Leden 2014

ČTK k dekretům prezidenta Beneše

28. ledna 2014 v 23:36 | převzato z Deníku.cz |  Jiní autoři

Benešovy dekrety: Podle poloviny Čechů by měly dál platit

Ilustrační foto
Ilustrační foto Autor: čtk
dnes 16:29
Praha - Polovina veřejnosti si myslí, že by takzvané Benešovy dekrety měly dál platit. Názor, aby byly zrušeny, zastává 14 procent Čechů. Více než třetina lidí se k věci nedokázala vyjádřit. Odsun sudetských Němců po druhé světové válce považují za spravedlivý dvě pětiny občanů, což je nejméně od roku 2002. Vyplynulo to z prosincového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).
V souvislosti s tím, jak v posledních letech ubývá zastánců odsunu Němců, zvyšuje se počet těch, kteří ho hodnotí jako nespravedlivý, uvedlo CVVM.
V průzkumu 36 procent dotázaných uvedlo, že odsun byl nespravedlivý. Před sedmi lety označilo odsun za nespravedlivý 28 procent lidí a před 12 lety 26 procent lidí.
Pro platnost Benešových dekretů se do roku 2005 stabilně vyjadřovaly přibližně dvě třetiny občanů. V letech 2006 a 2007 si totéž myslela asi polovina lidí, o dva roky později jich ale opět přibylo, a to na úroveň z let před rokem 2005. V porovnání s průzkumem v roce 2009 ale stoupl o šest procentních bodů počet těch, kteří schvalují zrušení dekretů, a o 15 bodů klesl počet zastánců dekretů.

Mladí se o problematiku odsunu nezajímají

V otázce odsunu i Benešových dekretů jsou podle CVVM vidět velké rozdíly mezi věkovými skupinami. Téměř dvě třetiny starších 60 let odmítá zrušení dekretů, mezi mladými do 29 je téhož názoru necelá třetina. O spravedlnosti odsunu sudetských Němců je mezi staršími 60 let přesvědčena polovina lidí, mezi lidmi do 30 let třetina. "Svou roli zde hraje skutečnost, že se mladí lidé mezi 15 až 29 lety o problematiku odsunu příliš nezajímají, případně nemají utvořen jednoznačný názor," uvedli autoři průzkumu.
Jako Benešovy dekrety jsou označovány právní normy, které vydával někdejší československý prezident Edvard Beneš v letech 1940 až 1945 v londýnském exilu a po návratu do vlasti. Některé z nich se týkaly části československých občanů německé a maďarské národnosti. Zbavily je československého občanství a vedly ke konfiskaci jejich majetku. Odsunu Němců a Maďarů z Československa se přímo netýkal žádný dekret. Podle historiků ale dekrety pro jejich pozdější odsun vytvořily předpoklad.
Autor: ČTK

K uskutečňování národně sociálního programu rovně a jasně

28. ledna 2014 v 23:25 | Jaroslav Rovný

Nechtěná zhuštěná analýza minulé národně sociální politiky

Nehodlám na tomto místě vyjadřovat svou představu o tom, jaká by měla být národně socialistická politika v 21 století. To, co mě na daném tématu zaujalo, jsou autoři základního článku. Především pan doktor Babinec. Musím se přiznat, že program Lev 21 jsem nečetl. Já totiž čtu program až poté, když mohu lidem, kteří jej representují, věřit. Zjednodušeně řešeno. Politickému programu mohu věřit pouze, když jej předkládají lidé, kteří se v politice neproflákli. Poznal jsem p. Paroubka osobně jako starosta. Jeho práce jako předsedy vlády by se dala charakterizovat asi takto, od zdi ke zdi. Nekoncepční s vysokou mírou vlastní sebestřednosti. Tento bezesporu úžasně schopný pán je schopen pro udržení se na vrcholu slíbit všechno a všem. Měl jsem v poslední době několik rozhovorů s lidmi, kteří jsou členy Lev 21. A každý z nich mě informoval o tom, že se v té straně nedělá žádná národně sociální politika. Jedná se prý pouze o jinou verzi politiky ČSSD. Opakovaně jsem upozorňoval na skutečnost, že není dobré si vyčítat, kdo co vše proti tunelování dobrého vykonal. Můj názor je, že naší povinností bylo zabránit Šulovi a jeho partě v tunelování. Jestliže jsme to nedokázali, tak nemá smysl se bušit do prsou. Já dnes mnohem více přemýšlím o tom, proč pokračujeme způsobem, který je naprosté většině občanů pro smích. A zde docházím k jednomu závěru. Kdyby nebylo ČSNS 2005, dost možná by nebyl Lev 21. Za vším lze dohledat ambice lidí schopných jakéhokoliv podrazu. Pan Babinec, bratr kterému jsem věřil, se nerozpakoval podpořit p. Stanislava i přesto, že dobře věděl jak velikým přítelem pana Šuly byl. Pan Babinec mně v čase senátní kampaně vyhrožoval, že v našem kraji zveřejní to, že jsem tunelování strany podpořil tím, že jsem hlasoval pro prodej domu. A to jenom proto, že jsem odmítl dělat politiku podle jeho představ. Jestliže pan doktor v senátních volbách vždy končí zoufale na posledním místě, tak to o jeho pověsti a charakteru o něčem svědčí. Jsem pro, abychom začali uskutečňovat národně sociální program, musíme to ovšem dělat bez lidí jako je p. Babinec anebo lidí, kteří už širokou veřejnost v politice zklamali.

