Duben 2014

Ke Svátku práce

30. dubna 2014 v 18:29 | Ivan Fenz |  Aktuality

Je slušné vzpomenout na dávné situace. 1. máj také Svátek práce.

Podnět k vyhlášení daly protesty proti dlouhé pracovní době a nízké mzdě v USA v letech 1886 - 89. Dělníci v odborech v součinnosti s anarchistickými organizacemi svolali demonstrace za vyhlášené cíle. Policejní zásah střelbou zabil protestující a následně na další demonstraci vybuchla nálož z níž byli obviněni anarchisté. Soud je bez řádně ověřených důkazů poslal na popravu. Vina jim nikdy prokázána nebyla. Na paměť těchto obětí vyhlásila Mezinárodní organizace práce v Ženevě v r. 1889 1. máj za vzpomínkový den na násilně umlčený protest. V českých zemích se slavil po prvé v r. 1890. Později si toto datum přisvojila sociální demokracie tehdy utvářená i marxismem. Státní moc vyvíjela vždy úsilí o dehonestaci tohoto svátku.
Nejhorší podobu dostal Svátek práce ( jako státní svátek v ČSR od r. 1919 ) po mocenské změně v komunistické podobě, od r. 1948.
Ze sebeuvědomění pokroku dělnické práce se stalo masově vynucované šaškování. Z pozice KSČ "když je volno, tak na oslavy pozic KSČ". Komunisté zneužili celou historii svým účelovým výkladem, vyprázdnili pojem dělnického sebeuvědomění i odborů a spolupodílnictví na společenském produktu vznikajícím z práce k bezduchému "manifestování jednoty lidu s KSČ". Tím je na desetiletí znehodnocena historická skutečnost Svátku práce, jako zamyšlení a bilancování, čeho už bylo v závislé práci dosaženo.

V ČR je to letos navíc umocněno i vzpomínkou na 10 let od přijetí ČR do EU. Bylo to na žádost a po referendu v ČR, aby byla ČR součástí EU. Bohužel stejně jako se Svátkem práce si neodpovědně zahrála KSČ, tak i se vstupem do EU si neodpovědně hrají lidé, kteří podepsali přístupové dohody, za všechny bývalý prezident Klaus. Zdá se, že situace se symboly, které nebyly vymyšleny čecháčkovsky, je to stejné.


Osm statečných jde do voleb

28. dubna 2014 v 17:18 | Michal Klusáček |  Aktuality

EU není moderní

Proč EU není COOL?

"EU není COOL" je projekt České strany národně sociální, který byl představen v rámci voleb do Evropského parlamentu v roce 2014 a navazuje na postoj strany z roku 2003, kdy se konalo referendum o připojení České republiky k EU.
Před deseti lety jsme se stavěli proti našemu vstupu do EU nikoliv kvůli odmítání ekonomické integrace a spolupráce s Evropou, ale protože jsme předpokládali, že podmínky, za kterých do EU vstupujeme, se brzy změní v náš neprospěch. Očekávali jsme, že nedlouho po našem připojení k EU dojde ke zhoršení ekonomické situace země, zavedení cenzury (dnes eufemisticky zvané "politická korektnost") a útokům na tradiční hodnoty spojené s omezením osobní svobody. Naše předpovědi se naplnily.
Projekt EU není COOL reaguje na toto "utahování šroubů", které nám EU servíruje. Teď už bohužel nejde jen o to, že si tady cizí společnosti dělí naše národní bohatství, a že EU záměrně vysokými cenami elektřiny, pohonných hmot a vody ničí ekonomiku státu. Dnes jsme dospěli do další fáze. Jelikož je už naše ekonomika téměř plně v rukou západních "investorů", začala se EU zaměřovat na další aspekt v budování svého superstátu, na občany.
Aby bylo možné vytvořit evropský superstát, je nutné mít nástroje, které Bruselu umožní eliminovat odpor konkrétních lidí. A co pro nás tedy EU připravila? Nástroj na rozbití základního článku fungující společnosti - rodiny. EU pod rouškou "ochrany práv dětí" vymyslela "juvenilní justici". Jedná se o zákony, které umožňují odebírat děti z fungujících rodin. Normy juvenilní justice označují rodiče za potenciálního pachatele, na kterého se uplatňuje "presumpce viny". Pokud někdo nabude dojmu, že Vaše vlastní dítě vychováváte v rozporu s nadiktovanou politickou a společenskou korektností nebo Vám bude chtít ze závisti uškodit, zmíní se o Vás na sociálním pracovišti a Váš potomek bude z rodiny odebrán. Samy děti budou ve škole vedeny k obezřetnosti a hlášení jakýchkoliv domácích konfliktů. Těžko uvěřitelné? Ano, bohužel a spousta lidí tomu neuvěří, dokud někdo z jejich blízkého okolí nebude touto mašinérií zasažen. Obracíme se na Vás s prosbou, abyste hledali na internetu heslo "juvenilní justice", v oficiálních cenzurovaných médiích se o ní mnoho nedozvíte.
Dobrou zprávou ovšem je, že pořád ještě nezrušili volby, pořád jsme to my všichni, kdo může rozhodnout, zda dáme Evropské unii palec dolů a zájmům českých obyvatel palec nahoru. Volte ČSNS, volte č. 36.
Úkol pro čtenáře: správně přiřadit jména k obrázkům!

