Srpen 2013

Martin Kuba na mušce Petra Čecha

29. srpna 2013 v 21:37 | Petr Čech na blogu iDNES

Kdo je Martin Kuba z ODS?


Petr Čech
petrcech.blog.iDNES.cz
politika & ekonomika
Před rokem jsem psal do diskusí na iDnes o Ráthově korupci a vybírání největších úplatků, odměnou mi bylo smazání účtu. Doufám, že nedopadnu podobně s lumpem, který se nám vyklubal v ODS: Martin Kuba, ministr průmyslu a obchodu.
Kuba je dnes nejvíce protěžovaný politik ODS Václavem Kalusem, který usiluje o to, aby se stal předsedou ODS. Kuba je označován za loutku jihočeského mafiána zvaného kníže z Hluboké, Pavla Dlouhého (důvěrník StB, v devadesátých letech člena dozorčí rady Pozemkového fondu ČR a manžela geniální manželky, která si vydělala za 4 roky 45 milionů korun ač je v domácnosti). Dlouhý spolupracoval např. s nechvalně známým Miroslavem Šloufem a stál aktivně v čele lobby proti spojení JET s americkým Westinghouse. O Dlouhém se říká, že na co potřebovali Schwarzenbergové několik staletí, získal on za dvě desetiletí!
Kdo je Martin Kuba
Strůjce koalice s ČSSD. Jako odměnu dostal od hejtmana Zimoly místo prvního náměstka (vícehejtmana) odpovědného za čerpání peněz z evropských fondů. Výsledek je dotační tunel za 3,3 miliardy nebo zde.
Další funkcí pana Kuby byla doprava. A jak to dopadlo? Na podzim roku 2011 zabavila policie počítače odboru dopravy pod vedením pana Kuby z důvodů vyšetřování rozsáhlých podvodů se státními zakázkami. Pověstná se stala Kubova losovačka, kde se podvádělo jak to jen šlo.
Kuba se po volbách ocitl na čtvrtém nevolitelném místě do zastupitelstva Českých Budějovic. Poté se stala nevídaná věc, tři zastupitelé z ODS před ním spontánně rezignovali a Kuba se tak mohl stát zastupitelem. Po této prasárně začínají členové masivně opouštět ODS. Logickým vyústěním by bylo odvolání takového předsedy, kterému odchází velká část členů. Naopak, na konci roku 2011 je dokonce jmenován ministrem i přesto, že několik měsíců předtím se premiér Nečas vyjádřil tak, že jeho kandidatura je nepřijatelná vzhledem k napojení na jihočeské kmotry.
Po odstoupení celé buňky ODS z Písecka uvedli její členové tento důvod: "Kvůli kmotrovským praktikám, kvůli podvodům s dotacemi z EU ve prospěch kmotrů, kvůli arogantnímu vystupování a kvůli nedemokratickým postupům Martina Kuby!"
Na protest se jmenováním Kuby do čela resortu odchází z ODS dva dlouholetí členové: Martin Doktor a Radek Houska, podle jejich slov: "Kmotři si dělají, co chtějí, nezáleží na tom, kdo sedí v Praze."
Na několik dotazů MF Dnes odmítl zveřejnit svůj majetek. V oznámení o činnostech za rok 2010 o střetu zájmů neuvedl, že byl jednatelem společnosti Fruit Frog.
Dříve podivně "podnikal". Lákal lidi do firmy s názvem PSM. Byla to pyramidová hra, říká se tomu také letadlo. Řada důvěřivců díky tomu přišla o všechny peníze. Kuba představuje reálnou hrozbu v boji s korupcí a pro demokratické hodnoty.
Favorit Václava Klause
Jakmile někoho podporuje Václav Klaus můžeme si být jisti na 99 %, že je to homo(bi)sexuál, gauner nebo obojí. V současnosti se jedná například o Pavla Béma, kterého si Klaus připravoval pro převzetí prezidentského úřadu, "ale ty odposlechy, které ničí demokracii", mu udělali čáru přes rozpočet nebo Tomáše Chalupu, který má v tichosti na ministerstvu životního prostředí dokončit co Drobil nedokázal. Víte, že Pavel Bém, dnes opět člen ODS, předkládal zákon o zákazu odposlechů poslanců a senátorů? Všichni tři výše uvedení mají nestandardní sexuální orientaci.
Sexuální orientace je osobní věcí každého jednotlivce, ale přestává jí být, pokud jsou podle ní vybíráni čelní představitelé státu.
Slovníček výroků pana Kuby
stát nemá vařit pivo rozuměj chceme ukrást Budvar
zvyšme strategické zásoby ropy rozuměj zdražíme pohonné hmoty zavedením další daně
garantujme výkupní ceny z Temelína rozuměj budeme dotovat ČEZ z vašich daní
aukce na nové kmitočty musí být rychle rozuměj co nejrychleji, než z toho nebudeme nic mít
budeme dotovat tepelná čerpadla rozuměj peníze daňových poplatínků dáme ČEZu
rozdáme 1,3 miliardy novým firmám rozuměj rozdáme 1,3 miliardy spřízněným firmám
novelizace zákona o veřejných zakázkách je špatná rozuměj zhoršuje podmínky pro uplácení
...a mnoho dalších. Takto to dopadá, když neúspěšný a u záchranky extrémně neoblíbený lékař dělá ministra průmyslu.
Role premiéra Nečase
Měli bychom být vděčni za to, že udržuje vládu za cenu kompromisů a chrání zemi před zadlužováním ze strany levice? Nebo by bylo lepší vzdát se vlády než ničit pravicovou stranu a pravicové ideály (daně zvyšovali Thatcherová i Reagan)?
Vzestup Kuby v ODS tuto stranu poškozuje a napomáhá ke stále nižšímu zájmu voličů. Vzestup do čela ODS by znamenal ohrožení celé ČR.
Shrnuto a podtrženo
Kuba zažil "americký sen", rok po vystudování SŠ v roce 2003 vstupuje do ODS, v roce 2006 se stal zastupitelem v Českých Budějovicích, v roce 2008 se stal předsedou jihočeské ODS, v roce 2011 se stal ministrem. Reprezentuje mafiánské struktury z jihočeské ODS. K druhým arogantní, k pánům servilní sluha, jak typické pro tento typ lidí. Osud tohoto podvodného prodejce letadla mají v rukou (ne)voliči ODS!
Za raketovou politickou kariérou stojí vždy velcí lumpové.
(text lze volně šířit)
PS: Jakou roli bude hrát Václav Klaus: Bude v roce 2013 premiérem Václav Klaus.
Pan Kuba má rád růžovou ... (vlevo mafián Dlouhý)
4608685-martin-kuba-a-pavel-dlouhy.jpg

