Červenec 2013

Jak to bylo s BIS

30. července 2013 v 22:11 | pro prvnizpravy.cz sdělil V. Hučín |  Jiní autoři

Hučín: Sociální demokracie zneužívala zpravodajskou službu!

Hučín: Sociální demokracie zneužívala zpravodajskou službu!
Bývalý politický vězeň a někdejší důstojník BIS Vladimír Hučín prohlásil, že v roce 2000 když v Česku vládla ČSSD, došlo minimálně dvakrát k závažnému zneužití zpravodajské služby. I když o těchto případech mnohokrát informoval, nikdy nebyly vyšetřeny.
Vladimír Hučín, bývalý důstojník BIS
30.červenec 2013 - 21:15
Vladimír Hučín to prohlásil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz. K prvnímu případu došlo podle jeho slov v letních měsících v roce 2000. Tehdy Přemysl Vachalovský společně s někdejším disidentem Johnem Bokem vydali knihu Příběh opravdového člověka o Janu Kavanovi, která obsahovala kompletní svazek, který na Kavana vedla Státní bezpečnost.

Zvláštní peníze ze zvláštních fondů

Vladimír Hučín tvrdí, že tehdy dostal zřejmě nejkurióznější služební rozkaz. " Všichni příslušníci olomoucké BIS byli rozděleni do skupin a měli začít pracovat na tom, aby se kniha o Janu Kavanovi nedostala k veřejnosti na Olomoucku a na Přerovsku, kde tehdy kandidoval. V první fázi jsme se měli pokusit proniknout do vydavatelství Votobia a tam jsme měli zabránit tomu, aby knihu vydalo. To se nepodařilo a proto jsme o něco později dostali v hotovosti finanční prostředky ze zvláštního fondu a skupovali jsme všechny výtisky v knihkupectvích v Olomouci a v Přerově," řekl Hučín v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

"Knihy jsme sváželi z prodejen do sídla BIS v Olomouci odkud se pak vozily na ředitelství BIS v Praze. S tímto rozkazem jsem vnitřně nesouhlasil. Proto jsem se nechal služební vůz v místech kde byl zákaz parkování a městská policie mi jej zablokovala tzv. botou. Vzhledem k tomu, že jsem k vozu přišel s náručí zakoupených knih před zraky strážníků, mohl jsem pak nadřízených ohlásil, že jsem byl dekonspirován a na akci se dále nemohu podílet," dodal bývalý příslušník BIS.

Pokyn z nejvyšších míst

Vladimír Hučín v této souvislosti uvedl, že do podivných nákupů knihy o Kavanovi bylo zapojeno všech 15 příslušníků olomoucké expozitury BIS. "Kdo přesně rozkaz vydal netuším. Vím jenom, že přišel z Prahy, a že byl z nejvyšších míst vedení BIS. Netuším ani, jaký byl osud výtisků, které jsme skoupili a skončily v Praze. Nepochybně musí být v archívu BIS záznam o tom to rozkazu, neboť k nám přišel oficiální cestou z Prahy," podotkl Hučín.

K druhému a daleko závažnějšímu případu, kdy byli příslušníci BIS nuceni vykonávat činnost, která byla v přímém rozporu s poslaním zpravodajské služby, došlo na podzim v roce 2000. Vladimír Hučín prohlásil, že tehdy dostal od svého nadřízeného rozkaz, který odmítal splnit.

Sledujte Regecovou!

V té době vedla známý spor ze státem Markéta Regecová z Hranic na Moravě, která při stavbě továrny Philips odmítala prodat městu soukromý pozemek za nízkou cenu. "Pracoval jsem tehdy na důležitém úkolu, který se týkal tajných ruských služeb. Těsně před jeho dokončením jsem dostal příkaz k přerušení práce na této akci. Následně jsme dostali rozkaz sledovat paní Regecovou a pátrat i v její minulosti. Ten rozkaz byl natolik absurdní, že jsem se nejdřív domníval, že jde o žert. Ředitel nám ale sdělil, že tento rozkaz přišel až od premiéra Zemana a musíme na něm začít pracovat.