Kandidátka

Ing. Michal Klusáček

Michal Klusáček

Václav Mlejnský

Petr Novák

Tadeáš Heger

Ing. Karel Janko

Karel Janko

Eliška Marková

Miroslav Brázdil

Karel Doskočil


Omezit imigraci podle pracovních oborů

26. dubna 2014 v 22:34 | Jiří Paroubek |  Jiní autoři
Tisková zpráva: Japonský Korejec Tomio Okamura chce etnicky čisté Čechy

Japonský Korejec Tomio Okamura chce etnicky čisté Čechy


Praha, 25. dubna 2014
Tomio Okamura, předseda hnutí Úsvit přímé demokracie | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávyŠkoda jen, že do naší země nepřišel tento muž před tisíci lety, tehdy se slovanský živel mesaliančně mísil s živlem germánským a keltským. Asi by se mu tehdy udělalo z takového mísení ras špatně. Kampaň převzatá od švýcarských lidovců není pravda původní, ale zato nechutná. Už ve škole se trestalo opisování.

O problému imigrace, který je vážným problémem i pro Českou republiku, je potřeba hovořit bez demagogie a věcně. Strana LEV 21 od svého vzniku navrhuje imigraci omezit jen na pracovní obory, kde je nedostatek českých pracovníků, a teritoriálně jen na imigranty ze slovanských zemí jižní a východní Evropy. Zkušenosti řady zemí západní Evropy ukazují, že multikulturalismus situaci v západní společnosti spíše zkomplikoval nežli naopak.
Jiří ParoubekJiří Paroubek, expremiér a lídr strany LEV 21 pro volby do EP

