Květen 2013

Ross Hedvíček čerpá z republikána Jaroslava Lhotky

30. května 2013 v 19:04 | MUDr. Jaroslav Lhotka na Hedvíčkově blogu |  Jiní autoři

Přístup, podle kterého všechno bylo a je špatně


Z Wikipedie:
MUDr. Jaroslav Lhotka (* 18. října 1938[1]) je český nacionalistický politik, aktivista a publicista, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za formaci Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa (republikáni).

Mons. Jan Šrámek a Řád T.G. Masaryka

Dnes v 15:04 | MUDr. Jaroslav Lhotka |
28. října 1991 byl Janu Šrámkovi prezidentem Československé republiky Václavem Havlem propůjčen in memoriam Řád TGM za jeho zásluhy o svobodu ČSR v boji s nacistickým a komunistickým režimem. Jak to bylo ve skutečnosti se Šrámkovým bojem za svobodu ČSR? Republiku vydanou Hitlerovi na pospas po Mnichovu tajně opustil 27. července 1939 a jako předseda tzv. exilové vlády stál u zrodu bolševizace republiky po 2. světové válce, jako pomocník prezidenta Beneše.
Prvorepublikový vůdce ORLA Jan Šrámek a poslanec slyšel přece, jak komunistický poslanec Klement Gottwald sliboval demokratům - zakroucení krkem - až se komunisti dostanou revolucí k moci. A přesto jel s Benešem za války z Londýna do Moskvy, aby v Kremlu 3. prosince 1943 podepsal bratrskou spolupráci na 20 let a spolupráci Církve s KSČ. Kněz, jenž se dal do služeb antikrista a upsal Vlast bolševickému ráji Sovětů určitě neměl od papeže Pia XII. mandát ke spolupráci s komunismem, jehož byl papež nepřítelem. Beneš se Šrámkem při audienci u ministerského předsedy Churchilla nebrali vážně jeho varovná slova, aby upustili od návštěvy Kremlu a bratrské spolupráce se Stalinem. Neuspěli oba čeští generálové Prchala a Ingr, kteří prosili Beneše a Šrámka ve jménu národa, aby do Moskvy nejeli, že se staneme další svazovou republikou Sovětů. Německý týdeník "Wochenschau", promítaný v kinech, pak ukázal, jak se k sobě měli Beneš, Šrámek a Stalin v Kremlu. Národ čekal, že Rusko nás zavalí masem a chléb bude zdarma. Po válce byl národ šťastný, že se zbavil německých protektorátních přídělových lístků a věřil, že sluha Páně Jan Šrámek s neomylným Benešem nám zajistili ráj na zemi.
Přijetím Košického vládního programu Národní fronty došlo po 2. světové válce také k bolševizaci armády. Košická vláda, vracející se do Prahy, měla k dispozici celou Rudou armádu, která, až na malý západní díl Čech, okupovala Československo. Revoluční gardy se komunistům a KSČ podařilo zorganizovat až v půli května a začátkem června 1945. Čeští rudoarmějci, zběhové a vrazi čs. legionářů se po 2. světové válce zmocnili legionářské organizace. Jejím předsedou se stal bolševikoid Josef David. Komunisté, stíhaní za 1. republiky zatykačem, byli postaveni nad legionáře; Vodička, komunistický poslanec, nad svou oběť plukovníka Švece, velezrada nad úroveň národní cti! Beneš a Šrámek s bolševizací armády souhlasili. Beneš ve Státní radě 23. února 1945 řekl, před Košickým programem: "Naším vojenským spojenectvím se Sovětským svazem budou dány mnohé změny technické a vůbec organizační a tím přirozeně i další nové ideové změny. Vojensko-politická a mravní výchova našich důstojníků se nám v první republice neosvědčila."
Na místa, uvolněná po odstranění legionářů, nepohodlných novému režimu, se dostali osvědčení komunisté a bývalí rudoarmějci. Před Národní soud byl postaven Gajda. Přes organizované svědectví soud musel konstatovat, že se Gajda choval v době protektorátu jako málokterý vlastenec. Odmítl se setkat s Hitlerem, přestože si Hitler toto setkání přál. Stoupence NOF, která nikdy nerozbíjela stát, ale rozbíjela komunistickou propagandu a kritizovala Benešovu zahraniční bolševickou politiku, Gajda nabádal k aktivnímu protinacistickému odboji. Byl odsouzen ke dvěma rokům!
Kdo ještě varoval Beneše a Šrámka, aby si rozmysleli jet v prosinci 1943 do Moskvy ke Stalinovi a uzavřít mírovou smlouvu byl britský politik Attlee, vůdce Labour Party, tedy socialista jako Beneš. Noviny Manchester Guardian zveřejnily v té době fotografii: Beneš, Hana Benešová a Šrámek na audienci u ministerského předsedy Churchilla, jenž oba pány odvracel od cesty do Kremlu, že si tím mohou vysloužit titul likvidátorů ČSR.
Šrámek si tak vysloužil stát se prvním poválečným předsedou ČSL v rámci čtyř povolených politických stran Národní fronty. Oba generálové, Ingr a Prchala, kteří prosili oba zrádce, Beneše a Šrámka, aby nejezdili do Moskvy v prosinci 1943, byli po válce odsouzeni v nepřítomnosti. Poválečný ministr vnitra komunista Nosek mohl být spokojen s nastoupeným politickým kurzem k bolševizaci republiky.
První politická čistka po roce 1945 neproběhla v KSČ, ale v lidové straně pod Mons. Janem Šrámkem. Byla z ní vyloučena a zbavena poslaneckého mandátu v roce 1946 JUDr. Helena Koželuhová, která představovala pravici v ČSL a usilovala o těsné vztahy s pravicí národních socialistů pod Ottou Horou, což nevyhovovalo poslanci ČSL Josefu Plojharovi, katolickému knězi ve službách KSČ. Plojhar se v klubu poslanců lidové strany vyslovil, že kdyby došlo k přijetí programu Koželuhové, musel by ze strany vystoupit, protože to už by nebyla lidová strana. Čistka se týkala jen dr. Koželuhové, neboť ostatní věřili Janu Šrámkovi a jeho heslu "Musíme být u toho!"
Když pak došlo k převratu 25. února 1948, proti převratu demonstrovala jen nevelká skupina studentů v Praze, dožadujících se přijetí u prezidenta Beneše. Rozhodující část obyvatel zůstala pasivní a většinou mlčící, která si nedovedla představit, jak vypadá komunismus ve skutečnosti. Takoví byli Pražané v roce 1948! Tehdy se Šrámek s knězem Hálou, poslancem ČSL, pokusili uprchnout letadlem. Útěk se nezdařil. Pro Šrámka a Hálu pozdní procitnutí, protože to byli kněží ve službách antikrista. Už za prezidenta Masaryka poslanec Jan Šrámek podrýval autoritu prvního porevolučního pražského arcibiskupa ThDr. PhDr. Františka Kordače, jenž stál jako generál Gajda proti nastupující bolševizaci, která začala vyhazováním křížů ze škol a s Masarykovými hesly: Kříže do škol nepatří, Tábor je náš program!
Když je komukoliv vzato právo říkat pravdu, pak je iluzí tvrdit, že ho někdo přišel v květnu 1945 osvobodit od ideologie nacismu a komunismu. Dočasní spojenci komunistů v letech 1945-48 pomáhali likvidovat politickou opozici pod standartou Národní fronty. Budovali si ráj na zemi z nakradeného majetku a dnes po jejich vůdcích loupežníků zůstali dědicové lupu a ti nechtějí slyšet slova pravdy a spravedlnosti. Důsledkem jejich špatné práce pro český národ je korupce a prorůstání zločinné mafie do politiky. Vzorem pro český národ nemůže být Jan Šrámek, vyznamený Řádem TGM in memoriam.

