Říjen 2014

28. říjen 2014 věnovaný Františku Kváčovi

28. října 2014 v 23:49 | Jan Jonáš, Jaroslav Král, Jiří Podělíček |  Aktuality

I tak lze vzpomínat!

Ahoj, přeposílám fotky z dnešní akce na Vinohradském hřbitově, kdy jsme si v den státního svátku 28. října jménem KR Praha připomněli památku a osobnost prvního předsedy Strany národních dělníků, později národních socialistů, bratra Františka Kváči tím, že jsme upravili a vyčistili jeho hrobové místo.
Jarda Král
P.S. Ten, kdo to fotil a proto není na fotkách vidět, je Honza Jonáš.
Doplnil Jiří Pondělíček:
Členové KrO Praha si připomněli státní svátek 28. října netradičním způsobem. Společně navštívili místo posledního odpočinku Františka Kváči, jednoho ze zakladatelů a prvního předsedy České strany národně sociální. Nejprve hrob upravili do důstojné podoby a poté uctili památku tohoto vlastence a průkopníka národně socialistické myšlenky položením věnce ozdobeného národní trikolorou, květin a zapálením svící. Jaroslav Král, jeden z účastníků setkání, pronesl krátký projev, v němž vysvětlil nejen význam osobnosti F. Kváči, ale i okolnosti vzniku a dalšího vývoje Národních socialistů.
S hrdostí se hlásíme k odkazu Národních socialistů, neboť i oni byli mezi těmi, kdo zakládali a budovali republiku i mezi těmi, kteří za ni bojovali v řadách Československých legií. Václav Klofáč, Edvard Beneš, Petr Zenkl, Františka Plamínková, to je jen několik jmen z dlouhé řady těch, kteří Františka Kváču následovali v jeho obětavé práci pro národ i pro republiku a jejichž ideou bylo spojení vlasteneckého cítění a sociální solidarity.




28. říjen 2014 v Přerově a v Praze

28. října 2014 v 23:28 | Jaroslav Skopal, Vojtěch Podušel (fota) |  Vlastní příspěvky

Více účastníků a trochu jinak

V Přerově tradičně oslabvy organizačně zabezpečuje město za spoluúčasti armády, organizací a spolků. Vojáci museli přijet z hranické posádky, protože ta přerovská s odchodem vojáků - letců z Přerova zanikla. Vidět byli víc než jindy sokolové. Jejich nástup v krojích a se sokolskými prapory za vojáky nesoucími státní vlajku byl řízen povely přerovského starosty jednoty br. Vladimíra Taberyho.
Vše začalo na nám. TGM, řečníkem byl končící primátor pan Jiří Lajtoch. Účast končících radních a zastupitelů byla též vyšší než v předchozích letech. Jakoby chtěli naznačit, že kdoví jak to bude vypadat, až žezlo na radnice převezmou Společně pro Přerov a ANO.
Novinkou, kterou navrhli městští úředníci, bylo zakončení dopolední vzpomínky u nedaleké sokolovny, na které jsou umístěny dvě pamětní desky věnované první oběti domácího odboje, Slavomíru Kratochvilovi.
Opticky větší účast než jindy si vysvětluji stým výročím od zahájení první světové války, kterému bylo letos v médiích věnováno víc pozornosti. Bylo vidět i více účastníků s malými dětmi, když se vydaly do města i celé rodiny.
Večer patři poslechu České televize. Mediální debaty o účasti či neúčasti některých rektorů a rouška tajemství nad vybranými osobami pro ocenění prezidentem udělaly večernímu pořeadu jistou reklamu. Navíc bylo zahájení o deset minut posunutlo pro poruchu v televizním vysílání. Jak je to možné, že zrovna u tak sledovaného pořadu?
I když prezident musel být unavený po letu z Číny, svůj projev měl dobře připravený i prezentovaný. Přítomní v sále jej sledovali se zájmem. Dokázal v něm vlastně i vysvětlit, proč vybíral, jak vybíral. Mě potěšilo, že mezi oceněnými byli i Rakušané a Němec. Zejména výběr Franze Vranitzkého jsem musel hodnotit. Jeho politické a praktické postoje v prospěch utíkajících Čechů po okupaci v roce 1968 si ještě sám pamatuji.

Rozšíření Temelína či Dukovan by stálo stovky miliard korun

23. října 2014 v 15:01 | Jiří Paroubek (LEV 21) v tiskové zprávě |  Jiní autoři

ČR by měla podporovat cestu energeticky soběstačných obcí

Přidáno 22.10.2014 12:46
Zatímco v ČR jsou snahy silných průmyslových lobby o to, aby byly k jaderným elektrárnám Dukovany a Temelín přistavěny další jaderné bloky, západní Evropa se, i v souladu se třemi základními cíli Klimaticko-ekologického balíčku na rok 2030, vydává ohledně zdrojů energie zcela opačným směrem.
Rozšíření Temelína či Dukovan by stálo stovky miliard korun a návratnost této investice je skutečně velmi nejistá. Navzdory všeobecnému přesvědčení českých občanů mohutně podporovanému skupinami, včetně mediálních, majícími zájem na rozšíření jaderných elektráren v ČR není totiž výroba elektřiny z jádra vůbec levná. Pokud se podíváme na hodnoty, které poskytuje energetická burza PXE, vidíme, že se nyní elektrická energie pro příští rok v základním pásmu obchoduje v přepočtu za 975 korun za megawatthodinu, autoři energetické koncepce však vyčíslili náklady na jednotku elektřiny z moderního jaderného bloku na 1600 korun.
Než ČEZ vypíše nový tendr na výstavbu nových jaderných bloků v Temelíně či Dukovanech, požaduje logicky po vládě garanci za cenu elektřiny z těchto nových bloků. To znamená, že by vláda prakticky zavázala občany ČR i v příští generaci k tomu, aby dopláceli na nekonkurenceschopnou elektřinu z nových jaderných bloků.
ČR již nyní vyváží téměř celou roční produkci Temelína, což činí asi 20 % celkové české produkce elektřiny, a řadí se tak na 5. místo mezi světovými vývozci elektřiny. Kam a za jakých podmínek by ČR chtěla takto drahou elektřinu dodávat, pokud budou naplněny cíle Klimaticko-ekolgoického balíčku na rok 2030, snížení spotřeby energie o 30 %?
Cestou, kterou by se ČR měla vydat, není výstavba nových jaderných bloků, ale naopak větší podpora obnovitelných zdrojů energie a s tím související decentralizace výroby zdrojů elektřiny a tepla. Využití iniciativy obcí a spolků na obecní a místní úrovni, které by samy investovaly do obnovitelných zdrojů energie. To je pochopitelně něco, čemu se velcí hráči kvůli hrozbě poklesu zisků brání, ale rozhodně jde také o cestu, která je v souladu se zájmy většiny občanů.
Za příklad si v tomto ohledu může Česká republika vzít Německo. Nedávno se i v českých médiích objevila zpráva, že nedaleko Berlína stojí vesnice Feldheim, která je zcela soběstačná v zásobování elektřinou a teplem z obnovitelných zdrojů energie. Zdejší obyvatelé kromě větrného parku a bioplynové stanice vlastní také místní síť pro rozvod elektřiny a tepla. Podle starosty Feldheimu Hoyera přináší energetická soběstačnost obyvatelům Feldheimu krom výrazné úspory nákladu na bydlení také nová pracovní místa, a to i pro vysoce kvalifikované zaměstnance.
Věřím, že takové projekty jsou uplatnitelné i v České republice. Kromě úspory peněz pro obyvatele a vytvoření nových pracovních míst v obci, která se pro tuto cestu rozhodne, zůstávají v její pokladně peníze, které by jinak platila za elektřinu někomu jinému, a ještě k tomu může vydělat na prodeji energie, kterou sama nespotřebuje. Takováto investice do obnovitelných zdrojů energie se tedy obci vrátí. Což se skutečně nedá říci o investici do dostavby Temelína či Dukovan. Ne nepodstatná je také nezávislost obce a jejích obyvatel na oligopolních dodavatelích energií.

