Květen 2014

Vím, co znamená svoboda slova a co je to pomluva

31. května 2014 v 17:41 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři
Odpověď na mail
Včera po ránu mi přišel od Přemysla Votavy mail. Přestože, jsem mu na něj stručně odpověděl, chci mu odpovědět ještě jednou. A nejenom jemu.
Protože vím, co znamená svoboda slova a plně ho využívám, využiji ji i nyní. Pokud o něčem či o někom píši, tak je to vždy na základě podkladů (budu rád když mi někdo vyvrátí nějakou lež), dokazatelné pravdy - protože vím co je to pomluva (§ 184 trestního zákoníku). Tuto pravdu - jak píšeš v Tvé "publikační činnosti" oproti jiným bohatě využívám. Jinak jsem byl jak před listopadem 1989 tak i po něm svůj, což snad můžeš potvrdit sám.
Jinak je škoda, že nepátráš a nebudeš pátrat, protože kdyby jsi pátral a s tebou někteří další, tak by ČSNS nikdy nedopadla tak jak dopadla. Mimochodem svou či "vaší" činností jsi -jste tomu napomohl -i.
Protože já jsem pátral a dozvěděl se. Není to nic příjemného, je to realita, kterou si rád sám před sebou zodpovím. Prozatím mé odpovědi (a nejen mé) jsou kladné. Dalo by si říci až velmi kladné.
Napsat pravdu, ač pro někoho nepříjemné, není kádrování, ale stále jen a jen pravda, ač někdy velmi nepříjemná. Bohužel v počátku devadesátých let se na to zapomnělo. Dodnes neseme následky této nečinnosti. Píšu (často s problémy) natvrdo, bez obezliček. Píšeš "náš společný známý", ale už nenajdeš odvahu napsat jeho jméno. Proč?
Napsal jsem kolem šedesáti blogů na idnes, o čem se můžeš přesvědčit na http://vladislavsvoboda.blog.idnes.cz a budu psát dál - například o pomluvách Milady Horákové, které se nikdo za vás nezastal!

Určitě s mnoha mými blogy nebudeš souhlasit, ale to jak víš, patří k demokracii a svobodě slova. Tak jako já nesouhlasím s tvými názory - a to velmi.

Pryč od Říma

30. května 2014 v 12:08 | Přemysl Votava |  Jiní autoři

Lipany 30.května 1434

Jezdíme kolem Lipan, když jedeme od Prahy na Kolín. Jsou jen kousek, napravo od silnice, ten kopeček je i z auta viditelný. Je to místo, kde v neděli 30.května 1434 se střetla husitská polní vojska sirotčího a táborského svazu, pod velením Prokopa Holého, s vojsky panské jednoty. Husitská polní vojska byla poražena. Dnes památník této bitvy připomíná toto tragické místo pro české dějiny. Vítězství vojsk panské jednoty dokázalo to, co nedokázaly křížové výpravy. Bratrovražedný boj u Lipan umožnil návrat Zikmunda Lucemburského na český trůn. K odkazu Lipan se stále vracíme. Doba husitská je zakořeněna pevně v nás. To slavné Husovo " Pravda vítěz&iacu te; " je na prezidentské standartě. Jan Hus, Jan Žižka, Jan Želivský, Prokop Holý, to jsou osobnosti, ke kterým se obracíme, jsou trvalou součástí našich dějin. O jejich odkaz však musíme stále bojovat. Bránit jejich přední místo v české historii. Novodobým tvůrcům českých dějin vadí, jak jejich národní husitství, jejich vlastenectví i odvaha i to slavné rčení "Pryč od Říma". Husitské hnutí bylo inspirací pro naší kulturu. Ale také naši legionáři bojovali pod husitskými praporci. Husitství se stalo symbolem, pod kterým bojovali naši vojáci i za druhé světové války. Z hory Vítkov shlíží na Prahu Jan Žižka, před kterým se třásl a celá Evropa. A to je dobře.....