Na 21. srpen vzpomíná i v emigraci

29. srpna 2013 v 17:48 | Karel Pokorný |  Jiní autoři



Několik centimetrů od ruských bajonetů

28. srpna 2013 v 19:20 | Miroslav Josef Bezecný |  Jiní autoři

Vzpomímka na 21. srpen 1968

"Nebudeme mlčet Svoboda + Dubček" - hlavní heslo, které bylo napsáno na mnoha místech v Praze 21. srpna 1968. Dnes bychom měli psát hesla: "Havel, měl dostat na prdel" a "Klaus, prachy nám čmajz".
V noci z 20. na 21. srpna 1968 jsem nemohl spát. Stále mě cosi budilo. (Přes Stodůlky je přistávací koridor na Ruzyňské letiště.) Ráno nám klepal na dveře náš nájemník soudruh Neužil, který byl, v padesátých letech, násilně nastěhován do našeho domu ve Stodůlkách. "Rusáci nás okupovali" šeptal tento kovaný komunista. (V dekretu měl napsáno, že dostal přidělený byt v našem domě ZA POLITICKÉ ZÁSLUHY.) Měl jsem ten den placené volno, protože jsem měl 21. srpna 1968 dělat zkoušky v autoškole. Ano, podnik mi platil plnou mzdu za celý den za zkoušky v autoškole. Něco dnes tak nepochopitelného. Asi jako to, že u nás byla kdysi demokracie.
Prošel jsem pěšky celou Prahou, ze Stodůlek, až do Kobylis. Doprava v Praze byla zastavena. Na Smíchově "u tanku" diskutovali Češi se sovětským důstojníkem v hodnosti kapitána. Dokazoval nám, že nemáme pravdu, protože, podle informací, které má z velitelství, vypukla III. světová válka, my jsme Němci, a jsme v západním Německu. Na Václavském náměstí stál ruský tank. Na něj vylezl jakýsi Čech, a diskutoval se sovětskými vojáky. Potom na nás z tanku volal, že uzavřel se sovětskými vojáky dohodu. že s tankem nebudou proti Čechům bojovat. Když jsem došel nahoru na Václavské náměstí, tak již na Vinohradské třídě hořel y osobní a nákladní automobily. Jeden řidič se pokoušel u svého náklaďáku prorazit krumpáčem nádrž s naftou, aby nevybouchla. Křižovatka u rozhlasu byla zablokována barikádou, vytvořenou z autobusů MHD. Právě tam proti nim jezdil ruský tank, a snažil se barikádu prorazit. Všude byl kouř a plameny. Potom jakýsi Čech hodil na ruský tank hořící hadr, namočený v jakési hořlavině. Tank začal hořet. Ruští vojáci nemohli otevřít poklop. Na tank vylezlo několik Čechů, a ruské vojáky zachránili. Potom znovu jakýsi Čech zapálil ruský muniční vůz s dělostřeleckými granáty. Ty začaly vybuchovat. Utíkali jsme se schovat do průjezdu, protože kolem lítaly střepiny. Kluk, který běžel za mnou m ě, v podstatě, zachránil. Střepina mu poranila záda. A okamžitě se našli "bojovníci"", kteří namáčeli do ran tohoto umírajícího kluka Československé vlajky. Později s nimi chodili po Praze aby ukázali, jak "bojovali" proti okupantům. V Mánesově ulici stál kordon ruských vojáků. Samopaly v podnosu, s nasazenými bodáky. Opět nás přesvědčovali, že lžeme, protože jsou v západním Německu. Jeden ruský voják mi napsal na kus papíru "my býli zděs". Stáli jsme jen několik centimetrů od ruských bajonetů. Ani jeden voják bajonet nepoužil. Na další křižovatce nad rozhlasem stál ruský gazík, s namontovaným těžkým kulometem. A opět jakýsi Čech hodil do gazíku hořící hadr, namočený v jakési hořlavině. Je hrozný pocit, ležet rozplácnutý na chodníku, a nad vámi létají kulky. Nevím proč, ale hrozně mě bolelo břicho. Byly tam takové scény, že kluci proskakovali zavřenými okny do suterénních bytů. Musím ale zdůraznit, že nikdo nebyl zraněn. Vojáci nám stříleli nad hlavy. V ulici před ÚV KSČ (dnes Ministerstvo dopravy ČR) byl kordon sovětských vojáků. Samopaly opět v podnosu, s nasazenými bodáky. Docházím až k nim. Mám bodák jen několik centimetrů od břicha. "Já dalžen idtí v étu staranů" "Éto něvazmóžno" "Pačemů" " Idí, idí" A tak se obracím a jdu zpět. Za zády namířené ruské samopaly. Nikdo nevystřelil.
Podle lidí, kteří bydleli u Jiráskova mostu, se v noci od náplavky u Vltavy ozývala střelba. Tam, údajně, Rusové stříleli své vlastní vojáky, kteří neuvěřili sovětské propagandě o západním Německu, a odmítli plnit rozkazy. Potom prý jejich mrtvoly posílali do Ruska s tím, že byli zavražděni kontrarevolucí. A všichni ruští vojáci, kteří byli 21. srpna 1968 v Československu, prý skončili v Gulagu.
Bylo to hrozné, ale zároveň krásné. Jak Češi drželi pohromadě. Rotačky jely naplno. Po celé Praze se zdarma rozdávala mimořádná vydání všech novin. NEKRMIT - NEDRÁŽDIT. Spočítal někdo, kolik za okupace v srpnu 1968 zemřelo Čechů? Při americkém "osvobozování" Kuvajtu, Afganistánu a Iráku zemřelo civilistů o 100 000% více.
Miroslav Josef Bezecný

