Listopad 2014

České století věnované roku 1989

30. listopadu 2014 v 23:39 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Má někdo věrnější popis událostí po 17. listopadu 1989?

Zatímco minulý díl vysílaný před týdnem a věnovaný roku 1976, který vyústil ve vznik Charty 77, mě příliš nenadchl a tak jsem jej ani nekomentoval, ten dnešní, nazvaný Poslední hurá (1989) mě přece jen zaujal. Ty zpodobněné epizody aktérů překotných politických změn po 17. listopadu, byly vybrány reprezentativně a řekl bych, že i prezentovány historicky věrohodně. Bývají vedeny diskuse kolem úlohy Mariana Čalfy a zda to nešlo bez něho, ale to jsou vždy jen úvahy ve stylu, "co by bylo, kdyby".
Použitá technologie moci k výběru Václava Havla za kandidáta na prezidenta republiky a přemluvení Alexandra Dubčeka, aby Havlovi ustoupil, tvoří završení celého tohoto dílu filmové série. Historicky se vše v hlavních rysech shoduje i s tím, jak o tom rozpráví Václav Havel v knize Prosím stručně, kde odpovídá Karlu Hvížďalovi na jeho stylizované otázky.
Tento díl znovu, tentokrát uměleckou formou, ukazuje, že události 17. listopadu a po něm měly charakter sametové revoluce. Ti, kteří dodatečně říkají, že to pak mělo následně probíhat jinak, tedy vůči komunistům tvrději, stáli se svým názorem tehdy bokem, a historicky se s tím už nic nenadělá.
Herec Marek Daniel, ztvárňující roli Václava Havla, dost vystihl Havlův styl, uvážíme-li, že mu sednou spíš dynamické role (viz role kriminalisty ve skončeném seriálu o soudci A. K.)

Dobře si poskládejme priority

30. listopadu 2014 v 16:36 | Eva Hůlková a Miroslav Vlk
29. listopadu 2014 v 09:05 rubrika: Křesťanský týdeník

Miloslav Vlk: Každý advent je nesen nadějí

Adventní věnec - Foto: Jana Šustová
Adventní věnecFoto: Jana Šustová
Brzdit, mnohé věci nechávat stranou a mít priority dobře promyšlené - to je recept kardinála Miloslava Vlka na prožití adventního času.
Obracím se teď na všechny nešťastníky, kteří se orosí při pomyšlení, jak blízko jsou Vánoce - ano, ano - zítra je první neděle adventní... A pak už to půjde ráz na ráz a předvánoční romantika spolu s adventním usebráním se budou míchat se stresem, termíny, cukrovím, dárečky, gruntováním, davy lidí a vlezlými předvánočními agitkami... A člověku se při pouhém pomyšlení na to svírá osrdí nebo žaludek nebo dostane tik nebo jej rozbolí hlava - každý nechť si vybere to své... Pro tuto příležitost vám nabízím, co říká o čase adventním muž z nejpovolanějších - kardinál Miloslav Vlk.
Miloslav Vlk: "Každý advent je nesen nadějí. To liturgické období čtyř neděl vyjadřuje čekání a touhu lidí, i před Kristem ve Starém zákoně, po příchodu někoho, kdo bude Pánem, kdo bude Králem, kdo bude Spasitelem... Tuto naději chceme oživit a chceme prožít. O čem se hovoří: Nejsem sám, je tady někdo - Bůh, který je láska, a který o mně ví. A v adventu toto prožíváme."
Když se rozhlédneme kolem sebe i dál po světě, zdá se, jakoby o adventu roku 2014 bylo naděje obzvláště třeba. Naděje je vždycky naděje - ať už jste věřící, hledající či ateisté.
Adventní trhy na českobudějovickém náměstí - Foto: Jiří Čondl
Adventní trhy na českobudějovickém náměstíFoto: Jiří Čondl
Miloslav Vlk: "Mnohdy vidíme, že se svět sešeřívá. Že ve světě je řada stínů, se kterými si lidé nevědí rady. A do tohoto scénáře právě advent, s tím očekáváním, s tou perspektivou, s tím opřením se o Boha, který je Pánem nad všemi těmi stíny - tohle bychom měli prožívat, tomu se otevírat a na to se spolehnout."
O adventu platí, stejně jako o jiných aspektech našeho života, že nejdůležitější je, jak se k tomu postavíme: Deptá nás gradující tempo končícího roku? Nemůžeme vypnout mozek a pořád se nám honí v hlavě nedokončené úkoly? Propadáme nervozitě a nedokážeme se adventně naladit, a zklidnit? Jde o přístup! Čili - jaké si to uděláme, takové to budeme mít...
Miloslav Vlk: "Je třeba být pánem svého života nebo toho stylu života...Nenechat se tím vším drtit a podléhat tomu, ale být prostě trochu nad tím - a to vůlí. Není to jednoduché, tak jak to říkám, že se to dokáže... ale měli bychom mít tu perspektivu, nebo to vědomí, tu linii, ten životní styl: brzdit, mnohé věci nechávat stranou a mít priority. To, co je důležité, to, co má přednost. Kdežto mnoho lidí si nechává na sebe všechno padat, a to je chyba. Být pánem svého života! Je to trochu nadnesené, ale jistě posluchači rozumí, co tím myslím."
Tak tedy - dobře poskládané priority do adventu přeje Eva Hůlková!
Autor: Eva Hůlková (ehů)