Připomenutí 130. výročí narození prezidenta E. Beneše událostí dne

28. května 2014 v 18:40 | převzato z webu čt 24 |  Aktuality

Duka: Kritika Benešovi nemůže vzít to, co pro tuto zemi udělal

Velikost textu:
28. 5. 2014 10:01, autor: kul, mldaktualizováno 28. 5. 2014 16:10
Praha/Sezimovo Ústí - Bez prezidenta Beneše by nebylo Českoslosvensko po druhé světové válce, řekl kardinál Dominik Duka při pietní slavnosti u Benešova hrobu. Duka připustil, že Beneš nebyl bez chyb, ale podle něj "kritika mu nemůže nikdy vzít to, co pro tuto zem, pro každého z nás vykonal". Edvard Beneš, který se narodil právě před 130 lety - 28. května roku 1884 - se do dějin zapsal jako druhý československý prezident. Jeho historická role v dějinách samostatného státu dodnes budí rozpory - zatímco jedněmi je považován za politika a diplomata evropského formátu, druzí mu vyčítají slabost a špatný politický odhad, když nedokázal čelit nástupu komunismu v roce 1948.
Benešovu památku u Černínského paláce uctili dnes i slovenský prezident Ivan Gašparovič spolu s českým protějškem Milošem Zemanem a jeho předchůdcem Václavem Klausem. Hlavy států přišly k soše Edvarda Beneše stojící u sídla českého ministerstva zahraničí a za nepříliš vlídného počasí k ní položili věnce. Klaus se pietního aktu dokonce zúčastnil v dvojroli - nejen jako bývalá hlava státu, ale i jako manžel velvyslankyně na Slovensku Livie Klausové. Ta se z titulu své funkce účastní návštěvy slovenského prezidenta a nechyběla ani na vzpomínce na československého prezidenta.
Edvard Beneš ve zkratce
Vystudovaný doktor práv a filozofie, který pocházel z 11 sourozenců, emigroval v roce 1915 kvůli činnosti v odbojové organizaci Maffie do Francie a až do roku 1918 byl generálním tajemníkem Národní rady československé. Jako dlouholetý blízký spolupracovník prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka se významně zasloužil o mezinárodní uznání československého odboje za první světové války a posléze i uznání samostatného státu.
Historik Jindřich Dejmek připomněl, že Benešova role při prosazování rozdělení středoevropské habsburské monarchie na jednotlivé národní státy, byla klíčová, možná nejvýznamnější z trojice představitelů Národní rady řídící československý odboj za první světové války. Na rozdíl od Masaryka a Štefánika totiž coby generální sekretář rady necestoval po světě - do Ruska či Spojených států - zůstával v Paříži. "Jednal nejprve s Francouzi - a Francie byla první stát, který přistoupil na radikální reorganizaci střední Evropy na konci první světové války - pak s Brity a nakonec s Italy o uznání národní rady," popsal Jindřich Dejmek. Po vzniku samostatné republiky zasedal Edvard Beneš v křesle ministra zahraničí a v letech 1921-1922 byl zároveň ministerským předsedou.
Druhá válka - neúspěch i triumf
Do prezidentského křesla byl zvolen 18. prosince 1935, v letech 1936-1938 neúspěšně usiloval o vyřešení sudetoněmeckého problému a zachování územní integrity státu. V září 1938 ustoupil nátlaku Británie a Francie a přijal mnichovský diktát. Poté abdikoval a odjel do zahraničí. V roce 1940 se stal československým prezidentem v exilu, po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti a přispěl k obnově osvobozeného státu.
Podle Jindřicha Dejmka neměl Beneš před zářím 1938 jinou reálnou možnost než orientaci na Francii - Sovětský svaz se v době stalinských čistek z mezinárodního pole stahoval a nacistické Německo s existencí samostatného Československa nepočítalo. Za okupace se však Benešovy schopnosti ukázaly klíčové pro další existenci státu. Působil jednak jako politický představitel Československa, hlavou exilové vlády byl spíše on než premiér Jan Šrámek a byl uznáván také jako hlava odboje - domácího i zahraničního. "V průběhu roku 1942 prosadil u Britů, pak u dalších mocností obnovu Československa v předmnichovských hranicích - což bylo velmi důležité. Do roku 1942 sice některé velmoci uvažovaly o obnově Československa, ale otázka hranic do té doby nebyla řešena," zdůraznil Dejmek.
přehrát video
130 let od narození Edvarda Beneše
Se jménem prezidenta Beneše jsou spjaty také často diskutované dekrety, které v letech 1940 až 1945 vydával v londýnském exilu i po návratu do vlasti a které se týkaly mimo jiné majetkových záležitostí zejména Němců a Maďarů na československém území.
Kardinál Dominik Duka při pietní slavnosti u Benešova hrobu: "Odvážím se zde tvrdit, že kdyby nebylo prezidenta doktora Edvarda Beneše, nebylo by Československa po druhé světové válce. A myslím, že je na místě si uvědomit, že kritika někdy oprávněná, někdy ne, mu nemůže nikdy vzít to, co pro tuto zem, pro každého z nás, vykonal."
Krátce poté, co svým podpisem v roce 1948 stvrdil komunistickou vládu Klementa Gottwalda, Beneš opustil Pražský hrad a spolu s manželkou Hanou se uchýlil na své sídlo v Sezimově Ústí. S městem je spjatá valná část života manželů Benešových, v roce 1930 si tu Edvard nechal postavit letní sídlo ve stylu jihofrancouzských domů. Abdikoval v červnu a zemřel 3. září 1948.

