Červen 2013

Z Dolních Vilémovic, rodiště Jana Kubiše

30. června 2013 v 20:37 | Bohumil Domanský |  Jiní autoři

Sto let národního hrdiny Jana Kubiše

Před sto lety 24. června 1913 se v Dolních Vilémovicích u Třebíče narodil Jan Kubiš, který společně s Jozefem Gabčíkem provedl v roce 1942 v Praze atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Obec Dolní Vilémovice k tomuto výročí opravila jeho rodný domek, kde budou soustředěny materiály o mládí a rodině Jana Kubiše, kopie dokumentů týkajících se výcviku ve Velké Británii a vysazení v Protektorátu, dokumenty z období heydrichiády a další dobové dokumenty.

V sobotu 22. června t.r. jsem se společně s rodinou zúčastnil slavnostního otevření tohoto malého zatím nedokončeného Muzea Jana Kubiše. Součástí vzpomínky byla prezentace vojenských historických vozidel, ukázka dobového vojenského tábora Čs. armády ve Velké Británii, otevření rodného domu s prohlídkou zatím instalovaných předmětů a uctění památky obětí světových válek.

Zúčastnilo se odhadem několik set občanů, mnoho příslušníků Armády České republiky od mužstva až po vysoké důstojníky a generála. Protože Kubiše, Gabčíka a další parašutisty ukrývaly v Praze i jinde hlavně sokolské rodiny, očekával jsem účast sokolské delegace, bohužel marně.

Zbyněk Petráček uvedl v Lidových novinách dne 24. června mj.: Kubiš a Gabčík se vymykají z domácího i evropského odboje nejen svým osobním hrdinstvím, ale i tím, že zabili Heydricha, nacistického pohlavára č. 3, který by jinak další tři roky řídil hitlerovskou policii, tajné služby a "konečné řešení židovské otázky".

Jsem rád, že jsem se mohl této slavnosti zúčastnit. Zvláště na mne zapůsobila slova občanů Dolních Vilémovic, že Jan Kubiš zachránil čest národa.
Fota Marie Domanská

Selhal demokratický model v ČR?

28. června 2013 v 17:41 | Jiří Pondělíček, Pavel Kotál v BL |  Jiní autoři

Velmi hloupý článek v Britských listech

21.6. vyšel na Britských listech článek, vyznačující se mimořádnou hloupostí." Demokratický model v České republice selhal, protože se nehodí pro českou mentalitu" .Tak se toto dílko jmenuje. Jeho autor, Pavel Kotál, si klade otázku o smyslu národního bytí Čechů a opakuje otázky Huberta Gordona Schauera, které si tento myslitel kladl ve druhé polovině 19. Století. Pisatel tyto otázky opakoval s tím, že Češi nebyli schopni si je zodpovědět dodnes a proto se nacházejí v současném marasmu, korupci, aférách a bezvýchodnosti.nakonec dochází k závěru, že by, možná, bylo lépe přivinout se k mocnému dubisku, tentokráte německému a zapomenout na národní identitu. V závěru se pak posměšně ptá, zda mu někdo v médiích verbálně nařeže tak, jak se to stalo H.G. Schauerovi. Takže nezbývá, než panu Kotálovi ne snad nařezat, ale, řekněme, přiměřeně odpovědět.

Takže, vážený pane Kotále, otázky H.G. Schauera už byly zodpovězeny. Dávno. A odpovědi jsou takové, že jimi nelze jen tak otřást, i když se o to lháři snaží. Naposledy například jedna americká rádoby historička.

Odpovědělo masové státoprávní hnutí , které vyústilo až v protirakouský odboj a vznik demokratického Československa. Odpověděly pluky bojujících legionářů, zahraniční akcí a poválečnou státnickou činností T. G. Masaryk a E. Beneš. M. R. Štefánikovi v činnosti státníka zabránila jen tragická smrt. Odpověděli mobilizovaní vojáci v roce 1938 a účastníci zahraničního i domácího odboje v letech války. Češi a Slováci, Karpatorusové i českoslovenští Židé, dokonce i trochu Němců a Maďarů, kteří zůstali republice věrni, ti všichni svou účastí v boji proti nacismu dokázali, že Československo nebylo jen nějakým slepencem a státem který selhal. Že bylo státem úspěšným a životaschopným. Odpověděli i ti, kteří se postavili na odpor bolševizaci republiky a ani v totalitním režimu nezapomněli na odkaz vlastenecké a demokratické společnosti na který bylo nutno navázat po roce 1989. Ti z let padesátých, i ti, kteří chtěli socialismu dát lidskou tvář a vrátit tomuto hnutí jeho humanistickou a vlastně i československou podobu.

Stačí se jen s tímto odkazem seznámit. Něco si o tom přečíst. Seriozního, ne propagandistické patlaniny všelijakých těch Podivenů a Danubiů. I když i ty je potřeba si přečíst, aby člověk věděl, jak NEMÁ vypadat historická práce.

V Československu a později v České republice neselhal demokratický systém. Selhali politici. Ti, kteří si z pouhého mocenského zájmu rozdělili republiku, Ti, kteří zpochybňovali a zpochybňují poválečné uspořádání, ti, kteří při každé příležitosti podlézají mocným a omílají teze kolaborantské propagandy, nebo se ohánějí dávno vyčpělými poučkami ekonomických liberalistů. A také ti, kteří službu republice chápou jako výnosný byznys založený na úplatcích a klientelismu, ti, kteří podpoří každou, třeba i protiprávní lumpárnu a dokonce ji vydávají za spravedlnost. A také ti, kteří ovládají média a v zájmu těchto, v podstatě jen několika málo lidí, ohlupují veřejnost. A ti nejsou demokracií. Ti nejsou ani národem. Jsou sice mocnou, ale v podstatě jen malou skupinkou, která ničí dílo milionů a celých generací. A napraví to občanský, národně sebevědomý postoj veřejnosti. Ne patlání se v dávno vyřešených otázkách a hraní si na jakousi intelektuální elitu, nadřazenou těm hloupým, závistivým a nacionalisticky omezeným Čechům.