Měli jsme za úkol najít na paní Regecovou jakékoliv kompromitující informace. Tento příkaz mě tehdy neuvěřitelně rozčílil. Pouze jsme proto s kolegou provedli v místě jejího bydliště obecný monitoring a sepsali jsme krátkou zprávu, ve které jsme uvedli, že nic zjištěno nebylo. Následoval další nátlak nadřízených, abych v této činnosti pokračoval. To jsem ale odmítl," řekl Vladimír Hučín.

Bývalý kapitán BIS prohlásil, že na tyto případy v minulosti opakovaně veřejně upozornil, ale nikdy nebyly vyšetřeny.

Kauza Regecová

Případ Markéty Regecové byl veřejně známou kauzou. Majitelka tehdy odmítala prodej svého pozemku poté, co zjistila, že zastupitelé Hranic nabízejí za pozemky některým lidem za daleko větší cenu, než jí radnice nabídla za její parcelu.

Regecovou se tehdy dokonce snažil přimět k prodeji tehdejší náměstek policejního prezidenta Václav Jakubík. Jako vysoký policejní důstojník neměl právo tímto způsobem do záležitosti zasahovat. Proto jej policejní prezident Jiří Kolář potrestal odebráním části platu.

Kauzu dokonce komentoval i tehdejší premiér Miloš Zeman. Za přítomnosti zahraničních investorů veřejně prohlásil, že všem přeje "více Philipsů a méně Regecových.

(Jiří bob Asher, foto:arch.)

Vladimír Hučín je známý jako nekompromisní antikomunista. Ničil pomocí výbušnin vlastní výroby komunistické vývěsky, v roce 1973 vyhodil do povětří obrovský transparent "Se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak", zapálil stánek s tiskovinami ze Sovětského svazu a podílel se na útoku proti klubovně SSM. Rozšiřoval i pomocí vodíkových balonů protisovětské a protikomunistické letáky.

Zorganizoval útok výbušninou na dům agenta StB Antonína Mikeše, který byl veden tak, aby byl agent dekonspirován, ale nikdo nebyl zraněn. Slzným plynem několikrát narušil komunistické manifestace - například oslavu Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1975. Provedl sabotáž proti koloně sovětských okupačních vojsk v Olomouci.

Za svoje aktivity byl čtyřikrát odsouzen a v komunistických kriminálech strávil celkem 40 měsíců. V roce 1987, když byl propuštěn z vězení, podepsal Chartu 77. Po roce 1989 usiloval o úplnou rehabilitaci, které postupně dosáhl.

K církevním restitucím.

28. července 2013 v 17:14 | Václav Prokop
Něco se překotí
Církve už požádaly o vydání tisíců položek ze svého seznamu. Tedy, církve - hlavně ta Dukova. A o to vlastně v prvé řadě tvůrcům tohoto záměru šlo.
Vytváří se tím mocenskopolitická síla, která má sloužit hlavně neokonzervativním složkám společnosti. Církev římskokatolická byla vždy v minulosti mocenskopolitickou silou. V současnosti získává nezměrnou ekonomickou moc a to v systému, který nedovoluje politickým subjektům ze zákona podnikat a získávat tím prostředky pro svou činnost. To církve v současnosti vše mohou a mohou též vyvíjet politickou činnost, zatímco politické strany jsou odkázány na státní dotace (a tím de facto jsou nuceny k politickým čachrům, demagogii ve volebních kampaních atd.) nebo na milodary od sponzorů (kteří si také "vybírají svou libru masa") a příspěvky, které nejsou schopny provoz pokrýt, pokud nemají zruinovat členstvo.
Tento systém financování politiky přináší celou řadu problémů a ve svých důsledcích nefunkčnost, nebo alespoň omezenou funkčnost politiky, čehož jsme nyní svědky. A do toho vstupuje organizace, mající politický potenciál a ekonomickou moc, přičemž s využíváním obého má dvoutisíciletou tradici a nemá žádnou politickou odpovědnost, má pouze potřeby. Nastává zřetelná nerovnováha v neprospěch zastupitelské demokracie, jejímiž tvůrci jsou dle ústavy politické strany, vyjadřující a zastupující vůli občanů.
Kyvadlo se nebezpečně vychyluje - systém hrozí překocením (a o to vlastně v prvé řadě tvůrcům tohoto záměru šlo?).