Člověk - Velká hlava

26. května 2013 v 22:27 | Vasil Pahirja, překlad a doslov Bohdan Babinec |  Jiní autoři

Příběh z války na Podkarpatské Rusi

Vasil Pahirja

"ČLOVĚK - VELKÁ HLAVA"

Druhého ledna roku 1943 časně zrána, bylo zimní ticho nad Hrušovem narušeno střelbou ze samopalů. Maďarští honvédi ( domobrana) ze všech stran obklíčili vesnici a jejich kruh se postupně zužoval. Ale navzdory tomu se jeden z partyzánů dostal z obklíčení a unikl do lesa. Velké vločky padajícího sněhu milosrdně skryly stopy prchajícího.

Lidé se ukryli do svých domů za pevně uzamčenými dveřmi . Nikdo se neodvážil vyjit na ulici a zeptat se vojáků co se vlastně stalo. "Štatarija" ( stanné právo) zakazovala vycházet z domova od 9 hodin večera do 8 hodin rána.

Střelba neustávala. Z vedlejších vesnic se do Hrušova sjížděly četnické posily na pomoc honvédům. Jedni pročesávali ulice a dvory, jiní stopovali partyzána , který zmizel v lese.

Když uplynula "štatarií" stanovená doba zákazu vycházení ,vesničane potají vycházeli na ulici a naslouchali,odkud se ozývají í vystřely. " Někdo nahlásil četníkům, že ve vesnici jsou partyzáni! To asi budou u Bodnára, protože od jeho domu vedou stopy." Říkali někteří sousedé.

