Listopad 2013

Islandská cesta stále láká

30. listopadu 2013 v 17:28 | Převzato z youtube |  Jiní autoři

Má v jiných podmínkách ostrovní model naději?


Daniel Fajfr hodnotil situaci na Radiožurnálu

30. listopadu 2013 v 14:41 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Aktuality

Situace kolem cirkevních restitucí se uklidňuje

Valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR (ERC) dnes (28.11.2013) předsedou zvolila Daniela Fajfra. 61letý kazatel je předsedou Rady Církve bratrské a vyučuje na Evangelikálním teologickém semináři. V ERC byl dosud prvním místopředsedou, místo si vyměnil s dosavadním předsedou Joelem Rumlem, který nekandidoval. Rozhovor s Danielem Fajfrem zazní ve večerních zprávách ve 20 hodin.
Ekumenická rada církví sdružuje 11 křesťanských církví. Přidruženým členem je římskokatolická církev, pozorovateli jsou Církev adventistů sedmého dne a Federace židovských obcí v České republice. Funkční období předsedy trvá dva roky. Fajfr je v posledních letech druhým předsedou ERC, jehož nominovala Církev bratrská - v letech 2005 až 2009 vedl ekumenickou radu Pavel Černý.
ERC dnes také nominovala tajemníka Církve bratrské Petra Grulicha jako svého zástupce do pracovní skupiny, která má na žádost sociální demokracie projednat některé aspekty majetkového vypořádání státu s církvemi a náboženskými společnostmi. "Církve sdružené v Ekumenické radě církví se sjednotily v názoru, že změny v zákoně a smlouvě jsou nepřijatelné," řekl po dnešním jednání Daniel Fajfr. Dalšími členy pracovní skupiny jsou generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub, ekonom pražské arcidiecéze Karel Štícha a tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus. ČSSD nominovala místopředsedkyni Senátu Alenu Gajdůškovou, ekonomického experta Karla Machovce a člena stranické právní komise Jana Kudrnu. Za ANO tam jsou poslanec a bývalý velvyslanec ve Vatikánu Martin Stropnický a právník Robert Pelikán. Třetí předpokládaná strana vládní koalice - KDU-ČSL - změny v zákoně o vypořádání církevního majetku odmítá.
(zprávy.Progas.cz)

Daniel Fajfr vystoupil dnes (30.11.2013) dopoledne na Radiožurnálu v pořadu mezi devátou a desátou hodinou krátce po promluvě kardinála Dominika Duky. Odpovídal na dotazy hlasatelky. Před 35 lety vystudoval Fakultu strojního inženýrství, směr řízení tehdy ještě zaměřený na socialisticky pojatou ekonomiku. Svůj nový humanitní obor - teologii si ke studiu vybral později. Myslí si, že situace kolem církevních restitucí se uklidňuje. Téma zvratu zákona o církevních restitucích si jako trhák do svého volebního programu dala řada volebních stran, přitom šli proti rozhodnutí Ústavního soudu k této otázce.
Český člověk, podle něho, věří v Pána Boha, ale s církvemi nechce mít nic společného. Přitom v praxi nejde o to, co se děje v cirkevních špičkách, ale dole na lokální úrovni, v církevních sborech a na farnostech. Jemu samému je blízká misijní práce. Budoucnost ukáže smysl orientace církví na každodenní problémy lidí.
K tomu dodávám, že budoucnost ukáže i to, jak se stát dokáže účelně vypořádat s využitím státního majetku a zda též dokáže šetřit, čemuž ho chce naučit kontroverzní Andrej Babiš. Také odborářští bosové by se měli naučit hospodařit a neříkat, že do vnitřního hospodaření v centrále odborů nikomu nic není. JS

Hledání smyslu adventu

30. listopadu 2013 v 13:56 | Václav Prokop |  Jiní autoři

Poutník, pes a osel

Nastává advent, jak nás ujišťují všechna média, čas zamyšlení. Při té
příležitosti se mi vybavuje jeden starý příběh, který má hlubokou symboliku.
Ač nejsem věřící, jeho symbolika mne zaujala. Pokusím se o něj podělit.
Nebude v doslovném znění, jen tak, jak jsem schopen si ho vybavit.