Autor je členem ObO Praha 8/9 Národní socialisté - LEV 21

Chorvatsko se stalo členem EU

24. července 2013 v 11:45 | Viktor Trkal |  Jiní autoři

Skoro za všechno špatné můžou Němci. Budou Češi jezdit do Chorvatska?


Nedávno jsme si připomněli přínos věrozvěstů Cyrila a Metoděje ke vstupu Slovanů mezi křesťanské národy. Kromě Čechů, Moravanů a Slováků se to později týkalo i jižních Slovanů, Srbů, Chorvatů, Slovinců. Vznik Svaté říše římské na západě Evropy ( 800 ) spadá také do tohoto období. Rozkol mezi římskou kurií a východními křesťany pak způsobil ( 1052 ) vlastně i politické rozštěpení podle vyznávaného náboženského směru mezi jednotlivými slovanskými kmeny - národy. To se vlastně udrželo až do současné doby.
První světová válka vedle mnohých jiných, někdy i zcela nečekaných změn, přinesla rozpad Rakousko - Uherska a vznik řady nezávislých států, např. Československa, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců apod. Tím se však nevyřešily rozpory mezi náboženskými a kulturními orientacemi uvnitř nově vzniklých států. Napětí mezi Srby a Chorvaty přetrvávalo a tak po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem v roce 1941 využili chorvatští katoličtí ultranacionalisté - Ustašovci a pod patronací Adolfa Hitlera vytvořili samostatný stát Chorvatsko s proněmeckou orientací a Ante Paveličem v čele. Tím vznikl jeden z nejkrvavějších loutkových režimů Druhé světové války. Odhaduje se, že v letech 1941 - 1945 zahynuly téměř 2 miliony Srbů. A to nejen vinou německých nacistů ale často i vražděním ustašovských oddílů. Je známo i to, že Paveličův režim po celou dobu války udržoval nadstandardní vztahy s Vatikánem a to i v oblasti financí. Do úschovy převzal Vatikán od chorvatských Ustašovců cca 350 milionů švýcarských franků, které byly uloupeny likvidovaným příslušníkům pronásledovaných skupin obyvatel, tedy především Srbům a Židům. Dále pak Vatikán v roce 1947 zajistil útěk Ante Paveliče do Argentiny. To vše bylo poměrně brzy po válce zapomenuto.
Poválečná Jugoslávie se v 90. Letech začala rozpadat. Dělo se tak pod patronací německého ministra zahraničí Klause Kinkela. Některé kruhy v Německu totiž stále nezapomněly na to, že Chorvat J.B. Tito úspěšně vedl věrné Jugoslávce, v první řadě Srby,k osvobození Jugoslávie z německé okupace. Že dokázal vzdorovat i Moskvě a vytvořil z Jugoslávie federativní a prosperující zemi.
A bylo to především pod německým vlivem, že se jugoslávská federace rychle rozpadala a vypukla válka všech proti všem. Vrcholem pak bylo bombardování Srbska a odtržení historického srbského území - Kosova a Metohije. Je mnoho důvodů abychom si otázky na toto téma kladli právě v okamžiku přijetí Chorvatska do EU. A v první řadě se musíme ptát: Bude se stejně měřit i Srbům? A tak bychom si měli Cyrilo - Metodějské jubileum připomínat i v těchto souvislostech.
RNDr. Viktor Trkal