Pak se po vesnici rozneslo , že jeden z partyzánů byl zabít. Leží prý za vesnicí a honvédi žádají o zjištění jeho totožnosti. Někteří lidé tam šli. Nikdo ale nepřiznal, že zabitého poznal. Po návratu říkali někteří sousedům , že to asi bude Polovkův syn , protože se mu moc podobá, a ten co utekl asi bude Bodnárův syn, Vasil.

Vesničané se domnívali, že jde o Michala Polovku a Vasila Bodnára, kteří v roce 1939 emigrovali do SSSR. " V noci asi seskočili s padáky do vesnice a někdo je udal, říkali si.

Všechny tyto dohady ustaly poté, co v ubitém partyzánovi poznali bývalého příslušníka československé finanční stráže Viktora Šufajzla. Viktor pět let ( 1933 - 1938) žil v Hrušově. Hrušováci si dobře pamatovali i jeho manželku Lídu. Narodila se jim tu i dcera.

"Ach Viktore, Viktore! Kde jsi se tak náhle vzal v Hrušově? Proč jsi se do tohoto kraje vrátil?"

Později se obcí rozšířila zpráva jednoho ze svědků Viktorovy smrti. Raněný, aby se nedostal živý do rukou honvédů, kteří se k němu rychle blížili, se pistolí střelil do hlavy . Když se pronásledovatelé k němu dostali,l Viktor již byl mrtev.

Ještě delší dobu se ozývaly z lesa výstřely , ale večer se žandáři ( četníci) a honvédi vrátili do vesnice zklamáni. Druhého partyzána nedopadli.

Téhož dne odvedli do kasáren Ivana Bodnára, z jehož domu vedly stopy obou partyzánů. Zatkli i Jeho dceru Martu a jejího manžela Vasila Babince (ředitele školy). Odvedli i mladou chůvu jejich dcery Natálky, kterou nechali bezohledně samotnou v kolébce.

Dle zákonů "štatarie" byl ten, kdo přechovával partyzány, nepřítelem svatoštěpánského (maďarského) státu a hrozil mu trest smrti. Tento osud čekal i Bodnarovu rodinu. Hrušovský starosta se pokusil odvrátit od obyvatel své obce a svých sousedů nebezpečí. Předložil vyslýchajícím vlastní, vymyšlenou verzi celé události a to že Bodnár ( senátor Československé republiky, poznámka autora), jakmile se u něj partyzáni objevili, tak jim dal najíst ale ihned o nich dal zprávu jemu, starostovi obce..Ale proto, že je "štataria" zakazuje vycházet z domova do 8 hodin ráno, on, přestože je starosta, nemohl během noci jít dát hlášení žandarmerii. Ale honvédi si všimli partyzánů dříve a zahájili pronásledování. Kdyby prý počkali, bylo možné dopadnout partyzány bez zbytečného rozruchu.

Možná, že by četníci starostově verzi i uvěřili, kdyby ovšem při prohledávání domu Bodnarovy rodiny v Martině pokoji nenašli malou, pohlednici s českým textem. Text na jedné straně zněl: "Člověk - velká hlava" s adresou: "Náchod, Lidii Šufajzlové".Na druhé straně stálo:" Byl tam Artur, učili jsme se zpívat, a to se nám dobře podařilo".

Opět se nad Bodnárovou rodinou roztáhly zlověstné, černé mraky. Týrali je, donekonečna vyslýchali, museli stát tří dny pod šibenicemi s oprátkami ale rozluštit heslo se nepodařilo. Ohroženou rodinu zachránilo jen to, že druhý partyzán se sám čtvrtého ledna přihlásil na četnické stanici. Vrátil se z lesa hladový, unavený a promrzlý.Byl to muž středního věku , asi padesátiletý, slepý na jedno oko. Za cenu vlastního života Bodnárovu rodinu zachránil. Veškerou odpovědnost vzal na sebe. Vysvětloval, že on a Viktor Šufajzl vešli do Bodnárova domu jen požádat o jídlo, domácí někam odešel a krátce na to se na ulici objevili honvédi. Viktor jen vhodil nějaký pohled Martě do skříně a rychle vyskočili oknem do sadu. Potom začala střelba.

Večer čtvrtého ledna byla Bodnárova rodina propuštěna.Smysl hesla "Člověk - velká hlava" si dopadený partyzán vzal s sebou do hrobu. Po dlouhém týrání byl buď zastřelen v nedalekém Chustu, nebo ubit na brněnském gestapu.

Celou tuto historii mi vyprávěla Marta Babincová , rozená Bodnárová, t.č. bydlištěm v Mukačevu. Toho neblahého rána se Viktor Šufajzl se svým kamarádem dostali zahradami do domu, kde Marta bydlela. Obyvatele upozornili, že jsou pronásledováni.