Podepsaly se kontroverzní metody agentur na výsledku voleb?

28. května 2014 v 15:31 | Převzato z webu LEV 21 |  Jiní autoři

Prohlášení Jiřího Paroubka k výsledkům voleb do EP

Přidáno 27.5.2014 10:56
Pro stranu LEV 21 byl výsledek voleb do EP neúspěchem. Již v sobotu, těsně po uzavření volebních místností, jsem o tom, i s provedením podrobné analýzy příčin tohoto nízkého výsledku, vedení strany informoval.
Hlavní vnější příčinou volebního výsledku strany LEV 21 bylo nepřipuštění strany do předvolebních debat. Tedy její nevýběr mezi tucet stran, jež se na základě velmi kontroverzní metody agentur pro výzkum veřejného mínění (STEM a Median), stanovením "volebního potenciálu", zúčastnily závěrečných debat. Tyto "výzkumy" marginalizovaly volební výsledek strany LEV 21. (Analýza viz podrobněji již v mém pátečním článku "Kulisy české demokracie opadaly" uveřejněném na serveru Vaše věc.)
Ihned po zveřejnění výsledků "průzkumu" v závěru dubna jsem byl připraven na protest stáhnout kandidátku strany LEV 21. Nemá smysl účastnit se volební soutěže, která není demokratická. Neučinil jsem tak jenom proto, že jsem bral ohled na naše sponzory, a také proto, že jsem chtěl využít volební kampaně ke zviditelnění strany. To vidím jako důležitou věc před podzimními volbami, jichž se strana LEV 21 zúčastní.
Výsledek voleb v ČR je debaklem stran jak tradiční levice (ztráta čtyř mandátů), tak tradiční pravice (ztráta tří mandátů). Spokojeni s posílením svých pozic z minulých voleb mohou být z parlamentních stran pouze středoví lidovci, kteří si polepšili o jedno křeslo. Vítězem voleb se mohou po právu cítit jen euroskeptičtí Svobodní. (S jedním mandátem budou ovšem v EP pouze okrajovou silou.) Vítěz voleb - hnutí ANO - je ovšem s 16 % hlasů králem ne jednookým, ale přímo slepým.
Prohrou celé české politické parlamentní elity je volební účast 18,2 %. Lidé mají pocit, že nemohou ve volbách nejen nic vyřešit, ale vlastně nemohou ani nic ovlivnit. Volby neměly, přičiněním parlamentních stran a velké části médií vč. ČT, ani žádné nosné a pro lidi pochopitelné téma. Ukázal se tak další pokles důvěry lidí v politiku i politiky.

