Září 2014

O Českých aeroliniích

29. září 2014 v 18:52 | Jan Čech na blogu R.Hedvíčka |  Jiní autoři

Co Neviditelny pes odmitl uverejnit...

Dnes v 15:01 | Jan Cech | Clanky jinych autoru
Poznamka R.H.: Dle autora Neviditelny pes odmitl uverejnit tento clanek. Asi strachy serou do gati. S autorem soucitim, moje vlastni clanky jsou na udajne svobodnem Neviditelnem psu na indexu zakazanych uz aspon 15 let. Fuck them. R.H.
Čechoviny 123
Po tomto pokračování čechovin budu opět nařčen z uplakanosti, ublíženosti a já nevím z čeho ještě. Ale přátelé vězte, že situace Českých aerolinií nezadává důvod k jásotu a již vůbec ne k optimismu. Včera jsem byl na setkání "létajících důchodců" , čili bývalých pilotů, navigátorů a stevardů ČSA. Nebylo to veselé setkání, tomu věřte! Většina z nás na letišti ztrávila celý život a většina své povolání a potažmo letadla milovala a miluje. Je to na tolik specifické prostředí, že buď ho člověk miluje a nebo odejde. A tak všichni velmi těžce nesou, jak neumětelové, kteří si říkají manažeři podnik zruinovali.
Zvykl jsem si, že podle diskuzí pod mými články nejlépe situaci u ČSA, potažmo na letišti rozumí ti, kteří se zásadně nepodepisují a nikdy tam nepracovali. Ale, nechť!
Nejstarší společnost, respektive, jedna z nejstarších prožívá agonii. Politické strany prostřednictvím nastrčených šašků vyvedli peníze z podniku, který i za komunistů vozil plná letadla. Díky fantastickému servisu na palubách našich letadel, to byl vyhledávaný dopravce a dnes?
Není to tak dávno, co Moreels vykládal v televizi, jak je dobře, že ČSA opustilo trhy v Západní Evropě a že se stalo specialsitou na země bývalé říše zla. Nechtěně tento "odborník" na leteckou dopravu (před tím ředitel Tatra banky) potvrdil kulatost Země: Vysr… jsem se na Západ a hov… přiletělo z Východu. Je to starý dětský vtip z dob komunistů, ale jak vidno platí stále.
Připadalo mi veselé, když se ze soudruha náměstka ing. Kůly stal pan vice prezident ing. Kůla. Přestaly mu čouhat ze zadní kapsy hřeben a občanka a přestal dbát na vypracování zprávy o styku s cizincem po služení cestě. Když se stal prezidentem ČSA začal o sobě skromně tvrdit, že je rozeným manažerem, všichni jsme se tomu smáli. Dnes bych se mu za to chtěl omluvit! On byl posledním przidentem, pod jehož vedením aeroline vydělávaly.Nechal totiž na vedoucích funkcích pracovat lidi, kteří tomu rozumněli, protože to dělali léta.
Když vyhodili lampasáka Tvrdíka z ministerstva obrany pro neschopnost, dostal jako trafiku České aerolinie.Ten sebou přitáhnul bandu kamarádů lampasáků, kteří absolutně netušili o čem je provoz letecké společnosti a tak si najali spoustu poradců. Vrcholným zeleným mozkem byl kádrovák RSDr Dušan Ryban, moderněji vice prezident pro personalisitku. Ten měl ve své kanceláři na zdi maskovací síť a RPG. Zda bylo funkční, čert ví, ale napadlo mě, že při příležitosti návštěvy Amerického prezidenta jsme mohli po pravdě udat rozvědce, že na letišti jeden magor má funkční RPG a jako doktor komunistických věd je odhodlán ho použít. To by byl tanec!
A začaly se dít věci! Nakupovala se letadla pro která nebyly linky, Airbus slíbil, že zaplatí volební kampaň socanům, tak se objednaly Airbusy i když do té doby byla společnost zavedená na Boeingy. To znamenalo nový výcvik posádek, mechaniků a přestavba výcvikového střediska. To všechno stálo milióny. Nákup Airbusů na dluh stál miliardy.
Jednou v noci jsem jel z práce a na odbočce na Starém letišti se houpal služební bavorák na zábradlí a vedle něj se motal soudruh voják Tvrdík. Zastavil jsem, jestli nepotřebuje pomoc, ale on "úplně střízlivý" zahuhlal něco v tom smyslu, že už klukům volal a že je v pořádku. Asi volal svému kámošovi od Barkové Standíkovi, t.č. ministru vnitra, protože jízda pod vlivem návykové látky a zničení služebního auta za milióny se vyřešilo domluvou. Po té, co tento odborník na lázně, ministerstva a aerolinie byl vyhozen, stal se úspěšným volebním lídrem socanů, kteří volby tehdy prohráli a kde vynikal v držení deštníku Paroubkovi.Dnes je prezidentem Česko-Čínské obchodní komory, k čemuž ho předurčují jeho jazykové schopnosti: umí česky a sprostě. Ostatně na lingvisty má ČSA štěstí, korejcům aerolinku prodával odéesák Fišer, jehož čeština je bezchybná, jiný jazyk bohužel, neumí.
Když po lázeňském odborníkovi Tvrdíkovi nastoupil super manažer Lašák (většina podniků, které zachraňoval, zkrachovala a Keller ho vyhodil), který vyhazoval miliony za sebeprezentace a změnil aerolinie na realitní kancelář, protože prodal, co mohl a vytahoval se jak skvělý manažerský projekt to je. Rozdával zmrzlinu a pořádal módní přehlídky a podnik zkomíral. Když nastoupil, tak na prvním setkání se zaměstnanci (5 mil Kč) prohlásil, že prioritou je vyřešit obnovu dálkové flotily. Ano splnil, co slíbil: dálkové mašiny prodal, stejně tak i sloty na JFK, Montrealu a Torontu. Sice mudrlanti věděli, že A 310 prodělává i když létá plná, pak ale nevím proč s tímto typem létá do Evropy AirTransat Canada.A hlavně se taková věc většinou řeší nákupem jiné techniky a ne rušením linek, které létají plné.
Od Tvrdíka dál všichi prohlašovali, že budou restruktualisovat podnik. A s tím to je jako s Bohem, všichni o tom mluví, ale nikdo neví, co to je.
Pan Janoušek měl osobního bankéře, který se jmenuje Dvořák. Za vzorné služby mu věnoval ČSA. Pak se zjistilo, že zrovna toto není jeho parketa, tak šel řídit Letiště Praha. Ani tam to nebylo to pravé ořechové, tak se založil Aeroholding a tam už bylo jedno, kdo tam sedí. A pan Dvořák přitáhnul ze Slovenska svého kamaráda Belgičana Moreelse, který se uvelebil v křesle prezidenta ČSA. Nevím, jaký byl bankéř, ale letecké dopravě rozumněl asi jako já bankovnictví. Ale top manažer nemusí znát všechny taje podniku, který řídií, ale musí mít kolem sebe lidi, kteří tomu rozumějí, což on neměl. Například vice prezident pro marketing byl na slovo vzatý odborník, který v této funkci přivedl ke krachu maďarský Malev. Když po několika létach, kdy slavnostně otevíral a pak zase méně slavnostně rušil linky, byl nahrazen Zemanem, který se v této funkci neosvědčil u letiště Praha a jeho největším počinem bylo, že mě vyhodil z provádění po letišti, protože jsem údajně představoval pro letiště Praha permanentní nebezpečí. Osud letiště a později ČSA mu tak ležel na srdci, že v září odešel údajně za lepším.
Aerolinie prodávají letadla, aby je obratem opět nakoupily (ATR 72), zahajují nesmyslné linky, kdy v ATR v kraválu a nepohodlí musí sedět cestující více než dvě hodiny a kafe a čaj jsou mizerné, protože na palubě nejsou kávovary, ale pouze várnice s horkou vodu, která je půl hodině vlažná. Ale za to je tam jeden záchod pro sedmdesát cestujících a v zimě na záchodech si neumyjete ruce, nádrž na vodu se nesmí napouštět, protože není vyhřívaná. Proto o linku do Goteborgu bude švicuňk! Nějak koumesům od ČSA nedošlo, že ATR (Avion Transport Regionale)´je letadlo, jak z názvu patrno, pro regionální linky. Většinu destinací odkud aeroline odešly, létají jiné aerolinky, mají plno a vydělávají, čím to asi bude? Krátkou dobu u ČSA působil ekonom ing. Novák, který spočítal že počet neprovozních zaměstnanců na jedno letadlo je neúnosný, byl zdaleka největší ze všech evropských společností. Tento pán vůbec viděl do ekonomie podniku víc než různí Mejstříkové, kteří sedí v tolika dozorčích radách, že ani netuší v které zrovna jsou. Proto musel rychle odejít.
Poslední ekvilibristikou je prohlášení Babišových poskoků, že od začátku září dostali podnik do černých čísel! Ještě ani nevědí, kde jsou v APC záchody, ale už za dvacet dní to geniálně zvládli.
Je to smutné vyprávění, ale nic veselého mne opravdu nenapadá.