- Co děláte teď Viktore? Vždyť Vás znám jako finance, co vybíral daně.

- My jsme ze "šestadvacítky" co zabila Heydricha. Slyšeli jste o tom?

Pokrčila jsem rameny.Požádal mě o jídlo. Jak rozepnul sako viděla jsem, že je celý ověšený náboji. V kapsách měl dvě pistole.Požádal také o běžné vesnické oblečeni pro sebe i kamaráda. Chtěli si trochu odpočinout a pak se vydat na cestu přes Rumunsko do Jugoslávie. Řekl:" Tam budeme v bezpečí".

A jak jste se dostali sem?

Přes Slovensko ,vlakem.

Osud nechtěl aby se splnilo jejich přání. Uslyšela jsem na ulici štěkot psů a zahledla honvédy.

Rychle jsem řekla: "Viktore utíkejte! Oknem z ložnice!"

Stačil mi dát pohled, a požádal o jeho odeslání na adresu manželky do Náchoda (Jeho žena byla má kamarádka Lída). Potom oba vyskočili oknem do sadu , jméno svého kamaráda už mi Viktor nestačil sdělit. Co bylo dál - už víte…

Marta Babincová se po válce snažila najít Lídu Šufajzlovou , ale bezvýsledně. Odpovědi na dopisy nikdy neobdržela. Časem se na mnohé pozapomnělo. Ale vzpomínky na to zlověstné ráno, smrt Viktora a osud jeho kamaráda, jí nenechávají v klidu.

Pokud ještě žije Viktorova manželka Lída, tak to s ní asi bydlí i jejich dcera. Ví vůbec o tom, že její tatínek, český válečný hrdina, leží na hřbitově v Hrušově? Je třeba o tom všem dat vědět.

A tak já tedy plním přání Marty Babincové, (její manžel - profesor Babinec zemřel v r.1963, a otec senátor Bodnár v r.1967 pozn. redaktora). Myslím si, že událostí v Hrušově, ke kterým došlo tehdy 2.ledna 1943 stoji za pozornost celé společnosti. Možná, že někdo bude vědět více ze života těchto českých , zatím málo známých hrdinů, kteří se nesmířili s okupaci své vlasti, a neváhali obětovat svůj život aby urychlili návrat světlých dnů porobenému národu. Prosím, ať se ozve každý, kdo alespoň něco, třeba i jen málo, ví o těchto Hrušovských partyzánech. Prosím, ať pomohou zjistit jméno druhého partyzána. Možná také, že někdo ví co znamená heslo "Člověk - velká hlava".

Překlad z časopisu Dukla č.6, 1970
Dočetli jsme text z roku 1970, který veřejnosti představil jeden ze silných, dramatických válečných příběhů. Logicky nás tento děj nutí klást si otázky. Jak to bylo dál? Přihlásil se někdo? Jak se jmenoval druhý hrdina, který Bodnárovu rodinu vlastně zachránil? A co znamená ono tajemné šifrované sdělení?

Po mnoha letech si můžeme říci, že o něco více přece jen víme.

Vnuk senátora Ivana Bodnára, lékař MUDr. Bohdan Babinec se vydal po stopách dávného případu, který tak dramaticky zasáhl do života jeho rodiny. Není divu, protože statečný čin onoho partyzána zachránil před smrtí jeho rodiče a tak se mohl narodit. Ten, kdo MUDr. Babincovi vlastně umožnil přijít na svět se jmenoval Josef Uhl a byl vydán úřady horthyovského režimu a brněnskému gestapu. Ve spárech nacistů zahynul. Jeho odvaha a čest ho stály život.

Aby mohl poděkovat alespoň potomkům některého z hrdinů, obrátil se MUDr. Babinec se svou výzvou na Českou televizi a zejména na redakci pořadu Pošta pro tebe.

A dostavil se další úspěch.

Podařilo se vyhledat a pozvat do vysílání vnučku Viktora Šufajzla, paní Janu Kozubíkovou z Hranic na Moravě. A tak mohla být prostřednictvím tohoto pořadu veřejnost seznámena s dalšími detaily válečného příběhu. Bohužel,nepodařilo se dosud kontaktovat nikoho z rodiny nebo alespoň přátel Josefa Uhla.

A tak nám mnohé otázky ještě zůstávají. Jaký byl podíl obou bojovníků na atentátu na Heydricha? Co znamenala záhadná šifra? Jaké poslání vlastně plnili?

Přihlásí se někdo , kdo o věci něco ví?

V každém případě si právě nyní, v měsíci květnu takový příběh připomeňme. Při příležitosti výročí vítězných dnů května ale také úspěšného atentátu na R. Heydricha, který byl proveden 27.5. 1942.