Vzpomínka na druhého čs. prezidenta

27. května 2014 v 21:18 | Jaroslav Skopal

130 let od narození prezidenta Edvarda Beneše

Edvard Beneš se narodil 28. května 1884 jako nejmladší z deseti dětí v Kožlanech na severním Plzeňsku. V tomto roce jde tedy o kulaté výročí. Snad proto je letos tomuto našemu významnému politikovi a druhému prezidentovi Československa věnována poněkud větší pozornost než jindy. Český novinář Petr Zídek spojil před pár dny jeho jméno se slovem problém. Může za to hlavně skutečnost, že prezident Beneš je spojován s funkcí vykonavatele odsunu sudetských Němců po skončení druhé světové války. I slovo odsun představuje problém. Přísní kritici tohoto procesu raději používají termín vyhnání, který je blízký Němcům a Rakušanům.
Pravda je, že o řešení otázky, co s Němci z pohraničí, kteří se houfně přihlásili po mnichovské dohodě z konce září 1938 k Hitlerovi, se hovořilo mezi českými politiky a vojenskými složkami odboje v londýnském exilu ještě dříve, než bylo zjevné, že ve válce bude Německo poraženo. Nedá se však tvrdit, že by exilový prezident Edvard Beneš byl sám i strůjcem myšlenky odsunu. Podobně tomu bylo i s přípravou zpětného stíhání nacistických zločinů, kde se významně za český exil v Londýně již od roku 1942 angažoval Bohuslav Ečer. Ečer se věnoval právním otázkám budoucího stíhání těchto zločinů a přesvědčoval Angličany, že je to možné a opíral se přitom i o mezinárodní pakty.
Prezident Beneš se již v Anglii rád opíral o podporu Sokolů. O tom později po válce psal ve svých pamětech i Rudolf Lukaštík, člen výboru Československé obce sokolské, který se s prezidentem Benešem v Anglii občas stýkal a spolupracoval s ním.
Významnou událostí již poválečného roku 1946 bylo pro Sokolstvo na Moravě přijetí starostů moravskoslezských sokolských žup v letním sídle prezidenta republiky v Náměšti nad Oslavou 19. července 1946. V přijímací síni starobylého zámku se tehdy shromáždilo dvaadvacet sokolů a sokolek v krojích. Setkání pokračovalo na zasklené verandě a dále v zámeckém parku na čaji. Přítomni byli i vzdělavatel ČOS Antonín Krejčí, starosta ČOS Antonín Hřebík a paní Hana Benešová. Námětem rozhovorů, které byly uvedeny projevy vzdělavatele Krejčího a prezidenta Beneše, byly pohledy do nedávné minulosti od Mnichovské zrady v r. 1938, přes okupaci se všemi útrapami a oběťmi i se zhodnocením zahraničního odboje až po účast sokolů na něm. Prezident i tehdy vzpomenul odsunu našich Němců v roce 1946 a bylo patrné, že jej cítil jako vážný problém, který s ohledem na naše velké oběti se nedal jinak řešit.
Popsané setkání bylo součástí červencového výjezdu prezidenta republiky mimo Prahu, když krátce před ním, konkrétně 14. července 1946, navštívil i město Přerov.
Celé poválečné období bylo pro prezidenta těžké. Reálná možnost ovlivňovat důležitá politická rozhodnutí se zmenšovala. V únoru 1948 přijal demisi demokratických ministrů a pod výhrůžkami občanskou válkou a sovětského zásahu odsouhlasil Klementu Gottwaldovi jeho seznam nových ministrů. Někteří dnešní hodnotitelé těchto událostí říkají, že měl potom abdikovat. Stalo se tak až o něco později, když nejdříve odmítl podepsat nedemokratickou novou tzv. Ústavu 9. května. Zde se skutečně komunistům vzepřel. K jeho abdikaci na úřad prezidenta pak došlo 7. června 1948. Edvard Beneš byl v těch nejkritičtějších dobách roku 1948 již vážně nemocen. A tak se jeho čas naplnil již 3. září 1948, když zemřel v Sezimově Ústí.
Kritika, které je náš druhý prezident občas po tolika letech vystavován, mi připomíná i současnou kritiku jiného našeho bývalého a již zemřelého prezidenta Václava Havla. V obou případech vznášejí kritiku hlavně ti, kteří tehdy v rozhodných okamžicích dějin stáli mimo hlavní dění nebo se o něm jen dočítají. Řešit těžká dějinná dilemata není dáno každému.