Hymna a vlajka Nového Ruska

29. září 2014 v 18:22 | zaslal Přemysl Votava |  Jiní autoři

Ze slovanského světa

http://www.youtube.com/watch?v=qmVyy4v6qRE&feature=youtu.be

Гимн Новороссии "ЖИВИ, НОВОРОССИЯ!"

38 541
Publikováno 2. 7. 2014
Гимн Новороссии. Братья Золотухины. Луганск 2014

Гимн со словами здесь: http://youtu.be/bzjTphFbFQs

Kandidátka s převahou žen

25. září 2014 v 19:33 | Karel Doskočil |  Jiní autoři

Zpráva z ČSNS Kladruby nad Labem


O maržích a Ukrajině

25. září 2014 v 11:46 | Jiří Paroubek v tiskové zprávě

Drahé potraviny v hypermarketech a důsledky války o východní Ukrajinu

Nepřiměřené obchodní marže u základních druhů potravin v obchodních řetězcích

Přidáno 24.9.2014 15:17
Když jsem před více než dvěma lety upozorňoval na to, že ceny základních druhů potravin jsou v českých obchodních řetězcích až o třetinu vyšší než v německých, nemluvě pak vůbec o poměru v kvalitě zboží, nikoho to příliš nevzrušovalo. Tehdejší pravicová vláda se necítila povinována zasahovat a ÚHOS se zabýval "vyššími záležitostmi".
Podle údajů Potravinářské komory ČR dosahují ceny základních druhů potravinářského zboží následující obchodní marže (tedy obchodní přirážky k nákupní ceně): rohlík: 36 %, litrové polotučné mléko: 41 %, máslo: 50 %, lovecký salám 51 %, eidam 76 %, tvaroh 100 % a ochucené sýry dokonce 107 %.
Je zřejmé, že tyto obchodní marže jsou skutečně až neslýchaně vysoké a není proto divu, že se rozdíly mezi českými a německými cenami základních druhů potravinového zboží nezmenšují, ale spíše naopak. Vláda a ÚHOS by měly hledat cestu, jak tuto situaci urychleně napravit a jak dostat obchodní marže obchodních řetězů na úroveň obvyklou například v Německu, Rakousku nebo jiných zemí západní Evropy.

Jiří Paroubek

Důsledky opotřebovávací války na Ukrajině

Přidáno 24.9.2014 16:20
Opotřebovávací válka, která je na Ukrajině vedena, má krom mnoha obětí na životě i vážné ekonomické důsledky. Ukrajinský ministr financí Šlapak předpokládá, že se ekonomika jeho země letos propadne o 6 % HDP, a to by ještě považoval za dobrý výsledek. (MMF odhaduje propad Ukrajiny o 6,5 %.)
Šlapak i Jaceňuk předpokládají, že v příštím roce by ukrajinská ekonomika mohla vykázat 2% růst, a to díky balíčku nových daňových opatření. Takováto předpověď se v současné situaci však jeví jako nesplnitelný sen, nikoli jako střízlivý odhad stojící na reálných základech.
Připomeňme, že Ukrajina stojí oběma nohama ve státním bankrotu a aby se z této hrozby dostala, potřebovala by zhruba 250 - 300 miliard eur, dále potřebuje desítky, možná dokonce stovky miliard eur na vybudování fungující infrastruktury, která je nezbytným předpokladem k tomu, aby země přilákala zahraniční investory, a ještě další stovky miliard potřebuje Ukrajina na modernizaci průmyslu národního hospodářství.
Tyto peníze ale Ukrajina nemá a těžko je může dostat od EU, která je také nemá. A půjčka ve výši 17 miliard dolarů, kterou na obnovu hospodářství poskytl MMF nebo půjčka 200 milionů dolarů, kterou Ukrajině poskytne Kanada, její problémy ani v nejmenším nevyřeší.

Jiří Paroubek

Kde kandiduje ČSNS

25. září 2014 v 11:37 | Michal Klusáček |  Jiní autoři
Vážení,
Michal Klusáčeksdělujeme Vám, že v komunálních volbách v roce 2014 bylo pro volby do zastupitelstva hl. m. Prahy ve spolupráci s ČSNS 2005 vytvořeno Sdružení nezávislých kandidátů a ČSNS 2005, které nese název Řešení pro Prahu - STOP nízkoemisní zóně, zrušit modré zóny, MHD zdarma - www.reseniproprahu.cz. Na této kandidátce kandidují kromě nezávislých kandidátů a předsedy Strany rovných příležitostí pouze členové ČSNS navržení ČSNS 2005. Dále ČSNS kandiduje samostatně v Kladrubech nad Labem. Koalice ČSNS a ČSNS 2005 s názvem Vize Národních Socialistů kandiduje v Českých Budějovicích a Vize pro změnu ve Strakonicích kandiduje ve Strakonicích.
Věříme, že nás ve volbách podpoříte.
S pozdravem

Ing. Michal Klusáček, předseda ČSNS

Putinově paranoidnímu jednání je zapotřebí rozumět

24. září 2014 v 17:30 | Vlastimil Podracký na bigblogeru Lidovek |  Jiní autoři

Co dál s Ruskem?