Jiří Pondělíček

V Britských listech Pavel Kotál napsal:


21.6.2013

Demokratický model v České republice selhal, protože se nehodí pro českou mentalitu

Když 20. 12. 1886 vyšel jako úvodník v časopise Čas polemický článek Huberta Gordona Schauera "Naše dvě otázky", těžko mohl mladý spisovatel očekávat, že tohle bude jeho nejznámější a nejslavnější dílo, které vejde do dějin. Přesto se tak stalo. V článku Schauer přemýšlel o tom, zda je česká společnost dostatečně mravně silná a početně dostatečně veliká, aby si budovala samostatnou kulturu, a zda by nebylo lépe včlenit se do velkého národa německého a v jeho rámci ve vědě, v kultuře, ve všech oborech lidské činnosti dokázat věci nadnárodního významu, píše Pavel Kotál.
Pro úplnost nutno dodat, že Hubert Gordon Schauer pocházel ze smíšené česko-německé rodiny. Toho také stateční čeští vlastenci plně využili a pro následující reakci, které se mladému spisovateli dostalo, by se nejlépe hodilo slovo "nářez". Žádný český pes by od něj kůrku chleba nevzal…
Proč se o tom však zmiňovat dnes? Po více jak 125 letech?
Protože se H. G. Schauer dotkl něčeho zásadního, co český národ nedokázal uspokojivě vyřešit ani po tolika letech.
Česká republika čelí výzvám 21. století. A je nutné si položit následující otázky. Kdo jsme a čeho v tomto století chceme dosáhnout? Jakou máme vizi? Nejen v ekonomice, ale i v oblastech jako je kultura, školství, morálka, věda, výzkum, sociální soudržnost? Jak chceme svou zemi v 21. století spravovat, řídit? Je současné řízení a správa věcí veřejných optimální vzhledem k našim cílům a vizím? Máme vůbec nějaké sjednocující národní vize? Jaké jsou naše národní zájmy? Hájíme na mezinárodní scéně dobře své zájmy? Je dobré, že naše společnost je rozdělena na chudé a bohaté, přičemž bohatí stále více bohatnou a chudí zůstávají chudými, nebo ještě více chudnou? Je možné s tím něco dělat? Je kapitalismus a demokracie v podobě jaké je máme dnes v roce 2013 tím, co jsme chtěli a chceme i nadále? Shodneme se na tom? Chce to určitě většina našich občanů? Jsme schopni se kultivovat a vyvíjet? Jsme schopni nedokonalou demokracii rozvíjet a zlepšovat? Nebo jenom tzv. vládnoucí elity udržují status quo? Potřebujeme pro 21. století spíš vizionáře, reformátory či revolucionáře, nebo si vystačíme s nepřemýšlivými nepoctivými správci toho, co po všech "privatizacích" ještě zbylo?
V televizi jsem slyšel v souvislosti s vládní krizí a s demisí vlády Petra Nečase mluvit Miroslavu Němcovou z ODS. Řekla větu, která začínala slovy: "My, vládnoucí volené elity…" Máme skutečné elity? Nebo ohýbáme jen realitu podle svých potřeb? Vezmeme-li pouhé kvantitativní pojetí normy (tj. to, co je normální), pak když to dělá většina lidí, stane se to pro společnost normální? Je normální krást ze státního? Stalo už se to v naší zemi normou? Kudy vede pozitivní cesta ven z našich současných problémů?
Dělá elitu jenom fakt, že drží moc, peníze, majetek a má vliv? Nebo je skutečná elita ještě něco víc? Středověké šlechtické elity byly podobně nemravné jako ty dnešní, ale když šlo o zájem země nebo jejich náboženskou víru, pak byly ochotné jít "až do těch hrdel a statků". Poslední taková poněkud naivní a v tehdejších evropských a světových souvislostech příliš nezorientovaná elita skončila na popravišti 21. června 1621 v Praze na Staroměstském náměstí.
A co český lid? Jaká je jeho role? Jsou to sebevědomí občané vědomí si svých práv, nebo spíše kmáni, kteří pracují v zahraničních montovnách na našem území? Nebo je to něco mezi tím? Střední vrstva? Kdo patří ke střední vrstvě? Kde jsou naši vlastenci? Máme - kromě "hokejových vlastenců" - dnes vůbec nějaké autentické vlastence? Loutkový premiér Petr Nečas ve své závěrečné "labutí písni" mluvil neustále o zájmech České republiky. Případně o poškozených zájmech České republiky. Neznělo to věrohodně. Naši političtí představitelé napříč většinou politických stran nejsou věrohodní. Nechce se mi pro ně používat slovo elita, které oni sami tak milují.
Jaká je skutečná česká mentalita? Proč si necháme bez odporu tolik líbit? Existuje tu vůbec nějaký vývoj k lepšímu? V čem je naše společnost lepší či mnohem lepší než předchozí socialistická společnost do roku 1989? Nechci tuto poslední otázku politizovat, chci na ni znát odpověď. Voličům komunistické strany a voličům tzv. pravice je to jasné, ale nám ostatním nikoliv. Máme lepší školství? Mateřské školky a jesle? Máme lepší, lidštější a vstřícnější zdravotnictví? Máme lepší sociální systém? Máme lepší ekonomiku? Jsou to pro někoho troufalé otázky, ale zcela legitimní. Sám oceňuji na dnešním systému možnost svobodného vyjadřování, možnost nákupu necenzurovaných knih, možnost cestování - máte-li na to - a v poslední době se mi začíná líbit možnost vlastnit zbraně.
Co chce vlastně český lid? Jaká je jeho mentalita? Klid, privátní život v relativním dostatku, pohodlí, pivo a zábavu? Tedy společnost "pohodlí, zábavy a konzumu", to je opravdu náš cíl v 21. století? Nebo jsou tu i jiní Češi a Češky? Kolik je toho ochoten český lid pro své zájmy udělat, obětovat? Jaká je naše ochota se bránit? Třeba zahraničnímu nepříteli. Jaká je naše armáda? Chce se mi napsat: Jaká je naše vojenská kontrarozvědka? Jsme ochotni bojovat za své zájmy? Jsme ochotni bojovat za své přežití? Nebo čekáme, že někdo to za nás vyřeší, někdo se postará. Evropská unie, NATO, neb jsme malí a slabí a stejně na nás nezáleží? Jaký je náš v vztah k Evropské unii? Najde se jediný Čech (nebo Češka) ochotný(á) z idealistických pohnutek padnout za vlast? Nemyslím tím teď dolary placené české žoldnéře v Afghánistánu. Nebo z idealistických pohnutek padnout za Evropskou unii? To poslední už u nás zní přímo směšně. A to jsme, vážení přátelé, my. To je naše vydestilovaná krystalická podstata.
Měl pravdu Jan Neruda, když v jedné své básni píše "…to chcete s lůzou tou, stoletím zmalátnělou, myšlenku kdys provést smělou?" Jsme hrdi na to, že jsme Češi? Stydíme se za to, že jsme Češi? Je nám to jedno? Jsme hrdi na svou zem? Na svou vládu? V čem to vlastně žijeme? Čím jsme se to stali!? Necháváme své bezdomovce v zimě umrznout a sami lyžujeme v Alpách. Pomáháme si vzájemně? Patří ještě slovo "solidarita" mezi slušná slova, nebo je na "smetišti dějin" jako slovo "populismus"? A co "populus" - národ na to říká? Vox populi? Hlas lidu - slyší ho ještě někdo, říká ještě lid vůbec něco smysluplného a rozumného? Je vůbec ještě dnes třeba poslouchat hlas lidu?
Tzv. první republika, Masarykovo a Benešovo Československo, trvala pouhých dvacet let. Od roku 1918 do roku 1938, kdy ji zničila mnichovská zrada, ale i naše politická zbabělost. Zakladatelé tohoto státu T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik předpokládali, že jeho trvání bude delší. Zejména Masaryk chtěl pro naši prvorepublikovou demokracii klidný, nerušený vývoj alespoň sto let. Aby se mohla vyvinout. Nuž, nebylo nám to dáno.
Nebylo nám dáno dosáhnout svobody a spravedlivých zahraničních vztahů v roce 1968. Ani nám nevydrželo "manželství" se Slováky. Jednou od nás utekli na jaře 1939, podruhé v roce 1993.
A nyní? Máme vůbec dost času? Nezastihne nás zase osud v nedbalkách a nepřipravené? Dějiny bývají krutě ironické. Když jsme teď měli možnost pozorovat vládní estrádu "Aféra Nagyová", napadlo mě bezděčně, tohle je Rusko v roce 1916. Místo Rasputina je tu Nagyová. Jenže v Rusku už v únoru 1917 přišla jedna revoluce a pak na podzim druhá, a ta fatálně určila osudy země na dalších více jak 70 let.
Svět se rychle mění. Žijeme v neklidné, patrně přelomové době. Osobně vidím dvě východiska z nynější morální, politické, ekonomické a obecně lidské krize. Prvním řešením je "islandská cesta". Tj. vyjít do ulic a všemi možnými způsoby dát establishmentu najevo - "My jsme lid a tohle si už líbit nedáme!" Na Islandu následoval pád zkorumpované vlády, banky musely uhradit své ztrátové operace ze svého a nikoliv z peněz daňových poplatníků, a dodnes tam probíhají soudní procesy s ministry bývalé vlády, někteří jsou ve vězení. Avšak občané zvítězili. A nový pozitivní směr zvítězil také. Informace o islandské revoluci naše média utajila, aby se česká veřejnost neinspirovala. Island sice zchudl, ale jeho budoucnost je slibná, národ má opět víru a naději, věci jsou správným směrem. U nás představuje tento směr Hnutí za přímou demokracii nedávno zesnulého profesora Milana Valacha. Bohužel hnutí je mezi našimi občany téměř neznámé.
Druhou možností je totalitní, autoritářský režim, který zavede pořádek. Lid to nechá být a vůdce (třeba i s vůdčí stranou) se časem najde. Dnes se tato možnost, která podle mého lépe odpovídá české mentalitě, šmahem zavrhuje. Příkladem je třeba Čína. Má autoritářský režim, který pevně drží otěže ekonomiky. Expanze a vzestup Číny je grandiózní (viz nedávný článek Ilony Švihlíkové v Britských listech). A poslední dobou prý Čína uvažuje i o zlepšení života pracujících…
Naše pseudodemokratické "elity" selhaly tak odporným způsobem, že je nutné je potrestat, vyhnat od společného prostřeného stolu, odstřihnout od státních peněz a lid by je nejraději viděl buď přímo v "teplákách" jako Ratha, Nagyovou, Tluchoře a další, nebo alespoň u pořádné fyzické práce mimo parlament a vládu.
Vymlouvat se, že jsme neměli čas, že to chce ještě vývoj, dvě tři generace, nemá žádný smysl, i když to může být pravda. První republika trvala dvacet let, ale my jsme od roku 1989 už měli k dispozici téměř čtvrtstoletí. Co jsme dokázali? Stálo to za to? Pět nejbohatších rodin u nás a další, co si "sáhli" na bývalé státní podniky, by jistě řekli, že o tom není pochyb. Ale my ostatní? Jak se dnes cítíme ve své vlastní zemi? Jak bychom minulá desetiletí pojmenovali? Osobně bych to nazval "vytunelovaná revoluce". Zůstala jen slupka, vnitřek vyžrali paraziti. Vymlouvat se stále na nebezpečí komunistů je dnes stejné, jako kdyby se Edvard Beneš v roce 1937 obával návratu Rakousko-Uherska a návratu Habsburků do vedení ČSR. Čas hraje vždy proti nám. Jako tehdy nehrozil návrat Habsburků, ale nacistické Německo a Hitler, dnes už komunisté také nejsou hrozbou. Hrozby jsou úplně jiné a příslušejí zase 21. století.
A kdyby opět věci - jak je v Čechách obvyklé - dopadly špatně? Pak nám zbývá ještě úvaha Huberta Gordona Schauera o přičlenění k německému národu. Navrhoval bych přičlenění k Bavorsku a klidně jako nová spolková země "Čechy" pod bavorskou vládou (nakonec by obě spolkové země mohly splynout). Ostatně Nečas, premiér v demisi, už s nimi jednal. Ekonomicky jsme stejně "volná výrobní kapacita Německa", tak proč ne politicky? Škrtneme chybnou práci národních obrozenců, kteří nás přivedli na scestí, zapomeneme na legionáře a naše vojáky z druhé světové války a bude to! Němci nás naučí pracovat (jako ve Škodě Mladá Boleslav), odnaučí nás krást, zavedou pořádek, bude tu více slušnosti a korektnosti (vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem v Německu pracoval), zavedou se zase zapomenuté zvyky jako, že dané slovo platí a není třeba ani písemné smlouvy apod.
Co říkáte, vážení spoluobčané?
Trochu se obávám, že jsme na tom mravně tak bídně, že se ani nenajde nikdo, kdo by mě za tento nápad v novinách "seřezal", jako se to stalo Hubertu Gordonu Schauerovi.