Článek přeložil MUDr. Bohdan Babinec

Konference k bezpečnosti v Evropě

26. května 2013 v 16:13 | Zaslal Stanislav Kliment

5. června 2013 v Praze




Z politiky NS-LEV 21

25. května 2013 v 16:32 | Tomáš Sazima |  Jiní autoři

Z informačního e-mailu

Vážené sestry, vážení bratři,
máme tu pátek a s ním pochopitelně také náš pravidelný týdenní informační e-mail, ve kterém Vás informujeme o aktuálních stanoviscích strany LEV 21 a událostech, které jsme zaznamenali, či nás v dohledné době čekají.

Jednou z nejzásadnějších událostí tohoto pololetí, alespoň tedy z našeho pohledu, je nepochybněcelostátní programová konference naší strany, která se bude konat již příští sobotu (1. června). Programová konference se uskuteční v kongresovém sále v objektu pivovaru na pražském Smíchově, tedy nedaleko našeho ústředí. Pozvánku na naši programovou konferenci naleznete zde: http://bit.ly/14bsZ5q

Musím zmínit, že právě příští týden na programové konferenci rovněžpředstavíme naši stínovou vládu.

V rámci cest předsedy strany po jednotlivých krajích jsme v úterý a ve čtvrteknavštívili Zlínský, respektive Moravskoslezský kraj. Navštívili jsme celou řadu významných lokálních zaměstnavatelů a zejména v případě Moravskoslezského kraje jsme hovořili i se zástupci odborových organizací. Pochopitelně jsme se na závěr každého cestovního dne setkali i se zástupci a členy těchto krajských organizací. Rád bych připomněl, že v příštím týdnuzavítá předseda strany Jiří Paroubek do Královéhradeckého a Jihočeského kraje.

Ve středu večer byl předseda strany hostem speciálního diskusního pořadu České televize pod názvem "Rok do voleb". Jak samotný název napovídá, v pořadu se hovořilo zejména o dosavadních výsledcích vládnutí Nečasovy vláda a o tématech, která budou ovlivňovat volby do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Pro ty z Vás, kteří jste z jakéhokoliv důvodu nemohli pořad sledovat, přidávám odkaz na zhlédnutí pořadu na internetu:http://bit.ly/16SPSym

Pochopitelně jsme v tomto týdnu reagovali i na některé aktuální události ve společnosti. A zde je výběr těchto reakcí:
Ještě počátkem týdne hýbalo českou společností téma jmenování či nejmenování literárního vědce Martina C. Putny profesoremze strany prezidenta Miloše Zemana. Vyřčením pochybnosti o jmenování Martina C. Putny profesorem neudělal prezident Zeman běžnou politickou chybu. On se, ať to měl v úmyslu či nikoliv, dopustil obrovského omylu. Česká pravice a česká média na tomto přístupu Miloše Zemana poukazovat na Zemanovu neschopnost respektovat akademické svobody. Budou prokazovat jeho nízkou svobodomyslnost. Celé naše stanovisko naleznete zde:http://bit.ly/11i4tAM

V souvislosti s poměrně odvážným rozhodnutím ostravských městských zastupitelů ozáchraně slavného českého fotbalového klubu Baník Ostrava jsme reagovali na nevhodné výroky ministra financí Miroslava Kalouska. Ministr financí totiž zůstává důsledným nepřítelem českého sportu. Na konci roku 2011 se mu podařilo - tehdy ve spojení se sociálními demokraty - připravit české sportovce o 1,2 miliardy korun. Nad jeho výroky na adresu rozhodnutí ostravského zastupitelstva ve věci odkoupení areálu fotbalového klubu Baník Ostrava zůstává rozum stát. Co na tom, že opačné rozhodnutí zastupitelstva města Ostravy by znamenalo konec prvoligové účasti fotbalového oddí lu Baníku Ostrava? Ministr Kalousek by měl řešit důležitější věci, jako například skomírající hospodářství naší republiky. Více informací k našemu stanovisku si přečtete zde:http://bit.ly/13PvFCZ
Reagovali jsme samozřejmě také na dění na pražské radnici, kde došlo k odvolání primátora Svobody z ODS a nastává nové rozdělování moci, tentokráte pod taktovkou TOP 09. Ta se rozhodla udělat rozhodný krok k pozici nejsilnější pravicové strany ve státě. K tomu potřebuje na prvém místě destruovat politické pozice ODS ve vedení pražské radnice. Je zajímavé, že TOP 09 primárně nevadí na ODS kmotři, zavedený systém korupce a velké vnitřní pnutí, ale dává najevo, že jí jde v prvé řadě o získání pozice primátora a většiny v městské radě. Programové věci TOP 09 příliš nezajímají. Více viz níže