Iniciativa vzdorující způsobům prezidenta Miloše Zemana

22. července 2013 v 17:49 | Antonín Cigánek |  Aktuality
*****************************************************************************************************************
Podpora podpisové výzvě - adresované Poslancům PS PČR, týkající se bezprecedentnímu způsobu prezidenta ČR Miloše Zemana systematicky narušovat principy parlamentní demokracie a usurpování si prezidentské moci na úkor Parlamentu ČR
********************************************************************************************************************
V á ž e n í s p o l u o b č a n é Č e s k é r e p u b l i k y ,
připojuji se tímto k iniciativě PODPISOVÉ VÝZVY, zveřejněné na portálu: http://www.zvyklostinejsouhlouposti.cz ze dne 22/7 2013 --- a jako spoluobčan ČR konsignuji jednoznačný nesouhlas s tím, že prezident republiky označuje ústavní zvyklosti za idiotský pojem, a spolupodílím se na občanském názoru, že tento postoj prezidenta republiky lze považovat za ÚTOK NA ÚSTAVU, A ÚSTAVNÍ ZVYKLOSTI ZA OHROŽENÍ TĚCH HODNOT, KTERÉ OD ROKU 1989 SDÍLÍ ČR S CELOU CIVILIZOVANOU EVROPOU...
Cituji dikci Ústavního soudu ČR (rozhodnutí PI ÚS 14/01): "V demokratickém právním státě je sotva představitelné, aby interpretace Ústavy a jí odpovídající ústavní zvyklosti, respektované a nenapadené po celou dobu od vzniku Ústavy, byly prezidentovou desinterpretací Ústavy účelově zpochybňovány ..."
Vadí mi, že poprvé v historii ČR prezident republiky konsignoval Rusnokovu vládu, které nevzešla z dohody politického spektra stávajících parlamentních stran v ČR --- a považuji tyto kroky prezidenta za bezprecedentní pokusy narušovat zásadní principy parlamentní demokracie a usurpaci jeho moci nad PS PČR...
Obávám se tedy , bez ohledu na své politické názory, či volební preference - o osud parlamentní demokracie v ČR vůbec...
Obracím se proto na českou občanskou veřejnost, aby co nejúsilovněji dali najevo své nesouhlasné názory vůči stávajícím prezidenským desinformacím v shora zmiňovaných záležitostech.
Moje současná kontaktní elektronická adresa: albi.cit@tiscali.cz; - a klasická poštovní: František Ant. Cigánek, DPS Jižní čtvrť I/25, 750 02 PŘEROV.
V Přerovvě dne 22/7 L.P. 2013 - 17:20 hodin;

Doporučení na výměnu ministra financí

19. července 2013 v 13:56 | Jiří Pondělíček, Bohdan Babinec |  Jiní autoři

Kde to začalo a co se vlastně děje?

Současnou politickou scénou zmítá vládní krize. Asociální a neschopná vláda konečně pod tíhou svých průšvihů padla a nikdo ji neoplakává. Poslanci vládní koalice v poslanecké sněmovně to ale nehodlají vzdát a s drzostí sobě vlastní by rádi vládli dál, přičemž mávají jakýmsi cárem se 101 podpisy pravicových poslanců. Prezident ale sestavil vládu podle svého uvážení a nic si nedělá z pokřiku o nedodržení jakýchsi ústavních zvyklostí. Háček je totiž v tom, že jde právě jen o zvyklosti a ne o literu ústavy. Přitom jednotlivým členům nové vlády lze mnohé vytknout.

