. Lidé se přesvědčili o štěstí socialismu, o shodě a spolupráci a nedají si nikdy svá práva vyrvat z rukou. Diversanti se odsoudili sami svými činy - rozvratnictvím a přípravou války proti vlastnímu národu. Rozsudek je výstrahou pro všechny, kteří by u nás v Československé republice hledali působiště pro své hanebné cíle. Všichni naši pracující budují společně svůj lepší život a každý, kdo by chtěl narušit naši společnou práci, skončí tam, kde skončila banda špiónů a diversantů. Rozsudek vynesl všechen československý lid. Jako příslušník čsl. armády vidím, že rozsudek - toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován." (Zátopkovo prohlášení bylo zveřejněno nedlouho po monstrprocesu s Miladou Horákovou a dalšími falešně obžalovanými.)
Z výpovědí bývalého komunistického špióna Josefa Frolíka před Senátem Spojených států amerických (18. 11. 1975) jsme se dozvěděli: Zátopek byl agentem StB od raných padesátých let. Byl údajně jedním z nejcyničtějších donašečů, který udával i svou manželku Danu. Během období tzv. Pražského jara byl nasazen jako agent provokatér, jenž měl účastí na různých operacích kompromitovat režim Alexanda Dubčeka. Navenek vystupoval jako antikomunista a velký liberál (Podle článku Dariuse Nosretiho Dva pohledy, který je správný? Citát z knihy Přemysla Vachalovského a Johna Boka Špión vypovídá II., Noviny, 5. 12. 2000.)
Luděk Pachman, šachový velmistr, zaznamenal Zátopkovu životní filozofii: "Rozhodl jsem se jít s tím, kdo má v ruce moc. Život je krátký a člověk si ho musí pořádně prožít." Námitku, co bude dělat, jestli třeba za dva tři roky bude u moci někdo jiný, vyřídil promptně: "To vůbec nevadí, tak tohle prohlášení odvolám (To udělal podle Aleše Březiny v pokání v pražské televizi. Satellite, 30. 11. 2001) a podpořím zase nový režim. A vůbec, pořád se mluví o humanitě a takových nesmyslech. Vztahy mezi lidmi jsou v podstatě zvířecí vztahy a chce-li člověk žít v klidu, musí být jako ochočené zvíře a ne jako divoké." (L. Pachman Jak to bylo, str. 282, 1974.)
O Zátopkově nemužném charakteru jsem se dozvěděl od L. Pachmana další otřesné informace na sklonku 1998, kdy jsem začal připravovat pořad o Janu Palachovi pro česko-australské Art Spectrum v Sydney. Komunistická vláda zahájila bezcitný propagační protiútok 22. ledna 1969, tři dny po Palachově smrti. V Praze se objevil leták Pravda o smrti Jana Palacha, v němž anonymní autoři napsali, že Palachova sebeoběť byla akcí extrémistických pravicových a protisocialistických sil.