Podněty pro EU

27. ledna 2014 v 17:16 | Z dílny ObO Prahy 8-9 zaslal Bohdan Babinec |  Jiní autoři

Memorandum o určení výběru daní:

V Evropské unii i u nás vznikl velký problém. Tímto problémem je skutečnost, že velké firmy a firmy, které na to mají, přenášejí svoje sídlo do států a oblastí, které jsou daňově výhodné. Tam pak platí daně a realizují zisky z ekonomické aktivity, kterou provádějína území jiného státu. Vznikají tím oblasti, kde se vytváří velké zisky, exploatují se přírodní i lidské zdroje a tyto zisky odcházejí jinam. V místě je proto nedostatek zdrojů pro sociální služby, údržbu a rozvoj infrastruktury, bezpečnost aj. Tyto věci musí pak financovat ze svých výdělků občané. Vede to k postupujícímu úpadku.
To samé je spojeno s případnou zátěží životního prostředí, kdy náklady na revitalizaci životního prostředí hradí veřejná správa z vybraných daní. Pakliže nejsou dostatečně vybírány daně, tak není ani na revitalizaci životního prostředí a s tím je zvýšená nemocnost, která stojí další peníze….
Proto žádáme o podporu našeho požadavku, který lze charakterizovat touto větou:
"Podniky, podnikatelé, společnosti, jejich dceřiné společnosti a pobočky jsou povinny být registrovány v místě podnikání a platit daně tam, kde podnikají a kde jim vznikají zisky".
Dále vznášíme požadavek, aby převody peněz do zahraničí, a to jak mimo EU, tak i v rámci EU, podléhaly kontrole k tomu příslušnému orgánu Ministerstva financí. Dále je nutné sjednocení fiskální politiky zemí EU, aby nemohla jedna země profitovat na úkor zemí ostatních.
Banky, včetně bank centrálních musí sloužit společnosti, a ne naopak. Je třeba zavést hmotnou a trestní odpovědnost řídících a kontrolních orgánů bank na všech stupních řízení, včetně bankovních rad, za chybné rozhodnutí, které poškodí občany, oblasti nebo státy. Banky musí platit daně tak, jako jiné ekonomické
subjekty. Je třeba přijmout takové zákony, které by stanovily podřízenost zájmů bank zájmům národních vlád a EU.

NS-Lev 21 ObO Praha 8-9

Jak dál v LEV 21 - Národní socialisté

27. ledna 2014 v 14:38 | Jiří Pondělíček, Bohdan Babinec |  Jiní autoři

Společně si odpovězme: Jak dál?

Veřejnost i média dnes už vědí, že na politické scéně, přesněji na její levé části, funguje strana LEV 21 - Národní socialisté. Méně už se ale ví, o jakou stranu vlastně jde a proč vůbec ji volit. Nanejvýš se tak občas někdo zmíní o straně J. Paroubka, nebo o jakémsi béčku sociální demokracie. Tomu odpovídají i volební výsledky, které jsou žalostné. Dá se s tím něco dělat?
V první řadě bychom měli naslouchat lidem. Především pak těm, kteří patří mezi naše trvalé příznivce a kromě souhlasu nám jsou ochotni pomoci i kritikou. Kritikou přátelskou a tvůrčí, ke které bychom se měli přiblížit a brát ji vážně. A tak slýcháme a čteme názory o tom, že se málo profilujeme jako strana, která má silnou ideu, slavnou tradici a jméno, které ji ostatní politické subjekty mohou závidět. Že toho málo využíváme a zapadáme do stranické šedi, kde se od těch ostatních vlastně nijak významně nelišíme. Proč nám tedy dávat ve volbách hlas?
Jak se tedy představit voličům, abychom se vymanili z šedé politické zóny a zazářili? Naslouchat názorům lidí je jen začátek. Další věc je jejich uplatnění v praxi. Pro tuto chvíli i pro budoucnost je to jasné. Kromě toho, že jsme levicová strana (LEV) a žijeme v současné době (21. století), bychom měli být také daleko zřetelněji národními socialisty. Někdy ale máme pocit, že pro mnohé z nás je dosud obtížné si představit, co to vlastně znamená.
Být národními socialisty při tom nemusí být tak složité. Být socialisty znamená usilovat o zachování a rozvoj sociálního státu, nerezignovat na ovlivňování hospodářství státem a promyšleně bojovat s chudobou a zaostalostí. Být národním znamená rozvíjet národní kulturu, ale i státnost, brannost a hospodářství. Samozřejmostí by měla být péče o vzdělanost v duchu všech pozitivních tradic této země a žádoucích vnějších podnětů současnosti.
Národní a socialistický princip přitom nepředstavují nic špatného. Demokratický socialismus je běžnou ideovou výbavou levicových stran a dnes už není pojem socialismus zdaleka vnímán tak negativně jako třeba před deseti lety. Zcela normální a přirozený je i kladný vztah k vlastnímu národu a zemi. Vlastenectví a sociální solidarita je třeba představit voličům jako tradiční hodnoty naší společnosti, které vycházejí z nejlepších tradic českého myšlení, kultury a vzdělanosti.
O národní politice panuje občas představa, že v ní jde jen o to, k jakému pomníku se položí věnec, zda budou někde vícejazyčné nápisy nebo jak se bude učit dějepis. To je ale dost hluboký omyl. Právě současná realita v EU staví politiky jednotlivých zemí před vážné otázky, na jejichž řešení závisí míra samostatnosti rozhodování vlád i parlamentů. Je zde například snaha prosadit tzv. Smlouvu o transatlantickém partnerství, která nadřadí zájmy nadnárodních korporací zákonodárství jednotlivých firem. Že to může znamenat prakticky konec občanské společnosti je zřejmé. Určitá podezření budí i plánovaná bankovní unie. Je snad toto Evropa, jakou chceme? Je to opravdu svět, ve kterém chceme žít? Národní politika si musí klást tyto otázky a hledat na ně odpovědi. A nenechat se ukřičet řevem o černých pasažérech Evropy. Dalším tématem by mohl být třeba boj za zásadní revizi Nového občanského zákoníku. Máme mezi členy přece řadu právníků, schopných takový materiál analyzovat a vysvětlit jeho negativní dopady na občany.

K národně socialistickým ideám se dnes hlásí několik skupin, Národně sociální strana a Česká strana socialistická už prakticky neexistují, je tu ale ČSNS, otáčející se doprava a ČSNS 2005 sdružující skupinu lidí kolem Ing. K. Janka, která se tu a tam objeví někde v médiích. S pojmy národní a sociální operuje i zcela nepřijatelná Dělnická strana pana Vandase. S historickou Československou stranou národně socialistickou nemá ta poslední vůbec nic společného a ostatní dvě se tomuto odkazu stále více vzdalují. Takovou ideu, jakou národní socialisté představovali, však nelze nechat ležet ladem a vůbec už se nelze dívat na to, jak je zneužívána. LEV 21 - Národní socialisté mají jedinečnou šanci se jí chopit. Mnoho dobrého se už udělalo, několik edičních počinů, veřejné protestní akce, publikační činnost jednotlivých představitelů strany. Chybí ale každodenní přítomnost ideje v životě strany. Pojmy, symboly, hesla, to vše by mělo mít vazbu na myšlenkový základ.
Hlásíme se k odkazu českého a československého národního socialismu a především kvůli němu jsme do politiky vstupovali. Nejsme jistě sami a věříme, že společně najdeme cestu jak dál.
Jiří Pondělíček
MUDr. Bohdan Babinec, CSc.

Ještě ke Klausově amnestii

26. ledna 2014 v 19:15 | Hana Marvanová pro HN |  Jiní autoři
HN.IHNED.CZ 4. 1. 2013 00:00
ROZHOVOR

Hana Marvanová: Amnestie je nejhorší čin Václava Klause

Amnestie ekonomických zločinů devadesátých let bude mít zničující vliv na celou společnost, říká advokátka, bývalá spolupracovnice Václava Klause a později předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová. Spoluvinu na odpuštění tunelování bank a vykrádání investičních fondů však nese premiér Petr Nečas, který Klausovu amnestii také podepsal.


HN: Co amnestii říkáte?
Když v novoročním projevu prezident zmínil amnestii jen tak mimoděk, byla jsem přesvědčena, že půjde o standardní amnestii, která se bude vztahovat na neúmyslné trestné činy. To by samozřejmě nebylo nic proti ničemu. Když jsem si ale potom její znění přečetla, nevěřila jsem vlastním očím. Prezident odpustil závažné ekonomické zločiny, jejichž beztrestnost v důsledcích rozkládá společnost.
HN: Proč myslíte, že to udělal?
Prezident tvrdí, že na něj deset let různí lidé tlačili, aby amnestii vyhlásil, a že nyní podlehl. A že ani nemá právní analýzy, koho se dotkne. Tomu nevěřím. Zastavil trestní stíhání starších závažných ekonomických kauz. Jde o podvody, úvěrové podvody, pletichy v konkurzech, korupci, zneužívání informací v obchodním styku - lidově řečeno tunelování - a tak dále. Prostě o veškerou nejzávažnější hospodářskou trestnou činnost, o miliardové podvody, přičemž velká část z nich spadá do éry premiérování Václava Klause z devadesátých let.
Z doby, kdy jsem byla v ODS, si velmi dobře pamatuji, že Klaus nikdy neviděl tunelování bank, vykrádání investičních fondů a podobně jako problém. Byl to jeden z důvodů, proč se ODS rozdělila a proč na podzim 1997 padla vláda. Klaus si prostě myslel, že se banky nemají regulovat, byl proti důraznější kontrole investičních fondů, kterých tehdy bylo 500 a utíkaly z nich peníze důvěřivých klientů.
HN: Jak to souvisí s amnestií?
Pokud prezident říká, že netuší, co je za problém například Union banka, je to nesmysl. Samozřejmě to věděl a ví. Sázel ale tehdy na volný trh, přičemž fondy a banky byly mezitím vykrádány a střadatelé v nich přicházeli o úspory. Když nyní Václav Klaus zastavuje trestní stíhání v těchto vlekoucích se kauzách, tak vlastně opakuje názor z devadesátých let. Nic proti názoru, ale absolutně nesouhlasím s tím, aby ho uplatňoval takhle brutálním způsobem, že zabrání tomu, aby se dokončilo vyšetřování, aby se tahle éra uzavřela pro budoucnost.
HN: Takže podle vás prezident Klaus amnestuje činy umožněné politikou premiéra Václava Klause?
Částečně. Ale nejen to. Jsou amnestovány i konkurzní podvody, třeba případ soudce Berky, což je poměrně čerstvá věc. Toto se začalo dít až za opoziční smlouvy Zeman-Klaus nebo těsně po ní. Nejhorší ale je, že z celé amnestie je cítit pokračování bagatelizace ekonomické kriminality, ke které dochází od začátku transformace. Spousta poctivých lidí přišla o peníze, a nikdy se nic pořádně nevyšetřilo. Kauzy se začaly šetřit pozdě a teď se z rozhodnutí prezidenta už nevyšetří vůbec nic.
HN: Václav Klaus amnestoval činy, jejich vyšetřování se vleče déle než osm let. Evropsky uznaná přiměřená doba na vyšetřování je šest let. Názor, že stát má zjednávat spravedlnost přiměřeně rychle, přece není možné jen tak odmávnout.
To je snad poprvé, kdy se Klaus dovolává nějakých evropských směrnic a norem. Je to vyslovená rarita. Takže je evidentní, že ve skutečnosti nejde o nic jiného než o licoměrnost. V prezidentské kanceláři prostě vymysleli, že by se mohli odvolat na evropskou judikaturu, a tak to udělali.
Jenže věcně to vůbec nesedí. Evropský soudní dvůr totiž rozlišuje, jestli se trestní stíhání a soudy protahují z viny státu, nebo z viny obviněného či obžalovaného. U nás mají obžalovaní mnoho možností, jak dělat obstrukce. Třeba dodají potvrzení, že jsou nemocní, a to zpozdí hlavní líčení o rok či déle, podávají stížnosti pro podjatost a tak dále. Je to samozřejmě jejich právo, nemáme tady inkviziční systém. Ale nelze pak říkat, že za pomalou spravedlnost může stát. V logice Klausovy amnestie to je tak, že ten, kdo je tak chytrý, že dokáže soud zdržovat, bude odměněn tím, že vyvázne bez trestu.
HN: Máte nějaký konkrétní příklad?
Třeba paní Regina Rázlová. Nebo v případu H-Systemu byl rozsudek vynesen až po dlouhé době, protože se jeden z obžalovaných manažerů několik let vůbec nedostavoval k soudu. Prvoinstanční soud respektoval, že má zdravotní posudek, podle kterého se nemůže účastnit líčení. Až mu to nařídil vrchní soud. Tím se věc zdržela několik let.
HN: Ale zpoždění osm let je hrozné. Tam už přece trest nemá žádný výchovný smysl.
Jenže případy ekonomické kriminality se začaly vyšetřovat pozdě, protože dříve na tom nebyl politický zájem. V bankách, se "ztratilo" několik set miliard a dlouhá léta, za éry Václava Klause ani za opoziční smlouvy, to nikdo nevyšetřoval. Přirovnala bych to k tomu, jak probíhalo vyšetřování zločinů komunismu. Po revoluci v roce 1989 se debatovalo o tom, jestli udělat tlustou čáru za minulostí, nebo nejdříve zjednat spravedlnost. Jsem zastáncem toho, že zločiny komunismu i zločiny privatizace se mají rozkrývat i s odstupem. Pro společnost je to zdravější.
HN: Jaký vzkaz dal Václav Klaus společnosti, když vyšetření kauz znemožnil?
Klaus odpustil tresty vězení do dvou let. To na první pohled vypadá jako maličkosti. Jenže ve skutečnosti se to týká i závažných trestných činů ekonomické povahy. V trestním zákoníku je řada činů, kde je sazba od dvou do osmi let, a pokud jde o člověka poprvé trestaného, tak soudy udělují tresty při dolní hranici, třeba ony dva roky. Což se stalo třeba panu Janečkovi ze Zlína (komunální politik, kterému se přezdívá Mr. Deset procent - pozn. red.), který je teď volný.
Václav Klaus tyto závažné činy odpustil, což je pro společnost naprosto demoralizující. Vypadá to, že se vyplácí tyto trestné činy páchat. Že si tito zločinci zaslouží vstřícnost, jakousi druhou šanci. Přitom smysl trestu je nejen výchovný, ale spočívá také v tom, že má odstrašit možné další pachatele a má dát signál, co společnost považuje za nepřijatelné. Pokud se něco promine formou amnestie, tak se vlastně říká: "Tohle vlastně až tak moc nevadí." Tato amnestie je bez debaty nejhorší čin Václava Klause. Měl na něj z ústavy právo, ale neměl na něj z celospolečenského pohledu mandát.
HN: Dala se amnestie formulovat jinak?
Mohl z ní vyloučit trestné činy spojené s korupcí. Nebo z ní mohl vyloučit činy se sazbou nad pět let. Vypadly by z toho všechny ty podvody, korupce a tak dále. Prostě všechny činy, které jsou z hlediska společnosti odsouzeníhodné a které by prezident v žádném případě amnestií "podporovat" neměl. Nejvíc by se mi líbilo, kdyby se amnestie vztahovala jen na neúmyslné trestné činy, tak jak to udělal slovenský prezident Gašparovič.
HN: Říkáte, že součástí trestu je i odstrašit další možné pachatele. Teď ale už přece nikdo investiční fondy nevykrádá, Chalovskému už nikdo miliardy nepůjčí.
Pro společnost je důležité, aby se vyrovnala se zločiny minulosti tak, aby je znovu neopakovala. Žádná éra by neměla končit tím "co jsme si, to jsme si" a "nebudeme se v tom už vrtat". Předpokládala jsem, že časem tady bude vůle společnosti podívat se nejen na éru komunismu, ale i na éru divoké privatizace, rozkrádání bank a investičních fondů a následně i na to, co se dělo po roce 2000. Když se to nevyšetří, bude to demoralizující. Václav Klaus se dovolává principů, tak by je měl sám nastavovat. Spravedlnost má být jen jedna a tenhle princip by neměl plošnou amnestií devalvovat.
HN: Neurazte se, ale zní to hodně abstraktně...
Je to taky hodně konkrétní. Oběti podvodů, o které jde, čekaly, že dostanou satisfakci. Že uvidí, jak stát uznává, že ti, kdo je okradli, jsou vinni. A také, že dostanou šanci domoci se alespoň nějaké náhrady škody. To teď, když nebude existovat rozsudek, nebude možné. Pan prezident zohlednil zájem obžalovaných, a ne poškozených. Jejich práva byla pošlapána už tím, že trvalo tak dlouho, než došlo k procesu, a teď se celé řízení rozhodnutím prezidenta nenávratně zastaví. Platí, že tam, kde nebylo vyneseno pravomocné rozhodnutí soudu, má poškozený jen minimální šanci na odškodnění. Může se to týkat tisíců lidí.
HN: Mohou se ale přece soudit v občanskoprávním sporu.
Ano, ale musí zaplatit soudní poplatek, najmout si advokáta a budou to mít složité s dokazováním. Zatímco v trestním řízení je dokazování na státních orgánech, v civilním procesu musí poškozený všechno prokazovat sám. Jeho pozice je nesrovnatelně horší. Pokud prezident zohlednil lidská práva obžalovaných, tak se ptám, kde jsou lidská práva poškozených, kteří také roky čekali na rozsudek, a teď de facto přišli o možnost domoci se náhrady škody.
HN: Může za to jen Václav Klaus? Amnestii spolupodepsal premiér.
Z hlediska ústavy není prezident za amnestii odpovědný. Odpovědná je vláda. Premiér naprosto selhal. Zvlášť pokud je pravda to, co říká Karel Schwarzenberg, že vůbec nevěděl, čeho všeho se bude amnestie týkat.
HN: A neměl si to Karel Schwarzenberg zjistit?
Měl. Ale hlavně si to měl zjistit premiér Petr Nečas. Dluží nám odpověď, jakým procesem amnestie prošla. Jestli ji podepsal bianko, stylem známým z filmu Císařův pekař a Pekařův císař, je to hrozné. Mohl například říci - souhlasím s amnestií, ale ne se zastavením trestního stíhání a omilostněním korupce. To mohl vyjednat. Pak by to bylo naprosto v pořádku.
Právnička Hana Marvanová
Právnička Hana Marvanová
FOTO: Petr Horník, Právo
Hana Marvanová se narodila 26. listopadu 1962 v Rýmařově. Právnička, která se před rokem 1989 angažovala v disentu, byla poslankyní, místopředsedkyní Poslanecké sněmovny a krátce stála i v čele Unie svobody. Po odchodu z vrcholné politiky působí jako advokátka a angažuje se v protikorupčních aktivitách. Prosazuje zřízení vyšetřovací komise za účasti veřejnosti ke kauze propojení politických elit a organizovaného zločinu. Hana Marvanová má celkem tři děti, za žádného z jejich otců se však neprovdala.