Reakce Karla Janka na skončené volby

27. května 2014 v 11:36 | Karel Janko

Výzva

Vážení přátelé, bývalí i současní bratři a sestry.
Na den právě ukončených voleb jsem čekal více jak dva roky. Nebudu ani nechci komentovat jejich celkový výsledek, ani úspěchy či neúspěchy jednotlivých stran. Konstatuji však naprostý nesoulad mezi zájmy a postojem většiny politiků a většinovým míněním českého národa. Jako v minulých případech zvítězil kapitál a jeho demagogové. Národní i sociální potřeby občanů jsou druhořadé.
Protože považuji za potřebné a nutné s tímto stavem skončit, obracím se na každého z vás s touto výzvou k jednotě strany .
Zapomeňme na všechny dosavadní spory, partajní příslušnost, osobní animozity a jiná negativa a zasedněme ke společnému stolu. Na podzim t.r. chci uspořádat řádný sjezd strany. Pro její další fungování mám připravený plán, na kterém v současné době pracuji.
Prosím, dejte mi vědět, jaký je váše stanovisko, případný program pro realizaci.
Přeji všem pohodu a v našem věku i pevné zdraví.
S pozdravem Ing. Karel Janko

Film 7 dní hříchů byl veden jednostranným pohledem

24. května 2014 v 21:11 | Přemysl Votava

Film do značné míry zkreslil konec války

Vážení,
od konce 2.světové války uplynulo 69let. Poslední pamětníci té doby odcházejí. Žijících válečných hrdinů, kteří prošli frontou, jsou již jen hrstky. Kdo z mladé generace dnes něco ví, či dokonce má objektivní informace o Mnichovu, o zabrání českého pohraničí, o Terezínu, nebo o československé zahraniční armádě, o jednání na Jaltě, v Postupimi, atd.

Film do značné míry zkreslil konec války. Nebyl vyvážený, objektivní. Češi jsou v něm vykresleni jako ti, kteří vyvolali na konci války násilí proti pokojnému německému obyvatelstvu. Neříkám, že se takové věci nestávaly, ale byly to činy, které byly i tehdy nelegitimní a byly i trestné. Byl konec války, lidé si vyřizovali mnohdy své účty. Tak to bývá na vždy konci válek. Německá armáda ustupovala a za ní zůstala zpustošená země, ale i hořící Praha, v lesích se pohybovaly zbytky německých vojsk a tak hořely i samoty v Beskydech.
Film byl veden jednostranným pohledem. Lidé neznalí historie tomu uvěří, asi to bylo cílem tohoto filmu uvedeného na ČT. Poslední titulek dokonce hovoří o " vyhnání německého obyvatelstva....". Správný historický výraz zní "odsun německého obyvatelstva". Slovo vyhnání používají sudetoněmecké organizace. ČT jim slovem "vyhnání" přihrála.... Jak asi víte, odsun byl proveden na základě dohody vítězných mocností. Tedy USA, Británie a SSSR. Byl to i důsledek Mnichova a Protektorátu. Přibližně 250.000 občanů Československa bylo za okupace popraveno, umučeno, či padlo při osvobození naší vlasti. To nezaznělo. Ani připomenutí vyvraždění Lidic, Ležáků, Javo říčka... Dnes vlastenectví se nenosí. Hrdinové stojí v koutě. Není mi lhostejné, jak je vytvářena novodobá česká historie. Film 7 dní hříchu takovým činem je.
S pozdravem Přemysl Votava (Praha 11)

K návštěvě prezidenta Joachima Gaucka v ČR

23. května 2014 v 14:18 | Jaroslav Vodička na webu ČSBS |  Jiní autoři

Projev předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky, přednesený dne 18. května 2014 na Terezínské tryzně