Vilém Nový, člen ÚV KSČ, prohlásil na shromáždění pravověrných prosovětských komunistů v karlínském lokále Čechie a poté v Lokomotivce Česká lípa, že smrt Jana Palacha zorganizovala skupina pěti kontrarevolucionářů, kteří prý Palachovi slíbili připravit roztok studeného ohně, používaného kouzelníky a polykači plamenů, takže se mu nic nestane, jen posilí protiokupační postoj obyvatelstva, a on bude hrdina. Kapalina však byl benzin. Podle Nového byl Palach tzv. Pěticí smrti - prostě zavražděn. Členy Pětice byli: Luboš Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina (spolupracovník StB) a Emil Zátopek. Všech pět jmenovaných obvinilo Nového ze lživého nařčení a předvolalo k soudu, neboť Jana Palacha osobně neznali *).
Stání se konalo v červenci 1970 v budově Městského soudu na Karlově náměstí za účasti Pětice, Viléma Nového a veřejnosti. Pachman (bývalý komunista) byl přivedený v poutech (za svou protiokupační politickou činnost). Soudkyně přečetla obžalobu. Zátopek nečekaně povstal, šel k soudkyni a požádal o možnost Novému se omluvit a odvolat žalobu! Zátopek odůvodnil svůj "špatný čin" tím, že byl po sovětské okupaci v srpnu 1968 zcela pod Pachmanovým vlivem, který prý ho donutil štvát proti socialismu. Jelikož vždy byl pro socialismus, požádal Nového o odpuštění. Nový povstal, Zátopka objal, políbili se dvojitým "chruščovem" a Emil se odebral - ne mezi členy Pětice - ale do publika.
Soudkyně se sugestivně podívala na Pachmana a zeptala se, zda někdo ze žalobců má ještě nějakou připomínku. Po kratším výslechu vynesla rozsudek: "Žaloba se zamítá. Žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili."
Luděk Pachman mně napsal další šokující informaci: studentští funkcionáři Luboš Holeček a Jan Vlk, Pachmanův spolupracovník, byli přejeti autem - pražské prokuratury! V obou fatálních případech prý šlo o nikým nezaviněnou nešťastnou náhodu.
Jaroslav Seifert napsal v Novoročním rozhovoru se smrtí: "Otvírám okno po půlnoci- celé náměstí pod sněhem. Všecho spí, přátelé i nepřátelé. Mír, ticho kolem - a já bitva v něm. Kéž, mé děti, je vždy tak v příštích nocích, mír všude do věků, Jen jednu válku: v osamělých nocích bitvy, ty velké bitvy v člověku." Jaké bitvy, jaké šarvátky prodělával Emil Zátopek - ochočená existence - po léta ve své duši?
Zátopek zemřel 21. listopadu 2001. Čtyřnásobný olympijský vítěz odpočívá na valašském Slavíně, v Rožnově pod Radhoštěm.
*) E. Zátopek odpověděl na můj dopis 9. února 1999: "Vážený, na Váš dotaz ze dne 12. 12. 1998 Vám sděluji, že jsem se s Palachem nikdy nesetkal, nikdy jsem s ním nemluvil, vůbec ho neznal a o jeho úmyslu se upálit jsem nevěděl. Totéž si troufám říci o Pachmanovi a Škutinovi. V té době jsme se dost často stýkali, určitě by se o tom zmínili. Versi, kterou uvedl Špígl minulého roku, si vymysleli potom komunisté, aby v zájmu konsolidace, očernili ty, kteří se v obrodném procesu angažovali. Až Špígl uveřejní, že jsem vypíchl Žižkovi oko, klidně se na mně obraťte.
S pozdravem Emil Zátopek."