Šoky Václava Prokopa

27. srpna 2013 v 11:25 | Václav Prokop |  Jiní autoři
K výročí 21. srpna 1968

Dnes máme 21.srpen, výročí jedné z neradostných a pro náš národ nešťastných událostí.
Na události roku 1968 si pamatuji přesně, nedá se to zapomenout. Z počátku radostná euforie, pak bezstarostnost a sebejistota. Bylo nám tehdy dvacet, studovali jsme a patřil nám svět a moře po kolena. Věřili jsme, že vymoženosti pražského jara budou věčné. Vysmívali jsme se starším a zkušenějším, kteří tvrdili, že může být i hůř - měli zkušenosti, které jsme my, tehdy mladí neměli. Objevilo se heslo "všechno je úplně jinak". A pak na nás přišel šok. A najednou bylo opravdu všechno jinak. O 20.a 21. srpnu už toho bylo napsáno mnoho, nebudu opakovat.

Shodou okolností jsem byl toho roku účastníkem zájezdu, spíše výměnné exkurze, kterou pořádala naše fakulta s podobně zaměřenou školou v Sovětském svazu. Odjížděli jsme začátkem srpna. Cestovali jsme vlakem do Kyjeva, odtud autobusem do Minsku a poté opět vlakem do Moskvy. Na všech těchto místech jsme měli pobyt, nejdelší v Minsku a v blízkém městečku Gorki. Už po přejetí hranic v Čierné při Čope jsme míjeli nádraží plná vlaků s vojenskou technikou, na trati jsme potkávali protijedoucí vojenské transporty. Už tehdy nám všem svitlo, o co jde. Jen jsme se nemohli shodnout, přijedeme-li dříve domů my, nebo oni. Druhá možnost byla dost děsivá. V Kyjevě na nádraží patrolovali ozbrojení vojáci, důstojníci kontrolovali doklady. Už na hranicích nás čekala průvodkyně spolu s nápadně nenápadným starším šedivým pánem v obleku, jehož pravou stranu zatěžovala úplná deska vytvořená ze všech možných vyznamenání a řádů. Prý hrdina Sovětského svazu z Velké vlastenecké války, prý… Byl nemluvný, nic neorganizoval, jen doprovázel. A pokud jsme narazili na budku, měl velkou potřebu telefonovat. Byli jsme zkrátka pod dohledem.

Četli jsme jejich noviny plné polopravd, lží demagogie a výmyslů. Zabývaly se převážně Československem. Až jsme se divili, v jak hrozné zemi žijeme, jak plánujeme válku apod. Setkávali jsme se s nevraživostí prostých lidí, zpracovaných propagandou. Pokud se s námi dal někdo do řeči, chtěl vědět, jak takové hrozné věci dopustíme. Snažili jsme se jim vysvětlit, že u nás nebyl stejně, jako u nich není socialismus, ale státní kapitalismus. Snažili jsme se jim vysvětlit, že u nás jde o demokracii a bez ní přece nemůže být socialismus, že socialismus není to, co zažívají oni. Pokud měl někdo z nich tendenci nám naslouchat, onen nenápadný muž s řády rychle zasáhl. Později nás ruská průvodkyně, mimochodem mladá a inteligentní dáma, požádala tak aby to nezaregistroval, abychom v zájmu oněch lid s nimi nediskutovali, že to má pro ně neblahé důsledky.

Byli jsme vystavení zvláštní atmosféře. Tlak médií, tlak ze strany dezinformovaného obyvatelstva, otevírání fotoaparátů, pokud onen tajemný průvodce usoudil, že by snímek mohl být použit k protisovětské propagandě (snímky hrajících si venkovských dětí, venkovské tradiční architektury, ale i fotografie z Kremlu nebo Rudého náměstí) spolu s neustálými přednáškami o přednostech a vymoženostech sovětského zřízení a se zprávami o nutnosti chránit světový mír zastavením kontrarevoluce v Československu nás utvrdilo v přesvědčení, že nám bude dopřáno strávit zbytek života za polárním kruhem někde na Sibiři nebo na středoasijských celinách.