ODS a TOP 09 se v Praze rvou jako psi o kost

Přidáno 24.5.2013 14:43
TOP 09 se rozhodla udělat rozhodný krok k pozici nejsilnější pravicové strany ve státě. K tomu potřebuje na prvém místě destruovat politické pozice ODS ve vedení pražské radnice. Je zajímavé, že TOP 09 primárně nevadí na ODS kmotři, zavedený systém korupce a velké vnitřní pnutí, ale dává najevo, že jí jde v prvé řadě o získání pozice primátora a většiny v městské radě. Programové věci TOP 09 vůbec nezajímají.
To, že do funkce primátora TOP 09 zřejmě vůbec neuvažuje s renomovaným ekonomem a bývalým guvernérem ČNB Tůmou, jasně ukazuje odkud vítr vane. Miroslavu Kalouskovi jde o to, co nejvíce oslabit ODS na nejcitlivějším místě, ale nezapomíná současně ani na vlastní zájmy.
Do pozice primátora má přijít nýmand, jen ne Tůma. Úspěšný primátor Tůma by i po pár měsících pobytu v této funkci mohl vystřídat zcela neúspěšného "ekonoma" Kalouska, který svým působením v čele ministerstva financí přivedl ekonomiku země do recese a celá hospodářská odvětví do poklesu. Je to logické.
Strany zastoupení na pražské radnici předvádějí před zraky užaslého publika - voličů - pražských a českých občanů, kteří jsou už na leccos zvyklí, naprosto nechutný a bezskrupulózní mocenský zápas o ovládnutí hlavního města.
Perou se jako psi o ohlodanou kost. Vyměnit by potřebovali všichni.
Jiří Paroubek, předseda LEV 21


S řadou z Vás se uvidíme příští sobotu na celostátní programové konferenci v Praze, popřípadě v průběhu našich cest po krajích.



Prozatím Vám přeji příjemný a klidný víkend.



S pozdravem,



Tomáš Sazima

Martin Céčko Putna

20. května 2013 v 20:28 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Muž měsíce května

Marně přemýšlím, kdy jsem ve škole nebo při poslechu vzdělávacího programu v televizi nedával pozor a tak mi ušlo, za jakých situací či k vyjádření čeho se dává mezi jméno a příjmení velké písmeno s tečkou. V případě muže, o němž se mluví, je to C.
Již téměř pětačtřicetiletý Martin Putna má být profesorem. Prezident Miloš Zeman, který střídá ve své funkci správný krok s méně jistým, naznačil, že Martina nemusí do profesorské funkce jmenovat. Důvody netřeba propírat. Jsou jich plná média i s úvahami, zda prezidentův výrok je na místě. Každý se může rozhodnout, na čí stranu se přikloní.
Sám se v tomto případě stavím na stranu pana prezidenta. Probere to s rektorem KU Václavem Hamplem a to je, myslím, v pořádku. Občanský aktivismus pana docenta Putny zašel podle mne příliš daleko. S titulem vysokoškolského profesora by měl svázán i určitý vkus a vystupování. Podobně nechceme, aby se ani prezident nechoval jako občanský aktivista, tedy víceméně bez mantinelů. Některé noviny, např. Lidovky, jakoby hlídaly každý prezidentův krok a výrok a nic mu neodpustí. Podobně by to mělo být i s chováním kandidáta na vysokoškolskou profesuru.
Sám bych na místě prezidenta navrhl pánům Hamplovi a Putnovi rok se jmenováním počkat.

Bravo, Švýcaři!

18. května 2013 v 22:38 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Švýcarští hokejisté to umí, mají chuť a motivaci vrátit se na výsluní světového hokeje.

Českému profesionálnímu hokeji, který jako jediný dodává hráče do reprezentace, něco chybí. Ukázaly to mizerné výsledky v základní skupině a neschopnost porazit Švýcary ve čtvrtfinálovém boji. Pro hráče je hra povoláním. Mají-li za sebou náročnou sezonu doma, v NHL či v KL, tak se jim ani nelze divit, že nehrají v květnu jako lvi. Trenér Hadamczik už taky zřejmě nedokáže svůj výber patřičně nabudit. Švýcaři mají o co hrát. hrají o návrat do světové špičky, ve které byly před válkou a chvíli i po válce. Hrají tak, jako my, když jsme chtěli za každou cenu porazit CCCP v době, kdy Sověti se hokej naučili a pak předčili své učitele.
Připojuji dvě ukázky o tom, že u nás funguje i amatérský hokej. Hráče asi něco stojí, ale hrají to pro radost a vlastní tělesnou kondici. Stálo by za to, je uvidět i v televizi. To by však asi televizi klesla sledovanost. Či naopak?