O nemocné společnosti

24. června 2012 v 21:32 | převzato z CFP a MF Dnes 18.2.2012 |  Jiní autoři

Max Kašparů: ČAS kyvadla

MAX KAŠPARŮ

Rodilý Žirovničan, premonstrátský diákon, spisovatel, esperantista a divadelní ochotník. Vystudoval postupně stomatologii na LFUK v Praze, všeobecné lékařství v Bratislavě, pedagogiku a etiku v Českých Budějovicích a teologii na Spišské Kapitule. Působí jako forenzní psychiatr a vysokoškolský učitel. Některé z jeho dosavadních publikací byly přeloženy do polštiny, italštiny, francouzštiny a Esperanta. Vysílá pravidelně v Českém rozhlase v pořadu "Jak to vidí…"

Poznámka k níže uvedenému článku: Autor nám všem nastavuje zrcadlo. Nekritizuje konkrétní politické strany nebo konkrétní politiky. Dává nám na zváženou, zda se v životě řídíme správnými normami. Cítím to jako výzvu, nehledat stále nějaké nepřátele, a současně se nebát za správnou věc, za správný přístup se postavit a podpořit jej. Proto mě článek zaujal, byť byl poprvé publikován před víc jak čtyřmi měsíci. Jar.Skopal
Co se stalo s naší dobou? Zažíváme vážnou krizi? Proč mají najednou lidé pocit, že se něco zlomilo, a cítí se zklamaní? Co nás v budoucnosti čeká? MF DNES přináší seriál, ve kterém české spisovatelky a spisovatelé popisují, jak změny světa vidí. Dnes pohledem autora, který zná českou duši přímo zevnitř. Každý student lékařství je už od prvního ročníku studia veden svými profesory k tomu, aby si u každého pacienta položil dvě zásadní otázky - proč a jak.
Proč má nemocný potíže? Otázka diagnostická, která vede k určení choroby. Jak ji léčit? Otázka terapeutická, hledání cesty k uzdravení.
Je-li naše společnost nemocná, a ona bezesporu nemocná je, klademe si obě otázky všichni. Až na několik vrcholných politiků, kteří mají většinou jiné starosti, než jaké musí řešit lid obecný. Ovšem co hlava, to názor. Jedni ze současného stavu obviňují komunismus, jiní konzumismus, další neoliberalismus nebo hédonismus. Z mého pohledu nepůsobí v této zemi tajemné abstraktní -ismy, ale hlavně tři silně zhoubné choroby. Ztráta studu, rozvoj společnosti bez respektování přirozených společenských norem a z obou předchozích plynoucí pocit tíživé bezmoci.
Diagnóza
"Žijete v zemi, kde nic není hanba!" Těmito slovy zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České republice. Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět?
Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělovací prostředky, které z banality dělají tragédii a z tragédie banalitu. Žijeme v době, která propaguje nosit všechno naruby. Normy chování nám prezentují svým nenormálním chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu. Ony totiž zaujaly jako vzory místo po moudrých básnících a osvícených autoritách, do kterých by moderní český sjednocený Evropan už ani nekopl.
Z pořadů některých televizních stanic, které by měly kultivovat lidskou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dobro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron... Z této skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní kanály.
Kdykoli stojím jako soudní znalec z oboru psychiatrie u soudu, který projednává činy mladého delikventa, mám skoro pokaždé tendenci na lavici obžalovaných posadit systém, který vládne v této zemi a jehož jsou mladí lidé obětí. Ale koho to zajímá? Politiky v žádném případě! Ti mají jiné starosti. Stávající garnituře jde o to, aby se ve službách různých mafií udržela u moci co nejdéle jakoukoli strategií, a ti, kteří mlsně hledí na jejich místa, hledají taktiku, jak by je mohli vystřídat. Bez onoho přežitku, kterému se říkávalo stud.
Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí oprávněnými pocity nespravedlnosti a křivdy, ale parní válec politiky a byznysu si vesele jede dál. A proč by ne! Sliby, fráze a široké úsměvy těch (všeho)schopných z předvolebních plakátů tak snadno a rychle shoří pod jeho kotlem. A nikdo se opět za nic nestydí. Navrhoval bych celospolečenskou infuzi studu a vybraným jedincům implantovat svědomí. Obojí bude obtížné, protože v prvním případě už těžko nahmatáme zlozvykem zkolabované žíly a ve druhém už nerozřízneme politikařením zkamenělou hroší kůži.
Místo domu barabizna
Pokud chtěl kdysi zedník postavit pevné a rovné stavení, potřeboval k tomu kromě kamenů a cihel ještě maltu a olovnici. Maltu, aby držela pohromadě jednotlivé kameny a cihly; olovnici, aby stěny byly rovné. Stavitelé moderní polistopadové společnosti začali sice ke stavbě používat ekonomické kameny a právní cihly, tedy stále nové a nové zákony a předpisy, ale absolutně odmítli používat pojivo a ctít svislou rovnou stěnu. Kladou cihlu na cihlu bez malty, která se míchá z pokory, štědrosti, přejícnosti, mírumilovnosti, cudnosti, střídmosti a činorodosti. Dřív se této pojivové směsi říkávalo sedm hlavních ctností. Z olovnice, která se řídí přírodním zákonem gravitace, si udělali kyvadlo. Co bylo kdysi jednoznačným tabu, pyšně rozkmitali moderním relativismem. Mimo jiné je u staveb běžné, že se kameny dávají do základů a cihly na ně. Tedy zákony jsou nad trhem, ale u českého projektu je tomu naopak. Trh jako by byl nadřazený zákonům. Oč má u nás trh silnější zuby, o to bezzubějšími se stávají zákony. Bez malty a s kyvadlem v ruce se dá postavit leda tak barabizna. Tolik k diagnóze.
Terapie
Co s terapií? Jsou dvě řešení. Buď to nepovedené stavení zbourat, anebo z něho zavčas utéct. V prvním případě by šlo o revoluci, ve druhém o emigraci. Pokud bych jako léčebnou metodu navrhl revoluci, mohl bych být zažalován za trestný čin poškozování cizí věci. Skutečně cizí věci. Obávám se totiž, že už nám v této zemi nepatří ani ta vratká barabizna. Pokud bych navrhl terapii emigrací, může mi být položena otázka, kam utéct. Do některého evropského státu určitě ne, protože evropský dům opravují ti samí architekti, kteří nám pomáhali s projektem stavby oné vratké chatrče. Staví také bez mravnosti a s kyvadlem v ruce. Možná by se vyplatilo prchnout za asijským studentem do té země, kde ještě nevyhynul stud.
Třetí chorobou je epidemicky se šířící pocit bezmoci. Nějak se v něm začínáme postupně utápět všichni. Jednou za několik let je nám sice hozen záchranný člun v podobě voleb, ale brzy se ukáže, že i on je děravý. Frustrace vystřídá depresi, zklamání vystřídá bezmoc. A právě ona bezmoc spojená s pocitem bezvýchodnosti je silně nebezpečná. Trvá-li dlouho, začne se měnit v agresi. A ta tady již je. Dokonce i mezi školními dětmi lze zachytit její silný nárůst.
Buďme ovšem upřímní a nestěžujme si jen na ty nahoře. Zavinili jsme si to i my sami, když jsme přijali převrácený životní styl, který nám našeptává: "Žij bohatě navenek a chudě uvnitř!" Pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme žít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci... Potom i mně samotnému nezbude nic jiného, než abych zamkl ordinaci, přestal diagnostikovat, navrhovat terapie a utekl se schovat. Rovnou mezi šílence. Nebude v tom ani trochu zbabělosti a nebudu tam sám. Bez vnitřní proměny a bez pokání tam skončíme brzy všichni!
O autorovi: Max Kašparů je spisovatel, premonstrátský diákon, psychiatr, esperantista a autor dvaceti esejistických knih přeložených i do polštiny, italštiny a francouzštiny.
Mladá fronta Dnes, 18.2.2012, str 11