Bylo proto pro nás příjemným překvapením, když nás po několika odkladech naložili do rychlíku Praha - Moskva a odcestovali jsme známou trasou domů. Pouze jsme registrovali, že vojenské konvoje mířící naším směrem povážlivě houstly. Přijel jsem domů 18. srpna a referoval známým a kamarádům o tom co jsem viděl, hlavně o těch kolonách. Říkal jsem jim, že je musíme každou chvíli čekat, že přijedou. Nikdo nevěřil, vždyť se říkalo, že by to západ nepřipustil a přišel by nám na pomoc, že jsou na to připraveni a že jsou o tom mezinárodní dohody atd. Nebyl jsem schopen je přesvědčit, jak mohutná síla se dala do pohybu.

A pak přišel šok. Byli jsme mladí, ale ne už bezstarostní a svět nám přestal patřit. Ale okupace pro mě nebyla až tak velkým šokem, čekal jsem to. Ten opravdový přišel později, když jsem zjistil, jak se někteří, do té doby tvrdí demokraté otočili jako na obrtlíku a zachraňovali (hlavně pro sebe bez ohledu na druhé a svoji pověst) co se dá. A někteří na tom hleděli ještě vydělat. Velmi brzy přišli na to, že ruští vojáci ochotně šmelí s pohonnými hmotami, výstrojí a výzbrojí. No a někteří přitom vydělávali i tak, že udávali ty, kteří dávali najevo svůj nesouhlas s okupací. Ale to už je jiná písnička. Ale šok to byl takový, že jsem se nadosmrti zbavil důvěry v jakékoliv proklamace, ať už osobní či politické.

A že těch proklamací, provolání a zaklínání se a odkazů na dějinné události zase dneska bylo! Zase se rojí "zaručení demokraté" zneužívající toto výročí k mobilizaci proti "nebezpečí ze strany levice" a zapomínají, že vlastně sami znovu nastolili systém, který se jen málo liší od toho, který následoval po oněch srpnových událostech: systém strachu, že budu za své názory šikanován, nálepkován, že pokud nezměním dostatečně flexibilně názor, přijdu o existenci, systém nepostižitelnosti mocných a jejich kamarádů, systém špiclování a zastrašování na všech úrovních (včetně parlamentu a vlády). Zapomínají, nebo zapírají, nebo si to nechtějí přiznat?
Ne, svět nám opravdu nepatří. A opravdu, všechno je úplně jinak.
V.P.

K 65. výročí úmrtí prezidenta Edvarda Beneše

26. srpna 2013 v 21:18 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

O vztahu k Sokolstvu

Druhý prezident Československé republiky Edvard Beneš zemřel dne 3. září 1948 v Sezimově Ústí. Dožil se 64 let. Žil ve složitém období, kdy vznikala naše první republika, a v ní pak zaujímal významné funkce, nejdříve jako ministr zahraničních věcí a po smrti prvního prezidenta T.G.Masaryka v roce 1937 se stal jeho nástupcem v prezidentské funkci. Po Mnichovské dohodě z konce září 1938 odletěl z republiky a v exilu byl pak rovněž uznáván jako prezident. Za války působil převážně v Londýně. Složitost období spočívala v tom, že ve druhé světové válce nešlo jen o osvobození republiky od nacistické okupace, ale též o její budoucí politickou orientaci, na níž pak záleželo řešení sociálních a hospodářských problémů. Věřil, že Československo se může stát mostem mezi Západem a Východem. Podívejme se na některé jeho kroky z posledního období jeho kariéry.
V červenci 1946 se prezident věnoval kontaktům s místními politiky, občany i příslušníky Sokola na Moravě. Tak např. 14. července cestoval po střední Moravě a navštívil mj. i Přerov. Pro Sokolstvo na Moravě se stalo významnou událostí přijetí starostů moravskoslezských sokolských žup v letním sídle prezidenta republiky v Náměšti nad Oslavou dne 19. července 1946. Setkání začalo o půl šesté večer v přijímací síni starobylého zámku, kde bylo shromážděno dvaadvacet sokolů a sokolek v krojích. Pokračovalo na zasklené verandě a dále v zámeckém parku na čaji. Přítomni byli i starosta Československé obce sokolské Antonín Hřebík a její vzdělavatel Antonín Krejčí.
Části setkání se zúčastnila i paní Hana Benešová, prezidentova manželka. Námětem rozhovorů, které byly uvedeny projevy vzdělavatele Krejčího a prezidenta Beneše, byly pohledy do nedávné minulosti od Mnichovské zrady v r. 1938, přes okupaci se všemi útrapami a oběťmi i se zhodnocením zahraničního odboje až po účast sokolů na něm. Zde měl co říci i starosta Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy Rudolf Lukaštík, který v exilu strávil téměř šest let a stýkal se v Anglii i s prezidentem Benešem. Prezident vzpomenul i odsunu našich Němců v roce 1946, když toto téma připomínal i při jiných příležitostech a zřejmě je cítil jako vážný problém, který se s ohledem na velké lidské oběti na české straně nedal jinak řešit.