22.05.2014 11:42
Vážený pane premiére, vážení ústavní činitelé, dámy a pánové, milí hosté, chlapci a děvčata, sestry a bratři,
nejhorší v životě je lhostejnost. Nicnedělání. Nejdůležitější je o něco snažit, zapojit se, spolupracovat, být součástí společnosti, světa. Myslím, že touto myšlenkou se řídili i čeští vlastenci, kteří prošli branami Malé pevnosti Terezín, z nichž mnozí skončili život na zdejším popravišti či byli umučeni. Podobně jako Židy do terezínského ghetta je sem nahnali pochopové, věrní služebníci nacistického Německa.
Máme za to, co se v těchto místech odehrávalo, po celé další generaci Němce nenávidět?! Říkám jasné Ne!, neboť nenávist není řešení. Střední Evropa byla po etnické stránce vždy mimořádně složitým prostorem, v němž problémy soužití a konflikty národů, národnostních menšin trvaly více jak tisíciletí. Až do tragédií, které předcházely druhé světové válce, pokračovaly v jejím průběhu i nedlouho po jejím skončení. Každá taková hrůza nutila její obyvatele hledat novou, byť mnohdy vratkou formu soužití, porozumění, tolerance a spolupráce.
To je také jeden ze stěžejních důvodů, proč jsem uvítal návštěvu německého prezidenta Joachima Gaucka v naší zemi. Vím, že řadě lidí to nebylo pochuti. Jeho pobyt u nás právě ve dnech výročí Českého národního povstání a v předvečer výročí konce druhé světové války pokládají div ne za rouhání. Podobně reagovali před dvěma lety na jeho návštěvu Lidic. Stejně jako tenkrát i dnes jménem Českého svazu bojovníků za svobodu prohlašuji, že si gesta spolkového prezidenta nesmírně vážíme. Členové našeho svazu, který sdružuje účastníky národního boje za osvobození ve druhé světové válce, jejich rodinné příslušníky, pozůstalé a sympatizanty, jej vítají jako vstřícný krok, jako naději pro budoucnost. Ze strany Joachima Gaucka zajisté vyžadovalo nesmírnou odvahu připomenout i temné kapitoly vzájemných dějin, jakými byla nacistická okupace českých zemí v roce 1939, k jejímuž konci o šest let později přispělo i povstání českého lidu. Při návštěvě míst nasáklých krví našich vlastenců přiznal, že pro něj není samozřejmostí, že na nich dnes může stát. "Považuji to za dar a děkuji vám za něj," nechal se slyšet. To dokáže jen člověk s vysokým morálním kreditem, člověk, který má upřímnou snahu vztahy Čechů a Němců urovnat.
Zejména vy, kteří máte výhrady vůči návštěvě německého prezidenta pro nás tak posvátných míst, připomínajících hrůzy okupace chci poprosit, zamyslete se nad jeho slovy a přijměte i vy jím na znak přátelství podávanou ruku. Současná notně rozbouřená Evropa potřebuje klid a mír. My, kteří žijeme v jejím srdci, máme - poučeni minulostí - povinnost již nikdy nepřipustit, aby byla zničena, aby meč, tedy násilí, opět zvítězilo nad duchem, kdekoliv na starém kontinentu, kdekoliv ve světě. Mír nemáme zajištěn jednou pro vždy. Musíme se o něj každodenní prací zasazovat.
Na internetu jsem si pročítal diskusi k návštěvě německého prezidenta v České republice. V jednom z ohlasů jsem se dočetl, že "je skutečným symbolem pokání a projevu úcty k obětem". Souhlasím.
Dovolte, abych závěrem jménem ČSBS připojil symbolický podpis pod slova prezidenta Miloše Zemana, který prohlásil: "Ponechejme minulost historikům, protože ji nemůžeme ovlivnit. Politici se mají zabývat budoucností." Proto také ruku podanou německým prezidentem Joachimem Gauckem přijímáme.
Děkuji za pozornost!