S humorem a zpěvem o jednom provalu

23. června 2013 v 23:05 | upozornil Jiří Pondělíček

Peterkova rychlá reakce


Nové zprávy z LEV 21

23. června 2013 v 22:57 | Tomáš Sazima
Vážené sestry, vážení bratři,
přeji Vám hezké sobotní ráno a zasílám Vám pravidelný páteční informační e-mail, abych Vás informoval o aktuálním dění okolo strany LEV 21. Horko v tomto týdnu nebylo pouze venku, ale i na české politické scéně.
Nepochybně jste zaregistrovali, že Nečasova vláda skončila. Bohužel ne tak, jak bychom si asi všichni přáli. Je to možná předčasné, ale zatím se zdá, že koalice stran ODS, TOP 09 a LIDEM má enormní zájem vyhnout se předčasným volbám a bude se různými způsoby snažit udržet vládu pod svým vedením.
Kandidátkou ODS na novou premiérku po pádu Petra Nečase se stala Miroslava Němcová, dosavadní předsedkyně Poslanecké sněmovny. Předseda LEV 21 Jiří Paroubek toto její jmenování okomentoval v příspěvku, který si můžete přečíst zde: http://bit.ly/11CKSXX
Dozvíte se zde mimo jiné to, že poslanci naší strany nepodpoří žádnou vládu, která by nyní ve sněmovně vznikla. Jako nejčistší a nejlepší řešení vidíme předčasné volby, kde by voliči mohli nově "rozdat karty". Paní Miroslava Němcová je lidsky ze všech lídrů ODS nesporně nejkvalitnější. Nejspíše nebyla napojena, a to ani za časů Dalíka, ani za časů Nagyové na některé koruptivní skupiny. Ve svém životě však řídila, pominu-li sněmovnu, jen rodinné knihkupectví… O národním hospodářství neví vůbec nic. Teď má řídit celou zemi.