Prezidentova role během únorového puče 1948, dopředu připraveného a řízeného komunisty, bývá opakovaně předmětem hodnocení, ale postupně se dochází k tomu, že na úplném předání moci komunistům se za tehdejší politické konstelace v podstatě nic už změnit nedalo.

Dne 9. května 1948 byl pod č. 150/1948 schválen Ústavní zákon Ústava Československé republiky. Měl 177 paragrafů a v tom posledním bylo 11 podpisů. Chyběl podpis prezidenta Edvarda Beneše. Ten se nakonec rozhodl komunistům vzepřít, když odmítl novou československou ústavu (tzv. Ústavu 9. května) podepsat. Její cíle byly vyjádřeny v úvodním prohlášení, z něhož pro ilustraci uvádím některé podstatné odstavce:

"My, lid československý, prohlašujeme, že jsme pevně rozhodnuti vybudovat osvobozený stát jako lidovou demokracii, která nám zajistí pokojnou cestu k socialismu.

Jsme odhodláni bránit všemi svými silami vymoženosti naší národní a demokratické revoluce proti veškerým snahám domácí i zahraniční reakce, jak jsme znovu před celým světem osvědčili svým vystoupením na obranu lidově demokratických řádů v únoru 1948.

Již za prvního odboje, toužil náš lid, veden velkým vzorem revolučního boje ruských dělníků a rolníků, po lepším společenském řádu, po socialismu. Avšak toto pokrokové úsilí, navazující na naše nejlepší tradice, bylo zakrátko zmařeno, když se po rozkolu dělnického hnutí v prosinci 1920 podařilo nepočetné vrstvě kapitalistů a velkostatkářů zvrátit navzdory demokratické ústavě pokrokový vývoj v naší republice a přivésti k vítězství kapitalistické hospodářské zřízení se všemi jeho zly, zejména s hrůzou nezaměstnanosti.

Když pak oběma našim národům hrozila zkáza z nové imperialistické expanse v zločinné podobě německého nacismu, tu opět - jako kdysi v husitské revoluci panská šlechta - zradila nyní i v novověku vládnoucí třída, buržoasie. Ve chvíli nejvyššího nebezpečí se spojila s nepřítelem proti vlastnímu lidu a tím umožnila světovému imperialismu, aby dočasně vyřídil své rozpory na účet obou našich národů hanebnou dohodou mnichovskou."

Dr. Edvard Beneš měsíc poté, 7. června 1948, abdikoval na úřad prezidenta a jeho nástupcem se pak stal Klement Gottwald. Poslední měsíce svého života, kdy bojoval se svou nemocí, trávil s manželkou hlavně v jejich vile v Sezimově Ústí. Paní Hana Benešová se pak přestěhovala do Prahy. Jeden z nejlepších přátel Rudolfa Lukaštíka, generál justiční služby Bohuslav Ečer, byl jedním z mála, který poté, co Hana Benešová začala žít jako vdova v izolaci v Praze, ji navštívil, což velice ocenila. Hana Benešová zemřela 2. prosince 1974. Oba jsou pochováni v hrobce na pozemku tvořícím součást areálu tehdy jejich společné vily v Sezimově Ústí. Vilu Hana Benešová odkázala státu.

Excelentní Rusové

24. srpna 2013 v 17:07 | Daniel Raus v Radiožurnálu |  Jiní autoři

Čtyři dny poté

24. srpna 2013 v 09:05 rubrika: Křesťanský týdeník

Daniel Raus: Ruští hrdinové srpna 1968

Transparent Pavla Litvinova s nápisem
Transparent Pavla Litvinova s nápisem "Za vaši i naši svobodu"Foto: Uroki istorii
Ve středu se připomínaly srpnové události roku 1968. Tehdejší "obrodný proces", známý spíše jako "pražské jaro" skončil těžkým vystřízlivěním. Sovětští komunisté k nám poslali armády Varšavského paktu, jehož členy jsme byli paradoxně i my. Následující minuty budou ale patřit jiné události. Její výročí padne na zítřek.
Čtyři dny po přepadení Československa, 25. srpna 1968, se na Rudém náměstí v Moskvě sešlo osm odvážlivců. V pravé poledne se rozhodli protestovat proti invazi. Rozvinuli několik plakátů, ze kterých nejznámější nesl nápis "Za vaši i naši svobodu". Další byl prorocký "Ztrácíme naše nejlepší přátele". A jeden ostře kritizoval samotné Sověty: "Hanba okupantům". Na chvíli se tam objevila i československá vlaječka.
Natália Gorbaněvská a její dvě děti - Foto: Česká televize
Natália Gorbaněvská a její dvě dětiFoto: Česká televize
Demonstrace trvala pět minut. Rudé náměstí bylo konstantně prošpikováno tajnými KGBáky, kteří se na osm statečných okamžitě vrhli. Zbili je, naložili do aut a odvezli k výslechům. Nastalo pro ně hotové peklo v podobě bití, výslechů, monstrprocesů, pronásledování příbuzných, dlouholetého vězení a brutálního zacházení v psychiatrických věznicích, takzvaných "psychuškách".
Jedním z protestujících byl osmadvacetiletý fyzik Pavel Litvinov, vnuk někdejšího Stalinova ministra zahraničí. Zpočátku obdivovatel komunismu, kterému se ale otevřely oči, takže se stal bojovníkem za svobodu a autorem několika samizdatů. To on držel plakát s nápisem "Za vaši i naši svobodu".
Mladičká Táňa Bajevová byla pro změnu z rodiny biologa, který skončil v gulagu. O rozhodnutí protestovat na Rudém náměstí prohlásila: "Věděla jsem, že mě čeká pracovní tábor a připravila jsem se na to. V noci jsem uklidila byt a napsala dopis kamarádům a rodičům. V mé mysli nebyly žádné pochybnosti".
Sympatický básník Vadim Delone byl jenom o rok starší. V závěrečné řeči před komunistickým soudem prohlásil, že za pět minut svobody je připraven zaplatit mnoha lety vězení. Na Sibiři mu dávali nejtěžší práce mezi nejhoršími vězni. A když u něj našli pár básní, zakázali mu poštu a návštěvy.
České vydání knihy Poledne Natálie Gorbaněvské - Foto: Česká televize
České vydání knihy Poledne Natálie GorbaněvskéFoto: Česká televize
Tito tři a dalších pět hrdinů se u nás dočkali po pádu komunismu jen malého ocenění. Spisovatelce Natalii Gorbaněvské vyšla po mnoha letech alespoň kniha v češtině. Jinak jsou jejich osudy vesměs neznámé. Nic to nemění na faktu, že jejich protest z 25. srpna roku 1968 byl hodný obdivu.
Na vlnách Radiožurnálu jim za něj po pětačtyřiceti letech děkuje Daniel Raus.
Pořad: Křesťanský týdeník | Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: sobota 9:05 | Délka pořadu: 55 minut
"Křesťanský týdeník považuji za nejzajímavější pořad Radižurnálu". říká Jaroslav Skopal