Pravice tedy ječí a prohlašuje se za ochránce a věrné strážce ústavy a demokracie. Oprávněně? To samozřejmě nikoli. Právě současná pravicová koalice se totiž dostala k moci za cenu ignorování obvyklých postupů. Vzpomeňme si, byla to snad ODS, která zvítězila ve volbách? Byla to snad TOP 09? Nebo snad dokonce Věci veřejné? Nebylo to tak. Vítěznou stranou byla totiž ČSSD. Přes hysterii, kterou pravice vyvolala, přes tak odporné výstřelky jako byly vajíčkové útoky ze strany zlaté mládeže, Kalouskovy složenky nebo hnusný videoklip Přemluv bábu. Tehdejší prezident, Václav Klaus, měl tedy pověřit sestavením vlády v první řadě předsedu vítězné strany. To byl tehdy Jiří Paroubek. Bohužel se tak nestalo a následky jsou fatální. Je zajímavé, že dnešní obránci ústavních zvyklostí tenkrát dílem mlčeli, dílem této ignoranci dokonce tleskali. Čemu se tedy dnes diví? A proč vlastně tak hystericky křičí a fňukají? Zapomněli snad, jak sami dělali na demokracii dlouhý nos? Jak nadutě hlásali " válcování opozice"? Jak neváhali zneužít stav legislativní nouze? Jak si vytvořili pseudostranu LIDEM? Jak prosazovali své nesmyslné návrhy i za cenu dosazení osob trestaných za korupci do poslanecké sněmovny? To už si to nepamatují? My ano! My máme paměť dobrou.
Vraťme se ale k vládě, k jejímuž sestavení byl prezidentem republiky pověřen J. Rusnok. Je to vláda se solidní mírou důvěry občanů. Ono ale není divu, po tom, co předvedly vlády M. Topolánka a P. Nečase. To nebylo řízení státu, to byla přehlídka ubožáctví. Ptejme se ale, jaké předpoklady má tato, nová vláda ke své činnosti, tedy k nápravě zvěrstev, které předchozí koalice nadělaly. Bohužel, nacházíme tady určité slabiny. J. Rusnok by především měl vysvětlit svou činnost v NERVu a distancovat se od nesmyslného tzv. druhého důchodového pilíře, se kterým bývá často spojován. Obrovský průšvih představují výroky pana Balvína o financování kultury z peněz odebraných ze sociálního systému. Jakoby šlo o ministra Nečasovy vlády! M.Benešová projevila smířlivost k novému občanskému zákoníku, o němž je všeobecně známo že jde vlastně o paskvil, nad kterým právníci kroutí hlavou.

Kapitola sama o sobě je pak Jan Fischer. Bývalý prozatímní premiér a rytíř smutné postavy prezidentských voleb. Kromě náhle uhrazených dluhů zaráží, že do funkce ministra financí byl jmenován člověk, který se netajil pravicovými názory, otevřeně sympatizuje s TOP 09 a prohlašoval, že by tzv. druhý důchodový pilíř ještě zpřísnil a učinil jej povinným. To jsou pro Rusnokovu vládu velmi vážné handicapy, které mohou její kredit během krátké doby pohřbít. Naskýtá se přirozeně otázka, zda vůbec lze najít vhodnou osobu, například pro funkci ministra financí, současné situaci. Na to odpovídáme: " Ano. Lze. Známe takovou osobu."
Ekonom s přehledem o finanční problematice, se zkušenostmi ze světa podnikání, úspěšný komunální politik a také úspěšný ministr a předseda vlády. Takovou osobou je Ing. Jiří Paroubek.
A tak nezbývá než žasnout, že tak důležitý rezort nebyl nabídnut Jiřímu Paroubkovi, který ostatně měl být pověřen sestavením vlády po minulých parlamentních volbách , a proč namísto toho státní finance přebírá člověk, o jehož předpokladech se dá velmi snadno pochybovat.

Návrat pravicové koalice si nepřejeme. Zároveň ale upozorňujeme na to, že není nutné sestavovat vládu z kohokoli, kdo se namane. Stačí se jen trochu více rozhlédnout a upřednostnit státnický pohled na věc před pohledem osobním nebo jen partajním.
Jiří Pondělíček Bohdan Babinec

K výroku soudního znalce Pleskota

19. července 2013 v 12:04 | Bohdan Babinec, Jiří Pondělíček |  Aktuality

To je odborný posudek?


Jednou z mediálních kauz, hýbajících v současné době veřejným míněním je i případ podivné dopravní nehody pana Janouška, známého pražského podnikatele. Zdálo by se, že věc je jasná a spěje ke spravedlivému vyřešení, ale jak tomu často bývá i v jiných případech, nemusí být celá věc tak jednoduchá. Veřejností tentokrát zahýbal výrok soudního znalce MUDr. Josefa Pleskota.
Soudní znalec v oboru lékařství MUDr.Josef Pleskot konstatoval, že pozitivní dechová zkouška u pana Janouška ještě nedokazuje že řídil pod vlivem alkoholu . Nás lékaře a jistě i mnohé laiky takový výrok jednoznačně uráží. Dělá z nás, mírně řečeno, naivní hlupáky.