Bohumír Ďuričko napsal Davidu Rathovi

23. června 2012 v 14:33 | Převzato z Novinek.cz |  Jiní autoři

o podmínkách ve věznicích a financování politiky

Odsouzený podnikatel Bohumír Ďuričko (58), který si v současnosti v karvinské věznici odpykává trest 12,5 roku vězení za čtyři roky starou vraždu Václava Kočky mladšího, napsal otevřený dopis obviněnému poslanci Davidu Rathovi.
Bohumír Ďuričko
Zvětšit obrázek

Bohumír Ďuričko
FOTO: Petr Hloušek, Právo
Dnes 4:22
Ďuričko ve stránkovém a na počítači psaném textu, který poslal redakci Práva, reaguje na Rathovy stesky ohledně jeho vazby ve věznici v Litoměřicích. Tamní pobyt nazval Rath při nedávném proslovu ve Sněmovně za týrání a novodobou torturu a opakovaně si na své uvěznění stěžoval i v dopise Právu.
Čtěte také:
Rath napsal z vazby Právu: Bylo mi od první chvíle jasné, že jsem skončil
Ďuričko v dopise vzkazuje: "Jste prominentní vězeň, finančně zajištěný a máte všechny výhody, které má vězeňská služba k dispozici… Vy se určitě nedostanete mezi recidivisty, drogově závislé a všeho schopné do Valdické věznice, ubytovny "D". Vy vůbec zatím nevíte, co je to vězení. Je to absolutní frustrace osobnosti, bezmocnost a beznaděj," píše Ďuričko v textu.
"To, co prožíváte vy nyní ve vyšetřovací vazbě, je proti tomu, co jsem musel prožít já a moje rodina, opravdu skoro nic. Když vás poslouchám v TV, nevím, jestli se mám smát či plakat," porovnává Ďuričko svou a Rathovu zkušenost s vězením.
Bývalého středočeského hejtmana varuje, že ještě ani netuší, co vlastně vězení ve skutečnosti obnáší.

Kritizuje i ČSSD a její financování

Sám totiž sedí jako odsouzený za nejzávažnější zločin mezi vrahy v těch nejpřísnějších podmínkách a nejstřeženějších věznicích. Ať už to byly dříve Valdice, nebo nyní Karvin, kde je například i speciální oddělení pro doživotně odsouzené.
Větší část dopisu ale věnuje kritice vůči ČSSD a jejímu financování.
V první části textu si stěžuje na to, že nikdo z vedení sociálních demokratů nebyl schopen svědčit na policii v jeho prospěch, když kriminalisté vyšetřovali střelbu z října 2008 v pražském baru Monarch.
Právě tam po autogramiádě knihy tehdejšího šéfa soc. dem. Jiřího Paroubka zastřelil Ďuričko syna provozovatele Matějské pouti Václava Kočku ml.
Ale odněkud se ten pořádek musí začít dělat. Třeba promluvíte o nich vy.Bohumír Ďuričko
"Báli jste se o svá politická koryta. Policie se ani nesnažila vyslechnout Paroubka, Tvrdíka, Haška a další, Kočkův klan zásoboval sociální demokracii nezdaněnými penězi a bojovníky v thai a kickboxu," pustil se do ostrých spekulací Ďuričko.
"Sám jsem se měl stát tím, kdo bude odčerpávat prostředky svých firem, finanční zdroje ze státních a polostátních organizací a státních zakázek. Protože jsem nebyl schopen zabezpečit požadovanou efektivnost zisku, 60 procent nezdaněných peněz, hodili jste mě přes palubu," kritizuje Ratha a potažmo ČSSD odsouzený hoteliér.
V textu zmiňuje jako zdroj financování strany předražování zakázek a zneužívání dotací, ale také přerozdělování peněz z hazardu a šedé ekonomiky, které podle něj hraničilo s fyzickým násilím a likvidací.
Závěrem souhlasí s Rathovými slovy, že je jen malá ryba. "Ale odněkud se ten pořádek musí začít dělat. Třeba promluvíte o nich vy, dobře je znáte a víte, jak k pohádkovému bohatství na úkor občanů přišli," radí mu a vyzývá ho ke spolupráci v odhalování korupce v politice.
Radim Vaculík, Právo

Jiří Paroubek získal 50% přízně hlasujícících posluchačů

21. června 2012 v 21:47 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

v dnešním Hyde parku na ČT 24

obrazek
Otázky posluchačů i samotného redaktora se vztahovaly k aktuálním otázkám české domácí politiky. Jiří Paroubek odpovídal uváženě a nezabíhal do zbytečných detailů. Dal najevo i slovem, že si cení své vlastní politické zkušenosti, kterou získal hlavně jako předseda ČSSD.
Církevní restituce nepodpořil ani zcela nevyloučil. Byl spíš pro zachování financování církví obdobným způsobem jako doposud a navrhoval značné omezení finančních nároků církví.
Při komentování volebních preferencí si dost fandil, protože dnes asi málokdo věří, že je reálné v příštích parlamenmtních volbách očekávat přízeň voličů až na úrovni 10%.