Pád Petra Nečase okomentoval předseda strany rovněž ve svém článku publikovaném mimo jiné na serveru Aktuálně.cz. Článek naleznete zde: http://bit.ly/11ruEEg "Komu patřilo oněch 120 - 150 mil. Kč v hotovosti zabavených při domovních prohlídkách? Komu patři onen malý, rovněž policií zabavený zlatý poklad z Fort Knoxu," ptá se v článku Jiří Paroubek.

Reagovali jsme z aktuálních věcí rovněž na faktické uzavření koalice mezi TOP 09 a ČSSD na pražské radnici, k čemuž došlo v průběhu tohoto týdne. Politici ČSSD na pražské radnici neodolali vábení sirén v podobě účasti v (ne)placených funkcích v orgánech společností hl. m. Prahy. To musí napadnout každého, kdo se přečetl ostudnou informaci o opoziční smlouvě uzavřené mezi TOP 09 a ČSSD na pražské radnici. Faktem je, že si obě strany pro své sdělení veřejnosti vybraly ideální moment, kdy občané musí vstřebat mnohem větší politické ostudy plynoucí z činnosti premiéra P. Nečase a jeho nejbližšího okolí. Více naleznete v naší reakci, kterou si m ůžete přečíst zde: http://bit.ly/14NPfn7
V průběhu týdne jsme rovněž publikovali celou řadu blogů a komentářů, zejména od stínového ministra vnitra LEV 21 doc. JUDr. Miroslava Němce, Ph.D. a stínového ministra spravedlnosti LEV 21 JUDr. Mgr. Karla Horáka. Veškeré aktuální blogy našich stínových ministrů naleznete zde: http://www.nslev21.cz/archiv-blogu
Budeme pochopitelně sledovat i komentovat další vývoj ohledně nové vlády, popřípadě konání předčasných voleb. Ty by se mohly odehrát například již začátkem září, pokud by došlo k rozpuštění sněmovny počátkem července. Musíme být ve střehu.
Přeji Vám i za vedení strany LEV 21 klidný víkend.
S pozdravem,
Tomáš Sazima
tiskový mluvčí LEV 21
tel.: 774873103

Z programu filmového festivalu v Karlových Varech

23. června 2013 v 22:43 | upozornil Vladimír Hučín

Sametoví teroristé

Sametoví teroristé
Dne 1.července v 16.00 hod. bude na filmovém festivalu v Karlových Varech světová premiéra filmu "Sametoví teroristé" (Zamatoví teroristi - Velvet Terrorists).
90-minutový celovečerní film z Česko-Slovensko-Chorvatské koprodukce přibližuje příběhy Stanislava Kratochvíla, Františka Bednára a Vladimíra Hučína, jež spojuje jejich otevřené vystoupení proti normalizační realitě osmdesátých let a následné odsouzení k dlouholetému uvěznění za terorismus - kterého se však oni ve skutečnosti nedopustili.

VIDEO: Trailer filmu s anglickými titulky(Velvet terrorists) na youtube.com.

VIDEO: Trailer filmu s anglickými titulky na vimeo.com.

Církevní restituce a megatunel

21. června 2013 v 22:33 | Josef Klíma na TÝDNU.CZ |  Jiní autoři

Stále živé téma

Publikováno již 23.12.2012
CÍRKEVNÍ RESTITUCE = MEGATUNEL : novinář Josef Klíma
Restituce majetku církví ? Nikoli ... je to megatunel! Když jsem 10.1.2012 psal
článek na téma darování majetku církvím ani jsem netušil, jak velikou budu mít
pravdu se svou lehce konspirační teorií o tom, u koho nakonec skončí majetek,
který hodlá Kalousek, Schwarzenberg a spol církvím darovat. Zde nabídnu nejprve
k opakovanému přečtení ten starší článek :
http://voksay.blog.idnes.cz/c/240324/U-koho-nakonec-skonci-majetek-vraceny-cirkvim.html
.......a pojďme si říci, co se nového "profláklo" . Máme zde věc, o které se
vůbec nemluví, jako by se nikdy nestala ..... evidentně si stávající vedení
církví velmi přeje, aby se tu skutečnost veřejnost nikdy nedověděla, a aby se na
ní zapomnělo : Federální shromáždění ČSFR 1.srpna 1991 schválilo výčtový zákon,
kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností."Jako důkaz
onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála
Františka Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Nejen on, ale i
další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku.Kardinál Tomášek
upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty, jak tvrdí ti
kteří se těší na příspěvky do stranických kasiček a konta jedinců...,, !!! Úplné
vypořádání poměrů s římskokatolickou církví tedy proběhlo 1.8.1991 !!! Právník a
vedoucí katedry práva Bankovního institutu Aleš Rozehnal vypracoval analýzu ze
které vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo
vlastnickým právem, i když se vlastnickému právu podobalo. Oproti vlastnickému
právu totiž podléhalo řadě omezení. Naopak majetek, který má být podle
předkládaného návrhu církvím vydán, na rozdíl od minulosti žádným omezením
podléhat nebude, a subjekt který ho obdrží, bude odlišný od právnických osob,
kterým byl vyvlastněn. O majetek v případě katolické církve přišla veřejnoprávní
instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka.
Prohlašované restituce jsou tedy pouze zavádějícím názvem pro naprosto nové
uspořádání majetku a jeho systémové zařazení .... politicky nekorektně řečeno
jde o darování majetku soukromým subjektům, který mu v roce 1948 rozhodně
nepatřil , protože tento soukromý subjekt prostě neexistoval ... jinak řečeno,
jde o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého subjektu !
Další právní rozbor od profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka,
odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety říká : "Za první republiky nikdo
nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter. Když
návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek
neměl! A ještě je tu jedna důležitá otázka: Je všeobecně známo, že třeba v
případě katolické církve podléhá veškerý její majetek přímo správě Vatikánu. Je
součástí majetku Vatikánu - ergo darované nemovitosti a pozemky se stanou
majetkem cizí mocnosti ..... a ejhle .... čin, který naruší územní celistvost
České republiky ve prospěch cizí mocnosti ..... to je přeci vlastizrada ! Osobně
bych byl klidně pro to, co navrhoval kolega Vereš ..... každý poslanec a
senátor, který bude hlasovat pro zákon v navrhované době, byl okamžitě obviněn z
TČ vlastizrady a pochybení při správě veřejného majetku. Ale teď k
nejdůležitější části, která se týká mé malé "konspiračky" v předchozím článku
.... provalilo se totiž to, že velké developerské firmy ...česky řečeno
"překupníci s pozemky" ... už teď vyjednávají s církvemi o výměnách a odkupu
lukrativních pozemků, které mají církve dostat. Takovou výměnu musí schválit
Pozemkový fond a světe div se .... O potvrzení směny žádaly stát také dvě
pražské firmy Duplicatus a Real 24, v nichž působí ekonom pražské arcidiecéze a
zároveň vedoucí správy majetku na Arcibiskupství pražském Karel Štícha, jako
předseda dozorčí rady. Duplicatus si vyjednal směnu pozemků s římskokatolickou
farností v pražských Stodůlkách a Real 24 se dohodl s farností v Uhříněvsi. Jak
vidíte ... samotní církevní funkcionáři a lidé napojení na církev se velmi
angažují v tom, jak na předpokládaném darování majetku církvím pořádně vydělat.
Jde o miliardy, za něž lze developerským společnostem lukrativní pozemky
rozprodat. Vzhledem k tomu, jaké čachry se dějí neustále s územními plány v
Praze a dalších městech v ČR, jde spíše o desítky miliard. A jsem si jistý, že
politici jako Kalousek, "kníže Schvarzenberg" a další velmi angažovaní v přípravě
tohoto megatunelu, to vše velmi dobře vědí a hodlají si taky pořádně "zasosat"
ze státního majetku ve svůj prospěch. Braňme se občané !!! Zabraňme darování
majetku a stovek miliard církvím !!! Zabraňme největšímu tunelu od dob velké
privatizace !!!

Vzpomínka na masakr na Švédských šancích

18. června 2013 v 23:30 | převzato z Deníku.cz |  Jiní autoři

Přijel i primátor slovenské Dobšiné

Dnes se může hovořit otevřeně, jak to v červnu 1945 na přerovském nádraží a pak na nedaleké vyvýšenině zvané Švédské šance probíhalo. Potěšila mne účast představitelů města Dobšiná, odkud pocházely dvě pětiny z celkového počtu obětí. JS

Děti se před smrtí dívaly na vraždění rodičů. Přerov si připomněl hrůzný masakr

Pietní vzpomínka na oběti masakru na Švédských šancích na přerovském hřbitově
Pietní vzpomínka na oběti masakru na Švédských šancích na přerovském hřbitově Autor: DENÍK/Vojtěch Podušel a Petra Poláková-Uvírová
dnes 19:40
Přerov - Okolnosti pohnuté noci z 18. na 19. června roku 1945 se dnes těžce líčí i historikům. Z vlaku, který zastavil na nádraží Přerově, byli příslušníky 17. pěšího pluku z Petržalky vyvlečeni muži, ženy i malé děti. Na 265 karpatských Němců, kteří se už nikdy nevrátili domů.

Jejich životy ukončila střelba v lesíku na Švédských šancích nedaleko Přerova.
Několik šťastlivců zachránila jen náhoda - například to, že si na nádraží odskočili se svými dětmi na toaletu nebo na limonádu. Se svými přáteli a blízkými už se ale nikdy neshledali.

Nejmladší zastřelené dítě mělo šest měsíců

Co se přesně stalo a proč? Šest týdnů po skončení války si vyřizoval účty se svým svědomím tehdy pětadvacetiletý poručík Karol Pazúr, příslušník 17. pěšího pluku z Petržalky.
Právě on dal pokyn k brutální vraždě, při níž bylo na Švédských šancích zastřeleno 71 mužů, 120 žen a - a co je nejhorší - i 74 dětí. Kopat hrob museli pomáhat i lidé z nedalekých Lověšic.
Tragickou událost si v úterý dopoledne připomněli u památníku obětem na Městském hřbitově v Přerově zástupci vedení města, armády, Konfederace politických vězňů, ale také historici a občané.
Na setkání přijeli až z německého Pfalzu také příbuzní některých obětí.
"Můj dědeček Ludwig, který měl tehdy přes šedesát, jeho syn Karl a manželka Amalie, ale také jejich dvanáctiletá dcera Gertrude. Všichni tito mí příbuzní zde tehdy zahynuli. Je pro nás velmi důležité, že jsme si důstojně připomněli oběti této chladnokrevné popravy. Neměli bychom na ně zapomínat," řekl Rudolf Göllner.
"Nejhorší na celé události je, že tato brutální vražda trvala celou noc a děti se musely dívat na to, jak jim střílejí jejich vlastní rodiče. Vždy, když si to jen představím, je mi z toho špatně," dodal.
Mezi zastřelenými dětmi byli i kojenci - nejmladším chlapcům bylo pouhých šest a osm měsíců.

Směšný trest pro masového vraha - dva roky

Tragickou událost připomněl historik František Hýbl, který se tématem dlouhodobě zabývá.
"Tento hrůzný čin byl nepochybně nejbrutálnější, který stal na Moravě a Slezsku v první polovině čtyřicátých let minulého století. Nelze ho srovnat ani s masakry nacistů na našem území," řekl.
Spoustu let se o této události nesmělo mluvit ani psát. Strůjci zločinu nebyli dokonce řádně odsouzeni.
"Pouze hlavní organizátor popravy, poručík komunistické vojenské kontrarozvědky Karol Pazúr, byl necelé dva roky ve vězení za to, co se stalo poblíž Přerova, ale především za smrt poručíka Ervína Bacušana a za masakr v Petržalce," vylíčil.
Po přímluvě tehdejšího prvního šéfa obranného zpravodajství a náměstka ministra obrany Bedřicha Reicina a hlavně všeobecné amnestii prezidenta Klementa Gottwalda byl ale propuštěn na svobodu a později dokonce zastával nejrůznější veřejné funkce.
Podle Hýbla vedly strůjce tohoto aktu pomsty osobní pohnutky.
"Nepochybně to bylo špatné svědomí, pokud však nějaké měl," zmínil.

Vrah Němců sloužil v Hlinkově gardě

V minulosti byl totiž členem Hlinkovy gardy, dobrovolně se přihlásil na práci v Říši i k boji proti Sovětskému svazu.
Jeho sestra se zase stýkala s nacistickými důstojníky a bratr vstoupil do SS.
"Potřeboval tedy jasnou image bojovníka proti fašismu, která by mu usnadnila bezproblémový kariérový růst. A k tomu bylo zapotřebí usmrtit nějaké Němce," shrnul zrůdné pohnutky historik, který se okolnostmi masakru zabývá řadu let.
Pietního aktu se zúčastnil také starosta slovenské obce Dobšiná, odkud pocházela více než stovka zavražděných karpatských Němců.
"Války plodí lidské oběti, obrovské tragédie, neštěstí, nenávist a zlobu. Ale dá se odpustit člověku, který bez zaváhání zavraždí matku, jež chová v náručí své dítě? Je možné odpustit lidem, kteří bez mrknutí oka zavraždí nemluvně nebo starce?," ptal se starosta Dobšiné Karol Horník.
František Hýbl chystá v současné době novou publikaci, věnovanou této tragické události.
"Podařilo se mi zjistit další zajímavé skutečnosti. Například to, že popel žen a dětí byl uložen do hrobu číslo 28 na olomouckém hřbitově. Byl bych rád, kdyby se podařilo i tady vybudovat pomník obětem," řekl.
Autor: Petra Poláková-Uvírová
Fota: Vojtěch Podušel

Po skončení došlo i na krátké rozhovory mezi účastníky vzpomínkového aktu a slovenskými hosty.

Tři témata z tisku (LN): Odchod P. Nečase, pojem korupce, o co jde poslancům

17. června 2013 v 16:38 | Z tisku |  Jiní autoři

Petr Nečas odchází

Tlak na jeho odchod byl velký. Nakonec rezignoval a dává možnost, aby se vyprofiloval nový šéf vlády. Pokud se týká lhání, řekl bych, že patřil k těm poctivějším. Je mi ho trochu i líto. Přál bych mu, aby se vrátil ke své ženě, ta mu odpustila, neboť umět odpustit patří ke ctnostem. Ale, jak až se ve svých vztazích navzájem vzdálili, to vědí asi jen oni. Jsem příznivec amerického modelu, v němž na dobrých rodinných poměrech záleží a mají být součástí dobrého profilu politika, až vzorem ostatním. JS

Pomník korupci a vyhazování veřejných peněz

Piráti odhalují Sochu korupce | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávyfoto: Roman Kučera

Piráti odhalili na Smíchově Sochu korupce

z října 2012:
U podstavce byla cedulka "Tento projekt je spolufinancován Evropským fondem soudržnost a konkurenceschopnost - Operační program umění - výzva budoucnosti."
"Chtěli jsme ukázat, že místo některých zakázek mohli kraje postavit třeba Sochy korupce a výsledek by byl lepší. Alespoň by o svůj podíl přišel organizovaný zločin, který díky těmto penězům dále posiluje," komentuje slavnostní odhalení Sochy korupce místopředseda Pirátů Mikuláš Ferjenčík.
Žádná socha na místě nestála
"Slovo korupce se v dnešní době nadužívá tak, že dnes už skoro nikdo neví, co to přesně ta korupce je. Na příkladu této sochy vysvětlujeme, jak se korupce projevuje ve státní správě. Realizují se kvůli ní projekty, které nikdo nepotřebuje, a k tomu ještě se realizují špatně. Na oba tyto problémy Pirátský happening poukázal," dodává Lenka Matoušková, kandidátka do senátu v okrese Benešov.

O zájmu poslanců

bylo publikováno již vloni

Průzkum: Politikům jde hlavně o vlastní prospěch

26. října 2012 18:50
PRAHA -Naprostá většina občanů, 88 procent, se domnívá, že lidé vstupují do politiky kvůli získání kontaktů, významných pozic a funkcí. 85 procent si myslí, že za vstupem do politiky je vidina finančního zisku. Názor 57 procent dotázaných je, že za vstupem do politiky je touha někam patřit, 55 procent vidí snahu změnit situaci k lepšímu a 54 procent se domnívá, že lidé vstupující do politiky se chtějí podílet na plnění programu strany.
Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
Názorem většiny dotazovaných tedy je, že motivací pro vstup do politiky je hlavně individuální prospěch, ne přispění k blahu celé společnosti.

Najdou se politici, kteří toto mínění občanstva dokáží zvrátit?


Masarykovo "Nebát se a nekrást" bude se opět aplikovat v české politice?

14. června 2013 v 23:04 | Jaroslav Skopal

Co udělají poslanci? Obětují své platy v zájmu přredčasných voleb?

Současná šetření kolem průšvihů v nejvyšších patrech politiky jsou dostatečně komentována ve všech médiích. Nastává otázka, zda tato situace navodí zdravou změnu. Nejde ani tak o jednotlivá jména, ale o nový přístup k politice a jejímu smyslu či náplni. Má sloužit prospěchu vychytralých jednotlivců nebo společnosti, má počítat se solidaritou úspěšných a bohatých s neúspěšnými a nedisponujícími dostatečnými kombinačními schopnostmi či rozumem vůbec? Jak chápat heslo "mít stejné příležitosti"?
To co prožíváme v české politice dnes, už zde bylo i dřív. Připomeňme si, jak vznikla Masarykova výzva "Nebát se nekrást"!
Požiji k tomu útržek z článečku Petra Andrleho na webu Neviditelný pes ze 4.1.2011:
"Třiašedesátiletý profesor Masaryk, který v té době zdaleka netušil, že by se někdy mohl stát prvním prezidentem samostatného českého státu, pronesl 11. dubna 1913 na schůzi politického klubu strany pokrokové delší projev. Tato schůze se totiž zabývala přípravou doplňovacích voleb pražských obecních starších a při té příležitosti se také hovořilo o poměrech na pražské radnici. Masaryk o nich věděl své. Takže v souvislosti s těmi volbami vyzval členy a příznivce strany, aby se v politice nebáli vyslovit své názory. To je ta první část onoho hesla. Nebát se. Zároveň se vyslovil v tom smyslu, že je rovněž důležitý program hospodářský, v němž by se mělo zcela jasně projevit odhodlánínekrást. Narážel tak na tehdejší hospodaření pražské radnice, kde podle jeho poznatků "je asi deset zlodějů, které je nutno odstranit", což uvedl ve svém pozdějším projevu k témuž tématu na schůzi v restauraci u Helmů. Pražská radnice na toto obvinění reagovala stejně, jako reagují naši politici dnes. Podala na autora výroku trestní oznámení."
Statečnému dozorujícímu vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvánovi z Olomouce bych připomenul jedno biblické přikázání: "NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI BLIŽNÍMUSVÉMU." Budou-li se jím řídit i policisté - realizátoři při záznamech vyšetřování, bude to terno.

Sbližování levice, na levici spojte se!

11. června 2013 v 9:14 | PhDr. Michal Dieneš, CSc.
Do českého internetového světa dorazil článek kandidáta věd Michala Dieneše. Článek je posílán jako příloha ve Wordu k e-mailům. Převzal jsem jej však z webu Komunistické strany Slovenska. Inu, když si lidé myslí, že na pravici se krade, a nikdo to nevyvrátí, pak o články tohoto typu nebude v budoucnu nouze. Rozhořčení samo však není program! J.S.

Prečo sa štáty zadlžujú?

Do prevratu v roku 1989 nemalo Československo nijaký dlh. Prevažovali aktíva, a to v miliardách dolárov. Ďalšia nepochopiteľná vec - všetci ľudia mali prácu. Ústava garantovala právo na prácu. Príživníctvo bolo trestané. Práca bola právom, i povinnosťou..Pracovali aj poslanci. Za výkon funkcie mali symbolicky príplatok. Aj Boh, keď stvoril svet, pracoval. Na siedmy deň dal zatvoriť super a hypermarkety, a odpočíval..Školy produkovali len také profesie, aké si vyžadovala spoločenská deľba práce. Plánovalo sa. Každý absolvent školy dostal umiestnenie, s platom, a niekedy aj s bytom. Zadarmo. Družstevný trojizbový byt sa dal splatiť za päť či sedem rokov, bez toho, aby sa rodina živila korienkami. Z mladomanželských pôžičiek sa dala zariadiť domácnosť. Úrok bol symbolicky, a pri narodení dieťaťa sa odpisovalo z dlžnej čiastky. S demografickým vývojom sme nemali problémy. Odchod do dôchodku sa postupne mal znižovať. Rovnako i týždenná pracovná doba. V Bratislave sa pripravovala výstavba metra, federálna vláda už schválila rozpočet. MHD mala vstúpiť do experimentu: mala byť bezplatná. Rómsky problém nebol, naši Cigáni pracovali. Totalita..Vysvetlenie je v princípe jednoduché: štát mal vlastný majetok, vlastné zdroje. Nepotreboval tzv. zahraničných investorov, ani iných špekulantov typu Medzinárodný menový fond či Svetová banka. Rada vzájomnej hospodárskej pomoci slúžila svojim členom, a pomáhala aj rozvojovým krajinám. Prevoditeľný rubeľ, ktorým sa platilo medzi štátmi RVHP, nepotreboval nijaké eurovaly. Vykorisťovanie, špekulácie a podvody boli trestným činom. .Štát, majúc vlastný majetok, mohol financovať všetko: bol investorom, staviteľom, ochrancom, sponzorom, charitou (vtedy neznáme slová), všetkým. Požičiaval občanom bez toho, aby hrozil exekútormi. Aby živil veľkú a rafinovanú skupinu parazitov. Tých sme poznali len zo západných, či starých filmov..Privatizáciou sa na úkor občanov obohatili jedinci, domáci či zahraniční. Aby to bolo beztrestné, papierové hlavy v parlamente k tomu schválili patričné zákony. Zločin na občanovi sa tak legalizoval. Nad tým všetkým sa vyvesil firemný nápis: sloboda a demokracia. Občan dostal do rúk nezrozumiteľné množstvo volebných lístkov, aby tak pravidelne potvrdzoval dosiahnutý stav. Kvantita nahradila kvalitu. Zločin si obliekol biely golier. Účelové svetre a čapice sa rýchlo upratali..Sociálne, v tom najširšom zmysle slova, sme sa novembrovým prevratom, vrátili do 19. storočia. Čakajú nás národnostné a sociálne konflikty, boj za elementárne ľudské práva, vojny a bieda. Úpadok Slovenska je už dnes aj geneticky. Lepšie si pozrite našu mládež, chlapcov i dievčatá. Obezita, neforemná chôdza i postavy. Slovenky, ako pekné ženy, sú minulosťou. Aj tu dobiehame neodolateľnú Ameriku. Bagety, hamburgery, kuracie mäso plné neznámych látok, podradné nealkoholické nápoje robia svoje. Kvalita potravín všeobecne je na úrovni výživových doplnkov pre mačky a psov..[B]Štát, ako naše milované Slovensko, je zadlžený, a bude sa zadlžovať naďalej. Rozdiely budú len v rozsahu a tempe. Terajší dlh nikdy nesplatíme. Dôvod je prostý: s chatrným vlastným majetkom si štát, aby mohol plniť svoje funkcie, musí požičiavať. Alebo zvyšovať dane.[/B].Alebo vyvlastniť tých, ktorí nás vyvlastnili. To posledné nehrozí. Zatiaľ. Preto sme v NATO, a s eurosľučkou na krku v Únii. Preto máme toľko nezávislých médií, expertov, súťaží a iných ohlupovadiel..Zisky von, chudoba doma. Pravda, do nekonečna to nepôjde. Zatiaľ nikto nevie, ako to skončí..Prijateľné, a optimistické východisko je pravdepodobne vo vojne. Lebo aj na tejto katastrofe sa dá zarobiť. Pred vojnou, počas nej, i potom. Američania, keď chceli vytlačiť Španielov z Cuby, v Havane si potopili - oblečení do španielskych uniforiem - vlastnú loď. Nemeckí fašisti to zopakovali v poľských Gliwiciach. A pred nedávnom sa podobná cháska doviezla do Líbye. Aký problém? Breivika v kravate pošleme Maďarom, alebo oni nám. To záleží len na tom, ako rozhodne nadnárodná finančná oligarchia. Úspešné klinické skúšky sa urobili v Juhoslávii, a robia sa permanentne. Haagský tribunál je len divadielko pre pozostalých. Kto neverí, dožije sa..Prečo sme odovzdali naše banky a poisťovne z rúk štátu do zahraničia? Dali by ste svoju peňaženku niekomu cudziemu, aby vám v nej gazdoval? To neurobí ani nevzdelaný človek. To urobí len premyslený gauner. Slobodný a demokratický politik. Zadarmo? Ročne zo Slovenska vytečie smerom na Západ, len z bánk a poisťovní, niekoľko desiatok miliárd..Naše ženy robia slúžky v Rakúsku, a čudujú sa aké sú tam platy a dôchodky. Akoby Rakúsko - Uhorsko nikdy nezaniklo. Slovenská sporiteľňa, niekdajšia najväčšia slovenská banka, živí rakúskych supermanov. Straka z Viedne už síce nesedí v Bratislave, ale vykrádanie funguje naďalej. Je snáď jasné kto mal záujem na odstránení plotov. Kto by starým Rakúšanom slobodne utieral zadky, keď nie, chudery slovenské ženy? Za pár nedôstojných grošov. Čo všetko pritom musia strpieť a robiť, vedia len ony. Aby tak bolo, najprv musíme Slovákov dostať do úbohého stavu. Zbaviť ich dôstojnosti a hrdosti. A chudoba je ten najistejší spôsob..Poďakovať treba všetkým ponovembrovým politikom, poslancom a ministrom, ktorí nám tento zázrak tak nezištne zabezpečili. Až príde Deň potom, a ten príde, netreba na nich zabudnúť. Každý z nich si zaslúži, v mieste bydliska, veľký pomník. Nie na pamiatku, ale pre výstrahu. Americkí superboháči si z košických VSŽ každý rok vyvezú cez nenaše banky ďalšie desiatky miliárd. A takto si tu žijeme. A takto sme rozdali celý štátny majetok. Otázka je, či ponovembroví politici to urobili plánovite, za peniaze, alebo len zo stupídnosti? Vláda odborníkov. Ale na čo?.