"Krajinou putuje poutník. Jde se svým starým psem a oslem, jedinými
tvory, kteří mu zbyli. Už dávno sešli z cesty a slunce pálí. Trápí je hrozná
žízeň. Už druhý den hledají vodu a nemohou žádnou najít. Krajina je pustá,
bez života a slunce pálí. K večeru v dáli zahlédnou zeleň. Dojdou tam, ale
je to jen skupinka keřů, voda žádná. Už nemají sil a zůstanou v jejich
stínu. S postupujícím večerem všechny tři zastihne milosrdné nevědomí. Ráno
se vydávají na cestu. Krajina je stále pustá a tak se vlekou nazdařbůh.
Najednou poutník před sebou uvidí krásnou, bohatě zdobenou bránu vedoucí do
bohatě kvetoucí zahrady. Za branou je studna, bohatě zdobená s křišťálově
čistou a studenou vodou. Před branou stojí strážce. Poutník se ho zeptá, zda
by si mohl nabrat vody. -Ale jistě, odpoví strážce, jen vejdi a napij se. -
Ale já tady mám své přátele, řekl poutník a ukázal na osla a psa, oni také
potřebují pít. -Ti tam nesmí, tam nesmí nečistí a zvířata, tam mohou pouze
dobří. -A mohu jim tedy aspoň trochu vody donést ?,ptá se poutník. -Ne,
nemůžeš, protože kdokoliv vejde dovnitř, už nesmí vyjít ven. Poutník má
žízeň, strašnou žízeň, ale ví, že trpí i jeho zvířata, jeho kamarádi. - A
jak se to tu jmenuje ? ptá se. - Eden, ráj to je , pojď dovnitř. Poutník je
unaven, velmi unaven, ale nechce opustit své přátele. Poděkuje tedy a jde
hledat dál.
Po nějaké době vidí opět zahradu, její plot je obyčejný, dřevěný,
vyspravovaný. Její branka už ani nejde zavřít. Za branou je studna,
obyčejná, s okovem. Vedle leží kdosi, zřejmě spí, čepicí přikrytý obličej.
-Dobrý den, pane, to je vaše studna?, ptá se pocestný. Probuzený říká, ano,
jen to trochu hlídám. - A pane, mohu se napít z vaší studny. -Ano, beze
všeho můžeš a zdarma. -A. pane, mohu donést vodu ve vašem okovu i svým
přátelům?, ukáže na psa a osla. -Ale jistě, můžeš, ale lepší bude,
přivedeš.li je sem, aby se mohli po libosti napít přímo ze studny. -Děkuji
pane, za sebe i za své přátele a přiímám. A Jak se to tu jmenuje, pane? - No
přece Eden, Ráj, to jsi nepoznal? - Ale pane, byli jsme dříve v jiné zahradě
a taky říkali, že je to Ráj. - Znám tu zahradu, ale to není ráj, to je pravý
opak."

Tolik příběh. Ani nevím, kde jsem ho četl, zřejmě si ho pamatuji odlišně od
originálu. Ale vrtá mi hlavou. A ještě mi vrtá hlavou: Zná ho kardinál
Duka, znají ho ti, kteří zvedli ruku pro tzv, církevní restituce? Znají ho
ti "dobří"?

Přeji Vám příjemné prožití Adventu, dnes už jenom svátku mamonu.

Jiří Podělíček dodává:
Mohu si to vyložit i tak, že nepotřebuji plno nablýskaných bussiness center, ale ocenil bych spíše rozumnou kvalitu života a sociální solidaritu jakož i svobodný a suverénní stát, který bych měl rád.

Ke zrušení Lustračního zákona

29. listopadu 2013 v 22:21 | Vladimír Hučín v Olomouckých prvních zprávách |  Jiní autoři

Hučín varuje: KGB mobilizuje spící agenty v Česku

Hučín varuje: KGB mobilizuje spící agenty v Česku
Bývalý důstojník Bezpečnostní a informační služby Vladimír Hučín varuje před eventuálním zrušením tzv. lustračního zákona a upozorňuje na skutečnost, že na likvidaci této zákonné normy mají zájem kromě KSČM i zpravodajské služby komunistických států.
Vladimír Hučín, bývalý důstojník BIS
28.listopad 2013 - 22:11


KGB si vybírala mezi českými agenty

Vladimír Hučín v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz prohlásil, že sovětská zpravodajská služba byla přímou nadřízenou složkou komunistické Státní bezpečnosti.

Vhodné objekty si KGB vybírala do svých služeb i mezi agenty a rezidenty, které v někdejším Československu naverbovala STB. "V době když jsem pracoval v BIS tak jsem měl možnost prohlédnout si některé záznamy s činnosti KGB v této oblasti. Sovětští zpravodajci nepřetržitě dělali monitoring lidí, které Státní bezpečnost získala do svých služeb jako agenty a typovali si mezi nimi vhodné osoby.

S těchto lidí pak KGB vytvářela svoje zájmové skupiny, které operovaly po celém území Československa. Působily ve všech sférách společnosti: v armádě, v ekonomice, v politických kruzích, v kultuře a podobně," řekl Hučín v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Vladimír Hučín: Babiš je bezpečnostním rizikem pro Česko

Hučín: Sociální demokracie zneužívala zpravodajskou službu!
JUDr. Sokol: Hučín zřejmě odkryl závažný trestný čin

"V mém případě šlo o agenta STB Eliáše, kterého jsme výbuchem u jeho domu v Přerově dekonspirovali. Jeho spis se totiž dochoval v plném znění a teprve po revoluci jsem s úžasem z jeho složky zjistil, že šlo zároveň o agenta KGB. Byl to velmi nebezpečný člověk. Tehdy jsem prohlásil, že pokud bych věděl, že pracoval pro Rusy, tak bych akci u jeho domu provedl tak, aby došlo k jeho eliminaci. I s vědomím, že bych pak zřejmě skončil na popravišti," dodal Hučín.