NS-LEV 21 zve na pietní akt

20. června 2012 v 23:07 | Jiří Paroubek

Nezapomínají


David Rath píše redaktorovi Práva

20. června 2012 v 22:42 | Převzato z Novinek.cz |  Jiní autoři

Čas zpytování

David Rath s policejní eskortou ve Sněmovně

Pod křídly Sokola

19. června 2012 v 23:35 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Výstava o tomto názvu byla zahájena 18. června 2012 ve Vojenském historickém ústavu v Praze

Někteří návštěvníci vernisáže stihli ještě dopoledne pietní vzpomínku na padlé parašutisty v Resslově ulici v Praze. Ti před sedmdesáti lety svedli svou poslední bitvu v kostele Cyrila a Metoděje, kdy se již nedalo vzdorovat mohutné přesile a bezvýchodné situaci v obleženém chrámu. Předtím však se podařilo splnit důležitý úkol - vykonat atentát na Reinhardovi Heydrichovi.
Ve 12,30 pak byla slavnostně otevřena výstava věnovaná Sokolu při příležitosti oslav 150. výročí jeho vzniku. Ještě nikdy se nepodařilo na jednom místě shromáždit tolik dokumentů a artefaktů, popisujících historii této organizace tělocvičné, vlastenecky orientované i všestranně rozvíjejíci ducha a tělo svých členů.
Umístění výstavy v objektu pod památníkem na Žižkově podtrhlo i branný význam Sokola zejména v období vzniku Československé republiky a později též v odboji proti nacistickému Německu.
Zahájení výstavy se zúčastnili Alexandr Vondra v roli ministra obrany, Přemysl Sobotka jako místopředseda Senátu a Hana Moučková, starostka České obce sokolské.
Alexandr Vondra se ve svém úvodním projevu zmínil o vhodnosti spolupráce Sokola s armádou, při níž by sokolové mohli do ní vnést svůj vklad z dobrovolnického hnutí, které se dnes ve světě nosí. Bylo už na každém, aby si domyslel, co vše se za tímto stručným slovem skrývá. Sám to chápu tak, že by Sokol mohl s armádou spolupracovat na sportovní a tělocvičné, zejména gymnastické, úrovni obecné fyzické přípravy vojáků. Druhý námět mě napadl, když jsem v sobotu 16. června v Přerově sledoval vydařený krajský slet sokolů ze čtyř žup Olomouckéhjo kraje a hosty - cvičenky z Považské župy Sokola na Slovensku. Diváci viděli 12 skladeb, ale něco tam chybělo a to vystoupení armády. Armáda úspěšně vystupovala na všesokolských sletech za první republiky a Hitler se prý rozezlil nad vytoupením naší armády na všesokolském sletu na Strahově v roce 1938, když jeho politika už dlouho předtím směřovala k získání západních mocností pro svůj plán územního okleštění českých zemí.
Také spartakiády, které od roku 1955 komunisté systémově a se svým politickým obsahem zařadili do systému tzv. sjednocené tělesné výchovy, měly ve svém programu vždy vystoupení armády s vysokou gymnastickou náročností a přesným provedením. Jsem přesvědčen, že by se v armádě našla taková tisícovka vojáků, která by na dřívější tradice byla schopna navázat. Sokolská cvičitelská elita by byla jistě schopna spolupracovat s armádními důstojníky při návrhu obsahu takové skladby.
Mezi návštěvníky byli i pamětníci. Přišla např. armádní legenda generál Tomáš Sedláček.
Z Moravy jsme do Prahy dopravili 91-letého Jana Přidala, aktivního účastníka sokolské odbojové organizace JINDRA za Protektorátu. Jan Přidal předal ministru Vondrovi i svou nedávno vyšlou knihu Sokolský odboj na Moravě 1939 - 1945.
Pro účasníky XV. všesokolského sletu, kteří v pvním červencovém týdnu po šesti letech opět trochu zahltí Prahu, je popisovaná výstava vhodnou příležitostí i k využití volného času. Vstup na ni je zdarma.