[B]Komu vlastne dlhujú štáty? Bankám? Finančným trhom? Kto je vlastne veriteľ, kde sídli, aké má meno? Má vôbec nejakú tvár? Nie sú to tí istí gentlemani, ktorí dlhy štátov vyrábajú, primerane generujú, a zároveň nám vtĺkajú do našich slobodných hlavičiek návody na šetrenie?[/B].Naše vykorisťovanie je elegantné, v súlade so zákonom a navyše dobrovoľné. Dobrovoľne a s úsmevom celebrít si ho pravidelne volíme..Súčasťou zadlžovania je aj zbrojná výroba. V každom štáte je inflačná. Z čisto ekonomického hľadiska ide o výrobu tovaru, ktorý si nekupuje občan, ale štát. Abstrahujeme od dôvodov. Štát tak vkladá do obehu inflačné, nekryté peniaze, potlačený papier. Spôsobov je viacero. Socialistický štát, napríklad, dal vytlačiť rovnaký objem peňazí, ako ho stála zbrojná výroba. Ako štát, a majiteľ v jednej osobe sa nepotreboval klamať. Tám, kde vládne vojensko-priemyslový komplex, a diktuje finančná oligarchia, sa do obehu napumpujú nie len výrobné náklady, ale aj patričný zisk pre súkromné firmy..Inflácia tak dostáva nekontrolovateľný rozmer. Riešení je niekoľko. Najobľúbenejšie a osvedčené, že sa v mene demokracie vyvolajú konflikty v iných častiach sveta. Aby bol dopyt po vojnovej produkcii. Tak sa časť inflačných peňazí vyvezie v raketách, bombách, zabíjaní a ničení. Zaplatí ju iný štát, peniazmi i životmi svojich nedemokratických občanov. Ak sa na takúto hru nepristúpi dobrovoľne, zasadne OSN, nadácie, mimovládne organizácie a jedného dňa vás dostanú.. A možno nie..[B]Kapitalizmus je darebácky režim. Tí, čo tvoria hodnoty, žijú z minimálnej mzdy. Dôchodcovia živoria, nedôstojný život majú deti z chudobných rodín, nezamestnaní a handicapovaní.[/B].V Česku je, podľa oficiálnych údajov, na hranici chudoby toľko ľudí koľko obyvateľov má Hradec Králové. Za Husáka sme takéto mestá, ba ani len uličky, nemali. Bezdomovci a žobráci, abstrahujúc od príčin ich stavu, sú na okraji ľudskej spoločnosti. Ani cirkev, plná lásky a božieho slova, im nepodá ruku. Je ako vždy v histórii, bezcitná a chamtivá. Naši blížni musia zahynúť na ulici, neraz v zime a takmer vždy opustení. A ak je život po živote, dúfam, že tam nestretnem nikoho z tých, koho som nevolil. A netúžim ani po ich voličoch. Privatizéri, vlastníci nášho majetku, majitelia štátu v parlamentných a ministerských kuklách, ako aj servisné okolie, žijú nad pomery. Diferencovane, ale s náskokom. Aby tento zločinecký režim vyzeral ľudovo, vysmieva sa nám cez masku demokracie a slobody. Len ju strhnúť. Kto sa ale prizná ako prvý? Ficov kabinet ide znižovať výsluhové dôchodky, lebo je to jediný spôsob ako potrestať tých, čo slúžili vlasti. A vlasť už neexistuje. To, čo nám vydáva pasy, občianske preukazy, vyberá dane a tvári sa ako štát, je zúfalé združenie kryté našou nezodpovednosťou a naivitou. Ústava je len zdrapom papiera. Buď je zdravotná starostlivosť bezplatná, alebo nie. Buď Ústava je najvyššou normou, alebo len dielom z vepeénkarskej reality šou..Cirkev so svojimi obrovskými majetkami je v daňovom raji. Prenajíma, podniká a inkasuje. Ale dane neplatí. Nikto z pozemských politikov sa neodváži jej pripomenúť desať božích prikázaní. Ak by Kristus dnes zostúpil z nebies, opäť by ho vysmiali, a v slobodných voľbách, pre istotu aj s Pilátom, ukrižovali. A mám obavy, či by ešte chcel vstať z mŕtvych!.Egoizmus, chamtivosť a bezohľadnosť, ktorú nám nežne vnútili, a na čom je postavený dnešný režim, môže vykoreniť len civilizačný zánik. Alebo zázrak: ľudia sa spamätajú a popravia, čo pokazili. Možno ste pozerali priamy prenos z Václavského námestia v Prahe. Májovú demonštráciu zorganizovali odbory. Rečnilo sa, hromžilo sa, ale len jeden rečník sa odvážil použiť slovo kapitalizmus. Šéf odborov, na priamu i rečnícku otázku, či zhromaždenie má politický charakter, sa ohradil (božechráň): len sociálny. Tak im treba. Triedni priatelia dávali v minulosti do takýchto zhromaždení strieľať. Možno limitne, možno nie, sa k osvedčenej metóde blížime. Bez ohľadu na to, či bratia Češi budú európskym lakmusovým papierikom, treba si nastaviť zrkadlo. A priznať, že samet bol omyl. Krokom vedľa, rovno do priepasti. Priznanie, aj pred sebou samotným, je vždy poľahčujúca okolnosť. Lebo historický úspech novembra 1989 bol taký, ako v lotérii výhra lístku na plavbu Titanicom..P.S.: Rozcvička z dialektiky - Takmer všetci vidia to, čo už neexistuje. Pre ilustráciu: ak sa dívame na nočnú oblohu, vidíme obraz, ktorý reálne už nie je, nejestvuje. Ale sú jedinci, ktorí vidia to, čo v reálnom čase aj reálne existuje. Niekedy k tomu treba vzdelanie, ale vždy aj statočné a čestné srdce.