Agentů KGB měla v Česku stovky

Bývalý důstojník BIS zdůraznil, že zájem ruských tajných služeb o nasazování "svých" lidí do všech významných oblastí v ČR, včetně politické scény trvá neustále. "Lidé, kteří před listopadem 1989 pracovali pro KGB jsou použitelní i v dnešní době. Samozřejmě nemám na mysli vysloužilé osmdesátileté agenty, ale osoby, kterým je dnes okolo třeba okolo padesáti let. Lidí, kteří pracovali v naší zemi pro KGB byly stovky.

Materiály a dokumenty, které obsahovaly jejich jména už dávno před listopadovými událostmi KGB z našeho území odvezla. Dochovaly se pouze v některých případech mikrofiše, ale i těch není mnoho. KGB prostě včas vyčistila všechny informace o svých agentech, kteří operovali na našem území. Jména některých ovšem jsou v seznamech agentů STB. Proto je lustrační zákon tak důležitý," prohlásil Hučín.

Lustrační zákon blokuje i agenty KGB

V této souvislosti Vladimír Hučín zdůraznil, že zájem o likvidaci lustračního zákona mají ruské zpravodajské služby, ale i komunistické státy jako je například Čína nebo Kuba. "Dokumentace o agentech KGB zmizela. Lustrační zákon blokuje přístup bývalým agentům STB na významné pozice ve státní správě a tím blokuje i agenty KGB, kteří mezi těmito lidmi nepochybně jsou. Jak už jsem řekl KGB měla na našem území stovky svých lidí a tyto spící agenty není problém zaktivizovat.

Osobně jsem přesvědčen o tom, že ruské zpravodajské služby, které jsou v Česku velmi čilé, tyto lidi už mobilizují. Využívají nespokojenosti ve společnosti a jsou velmi aktivní například v extrémistickém prostředí. Rusko má na zrušení lustračního zákona eminentní zájem," ukončil Vladimír Hučín.

Vladimír Hučín v 70. letech mj. ničil pomocí výbušnin vlastní výroby komunistické vývěsky. V roce 1973 vyhodil do povětří obrovský transparent "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak", zapálil stánek s tiskovinami ze Sovětského svazu, podílel se na útoku proti klubovně SSM. Rozšiřoval (pomocí vodíkových balonů) protisovětské a protikomunistické letáky. Zorganizoval rovněž útok výbušninou na dům (vrata) agenta StB Antonína Mikeše (byl však podle Hučína organizován tak, aby nikdo nebyl zraněn).

Slzným plynem narušoval komunistické demonstrace (např. oslavu Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1975). Provedl sabotáž proti koloně sovětských okupačních vojsk. Plánoval rovněž útok slzným plynem na koncert amerického levicového zpěváka Deana Reeda (konal se v létě 1976) a útok na nově postavenou sochu Klementa Gottwalda. Byl čtyřikrát odsouzen, z toho dvakrát pro nedovolené ozbrojování, ve vězeních strávil celkem 40 měsíců. V roce 1987, když byl propuštěn z vězení, podepsal Chartu 77.

1. září 1991 se stal na doporučení Konfederace politických vězňů příslušníkem FBIS (později BIS), zabýval se především monitorováním levicového extremismu, pracoval také v týmu, který měl objasnit pumové útoky v Přerově. V době, kdy se dostala k moci ČSSD, se začaly objevovat spekulace, že na nich měl sám podíl, byl postupně zbaven pravomocí a nakonec z BIS i propuštěn. Byl obžalován mj. z toho, že sám podněcoval levicový extremismus, aby mohl upozorňovat na jeho nebezpečí, z nedovoleného ozbrojování atd. Bylo mu rovněž vyčítáno, že nadřízeným odmítal prozradit své zdroje.

K nové knize Emila Špatného

29. listopadu 2013 v 13:56 | Zaslal Vladislav Svoboda s odkazem na www.Terran |  Jiní autoři

Vychází kniha, která na základě dokumentů mapuje vytunelování České strany národně sociální a Melantrichu


Už sám název napovídá o čem kniha na 272 stránkách pojednává. Kniha má dvě části. První část popisuje dva případy doposud nikdy nezveřejněného tunelování a zároveň připomíná některé známé případy, které souvisí s lidmi kteří se pohybovali okolo těchto případů. Všímá si i podílů bývalých členů StB na těchto případech a seznamuje s některými informacemi získaných z jejich svazků. Druhá část je věnována selháním politických elit - počínaje Václavem Klausem a konče Petrem Nečasem, přičemž si všímá i důležitých lidí z jejich okolí.

Estébáci, tuneláři, miliardáři a "druhá" vláda aneb Ukradená, či spíše rozkradená revoluce

Úryvky z knihy
S Buckem se zná z doby jeho pobytu v Karlových Varech a při jeho příjezdu mezi nimi styk nadále trvá. Jakým způsobem se dostala fotokopie zprávy do rukou Bucka, není známo, je však pravděpodobné, že toto provedl nekontrolovaně, když byl v bytě KOUDELKY. BUCEK této zprávy používá k vydírání KOUDELKY, aby získal cenné obrazy a cennou sošku ze slonoviny, kterou vlastní KOUDELKA.
Kapitola Jaroslav Bucek str. 15

Pavel Dlouhý je taktéž předsedou jihočeské agrární komory, členem představenstev nebo dozorčích rad dalších dvanácti podniků. Ale jeho hlavní stan je restaurace Hubert v Hluboké nad Vltavou (stojící u hlavní silnice), jejíž parkoviště se často zaplňuje luxusními auty, mezi nimi se vyjímá jeho stříbrný terénní Porsche. Sem k jeho stolu za ním jezdí ti, kteří potřebují poradit nebo se zeptat na jeho názor, ať je to jihočeský hejtman, primátor Českých Budějovic, šéfové velkých jihočeských podniků či politici z Prahy.
Kapitola Hlubocká mafie str. 18

Jiří Dienstbier st. Byl spíše bonvián, jehož slabostí byly ženy. Věci jako dluhy nebo získávání sponzorů ho nechávaly chladným. Proto se ani příliš nevzrušoval nad výsledkem voleb a na adresu spolustraníků dodal: "…někteří lidé jsou v pohodě a klidu a jsou ochotni věci analyzovat, a pak jsou hysterici, kteří jsou ve všech stranách." Štěstí v politice zkusil na podzim téhož roku, kdy kandidoval na senátora v Praze 1. Neuspěl v souboji s Václavem Bendou a odjel do Kalifornie přednášet na tamní univerzitu. Proslýchá se, že měl půlmilionový účet za telefony do USA. Samozřejmě placené stranou.
Kapitola Svobodní demokraté str. 26

O den později spáchal Šlechta se svou ženou sebevraždu z obavy ze zatčení i ze ztráty postavení, na kterém Anně Šlechtové tak záleželo. Jsou pohřbeni v rodinné hrobce v Kutné Hoře, kde se od jejich smrti o hrobku nikdo nestará, protože jediný syn z prvního manželství Emanuela Šlechty se zabil ve větroni, kdy vlastní chybou vrazil do druhého větroně a zabil sebe i pilota druhého větroně.
Kapitola Obrazy str. 31

Firma SECAR BOHEMIA se věnuje zabezpečení vozidel pomocí vyhledávacího zařízení Sherlog. Firma má v podstatě neustálý přehled o poloze automobilu. Jako největší provozovatel vyhledávacího systému mají majitelé firmy přehled o více jak 25 tisíc vozů. Takže bývalý bojovník proti vnitřnímu nepříteli a agent StB, bývalý ministr vnitra a bývalý ředitel ekonomické kontrarozvědky takto můžou kontrolovat zajímavé osoby, které to ani netuší.
Kapitola Estébák str. 41

Získáním Domeany se Ivan Zach ze dne na den stává miliardářem a vlastníkem TV PRIMA.
Kapitola Domeana str. 62

Jan Škoda především navštěvoval rodinu Honolkovu, z nichž byl nejznámější Günter Honolka, který v roce 1936 na letní olympiádě v Berlíně reprezentoval Československo. Po okupaci se stal příslušníkem SS a byl zařazen do osobní standarty Hitlera v Berlíně. Později působil u zpravodajského oddělení SS, a to jak v Berlíně, tak i v Praze.
Kapitola Balkón Melantrichu str. 131

Za mnou se tlačila mladá, pohledná americká fotoreportérka. Ve snaze udělat si vhodné místo jsem ucítil na hlavě pádnost jejího fotoaparátu i její dokonalé umění štípat na všech možných i nemožných místech. Naštěstí já nerozuměl jejím nadávkám a ona mým. Jinak bychom se museli oba červenat.
Kapitola Balkón Melantrichu str. 136

Ale stačilo, aby se pár bezpáteřních kariéristů, kterým šlo o peníze, dostalo po dlouho očekávaném Listopadu 1989 k moci, a všechno bylo jinak. To co budovaly generace poctivých lidí, stačilo za pár let pár nemorálních lidí vytunelovat.
Kapitola Dům v Brně str. 168

Němec byl v létě, jako starobní důchodce, zaměstnán na váze. Ale jeho hlavní náplní práce nebylo vážení sena, ale jiný úkol: byl jediný, kdo uměl číst a psát. Zbytek vesnice, či spíše paneláku, kde bydleli obyvatelé vesnice v počtu cca třiceti lidí, byl buď negramoten, nebo pologramoten. Tito lidé měli problém se čtením a psaním. Proto se vším chodili za Němcem, který jim sloužil jako předčítač úředních dopisů a jako písař jejich odpovědí.
Kapitola Selhání politických elit str. 173

Zde jsou poslední slova zrádkyně, rozvratnice a válečné štváčky Milady Horákové: "Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…"
Kapitola Selhání politických elit str. 176

Václav Klaus nikdy neuznal jakékoliv své pochybení. V tom mu bránily jeho osobostní vlastnosti. Když s něčím nesouhlasí anebo se mu zdá, že je terčem kritiky, často si ukazuje na uši a naznačuje "Já neslyším". Není schopen rozeznat vlastní chyby.
Kapitola Václav Klaus str. 204

Začal hovořit o spálené zemi a o privatizaci jako loupeži století. Šel po krku Klausovi i jeho ODS a mezi mnoha výpady vůči ODS a Klausovi vynikl jeho nechutný bonmot: "Legitimace ČSSD budou vázány v kůžích ODS"
Kapitola Miloš Zeman str. 218

Otec Vlastimila Dvořáka byl recidivista trestaný pro podvody. Jeho syn ho trumfl. Byl to zloděj, korupčník, úplatkář, vekslák, pasák a podvodník. Pouze díky tomu, že byl tajným spolupracovníkem StB a pracoval pro československou kontrarozvědku, nebyl stíhán. Naopak. Jeho trestná činnost byla těmito orgány kryta.
Kapitola Jiří Paroubek str. 236

Zatím co Václav Klaus měl svého hradního šaška Petra Hájka, Miloš Zeman svého lobbistu Miroslava Šloufa, Vladímír Špidla sám sebe, Stanislav Gross kdekoho, Jiří Paroubek své výzkumy veřejného mínění, Mirek Topolánek svého Dalíka, Petr Nečas (Pan čistý) měl dle hesla "Kam čert nemůže, nastrčí bábu" svou Janu Nagyovou.
Kapitola Petr Nečas str. 254


Estébácí, tuneláři, miliatdáři

Jeruzalém a cesta k míru

29. listopadu 2013 v 12:03 | Viktor Trkal |  Jiní autoři

Jeruzalém má význam pro tři světová náboženství - judaismus, křesťanství a islám

Židé a Arabové (oba semité) se více než jen v tomto století střetávají o toto město, kterému všechna tři monoteistická náboženství připisují posvátnost..
Spor asi nejde vyřešit. Byl založen asi již za králů Davida a Šalamouna nabyl pak mimořádného důrazu v době římské nadvlády ve středozemí, kdy došlo k válce židovské (70 n.l.) a Bar-Kochbově povstání (135 n.l.) a končil vyhnáním Židů z této oblasti a jejich diasporou.Tím nabyli islamisté naprostou převahu v této oblasti. Spor o Jeruzalém se vyhrotil křižátskými válkami mezi islámem a křesťany (11.- 13. stol).
V roce 1516 se Jeruzaléma zmocnili osmannští Turci, jejich správa byla však tolerantní ke všem nemuslimským komunitám včetně židovské. Počet židovských usedlíků v posvátném městě přesto neměnil. V polovině 16. století bylo jeruzalémských Židů necelých 1 500 z 15 000 obyvatel.
Jeruzalém
Obrázek převzat z aktuálně.cz
Centrum židovského intelektuáního života v Palestině bylo v Safadu ležícího ve vnitrozemí na východ od Haify. Soudí se, že židovská rada sídlící v Istambulu z praktických i tehdy ekonomických důvodů nemohla posilování židovské komunity v Jeruzalémě podporovat.Po celá staletí v symbolice a myšlení Židů v diaspoře zůstával Jeruzalém jejich cílem.
Když se v 19. století zrodil sionizmus střetl se i na půdě judaismu s výhradami i nesouhlasem. Platilo to až do holokaustu, který v létech 1939 až 1945 zničil východoevropské židovské komunity, pokládané za náboženské jádro židovstva.
Před touto obrovskou tragedií odmítala většina ortodoxních židovských autorit sionizmus a nesouhlasila s představou renezance židovského národa na bázi obnoveného židovského státu v Palestině.Za nábožensky škodlivý označovali sionizmus židovští reformátoři a rabíni usilující o modernizaci judaismu a kulturní renezanci Židů. Tvrdili,že cílem Izraele není obnova židovského státu, z něhož by vzešlo jen nové oddělení Židů od ostatních národů, nýbrž spojení "všech dítek božích vyznávajících jediného Boha". Politický sionizmus tak mobilizoval zpočátku jen minimálně věřících Židů.
Silné náboženské výhrady proti obnově židovského státu způsobily, že velká část část sionistů zaujala k náboženství
lhostejný postoj nebo vystupovala protinábožensky. stopy tphoto konfliktu zůstaly patrny i po vzniku Státu Izrael a vytrácejí se až po roce 1967.
Křesťanství je v Jeruzalémě ve srovnání s s judaismem a islámem zakořeněno nejvíce. Došlo tu k základním událostem.
Ježíš navštívil Jeruzalém patrně vícekrát. Během jeho života byl Jeruzalém městem násilí, nenávisti, korupce a zkaženosti, jak o tom vyprávějí evangelisté.Bylo by třeba tomu věnovat samostatnou kapitolu.
Dnešní problematika se však aktuelně dotýká problému židovského a palestinského soužití těchto dvou komunit žijících v Jeruzalémě. Tento problém je otázkou světovou. Bez jejího vyřešení nelze trvale zajistit mír!

Zabíjení soudruha

24. listopadu 2013 v 22:25 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

aneb hledání nepřítele

O pátém dílu z cyklu České století se mi ani nechce psát. Je v něm ukázáno tolik nehezkého, že se až svírá hrdlo. Autoři museli asi hodně domýšlet, protože podobně jako v předchozích dílech základ byl opět v rozhovorech mezi mocnými, tentokrát komunisty. Těžko si lze představit, že by se zachovaly záznamy důvěrných debat a rozhovorů mezi čtyřma očima. Nezbylo, než je vytvořit a to tak, aby odpovídaly duchu doby. Pamatuji se osobně hlavně na to, co bylo řečeno až v epilogu. Klement Gottwald zemřel po návratu ze Stalinova pohřbu v březnu 1953. Ani Marta svého chtě příliš nepřežila. Z tohoto pohledu byla poprava Rudolfa Slánského vyrovnána jakoby zásahem vyšší moci.
Film vybízí k zamyšlení o lidských hodnotách. Ráje na zemi v podobě komunismu mělo být dosaženo vraždami "nepřátel a zrádců" a ti se museli určit bez ohledu na pravdu a skutečnou vinu. Systém založený na třídní nenavísti ztroskotal podobně jako systém nacistického Německa.
I dnes se díváme po nepřátelích a po někom, na koho bychom snadno svedli vinu, že se necítíme šťastni a spokojeni. Je to v lidské povaze, historicky se takové situace stále opakují. Film ukazuje, kam až to někdy zajde a může zajít i v budoucnu.
Obrázek je převzat z Týdne, odkud jej převzal Týden, nevím, ale jde už o cenné archivále současné historie.

Jiří Paroubek nalézá rozpory v Babišových proklamacích

20. listopadu 2013 v 20:15 | Zdroj Tomáš Sazima

Tisková zpráva LEV 21 - Babišova vize "stát jako firma" nedává logiku

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš nepřestal ani po volbách opakovat mantru o řízení státu jakožto firmy. To však jen dokazuje, že nás ani do budoucna nečeká příliš velká změna k lepšímu, ačkoliv jsme si mohli myslet, že po zkušenosti se stranou Věci veřejné již není v míře populismu kam klesat. Zřejmě je.

Každý, kdo alespoň trochu "přičuchl" ke státní správě a řízení státu, ministerstva či většího úřadu, ten musí vědět, že stát jako firma nikdy fungovat nemůže. Ano, lze šetřit a je správné jít touto cestou. Ovšem pouze do určité úrovně.Stejně jako mají Babišovy společnosti část svých příjmů pokrytou např. ze státních či evropských dotací, stát čerpá finance na svůj provoz zejména z daní.

Pochopitelně, efektivita výběru daní po zkušenosti s předchozími vládami pravice je na místě, ale není v zásadě nic složitého vrátit systém výběru daní tam, kde fungoval před sedmi či osmi lety. Jenže možná právě tady je kámen úrazu.

Zvýšení korporátních daní by se asi dotklo mimo jiné i společností z impéria Andreje Babiše. A tak ten bude dělat vše pro to, aby se daně nezvyšovaly. Alespoň ne pro velké firmy. Jak ale vysvětlí občanům, žev tomto případě se jedná zejména o velké zahraniční společnosti, často oligopolního charakteru anebo působící v kartelovém uspořádání, které v minulých pěti letech odváděly z naší země každým rokem v průměru 250 miliard korun? Jak vysvětlí, že dnes svými kroky vlastně hájí jejich zájmy a nikoli zájmy řadových občanů? Středně velkých a malých převážně českých firem se jeho "protektor&aa cute;t" stejně netýká.

A když už Andrej Babiš hovoří o správě státu, neměl by si tolik protiřečit.Nemůže na jedné straně říkat, že chce stát řídit jako firmu a přitom si na druhé straně klást jako podmínku uplatnění zákona o státní službě. To nedává logiku.

Ne, že by tento zákon byl zcela špatný. Určitě v současné podobně není ideální. Ale copak existuje privátní firma, která si de facto zakáže vyhazovat své manažery? Na to je jednoduchá odpověď: není. Zákon o státní službě by naopak mohl nevýkonnější státní úředníky chránit před bezdůvodným vyhozením. Je tedy stát jako firma, či nikoliv?