O střetávání kultur

23. října 2014 v 14:53 | Vlastimil Podracký na bigblogeru Lidovek

Střet civilizací a naděje konzervatismu

včera 13:12
Odpor jiných civilizací ve střetu s civilizací západní je veden nějakou formou domácího konzervatismu, většinou náboženského nebo založeného na tradicích odlišných způsobů života. Samotná existence tohoto odporu není vždy dána jen skupinovými zájmy materiálního charakteru, ale i obavou o osud vlastního společenstva tváří v tvář bezperspektivní čistě konzumní a hédonické podobě západních mravů.
Současné paradigma západní civilizace
Probíhající diskuse o šátcích muslimských žen zase ukázala, že západní civilizace neumí integrovat jiné kulturní modely. Chybí silně působící kulturní vzor, jak to bylo dejme tomu v devatenáctém století, kdy moderní kulturu přijaly všechny odlišné skupiny (křesťané, židé, muslimové v Turecku a p.) a náboženské odlišnosti nebyly napohled patrné, ani se neprojevovaly v civilním životě včetně zaměstnání. Proč to dnes není možné? Vždyť i ta muslimská děvčata, která odmítla ve škole odložit šátek, utekla z muslimského světa před pronásledováním. Přesto je modernitní společnost nepohltila a nestala se pro ně vzorem. V dřívějších dobách by jistě takové děvče chtělo cvičit v Sokole a muselo by šátek odložit, ostatní děvčata by se divila, proč má šátek, není snad nějaká divná? Kluci by se smáli a šátek by jí strhávali. Prostě asimilační schopnost měla společnost sama a adept se musel rozhodnout, zda konvertuje nebo ne (v Turecku konvertoval k modernímu životu celý národ). Přitažlivá byla nejenom kultura svojí úrovní, ale rozhodnost a sebevědomí jejích uživatelů. Odpovědět na otázku, proč je to dneska jinak, není snadné.
Základním faktorem je individualistické myšlení, které vede člověka k jakémusi druhu izolace, pohled se zaměřuje na jednotlivce a odvádí od obecnosti. Na první pohled se dá říci, žeindividualismus je podstatou problému, protože brání obecnému pohledu na společnost a upřednostňuje zájmy jednotlivce. Jednotlivec je si potom vědom svých práv, nepřizpůsobuje se obecnému modelu a není tlak, který by to dokázal změnit. Ale s tímto odsudkem individualismu bych ještě posečkal, než vysvětlím další části paradigmatu.
Viditelným společenským jevem je postupný, velkou mohutnost prokazující zánik kolektivních ctností - věrnost, jednota, solidarita, svornost, loajalita, úcta k autoritám atd. - vztahovaných k podstatným kolektivům důležitým pro přežití společnosti: k rodině, k obci, k národu, ke státu. Věrnost se už dokonce ve značné míře nevztahuje ani k takovému kolektivu jako je rodina, nemluvě o obci a státu. Bojovat za vlast je směšná výzva.
Jiné civilizace, které nezašly tak daleko ve vývoji k modernitě, se drží svého celonárodního konzervatismu. V Rusku dokonce nastal návrat ke křesťanství a snaha skloubit nějak nevábnou komunistickou minulost s konzervatismem. Navzdory paradoxním výsledkům tohoto netradičního mixu je to jistě trend konzervativního charakteru. O islámském konzervatismu není pochyby a čínský je zatím na rozpacích. Návrat k tradicím je výsledek hledání řešení ve světě, kde není jiný funkční vzor. Západní civilizace se už za vzor nepovažuje nejenom ve jmenovaných zemích, ale i pro přistěhovalecké menšiny v západních zemích. Vzorem může být jen svojí vysokou materiální úrovní, která spíše budí závist a požadavky na přerozdělování bohatství.
Vzpoura proti přirozenosti
Svévole označovaná za svobodu vznikla v šedesátých letech na Západě tzv. revolucí mladých, kteří chtěli rovnost a volnost. Generace těchto lidí postupně vytvořila organizace, které hlásaly různé druhy rovnosti, ale svobodu měly jako prvořadou. Ale pouze neekonomická rovnost (rovnost sexuálních orientací, rovnost muže a ženy, rovnost ras, rovnost náboženské víry atd.) se zachovala do dneška, zatímco svoboda expandovala do svévole. Tato revoluce zbourala tradiční řád a tím zanikla praxí vyzkoušená hranice svobody a rovnosti a rovnováha mezi právy a povinnostmi. Lidská práva se stala bezbřehými. Svévolí bych v tomto případě nazval přesahující míru svobody, která nebere na zřetel zájmy společnosti a celého prostředí, tedy i přírody. Svévole vedená hédonismem, tedy stále se navyšujícími požitky, výhodami, právy, vyústila ve vzpouru nejen proti lidskému řádu, ale i proti přirozeným principům života planety. To není jen nadměrné vyčerpávání zdrojů a ničení prostředí konzumním životem, ale i ničení lidského rodu nízkou porodností a fyzicky pohodlným způsobem života. Svévole je základní famózní fenomén, podstata současné západní kultury. Je to anarchistická vzpoura kosmickým principům, vzpoura přirozenému uspořádání světa.
Takovéto anarchistické jednání má velkou hédonickou přitažlivost. Většina tzv. lidských práv má svévolný charakter, adoruje jednotlivce a nemá reciproční povinnosti ke společnosti (třeba agresivní člověk nesmí být izolován a často během svého života zavraždí několik lidí).
Potřeba konzervatismu
Potřeba konzervatismu vyplývá z obecně pojaté vize pokračování civilizace. Zatím existují dva základní rámce představy o budoucnosti: Jedním je plánování budoucnosti konstruktivistickým způsobem (zaváděním nevyzkoušených teorií - komunismus, nacismus), které katastrofálně neuspělo, a proto přesvědčilo většinu k opačnému extrému - plánovat se nesmí, ale je zapotřebí vývoj ponechat samovolnosti (F. A. Hayek - spontánní řád, K. R. Popper - budoucnost je otevřená).