Před 55 lety

23. srpna 2013 v 16:46 | odkaz došel z Kanady |  Jiní autoři

Subject: FW: Kosice 1968 Treba si pripomenut! (klikni na obrazok)

Jak to probíhalo na východě celé republiky




Rozhovor Jiřího Paroubka pro deník Mladá fronta DNES

22. srpna 2013 v 14:08 | Jiří Paroubek, otázky Barbora Tachecí |  Aktuality

Téma: Předčasné volby a šance NS-LEV21

Vážené sestry, vážení bratři,
dovoluji si Vám na základě jednání včerejšího grémia strany LEV 21 zaslat v příloze rozhovor, který poskytl předseda strany LEV 21 Jiří Paroubek deníku Mladá fronta DNES. Rozhovor byl publikován včera.
Celý rozhovor si můžete rovněž přečíst na našich internetových stránkách:http://www.nslev21.cz/aktuality/rozhovor-budu-lidrem-na-bojisti-v-praze-rika-jiri-paroubek
S přátelským pozdravem,
Tomáš Sazima
tiskový mluvčí LEV 21

ROZHOVOR: Budu lídrem na bojišti v Praze, říká Jiří Paroubek

Přidáno 22.8.2013 09:58
Rozpuštění Sněmovny pro jeho stranu optimální není, ale přesto je podpořil. "Těžko se Sněmovna může stavět proti vůli občanů, i když my bychom potřebovali více času," říká šéf strany LEV 21 Jiří Paroubek.
PŘÍMO K VĚCI s Barborou Tachecí
* Vaše ambice staré asi 1,5 roku byly získat 15 procent ve volbách - pořád si na ně věříte?
Teď pokládám za reálné usilovat tak o 6 až 8 procent, pokud budeme mít peníze na marketing a pokud se nám ještě dvě tři zajímavé osobnosti podaří dostat na naši kandidátku.
* Jaký je stav účtu vaší strany?
Teď je na účtu asi pět set tisíc korun a nějaké peníze jsou na cestě.
* Dluhy jsou vyrovnány?
Tak my žádné, myslím, nemáme. Všechno jsme vyrovnali a minulou kampaň jsme vedli tak, aby žádné dluhy nevznikly. A stejně tak to budeme dělat teď. Pokud budeme mít peníze, tak jenom od sponzorů, nic od státu.
* Máte nízké preference, je taková partaj pro sponzory nějakým ternem?
Podle toho, jaké průzkumy berete. Protože samozřejmě STEM a CVVM jsou součástí marketingu zavedených politických stran, ty nikdo brát vážně nemůže.
* V srpnu vám agentura Sanep dává dvě procenta.
Já vím, stejně tak loni byla v říjnu nebo listopadu čtyři procenta, takže to osciluje mezi třemi čtyřmi procenty, a to nějaká základna je - bez nějakého velkého vkladu do médií, bez přístupu do veřejnoprávních médií, která mě celkem systematicky bojkotují. Myslím si, že jsem koneckonců bývalým a úspěšným premiérem, a mě trošku bolí srdce, když v České televizi vidím neumětely, kteří komentují ekonomický vývoj v České republice a říkají, co by vláda měla dělat. Já bych to věděl.
* Ale co s tím naděláte, když to voliči tak necítí?
Ale tak přece tři až čtyři procenta...
* Dvě procenta.
V jednom letním průzkumu, a vy sama víte, že letní průzkumy nejsou zrovna směrodatné, vycházím z roční řady, a to není špatné.
* Vraťme se ještě k penězům. Co tedy potenciálním sponzorům nabízíte?
Zkušenost a profesionalitu. Myslím, že nikdo v české politice tu zkušenost a ty výsledky jako já a tu profesionalitu nemá. Buďto to vidí, nebo to nevidí, to je jednoduché.
* Kolik jich to vidí? Jsou sponzoři rozjednaní a perspektivní?
Jsou rozjednaní, jestli jsou perspektivní, uvidíme zhruba do čtrnácti dnů. Je to otevřená záležitost.
* V červnu váš místopředseda Petr Benda řekl, že pokud mu to jeho finanční situace dovolí, určitě zase rád finančně pomůže. Jak to vypadá?
Tak to uvidíme, tento týden se pobavíme o tom, kolik může dát reálně. Nerad bych, aby ty peníze dával jenom on, rozhodně budeme usilovat o to, aby to bylo větší portfolio dárců.
* Kolik dal straně Petr Benda před minulými volbami?
Já se přiznám, že už si to nepamatuji.
* Vy, muž s fotografickou pamětí?
To ano, ale některé věci rád zapomínám. Zejména pokud mám pocit, že jsem někomu dlužen (úsměv). A tenhle pocit vůči Petrovi Bendovi bych nerad zvětšoval.
* Je Petr Benda důstojná náhrada za Jiřího Šlégra, který vás opustil?
Tak jednak Jiří Šlégr nás určitě neopustil, budeme s ním mluvit také o možnosti kandidatury v Ústeckém kraji, jen se teď chce víc věnovat hokeji. Petr Benda je člověk s politickou zkušeností a je dobrou náhradou v Poslanecké sněmovně.
* Jiří Šlégr opustil Poslaneckou sněmovnu s tím, že se politice už nechce věnovat, a vy byste s ním chtěl jednat o tom, aby byl znovu na vaší kandidátce a případně mohl znovu usednout do Sněmovny?
Myslím, že je to slušnost, je místopředsedou strany, takže uvidíme, jestli bude mít zájem. Může být také třeba na pátém místě, už nevolitelném, uvidí se.
* Vy sám budete lídrem v Ústí...
Ne. Budu lídrem v Praze.
* To je nové rozhodnutí?
Tak některá rozhodnutí jsou nová. Praha je to bojiště, kde se bude rozhodovat o výsledcích těchto voleb.
* Je pro vás výhodnější kandidovat v Praze než v Ústí?
No to určitě, v Ústí by byla výhodnější pozice, kdyby šlo jen o můj zájem, ale pokud nám jde o volební výsledek, pak o ty nejlidnatější kraje s největším počtem voličů. To je Praha, Středočeský kraj, Moravskoslezský, Jihomoravský a pak někde v závěsu Ústecký.
* Kdybyste v nadcházejících volbách neuspěl, což průzkumy předpovídají, pokoušel byste se dál v politice prorazit?
Předně si nepřipouštím, že by něco takového mohlo nastat, myslím, že jsem schopen zhodnotit ty věci dopředu - pokud budeme zajištěni finančně a personálně, nemůže to skončit špatně.
* To jste říkal už před minulými volbami.
To není pravda. Před minulými krajskými volbami jsem říkal, že budou generální zkouškou. Kdybych věděl, že šest týdnů před volbami nám sponzor, o kterém jsme uvažovali a který nám slíbil peníze, řekne, že peníze nebudou, tak bychom asi postavili jednu dvě kandidátky, a ne třináct.
* A když ta generální zkouška nevyšla?
No ale ta zkouška v řadě směrů vyšla. Například to, aby lidé bez zkušeností z volebních kampaní tu zkušenost získali.
* A kdybyste třeba po těchto volbách získali dvě tři procenta, budete je pokládat za úspěšné, protože jste načerpali další zkušenosti?
Za podmínek, které jsem uvedl, jsem přesvědčen, že se do Sněmovny dostat musíme.
* Sníte občas o návratu na vrchol?
Teď je prostor spíš pro tvrdou práci. Snění nemá v tuhle chvíli smysl.
* Snění nepřichází výhradně ve chvílích, kdy má smysl. Byl byste znovu rád na vrcholu?
Nevím, je-li to teď reálné. A já se vždycky rád pohybuju v reálných cílech. A teď je reálné, aby se naše strana probojovala do Poslanecké sněmovny a aby sehrála roli určitého korektoru budoucí levostředové koalice.
* Dokážete si představit situaci, že byste nedělal politiku?
A tak docela dobře.
* A kdy by takový moment mohl přijít?
Řeknu vám to trošku jinak: poslední tři roky, co jsem v Poslanecké sněmovně, jsem dostal několik zajímavých nabídek a odmítal jsem je, protože jsem to nepovažoval za fér vůči voličům, kteří mi dali podporu.
* Ale dali vám podporu za ČSSD, není to tak?
Tak samozřejmě, ale dostal jsem spoustu preferenčních hlasů, takže ty věci lze asi těžko oddělit.
* Já jen, jestli jste nezradil voliče už tím, že jste opustil ČSSD.
Neopustil jsem ten program, který jsem do značné míry ovlivňoval nebo sám sepisoval. A ten program jsem dál prosazoval.
* To říkají všichni, kteří opustí své původní strany, za které byli zvoleni. Včetně třeba Karolíny Peake.
Je zbytečné, abyste mně dávala takové podpásové údery, jako srovnávat mě s Karolínou Peake.
* Ty nabídky, které jste zmínil, byly všechny z komerčního sektoru?
Tak byly to i nabídky někde z politiky a z nějakých mezinárodních institucí. Ale neměl jsem v tu chvíli zájem odcházet ze země.
* Ale kdyby vám politika nezajišťovala příjem, tak byste hledal místo, které vám přináší plat?
Tak o tom vůbec nepochybujte. Ale já vám nechci radit, jak vést tento rozhovor, mě by v tuto chvíli zajímalo, aby se lidé dozvěděli, co v našem programu je tak objevného, že by lidé měli tu stranu volit.
* Proč by lidé měli tu stranu volit?
Zdůraznil bych jednu věc: nesoustředíme se jen na to, aby se rozvinuly investice, ale je řada věcí, kde bychom rozvíjeli větší aktivitu. Je tu například asi 20 miliard na účtech státních podniků, ty peníze jsou okamžitě použitelné například na podporu programů, jako je Zelená úsporám, kam tedy teď slavnostně Rusnokova vláda dala dvě miliardy korun. Proč tam nedat pět miliard?
* Čili byste dělali totéž, ale ve větších dávkách?
No tak úplně totéž ne. Třeba Nečasova vláda ty věci nedělala.
* Ale skončila v okamžiku, kdy se k velkým investicím z pokladny státních podniků taky chystala.
No tak to je pravda, ale zabývala se tím rok. Takže by se chystala ještě další rok. A ty peníze je třeba využít, nikoliv aby se rozfrcaly v rámci resortů, ale aby šly do cílených investic. A taky se chceme zabývat spotřebou obyvatelstva. Ani Rusnokova vláda, ani sociální demokracie neříkají, že chtějí podpořit spotřebu.
* Miloš Zeman se dle vašich slov za 11 let mimo politiku nezměnil, a pokud ano, tak ne k lepšímu - litujete, že jste ho podpořil už v prvním kole?
V prvním kole jsme měli určitě postupovat jinak a volit někoho jiného. Ta osobnost tam byla, jen jsme ji neznali. Pan profesor Franc. Je to geniální umělec a dneska bychom asi byli dál.
* Vaše žena řekla, že nakonec by byl i Schwarzenberg lepší prezident, protože by nedělal takovou ostudu - souhlasíte s ní?
Nevím, jestli to cítím přesně jako ona. Pan Schwarzenberg by určitě byl ústavním prezidentem, ale neumím si představit, že bych volil představitele Nečasovy vlády, která zavlekla zemi do hospodářského poklesu, to skutečně ne.
* Čili Zeman pořád lepší?
Tak myslím si, že horší není.
* Před rokem a půl jste avizoval, že napíšete kuchařku, jak jste daleko?
Nenapsal jsem ještě ani řádek, psal jsem politické programy. Až v budoucnu budu mít čas, možná se k tomu vrátím.