Vladimír Hučín komentoval dění na Ukrajině již 8.5.2014

21. května 2014 v 22:46 | Převzato z Parlamentních listů

Čtverka na kandidátce KAN

Exdůstojník BIS Hučín popsal klíčovou metodu ruské tajné služby na Ukrajině

8. 5. 2014 12:00
ROZHOVOR "Vladimir Putin je bývalým důstojníkem KGB, a to je třeba mít na zřeteli. Je to mimo jiné specialista na dezinformace a na vyvolávání provokací. Z vlastní zkušenosti vím, co to jsou za lidi a čeho jsou schopni. Poznal jsem jejich metody v 70. a 80. letech, kdy jsem se militantními prostředky angažoval proti okupaci vojsky SSSR," říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín.
Exdůstojník BIS Hučín popsal klíčovou metodu ruské tajné služby na Ukrajině
Foto: Archiv VH
Popisek: Vladimír Hučín

reklama


Anketa

Jaké řešení doporučujete v případě východní Ukrajiny?
hlasovalo: 30321 lidí

Na východě Ukrajiny to už několik týdnů vře. Proruští radikálové obsazují budovy v Doněcku a Luhansku, ovládli Slavjansk, násilí je hlášeno i z Charkova. Lze ještě nějakým způsobem zabránit většímu násilnému konfliktu?
Celá anexe části Ukrajiny byla dlouhodobě připravována a je realizována za pomoci zpravodajských služeb Ruska. Tyto tajné služby vynikají neuvěřitelnou rafinovaností. Konflikt bude gradovat a dosavadními prostředky ho nebude možno zastavit. Ovšem to neříkám nic nového.
Je podle vás Ukrajina ve fázi, kdy reálně hrozí její rozpad?
Rozpad v daném případě hrozí. Tak trochu ale spoléhám na to, že Ukrajina má osobnosti, které mohou motivovat k sjednocenému protiruskému odporu. Já jsem vždy Ukrajincům tak trochu záviděl jejich protikomunistický odboj a osobnosti, které ho vedly.
Myslíte, že většina ruskojazyčných obyvatel jihovýchodní Ukrajiny chce žít v Rusku?
Infiltrace proruských vlivových skupin do událostí na Ukrajině je aktivizována na maximum. Jde jim o vyvoláni dojmu, že k Rusku se přiklání stále více obyvatelstva.
Rozporuplné emoce budí zveřejněný snímek medaile "Za navrácení Krymu", kterou údajně ocenila Moskva ty, kdo se zasloužili za anexi poloostrova v Černém moři. Vyznačené datum zahájení operace 20. února 2014 podle jedněch odkazuje k podílu Kremlu na krveprolití v Kyjevě. Jiní ale vše označují za podvrh. Co si o tom myslíte?
Rusko potřebuje dostat také pod svůj vliv vojenské a strategické lokality Ukrajiny. V tomto nekalém boji využije vše a použije i metodu Trojského koně. No a medaile za tyto "zásluhy" je součástí těchto zločinných aktivit Ruska.


Vrchní velitel sil NATO v Evropě Philip Breedlove si už nemyslí, že by pravidelná ruská armáda chystala vpád na východ Ukrajiny. K tomu, aby Moskva dosáhla svého, podle něj stačí dosavadní taktika, tedy podněcování nepokojů a separatistických tendencí. Jak to vidíte vy? O co Rusku v celém tomto sporu jde?
Na tomto případě je vidět, jak je problematika extremismu důležitá a jak lze tento fenomén využít. Metoda Trojského koně je zde uplatňována v tom nejhorším slova smyslu.
Vrchní velitel amerického letectva Herbert J. "Hawk" Carlisle hovoří o tom, že ruské vojenské letectvo zesiluje špionáž nad Pacifikem. Co to podle vás znamená?
Zesílená činnost ruského letectva nad Pacifikem je logickým projevem dané situace. V daném případě je pro nás i velmi důležité, že jsme v NATO.
Co vlastně soudíte o Vladimiru Putinovi? Jak byste ho charakterizoval jako politika nejen v souvislosti s děním na Ukrajině?
Vladimir Putin je bývalým důstojníkem KGB, a to je třeba mít na zřeteli. Je to mimo jiné specialista na dezinformace a na vyvolávání provokací. Z vlastní zkušenosti vím, co to jsou za lidi a čeho jsou schopni. Poznal jsem jejich metody v 70. a 80. letech, kdy jsem se militantními prostředky angažoval proti okupaci vojsky SSSR. Nakonec je to i součástí filmu Sametoví teroristé, který dostal na světovém filmovém festivalu Berlinale cenu diváků. V tomto hraném dokumentu natočeném před dvěma lety hraji hlavní roli, varuji před Ruskem v průběhu scény, kdy je rekonstruována moje protisovětská akce z r. 1973 za pomoci v noci vypouštěných balonů s protisovětskými texty. Zkušenosti s infiltrací ruských agentů jsem získal také i po r. 1989 jako důstojník BIS s desetiletou praxi. V té době jsem na konkrétních případech upozorňoval na vliv ruských tajných služeb na levicové extremisty včetně KSČM. I tady v ČR je vidět, jak najednou ožívají komunistické zločinecké struktury představované osobami např. typu Ludvík Zifčák, Epanastatis Prusalis apod. Levicovými extremisty, kteří mají za sebou zpravodajskou činnost ve prospěch KGB.