Z důvodů svévolného charakteru působících sociálních dějů není možno ponechat vývoj samovolnosti jen pod vlivem trhu a peněz, plánovat systém také nelze, je zapotřebí se rozejít s oběma rámci a přijmout experimentální metodu. Protože minulost je jedním velkým experimentem, je jediné východisko: konzervativní návrat k ideálům z doby, kdy zhoubný vývoj nebyl. Jedna věc je ovšem podstatná: žádná stará ideologie není vcelku použitelná, protože se paradigma zásadně změnilo. Není možno použít původní pravidla pro zakládání rodin v době, kdy existuje téměř dokonalá antikoncepce, taktéž není možno stejně zacházet s odpadky a chemizací potravin jako kdysi.
Protože nelze navrátit celé civilizační paradigma, experimentální metoda tedy musí vybírat a aplikovat jen jednotlivé relevantní mechanismy uvnitř nějakého rámce. Ten je v podstatě velmi jednoduchý, je to nadčasové myšlení (viz 3, způsob myšlení zohledňující zodpovědnost za budoucnost lidského rodu a celé přírody) a zároveň uvědomělá kampaň návratů k minulým zkušenostem (obroda).
Mohl bych tuto kontinuitu od minulosti do budoucnosti nějak vyjádřit sám, ale už kvůli výrazovým prostředkům se opřu o Burkův konzervatismus (viz 1), jehož podstata je vyjádřena rčením: "Společnost je partnerstvím nejen mezi žijícími, ale i mezi žijícími, mrtvými a dosud nenarozenými". Je to opravdu jen obecné vyjádření, neříká v podstatě nic převratného ani konkrétního, nicméně nabízí základní schéma - opozici proti ponechání samovolného vývoje, který je v rukou rozkladných sil a vede k diskontinuitě.
Partnerství předpokládá kolektivní ctnosti, především věrnost a soudržnost. Dovolil bych si zavést výraz sounáležitost, který je obecnější a lépe vyjadřuje podstatu. V rámci partnerství s mrtvými musí ctít tradiční řád. Řád garantuje občanskou svobodu, ale i rovnost umožňující vztah nazývaný partnerství.
Odloučení a sounáležitost - opoziční principy dilematu
Dovolil bych si pokročit dále a objasnit hlubší podstatu vzpoury proti přirozenosti, která se stala základem "nového světového řádu" šířeného do jiných zemí, hájících svoje konzervativní ideje, "řádu" tak přitažlivého pro povrchní život v blahobytu, plýtvání, ničení přírody a hédonických požitků bez zodpovědnosti a tak odsuzovaného lidmi, kteří nežijí jen pro sebe a kterým leží na svědomí budoucí existence jejich národa, společenstva, kultury a celé přírody; lidmi, kteří mnohdy bloudí v konstruktivistických fantaziích nebo dogmaticky vyžadují konání podle dávno překonaných ideologií.
Svévole mající počátek v revoluci mladých šedesátých let vzniká na základě pýchy člověka, který se stal bohem, která přisuzuje lidskému rozumu jakési "božské" vlastnosti.Ideová základna současné společnosti pomíjí lidskou nedokonalost a nedokonalému člověku připisuje morální vlastnosti, které nemá.
Alexandr Tomský ve svém článku (viz 2) píše: "Evropa se sekularizovala… Ve skutečnosti však žijeme v době velkého kultu, zdánlivě bez Boha, ale na rozdíl od taoismu, buddhismu a stoicismu, tato nová fundamentalistická víra ctí a adoruje nadpřirozené božství Člověka - je to náboženství liberálního humanismu". Dále Tomský odmítá, že se jedná o ideologii: je to víra v "nadpřirozenost lidství": "Lidství je vlastnost jednotlivých lidí a z toho plyne absolutní nedotknutelnost svobody. Tato posvátná přirozenost je zdrojem veškeré autority a politické moci a hlavní přikázání (lidská práva), se zaměřují na ochranu svobody, rovnosti a nároků jednotlivce."
K tomu dodávám: Ve smyslu "božství člověka" existuje i tolerance ke všemu souvisejícímu s jednotlivcem, to znamená postupné uznávání jakékoliv odlišnosti (tedy i šátků muslimských žen), včetně vlastností, činů a produktů, které jsou pro společnost nebezpečné. Zbožňovaný jednotlivec nebude plnit svoje poslání v přirozeném řádu světa a svévolně se proti tomu vzbouří. Vyhne se nepříjemným přirozeným povinnostem, ve svém konzumerismu se nebude ohlížet na ničení přírodních zdrojů, pokud se mu zachce, vyhne se potomstvu, bez činností vyžadujících vůli a námahu bude psychosomaticky degradovat. Mezi nepříjemné povinnosti patří i povinnosti ke společnosti, k rodině, obci, státu, které budou stéle méně vyžadované, protože modle (lidskému jednotlivci) není možno ukládat povinnosti.
Povinnosti jednotlivce jsou pouze materiální, zajišťující obživu a materiální statky, což ve svobodném prostředí vede k soutěži jednotlivců, která je tím tvrdší, čím je prostředí materiálně náročnější. Bez tradičního řádu dostává soutěž svévolných charakter jakéhosi chaotického boje mafií a zájmů skupin, ze kterého lidé hledají východisko v oligarchické vládě, protože se sami bez kolektivních ctností nezmohou na opravdový odpor (nedosáhnou jednoty, nejsou věrni svým zásadám atd.). Nakonec ztrácejí svobodu, protože jsou příliš individuálně svobodní a tím izolovaní.
Spojovat "božství" s individualismem by mohlo být zavádějící. Izolace od podstatných vazeb a povinností ke společnosti je především hlavní viditelný následek adorace lidského jedince. Izolaci, která "božství" provází, jsem nazval "odloučení" (opak partnerství), obecný fenomén (fenomén "odloučení" označuji uvozovkami) stojící jako esence celé této famózní svévole. Svévole má esenciální podstatu v odloučení od prostředí a zákonitostí kosmu.