Poslanci na nejlepší cestě prohrát důvěru lidí

30. listopadu 2014 v 16:23 | Ludmila Rakušanová v Deníku.cz

Sobotník Lídy Rakušanové pánům poslancům

Ludmila Rakušanová.
Ludmila Rakušanová. Autor: Deník
včera 00:43
Vážení páni poslanci, jak jistě tušíte, zvýšení platů vám u lidí neprojde v žádném případě. Ani kdybyste se nakonec dohodli jen na zlomku procenta. Neprojde vám to prostě proto, že lidé považují za nemravné z principu, aby si politici, placení z daní nás všech, sami určovali, o kolik jim vzroste příjem. Zvlášť v době, kdy se kvůli krizi sešroubovaly v soukromém sektoru mzdy až na dřeň.
AUDIO
Deník Lídy Rakušanové poslancům.
Deník Lídy Rakušanové poslancům.
Mimochodem, ještě před třemi roky to váš nynější kolega a místopředseda vlády Pavel Bělobrádek coby šéf mimoparlamentní KDU-ČSL viděl zrovna tak: platový zákon, který tehdejší ministr práce a sociálních věcí Drábek předložil vládě Petra Nečase, označil na internetu za "naprosto asociální sprosťárnu bez kouska soudnosti!" A to měla tenkrát vzrůst hrubá mzda poslanců "jen" o deset tisíc, zatímco teď jste se shodli na výchozí sumě ještě o dva tisíce vyšší.
Sice vám, páni poslanci, podle letošních průzkumů důvěřuje každý třetí volič, což je na zdejší poměry pomalu rekord. Přesto jste teď na nejlepší cestě důvěru lidí prohrát. Handrkovat se celé týdny o procenta a ještě to zdůvodňovat tím, že když se nedohodnete, tak vám, vy chudinky, holt nezbude než akceptovat platy zvýšené hned o čtvrtinu, zavání, nemůžu si pomoct, arogancí moci. Tak už se, probůh, vraťte na zem!

Zelený Matěj Stropnický, naděje moderní levice?