Jiří Paroubek, předseda LEV 21

Jiří Paroubek komentuje události miulého týdne

19. listopadu 2013 v 14:59 | Zaslal Tomáš Sazima

David Rath byl propuštěn až po volbách do Poslanecké sněmovny. Proč?

Vážené sestry, vážení bratři,
zasílám Vám po čase opět týdenní bulletin naší strany, ve kterém hodnotíme a komentujeme zásadní události uplynulého týdne. Tento bulletin budete dostávat, jak jste byli zvyklí, každý pátek. Rádi bychom, abyste byli seznámeni s děním v naší straně a abyste zároveň měli možnost i ve svém okolí informovat jak o našich názorech, tak i o naší činnosti.
Ostře nesouhlasíme s měnovou intervencí České národní banky. Občané se sice zbavili Nečasovy vlády, která neváhala prosazovat ekonomicky naprosto zcestná řešení, jen aby se dostálo ideologickým předpokladům. ČNB bohužel na tuto hloupou tradici navazuje. Zásahy ČNB považujeme za experiment na lidech s velice nejasným výsledkem. Proto také již toto úterý (19. listopadu) od 16:30 hod. uspořádáme protestní shromáždění před budovou ČNB na Senovážném náměstí v Praze. Pokud budete mít čas, přijďte společně s námi vyjádřit svůj nesouhlas s tímto krokem.
Měnová intervence České národní banky (ČNB), které se podařilo za jediný den snížit hodnotu koruny z 25,80 na 27,00 korun za euro je zcela bezpříkladná. ČNB tak chce podle svých slov zabránit deflaci a povzbudit českou ekonomiku. Tento krok však bude mít nejspíše zcela opačný efekt a ČNB navázala ideově i prakticky na rozpočtové škrty bývalé koaliční vlády pánů Kalouska a Nečase.
Snížení kurzu koruny totiž citelně zdraží veškeré dovážené zboží, což se nepříznivě dotkne spotřeby obyvatelstva i investic. ČNB se snaží tento neblahý efekt hájit s tím, že zvýhodní nakupování domácího zboží. Faktem však je, že spotřebu u nás zprostředkovávají hlavně oligopolní řetězce, kterou jsou z velké většiny ve vlastnictví zahraničních firem a nabízejí především produkty ze zahraničí.
Z tohoto hlediska je argument ČNB zcela lichý. Naopak lze očekávat, že zdražení, zvýšení nákladů bude zahraničními producenty částečně "vyřešeno" na úkor kvality zboží. Jak se toto "vyvažování" může projevit, toho jsme byli svědky v nedávné minulosti, kdy se v dováženém zboží vyskytly složky, které v něm nemají co dělat, například technická sůl nebo koňské maso.Lze tedy očekávat, že zahraniční výrobci budou hledat další cesty, jak výrobu ještě více zlevnit, samozřejmě na úkor konečného spotřebitele.

Česká ekonomika zažívá vleklou recesi, která je převážně způsobena chybnými ekonomickými kroky bývalých vlád pod vedením pravice. Pokud chtěla ČNB tímto svým krokem zachránit pracovní místa, lze očekávat spíše zcela opačný efekt. Lze reálně očekávat, že se například o 5 až 10 % zdraží spotřební elektronika a počítače, a v další vlně pak i potraviny.Dojde tak k dalšímu snížení životní úrovně českých občanů.

Lidé navíc budou cítit potřebu šetřit a nikoliv utrácet, pokud samozřejmě budou mít z čeho. Tato opatření ČNB vlastně navazují na neúspěšnou ekonomickou politiku Miroslava Kalouska.

S těmito měnovými experimenty ČNB zkrátka nesouhlasíme a považujeme je za ekonomicky zcestné.

V uplynulém týdnu rovněž došlo k propuštění bývalého poslance a bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha z vazby. Uvítali jsme to. Jeho rok a půl trvající vazba byla i na české poměry příliš dlouhá. Je nicméně zajímavé, že bylo dovoleno Davidu Rathovi opustit prostředí vazební věznice až po volbách do Poslanecké sněmovny. I to ukazuje na politizaci celého případu.

Netajil jsem se nikdy tím, že podporuji propuštění Davida Ratha z vazby, protože jsem jeho vazební stíhání považoval vzhledem k probíhajícímu soudnímu řízení za nesmyslné. Obžalobě postupně došly argumenty pro dva vazební důvody, nyní již došlo i na důvod, tedy důvod útěku. Osmnáctiměsíční vazba byla nepochybně snahou zkomplikovat obhajobu Davida Ratha.

Zaznamenali jsme i výsledek referenda zaměstnanců dolů na Karvinsku a v dole Paskovo zahájení stávky je jednoznačný. Pokud se 90 % hlasujících horníků rozhodlo pro zahájení stávky, je to velice silný signál pro majitele dolů, zj. uhlobarona Bakalu, aby situaci začali konečně řešit. V průběhu tohoto týdne tak byla podepsána kolektivní smlouva do roku 2018. Je to pouze odsunutí problému, který se bude řešit za pár let, možná už definitivně.