Za prvé - dechová zkouška u Ing.Janouška prokázala více než dvě promile alkoholu. Soudní znalec přesto zpochybňuje, že v dýchacích cestách p.Janouška byl alkohol. Aby o požití alkoholu nemohlo být pochyb, musela by se prý provést krevní zkouška, jinak nelze přítomnost alkoholu prokázat bez plynové chromatografie. Když se nad tím zamyslíme, tak by to by pak znamenalo, že všude na světě, nejen v České republice, by měla být revokována rozhodnutí ve všech případech potrestání na základě pozitivní dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v organismu. Takové tresty by měly být zrušeny a potrestaní odškodněni.Pan soudní znalec zapomíná, že samotné odmítnutí odběru krve při zkoušce na přítomnost alkoholu je považováno za pozitivní výsledek testu . A za druhé - kalibrace přístroje na dechovou zkoušku se provádí právě pomocí plynové chromatografie.
Každý odborně zdatný lékař po zhlédnutí videozáznamu a se znalostí výsledku dechové zkoušky je schopen říci jde li o požiti návykové látky testovanou osobou, případně o nemoc.

Vzhledem k těmto skutečnostem vyzýváme Českou lékařskou komoru aby pana MUDr.Josefa Pleskota předvolala před Vědeckou radu,Revizní komisi a Čestnou radu k prošetření jeho odborných znalosti.

MUDr. Bohdan Babinec
Jiří Pondělíček

Islam spíš hrozba než naděje

15. července 2013 v 11:30 | Ivan Hoffman v Deníku |  Jiní autoři

K egyptskému testu islamistů v politice


Komentář Ivana Hoffmana: Egyptský test

Ivan Hoffman
Ivan Hoffman Autor: Deník
dnes 05:16
Vláda islamistů v Egyptě neměla dlouhého trvání. Muslimské bratrstvo, které ve volbách zvítězilo díky tomu, že se v minulosti jako opoziční hnutí nemělo příležitost zkompromitovat, se velice rychle zkompromitovalo u moci. Pokusem omylem se potvrdilo, že náboženství a politika jdou špatně dohromady.
Egypťané nebyli spokojeni s tím, že se islamisté místo řešení ekonomických a sociálních problémů soustředili na posilování islámu a že tak činili posilováním vlastní moci všude, kde to šlo. Muslimské bratrstvo promarnilo šanci naklonit si veřejnost tolerantní politikou, která by společnost nerozdělovala, nýbrž smiřovala. Jakmile se po masových demonstracích proti islamistickému prezidentovi moci chopila armáda, smíření je nadlouho v nedohlednu. Střelbou do demonstrujících přívrženců sesazeného prezidenta Mursího těmto armáda zajistila mučedníky. Vzroste vliv radikálních islamistů, kteří tvrdí, že demokracie je k ničemu a je třeba se chopit zbraní. Egyptská zkušenost ovlivní vnímání muslimů coby do sebe uzavřeného společenství, které chová nenávist ke všem, kteří věří jinak, anebo nevěří.

I u nás se aktuálně řeší, co s muslimským kazatelem v Brně, který hlásá, že období mezi sedmi a devíti lety je ideální doba vštěpovat dětem nenávist ke všem, kteří neuznávají Alláha, a že dítěti, co se nechce modlit, je vhodné nařezat… Problém nespočívá specielně v Islámu. Podobně je třeba se obávat všech fanatiků, jejichž krédem je nenávist. Egyptský test s islamisty v politice nám připomněl, že promění-li se víra z intimní osobní zkušenosti ve státní ideologii, z naděje se stane hrozba. Moc je katalyzátorem, který dobrodiní spolehlivě proměňuje v prokletí.