30. listopadu 2014 v 16:11 | převzato z .Deníku.cz, K. Perknerová |  Jiní autoři

Matěj Stropnický: Kavárna se mýlí. Zemana nevolí vulgární tupci

ANTIKAPITALISTA. Zelená politika je v zásadním rozporu se systémem, v němž žijeme, říká politik Matěj Stropnický.
ANTIKAPITALISTA. Zelená politika je v zásadním rozporu se systémem, v němž žijeme, říká politik Matěj Stropnický. Autor: Deník/Dimír Šťastný
včera 00:43
Praha - Před několika lety jsem v rozhovoru s Milošem Zemanem nadnesla, že jako zajímavý politik s budoucností se mi jeví Matěj Stropnický. Tehdejší expremiér 
v důchodu se pohrdavě ušklíbl a naznačil, že můj úsudek nepatří k nejbystřejším. Mezitím se Miloš Zeman stal prezidentem a Matěj Stropnický náměstkem pražské primátorky. Jak vyplývá ze slov Matěje Stropnického pro Deník, vzdálenost mezi oběma tak rozdílnými muži je menší, než by si většina veřejnosti mohla myslet.
Ačkoliv jste s hnutím Žižkov (nejen) sobě zvítězil v Praze 3 nestal jste se starostou. Když jste byl nominován za zelené na post náměstka, ozvala se Jana Plamínková ze STAN, že s tím nesouhlasí, protože jste příliš levicový. Co si pod tím máme představit?
Paní Plamínková to popsala trochu metaforicky tím, že jsem se zúčastnil znovuodhalení sochy Julia Fučíka na Olšanských hřbitovech. Žádný jiný příklad mé levicovosti nezmínila.
Jste levicový?
Ano, považuji se za levicově orientovaného člověka 
v rámci toho, čemu se na Západě říká nová levice a co vzniklo z protestů v roce 1968. O pražském jaru jsem psal svoji diplomovou práci, která vyšla i knižně pod názvem Myslet socialismus bez tanků. V těchto letech na Západě vznikalo zelené hnutí jako výraz odporu proti hrozbě jaderného konfliktu a také jaderné energetice. A konzumní společnosti.
Vadí vaše levicovost jen Janě Plamínkové, nebo jste zaznamenal nějaké znepokojení i u hnutí ANO, jehož lídr Andrej Babiš se prezentuje jako pravicově zaměřený člověk se sociálním cítěním?
Ne. Ještě předtím, než moje nominace vešla ve známost, jsem se sešel s paní Krnáčovou, abych jí sdělil, že tato eventualita existuje. Chtěl jsem vědět, jak na to bude reagovat. Po vyústění komunálních voleb na Praze 3, které jsme vyhráli, ale 
v koalici nakonec nejsme, 
a poté, co jsem v nejsložitějším volebním systému z 11. místa magistrátní kandidátky poskočil díky preferenčním hlasům na čtvrtou příčku, jsem už nechtěl znovu narazit. Paní Krnáčová odpověděla jednoznačně, že proti mé nominaci nic nemá.
"Necítím se být součástí nátlakové skupiny, která je poněkud tekutá, jak by asi řekl Bauman nebo Bělohradský. Ona se přelévá, vždycky se na někoho rozhněvá, vybere si terč, kdysi to byl Paroubek, momentálně je to Zeman, Putin je to standardně."
Proč s vámi TOP 09 na Žižkově nešla do koalice?
TOP 09 se velmi rychle stala starou politickou strukturou a začala se spojovat 
s lidmi, jimž říkám přátelé starých pořádků. Na Praze 3 k nim patřila hlavně ODS jako jejich lídr čelem zpět a ČSSD, která se s ní vezla. Tak to tam vždy fungovalo, v roce 2010 byla TOP 09 jakýmsi novým elementem, dva roky nicméně ztrácela čas koalicí 
s ODS, neprosadila nic, načež docela odvážně přibrala do vedení nás. Celá řada věcí se najednou úplně otočila, městská část přestala privatizovat nebytové prostory 
a volné byty, začala připravovat koncepci sociálního bydlení. Zcela se změnila politika ve vztahu k Nákladovému nádraží Žižkov. To je mimochodem typický příklad toho, jak se změnila komunikace mezi obcí a developery.
To mě zajímá, protože územní rozvoj bude na magistrátu váš hlavní job.
Ano, v tom mám intenzivní praxi. My jsme se na Žižkově soustředili na pár projektů, které jsme zachránili jako například nádraží, což je stavba, která danou lokalitu do jisté míry utváří. Developer nesmí přijít do města 
a chovat se v něm jako na zelené louce. Přichází do metropole, která se mění ve vrstvách, Praha vznikala po staletí, je tím pověstná a cenná. Není tu kvůli tomu, aby developerům sloužila pro jejich byznys. Developer se od stavitele liší tím, že koupí pozemek, postaví, prodá a jde pryč. Nezajímá ho, co se 
