Prosinec 2013

Silvestrovský večer 2013

31. prosince 2013 v 21:06 | Jaroslav Skopal

a vzpomínky na ty dřívější

Už asi dvacet let trávíme s manželkou svátek Silvestra doma. I dnešní večer je podobný těm ostatním z posledních let. Hlavním zdrojem zábavy jsou televizní pořady, které občas přepínáme. Jiné to už v budoucnu zřejmě nebude. Mobilita nás obou jako "jednotky" se zřejmě zlepšovat nebude, spíš naopak.
Původně jsem chtěl použít jako ilustrační foto snímek Jiřího Pondělíčka s motivem sváteční vánočně silvestrovské pohody, který dnes rozeslal elektronicky okruhu svých známých. Zjistil jsem však, že jeho snímek byl pořízen v prosinci 2009, tak jsem pořídil vlastní se stejným motivem, ale zcela aktuální.
Nemohu si vzpomenout, že bych silvestra trávil někde s přáteli v restauraci. Výjimku tvoří tak dva nebo tři konce roku v rekreačním zařízení mého bývalého zaměstnavatele, kdy se slevou a poukazem jeho odborů se podařilo získat pobyt v onu dobu někde na moravských horách.
V době pražských studií jsem jezdil na vánoce samozřejmě domů do Přerova, kde jsme si s mladými přáteli z evangelické "mládeže" domlouvali střídavě prožití silvestra u některého z nás. To vydrželo i později, když jsme se poženili a povdávali. Kupodivu mohu napočítat nejméně tři páry, kde zárodek známosti vznikal právě při takových a podobných setkáních.
Témata zábavy byla různá. Vzpomínalo se, co jsme během roku prožili, došlo i na hodnocení politických poměrů a na vtipy. Pamatuji si na jeden velký zvrat počasí, kdy jsme do jedné rodiny šli za příjemného relativního tepla, bylo nad nulou a při loučení někdy po 2. hodině ranní venku fučelo a sněžilo, teplota klesla hodně pod nulu, a v lehkých kabátech jsme cestou domů pěkně vymrzli.
Přeji všem návštěvníkům tohoto blogu prožít takový vstup do Nového roku, aby s ním byli sami vnitřně spokojeni. Mějme i v budoucnu názory na řešení občas svízelné politické situace a hledejme i své favority, kterým chceme věřit, že ke zlepšení mohou nějak přispět. Tím mým je Pavel Bělobrádek, který je poněkud hendikepován nepříjemnou nemocí RS. Přeji mu, aby se jeho zdravotní stav nezhoršoval. Věřím v jeho racionalitu a slušnost jednání, kterou současná česká politika potřebuje. I čeští socialisté se kdysi nazývali stranou slušných lidí, ale zdá se mi, že proud je vzal sebou a tak se už od ostatních nijak podstatně neodlišují, snad jen, že namají tolik na kontech. Ale to je vlastně naopak určitý předpoklad pro návrat ke slušnému jednání.
Předem se omlouvám těm, kteří se mými soudy mohou cítit dotčeni.

Jiný než běžný pohled

28. prosince 2013 v 22:11 | Vojtěch Hlavatý na blogu idnes |  Jiní autoři

Prubířský kámen pravice! Církev není jen kostel!