Připomínám, že podnikatel Bakala se dostal za "hubičku" k obrovskému majetku OKD. Snažil jsem se, poté co jsem přišel do vysoké politiky v dubnu 2005, odstranit zejména nejistotu 44 000 nájemníků bytů OKD a napravit tak předchozí chyby mých někdejších spolustraníků z ČSSD z doby privatizace OKD.

Bakala v ziscích předmětné firmy, prodejem obligací a akcií "vytahal" desítky miliard korun. Je příznačné, že tyto peníze nejspíše investoval v jiných zemích.

Nevidíme na základě těchto čísel jinou cestu, než aby se Zdeněk Bakala a jeho firmy finančně podílely na řešení vzniklé situace.

Bakala mimo jiné i z peněz, které vydělal díky práci horníků OKD, věnoval vesměs před volbami v roce 2010 velké finanční dary pravicovým stranám: ODS dal 15 mil. Kč, TOP 09 7,5 mil. Kč a Věcem veřejným (!) 6 milionů.Tyto strany přitom pro řešení strukturálních problémů v Moravskoslezském kraji ani v dalších krajích ČR neudělali vůbec nic. Naopak zkomplikovali jejich řešení. Bakalovi přece ale nešlo o Ostravsko a své zaměstnance, jemu jde jen o své osobní zájmy.

Ať sáhne Bakala do svých finančních rezerv a hraje s lidmi férovou hru. Horníci mají ve svém boji s Bakalou naši plnou podporu.

Očekáváme vedle toho, že i vznikající ČSSD + ANO + KDU-ČSL vláda bude problémy strukturálně problematických regionů, jako jsou Moravskoslezský a Ústecký kraj řešit. Nikoli ale krátkodobě. Je třeba nastolit udržitelnou strategii rozvoje těchto oblastí a zejména se soustředit na efektivní, cílené a transparentní čerpání evropských dotací.
Moravskoslezský kraj patří dlouhodobě ke dvěma krajům s nejvyšší nezaměstnaností v ČR. Pokud bychom k nezaměstnaným, kteří jsou ve statistikách Úřadů práce, připočetli i dlouhodobě nezaměstnané mimo jejich evidenci a dále důchodce, kteří by chtěli pracovat a nemají práci, je bez práce nejméně pětina práceschopných občanů Moravskoslezského kraje. Tedy každý pátý práceschopný občan.

A ještě jedna věc nás zaujala. Stát by měl podle názoru České spořitelny uhradit údajnou ztrátu ve výši zhruba 204 milionů korun, a to kvůli zrušenému projektu s-Karet. Není se, bohužel, co divit, když celý projekt byl od samého počátku špatný a zejména absolutně nepřipravený.

Projekt s-Karet trápil prakticky všechny daňové poplatníky a zejména pak statisíce seniorů a zdravotně postižených. Pokud nakonec stát skutečně přistoupí k zaplacení náhrady škody, tak ať už taková náhrada bude jakkoliv vysoká, měl by zároveň celou částku vymáhat po vinících. Těmi jsou pánové z TOP 09, zejména Jaromír Drábek, Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek.

Dovolte, abych Vám popřál klidné prožití soboty a neděle.

Jiří Paroubek

Všechnu moc lidu Stalinovi

17. listopadu 2013 v 23:03 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Ke čtvrtému dílu cyklu ČT

To, co prožívali politici a občané v únoru 1948, to o čem museli rozhodnout stále ještě v poválečných podmínkách, se dá těžko srovnávat s dnešními politickými hříčkamí po posledních volbách do Sněmovny. Napřed nadějné průniky programů a teď neumění přijmout kompromis.
O únorovém puči toho bylo hodně napsáno, také únoroví politici Čsl. národních socialistů v exilu tomu věnovali hodně řádků, viz např. dvoudílné Svědectví o puči od Oty Hory. Z jakých pramenů čerpal scénárista Pavel Kosatík snad ani není třeba zkoumat. Pasáže z porad reprezentantů dvou politických táborů a jejich myšlenkové pochody byly vybrány zřejmě tak, aby se vešly do daného času. Klement Gottwald se svými spolupracovníky byl pojat docela věrohodně, mladý divák snad mohl pochopit, o co komunistům šlo. Moc nakonec získali a stejně ji, jak hovoří název dílu, chtě nechtě předali Stalinovi.
Prezident Beneš zvažoval svá rozhodnutí, jak ukazuje seriál, v duchu svých zásad a principů, které vyznával. Jeho charakterisku vystihl scénárista mj. slovy vloženými mu do úst "jsem socialista" a "kde se stala chyba?".

Na přiloženém obrázku prezident Edvard Beneš na zámku v Náměšti nad Oslavou 19. července 1946