v dané lokalitě bude dít potom, stačí mu návratnost investice.
Přicházíte na radnici, která má snad nejhorší pověst v republice. Éru primátora Béma a přisátých kmotrů Janouška, Rittiga či Hrdličky asi nebude snadné jen tak smést ze stolu, minimálně proto, že řada smluv stále platí. Nebojíte se do toho jít?
Ne, nesmím se bát, protože spolurozhodovat, formovat územní rozvoj metropole je sen každého zeleného. Nabízí se mi možnost ovlivňovat rozvoj města na dlouhou dobu dopředu, spoluurčovat podobu dopravních staveb, stanovovat jejich prioritu. Pro většinu zelených není paradoxně cílem dělat ministra životního prostředí, ale ministra dopravy, protože bychom ji konečně mohli celou změnit.
Zrušit?
Ne, změnit.
Zeptala jsem se záměrně, neboť o vás je známo, že nemáte auto.
Ale já nechodím jen pěšky, pochopitelně se přepravuji veřejnou dopravou a na celostátní úrovni železnicí. A to už je zelené téma.
ANTIKAPITALISTA. Zelená politika je v zásadním rozporu se systémem, v němž žijeme, říká politik Matěj Stropnický.
Jste zkrátka vzorový zelený. Nevlastníte vůz, bydlíte v podnájmu, nemáte cenné papíry. Někoho možná napadne, že když jste tak nemajetný, jdete si do velké politiky přivydělat.
Jasně. Ta otázka se nabízí.
Nedivte se. Volič si už nemůže být ničím jistý, když policie obviní z úplatkářství Martina Půtu, který začínal v Hrádku nad Nisou jako bojovník proti korupci všeho druhu…
Kdoví, jestli to tak je.
Samozřejmě ctíme presumpci neviny, ale člověka to znepokojí. 
A tak se preventivně ptám.
Mě majetek obtěžuje a zdržuje. Snažím se ho ze svého života eliminovat, jak to jen jde. Tady vidíte můj telefon (ukazuje starou Nokii), navíc jsem dost antitechnický typ. V dubnu se mi rozbil domácí počítač, uběhl květen, červen, trochu mi chyběl, ale pomalu přestal, a tak jsem si nový nekoupil. Nemám spotřebiče ani sporák.
Vaříte na ohýnku?
Většinou si něco kupuji venku. Jediné, co mám doma, je velká knihovna. Nevím, proč bych měl chtít zbohatnout. Peníze a majetek mě nelákají, protože mi nic nového neumožňují, naopak berou čas.
Cítíte se jako součást pražské kavárny?
Ten pojem dostal poslední dobou jiný rozměr.
A na něj se pochopitelně táži. Na zemanovskou pražskou kavárnu.
Tak v tomto smyslu ne. Do kaváren sice chodím, ale necítím se být součástí nátlakové skupiny, která je poněkud tekutá, jak by asi řekl Bauman nebo Bělohradský. Ona se přelévá, vždycky se na někoho rozhněvá, vybere si terč, kdysi to byl Paroubek, momentálně je to Zeman, Putin je to standardně.
Vy nejste rozhněván na Miloše Zemana ani na Vladimira Putina?
Snažím se kritizovat spíš systémy než jednotlivce 
a hledat kořeny problémů 
v nich. V zelené politice je nejdůležitější ochrana života na Zemi, symbióza fauny, flóry a člověka. Proto si kladu hlavně otázku, jestli systém založený na spotřební společnosti je tím správným uspořádáním.
Poutavě o tom mluvil papež František v Evropském parlamentu. "K byrokratickému technicismu institucí se druží některé poněkud egoistické životní styly charakterizované již neudržitelným blahobytem, často lhostejným vůči okolnímu světu, zejména k těm nejchudším lidem. S politováním lze konstatovat, že ve středu politické debaty převažují technické a ekonomické otázky na úkor autentické antropologické orientace," řekl František a na závěr uvedl: "Drazí europoslanci, nadešla hodina pro společnou stavbu Evropy obíhající nikoli kolem ekonomie, nýbrž kolem posvátnosti člověka a nezcizitelných hodnot." Papež by na tu otázku tedy odpověděl záporně.
Právě, já si na ni také odpovídám záporně. Zelená politika je v zásadním rozporu se systémem, v němž žijeme. Snažím se na ty výzvy odpovídat i osobně, to je takový kierkegaardovský přístup, on je mým oblíbeným filozofem. Musí se začínat u sebe. Mám řidičák, docela dobře řídím 
a měl jsem i auto, ale když se ukázalo, že ho vlastně nepotřebuji, dal jsem ho pryč. Dá se prostě nahradit a já si ho nebudu držet jen proto, že ho mají všichni. Je dobré o těch věcech přemýšlet a vědomě se zbavovat závislosti na systému, který produkuje závislost na spotřebě.