pondělí 22. září 2014 11:43
Vypadá to, že sankce slouží k ekonomickému odpojení od Ruska. Nebudu zde spekulovat o tom, koho více poškodí, ale jeden výsledek je zřetelný: ekonomická izolace, tedy přesně to, co je proti zásadám volného trhu a hlavně proti garanci míru na základě vzájemné ekonomické závislosti.
Rusko zcela nutně bude hledat ekonomické partnery jinde ve světě a přestane Evropu potřebovat. Vnitřní sílu ukáže Rusko tenkráte, když se mu podaří evropské výrobky nahradit vlastním průmyslem a vytvoří soběstačné zemědělství. Ke všemu má předpoklady. Potom mu vlastně sankce pomohou se stát soběstačnějším, což posílí i nezávislost jeho jednání. Sankce jsou tedy vlastně na jedno použití, podruhé už nebude na co sankce dávat. Země se rozejdou a místo spolupráce budou budovat nepřátelství.
Chování Ruska v případě anexe Krymu je přece jen trochu moc i v tomto světě, kde je možné ledasco. Přímou anexi neudělala velmoc už od války. Je vidět, že Putin si nebere servítky a dělá, co se mu zlíbí. Posunul zase příčku svévole o jeden stupeň dál. Chápu, že je potřebná nějaká reakce.
Ohledně podpory povstalců na východě Ukrajiny se zase tak moc neodchýlil od zaběhnuté praxe. Podpora povstalců, dokonce i přímým zásahem leteckých sil (třeba v Libyi) je běžnou věcí a řekl bych, že už patří i do standardů mezinárodních vztahů. Přesto bych řekl, že je zapotřebí spíše tento konflikt urovnat, protože odpojení Ruska od Evropy bych viděl velice kontraproduktivní.
Ekonomické bloky
Rusko se už stalo členem BRICS a vytváří svoji těsnější ekonomickou oikumenu. Odpojení ukrajinského hospodářství od Ruska a připojení k EU, které viděl Janukovič jako kontraproduktivní, se uskutečnilo násilně a Ukrajina se už do Euroasijského společenství nedostala; víceméně proti ekonomické přirozenosti se dostala do závislosti na EU.
Ale musíme si uvědomit, že to byla převažující vůle Ukrajinců, kteří měli dost ruského poručníkování, a poněkud romantizující vzor Evropy je opravdu získal. Bohužel toto opojení nesdílí dostatečně veliká část obyvatel, nevím sice jak velká (někdejší zvolení Janukoviče ukazuje asi na polovinu) a dosti nestálá. Toto "odpojení" z přirozeného prostředí východní Evropy bylo opravdu krvavě zaplaceno a ekonomicky bude ještě stát mnoho. Je otázkou, zda to nakonec neskončí fiaskem a obrovskou deziluzí.
Putin už vyhlásil cla na ukrajinské výrobky platící od doby, kdy Ukrajina otevře bezcelní zónu s EU. Taková cla nejsou svévole, je to nutné opatření, nemohou být obě hranice otevřené, není možné, aby do Ruska plynuly neproclené výrobky z EU Ukrajinou jako tunelem. A to zvláště ty, na které je embargo.
Co se stane, když evropské státy budou stále platit za ruský plyn, ale Rusko nebude kupovat evropské výrobky, ale čínské? Zakázat vyvážet výrobky do Ruska, od kterého se odebírá energetická surovina, je nesmysl, který nebere na zřetel, že je přece nutno za plyn něčím zaplatit. Takové záporné saldo zahraničního obchodu přece nemůže zůstat bez následků, určitě by ekonomové měli k tomu nějakou teorii, nicméně alespoň připomenu, že to také může skončit vysokým dluhem. Jak se do takové situace hodí zákaz bankovních převodů, nevím, ale asi je to pěkná hloupost.
Ekonomické poškozování Ruska, je buď opravdu mánie, která má v pozadí špatné svědomí NATO, že nemůže vojensky zasáhnout na Ukrajině, byť se jeho někteří členové zavázali na základě Budapešťského memoranda hájit územní celistvost Ukrajiny, nebo je to cílená akce, dlouho připravovaná či alespoň vytoužená.
Rusko, zvláště když bude oslabené, skončí v náručí Číny. Neoslabí se tím euroamerický blok? Není lepší mít Rusko přivázané hospodářsky k Evropě jako doposud?
Představme si hranici ekonomických bloků na východní hranici Ukrajiny: Na jedné straně euroamerický blok s vězeňskou koulí Ukrajiny na noze; zvláště si představme východní Evropu doplácející na přerušení obchodu s Ruskem a její neschopnost se nějak hospodářsky uplatnit na obsazených trzích západního světa, odsouzenou poskytovat jen levnou pracovní sílu a tím pádem stále nespokojenou se svým zařazením ve světě. Na druhé straně poměrně slabý Ruskem vedený Euroasijský blok přivázaný k hospodářství Číny, zavlékaný stále více do Čínské politiky, která pomalu začne expandovat, nejprve na jakési ostrovy ve východočínském moři, potom na jiné ostrovy, zvláště velké, třeba Taiwan atd., a to všechno kryto ruskými sofistikovanými zbraněmi. Je to účelné?