Politiku jako službu veřejnosti

26. dubna 2014 v 17:28 | Marian Jurečka |  Jiní autoři

Dopis ministra občanům v Olomouckém kraji

Do některých organizací přišel dopis


Jiří Prchal vzpomíná na svého otce Ladislava Prchala umučeného v Mauthausenu

21. dubna 2014 v 18:44 | Jiří Prchal |  Jiní autoři

Vzpomínka na JUDr. Ladislava Prchala

Otec se narodil 15. srpna 1889, pocházel z Horácka. Chudý kraj kolem Boskovic skýtal velice skromnou obživu, generace těch let se těžko probíjely. V té době u nás řádila epidemie tuberkulózy, proti níž tehdy nebyla žádná obrana, výživa i hygienické podmínky byly špatné.
Otcův otec Ludvík Prchal byl krejčí, syn Tomáše Prchala, také krejčího v Boskovicích, ostatní předkové byli chudí domkaři na Horácku. Ludvík Prchal byl sice chudý krejčí, pracoval sám, ale požíval dobré pověsti, říkali mu písmák, protože měl rád knihy a měl i dobré české povědomí.
V roce 1902, když měl můj otec Ladislav 13 let, zemřel jeho otec na zhoubný zánět srdeční nitroblány a jeho maminka o sedm let později po vleklé tuberkulóze plic a kolenního kloubu. Od svých 13 let se otec těžko probíjel životem, na gymnázium se dostal pro výborný prospěch a zřejmé nadání, taky ho podpořil jeho strýc Ferdinand, bezdětný nadučitel. V roce 1916 zemřel jeden z pěti sourozenců mého otce, nejmladší Metoděj, ve věku 18 let na tuberkulózu, zřejmě ji získal od nemocné matky. Tato nemoc poznamenala mého otce na celý život, neustále se této choroby obával.
Maturitu na boskovickém gymnáziu absolvoval otec "všemi hlasy", s nejlepším prospěchem. Poté však pro otce nastala veliká starost, protože chtěl studovat na právnické fakultě Karlovy university. Zápisem dne 11. prosince 1908 pro něj nastala strastiplná cesta pilného studia při kručícím žaludku. Otec mi vyprávěl, jak tišil hlad po dobrém jídle: postavil se k uzenářství a u dveří kousal suchého chleba nebo housky a k tomu přikusoval vůni, linoucí se z krámu. Když už bylo nejhůř, požádal o půjčku od právnického spolku, aby mohl dostudovat, naštěstí ji získal.
Do Přerova přišel otec v červnu 1914. Po promoci složil v květnu 1920 praktickou politickou zkoušku, která ho opravňovala k zastupování města před nejvyšším správním soudem. Kromě toho umožňovala vstup do služeb města s vlastním statutem - magistrátem, i do státní politické služby. V roce 1920 přijal místo magistrátního rady ve Znojmě, ale již v roce 1921 se vrací do Přerova a přijímá místo tajemníka městských úřadů. V krátké epizodě ve Znojmě se neměli mladí manželé Prchalovi špatně, bydlili ve vile a v zahradě jim voněla mandloň, ale byla to otcova mladá žena, která ho přemluvila, aby se vrátili do Přerova. Otec dal přednost Přerovu i před Hradcem Králové, kde byl v téže době jmenován ředitelem městských úřadů.
Důvodem, proč volí Přerov, je přání jeho manželky Anny, rozené Hnilicové, vrátit se domů, do Přerova. Ve svatební smlouvě je kromě jiného zakotven její souhlas použít věno na podporu manželových sourozenců, Rudolfa a Jaroslava, při jejich studiu na právnické fakultě. To se také stane, oba bratři dostudují. Otec se vrhne jako tajemník městského úřadu s plnou vervou do práce a od té doby nezná nic jiného, než práci a chod městského úřadu, dobře organizuje správu města, vychovává schopné úředníky a hlavně buduje město. Neváhá se pustit do velkých soudních sporů a vyhrává je - ušetří přitom městu milionové částky. Později je jmenován ředitelem městských úřadů a vrchním právním radou.
V publikaci DVACET LET SAMOSPRÁVY napsal můj otec 26 stránek. Pro 9. Svazek publikace Přerov, vydané Národohospodářskou propagací ČSR v Brně zahrnuje etapu 20 let - od roku 1913 do roku 1933. Tato stať vyšla i samostatně. Můj otec JUDr. Ladislav Prchal v ní popisuje nelehké a svízelné boje v městském zastupitelstvu i s nadřízenými úřady při prosazování užitečných a správných cílů.
Otci denně docházely dopisy z celé republiky, s prosbou o radu se na něj obraceli jako na odborníka starostové a pracovníci samosprávy. Otec, jednatel Spolku samosprávních úředníků, pomoc nikdy neodmítl a vždy dobře poradil. Byl vyhlášeným odborníkem, měl k dispozici archív s rozsudky Nejvyššího správního soudu. Podílel se výrazně na přípravě Středomoravské výstavy. Podobně se od původního řešení záplav řekou Bečvou dostal přes regulaci řeky až k Moravskému říčnímu a průplavnímu spolku, účastnil se kongresů v Evropě, jednal o průplavu Labe, Dunaj, Odra, s plánovaným přístavem a překladištěm v Přerově. Tehdy to bylo aktuální kvůli levné dopravě uhlí a sypkých hmot. Jeho řeč o tomto plánu byla vydána tiskem.