Pozitiva Nečasovy kauzy

13. července 2013 v 17:14 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Schvalovali poslanci trestní zákoník?

Jestliže ano, musí se jím také řídit. I ti současní. I všichni, kteří jsou jeho paragrafy dotčeni.
Podívejme se na definici úplatku:
Úplatek je podle trestního zákoníku" neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok."
Nad touto definicí se dá jako nade vším vést polemika. Ale připadá mi, že Ivo Ištvan z hanácké metropole Olomouc zhodnotil poskytnutí "Trafik" v duchu znění zákona. Druhá věc je, že se tak podobně dělo i v minulosti, jenže někdo začít pořádek dělat musí.
V tom je pozitivum kauzy Petra Nečase. On to spustil vícenásobně, jednak tím, že jako první premiér věrohodně naznačil, že v trestním řízení může opravdu platit "padni komu padni". Zapomněl však, že platí i francouzské přísloví "Za vším hledej ženu" a ta ja i za jeho chováním. Bohužel pro něho, Teď mi začíná být i jasnější, proč v některých vyspělých státech si potrpí na manželskou bezúhonnost nebo alespoň se snažit ji vlastní vůli udržet. Na myslí mám postoje amerických politiků k chovámí prezidentského páru, který mám v tomto směru každému vzorem.
Superliberálnímu Česku jsou tyto otázky volné. Alespoň kdyby naši politikové nezapomínali na univerzální citované francouzské přísloví.

Získá Rusnokova vláda podporu občanů?

8. července 2013 v 9:42 | Ivan Hoffman v Deníku |  Jiní autoři

Končí vláda rozhádaných chaotů

Žádná škoda

Ivan Hoffman
Ivan Hoffman Autor:
dnes 06:39
Konec vlády Petra Nečase provázejí stesky nad ohrožením parlamentní demokracie. Té se dovolávají koaliční strany, ale i jejich voliči a řada jejich komentátorů a polititologů v souvislosti s rozhodnutím prezidenta pověřit sestavením vlády Jiřího Rusnoka. Parlamentně demokraticky by podle nich bylo jmenovat premiérkou paní Němcovou z ODS, která by se v Nečasově vládě stala Nečasem, jinak by vše zůstalo při starém. Kvůli údajnému prohřešku prezidenta Zemana, který ignoroval na poslední chvíli posbírané podpisy 101poslanců, bychom ale neměli přehlédnout to zásadní. Totiž že končí mimořádně špatná a neúspěšná vláda.
Parlamentní demokracie, navíc v podání politických mafií, není svatá kráva, abychom kvůli ní masochisticky trvali na pokračování vlády věčně rozhádaných chaotů. Nečasová vláda nejenže poškodila hospodářství a nadělala dluhy a ostudu, ale také těžce diskreditovala parlamentní demokracii, kterou se teď ohání. Pokud už ani nepamatujeme vládu, která by vydržela celé volební období, pak bude chyba už při volbě zastupitelů. Náš problém netkví v neschopnosti a nedůvěryhodnosti lidí, ze kterých volíme na kandidátkách stran. Náš problém je špatně nastavená a proto nefunkční parlamentní demokracie.

Dobře je to vidět, když posloucháme lidi, kteří míří do Rusnokovy vlády. Jak vysvětlit, že tito podceňovaní náhradníci jsou vesměs rozumnější a kompetentnější, než jejich končící předchůdci? Nebude to nakonec tak, že se například člověk jako Zdeněk Žák u nás "normálně" nemůže stát ministrem dopravy, protože by kvůli němu v tomto rezortu nešlo krást? Rusnokovi se předhazuje, že nezíská politickou podporu. Což nevadí, pokud si získá respekt občanů.