V poslední době je toho všude plno. Především na stránkách levicověji zaměřených mainstreamových médií se objevují polemické materiály týkající se vrácení církevního majetku. Téměř ve všech takovýchto článcích se používá stereotypní argumentace, která se dá ve stručnosti vyjádřit jednou větou: Církev má být chudá...
Za čtyřicet let bolševismu už se to tady stalo tradicí. Využívání starého klišé o tzv. chudobě církve, aniž by tato kýžená chudoba byla konkrétně popsána. Nejasno má v této otázce evidentně i mnoho lidí, kteří se považují za pravicové politiky.
Je třeba si především položit otázku, kdo v církvi má být chudý. Církev netvoří, jak si mnozí stále tupě myslí, jen institucionální složky, kněží, biskupové, či členové řeholních řádů, ale především také tzv. obyčejní lidé, laici, jejichž úloha se zvýraznila zejména po II. Vatikánském koncilu. Jejich procentuální podíl v ČR sice není oproti některým okolním zemím výrazný, přesto se však jedná o nezanedbatelnou část populace. Právě tito lidé tvoří podstatnou, možná nejpodstatnější část církevního společenství a mnozí se s ním velmi silně identifikují. A tak si dovolím pro někoho snad i pohoršlivý dotaz: proč právě křesťané by měli být v ČR chudí (vlastně spíše nejchudší skupinou obyvatelstva, jak dokládají některé sociologické výzkumy), a to v době, kdy bývalí estébáci a nomenklaturní kádry podnikají ve velkém a rvou z toho, co zbylo, pro sebe plnými sousty? Tato péče levice o evangelní chudobu církve je opravdu dojemná.....
Normální činnost církve se neomezuje jen na kostel a liturgii, nýbrž spočívá i v působení sociálním , zdravotním a v nejširším slova smyslu kulturním (kláštery, školství, publikační činnost, projekty pro mládež apod.) Podíváme-li se kousek za naše hranice, vidíme, jakých výkonů v nejrůznějších oblastech je církev schopna. Možná už jste si o dovolené v zahraničí sami všimli například velkého množství sanitních vozů, patřících církevním řádům, sítí nemocnic, škol, včetně universit, vzorně udržovaných kláštěrů, které obdivují především právě turisté apod.
O to smutnější je poté pohled na ten rozvrat u nás. Aby mohlo alespoň částečně dojít k nápravě tohoto neúnosného stavu a církevní společenství se mohla, podobně jako ve všech civilizovaných zemích Evropy, podílet větší měrou na školství, kultuře, zdravotnictví, je jim třeba hospodářského zázemí. V neposlední řadě se jedná i o skutečnou svobodu církví, poněvadž jen hospodářsky svéprávné mohou být skutečně nezávislé na státu a ne jeho služkou. Je to tedy i nezbytná podmínka pro postupnou odluku církve od státu, kterou paradoxně (ale jen na první pohled) komunisté neprovedli.
V této souvislosti poněkud neomaleně až drze vyznívá tvrzení některých komunofilních představitelů, že církev není s to spravovat jí svěřený majetek. I jim doporučme krátký výlet za naše hranice. Současně však nezbývá, než se pozastavit nad schopností vlastní sebereflexe. Když si uvědomíme, jakým způsobem se definuje "naše" levice (sociální jistoty, obrana kultury atd.), je opravdu silně zarážející, s jakou intolerancí a neskrývanou agresivitou vystupují právě tyto strany proti křesťanským společenstvím a zejména církvi, jejíž snaha o únosnou sociální spravedlnost zejména v posledních sto letech je neoddiskutovatelná (encyklika "Rerum Novarum" aj.). Jedním z důvodů může být snad neschopnost překonat některé ideologické teze, předsudky a kdoví, snad i strach z "konkurence".
Církevní struktury totiž zaplňují všude tam, kde je jim to dovoleno, mezery v sociální a kulturní politice státu, a tím výrazně příspívají ke společenské stabilitě západních demokracií. Na rozdíl od některých stoupenců liberalismu si zpravidla dobře uvědomují, že zamezit existenci autoritativních a totalitních systémů komunistického typu je možné především prevencí jejich příčin - t.j. neúnosné sociální nerovnosti, přezíravé arogance státu a jimi determinovaného napětí ve společnosti. Církev a její křesťanský humanismus (vždy individuální a konkrétní) přináleží tradičně k pravici, nicméně dává pravicovým stranám lidský, obecně civilizační rozměr a otupuje tak některé excesy, především v rovině ekonomické. Tím vlastně nepřímo - a zde jsme zřejmě u jádra věci - zužuje manipulační prostor pro levicovou propagandu.
Tak vzkazuji nové české vládě jednu jasnou věc - Církev? To není jen farář! Dobře si pamatujte, že to jsme i my, co jdeme a vždy půjdeme za ním!!!

Vánoce v médiích podle zaměření posluchače

26. prosince 2013 v 18:36 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

ČT 2 podpořila náboženský obsah Vánoc

Již v sobotu mne zaujal rozhovor týdne v Lidových novinách vedený Ondřejem Koutníkem s Tomášem Halíkem, který vystupuje nejen jako katolický duchovní v pražském Salvátoru, ale též jako publicista a spisovatel. Málokdy jsem pohromadě četl tolik otevřené kritiky na něteré současné či nedávno minulé politiky. Je citován též jeho výrok z knihy Chci, abys byl, že k naší kultuře patří narcismus. Konkrétněji: "Opakem lásky není nenávist, nýbrž sebeláska. Opakem víry není není ateismus, nýbrž sebezbožnění. ..." A příklad: "U lidí jako Klaus či Zeman jsem měl ovšem dojem, že čert narcismu pořádně oře s nimi. U Zemana se navíc děsím té mstivosti ......"
Papež František v Brazílii
Papež František v Brazílii
O hlavním vánočním svátku dne 25. prosince se ČT 2 věnovala převážně křesťanskému obsahu Vánoc. Byl uveden např. pořad o Světových dnech mládeže v Brazílii v druhé polovině července tr., kde byl hlavním hostem papež František. Vybraní mladí účastníci z České republiky dostali možnost komentovat své dojmy ze zájezdu, jehož obsahem byla nejen návštěva této velkolepé akce, ale též pobyt v rodinách při cestách v okolí Ria. Na to pak navázal přenos z Vatikánu, s poselstvím papeže městu a větu (Urbi et Orbi).
Vyvážit katolické poselství měl Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické, se svou vánočně zaměřenou promluvou. Bohužel tento s ním natočený pořad byl již rok starý.
V duchu výkladu, že Bůh dává člověku svobodu v rozhodování, mohl si posluchač nastavit ČT 1 a prožít "pohádkové vánoce", kde jedna letitá pohádka střídala druhou. Kdo je názoru, že o svátcích a volných dnech se máme při špatném počasí bavit, mohl přepnout na kteroukoliv komerční televizní stanici.
Pozdě večer 25. prosince jsem dostal smutnou elektronickou zprávu od "bratra" Stanislava Bertona z Austrálie, která možná každého citlivého čtenáře přinutí zamyslet se, jak on naplnil svá životní předsevzetí. Bertonovu zprávu cituji:
"Vážený bratře Skopale,
nechtěl jsem zesmutnit předvánoční nálada, tak píšu až dnes, a to nedobrou zprávu.
Minulý týden jsem navštívil srdečního specialistu. Řekl mi, že má umělá srdeční chlopeň, instalovaná v r. 2010, už pár let ztrácí krev, způsobující infekci plic a otékání kotníků. Bohužel chirurgové nejsou ochotni riskovat operaci v mém věku (nar. 2. 3. 1924). Na dotaz odpověděl nejprve citátem z dopisu apoštola Pavla o smrti, která přichází nečekaně a neohlášeně v noci jako zloděj. Odhaduje mé žití zhruba na 12 měsíců. Doufám, že se dožiju devadesátky.
Z toho důvodu omezuji korespondeci. Děkuji ji Ti za úspěšnou snahu zveřejnit můj článek ve sborníku o sokolském odboji na Moravě.
Vaňka jsem odhalil. Splnil jsem slib daný paní Horové, kterou jsem navštívil v r. 1994 v Praze.
Z mých článků cituje skoro 200 autorů. Já jsem s mým badatelským dílem spokojen. Rodina mi také dělá radost, tak co víc si může člověk přát?
Přeji Tobě a paní vše nejlepší v novém roce - hlavně zdraví!
Srdečně S. Berton" (na obrázku vlevo).

Dnešní den (Štěpána) jsem prožil po rodinných návštěvách doma odpočinkově, až příliš, neboť jsem promeškal poslech vánočního projevu prezidenta republiky Miloše Zemana. Novinky.cz jej chaakterizovaly:
"Především jako bilanční a nekonfliktní hodnotí přední politici čtvrteční vánoční projev prezidenta Miloše Zemana. Některým v něm ale chyběl pohled do budoucnosti. Oslovení mediální odborníci mají naopak Zemanův projev za sebestředný." Snad jsem tedy o moc nepřišel.
Ještě jedna vzpomínka. Zavolal mi Bohdan Babinec a popřál vše nejlepší k svátkům. Nakonec v krátkém rozhovoru zmínil, že stranu musíme udržet. Nevěděl jsem, jak na to rychle reagovat, tak jsem trochu zmateně odpověděl, že tak nejvýše s pomocí Boží.

Zápasy s totalitou a útěky za svobodou v prodeji

24. prosince 2013 v 22:14 | Jar. Skopal s použitím webu města Přerova |  Aktuality

Kniha vyšla ještě před vánocemi a hned ji nabízí MIC v Přerově:

Publikace Zápasy s totalitou a útěky za svobodou

Publikace popisuje život Rudolfa Lukaštíka, významného sokola původem z Beňova na Přerovsku. Pojednává o jeho dětství, vzpomínkách na první světovou válku, první republiku, nástup nacistické okupace.
V roce 1960 byl jako politický vězeň propuštěn na amnestii z komunistického vězení, poté začal žít v kontaktu se svou rodinou.
Autorem knihy je Jaroslav Skopal.
Knihu vydala v prosinci 2013 Sokolská župa Středomoravská - Kratochvilova v Přerově s podporou Olomouckého kraje, České obce sokolské a Mudr. Vladimíry Žmolíkové.
Cena je 100,- Kč.

Kniha, obrázek se otevře v novém okně
20. 12. 2013 9:28:54 | přečteno 42x | Městské informační centrum

Doplněk autora:

V knize je toho daleko víc, než říká stručný výtah. Jde o zápasy se dvěma totalitami a kromě Rudolfa Lukaštíka do nich vstupují i jeho synové, zejména Zdeněk. Má vnučka, když si knihu prohlížela, záhy objevila, jak Zdeněk vzpomíná, že se v uranových dolech dostal do závalu a měl přijít o nohu. Komentovalo to: "Kniha se mi bude hodit, teď se o tom začínáme učit ve škole (na gymnáziu)". Čtenář se dozví také o dost víc o Bohuslavu Ečerovi z Brna než je běžně dostupné na internetu.
Mimopřerovští zájemci mohou dostat knihu za 150 Kč včetně poštovného. Objednat si ji mohou u Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy v Přerově, Brabansko 2, 750 02 Přerov, e-mail Irena Darmova, zstredom@volny.cz , nebo se mohou obrátit i na mne jar.skopal@volny,cz .
V zásilce bude přiložena faktura k úhradě.
Jaroslav Skopal

Vánoční pozdrav obrazem a hudbou

22. prosince 2013 v 22:51 | zaslali Přemysl Votava a Jiří Pondělíček |  Aktuality
Téměř klasika
Animovaný film, Jakub Jan Ryba - Česká mše vánoční, Kyrie - Hej mistře, obrázky Josefa Lady. Zpívají Beno Blachut, Jaroslava Vymazalová,Marie Mrázová, Zdeněk Kroupa, audio nahrávka z roku 1966.
Přepni na celou obrazovku, výborná kvalita!!!!

a vánoční zpěv v maďarské tramvaji

Trocha politické satiry na Silvestra

19. prosince 2013 v 23:01 | Miroslav Rozkošný |  Jiní autoři

Chvalme naše politiky, jsou opravdoví grandi

Čeští politici jsou grandi. Alespoň ti nejvíc nahoře, co schvalují zákony a řídí stát. Ale abychom si dobře rozuměli. Slovem grand rozumím, stejně jako Patrik Ouředník ve své knize Šmirbuch jazyka českého aneb Slovník nekonvenční češtiny, člověka velkorysého, štědrého, žádného škota, ale naopak lorda či dokonce eso. A takovými esy naší polistopadoví politici skutečně jsou. Během necelého čtvrtstoletí, po hanácky řečeno, "spravili státní pokladnu jak větr móku". Na jejich velkorysou štědrost padla i velká část zisku z prodeje státního majetku, a přestože by se z evropských peněz pomalu nepostavil ani na vesnici kanál, zadlužili státní rozpočet o 1,7 bilionu korun, což je na každého obyvatele republiky 170 tis. Kč. Díky penězům, které si politici pro nás tak rádi vypůjčili, se máme dobře a nikdo si nemůže stěžovat. Někteří se však mají ještě lepší. Ze štědře odměňovaných peněz vzpomeňme jen manažéry řady krachujích firem. Například ředitele Sazky Aleše Hušáka. Jeho mistrovský kousek, přivést sázkovou kancelář do krachu stát náležitě ocenil miliony korun a dalšími prebendami. Prý podle jeho právních nároků. Po komunistických nezákonostech je úcta našich politiků k právu až dojemná. Zkrátka si nepřišli ani jeho komplicové z vedení Sazky, protože také Aleš Hušák se ukázal jako grand. Samozřejmě musel, protože doba se mění a takový obyčejný švec a továrník Tomáš Baťa, který říkal svému bratru Janovi, "když nevyděláš, nemůžeš jíst, leda suchý chléb," by dnes už byl naším politikům tak nanejvýš k smíchu. Ale naštěstí stále platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. V souvislosti s krachem Sazky naše tělovýchova a sport sice ztratila zdroj financování vybudovaný už za komunistů, ale díky tomu si alespoň někteří méně chápaví lidé začali uvědomovat, jak důležité pro sport jsou hrací automaty, které nyní tento vyschlý zdroj peněz nahrazují. Prapor boje za jejich záchranu proto v rukou pevně drží politici, kteří stejně pevně drží v ruce prapor boje za demokracii a proti komunismu. Myslitelé od doby starověkého Říma až po naše prvorepublikové politiky, kteří bojovali proti hazardu a lichvě, se musí proto před nimi s obdivem sklánět. Ale protože už nežijí, aspoň hanbou kvůli své nevědomosti v hrobě své kosti obrací.
Miliony z kapes našich dańových poplatníků, většinou poctivou prací vydělaných a tak štědře utracených, jsou však pro naše politiky maličkostí. Naštěstí však mohli naší politici ukázat svoji velkorysost také jinde. Třeba na případu stíhání a následného soudu s českými uhlobarony ve Švýcarsku. Vzpomeňme jen, jak neradi se hlásili o škodu ve výši třinácti miliard korun, kterou tito novodobí podnikatelé podle tamního soudu způsobili našemu státu. Zase opět naštěstí, vysouzené miliardy plus tři navíc za způsobenou škodu si chce ponechat už beztak bohaté Švýcarsko a naší politici tak opět mohou prokázat svojí velkorysou štědrost. Nejen však kvůli této své vlastnosti. Zřejmě znají i výrok přisuzovaný Matce Tereze: "Bída a hlad na světě nejsou proto, že nedokážeme nasytit chudé, ale proto, že nedokážeme nasytit bohaté." Pravda, že nedokážeme, ale naší politici se o to alespoň snaží.
Ale kde vzít peníze na řádné fungování státu bez dluhů ? Naštěstí zdroje jsou, protože vedle peněz z hazardních her existují i další, kterými se dá stále děravější pokladna alesponˇ zčásti zalepit. Letos to pocítili hlavně pracují důchodci. Daně, které na ně uvalila ještě protikorupční pravicová vláda poškodila pracující důchodce tak, že například za stejnou práci berou pracovníci před důchodem deset tisíc a důchodci osm. Tím jsou ostatním tak trochu k smíchu nebo alespoň za podivíny. Někteří i sami sobě. Možná si řeknete, mají sedět doma. Zřejmě stejně uvažovali také poslanci a senátoři když příslušný zákon schválili. Jen si neuvědomili, že pracující důchodci nejsou jen úředníci a další, kteří si celoročně drží teplá místa v kancelářích, ale také lidé, kteří si při sezonních brigádách často s motykou, lopatou i krumpáčem v ruce, po klausovsku řečeno, řeší svoji finanční situaci tím, že ji vezmou do svých rukou. Naštěstí však stále platí, že naše zítřky jsou světlé, což učili současné důchodce ideologové a politici už v jejich mladých letech. Pro pracující důchodce se rozjasní už v roce 2015, kdy nová vládní koalice se dohodla finančně postavit pracující důchodce na úroveň ostatních. Miroslav Rozkošný