Můj otec byl neúplatný, jako chlapci mně bylo vždy líto,když otec přikázal okamžitě vrátit dárkový koš s ananasem, nebo nůši s vínem.
V budování Přerova nebyl osamocen, po jeho boku byli noblesní přátelé. Inženýr Alois Němec, ředitel SME Severomoravské elektrárny, z původní malé městské elektrárny elektrifikoval nejen Přerov, ale celou Moravu, Karel Zejda vybudoval evropskou továrnu na kufry, firma Jašek dláždila cesty a budovala kamenolomy, jeho přítelem byl i vědec a předseda Moravského říčního a průplavního spolku ing. Alois Smrček, společně se scházeli v Rotary Clubu, v tomto klubu byli nejlepší odborníci v oboru. Tito budovatelé Přerova měli společnou minulost. Všichni vzešli z chudých poměrů jen svou pílí, nezapomínali na to, měli sociální cítění i houževnatost a pracovitost.

Hned po vstupu Němců v roce 1939 je otec spolu s význačnými občany zatčen, odvolává se k Dr. Neurathovi, že jeho zatčení je nezákonné. Odvolání je napsáno s velkou znalostí práva. První říšský protektor, právník, uznal právnické argumenty otce. (Hitler ho v září roku 1941 z funkce de facto odvolal a později jej vystřídal bezohledný K. H. Frank). Otec byl propuštěn, ale v roce 1941 je opět zatčen, souzen a předán do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde po třech měsících, těsně před Vánocemi 20. prosince 1941 umučen umírá.
Vzpomínám, že otec věděl, že po něm Gestapo pase, věděl i to, že ho udal policejní inspektor Hanák. Dotyčný darebák totiž byl přistižen, když bral úplatky od majitelů restaurací a nočních podniků. Při disciplinárním řízení mu to bylo prokázáno, na prosby jeho manželky, horlivé návštěvnice kostela, dal tomuto "Zlatému šerifovi", jak ho lid pojmenoval, ještě možnost pracovat, ale když se úplatky u Hanáka opět prokázaly (potřeboval peníze na nákladný noční život), musel otec rozhodnout v jeho neprospěch. Hanák se pak pomstil. Když otec v rámci odboje pověřil strážníky, aby počítali kolony Němců při přepadu Polska a hlásil je podzemnímu hnutí, otce i celou skupinu s nadstrážníkem Polišenským udal ze msty Gestapu. Hanák i později udával Gestapu, ale nakonec se i tam znelíbil, obtěžoval příliš, byl poslán do koncentračního tábora, odkud se hlásil po revoluci jako politický vězeň. Byl ale synem nadstrážníka Polišenského poznán a jako kolaborant odsouzen soudem k smrti provazem. Na přímluvu lidové strany byl trest zmírněn na 25 let, tak to vymodlila jeho manželka.
Drobná událost z posledních dnů před zatčením otce připomíná mi obrázek, jak otec zavazuje kuřátku zlomenou nožičku, maminka potom kuřátko přenesla do teplé kuchyně. Otec toto kuřátko opatroval a měl ho jako znamení osudu - jestli kuře přežije, tak i on - bohužel se tak nestalo.
Po zatčení otce jsem se poprvé setkal s rubem slávy. Dřív, když jsme s otcem šli po městě nebo když šel po obědě na kávu do Městského domu, zdravili ho občané zdaleka. Při jeho 50. narozeninách v Městském domě, ve velkém sále, byla uspořádána veliká oslava, otec dostal spoustu darů a veliké album s fotografiemi všech zaměstnanců a všech oddělení městského úřadu, spoustu přání a písemných gratulací. Když pak byl zatčen, lidé se nám vyhýbali a pomohlo nám jen několik málo statečných. Bývalý starosta Jan Moulík mi pomohl, abych byl přijat do okresní československé pojišťovny a později mne přijal lékárník Mück jako aspiranta do své lékárny, abych nemusel na práci do Německa. Nezapomenu také, jak nás i v dobách hluboké války a nedostatku, podporoval vzácný Karel Vrba a Zdeněk Pražák - a vždy na Vánoce jsme dostali kvalitní látky a oblečení. Však se také dostalo Vrbovi spravedlivého trestu za dobrý skutek, všichni, které Vrba podporoval - po návratu z vězení a koncentračních táborů - na tuto jeho pomoc zapomněli a celá Vrbova rodina byla krutě perzekvovaná, i dětem bylo znemožněno studium.
Po revoluci Sokolové stačili na mramorové desce vyrýt jméno otce i dalších Sokolů padlých a umučených během světové války, objevila se vzpomínka na otce v Obzoru a Naší Hané, ale protože byl otec účasten tak zvaného buržoazního odboje, od té doby se za celou dobu, až dodnes, neobjevila žádná zmínka nikde - jako by tento odboj neexistoval.
Přesto pro mne ční jako katedrála otcův život, jeho obrovský příklad, jak vzít Komenského doslova:
Komukoliv prospět můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu, neboť sloužiti a prospívati jest vlastností lidí vznešených. Tento citát měl otec na plastice nad pracovním stolem.
Věřím, že otec vnesl do našeho kmene chromozomů obrovský náboj a myslím, že šťastná konstelace se projeví i u potomstva, pokud do žil našich potomků přejde ta houževnatá síla: otec dokázal probíjet se světem bez rodičů, vystudovat, umožnit dostudování dvou sourozenců na právnické fakultě, podporovat celoživotně dvě sestry, Emilii (Milču) a Marii (řečenou Mařa), které měly i při jejich vzácných a milých povahách v životě smůlu, přitom s velikým záběrem spravovat velkorysým způsobem obec, pracovat jako jednatel v Moravském říčním a průplavním spolku, účastnit se kongresů ve Francii, Holandsku, Belgii, Itálii, budovat Středomoravskou výstavu, účastnit se a iniciovat veškerou výstavbu města - mosty, podjezdy, které dosluhují až dodnes, přes 60 let, to je celoživotní dílo, které otec stihl za krátký život, 53 let.
MUDr. Jiří Prchal
Popisek k obrázku:
JUDr. Ladislav Prchal nahoře
Karikatury pocházejí z roku 1937, zachycují otce i mne při návštěvě mezinárodní výstavy v Paříži.
Spodní foto je ze ZOO Zlín - Lešná, 2013 (s dcerou MVDr. Milenou Vicenovou a pravnučkou Eliškou)

Klást správné otázky

20. dubna 2014 v 11:10 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Host Hyde Parku Civilizace a jeho nadčasové otázky

Shodou okolností se konalo poslední živé vysílání Hyde Parku Civilizace v ČT 24 o velikonoční sobotě. Hostem byl významný americký vědec, fyzik a popularizátor vědy Lawrence M. Krauss. Pořadem provázel Daniel Stach. Pozoruhodné bylo místo konání, Kaple Božího Těla v Konviktu Univerzity Palackého v Olomouci. Ty prostory kaple se mi zdály od počátku známé a až dodatečně jsem si vybavil, že jsem je jako posluchač navštívil v srpnu 2008 během konference "Osmašedesátý", na níž byli mezi hosty Valtr Komárek, Jaroslav Šabata a Jiří Dienstbier starší.
Televizní pořad s Lawrencem Kraussem o otázkách vzniku vesmíru a současných poznatcích vědy k tomuto tématu do zvoleného historicky cenného prostoru dobře zapadl. Stala se z něho do jisté míry i nechtěná malá konfrontace různých vědeckých, filozofických či i náboženských výkladů vzniku života a jeho smyslu na této naší planetě a jak zaznělo, jen jedné z mnoha, které vesmír vyplňují. Úvodní slova o hostu pronesli ze záznamu již předem dvě české osobnosti Jiří Chýla a Jiří Grygar, které se zabývají podobnou problematikou.
Jen těžko se zachycovaly rychle anglicky pronášené výroky amerického hosta. Simultánní tlumočení bylo na úrovni, ale tok pronášených myšlenek byl příliš rychlý. Takže celkový dojem mohu shrnout jen útržkovitě. Smyslem debaty bylo mj. podporovat kritické a racionální myšlení. Konkrétní otázkou, položenou v úvodu, bylo zkoumání a teorie velkého třesku. S ní je spojen, podle Lawrence, názor, že vesmír je z ničeho. Argumentem je, že celková energie vesmíru může být nulová. Otázka je, proč je v prázdném prostoru energie? A tak se "nic" stává v této souvislosti složitým slovem, jehož význam se vyvíjí.
Život na naší zemi se může významně změnit. Lawrence nerad předpovídá. Zdůrazňuje potřebu ptát se a pochopit co nejvíc. Nepřijímat nekriticky věci, kterým nerozumíme. Máme správně klást otázky, aby nám odpovědi na ně přinesly nové poznatky. To, co označujeme jako velmi pravděpodobné, máme mít podepřeno argumenty a experimenty. V praktickém životě memáme zavírat oči před realitou. Uvedl zajímavý příklad: Statisticky 10% lidí se chová homosexuálně. Tuto realitu je třeba vzít na vědomí.
Závěrečná slova, že jako lidé jsme z kosmického hlediska bezvýznamní, měla posluchače patrně odpoutat od velikášských pocitů. Jsme významní jen sami pro sebe. Proto si máme vychutnávat okamžiky svého žití a těšit se z poznávání. K tomu slouží otázky a debata o nich. Sám nechce příliš odpovídat, ale především klást otázky. Kdyby na vše odpovídal, choval by se jako kněz, a ten se může mýlit. Zajímavá a provokující slova právě v období velikonočních svátků.