Zastavte Putina!
Člověk, který zažil kdysi okupaci sovětskými vojsky a dnes se dozví, že Putin anektoval Krym a na východ Ukrajiny poslal vojska, si může bez dalších znalostí aproximovat, že sověti jsou znovu na postupu a Putin, nástupce Brežněva je opět na pochodu do střední Evropy. K tomu stačí zjednodušující a zvrácená teze, že Rusko bylo vždy válečnické, vždy všechny ohrožovalo, vyvolalo světové války, zatímco ostatní, třeba Francouzi a Němci (zvláště nacisté), byli beránci a oběti tohoto molochu, hodní a mírumilovní, kterých se bát nemusíme. Samé nesmysly, ale bohužel dnes jakoby lidé nemysleli, a celé to válečnické šílenství je logicky naprosto mimo mísu.
Putinově paranoidnímu jednání je zapotřebí rozumět. Pokud chce taková oslabená země závislá na vývozu surovin být nějak samostatná a vystupovat jako velmoc, musí zbrojit. Nelze vidět, že Rusko je vlastně oproti NATO neobyčejně slabé. Vidět ruskou vojenskou sílu a nevidět jiné, je zase jen propaganda k vyvolávání fobií. Rusové se snažili vždy o nějaký oddělující prostor pro případný útok. Mají špatné zkušenosti s Evropou. Tvrzení o Rusku jako imanentně válečnické velmoci je skreslující. Rusko bylo mnohokrát z Evropy napadeno (Poláci, Napoleon). Miliony mrtvých v druhé světové válce varují, jak dopadne nepřipravená země. Vysvětlovat mu, že NATO je obranný blok, je asi marné, ale i směšné. Putin začal zbrojit, když USA vkročily do Iráku na základě dezinformace, že jsou tam chemické zbraně a pobyly tam deset let. Když spojenci rozbombardovali Libyi, asi to nebyla také bratrská pomoc, ale nějaký zákulisní zájem. Ale spouštěcím momentem nedůvěry bylo bombardování Jugoslávie, prostě neobyčejně přezíravé jednání k této zemi. Asi si v tu chvíli Rusové uvědomili, že když budou slabí a nebudou poslouchat jako malé děti (nebo jako Češi), může být s nimi zacházeno obdobně. Putinova politika, která nahradila naivní bratříčkování se Západem za Jelcina, je realistická politika velmoci, která nechce dopadnout jako Srbsko.
Jestliže bychom měli jednat, nemůžeme přece akceptovat Putinův "postup". Především se musíme zeptat, do jaké míry může být Putin na postupu. Odpověď je jednoznačná: na postupu není ani tak proto, že by nechtěl, ale prostě nemůže. Není to jen NATO, které tomu brání, ale celková situace ve světě. Sám Putin se přesvědčil na případě Čečenců jak problematické je vládnout národu, který si to nepřeje, a kolik to stojí. Američané se o tom přesvědčili v Afganistánu a v Iráku naprostý zmar jejich mise je toho dokladem. Obecně je možný jen dočasný zásah jako v Gruzii, jenž byl ovšem také neúspěšný. Putin může uplatňovat nějakou moc u národů, jako jsou Osetinci nebo Abcházové, které chrání proti rozpínavosti Gruzínů, a které jsou mu za to vděčny. Jinak je vítán jen na Rusi obývaném území. Reálně tedy může Putin jít pouze na východní Ukrajinu a to ještě nepotřebuje toto území trvale držet, pouze prosadit vůli domácího obyvatelstva. Pokud by Putin chtěl Ukrajinu obsadit, udělal by to v době, kdy to bylo snadné.
Nevím v čem dnes Putina zastavovat? Nejde už o nic jiného, než o autonomii východních regionů a o nějakou satisfakci Ukrajině za Krym. Bylo by rozumné k tomu směřovat jednání, samozřejmě se zbrojním arzenálem za zády (chceš-li mír, připravuj válku). Ale proč trvalé sankce?
V současné epoše se národy ovládají penězi nikoliv přímou nadvládou a boj se vede o trhy a o zdroje. Armáda má zajišťovat přístupy ke zdrojům, chránit investice a vytvářet hospodářské bloky, které vytvoří na hranicích cla, nedovolí volný světový obchod, zvýhodní některý kapitál (třeba americký) a vyřadí jiný (třeba ruský); politickým diktátem se omezí diverzifikace zdrojů. Přesně to je cílem vyhrožující paranoidní fobistické propagandy a přesně to není v našem zájmu. Pokud se necháme zmanipulovat k jednostranné závislosti, doplatíme na to.
Vlastimil Podracký

Skotsko

21. září 2014 v 23:44 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Skotské referendum a co víme o Skotsku

Skotské referendum bylo velkou politickou událostí nejen pro Velkou Británii, ale i pro Evropýchodní Ukrajiněu nebo alespoň Evropskou unii. Separatismus je dnes často sklonovaným slovem, např. v souvislosti s dosud neukončenou válkou na východní Ukrajině. Londýnská centrální vláda se výsledku skotského referenda bála, přitom však byla připravena jeho výsledek respektovat. V tom je významný rozdíl přístupu Velké Británie k problému ve srovnání s jinými státy, kde existují podobné problémy. Demokracie byla použita jako nástroj řešení problému. Odborníci přesto uvádějí, že tak jak tak se Skotsko později osamostatní. Možná se podaří najít i takovou formu, aby formálně neopustilo Spojené království a alespoň měnu, armádu a zahranční politiku mělo společnou s ostatními. Je to na nich a čas ukáže.
Významným efektem referenda se, alespoň pro mne, stala otázka, co vlastně o Skotsku vím a jaké jsou ty odlišnosti, které jeho obyvatele přivedli v tak velkém počtu k volebním urnám. Rozhodl jsem se pro dva zdroje. kde hledat odpověď. Samozřejmě nejprve se nabízel internet. Narazil jsem na stránku CK MUNDO, která přináší poměrně velmi podrobné informace o státech světam a do Skotska pořádá zájezdy. Z historie Skotska v jejím podání jsem převzal tři pasáže:

Začátek novodobého letopočtu

Do Británie dopochodovala neporazitelná římská vojska. Anglií ještě prošla jako nůž polotuhým máslem, ale severní cíp, jimi označovaný Kaledonie, byl spíš jako máslo právě vyndané z mrazáku. Narazili zde totiž na místní válečné kmeny Piktů, kteří díky partyzánské taktice a skvělé znalosti hornatého terénu úspěšně decimovali ostřílené římské legie.
Právě z římských zdrojů také máme první psané poznatky o místním obyvatelstvu. A také prvního hrdinu, vůdce piktské armády, která se Římu postavila v bitvě u Mons Graupius v roce 84 našeho letopočtu. Údajně se jmenoval Calgacus, bojovník s mečem, a tuto slavnou bitvu prohrál. Do jaké míry ale můžeme brát římské kroniky vážně, je samozřejmě otázka.
Na jedné straně byli Piktové popisováni jako krvelační barbaři. Na straně druhé i jejich pojmenování znamená pomalovaní či potetovaní lidé (potetovaní zvířecími symboly). Dalo by se tedy spekulovat, že byli úzce spjatí s přírodou a měli čas na umění. To už nezní tak krvelačně a barbarsky. Přeživší římský voják ale doma těžko řekne, že jeho obrněnou jednotku v noci překvapila banda hipíků. Ponižující porážka, ale i slavné vítězství přece vyžaduje hrůzostrašného protivníka. A tak je dnes charakter Piktů zahalen v rouše tajemství a romantizaci se meze nekladou.
Na jezeře Loch Tay kousek od Perthu byl rekonstruován takzvaný crannog, tradiční obydlí Piktů stojící na kůlech nad vodní hladinou. Kdysi jich stálo po Skotsku mnoho a dokazují pokročilou kulturu těchto pradávných lidí. Dnes vidíme Pikty jako hrdé bojovníky za svobodu. Jejich umění se dochovalo na kamenných deskách a je jasným důkazem, že to rozhodně nebyli naprostí barbaři. V malém městě Brechin kousek od Dundee leží muzeum Pictavia, kde je možné dozvědět se o nich víc.

Unie s Anglií

Anglická královna Alžběta I. byla nejspíš neplodná a v roce 1603 zemřela bez potomka. Shodou okolností byl jejím nejbližším příbuzným skotský král Jakub, který se tak ze dne na den stal králem jak skotského, tak anglického království. Toto sjednocení samozřejmě neproběhlo úplně hladce a následovaly spletité mocenské šachy.
Proběhly tři občanské války (1642-51), vyhlášení republiky (1649), obnova monarchie (1960), zkrátka bylo rušno. Nakonec se ale tato unie nerozpadla a tak bylo v roce 1707 možné sjednocení skotského a anglického parlamentu v jeden, čímž vznikla dnešní Velká Británie. Fakt, že Anglie se po staletí snažila o podmanění Skotska, a nakonec to byl skotský král, kdo převzal vládu nad Anglií, je vcelku paradoxní.

20. století

Uplynulé století bylo charakterizováno silným vojenským zapojením Skotska ve světových válkách a také zhoršující se ekonomickou situací místních lidí, způsobenou poválečným krachem tradičního těžkého průmyslu a následnými občanskými nepokoji. Až objev ropy v Severním moři přispěl k určitému zlepšení finanční situace. V posledních desetiletích se místní průmysl soustředí na nejmodernější technologie. Před ekonomickou krizí bylo Skotsko také centrem mnoha významných finančních institucí.
Právě ropa se stala jednou z hybných sil hnutí požadujícího větší politickou nezávislost Skotska. Argument, že zisky z těžby skotské ropy jdou do Anglie, přispěl k popularitě Skotské národní strany a nepřímo vedl k založení skotského parlamentu v roce 1999. V nedávných volbách pak Skotská národní strana dokonce získala legislativní většinu a nyní plánuje referendum o nezávislosti na Velké Británii.
Autorem převzatých textů je Josef Vaníček.

Druhým zdrojem informací o Skotsku se mi stala krabice fotografií a pohlednic z pozůstalosti mého tchána Miloše Krybuse. Nikdy jsem jej neviděl, protože zemřel na tehdy těžkou nemoc na podzim roku 1945. Díky právě těm různým písemnostem však vím o něm téměř tolik jako o svém vlastním otci. Absolvoval studium bohosloví na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze v roce 1935 a díky svým rodičům s učitelskou profesí si mohl dovolit asi třičtvrtě roku roku trvající studijní pobyt na obdobných školách v západní Evropě. Zde na prvním místě se dostal do Skotska. V Aberdeenu na Blairs College bylo jeho první studijní místo. Bydlel v soukromí, měl možnost se potkat s významnými pedagogy bohoslovectví a také leccos vidět. O skotských krojích pro muže s kostkovanými sukněmi psal zasvěceně svým rodičům a také se do jednoho sám oblekl a nechal vyfotografovat.
Pochopil jsem, že Skotsko bylo a je jiné než počtem obyvatelstva značně větší Anglie. Také, jak dnes čtu, má sociálněji orientovanou politiku. Budoucnost ukáže, zda se Anglie a další země Velké Británie přiblíží svou politikou Skotsku a odtržení ztratí pro Skoty smysl nebo se v dalším případném referendu dosáhne opačného výsledku oproti tomu letošnímu.

Několik obrázků ze Skotska z roku 1935 uvádím ve fotogalerii v levé záložce.

Z tiskových zpráv NS LEV 21

21. září 2014 v 20:18 | Jiří Paroubek |  Aktuality

Uvědomují si politici Západu rozsah ukrajinských ekonomických potíží?

Přidáno 19.9.2014 13:51
Médii dnes proběhla zpráva, že kanadský premiér S. Harper při návštěvě ukrajinského prezidenta Porošenka v Kanadě přislíbil Kyjevu půjčku 200 milionů dolarů na obnovu ukrajinské ekonomiky a smlouvu o zóně volného obchodu s Ukrajinou.
Z této informace se zdá, že si premiér Harper, stejně jako mnoho dalších politiků Západu, neumí vůbec představit, jak obrovské ekonomické problémy Ukrajina má. Aby se země dostala z reálné hrozby státního bankrotu, v němž nyní oběma nohama stojí, potřebuje zhruba 250-300 miliard eur, dále jsou třeba desítky, možná dokonce stovky dalších miliard na vybudování fungující, se západní Evropou srovnatelné ukrajinské infrastruktury, jež je nutností pro následný masivní příliv investorů ze zahraničí. A ještě další stovky miliard korun potřebuje Ukrajina na modernizaci průmyslu národního hospodářství.
Ve hře, v níž se hraje o Ukrajinu, tak částka 200 milionů dolarů představuje pouze drobné, které možná pomohou obrazu Západu v očích médií, ale které na tristní hospodářské situaci, v níž se Ukrajina nachází, nemohou změnit vůbec nic.

Jiří Paroubek


Skotští voliči bez senzačního rozhodnutí

Přidáno 19.9.2014 13:51
Vítám rozhodnutí Skotů zůstat v unii v rámci Velké Británie. Zpětně se také ukazuje, že k referendu mělo dojít i Československu, rozdělenému politickým rozhodnutím. Premiéři Klaus a Mečiar a jejich vlády, předem rozhodnutí pro rozdělení republiky, se však obávali, že by v obou částech republiky referendum dopadlo výrazně ve prospěch společného státu. Dnes bychom měli stát s větším trhem, s větší mezinárodní vahou a větším politickým a hospodářským potenciálem.
Rozpad Velké Británie, stále ještě jednoho z nejvýznamnějších států světa, by znamenal veliký zásah do mezinárodního pořádku a velmi pravděpodobně by byl signálem pro další odstředivé snahy ve Velké Británii, tedy signálem Velšanům a Irům, a také velkým povzbuzením pro secesionisty v Katalánsku, Severní Itálii, Vlámsku, Baskicku i jinde.

Jiří Paroubek

Z tiskových zpráv LVA 21

12. září 2014 v 17:52 | Jiří Paroubek |  Jiní autoři


Děsuplné představení české pravice ohledně české zahraniční politiky

Přidáno 11.9.2014 15:12
Česká pravice pod vedením K. Schwarzenberga a ODS Českou republiku postupně přivedla do naprosté mezinárodní izolace, když se svými "chytrými" tahy postupně dobrovolně zbavila možnosti spolupráce se zeměmi BRICS a s významnou částí rozvojového světa, a dále když svými výroky a svou praktickou politikou pourážela zejména muslimské a arabské státy. Díky své rádoby (eurorealistické) politice se dostala do sporu s hlavním politickým proudem EU, takže ČR skončila na konci vlády pravice na periferii EU.
To vše je potřeba připomenout, pokud nyní představitelé pravice české, TOP 09 a ODS, ve Sněmovně hovořili k tématu českých vztahů k Rusku. Hlasitě se chopili tohoto politického tématu, protože vnitropolitická témata nedokáží vůbec věrohodně uchopit, a to zejména z toho důvodu, že při jejich řešení v průběhu 7 let zcela selhali.
Premiér Sobotka a vicepremiér Babiš dělají, jak jsem přesvědčen, ve složité mezinárodní situaci rozumnou a efektivní politiku, jež minimalizuje negativní dopady oboustranných sankcí (Západu vůči Rusku a Ruska vůči Západu) na český průmysl a české zemědělství. Snaží se na rozdíl od ODS a TOP 09 hájit český národní zájem.
Představitelé TOP 09 a ODS na zájmy českého hospodářství jako obvykle zvysoka kašlou. Je jim jedno, kolik pracovních míst se uplatněním sankcí z jedné či z druhé strany ztratí a ve Sněmovně (a pokud by je někdo zval a poslouchal, dělo by se tak nesporně i na mezinárodní půdě) vedou rozsáhlé orální prosankční exhibice a ukazují svaly. Vynahrazují si tak nejspíš to, že po sedm let jejich vlády je v mezinárodním měřítku nikdo nebral vážně.
Jiří Paroubek

Zásadní obrat USA ve vztahu k Sýrii

Přidáno 11.9.2014 15:11
Ještě v minulém roce chtěly Spojené státy zasahovat, mimo jiné na straně islamistů, kteří byli nejtvrdším nepřítelem prezidenta Asada, právě proti režimu syrského prezidenta Asada. Dnes, po velkých vojenských úspěších islamistů zejména v Iráku, chtějí v Sýrii provádět preventivní údery na pozice islamistů a na jejich základny. Je to jistě správný postup, pokud bude v souladu s přáním legitimní syrské vlády.
Je škoda, že politika USA na Středním východě nemá jednotící a dlouhodobě sledovanou linii. Průměrně informovaný politický analytik musel dojít při posuzování pozic prezidenta B. Asada a islamistů již brzy po začátku občanské války v Sýrii k názoru, že skutečným nebezpečím pro budoucí vývoj Sýrie a celé oblasti Středního východu a Perského zálivu nejsou sekularisté typu Asada, ale islamisté, kteří proti němu bojují.
Kdyby byla politika USA od počátku konfliktu v Sýrii rozumná a prozíravá, nebyli by dnes islamisté v Iráku tam, kde dnes jsou, a Spojené státy by nemusely poskytovat svou spoluúčast. Jedna z posledních zpráv hovoří o tom, že USA vyšlou do Iráku dalších 500 poradců.
Jiří Paroubek

25 let od hromadného útěku Němců z NDR

11. září 2014 v 23:21 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

a nechtěné srovnání s dnešní situací

ČT 24 věnovala svůj dnešní večerní Hyde Park Speciál připomenutí půlkulatého výročí od událostí, kdy se začal uvolňovat tuhý komunistický režim v NDR. Díky rychlejší změně politiky v Maďarsku, které otevřelo svou hranici s Rakouskem, se mohlo velké množství východních Němců dostat touto cestou do Spolkové republiky Německa. Záhy nato zaplnili východní Němci, toužící po odchodu z NDR, i pražské velvyslanectví SRN. Právě této situaci byl věnován zmíněný pořad na ČT 24. Většinou přijeli trabanty a odtud i název Trabanty v Praze.
Sám si na tehdejší televizní záběry a na zprávy v rozhlase a v novinách vzpomínám. Vyřešení tohoto problému politickou cestou mezi SRN a NDR bylo potvrzením toho, co většina lidí v Československu očekávala, že to musí prasknout i u nás, jen nikdo nevěděl kdy.
V dnešním večerním pořadu dostali slovo mj. historik Oldřich Tůma, bývalý disident a pozdější politik Jan Ruml nebo publicista Jan Urban, který od politiky odešel. Vhodně byly zařazeny vzpomínky mluvčího východoněmeckých uprchlíků Christiana Bürgera, namluvené v němčině s českým psaným překladem. Vzpomenuty byly i zásluhy Michaila Gorbačova a Eduarda Ševarnadzeho, tehdejších sovětských vůdců, kteří do těchto procesů nezasahovali a dávali jim "volný" průběh.
Obrazový podklad pořadu vytvořily fotografie Karla Cudlína, který záběry z prostředí kolem zápodoněmeckého vyslanectví tehdy nafotografoval a přidal i několik svých osobních vzpomínek.
Historie šla tehdy svou cestou, která byla reakcí na vše předchozí, co se v neúspěšném pokusu o "vítězství socialismu" událo. Dnešní oficiální ruská politika si Gorbačova příliš neváží. Tento muž se stal spíše symbolem rozpadu tehdy "mocného" sovětského impéria, bez něhož by se však pozice tehdejších sovětských satelitů měnila třeba nějak jinak. To srovnání s dnešní situací v Rusku mi připadá jako jakýsi pokus o restart obnovy onoho "mocného" sovětského impéria. Dnešní politický boj o budoucí orientaci Ukrajiny sváděný i vojensky v její východní části a reakce západu (EU a USA) na něj přivádí všechny strany k jakémusi hospodářskému sebepoškozování. Bojí se samo dnešní vedení Ruska, že by vnitřní změny na Ukrajině mohly v budoucnu vyvolat nějaké obdobné změny v samotném Rusku?