"Odloučení" vytváří soubor (božských) jednotlivců neidentifikujících se dostatečně se společenským útvarem, ve kterém žijí, majících jen požadavky na plnění svých práv; nezajímá je společnost a její osud, mohou odejít kamkoliv za vlastním prospěchem a zanechat svoje rodiče na starosti zchudlému státu, mohou se vyhnout jakýmkoliv občanským povinnostem, zatímco společnost jim musí plnit jejich práva. Kolektivní ctnosti (viz výše) zanikají a tím i šance se nějak domluvit, shodnout, organizovat. Demokratické instituce pozbývají smyslu s mírou "odloučení", vládnou stále více úředníci státu a nadstátních organizací. Soudy neustále řeší banální neshody, zákony jsou jen eklektickým souborem vzájemně nesouvisejících pravidel, není jednotná idea, od které by byly zákony odvozeny. Byl zpochybněn tradiční řád, který obsahoval pravidla vyzkoušená generacemi, proto nejsou samozřejmá obecná pravidla. Zájmy jednotlivců jsou protichůdné a stále se měnící podle tlaků různých mocenských skupin. Lid nemá rozhodnou vůli si vládnout, ani neví jak, protože "odloučení" jednotlivců od společnosti nedovoluje najít společnou obecnou ideu, což je jen vnějším znakem odloučení od všeho: od tradic, od rodiny, od přírody, od národa, od státu - od podstatných společenstev, která vyžadují povinnosti a zodpovědnost. "Odloučení" popírá celou éru humanismem obnoveného antického dědictví, odmítá pojetí lidského osudu, ve kterém je cenné jen to, co se děje na agoře, na fóru, na veřejnosti.
Opakem "odloučení" je "sounáležitost" , což je výraz zde ekvivalentní "partnerství" avšak lépe popisující věcný obsah. Sounáležitost nutně vyžaduje odmítnutí lidského "božství" a "pýchy rozumu", návrat k uznávání nadřízených kosmických principů (základní přirozené zákonitosti světa) a lidské přirozenosti nebo alespoň tradičního řádu, ve kterém jsou obsaženy atributy věčnosti, obvykle v postačující formě kolektivních ctností jako předmětu výchovy a morálního působení. Sounáležitost je podle Burka povýšena na vztah k minulosti a budoucnosti (partnerství s mrtvými a dosud nenarozenými).
Problém je ovšem v pochopení doby, kdy Burke hovořil k lidem, kteří rozuměli, co to je občanská sounáležitost, čest položit život při obraně vlasti, loajalita k autoritám a institucím. Společnost byla tenkrát nejenom souborem jednotlivců vymáhajících svá práva, společnost byl živý organismus starající se o svoje přežití, organismus mající sebezáchovné mechanismy. Dnes se takové věci těžko chápou, nicméně bez návratu k tomuto konzervativnímu ideovému paradigmatu není řešení.
Prvořadou záchrannou akcí je obnova občanské sounáležitosti založené na úctě ke státu a národu, k tradicím a všem těm, kteří nezištně pro společnost pracovali a umírali. Obnovit společnost znamená nahradit uctívání lidského jedince vztahy partnerství se společností jako přirozeným mechanismem.
Druhou nutností je nadčasové myšlení, tedy to, co nazývá Burke "partnerstvím s dosud nenarozenými". Do toho patří práce pro budoucnost, správná výchova dětí k práci, ekologická výchova a péče o rodinu. Pro řešení těchto problémů budoucnosti má být vzorem tradiční řád a jeho dlouhodobě experimentálně vyzkoušená pravidla. Tak vzniká vlastně pro moderní dobu upravená a doplněná verze Burkova konzervatismu, kterou nazývám Nadčasový humanismus (viz 3).
Metodou řešení nadčasové společnosti je obroda v minulosti působících principů. Tato obroda je v této době ono "partnerství s mrtvými". Přechod k podřízenosti přirozeným mechanismům jenaturalizace - obroda přirozenosti - obnova systému automaticky fungujících mechanismů (trh, rodina, obec, stát). Lidství je zde podřízeno přirozeným mechanismům a míra uctívání jednotlivce je řízena pravidly společenstev (rodiny, obce, státu). Naturalizace nemá nic společného s technickou regresí, technika jí v cestě nestojí a může se stát pomocníkem (rodině pomáhá auto, mobilní telefony, internet umožňující práci doma bez dojíždění apod.) a je jen záležitostí správného použití.
Závěr
Nastínil jsem problémy západní civilizace a jejich řešení konzervativní metodou nadčasového myšlení. Jiné civilizace odmítají přijmout současnou podobu západní civilizace, přičemž se obvykle obrací ke svým konzervativním ideologiím, které jsou ovšem zaostalé a do současného světa se vesměs nehodí. Jejich umanuté prosazování je kontraproduktivní. Západní civilizace musí najít svoji cestu ke konzervatismu s vědomím, že na současné úrovni poznání žádná stará ideologie vcelku neplatí.
Nevím, jak dopadnou spory mezi civilizacemi, vím pouze, že v nich hraje roli mnoho aspektů. Na rozdíl od doby, kdy byla západní civilizace přitažlivá pro celý svět, se dnes cizí civilizace brání způsobem, který naznačuje, že nejde jen o nějakou vládu, zisky, ovládnutí trhů a zdrojů, ale i o ideovou podstatu. To z principu není jen na základě nějakého šovinismu, ale na základě pocitu, že stávající kulturní podstata západní civilizace je závadná. Určitá snaha o vnucování západní civilizace viditelná od začátku tisíciletí, je vedena rozličnými metodami vojenskými a mocenskými. Vidíme, že je to bez výsledku. Naopak muslimská kultura se rozvíjí v Evropě, což ukazuje na vnitřní slabost evropské kultury a celé úpadkové paradigma.
Je otázka, za co bojovat a co jiným civilizacím nabízet? Nabízet jim vzor, který nedovede udržet svoji populaci, nedovede asimilovat cizí prvky, žije neudržitelným konzumně-hédonickým životem? Nebo snad je donutit, aby rozklad a demoralizaci podstoupili také a tím se nestaly náhodou konkurenčními ideovými vzory?
Jen obnovená sebevědomá západní civilizace, schopná vést udržitelný život hmotný, kulturní i populační, se může stát vzorem ostatním.
Zmíněná literatura:
1/ Edmund Burke - Úvahy o revoluci….. , CDK 1997
2/ Alexander Tomský - časopis Kontexty 2/2014, článek: Modus moriedy evropských
politiků
3/ Vlastimil Podracký - Nadčasový humanismus, Marek Belza 2013
Timeless Humanism, Marek Belza 2014
www.nadcasovy-humanismus.cz

Odbornost, vztah k místu a zájem něco udělat

20. října 2014 v 19:21 | Karel Doskočil |  Jiní autoři

Nad výsledkem komunálek v Kladrubech nad Labem

Vážený Jaroslave, pokusím se odpovědět na Tvůj dotaz, proč se stalo, že v Kladrubech n.L se podařilo po dlouhých 20 letech na kandidátce ČSNS získat rozhodující většinu v zastupitelstvu.

V Kladrubech n.L se v posledním volebním období zvedala značná nevole občanů vůči dění na obecním úřadě i stávajícímu starostovi. Bylo třeba tedy vymyslet, co s tím udělat v nadcházejících volbách. Ve volebním obvodě kde jsou 4 obce a 15 zastupitelů, to není jednoduché, nikdo se nikam nehrne. Měl jsem jen 4 jména, která zůstala z minulé kandidátky. Rozhodl jsem se, že oslovím více žen na kandidátní listinu. Bylo mi jasné, pokud se mi podaří přesvědčit Lenku Gotthardovou, která byla ředitelkou místního hřebčína a vydala 3 díly kroniky Kladrubské, kterou sepsal místní rodák Jiří Hájek, a která je známá ve veřejném životě, bude to základní kámen k úspěchu. Je pravda, že jsem ji přesvědčoval už delší dobu o možnosti kandidovat do zastupitelstva v Kladrubech n.L, bohužel stále váhala.
Bydlí v Kladrubech již několik let, ale neměla zde trvalé bydliště, i když tu vlastní rodinný domek. Řekl jsem si, že to ještě jednou zkusím.Šel jsem za ní, chystala se na cestu do zahraničí do německých hřebčinců. Seděli jsme v obývacím pokoji a vše jsme probírali dost podrobně, návaznost obec - hřebčín a další spolupráci, co je třeba udělat a jakou cestou se dát. Po hodině a půl mi řekla, víš co, já to tedy zkusím. Zbýval už jen jeden problém - trvalé bydliště. Říkám, kdy to musím podat, chtěl bych v pátek, v pondělí tam bude moc lidí. "Vracím se do republiky ve středu odpoledne, budu se snažit to zařídit" řekla. Po této schůzce jsem jel za jednou kandidátkou, která byla v současném zastupitelstvu, řekl jsem jí, jak jsem dopadl a začali jsme dávat dohromady jména, která by mohla připadat v úvahu. Během čtyř dnů se nám podařilo sestavit kandidátku se vším, co je k tomu potřeba, čekalo se jen, zda Lenka Gotthardová vyřídí trvalé bydliště. Ve středu po poledni volala, "přejela jsem hranice, tak to snad stihnu do večera zařídit", a podařilo se.
Ve čtvrtek jsme vše doladili a v pátek podali.Po obdržení informace, že kandidátka je v pořádku, jsme se sešli na prví schůzce, kde jsme se dohodli na tom, že lídrem bude Lenka Gotthardová a jak budeme postupovat. Byl přijat návrh, že musíme udělat takovou propagaci kandidátky, která osloví občany i tím že každý kandidát bude mít na letáku fotografii s údaji o své osobě (jméno, věk, povolání). Při další schůzce se shromáždil potřebný fotomateriál, texty a údaje a vše se předalo do tiskárny k celkovému zpracování. Do týdne jsme obdrželi návrh propagačního materiálu, který jsme schválili, a na letáčcích byly i termíny, kdy se kandidáti v jednotlivých obcích představí. Ve dnech 28.-29.9. jsme letáčky roznesli v jednotlivých obcích do každé domácnosti. Byli jsme velice zvědaví, zda vůbec někdo přijde na toto veřejné představení kandidátů, když na veřejné schůze zastupitelstva docházeli většinou maximálně dva občané. Řeknu Vám, že nám po skončení těchto tří akcí s představením kandidátů občanům, kterých přišlo na tyto akce dohromady asi 40, přičemž akce trvaly v průměru 2 hodiny a byla i věcná diskuze, nebylo vůbec do skoku. Překvapením pro ty, co přišli, byl guláš, pokaždé jiný. Mám li říct pravdu, možná zde byly i obavy z toho, zda mají lidé vůbec zájem o to, co se kolem nich děje.
Sobota 11. října 2014 nám však přinesla obrovské překvapení. Získat 9 mandátů z možných 15 nikdo nečekal. Chtěl bych tímto poděkovat všem nezávislým kandidátům na kandidátce ČSNS za jejich vzájemnou spolupráci a popřát všem vítězům i poraženým mnoho úspěchů v pracovním i soukromém životě.
Doskočil Karel, Česká strana národně sociální.

Zasedne ČSNS 2005

19. října 2014 v 22:30 | Karel Janko |  Jiní autoři

Pozvání na sjezd ČSNS 2005

Vážení přátelé, sestry a bratři, hosté.
Na tento sjezd zveme všechny národní socialisty bez ohledu na jejich současnou stranickou příslušnost. Otázku stávajícího stavu i budoucnosti nár-soc. stran projednámena sjezdu .
S potěšením vám rovněž sdělujeme, že jsme jak samostatně, tak ve sdruženích získali pod hlavičkou ČSNS 2005 cca deset zastupitelských mandátů.
Za předsednictvo ČSNS2005 Ing. Karel Janko

P o z v á n k a

na řádný sjezd

České strany národně socialistické

(ČSNS 2005)

Organizační pokyny pro delegáty a hosty sjezdu ČSNS 2005:

Termín konání sjezdu : sobota 1.listopadu 2014 od 10.00 hod
Místo konání : hotel Legie - I.P.Pavlova Praha 2
Dopravní spojení : Metro C stanice I.P.Pavlova
pro cestující vlakem : Metrem C z Hlavního nádraží na stanici M - C I.P.Pavlova pro cestující autobusem : na Florenc a poté metrem C
Prezence je od 9. 30 hod v klubovně legionářů ve 4. patře hotelu.
Zahájení sjezdu v 10. 00 hod.
Sjezdový poplatek 50 Kč.
ÚR ČSNS 2005 se obrací na delegáty se žádostí o účast a o dochvilnost.

Za Předsednictvo ústřední rady ČSNS 2005
Ing. Karel Janko v.r.
předseda ČSNS 2005
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Program sjezdu ČSNS 2005

Prezence od 9.30 hod. , zahájení sjezdu v 10 hod.

Program

1) Zahájení - přivítání účastníků
2) Volba pracovního předsednictva a komisí sjezdu
3) Zpráva mandátové komise
4) Schválení programu řádného sjezdu ČSNS 2005
5) Schválení jednacího a volebního řádu sjezdu
6) Projev předsedy ČSNS 2005- Zpráva o stavu a činnosti strany
7) Zpráva mandátové komise
8) Zpráva volební komise
9) Volba předsedy strany, místopředsedů, členů ÚR, ÚRK
10) Vyhlášení výsledků voleb
11) Přestávka na oběd
12) Diskuse k předloženým materiálům
13) Prohlášení sjezdu
14) Organizační věci
15) Návrh usnesení
16) Závěr sjezdu


Předpokládané ukončení sjezdu v 14.00. hod.

K volbám v Kladrubech nad Labem

17. října 2014 v 21:01 | Monika Suchá na iDnes.cz |  Aktuality

"Hlavní město" koní povede bývalá šéfka hřebčína a dalších osm žen

16. října 2014 8:15
Obec Kladruby and Labem po letošních komunálních volbách budou řídit ženy. Do patnáctičlenného zastupitelstva jich díky preferenčním hlasům voličů usedne hned devět.
Bývalá ředitelka Národního hřebčína v Kladrubech Lenka Gotthardová.
Bývalá ředitelka Národního hřebčína v Kladrubech Lenka Gotthardová.

"Trochu jsme předběhly trend," řekla Lenka Gotthardová, bývalá ředitelka kladrubského hřebčína, která ve volbách zaznamenala mimořádný úspěch.
Její Česká strana národně sociální získala 9 z 15 mandátů a ona sama zaznamenala i největší počet hlasů. Je tak pravděpodobné, že se stane starostkou.
"Devět žen a šest mužů? To zní jako dobrý tým. Myslím, že spolupráce v zastupitelstvu bude dobrá. Jak s dámami, tak také s pány. Všem jde o obec, angažují se kolem koní a jsou pracovití," míní Gotthardová.
Předsudek panující ve společnosti, že se ženy více dohadují a jsou soupeřivější, okamžitě vyvrací. "Konflikty? Ty nepředpokládám. Naopak. Bude to ku prospěchu. Ženy jsou pracovité a bude to dobré i pro vzhled obce," uvedla.
Česká strana národně sociální, kterou Gotthardová vedla do voleb, si od obyvatel Kladrub nad Labem a jejich částí Bílé Vchynice, Koles a Komárova vysloužila přes 57 procent hlasů.
Strana Starostové a nezávislí, kde byl lídrem dosluhující starosta Milan Tlučhoř a která bodovala před čtyřmi lety, letos získala pouhou polovinu hlasů. Z voleb odešla s výsledkem 26 a půl procenta.
"Nemyslím si, že by tím lidé dali vizitku současnému vedení. Starosta pro obec pracoval a musím říci, že když jsme spolu komunikovali v době, kdy jsem vedla hřebčín, bylo to bezproblémové," řekla Gotthardová.
"Náš úspěch, to byla především týmová práce. Všichni lidé, kteří jsou na naší kandidátce, jsou kooperativní, optimističtí a chtějí pracovat pro obec. Jsou to lidé, kteří tu žijí, mají vztah ke koním a to je důležité. Vždyť koně ke Kladrubům prostě patří," uvedla Gotthardová.
Obec by se podle ní v příštích čtyřech letech i poté měla především profilovat jako oblast chovu koní.
"Aby hned, když sem lidé přijedou, bylo jasné, že tomu tak je. Příští rok by měl být opraven hřebčín, to návštěvníky zcela jistě přiláká, a my se tomu, že sem budou jezdit, musíme přizpůsobit. Je to i šance pro místní, otevírá se tím prostor pro podnikání," řekla Gotthardová.
Chtěla by rovněž změnit webové stránky a také zvážit možnost jednoduchého zpravodaje pro ty, kteří třeba nevyužívají internet.

Augiášovy chlívy v Praze

16. října 2014 v 23:05 | Přemysl Votava

"Moji Pražané, vracím Vám Prahu"

Slavný to Hudečkův volební výkřik. Po volbách se naplnil. Po dlouhé době, konečně dobrá zpráva pro Pražany. Chtělo by se skoro poděkovat panu primátorovi, za jeho vstřícnost k občanům. Volební debakl pravice, dal Pražanům opět novou naději. Pravici nepomohlo strašení bubákem, ani čertem, u Pražanů nezabralo, ani strašení Andrejem Babišem či Vladimírem Putinem. A tak orlický hajný Schwarzenberg, musel odtroubit ten velký hon, hon na ty všechny komunisty, estébáky, ruské agenty, zároveň ale musel rychle najít viníka, zachránit svou stranickou židli. Viník se opravdu rychle našel, byl to ten naivní chlapec z Olomouce, primátor Hudeček, který z té TOP party byl vyhozen.
Velkým přáním nás občanů bude, aby na pražském magistrátu začal velký generální úklid. Vyčistit ten letitý "Augiášův chlív". Po pravici zbyly dluhy a causy, opencard, tunel Blanka, či nadbytečné tramvaje, které nikdo nechce. Na mnohé hříchy, se pro ty jiné, již zapomnělo, další jiné byly včas zameteny.
V těchto volbách všechny velké, zavedené strany, ztratily své voliče. Důvodem mohou být korupční skandály, které se nevyhnuly žádné z nich. Příkladem může být ODS, která se pomalu dostává k prahu volitelnosti. V komunální politice naopak nabírají na síle různá občanská hnutí, zde můžeme se ptát, kdo za nimi stojí? Ale to je jiný příběh. Do svého vínku přesto dostala tato občanská hnutí velkou důvěru nás občanů.
V Praze budou tato občanská hnutí řídit radnice na mnoha MČ, na mnoha místech se objeví zcela noví lidé. Příkladem přímo zářným, může být Praha 11, tedy Jižní Město. Tam slavilo velké vítězství Hnutí pro Prahu 11 (HPP11), které zde porazilo velikým rozdílem nevěrohodnou, mnoha causami opředenou radniční koalici ODS a ČSSD. HPP11 zde získalo 18mandátů z 45 míst, pro porovnání ODS má zde dnes pouhé 3mandáty, ČSSD 4mandáty. Voliči to tamní radnici tedy pořádně spočítali. A takových případů bude v Praze více. Změna Praze určitě prospěje. Držíme těm novým na radnicích palce a přejeme jim úspěch, to vše s přáním, ….vyčistěte ty "Augiášovy chlívy" !!!

Přemysl Votava

Praha 11 Jižní Město

Sokolové vzpomínali na špatné dny

15. října 2014 v 18:21 | Jaroslav Skopal

Úvodem

Během hlavních dnů voleb se poněkud vytrácela jiná témata. V prvé polovině října proběhly na sokolské půdě pietní vzpomínkové akce nejen v Praze v Tyršově domě, ale ve všech větších sokolských tělocvičných jednotách. Šlo o Památný den Sokola.

8. říjen 1941 v historii České obce sokolské

Je tomu 73 let, kdy v rámci opatření nacistických úřadů v naší okupované zemi proběhla jedna z největších akcí za eliminaci vlivu Sokola. Čtyři dny po velkém zatýkání sokolů v noci na 8. října 1941 nabylo účinnosti nařízení Reinharda Heydricha o likvidaci Sokola jeho rozpuštěním a zabavením majetku. Tak se 8. říjen stal Památným dnem Sokola. Jeho smyslem je připomenout si všechny oběti ze sokolských řad, které si období okupace od 15. března 1939 až po 8. květen 1945 vynutilo. A tak jen krátce z historie sokolského odboje.
V ústředí České obce sokolské v Praze její tehdejší starosta MUDr. Stanislav Bukovský svolal v noci na 15. března 1939 do Tyršova domu své nejbližší spolupracovníky, aby společně prošli nejdůležitější spisy a zejména zničili doklady vztahující se k obraně státu. Tím byl vlastně zahájen odboj. Osobnost br. Stanislava Bukovského je nám (Přerovanům) blízká tím, že je to rodák z nedalekého Vyškova a že v roli starosty ČOS navštívil i T.J. Sokol Přerov, např. při slavnostním otvírání nové přerovské sokolovny v září 1936. Br. Stanislav Bukovský byl mezi zatčenými činovníky Sokola v Praze dne 8. října 1941. S dalšími spolubratry skončil v koncentračním táboře v Osvětimi, kde byl popraven v plynové komoře 14. srpna 1942. Zachoval se jeho portrét tužkou na papíře 28 x 20 cm, který nakreslil v táboře ještě s portréty dalších spoluvězňů polský kreslíř Stanislav Gutkiewicz.
První odbojovou polovojenskou organizací, která začala působit prakticky hned po 15. březnu 1939 byla Obrana národa (ON). V ní se organizovali hlavně někdejší důstojníci čsl. armády a působila v ní celá řada sokolů. Sokolský odboj se začlenil do ON.
Osud starosty přerovské sokolské jednoty br. Sylvestra Plevy, povoláním odborného učitele, který v ON působil, je dokladem, že sokolové trpěli už před rokem 1941. Br. Sylvestr Pleva byl zatčen 1. září 1939 a byl umučen na Mírově 8. listopadu 1941. Vedoucí osobností sokolského odboje na Přerovsku byl místostarosta Sokola Přerov, br. František Skopal, dědeček přerovského člena br. Jiřího Skopala. Byl zatčen 27. května 1940 a po věznění a mnoha výsleších odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán ve Vratislavi dne 12. března 1943.
Zmíním ještě osud br. Rudolfa Lukaštíka, našeho župního starosty, zvoleného do své funkce brzy po 15. březnu 1939. I on patřil k významným organizátorům sokolského odboje a to nejen v rámci naší župy, ale i koordinací součinnosti s dalšími moravskými župami, zejména se sousední župou Olomouckou. Jeho dnem D, kdy se musel rychle a osudově rozhodovat byl 30. listopad 1939. Zjistil tehdy, že ho v práci, v přerovské elektrárně, a poté i doma a v župní kanceláři hledá gestapo a že je bezprostředně ohrožen zatčením. Šlo o těžké rozhodování, zda se podrobit výslechům nebo se nevydat a utéct za hranice. Tajně tuto otázku diskutoval i s br. Františkem Skopalem. Uposlechl jeho rady a rychle si s pomocí přátel zorganizoval útěk. Jeho cesta skončila tzv. balkánskou cestou ve Francii a posléze po její kapitulaci ve Velké Británii. Tam pomáhal organizovat zahraniční odboj našich uprchlých vojáků, zakládal sokolské jednoty při některých armádních útvarech a spolupracoval i s prezidentem Benešem. O svých zážitcích z útěku za hranice okupované vlasti a své činnosti ve Francii a ve Velké Británii pak v šedesátých letech po válce, když opustil komunistický kriminál, napsal vlastní rukou vzpomínky a zůstala po něm i zajímavá dokumentace, hodná zařazení do "paměti národa".
Ještě je vhodné zmínit, že odbojová organizace Obrana národa byla v průběhu roku 1940 významně narušena velkým zatýkáním. Pamětník br. Jan Přidal ze Sokola Vřesovice v sousední Sokolské župě Prostějovské, který měl letos již 93 let, patřil k těm, kteří ve své župě působili v nově zakládané sokolské odbojové organizaci JINDRA. Měli jsme ho již několikrát v Přerově na vzdělávacích akcích a na jedné z nich poutavě vyprávěl o svých zážitcích z vyšetřování gestapem a jak nakonec díky blížícímu se konci války se mu podařilo přežít koncentrák.
Uvedu ještě, že župním vedoucím sokolské organizace JINDRA na Přerovsku byl br. František Sigmund. Byl zatčen gestapem 30. října 1942, vězněn a vyslýchán na více místech a pobýval i v jednom koncentračním táboře. I jeho se již pro blížící se konec války nepodařilo odsoudit. Vrátil se domů s podlomeným zdravím.
Závěrem několik čísel: Z řad přerovského sokolstva a z období nacistické okupace má svá jména uvedená na pamětní desce přerovské sokolovny 38 obětí.
Počet umučených, popravených či padlých v boji podle příslušnosti k ostatní jednotám v naší Sokolské župě Středomoravské - Kratochvilově udává následující přehled sestavený asi rok po skončení války:
Bochoř 2, Brodek u Přerova 4, Buk 4, Drahotuše 8, Dřevohostice 3, Dub nad Moravou 7, Horní Moštěnice 1, Hranice 12, Kokory 1, Lazníky 3, Lipník nad Bečvou 1, Lobodice 1, Lověšice 1, Majetín 2, Nelešovice 1, Osek 3, Předmostí 3, Rokytnice 5, Slavíč 1, Soběchleby 1, Spálov 3, Suchonice 3, Tovačov 1, Tršice 7, Týn 1, Újezdec 1, Velká 1, Velký Újezd 3, Veselíčko 2, Věrovany 1.
Dnes v době relativního míru si těžko umíme představit, jak naši předchůdci z řad sokolstva i odjinud dokázali přinášet oběti nejvyšší v boji za nabytí svobody své pokořené vlasti. Tak si to alespoň připomínejme při takových příležitostech, jako je např. ústředím ČOS zavedený Památný den.

Z průběhu jedné vzpomínkové akce

Přerovští sokolové si ve středu 8. října odpoledne připomenuli u pamětní desky na sokolovně a poté v sále loutkového divadla své předchůdce, kteří se v době nacistické okupace postavili různými formami odboje proti nastolené totalitě. Představitelé Tělocvičné jednoty Sokol Přerov a Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy položili nejdříve kytice k pamětní desce 38 obětí z přerovské jednoty. Krátká úvodní slova přednesli bratři Bohumil Domanský a Miroslav Rozkošný, který byl garantem celé vzpomínky.
V sále loutkové divadla, kam se pak účastníci přesunuli, uvedla ses. Eva Tšponová postupně tři mluvené příspěvky k danému tématu. První přehledně zachytil účast sokolských odbojářů naší sokolské župy v odboji včetně odkazů na koordinaci se sousedními župami, zejména Olomouckou.
Pak odezněly dva osobnostní profily z přerovského sokolského odboje a to nejdříve ses. Anny Řezníčkové v podání historika Petra Jiráka. Osud přerovského sokolského odbojáře br. Jana Ulmana zpracoval další historik Pavel Kopeček. Příspěvek přednesla v jeho nepřítomnosti ses. Marcela Haraštová.
Kulturní část programu vzpomínkové akce se prolínala s mluveným slovem. Zajistili ji žáci kytarové třídy Základní umělecké školy Bedřicha Kozánka s hrajícím učitelem Petrem Vařákem.
Bylo příjemné vidět, že mezi kytaristy jsou i dva mladí aktivní cvičenci Sokola Přerov a to Terezka Krejčířová a Jakub Harašta.
Proti loňské akci na stejné téma byla letos opět o něco vyšší účast. Zasloužila se o to střední generace sokolů, která začíná k pohnuté historii naší země nalézat svůj vlastní vztah. Z málo zastoupené veřejnosti bylo možno spatřit několik představitelů Českého svazu bojovníků za svobodu a zájmového historika Františka Červeného. Přerovské sokoly potěšila účast dvou sester z Tělocvičné jednoty Sokol Hranice.

Po komunálních a senátních volbách 2014

14. října 2014 v 21:56 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Vlastní příspěvky

Spor o klasické strany a hnutí

Letošní komunální volby přinesly ve svých výsledcích potvrzení trendu odklonu voličů od tradičních stran a přesunu jejich přízně na hnutí a podobná uskupení, kterým zákon umožňuje vystupovat jako volební strana. Doplatila na to hlavně sociální demokracie. Její dlouholetá spolupráce s ODS v řadě měst již vychází z módy, i když zřejmě zájmy některých dosavadních komunálních politiků z těchto stran uchovat zažité poměry a vazby (na kmotry), ve městech umožní těmto pravolevým uskupením někde přežít. Hnutí ANO dosáhlo v mnoha místech vitězství a tak uvidíme v novém volebním období, jak zůstané věrné dávaným slibům, zejména pokud jde o opatření k potlačení korupce, úsporný chod ministerstev či zavedení manažerských postupů řízení státu obdobně jako ve veké firmě. To uvádím jen to, co mi zůstalo v hlavě z volební kampaně.
Jsem zejména zvědavý na to, jak si povedou ANO a Společně pro Přerov (dohromady 17 mandátů), jejichž lídři Petr Vrána a Vladimír Puchalský chtějí za spolupráce s dvěma postoupivšími malými nezávislými hnutími v Přerově vytvořit městskou "vládu" (radu). Z 35 členného zastupitelstva dokonce vypadla TOP O9. ČSSD získala jen 4 a ODS 3 mandáty, KSČM 5, KDU-ČSL 2. Posledně jmenovaní lidovci zůstali na stejné úrovni jako v minulých volbách. Tehdy jeden jejich zastupitel pronikl do rady, tentokrát tomu tak zřejmě nebude.
Zajímavé jsou reakce na celkové výsledky voleb u vysokých politiků. Václav Klaus komentoval výsledky voleb: "V těchto komunálních volbách prohrála politika a vyhráli apolitičtí oligarchové, což v konečném důsledku ukazuje na prohru všech občanů." Nevzal na vědomí, zkráceně řečeno, že "klasická politika (strany)" někde udělaly chybu. Miroslav Kalousek, pokud jde o Prahu, opakovaně zdůrazňuje své preferování demokratických stran. Jde mu o další použitelnost politiků TOP 09 v pražské politice.
V této situaci je až s podivem, že v Kladrubech nad Labem, jak upozornil Ivan Fenz, získala Česká strana národně sociální 9 mandátů z 15. Lenka Gotthardová získala nejvíc a to 237 hlasů. Má prý na tomto výsledku mít zásluhu nenápadný br. Karel Doskočil. Takže to blahopřání a poděkování si zaslouží od všech, kteří mají dosud nějaký vztah k dosud aktivním straničkám se slovy národní a soiální v názvu. Zašlá sláva se asi nevzkřísí, ale potvrdilo se, že politika přece jen začíná dole.