Papež František ukazuje církvím směr

15. prosince 2013 v 22:11 | Převzato z Lidovek |  Jiní autoři

Osobnost roku podle The Time: František

Znám dobré marxisty, ideologie je ale špatná, řekl papež František

15. prosince 2013 14:47 | Lidovky.cz

ŘÍM -Papež František ve svém životě potkal řadu marxistů, kteří byli dobrými lidmi. Marxistická ideologie je ale špatná a on sám se za žádného komunistu nepovažuje. Hlava římskokatolické církve to uvedla v rozhovoru, který publikoval italský list La Stampa.
"Ideologie marxismu je špatná. V životě jsem ale potkal mnoho jejích vyznavačů, kteří byli velmi dobrými lidmi, takže mi to nevadilo," uvedl papež. Jeho kritika nerovností, jež vyvolává dnešní globálníí ekonomický systém, není podle Františka žádnou expertní analýzou. Je projevem sociální doktríny římskokatolické církve. "Tato kritika ze mě marxistu nedělá," poznamenal papež.
Koncem listopadu se papež ve své apoštolské exhortaci (papežském vybídnutí) Evangelii Gaudium zastal chudých ve světě, kteří jsou vystaveni diktatuře "nemilosrdného" trhu. Ta celé skupiny lidí vykazuje na okraj společnosti. Peníze musejí sloužit a nikoli vládnout," uvedl papež v dokumentu

Časopis Time vyhlásil osobností roku papeže Františka

Jeho poznámky vyvolaly kritiku amerických konzervativních kněží, kteří text papežského provolání označili za "čirý marxismus". Ultrakonzervativní americký komentátor Jonathan Moseley napsal, že "Ježíš Kristus nebyl socialista, ale kapitalista vyznávající osobní odpovědnost". Podle Stuarta Varneyho, anglikánského komentátora televize Fox, je papež zastáncem "neosocialismu".
Františkovi životopisci ale takové závěry odmítají. Papež podle nich nemá k marxismu blízko. I když není přehnaným konzervativcem, s levicovými tendencemi inspirovanými Marxem se prý během svého života často střetával.
Komentář: Zdá se, rozdělování vánočních odměn v naší vládě a odchodného ve Sněmovně je Františkově ideologii vzdáleno. JS