Putin vyznamenal za šíření "objektivních a profesionálních" informací o záboru ukrajinského Krymu tři stovky ruských novinářů. Do jaké míry podle vás média, ať už ruská, či západní, referují pravdivě o situaci na Ukrajině?
K ruským mediím jsem značně rezervovaný. Redaktoři pracující pro ruské zájmy jsou většinou vlivové osoby mající kontakty na ruské tajné služby. Určitě více věřím západním médiím.
Jak hodnotíte prozatímního ukrajinského prezidenta Oleksandera Turčinova a premiéra Arsenije Jaceňuka?
Prozatímního prezidenta Ukrajiny hodnotím pozitivně a stejně tak hodnotím premiéra. Jsou ve velmi vyhrocené situaci a těžko jim radit. Také mi vadí, že ruská média a prokomunisticky smýšlející tisk v ČR dehonestují Stepana Banderu, který proti komunistům řadu let bojoval, bojoval i proti německým nacistům, trpěl v koncentračním táboře a byl zavražděn agenty KGB. Zdejší veřejnost vychovaná komunistickými seriály typu Major Zeman je, jak vidět, nepoučitelná a snadno akceptuje ruskou propagandu. Bohužel naše nedostatečně kontrolovaná tajná služba (BIS) dlouhodobě paralyzovaná takovými jedinci jako je Jiří Růžek, Jiří Lang (zodpovědni za neobjasnění závažné trestné činnosti extremistického charakteru) se může tak nanejvýš účelově zaštiťovat zákonem o utajovaných skutečnostech. Nezpůsobilost BIS jsem si mohl nakonec vyzkoušet sám na vlastní kůži.
Co vztahy Ruska a Česka? Jak moc utrpěly v souvislosti s českým postojem k ukrajinské krizi?
Jak moc utrpěly vztahy mezi námi a Ruskem, nedovedu zatím vyhodnotit.
Na závěr bych se vás zeptal ještě na evropské volby, ve kterých kandidujete na čtvrtém místě kandidátky Klubu angažovaných nestraníků, jehož jste místopředsedou. Jaké je hlavní téma vaší strany? Čím chcete oslovit voliče?
KAN nikdy nezklamal a ani teď nezklame. Co si myslíme? Evropa ano, Putin nět! Euro ano, ale až na to budeme mít. A co víc? Místo kmotrů máme ideály - Masaryk říkal humanitní ideály. V KANu jsou lidé, kteří v nejtěžších dobách prokázali, že si nenechají přerazit páteř a že jim jde o vyšší princip mravní. Podrobnosti si každý může najít na stránkách KANu.

I maminka se zapojila do volební kampaně své dcery

21. května 2014 v 22:04 | Jaroslav Skopal vybral z došlé pošty |  Aktuality

a vyzvala své kolegy k podpoře Michaely Šojdrové (KDU-ČSL)

Dopis zaslaný kolegům z ročníku zní
"Vážené kolegyně a kolegové, doufám , že se nebudete zlobit, když Vám posílám prosbu mé dcery a dlouholeté aktivní členky Klubu UNESCO Kroměříž k podpoře její kandidatury do parlamentu EU. Viz příloha. Na Slovensko jen pro informaci. Samozřejmě s plným respektem k Vašemu rozhodování.
S pozdravem MUDr. Eva Nováková
Klub UNESCO Kroměříž
Riegrovo nám. 149
767 01 Kroměříž"
A zde je příloha: