Listopad 2012

Proč kádrovat lidi na slušné a neslušné podle stranickosti ?

30. listopadu 2012 v 21:50 | Tomio Okamura na svém blogu |  Jiní autoři

Zase tu běhá strašák komunismu

Každý novinář se ptá, zda bych jako prezident jmenoval vládu s podporou komunistů nebo v níž by byli komunističtí ministři. A já se ptám: "Myslíte kariéristy z normalizační KSČ, kteří jsou v našich dosavadních vládách stále, jsou premiéry nebo dokonce kandidují na prezidenta? Proč najednou ta starost?"
Nebo máte na mysli zástupce demokratické legální parlamentní strany KSČM, která nikdy nestála za miliardovými zlodějnami jako většina vládních stran? Myslíte tuhle stranu? Pak otázce nerozumím? Proč kádrovat lidi na slušné a neslušné podle stranickosti ? Zná někdo důvod? Na výmluvy ohledně nedemokratičnosti strany a o chybějící distanci od zločinů komunistických diktatur nedám. Stačí se mrknout na web KSČM a kdo chce, tak rychle příslušná usnesení najde. Komunisté se v nich nejen omlouvají všem obětem represí KSČ, ale také se od jakéhokoli násilí a diktatury distancují.
KSČ později KSČM žádali o podporu při zvolení oba polistopadoví prezidenti, přičemž prezident Havel byl jimi nejen poprvé zvolen, ale premiérem jmenoval přímo nomenklaturního člena UV KSČ Čalfu. Prezident Klaus žádal také v obou volbách KSČM o podporu a byl jimi v prvé volbě i volen. Což je pozoruhodné, ten, kdo varoval a mobilizoval před nebezpečnými komunisty, nakonec žádal o jejich spolupráci a pomoc. O podporu KSČM žádali oficiálně ovšem i jeho protikandidáti - včetně pana Švejnara.
Jak si to vysvětlit? Ono nebezpečí komunismu se vždy před volbami na nejvyšší míru nafukuje - přináší to hlasy jak pravici, tak kupodivu i ČSSD a středolevým stranám. Démonizovat KSČM se zkátka vyplatí, politicky i finančně. Cílem je zblbnout veřejnost a urvat hlasy - jinak samozřejmě žádný z politiků nemá problém s KSČM spolupracovat a také to dělá. Ostatně v řadách i těch nejpravicovějších stran jsou a byli vždy normalizační komunisté a tyto strany také zakládali, spolu s mnoha agenty StB.

Kdo je to komunista?
Podívejme se do historie. Svým jménem se komunisté v původní podstatě hlásí - ač se to někomu nezdá - k asi nejdemokratičtějšímu systému, který svět poznal, to znamená ke komunismu ve smyslu komun, které například budovali komunardi v revoluční Paříži v 19. století. Komunismus v jejich pojetí spočíval ve svobodném federálním sdružení obecních komun, společenství svobodných a rovnoprávných lidí, kde už tehdy měli hlasovací právo všichni. Komun, v nichž žijí dodnes američtí indiáni, kde společně hospodaří a dělí se skutečně podle potřeb. A to pěkných pár tisíc let bez ohledu na Marxe.
Pokud máme dnes občanskou rovnost a svobodu, pak i díky komunardům, komunistům a socialistům a jejich pokračovatelům, kteří rovná volební a občanská práva prosazovali proti konzervativcům, navzdory tzv. pravici. Prosazovali sociální práva - osmihodinovou pracovní dobu, právo na stávku, bezplatné školství, důchodové a zdravotní pojištění. Vždy navzdory pravici. Za dnešní sociální a demokratický systém kdysi bojovali a umírali vraždění pravičáky výše zmínění "komunisté". Hlásit se k takovým lidem není ostuda. Je to čest.
Jsem proti kolektivní vině
Odmítám odsoudit plošně všechny vládní strany, třeba pro zločiny mnoha jejich příslušníků, které silně zdevastovaly ekonomiku, morálku, ale i právní prostředí téhle země. Odmítám odsoudit konzervativní či liberální myšlenky jen proto, že jejich hlasatelé v minulosti páchali masové vraždy, mučili, kradli, znásilňovali. Komu slábne paměť připomenu občanské revoluce, zvláště tzv. Velkou francouzskou revoluci. Ve jménu občanských práv tu byl zavedený oficiální státní teror, politické procesy a masové popravy, které si vyžádaly dokonce první mechanizaci masových poprav - gilotinu.
Obhájci kapitalismu v časech pařížské komuny v několika dnech zmasakrovali až několik desítek tisíc civilistů, žen i dětí. Těch, co zavedli bezplatnou školní docházku, minimální mzdu nebo třeba odvolatelnost politiků.
Jen hlupák by dnes řekl, že myšlenka občanské svobody či volného trhu je odporná pro odporné zločiny těch, co ji hlásali. Teror spláchl čas, myšlenka občanských svobod a rovnosti se stala samozřejmostí. Stejnou cestou si prošlo křesťanství, víru v Boha zneužilo k vraždění mnoho fanatiků, zločinců. Také myšlenky komunismu se velmi často chytali stejní lidé, kteří zneužijí jakoukoli myšlenku k dobytí moci, teroru nebo obohacení. KSČ a později KSČM se od těchto lidí mnohokrát veřejně distancovala a omluvila za křivdy a zločiny, které ve jménu strany zločinci páchali. Vzdala se principiálně násilí a přihlásila se k liberální demokracii. Z KSČM se stala strana, která se demokratickou cestou snaží dospět k socialismu. Prosím všechny, kdo chtějí polemizovat, ať si nejprve přečtou dokumenty KSČM a nepapouškují hloupé floskule politiků, co z rozeštvávání společnosti těží.
Žádná z pravicových stran se neomluvila za zločiny spáchané jménem jejich ideologií nebo dokonce jménem demokracie. O nevídaných, genocidních zločinech páchaných kontinuálně po staletí ve jménu kapitalismu nebo demokracie by se daly psát stohy papíru. A to i v případě tzv. moderních demokracií - zločiny, které Francie páchala v Alžíru jsou dodnes tabu. Zločiny USA ve Vietnamu snesou srovnání s jakýmkoli diktátorským režimem - děti, těhotné ženy spálené napalmem, vyvražďování celých vesnic, mučení, otravy a defekty způsobené Agentem Orange. Druhé použití jaderné bomby v Nagasaki, které bylo už jen pro "testovací" účely, protože po Hirošimě už bylo Japonsko na kolenou. Mučení a věznění lidí zatčených a vězněných bez soudu - které přetrvává v USA i dnes.
Ne nejsem antiameričan - jen vše vidím střízlivou optikou. To, že si někdo říká demokrat neznamená, že jím doopravdy je. To, že je někdo komunista nikdy nevylučuje, že je demokrat. Nálepky jsou jen k ohlupování lidí a my se učme vidět vždy vše v souvislostech.

Nekádruji slušné lidi
Před senátní volbou jsem žádal o podporu přátele ze všech parlamentních politických stran. Někteří mě podpořili navzdory vedení strany. Renomované osobnosti z TOP09 a STAN, které mě dokonce podpořily v prezidentské kandidatuře, si následně prošly martýriem pohrůžek ze strany nechvalně známého Severy, Kalouskovy šedé eminence.
KSČM neměla problém. Nechala mého přítele starostu, lékaře a poslance Vojtu Adama ať se svobodně rozhodne, zda podpoří kandidáta KSČM nebo se veřejně přihlásí ke mě. Je přece svobodný člověk a strana mu nehodlá diktovat názor. Tomu říkám demokracie.
O podporu a spolupráci jsem žádal a žádám všechny slušné lidi ze všech legálních a demokratických stran i jejich voliče. Navzdory Kalouskům, Dalíkům, Bartákům, Kopřivům, Severům nebo Kočí, vím o mnoha velmi slušných, čestných a renomovaných lidech z ODS, TOP 09, STAN, KDU-ČSL, ČSSD či VV. A i proto s nimi na dobré věci budu kdykoli spolupracovat. Nejsem komunista ani nesouhlasím se vším, co hlásají jednotlivé politické strany, ale jsem nezávislý nestraník a jde mi tedy v prvé řadě o podstatu řešení konkrétních problémů, jak je vyřešit ku prospěchu nás všech, nikoliv o stranickost.Požádal jsem v minulosti o podporu také KSČM a jejich voliče a žádat ji budu oficiálně a veřejně znovu. Nechci rozdělovat, chci spojovat. Není důležité politikařit, jestli trochu napravo nebo nalevo - já chci abychom šli hlavně dopředu, už nemáme čas. Přičemž dopředu už dávno pro mě není jen ekonomický růst, vyrovnaný rozpočet a vyšší HDP. Cílem je šťastný člověk. Musím se smát, když kariérista, člen normalizační KSČ, je dnes zapáleným antikomunistou. Ale právě fanatici ve spojení s bezpáteřními kariéristy jsou jednou z příčin zneužití všech ideologií a ideálů. Opravdu - ne idea, ale gauner s ideou v hubě škodí.

Vláda přijala důchodovou reformu bez kompromisu s opozicí

27. listopadu 2012 v 8:49 | Jiří Paroubek v tiskové zprávě

Tisková zpráva nár. soc. - Bizarní důchodová reforma Nečasovy vlády

Českou hudební scénu opustil Daniel Landa. Přetransformoval se v čaroděje Žita. Koncem listopadu možná konečně začne opravdová zima. Rozhlasové tlampače na českých železničních nádražích zřejmě povážlivě ztichnou. Slepí cestující se vše dozví z informačních tabulí. Stejně, jako ostatní. Horák i Šnajdr končí ve VZP. Místa ve vedení se rozdělí podle politického vlivu, nikoli podle odbornosti. Ta je ve vedení pojišťovny asi nadbytečná. Bývalý šéf pražských strážníků se přiznal k přijetí úplatku, protože byl ve finanční tísni. Kde jsou pak asi ostatní řadoví policisté se svými platy? Nečasovu a Kalouskovu reformu penzí zcela odm&iac ute;tá nadpoloviční většina obyvatel. Překvapuje to někoho?
Vybral jsem několik aktuálních více či méně důležitých zpráv, které dominují českým internetovým serverům. Některé jsou až bizarní, nad jinými je třeba se vážně zamyslet.
Na mysli mám zejména poslední informaci o veřejné neochotě účastnit se tzv. důchodové reformy, tedy vstupu do nově vytvořeného druhého pilíře důchodového systému. Spoření na důchod v soukromých fondech láká pouze 13 % ekonomicky aktivních obyvatel. To je ještě méně, než bych jako dlouhodobý kritik tohoto provedení reformy očekával. Ukazuje se nicméně, že politická opozice není jediným elementem, který má z tohoto řešení oprávněný strach.
Již v minulém týdnu jsem vyjmenoval podmínky národních socialistů pro nutné úpravy v tzv. reformě důchodů. Jde zejména o zajištění garance 100 % vkladů, možnost vybrat si mezi doživotní rentou a jednorázovou výplatou po ukončení spoření, určení závazné výše doživotní renty nebo kapitálové výplaty již při podpisu smlouvy či zajištění výplaty všech vkladů a výnosů pozůstalým v případě úmrtí klienta.
Případné výrazné změny v druhém pilíři důchodů po dalších volbách a očekávaném nástupu vlády levicových stran se pomalu ale jistě stávají naprosto legitimními. To ale bohužel bude znamenat minimálně dvouletou destabilizaci celého systému penzí, ze kterého vláda již nyní vyvede peníze na účty soukromých fondů a nebude je umět vrátit zpět. Podle našich propočtů by účast jednoho milionu obyvatel v tomto opt-outu v roce 2014 znamenala náklady státního rozpočtu ve výši 15 miliard korun.
Viníkem této situace, kdy reformu penzí vůbec nechce už prakticky nikdo, tedy kromě Nečasovy vlády, je sama Nečasova vláda. Ta reformu přijala bez diskuse s občany a bez nalezení kompromisu s opozicí. Ať si do druhého pilíře vstoupí ti, kteří si jej odhlasovali. Nejpozději za dva roky musí nutně dojít k reformě této tzv. reformy. Bude to reforma, které budou lidé věřit.
Jiří Paroubek, předseda nár. soc.

O protestech proti vládě

25. listopadu 2012 v 22:51 | Jan Keller na webu Česká média |  Jiní autoři

Vláda jediné správné cesty

Reakce vládních činitelů na demonstrace u příležitosti 17. listopadu doznívaly celý týden a byly znepokojivé.
Ve zvlášť kondenzované podobě odrážejí pohled dnešních mocných na demokracii.
Skutečná demokracie by měla znamenat, že vůči těm, kdo právě vládnou, mají lidé, kteří na poměry doplácejí, plné právo vystupovat. V demokratickém systému skládá vláda účty. O tom, že by se měla posmívat nespokojeným občanům a hanět je, v příručkách politologie nic nepíšou.
Ke své mobilizaci mají nespokojení občané v demokratickém zřízení v zásadě tři možnosti. Buď mohou podporovat opoziční strany, anebo se mohou sdružit na podporu odborů, či konečně mohou vytvářet různá hnutí v rámci občanské společnosti.
Vládní činitelé všechny tyto tři možnosti odmítají, a jejich aktéry zasypávají urážkami. Ten, kdo se staví za opoziční strany, je v lepším případě nezodpovědný živel, který poškozuje nás a naše děti, v případě horším je to rovnou stoupenec totality.
Kdo vyjádří podporu odborům, sám sebe usvědčuje z toho, že je křikloun, buřič bez mandátu, popřípadě neúspěšná socka. Odbory by se měly soustředit na ponížené orodování za zaměstnance, kteří doplatí na vládní opatření. Protestovat proti těmto opatřením odborům nepřísluší.
A nevládní organizace? Ty sdružují, podle názoru dnešních mocných, především chaoty a výtržníky, jimž se každý slušný měšťan oklikou vyhne. Někteří z aktivistů, kteří se zastávají ponižovaných, připomínají dnešní politické smetánce stoupence Adolfa Hitlera.
Vláda jediné správné cesty velkoryse oznamuje, že je ochotna protesty tolerovat. Ti, kdo protestují, si však musejí uvědomit, že stejně ničeho nedosáhnou. Mohou se jen těšit, co se těsně před příštími volbami jako obvykle provalí na opozici. Ti, kteří takto ovlivňovali výsledky voleb v minulosti, sedí ve vládě.
Jestliže označíme opozici, odbory i občanské iniciativy za hrozbu demokracie, pak z toho vychází, že skutečná demokracie může znamenat jen jedno: trvalou vládu těch, kdo jsou právě u moci.
Chce se k tomu dodat, že kvůli stabilitě poměrů by bylo nanejvýš prozřetelné, aby mandát mocných přešel časem dědičně na jejich potomky. Pokud chceme být skutečně důslední, pak vše ostatní musíme z hlediska dnešní vládní optiky považovat za ohrožení demokracie.
Jan Keller

Autor je sociolog.
Zveřejněno v deníku Právo.

Císař Josef II., majetek církve a rovnost občanů

25. listopadu 2012 v 20:00 | Dominik Duka v Radiožurnálu |  Jiní autoři

Dominik Duka: Ani protivníci církve dnes nezpochybňují její užitečnost

kardinál Dominik Duka - Foto: Filip Jandourek
kardinál Dominik DukaFoto: Filip Jandourek
Císař Josef II. rušil kláštery, což si pamatujeme už ze školy. Ve své glose to také připomene kardinál Dominik Duka. S ohledem na rozjitřenou atmosféru kolem církevních restitucí lze předpokládat, že tento historický exkurz do časů Josefa II. nepodnikl pražský arcibiskup náhodou.
Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, prostudování nedávno vydané knihy o dynastii Habsburků mě inspirovalo, abych se podrobněji podíval na otázku působení císaře Josefa II., který se mnohdy jevil jako osvícenský nepřítel církve.
Sám byl nepochybně skromný, zrušil řadu poct a otevřel zábavní park Prater pro veřejnost, ačkoliv do té doby byl vyhrazen šlechtě. Ta si stěžovala, že už se nepohybuje mezi sobě rovnými. Císař suše poznamenal, že kdyby on chtěl chodit na procházku mezi sobě rovnými, musel by chodit do kapucínské krypty, kde jsou pohřbeni Habsburkové.
Tento vladař využil svého svrchovaného práva a začal rušit kláštery, alespoň ty, které považoval za neužitečné pro lidi a tedy nelíbící se Bohu. Bylo jich na 750. Jejich majetek používal na zakládání nových farností a diecézí, tedy rozhodně nešlo o proticírkevní boj. Část majetku byla shromážděna do fondu, který měl sloužit jako zdroj penze bývalých řeholníků a řeholnic z klášterů. Jiná část výnosů měla sloužit k zakládání škol, nemocnic a dalších užitečných zařízení. Řada klášterů ovšem sama požádala o zrušení kvůli zadluženosti nebo devastaci po požáru, jako bylo v našem Žďáru nad Sázavou.
Časem se ukázalo, že na zabavených majetcích se hospodaří tak hrozně, že klesají příjmy. Teprve v té chvíli, kdy fond nebyl životaschopný, začalo jít už jen o majetek. Úředníci začali rušit bohaté kláštery a naprosto bezohledně loupili. Často to byl právě Josef II., který některé kláštery zachránil.
Proč tento historický exkurz? Právě odsud totiž pochází myšlenka prvorepublikového právníka Hobzy, že řeholníci majetky jen spravovali a nevlastnili. To ovšem nikdy císař jako zdůvodnění nepoužil, hovořil vždy jen o neužitečnosti pro lid. Na Hobzu pak navázali další, až se této myšlenky ujali i někteří naši politici. Kdyby ovšem šli k pramenům, a nečetli jen ideologicky zabarvené výkřiky bojovníků za církev chudou, zjistili by rychle svůj omyl.
Zajímavé je, že ani protivníci církve dnes nezpochybňují její užitečnost v oblasti školství, zdravotnictví, charity nebo sociální péče. Poslední výzkum dokonce ukázal, že velká část spoluobčanů od církve očekává podporu a službu v duchovní oblasti. Je tedy jen na nás věřících, abychom ukázali svou solidaritu, přátelství a lásku. Pomalu by tak mohly roztát i ledové bariéry nahromaděné v posledních měsících vůči církvi.

Pohled na 17. listopad 1989 a dnešek

23. listopadu 2012 v 20:07 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Zveřejnil Přerovský Deník 23. listopadu 2012

17. listopad 1989 pamětníci hodnotí nejčastěji podle své role, kterou tehdy v onom dějinném období zastávali. To lze zkráceně označit i za jeden z převratů v československých či českých dějinách.

Tak např. disident Vladimír Hučín uvádí (viz Deník 16. 11. 2012), že byl onoho dne v cele předběžného zadržení a to kvůli zatčení na pokyn Státní bezpečnosti. Prostředí věznic již znal z předchozího opakovaného věznění a celkem v nich strávil čtyřicet měsíců. Václavu Havlovi vytýká, že zlo zůstalo nepotrestáno, ač měl ohromnou možnost, co se týče komunistické strany, zasáhnout.

Václav Havel se však podílel na nekrvavé sametové revoluci. Ta vycházela z dohod s některými představiteli tehdy vládnoucí a postupně odcházející komunistické moci. A ty dohody se týkaly i budoucího osudu dříve vládnoucích komunistů, příslušníků bezpečnosti a dalších složek státní moci. Čím víc čas plynul, tím hůř se tyto věci daly napravovat.

Role Ladislava Mlčáka byla ve srovnání s Vladimírem Hučínem opačná. Ten byl politicky aktivní v KSČ před rokem 1989 a ve svých aktivitách pod praporem KSČM úspěšně pokračuje dodnes. Neřekne, že tehdejší socialistický systém produkoval stále víc a víc konkurence neschopných výrobků, a že i to byl důvod, proč řada mladých lidí utíkala na Západ. Po roce 1989 Přerovské strojírny na světovém trhu nemohly obstát a tak se postupně rozpadaly. KAZETO je dnes na tom skutečně špatně, ale jeho restituenti z potomků zakladatele Karla Zejdy tuto továrnu přejímali v žalostném stavu. A kde vzít peníze na pořádnou modernizaci? Sám bych se neodvažoval bagatelizovat význam svobodného cestování do světa tím, že znám kamarády, kteří pro nedostatek peněz byli jen v Polsku.

Historie tomu chtěla, že dnem antiúnorového převratu z roku 1948 se stal 17. listopad 1989. Sám jsem v té době nebyl příliš revolučně naladěn. Počítám se spíš za aktivního účastníka změn, o které se snažili osmašedesátníci v období 1968 a 1969. Přestože jsem za svou účast tehdy dostal to, co jsem si vykoledoval, po celých dvacet let jsem přes normalizaci až po její opadání sledoval i postupné příznivé evoluční změny. Možná, kdyby nedošlo k událostem právě 17. listopadu 1989, došlo by k převratu nějakou jinou formou o pár měsíců později. Každopádně nastalé změny jsem uvítal a přínosu Václava Havla si vážím, protože jeho postupu a i radám celé jeho tehdejší party jsem porozuměl.

Dnes se bohužel 17. listopad stává i výzvou k protestům proti současné vládní politice. Korupční chování politiků na všech úrovních a s tím spojené úniky veřejných peněz do soukromých kapes, to by mělo přestat. Někteří kritici hovoří o "nenažranosti," já raději používám termín klanění se zlatému teleti. Politice dnešní doby chybí morální rozměr. Potřebujeme najít a pak volit osobnosti, které mají sociální cítění a nebudou aplikovat tezi, že politika je o zájmech, v závorce chápejme především mých osobních. Možná za rok, místo tradičních pietních oslav prosadí někteří vlivní nadšenci debaty o komunálních, regionálních a státních problémech. Uvidíme, nějaké změny přijít musí.

Karolína Peake má mít podle NS LEV 21 problém

23. listopadu 2012 v 19:14 | Karel Horák |  Jiní autoři

Je to na vyvození politické odpovědnosti?

"Jakkoliv je nepříjemné, že jednotlivé ministry této vlády stíhají různé skandály, tak si myslím, že je velký posun, že je vyvozována politická odpovědnost." To jsou slova vicepremiérky pro boj s korupcí, toho času šéfky Legislativní rady vlády Karolíny Peake, kterými reagovala na rezignaci někdejšího ministra kultury Jiřího Bessera. Ten zatajil nákup bytu na Floridě a pod tlakem se nakonec vzdal ministerského křesla.

Vicepremiérka Nečasovy vlády a předsedkyně strany LIDEM Karolína Peake má téměř stejný problém. V současné době čelí neméně závažnému podezření z neprůhledných finančních transakcí. Okolnosti nákupu, rekonstrukce a následného odprodeje vily v pražské Tróji tak, jak o tom informovala média v posledních týdnech, o tom ostatně svědčí.

Od představitelky vlády, která sama sebe nazývá vládou boje proti korupci, bychom očekávali okamžitá a vyčerpávající vysvětlení a rozptýlení spekulací, které rozhodně pro paní Peake nejsou příjemné ani osobně.

Není běžné zadlužit se formou hypotéky na astronomických 27 milionů korun. Slovy ministra financí Kalouska bych to možná označil dokonce za rozpočtově neodpovědné. Není lehké spočítat si, kolik činily měsíční splátky hypotéky manželů Peakových. Okolnosti jejich splácení, zdroje těchto peněz, okolnosti prodeje nemovitosti či zisku na tomto prodeji do dnešního dne Karolína Peake vysvětlila dosti povrchně a zejména neuspokojivě.

V zájmu zvýšení politické kultury v této zemi ji k tomu vyzývám.

Vyzývám ji také k tomu, aby potvrdila či vyvrátila informaci, že dům byl původně ve vlastnictví jednoho nebo obou rodičů manželky MUDr. Luboše Říhy, který, jak vyplývá z jeho veřejných prohlášení, figuruje ve věci opětovného prodeje domu z vlastnictví manželů Peakových do vlastnictví společnosti Nice View. Mohlo by se v takovém případě jednat o legalizaci finančních prostředků pochybného původu.

Minimálně z morálního hlediska by se však Karolína Peake měla vrátit v čase o rok zpět, a v myšlenkách na vyvozování politické odpovědnosti by měla odstoupit ze své funkce ve vládě. Podezření jsou až příliš vážná. Vzhledem ke všem korupčním aférám, které Nečasovu vládu doprovází, je tam stejně spíše pro legraci.

Karel Horák, odborný mluvčí nár. soc. pro boj s korupcí

Výsledkům KSČM v krajských volbách se nejvíce diví ti, kteří se o to zasloužili

22. listopadu 2012 v 13:55 | Miroslav Rozkošný |  Jiní autoři

Máme se dobře, ale dál už to nejde

Nedávno mi řekl osmdesátiletý pamětník ze starého selského rodu, že stále nemůže pochopit jak někdo za přivedení firmy do úpadku může dostat odměnu, ať se nazývá zlatý padák či jinak. Podivností, které se u nás za posledních dvacet roků děly nebo stále existují je však daleko víc. Ne bezdůvodně si proto prezidentský kandidát Schwazenberg dal na svůj bilboard heslo o návratu ke zdravému selskému rozumu. Za všechny další, zdravému rozumu odporujícím hloupostem, můžu vzpomenout soudní rozhodnutí zdůvodněná nepřiměřenou obranou napadeného nebo ochranou osobnosti zlodějů a násilníků. Naštěstí některé z nich soudy vyšší instance krátce po vynesení zrušily. Obyčejnému smrtelníkovi, pokud o těchto podivnostech slyšel nebo četl v novinách, nezbylo než konstatovat, že páni náhoře dělají všechno proto, aby další volby vyhrávali komunisté. A ejhle, skoro se stalo. Teď po krajských volbách se tomuto nejvíce diví lidé, kteří se o nárust volebních hlasů KSČM zasloužili, přímo jako politici nebo jejich voliči. Jenže demokracie má svoje pravidla a "odsáď pocáď", jak říkali naší předci, výsledky voleb zrušit nelze. Už stačilo za posledních dvacet let nedemokratické propojení politiků s policií a soudnictvím, aby se současný stav naší obnovené demokracie dostal v několika směrech do horší situace než před listopadem 1989. Uvedu jen jeden příklad za mnohé. Máme přeplněné věznice a peníze na nové ani na vězeňskou stráž nemáme. Havlova amnestie by tento problém hravě vyřešila. Dnes současní kandidáti na prezidentskou funkci by se báli o tomto způsobu řešení jen promluvit. Také se stavem státní pokladny to mají současní naši politici těžší než ti první polistopadoví a s nimi i občané a organizace odkazané na podporu z veřejných zdrojů. Bohužel v tomto případě neplatí moudrost našich předků, že peníze kazí charakter, ale spíš naopak. Ještě před pár lety měli přerovští sokoli morální problém s pronájmem své hospody nájemci, který přišel s podnikatelským záměrem zde zavést hrací automaty. Sokolům se to tenkrát nemuselo moc líbit, protože stav sokolské pokladny nebyl tak špatný jako dnes. Po pádu loterijní společnosti Sazka, která tělovýchovu a sport dotovala, má Sokol s penězi z hazardu už menší morální problém. Jen aby jich bylo, ale není. Exisuje však ještě jedna možnost jak k nim přijít, zdanit ve prospěch tělovýchovy a sportu ještě prostituci. Ale jest-li si někdo myslí, že po prostitutkách lze ještě zdanit zloděje, určitě se mýlí. Něco takového by v našem parlamentu neprošlo. Miroslav Rozkošný

Piktogramy národností

21. listopadu 2012 v 17:51 | Zdroj Hedvicekův blog |  Jiní autoři

Víte o lepším vyjádření?


NS LEV 21 na demonstraci v Praze

21. listopadu 2012 v 12:49 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

17. listopad 2012

I Národní socialisté si připomněli události 17. Listopadu 1939 a 1989. Nejprve několik členů KrO Praha uctilo památku obětí listopadových událostí z roku 1939 u pamětní desky J. Opletala a V. Sedláčka v Žitné ulici v Praze 2. Poté se početná skupina členů strany sešla na Václavském náměstí, kde v čele s předsedou strany J. Paroubkem podpořili demonstraci svolanou platformou Stop vládě, proti nezodpovědným vládním reformám. Přednesené projevy představitelů odborových organizací, zdravotně postižených a dalších osobností měly velmi dobrou úroveň a byly pozitivně přijaty. Částečně byl, bohužel, průběh demonstrace narušován několika příznivci pana Z. Ponerta, kteří podstatu shromáždění zřejmě dobře nepochopili a pokoušeli se projevy řečníků přehlušit hlasitou hudbou z reproduktorů. Většina jeho příznivců však nakonec situaci pochopila a posílila řady účastníků odborářské manifestace. Skupina Národních socialistů se poté zúčastnila pochodu na Národní třídu , kde protesty pokračovaly. V podloubí Kaňkova domu uctili i památku studentů, zbitých 17. Listopadu 1989 komunistickými represivními složkami. Během celé manifestace nechyběl ani humor. Zvlášť vtipným dojmem působily na Národní třídě papírové postavy koaličních politiků, zobrazených jako příslušníci bývalého Pohotovostního pluku SNB, z nichž byl postaven symbolický policejní kordón. Po ukončení akce se menší skupina mladých lidí vydala přes Malou Stranu až na III.nádvoří Pražského hradu, kde se po vyjádření odporu vůči politice pravicové vlády a prezidenta republiky v klidu rozešli.
Jiří Pondělíček

Mpř. KrO Praha Nár. soc. - LEV 21

Jiří Paroubek k důchodové reformě

20. listopadu 2012 v 22:35 | web ns lev21 |  Aktuality

Nová ministryně Müllerová pokračuje v demagogii svého předchůdce

Nová ministryně práce a sociálních věcí Müllerová krátce po svém nástupu hovořila po boku premiéra Nečase o startu penzijní reformy. Pominu nyní neuvěřitelný názorový obrat paní ministryně i premiéra Nečase na tzv. sKartu a její nedobrovolnost. Nová ministryně však plynule navázala na demagogické argumenty svého předchůdce Drábka.
Konkrétně v otázce vývoje demografie a s tím související nutností provedení důchodové reformy v takové podobě, v jaké ji Nečasova vláda tlačí před sebou. Zatímco Nečasova vláda nám již více než dva roky bez předložení jediné seriózní, vědecky podložené analýzy tvrdí, že za několik desítek let dramaticky klesne počet produktivní populace v poměru k důchodcům, zveřejněné demografické analýzy hovoří naprosto jinak.
Renomovaní demografové z Univerzity Karlovy již v březnu 2010 publikovali svou práci, která upozorňuje, že tento poměr klesne za 60 let pouze nepatrně. Ze současného počtu 2,9 pracujícího na 1 důchodce by měl počet pracovně produktivních klesnout na 2,8. To je jen jeden z důkazů naprosté demagogie Nečasovy vlády, která si nechala nadiktovat důchodovou reformu lobbisty soukromých penzijních fondů.
Vláda počítá s tím, že příští rok bude zavedení opt-outu v důchodech přijde státní rozpočet 6 miliard korun. To znamená, že na konci roku 2013 vláda počítá s 800 tisíci účastníky nového systému penzí.
Vláda vůbec neozřejmila, z čeho chce do budoucna fiskální dopady takto pojaté důchodové reformy krýt. Přibližně milion účastníků opt-outu v roce 2014 bude stát rozpočet republiky přibližně 15 miliard korun.
Kde se vezmou prostředky ke krytí? Není to ani výnos z vyššího výběru DPH v důsledku navýšení jejích sazeb. Mohou to být téměř s jistotou důchody současných důchodců, které porostou pomaleji či budou dokonce stagnovat.
Údajná výhodnost důchodové reformy podle P. Nečase je zhruba pro polovinu občanů. Ta "výhodnost" spočívá v několika stovkách navíc měsíčně a ve snižování poměru důchodů k průměrným mzdám.
Jiří Paroubek, předseda nár. soc.