Vlastenci V. Trkal a P. Votava se stydí za přístup české vlády k Ukrajině

17. dubna 2014 v 14:30 | zaslal Přemysl Votava |  Aktuality

v dopise ruskému velvyslanci

Velvyslanectví Ruské federace
Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
pan Sergej Kisilev
nám. Pod kaštany 1
Praha 6

Vážený pane velvyslanče!

Zdravíme Vás jménem členů Českého národního sdružení, které sdružuje členy vlasteneckých a národních organizací České republiky. Se znepokojením sledujeme v posledních týdnech pokusy EU a NATO o destabilizaci situace na Ukrajině. Slovanská Ukrajina čelí dnes vnitřnímu rozpadu, který je způsoben zejména nárůstem podpory ultranacionalistických, často až fašistických sil na Ukrajině ze strany EU a NATO. Dochází zcela nepokrytě k útokům na národnostní menšiny, které žijí na území Ukrajiny. Diskriminační opatření, ze strany nelegitimní vlády ustavené v Kyjevě za podpory extrémistů z Majdanu, dopadají zejména na ruskou menšinu, která tvoří podstatnou část obyvatelstva na jihovýchodě Ukrajiny. Ruská menšina dnes bojuje za svá národní a jazyková práva. Bojuje na svých manifestacích za své rovnoprávné postavení na Ukrajině. Je pro nás zcela nepřijatelné, aby nelegitimní vláda v Kyjevě, vyhrožovala demonstrujícím použítím armády. Aby opět umírali lidé na obou stranách barikád. To vše za souhlasu EU a NATO.

České národní sdružení odsuzuje politiku EU a NATO vůči Ukrajině a jeho lidu. Slovanské národy jsou dlouhodobě terčem těchto útoků, jejichž cílem je rozbít jednotu slovanských národů. Připomínáme v této souvislosti osudy národů bratrské Jugoslávie. V těchto dnech jsme si připomínali 15.výročí leteckého barbarského bombardování Srbska silami NATO. To vše se stalo bez mandátu RB OSN.
Vážený pane velvyslanče, jsme hluboce znepokojeni postojem české vlády. Česká vláda svým jednostranným hodnocením událostí na Ukrajině se přidává k protiruskému tažení bruselských politiků. Vyjadřujeme svůj stud nad tímto přístupem české vlády zejména nyní, v blížících se květnových dnech. Před 69lety sovětská armáda, spolu s československou armádou, došla po dlouhé cestě až do Prahy. Jejich často společné hroby jsou rozesety po celé této hrdinné cestě. Ani na tyto skutečnosti nesmíme dnes zapomínat.

S pozdravem

za České národní sdružení
Přemysl Votava RNDr Viktor Trkal CSc.
místopředseda předseda ČNS
Hněvkovského 1377 Praha 4 Vršní 39 Praha 8
(premysl.votava@volny.cz)

Aktuálně z Novinek.cz:

Snad tam nebudu muset poslat vojáky, projevil Putin starost o lidi na východě Ukrajiny

Přestože ruský prezident dostal od horní komory parlamentu svolení k případnému vojenskému zásahu na Ukrajině, doufá, že "právo vyslat armádu nebude muset využít". Vladimir Putin to prohlásil v přímém televizním přenosu, ve kterém odpovídal na otázky ruských diváků. Zároveň odsoudil nasazení ukrajinské armády na východě země.

Video

Putin zkritizoval současné vedení Kyjeva

Související témata


Dnes 10:19 - Moskva
(Aktualizováno: 12:26 )
"Rada federace Ruska dala prezidentovi právo nasadit ozbrojené síly na Ukrajině. Pevně doufám, že nebudu nucen toto právo využít a že politickými a diplomatickými prostředky se nám podaří vyřešit všechny nejnaléhavější aktuální problémy Ukrajiny," prohlásil ruský prezident.

František Cigánek zhodnotil svou životní cestu

15. dubna 2014 v 17:06 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Vyšel sborník textů a fotodokumentů Františka Cigánka

Oldskaut - senior, dnes 84-letý František Cigánek vydal v těchto dnech vlastním nákladem sborník textů o svém životě, doplněný četnými fotografiemi mnoha nejmenovaných autorů, které textovou část pěkně dokreslují. Hlavní téma obsahuje už název sborníku "Jak jsem se stal muklem / pétépákem (politickým vězněm komunismu).
František Cigánek pochází z Věžek u Přerova, kde se narodil 25. ledna 1930. Osudová byla pro něho padesátá léta minulého století, kdy chtěl svá vysokoškolská humanitní studia započatá v Olomouci završit na institutu v belgických Bruggách, což mu pomohli domluvit jeho významní známí. Dostat se tam, však bylo možné jen za cenu ilegálního přechodu státní hranice. Volil cestu na Polsko s plánem odtud pokračovat na západ.
Svůj plán přechodu časoval na konec ledna 1953. Záměr se nepodařilo dokonat. Před Vratislaví byl zadržen polskou stráží a po krátké době vrácen zpět do Československa. Lidový soud v Olomouci mu za nedovolené překročení státní hranice, klasifikované jako trestný čin uložil trest odnětí svobody na jeden rok a k tomu i trest peněžitý 2000 Kč. Vše nakonec dopadlo tak, že ve vězení strávil čtyři měsíce a pro nemoc pak byl do října 1953 hospitalizován v Olomouci a v Přerově. Stal se politicky nespolehlivým a od října 1953 do prosince 1956 pak trávil svůj čas ve Vojenských táborech nucených prací - Pomocných technických praporech.
Po listopadu 1989 se zúčastnil prvního setkání skautských činovníků v Praze a v Přerově byl iniciátorem obnovy přerovského střediska JUNÁKA. Byl aktivní v Občanském fóru, v Klubu angažovaných nestraníků (KAN) a angažuje se i v Konfederaci politických vězňů. Jako věřící občan a katolík se angažoval např. i v Sekulárním františkánském řádu. To, jak tato jeho pestrá společenská činnost vypadala, podrobně popisují kapitoly jeho sborníku a bohatá fotografická příloha.

Sborník vyšel ve 200 výtiscích a zájemci jej mohou získat jedině přímým poštovním kontaktem přímo s autorem. Cena není stanovena, záleží na příjemci, autor hodlá výnos v roce 2015 předat olomoucké Arcidiecézní charitě.

Květná neděle v Přerově

15. dubna 2014 v 16:49 | Miroslav Rozkošný |  Aktuality

K duchovnímu obsahu našeho žití

Výjimečná byla letošní Květná neděle 13. dubna pro věřící, kteří navštěvují kostel sv. Vavřince v Přerově. Poprve před mší svatou vyšel průvod z kostela před hlavní vchod, kde kněz posvětil přinesené kočičky. Fotografie je výjimečná také tím, že zachycuje nedávno jarním řezem omlazené lípy okolo kostela, což mnozí občané města kritizovali.

Květná neděle se nazývá také Pašijová, poněvadž jsou při ní v kostele čteny pašije , které popisují umučení Ježíše Krista. Více než ve městech prožívají Květnou neděli lidé na vesnicích, protože v mnoha obcích na Moravě se stále ještě udržuje zvyk chození s jedličkou, lítem a výjimečně v části Přerova Újezdec, kde děvčata chodí s tzv. kyselem. Malé kolednice dostávají za odříkanou koledu různé pamlsky. V některých vesnicích se však tato tradice udržela tak, že děvčata chodí s koledou po vesnici o týden dřív v neděli, která je nazývána Smrtná.

Nezůstane jen u slov?

15. dubna 2014 v 16:36 | Miroslav Rozkošný |  Aktuality

Socialisté hledali cestu z evropské krize

Pod názvem Znovuoživení Evropy se v pátek 11. dubna konala v Národním domě v Praze na Smíchově konference jejíž cíl byl z názvu více než zřejmý. Pořadatelem konference byla frakce Socialistů a demokratů v Evropském parlamentu. Sešlost účastníků konference včetně závěrečného rautu se slováckou cimbálovou muzikou byla na úrovni vskutku evropské. Přítomní byli předseda Evropského parlamentu Martin Schultz, předseda frakce Socialistů EP Hannes Swoboda a z našich domácích politiků Bohuslav Sobotka, Richard Falber, Alena Gajdůšková, Lubomír Rouček,Vladimír Špidla a další.
V projevech řečníků se zde táhly jako niť problémy jako jsou ztráta důvěry občanů v Evropskou unii, nezaměstnanost, vstup Česka do eurozóny, možnost dalšího rozšíření EÚ a samozřejmě, že řečníci ve svých projevech se nemohli vyhnout ani situaci na Ukrajině. Podle komentátora J. Rupnika v Česku jen jedna třetina občanů věří Evropské unii. "Krize Evropy, je krize solidarity Evropy," řekl Rupnik. S ním souhlasil známý politický komentátor a lídr kandidátky sociální demokracie do Evropského parlamentu Jan Keller. Podle většiny řečníků mají velkou vinu na tomto stavu nemorální daňové ráje včetně Evropské únie, kde se bohatí snaží vyhnout placení daní a výpadky ze státních příjmů musí hradit střední vrstvy. Libor Rouček, který zhodnotil kulatý stůl našich politických komentátorů a maďarské europoslankyně Edit Herczog správně připomněl, že nesmíme zapomínat, že současná evropská intergrace vznikla na základě zkušeností obou světových válek a zdůraznil skutečnost, že naše členství v EU je pouze naší svobodnou vůlí.
Zpestřením konference byl kulatý stůl ze zástupců mladých sociálních demokratů z různých zemí Evropy, kteří vystoupili se svými názory na budoucnost Evropy a s dotazem se obrátili na Martina Schulze. Z jejich myšlenek cituji A. M. Vargas ze Španělska, která řekla: "Když mladí lidé nemají práci, nemají budoucnost."

Konference svoláná klubem sociálních demokratů Evropského parlamentu byla v Praze poslední při které pořadatelé, jak sami na pozvánce zdůraznili, projeli celý kontinent za účelem, aby důkladně naslouchali starostem a podnětem občanů. Při pražské konferenci to bylo spíš naopak. Posluchači z řad členů sociální demokraie si v brilantních projevech profesionálních politiků mohli vyslechnout správné pojmenování problémů ve kterých se Evropa nachází, ale již méně z jejich projevů byly patrné způsoby jejich řešení. Snad až na jediný - volit kandidáty sociální demokracie v nastávajících volbách do Evropského parlamentu. Vystoupení delegovaných politiků na konferenci byla zbytečně dlouhá a málo času zbylo na vystoupení řadových účastníků konference v diskuzi, které by si renomovaní politici mohli vyslechnout. Možná by v nich našli něco nového na řešení evropské krize.