Herní systémy soutěží ELAH a LAH 2012 - 2013

Nový Jičín - Na základě odstoupení týmů v soutěžích došlo ke změnám v herním systému obou soutěží. Oba odstupující týmy jsou v rozlosování soutěže nahrazeny jako volno, aby nedocházelo k přečíslování utkání. Utkání, které byly odstoupivšími týmy odehrány, jsou anulovány včetně všech statistik z nich. Hráči, kteří byly na soupiskách týmů Bears a Hurikáni mohou přestoupit a být napsáni na soupisce jiných týmů ELAH a LAH.













Sobotní podvečernízápaspředkola play-offhokejovéextraligy mezi Kladnem a Pardubicemi byl velkým dramatem, který rozhodl až obrat v závěru utkání (více o výsledku zde).
Ještě větší obrat se podařil jen o několik hodin dříve hokejistům královéhradeckého týmu HC Salaš ve finálovém mači proti chrudimskopardubické sestavě HC Klofani.
"Třetí třetina, to byl opravdu zázrak. Jak jinak nazvat otočení zápasu ze stavu 0:3 na 4:3," řekl člen vítězného hradeckého klubu Tomáš Petráček, jinak vedoucí katedry kulturních a náboženských studií na Univerzitě Hradec Králové.

Křesťané na ledě. Uznávají Jágra a bojují o svůj mistrovský pohár

4. března 2013 17:57
Unikátní Křesťanská amatérská hokejová liga (KAHL) se ujala. Její druhý ročník skončil v sobotu v Poličce. Soutěž týmů šesti římskokatolických farností se vyznačuje tím, že hráči sice hrají naplno, ale ohleduplně, chybí záludnost, nevyřizují si mezi sebou navzájem účty.
Biskupský pohár - cenu pro vítěze si užíval i hrající kněz Tomáš Petráček (vpravo) z týmu HC Salaš Hradec Králové.| foto: Jaroslav Hubený

O významu důvěry a v co

15. května 2013 v 17:37 | Petr Hannig |  Jiní autoři

Důvěra II - Důvěra musí pramenit ze sebedůvěry.

Je zajímavé, že článek, který přímo neupozorňoval na konkrétní negativa, ale naopak se snažil dopátrat nenápadných kořenů zla, získal poměrně velmi dobré hodnocení. A navíc lidé v osobních mailech nastiňovali cesty, jak vybřednout z nedůvěry. A to je skvělá věc. Lidé už přestávají být apatičtí. Že by světélko na konci tunelu?
Petr Hannig
V diskuzi pod článkem se objevilo několik zajímavých diskuzních příspěvků.
Škoda, že v rychlosti doby a hlavně v rychlosti nárůstu článků na blogu iDnes někdy zapadnou příspěvky, které jsou mnohdy velice inspirativní. Vyjímám z nich část, z rozsáhlého příspěvku paní Polákové.
Paní Milena Poláková píše:
"Sebejistota je velmi důležitá a pramení z pocitu, že tu máme spoluobčany, na které jsme právem hrdi a tím nemyslím jen špičkové sportovce, tím myslím všechny ty drobné a smysluplné pracovní úkony, které naši občané konají a bez kterých se neobejdeme, počínaje úklidem a konče na sále našich lékařů, kteří nám zachraňují životy, našich učitelů, kteří jsou zde stále nedoceněni, našich dělníků, kteří nejen, že nejsou doceněni, ale kteří jsou i často psychicky deptáni až ponižováni. Ta negativa musí z naší přítomnosti pryč a my pro to budeme konat maximum tím, že budeme dál tu mravenčí poctivou práci vykonávat a zároveň budeme své okolí vlastním příkladem motivovat k hrdosti."
To jsou zlatá slova.
Velice zajímavý názor také mi napsal jeden z diskutérů v osobním mailu: "Představte si, že by jen 10% voličů každý týden zaplavovalo své volené zástupce oprávněnými požadavky, interpelacemi a stížnostmi, a tvrdě v nich požadovalo splnění předvolebních slibů." Zajímavý nápad.
Je asi ovšem liché se domnívat, že současná poslanecká garnitura, ať už zleva či zprava, by byla ochotna se voliči zabývat jindy než před volbami. Požadujte však po jednotlivých poslancích splnění jejich předvolebních slib i teď. Oni vám sice odpoví dalšími sliby (neboť je před volbami), ale to už se nenechte zmást.
Takovéto interpelace budou dobrým tréninkem pro dobu následující po parlamentních volbách 2014. Věřím totiž, že budou úspěšné úplně jiné subjekty, než na jaké jsme v parlamentu zvyklí nyní. Ale zdůrazňuji, nesmíme je nechat spadnout do pohodlné lhostejnosti k jejich voličům, jakou se vyznačují ti nynější parlamentní strany.
Za poslední léta nás média drtí špatnými zprávami. Vždy negativní historky ze života VIP nás mají utvrzovat v tom, že čím větší nekalost, tím spíše úspěch. Ostatně co to znamená VIP - Very important person - velmi důležitá osoba? Pro bulvární média je to kdosi, kdo buď pije, nebo se pere na veřejnosti, či přebere někomu manžela, manželku, vdává se a rozvádí každé tři měsíce.... a jinak nevytváří vůbec žádné hodnoty.
Pro ostatní média je to zase někdo, kdo si v devadesátých letech nakradl miliardy a teď mu bylo vše odpuštěno. Má vzniknout dojem, že právě toto jsou ty naše velmi důležité osoby. A ne ten, kdo se poctivě dopracoval k něčemu, co je pro společnost důležité. Je naznačováno, že prostě nemá cenu se zabývat něčím, co přináší kladné hodnoty. Naopak, že to, co přináší kladné hodnoty, nepřináší úspěch.
V naší zemi je však ještě většina lidí, co neztratila víru, která nám byla vštěpována odmalička. Víru pramenící z českých pohádek, že dobro vždy vítězí nad zlem. Každodenně se o tom přesvědčuji. Takoví lidé se musí dát dohromady. Najít tu sebejistotu, tu důvěru v sebe, že i já mohu něco změnit. Začněme u sebe. Důvěřujte, že můžete, i třeba pouze ve svém okolí, něco změnit. A věřte, ono se to nakonec povede, neboť se říká: "Věř a víra tvá tě uzdraví".