Dvakrát jinak o Nelsonu Mandelovi

13. prosince 2013 v 22:04 | Přemysl Votava, Martin Stropnický |  Jiní autoři
Úcta statečnému Nelsonu Mandelovi
www.ceskatelevize.czSvět se loučí s představitelem černé Afriky. Stovky politiků kladou věnce. Stovky politiků vyjadřují soustrast. Stovky politiků vysoce vyzdvihují zásluhy tohoto statečného syna Afriky. Dnes se nabízí dotěrná otázka, kde byli ti dnešní i včerejší politici a kladeči věnců k rakvi Nelsona Mandely, když tento představitel černé většiny Jižní Afriky byl v roce 1962 odsouzen na doživotí ? Kde byli tito bojovníci za svobodu, když on trávil 27 let ve věznici na ostrově Robben? Ve věznici, která byla zcela v jiném režimu, než ta " Havlova". Mandela ji na rozdíl od něj, netrávil za dohledu medií a západních evropských politiků. Jejich dnešní přístup není tedy upřímný. Nutno také připomenout, že i před rokem 1962 byl vězněn a pronásledován. A vězení opustil až v roce 1990. Svět se konečně probudil. V roce 1993 obdržel Nobelovu cenu míru. Následně v roce 1994 byl zvolen prvním černošským prezidentem Jihoafrické republiky. Ze své funkce odešel v roce 1999.
Představitel černošské většiny Jižní Afriky Nelson Mandela a jeho ANC, měli v době svého boje za svobodu své úhlavní nepřátele, ale měli přátele, své ochránce. Patřilo k nim i předlistopadové Československo. Významným spojencem vedle SSSR a dalších zemí tzv. východního bloku, byla i Kuba. Československo podporovalo boj ANC za svobodu černošské většiny Jižní Afriky. Představitel ANC Nelson Mandela měl již tehdy naší úctu a podporu. Bylo to v době, kdy tito dnešní kladeči věnců, měli jiné představy o svobodě. Nelson Mandela byl jejich úhlavním nepřítelem. Byl pro ně pouze teroristou, zločincem, který chce bourat staré zaběhlé pořádky. Přes jejich snahy, se však Afrika probudila. Jedním z nich, který pozvedl černošskou většinu, byl Nelson Mandela. Před několika lety OSN 18.červenec vyhlásila dnem Nelsona Mandely. Připomínejme si také skutečnost, že teprve v roce 2008, tedy před pěti lety, bylo jméno Nelsona Mandely vyškrtnuto z amerického seznamu teroristů !
Československo se dnes může beze studu poklonit a uctít památku Nelsona Mandely. Říkejme to nahlas a bez studu.
Přemysl Votava

Mpř. České národní sdružení

11. 12. 2013 17:00:02 Parlamentní listy

Smrt hrdiny a český "hrdina" v JAR

Smrt hrdiny a český "hrdina" v JAR
Martin Stropnický o Nelsonu Mandelovi
Česká média v posledních týdnech a měsících referovala o Jihoafrické republice docela často. Bohužel to bylo v souvislosti s uprchlým podnikatelem Radovanem Krejčířem. Smutná reklama pro naši zemi. Teď si čteme o Jihoafrické republice v souvislosti se smrtí jejího prvního černošského prezidenta Nelsona Mandely.
Zatímco Mandela "vyvážel" do světa boj za svobodu a za soužití národů a různých ras, my jsme do Jihoafrické republiky "vyvezli" produkt našeho polistopadového kapitalismu.
Boj za svobodu končí ve chvíli, když v zemi, kde se za svobodu bojovalo, začínají převládat lidé, kteří svobody dokážou zneužít pouze ve vlastní prospěch.
Prezident Václav Havel, který měl k Mandelovi hodně blízko, zemřel ve chvíli, kdy byli v České republice na vrcholu lidé, kteří svobody, o kterou se Václav Havel zasloužil, dokázali ve svůj prospěch zneužít dokonale.
Svobody, o kterou v JAR bojoval Mandela, se se střídavými úspěchy snaží zneužít Radovan Krejčíř. Teď je jen otázka, jaký má ta svoboda základ. Jestli se té svobodě podaří lidi, jako je Krejčíř, eliminovat. Přejme to Mandelově demokracii v JAR a přejme to i té naší.
Martin Stropnický, hnutí ANO

Bravo ZETOR

10. prosince 2013 v 23:13 | převzato z Deníku |  Jiní autoři

Zetor chystá nové modely. Přijme desítky nových zaměstnanců

Traktor typu Major vyrobený brněnskou firmou Zetor.
Traktor typu Major vyrobený brněnskou firmou Zetor. Autor: DENÍK/Lubomír Stehlík
dnes 16:54
Brno - Brněnský Zetor tractors nabere příští rok desítky nových zaměstnanců. Budou mezi nimi agenturní pracovníci i manažeři. Nábor souvisí s rozšířením modelových řad ze tří na šest v následujících pěti letech. Firma to dnes uvedla v tiskové zprávě.
Traktory Zetor pokrývají v současné době výkonové kategorie od 70 do 140 koňských sil. Firma plánuje, že do pěti let rozšíří svou nabídku na rozpětí od 50 do 200 koňských sil. Značka se chce zařadit mezi výrobce traktorů s vyšším technickým standardem.
Zetor aktuálně hledá například manažera prodeje, mistra výroby nebo vedoucího výroby. Pří rok bude nabírat řádově desítky nových zaměstnanců, včetně agenturních pracovníků. Nové zaměstnance nabere postupně.
Zetoru vzrostl v prvním pololetí meziročně zisk před zdaněním o 47 procent na 200 milionů korun. Tržby se zvýšily o čtyři procenta na 2,2 miliardy korun. Ukazatel EBITDA vzrostl o 13 procent na více než 270 milionů korun.
Firma letos obnovila výrobu řady Major, traktoru pro rodinné farmy, v Česku, na Slovensku nebo v Polsku. Zetor traktor pod názvem Major vyráběl do roku 2006. Firma také chystá nové modely. Firma letos podle dřívějších informací očekává zisk kolem 300 milionů korun a také mírný nárůst tržeb. Loni činily 4,4 miliardy korun.
Komentář: Konečně pozitivní zpráva. Tradiční česká značka by mohla opět něco znamenat. Důležité je vydržet i přes nepřízeň trhu a snahy odpůrců český podnik vyřadit ze hry. Tak by to mělo být všude v našem těžkém i základním strojírenství. JS

Jiří Rusnok ve dvou podobách

9. prosince 2013 v 19:01 | Ivan Hoffman v Deníku |  Jiní autoři

Prostořeký Rusnok

Ivan Hoffman
Ivan Hoffman Autor:
dnes 00:00
Ptáka poznáš po peří, člověka po řeči. K tomu se hodí dodat, že politika poznáme po odposlechu. Způsob, jakým se premiér Rusnok neformálně bavil s kolegy o hrozbě cesty do Jihoafrické republiky na pohřeb Nelsona Mandely, představuje jeho vizitku. Že umí mluvit i spisovně a že se spisovně vyjadřuje když ví, že je ho slyšet, není podstatné. Z odposlechu víme, jak mluví doopravdy, tedy když se nepřetvařuje, když je mezi svými sám sebou. Což tedy v případě pana Rusnoka není žádná sláva.
AUDIO
Prostořeký Rusnok
Z toho, co jsme si od premiéra vyslechli, lze usoudit, jaký vztah má k Nelsonu Mandelovi. Nejspíše jenom vlažný, až žádný. Nepřímo jsme pak zjistili, jaký vztah mají ministři k prezidentovi Zemanovi, o kterém se rovněž nebavili zrovna uctivě. Odmyslíme-li pak, o kom byla řeč a vezmeme-li v úvahu samotný slovník odposlechnutého premiéra, pak je obtížné představit si, že elegantně přemýšlí někdo, kdo takhle plytce a nehezky mluví.
Jiří Rusnok samozřejmě není žádný státník. Je to ekonom, ze kterého prezident udělal narychlo krizového manažera. S lidmi, jako byl Nelson Mandela, pan Rusnok neměl a ani nikdy nebude mít nic společného. Co je ovšem horší, politika obecně je spíše doménou pragmatiků jako je pan Rusnok, než lidí, kteří mají ideály, vize, vyznávají mravní zásady a z principu jsou slušní. Jiří Rusnok určitě nebude na pohřbu Nelsona Mandely, bojovníka proti apartheidu a nesvobodě, nikomu chybět. Což ovšem neznamená, že tam nebude přítomno mnoho pragmatiků, kteří na rozdíl od Rusnoka vědí, že toto je příležitost nechat se vidět ve vyšší společnosti. Jiří Rusnok to nemá zapotřebí. Politikou se jak vidno živit nebude. V jeho případě je to určitě dobře.

Komentář: Dovolil jsem si převzít komentář Ivana Hoffmana k prostořekému komentování účasti představitele ČR na pohřbu Nelsona Mandely. Myslím, že celý nechtěný záznam zhodnotil velmi dobře. Měl jsem o Jiřím Rusnokovi lepší mínění. Ale i jeho parťáci v rozhovoru nejsou o moc lepší. Účast ve vládě v demisi jepro ně patrně hrou, kde jsou pokusy, a čeká se, jak dopadnou. JS