***
Jiří Paroubek - Narodil se 21. srpna 1952 v Olomouci. Vystudoval VŠE v Praze. Pracoval jako ekonom podniku Restaurace a jídelny. Po listopadu 1989 podnikal. V roce 1970 vstoupil do Československé strany socialistické, která byla součástí Národní fronty. V listopadu 1989 vstoupil do ČSSD. V roce 1993 neúspěšně kandidoval na předsedu strany, šéfem se stal Miloš Zeman. Po odstoupení Stanislava Grosse v roce 2005 byl rok a půl premiérem, čtyři roky stál v čele ČSSD. Od listopadu 2011 je předsedou strany Národní socialisté - levice 21. století. Je podruhé ženatý, má syna Jiřího z prvního manželství a dceru Margaritu z druhého.
Jejíma očima - Dorazil opálený, odpočatý, nestresovaný či stres dobře skrývající. "Když jsem si přečetl váš rozhovor s Mynářem, pečlivě jsem rozvažoval, po jakém svém parfému sáhnu, abych vás dobře naladil," pravil s úsměvem, aniž bych jakoukoli vůni zaznamenala. A když uviděl fotografa, sháněl zrcadlo, ale nemohla jsem posloužit. "Tomáši, jak vypadám? Dobře?" tázal se svého asistenta, který vydal těžko postřehnutelný tichý signál. Holčičce Paroubkové budou za dva měsíce 4 roky. "Konečně ji začínají brát na vědomí řecký kluci," pravil tatínek s hrdostí v hlase a pochlubil se, že ji teď učí plavat v moři. "Holčička si o mně omylem myslí, že jsem vynikající plavec," směje se a připouští, že sám s ní ještě nikde nebyl. "Takovou důvěru jsem od ženy ještě nikdy nedostal," pravil a nedokázala jsem rozšifrovat, zda s úlevou, či zklamáním. Smál se, alespoň v úvodu našeho rozhovoru, hodně. Vypadáte bezstarostně, bez nervozity - fakt se tak cítíte? "Tak určitě, určitě," pravil a poprvé se zachmuřil. "Necítím tak velkou odpovědnost jako v letech, kdy jsem dělal vysokou politiku." Tón jeho odpovědí byl smířlivý, ale obsahově starého psa novým kouskům nenaučíš: po přepisu jsem nejvíc vyhazovala slůvko "já". Paroubek je stále nejzkušenější, nejprofesionálnější, nejschopnější a nejúspěšnější a potřebuje už jen peníze a atraktivní lidi na kandidátky a pak tu drobnost, aby si voliči všimli. A když si nevšimnou - nebude to chyba Jiřího Paroubka.

Je třeba brát Boží jméno nadarmo?

20. srpna 2013 v 23:29 | Obrázek zaslal Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

Není text v obrázku za hranicí vkusu?