I prezident je jen člověk

11. května 2013 v 22:46 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Na okraj jeho fyzického a zdravotního stavu

Prezidentova návštěva prostor s korunovačními klenoty potvrdila, že fyzická kondice současného pezidenta Miloše Zemana není nejlepší. Jak televize, tak tisk to různou měrou zaznamenaly a v různém duchu komentovaly. Ti, kteří byli Milošem Zemanem nedávno slovně napadeni během jeho projevu v Poslanecké sněmovně, mají jisté zadostiučinění, že i kritik z nejvyšší pozice má co do činění sám se sebou.
Prezidentův současný zdravotní stav může být výslednicí řady faktorů. Jeho poměrně dlouhá samota, kterou prožíval na Vysočině, ho mohla přivést i k jistým návykům v podobě nějaké té skleničky nad normu a k nějaké té cigaretě navíc, která obecně škodí vždy, i když někomu víc, někomu méně. Je tady určitý věk a v poslední době přibyl jistě i stres. Neumím si představit, že je snadné se adaptovat po době, kdy si člověk může dělat, co chce, na poměrně nabitý program, kde celá řada denních akcí má své stanovené začátky a konce, které je radno časově dodržet.
Nepřeji panu prezidentovi jeho patálie, které jej začaly potkávat. Je na něm, aby dokázal vše vyhodnotit a také se ozbrojil jistou pokorou. Co je člověku platná nejvyšší státní funkce nebo hodně peněz (to už se týká těch, kteří neustále košatí své bohatství), když mu zdraví, fyzická kondice a stav mysli neumožní je naplno využít. Přál bych mu, aby se dokázal pozitivně naladit a víc hledat u politiků, se kterými je nucen často jednat, to co je spojuje než to co je rozděluje.
Dokáže-li se ze všech trablů vyhrabat, bude to pěkný příklad i pro ty, kteří mají podobný problém.

Uctění obětí 2. světové války

7. května 2013 v 13:52 | Libor Pokorný |  Aktuality

v Praze 20

Jak již se stalo dobrým zvykem KR LEV 21 Praha, proběhlo dne 7.5.2013 pietní položení květin k pomníku padlých v městské části Praha 20 spadající pod ObO LEV 21 Praha 9.

S Jiránkem se vše lépe snáší

7. května 2013 v 11:51 | Připomenul Jiří Pondělíček

Vladimír Jiránek je ve svém díle stále aktuální


Narodil se 6. června 1938 v Hradci Králové a zemřel 6. listopadu 2012. Byl to český karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scenárista a režisér animovaných filmů. Charakteristickou je pro něj jednoduchá linka. Mezi jeho nejznámější díla patří Bob a Bobek - králíci z klobouku. Patří mezi první absolventy přeloučského gymnázia. Od roku 1956 žil v Praze. V roce 1962 absolvoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy žurnalistiku, ale po celý život působil jako kreslíř a ilustrátor na volné noze. Spolupracoval s časopisy: Dikobraz, Mladý svět, Melodie, Technický magazín, Literární noviny, Živa. Od roku 1990 se věnoval zejména politické karikatuře v Lidových novinách, Mladé frontě DNES, v Hospodářských novinách a v časopise Reflex. Jméno "Jiránek" nese planetka (17694) 1997 ET1 objevená v roce 1997.