Na Mistra Jana Husa vzpomínali naši vojáci i v Anglii

6. července 2013 v 23:44 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

O křesťanském reformním hrdinství a jeho politickém uplatnění v r. 1940


Během velkolepých oslav připomínajících 1150 let příchodu Sv. Cyrila a Metoděje na Moravu zůstala poněkud v pozadí vzpomínka na upálení Mistra Jana Husa před 598 roky. Možná za dva roky tomu bude naopak. Dovolím si uvést příklad z válečného období, konkrétně z července 1940, jak připomenutí památky Mistra Jana Husa využil Rudolf Lukaštík k povzbuzení upadající morálky u československých vojáků, kteří po pádu Francie prodělali lodní transport z jihu Francie do Anglie, kde se měli zformovat v jednotky schopné bojovat na západní frontě proti nacistickému Německu.

Rudolf Lukaštík, po němž je v Přerově pojmenována část nábřeží na pravém břehu Bečvy, byl koncem listopadu 1939 jako přední činitel sokolského odboje sledován gestapem, které vyvrcholilo snahou o jeho zatčení. Shodou různých okolností tomu unikl a po poradě s některými vedoucími přerovskými sokolskými odbojáři se rozhodl tajně odejít přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii nejdříve do Cařihradu (dnešní Istanbul) a pak dále lodí do Francie. Tak se stal účastníkem zahraničního druhého odboje, v němž zaujímal hlavně organizátorskou práci.

Na období v anglickém Liverpoolu začátkem července 1940, kde byl velký shromažďovací tábor před Němci uprchlých zahraničních vojáků vzpomínal Lukaštík později takto:

"Bylo nutno promluvit k mužstvu o tak významném dni Mistra Jana Husa už proto, že i u nás se stupňovala neochota a nekázeň vojenská, která se projevovala u všech částí vojenských, zaviněná duchem armády poraženecké, jejíž součástí jsme také byli. Zejména to bylo vidět u části francouzské, jíž bylo s námi v tomto táboře prý na tři tisíce. Po týdnu odpočinku dostavili se k nám vyslanci generála de Gaulla, který začal organizovat národní armádu ze zbytků zachráněných částí. Na výzvu se přihlásilo do nově se tvořící armády pod vedením onoho generála z těch asi tří tisíc mužů včetně důstojníků prý 35 mužů a ostatní volili cestu zpět do své poražené vlasti. Byl to zlom na duchu i na těle. O jejich osudu nevím, jak dalece si vše v duchu srovnali. Tato deprese se projevovala částečně i u nás, ale v malé míře, neboť nás byla jen hrstka z celého počtu. Přesto však bylo rozhodnuto, abych k této části promluvil já, maje zato, že mně nastoupí bez odmluvy a v sevřeném útvaru. Snad tím, že jsem byl mezi nimi lety nejstarší a všeobecně mezi nimi nazýván "táta" už od Adge. Zkrátka, poznal jsem je a oni zase znali mne.

5. července 1940 v 5 hodin odpoledne nechal jsem nastoupit všechny a také všichni nastoupili ku společné oslavě tohoto významného dne. Pronesl jsem k ním těchto pár slov:

"Bratři, jsme jedinou částkou našeho národa, který se může svobodně hlásit k odkazu velkého syna našeho národa Mistra Jana Husa, jehož jméno je zde spjato s velkým církevním anglickým reformátorem Janem Viklefem. Prosím vás proto, buďte pamětlivi toho, že podle naší přítomnosti bude posuzován celý náš národ. Uvědomte si, co by naši dali zato, aby mohli oslavit tento den. Naše činy a naše konání budou naší vizitkou Čechoslováků a našeho odhodlání setrvat v boji za osvobození naší milované vlasti. Nepoddávejte se chmurným dnům, které na nás dolehly, a věřte, uvidíme zase tu naši drahou vlast opět svobodnou a šťastnou."

Nevím, ale snad to přece přineslo trochu uklidnění, protože mluvil "Táta". A druhý den 6. července 1940 odpoledne odjíždíme z Liverpoolu do nového tábora pro nás zřízeného v Cholmondeley Park Camp. Je to tábor stanový, zřízený jedině pro nás, v němž budou shromážděny všechny jednotky, které přistály v Anglii i všichni jednotlivci roztroušení po celé zemi."
Použitá fotografie je z období 1941 - 1942, Rudolf Lukaštík je v civilu uprostřed.