Berndt Posselt se těší na projev Miloše Zemana v Evropském parlamentu

25. ledna 2014 v 23:20 | Jaroslav Skopal s využitím Lidových novin |  Aktuality

Média hodnotí rok Zemanova prezidentování

Redaktorka Kateřina Šafaříková přinesla do sobotních Lidových novin záznam svého telefonického rozhovoru s Berndtem Posseltem, který je mj. též europoslancem. Náš prezident by měl za deset dní pronést v tomto Evropském parlamentu projev, o kterém Posselt vyslovil své očekávání, že bude velmi proevropský. Vůbec se dá říci, že představitel Sudetoněmeckého krajanského sdružení se o Miloši Zemanovi vyjadřuje spíše pozitivně a pokud dostává ve věci Zemanovy předvolební rétoriky na téma sudetských Němců otázky, tak toto téma komentuje velmi zdrženlivě. Tak to alespoň redaktorka zaznamenala. Sám článek dostal název České Němce by měl Zeman pozvat na Hrad. Takto to ovšem Berndt Posselt neřekl. Uvedl však, že by uvítal, kdyby prezident v rámci ochrany menšin něco v jejich prospěch vykonal. Jmenoval Romy, handicapované a české Němce. Takovým činem by mohlo být třeba jejich pozvání na Hrad.
V závěru příznivě hodnotí stav naší demokracie, neboť v blízké době prezidentem jmenovaná nová vláda se bude, podle něho, opírat o jasnou většinu v parlamentu.

Změní se poměr sil na Ukrajině?

22. ledna 2014 v 22:59 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Vlastní příspěvky

Opozice má tři vůdce, má šanci na jednotný postup?

Situace na Ukrajině je výbušná. Zaujala mě na Zprávách idnes informace z dneška:
"Prezident Janukovyč se před třetí hodinou místního času sešel s trojicí předáků opozičního hnutí. Stalo se tak vůbec poprvé od počátku protestů, kdy se vůdci opozice osobně s hlavou státu setkali. Ten to totiž odmítal a řešením krize pověřil speciální komisi. S ní ale opozice jednat nechtěla a trvala na účasti prezidenta. Schůzce s Vitalijem Kličkem, Arsenijem Jaceňukem a Olehem Ťahnybokem předcházela výzva Janukovyče k dialogu.
Jednání trvalo přes tři hodiny. Ani jedna strana po skončení o obsahu a výsledku rozhovoru nic nesdělila. Trojice opozičních předáků podle agentur místo jednání opustila, aniž cokoli sdělila čekajícím novinářům. Poznamenala jen, že všechno se řekne na shromáždění demonstrantů.
Večer pak Vitalij Kličko na Náměstí svobody sdělil desítkám tisíc shromážděných stoupenců opozice, že Janukovyč neodpověděl na otázku ohledně vypsání předčasných voleb. "Pane prezidente, vy máte možnost o tom rozhodnout. Předčasné volby změní situaci bez prolití krve. My budeme dělat všechno pro to, abychom toho dosáhli. Poslouchejte lidi. Neignorujte je," prohlásil podle listu Ukrajinska pravda předseda strany UDAR.
"Pokud nebudete lidi poslouchat, udělají vše, abyste je slyšel," upozornil rovněž Kličko na možnost dalšího zhoršování situace. A hned dodal varování: "Jestli prezident zítra (ve čtvrtek) na schůzku nepřijde, přejdeme do ofenzivy. Jiné cesty není."
Vitalij Kličko vede opoziční stranu UDAR, Arsenij Jacenjuk hovoří za VLAST, kam patří Oleh Ťahnybok (či Cjagnibog) nevím, možná do SVOBODY. Chybí reprezentativní jeden vůdce. Možná má k němu blízko Vitalij Kličko. Svými politickými zkušenostmi by mu mohl pomáhat Jacenjuk. Soudím tak i z Jacenjukova volebního boje o post prezidenta v roce 2009. Zaujal mě tehdy, když jsem v srpnu 2009 navštívil na jeden den Užhorod. Napsal jsem o tom tehdy níže citovanou část do své knihy "Proti proudu času" a po víc jak čtyřech letech jsem překvapen, že jsem si na Arsenije Jacenjuka tehdy celkem dobře tipnul.
"O politické situaci na Ukrajině jsem původně vůbec nechtěl psát. Vyprovokoval mě však k tomu leták, který jsem na jedné užhorodské ulici převzal od jednoho kolportéra. Tiskovina měla velikost menšího novinového formátu a působivý název "Ukrajina bez plynu". Z prvé strany na mě zíral obličej mladého politika Arsenije Jacenjuka. S obsahem letáku jsem se seznamoval postupně. Byl kritický k energetické politice zejména premiérky Julije Tymošenkové a ta kritika se dá stručně shrnout do slov: "Ukrajina má právo na rovných podmínkách účasti při velkém rusko - evropském plynovém byznysu. Zájmy země mají mít přitom přednost před zájmy osobními." Navíc bylo připojeno i velmi výmluvné schéma projektovaných nových plynovodů z Ruska do západní Evropy, které všechny míjejí Ukrajinu. Je to příklad současných ekonomických pák, kterými Rusko nahrazuje páky politické. Jacenjuk vyzývá k realismu a hned i dodává, že to znamená nevylučovat atomovou energii.
Začal jsem pátrat na internetu po osobnosti Arsenije Jacenjuka. Figuroval na jednom z čelných míst mezi kandidáty na prezidentské volby na Ukrajině konané v lednu 2010. Nejlépe jej snad v kontextu s ostatními kandidáty charakterizovaly internetové Britské listy z 23.7.2009, z nichž přebírám alespoň dva odstavce:
Joe Biden[1] se přijel jaksi naživo zorientovat v prezidentských kandidátech. Měl osobní setkání, zčásti vždy mezi čtyřma očima, s prezidentem Viktorem Juščenkem, premiérkou Julií Tymošenkovou, lídrem proruské Strany regionů Viktorem Janukovyčem a bývalým předsedou Verchovnoj rady Arsenijem Jacenjukem. Ukrajinská média si všimla, že s Tymošenkovou hovořil "za zavřenými dveřmi" třikrát déle než s Juščenkem. Že s Jacenjukem probíral především téma ukrajinsko-ruských vztahů (právě tento 34letý technokrat, který už byl i šéfem centrální banky a ministrem hospodářství i zahraničních věcí, rodák z Černovců od hranic s Rumunskem, by mohl být americkým favoritem).
Podle politologa Igora Ždanova ve 2. kole prezidentských voleb spolu svedou souboj Viktor Janukovyč s Julijí Tymošenkovou. Zatímco ten první má postup jistý, Tymošenková si ho bude muset vybojovat s Arsenijem Jacenjukem, ze kterého už dnes propaganda dělá "Ukrajinského Obamu". Pro osud premiérky bude rozhodující vývoj ekonomiky. "Je nesmírně zdatná a obratná. Každého druhého by problémy už pohřbily. Kolaps už měl nastat, ale penze i mzdy jsou dále vypláceny. Stát se zatím nezhroutil", konstatuje Ždanov a zdůrazňuje: "Tymošenková bude bojovat se svými rivaly, ale i s ekonomickou situací." Jacenjukovi velké šance nedává. Poukazuje na to, že start měl dobrý, zužitkoval bývalý elektorát Juščenka, ale už narazil na hranice svých možností. Bude-li kandidovat Juščenko, tak čím více získá, tím více ubere Jacenjukovi. Jsou to spojité nádoby. Michail Pogrebinskij předpokládá, že Juščenko, i když ohlásil kandidaturu, se nakonec vzdá ve prospěch Jacenjuka, aby neohrozil jeho postup do druhého kola.

[1] Americký viceprezident"
V současnosti nás však zajímá realita, která může ovlivnit i českou politiku a ekonomiku. Rusko to teď nemá lehké, potřebuje úspěšný a nekonfliktní průběh Olympiády v Soči a současně musí sledovat vývoj u své "sestřenice" Ukrajiny.

Ondřej Neff hodnotí Miroslava Kalouska

21. ledna 2014 v 20:45 | převzato z Neviditelného psa |  Aktuality
Ondřej Neff

Ondřej Neff

Půlhodinka slávy

dnes
Miroslav Kalousek nepřestal být brilantním řečníkem a jeho vystoupení na tiskové konferenci bylo ukázkou mistrovské rétoriky. Tanec kolem novely služebního zákona označil za cynické opovrhování právním řádem a prohlásil, že je ponižující, že sněmovna je ochotna novelu přijmout. Jde samozřejmě o Babiše a o to, že novela umožní člověku s minulostí donašeče Státní bezpečnosti stát se ministrem, zatímco mnozí ministrovi podřízení budou nadále muset předkládat negativní lustrační osvědčení.
Jsme svědky nahé reálné politiky v praxi. Sněmovna novelu protlačí a na nově vznikající vládní koalici zůstane trvalý škraloup nemravnosti.
Je to kulišácký kompromis procezený přes síto zdravého rozumu a slušnosti. Lze navršit dosti vysokou horu argumentů na podporu toho fíglu.
Nejsou to argumenty bezvýznamné.
Ten nejdůležitější - výsledek voleb. O Babišově škraloupu volič věděl. Není to žádná senzace, která praskla po volbách. Je to takříkajíc stará vesta, o níž věděl každý, kdo se sebeméně o veřejné věci stará.
S tím souvisí argument druhý - mnozí i tuto skutečnost berou jako důkaz toho, že je lustrační zákon vyčpělý a nadále nepotřebný.
O tom všem lze do nekonečna diskutovat. Jenže slušné řešení je - lustrační zákon projednat a pokud poslanci usoudí, že je třeba ho zrušit, nechť to udělají.
Lex Babiš je ovšem řešení jiné, za roh jdoucí. A stejně jako oposmlouva zasmradila činnost oposmluvní vlády, lex Babiš vytvoří dostatečně puchu, aby zasmradil činnost vlády Bohumila Sobotky.
Ledaže se na vše zapomene a lidé jako Kalousek ztratí posluchače.
Což je možná to nejhorší, co se může stát.

Berndt Posselt postrach českých a moravských národovců

17. ledna 2014 v 13:35 | Jaroslav Horák |  Jiní autoři

Styky Petra Fialy s Berndtem Posseltem

Vážení,
česká média bohužel dlouhodobě fatálně selhávají v úloze objektivně informovat veřejnost.
Okolo před několika lety neznámého brněnského politologa Petra Fialy média postupně účelově vytvořila umělý obraz "nadějného politika". O jeho minulosti a ideovém zázemí média systematicky mlčí, účelově vytváří představu "schopného ministra", "nadějného zachránce ODS" atd. Říká se, že ze stokrát opakované lži se stane nakonec pravda.Neustálé opakování pozitivního obrazu Petra Fialy vede i k jeho velmi pozitivnímu obrazu ve veřejnosti.
Existují ale i fakta, o kterých média záměrně mlčí: Petr Fiala patřil v 90. letech k ostře, konzervativním katolickým kruhům, skeptickým k naší státnosti a pěstujícím ideu "Panevropy" (navazující na meziválečného, klerofašismu a stavovskému státu blízkého hraběte Coudenhove-Kalergiho), které zvaly do naší republiky Bernda Posselta, Otto Habsburka a jiné osoby a umožňovaly jim tu agitaci v rámci tzv. Panevropského hnutí (Bernd Posselt byl dokonce v Československu v Brně tajně agitovat už v září 1989).
V katolicko-konzervativním časopise Proglas (Fiala byl zástupce šéfredaktora a sám do něj psal) se vedle jiného (např. článku obhajujícího tzv. druhou republiku) systematicky překládaly a otiskovaly články Bernda Posselta a Otty Habsburka. V příloze připojuji článek z Proglasu, ročník 1990, číslo 9/10, napsaný Petrem Fialou, ve kterém mj. cituje z projevu Otty Habsburka, který přijel do Brna přesvědčovat, že Češi mají na Západě své největší přátele v Sudetských Němcích. Článek obsahuje i tři fotografie (Petr Fiala je sám vybral jako sebeprezentačn& iacute; doprovod svého článku), na kterých Fiala pózuje s Berndem Posseltem, Otto Habsburkem, politikem
KDU-ČSL Tollnerem a praporem "Moravské zemské Panevropské unie". (Promiňte neprofesionální kvalitu, nemám jako důchodce lepší reprografické možnosti).
ODS hrozí předsednictvím Petra Fialy převzetí konzervativně-katolickými skupinami. Z kdysi významné liberálně orientované strany by se pravděpodobně stal kamuflovaný B-tým KDU-ČSL a další páka římskokatolické církve.
Prosím, abyste se, pokud můžete, pokusili upozorňovat veřejnost a ty, kteří budou volit předsedu ODS, na to, kdo Petr Fiala skutečně je.
S pozdravem
Horák Jaroslav

Vážíme si prezidentů?

17. ledna 2014 v 11:46 | Přemysl Votava, foto z Českých novin |  Jiní autoři

Majestát respektujeme

Dle slovníku "Majestát", je výraz pro nejvyšší panovnickou moc. Dříve to byl kníže, později král, císař, prezident. V českých zemích se dříve za urážku majestátu, tedy panovníka, trestalo, dokonce i popravovalo. A není to zase tak dlouho. V řadě států, je dodnes urážka majestátu, tedy panovníka, nepřípustná. Občané i media to zcela dobrovolně respektují. K těmto zemím patří například Velká Británie či Japonsko. Urážka panovníka je tam naprosto nemyslitelná. Panovník je tam téměř posvátnou bytostí. Dříve tomu bylo i v českých zemích. Tedy i za císaře pána, či později za T.G.Masaryka. Doba se ale změnila, bohužel k naší škodě.
Nastupující prezident Miloš Zeman dnes zveřejnil oficiální portrét. Na fotce od Herberta Slavíka má ruce sepjaté u brady- na snímku výřez.

Prezident České republiky je nejvyšší představitelem státu. Reprezentuje stát, jak doma, tak v cizině. Je pokračovatelem historické tradice našeho novodobého státu. V posledním případě, byl dokonce zvolen v přímé volbě, občany České republiky. K úrovni kultury a demokracie každého státu patří, jak i my občané sami respektujeme právo, ústavu a v tomto případě i výsledek volby. S výsledkem volby nemusíme být vždy spokojeni, ale musíme jej respektovat. To je přece základ demokracie. Proto trapné pokusy degradovat, zesměšnit či dokonce ponížit nejvyššího představitele státu, jsou zcela v rozporu se zásadami demokracie. Mnohdy k tomu negativně přispívají i media. Následně tento urážlivý styl přechází až do školních lavic. Začalo to hned po prezidentských volbách. Ředitelé škol se předháněli v odmítnutí vyvěsit, dle staleté tradice, obraz českého prezidenta. Následně studenti, mnohdy ještě školáci s brašnou na zádech, pobíhali s transparenty odmítající nově zvoleného prezidenta. Stala se z toho skoro zábava, tedy soutěž, kdo více urazí nově zvoleného prezidenta. Media tomu mnohdy napomáhala. Stranou nezůstávaly i některé význačné osobnosti z kultury. Heslem dne se stalo, kdo více urazí, ten je vítězem. Vítězem se nestal ale nikdo, prohráli jsme všichni.
Snad jsme nezapomněli na dobu, kterou mnozí ještě pamatujeme, kdy byli skandalizováni přední představitelé státu. Byly uráženy, skandalizovány za potlesku davů, nejvyšší autority našeho státu. Jejich sochy byly ničeny, byly strhávány pamětní desky, přejmenovány ulice a náměstí, byly páleny jejich knihy. Byly znevažovány zásluhy i odkaz zakladatelů našeho státu T.G. Masaryka a Dr.Edvarda Beneše prezidentů Československa.
Historie nás snad poučila. Užívejme si svobody slova, demokracie, ale i svobodné volby, ale zároveň respektujme výsledek volby, važme si i majestátu. Podle našich skutků, nás bude i vnímat vyspělý svět.
Přemysl Votava

České národní sdružení