"Volil jsem Miloše Zemana. Adorace někoho s rodokmenem, kterou předváděli moji vrstevníci, mi připadala neskutečně odpudivá."
Existují i jiné závislosti, třeba na moci.
Máte na mysli Zemana 
a Putina? Oni jako jedinci mě zajímají málo, neboť když tam nebudou oni, nahradí je jiní. Podstatnou kritiku je třeba adresovat systému jako celku. Je to spor západního 
a ruského kapitálu, možná čínského.
Pro vás má kapitál, ať je odkudkoli, záporné znaménko?
V zásadě ano, je to tak.
Vaše zelená kolegyně Džamila Stehlíková v debatě o směřování české zahraniční politiky řekla, že rodinné stříbro obhajoby lidských práv vyvážíme na smetiště, abychom si místo něj přivezli laciný čínský porcelán. Souzníte s ní?
Česká zahraniční politika byla vždycky hodně selektivní. Zaměřovala se na ochranu lidských práv v zemích, kde to bylo v souladu se západními zájmy. Před listopadem 1989 zase jen tam, kde to ladilo se sovětskými zájmy. To je přece očividné. Kdo tu selektivitu vyčítal minulému režimu, měl by dnes křičet znovu. Tohle pražská kavárna netematizuje. V tom je mi blízká formulace postojů Charty 77, která na základě helsinských ustanovení vždycky říkala, že hledá agresora a není podstatné, jestli se porušování lidských práv odehrává pod křídly východního nebo západního bloku. Cílem bylo odhalení příčiny konkrétního konfliktu. Touto optikou nepochybně odsuzuji ruskou agresi na Krymu, kde jsem byl shodou okolností loni v létě o prázdninách na čundru.
V Artěku?
Ne, tam jsem zrovna nebyl. Navštívil jsem třeba Sevastopol, kde se oslavovalo 230. výročí založení města. Bylo to hodně zajímavé, probíhala tam rekonstrukce bitvy 
z krymské války, všude vlály ruské a ukrajinské vlajky, oba prezidenti se plavili na jedné lodi a město doslova šílelo. Bylo vidět, že spojení těch dvou národních elementů je velmi intenzivní. Zpětně jsem si pak říkal, že když Rusové anektovali Krym, je to hodně jiné než náš Mnichov. Mně vadí, že pražská kavárna tyto věci úplně a historicky srovnává, ačkoliv to opravdu není stejné. Jistě je to anexe, akt násilí, útočník je jasný, ale situace je v mnoha ohledech jiná. Na to mi selektivní obhájci lidských práv asi řeknou, že to relativizuji, ale já se snažím nabývat poznání tak, abych se vyvaroval černobílých hodnocení. Zelená politika se v širším než českém kontextu snaží zaměřovat na princip kolektivní bezpečnosti a společnou zahraniční a bezpečnostní politiku zejména v rámci EU, transatlantická spolupráce je poněkud v pozadí. Tudíž mi přijde hodné kritiky, že si pan prezident nedá práci o svém postoji k ukrajinskému konfliktu přesvědčit Evropskou unii a nabourává její společný postup. Ten já považuji za důležitý, 
i kdyby se v něčem mýlil.
Jak to?
Evropský projekt má význam a sílu tím, že povyšuje jednotlivé slabé státy do silnějšího celku. Pan prezident si hraje na to, že národní státy něco zmohou, ale ony nezmohou nic.ANTIKAPITALISTA. Zelená politika je v zásadním rozporu se systémem, v němž žijeme, říká politik Matěj Stropnický.
Co to povídáte? Miloš Zeman je přece eurofederalista.
To se tedy projevuje dost zvláštně. V kampani byl odvážnější, euro chtěl zavádět hned, to Schwarzenberg byl opatrnější. Já jsem v druhém kole volil Miloše Zemana.
Tak to je skandální odhalení Deníku: Jeden z nejvýraznějších zelených dal hlas muži, který prohlásil: "Všechno zelené je třeba vypálit, počůrat a posolit."
Volil jsem Miloše Zemana, i když to rozhodování bylo hrozně těžké. V žádném případě jsem nechtěl volit šlechtice. V žádném. Adorace někoho s rodokmenem, kterou předváděli moji vrstevníci, mi připadala neskutečně odpudivá.
Neautentická?
Hloupá, nevědomá.
Vidíte, oni si totéž myslí o protilehlém táboru.
Zemana popouzí, že Karel Schwarzenberg může říct hovno, a on to říct nemůže. Úplně chápu, že mu to přijde nespravedlivé. Mně taky. Nakonec jsem se rozhodoval 
i na základě toho, kdo bude schopen položit Nečasovu vládu jako první. Chtěl jsem, aby co nejdříve skončila,
a Miloš Zeman slíbil, že se mu podaří ji shodit, což se mu povedlo.
K protizemanovským protestům tudíž nevidíte důvod?
Na Zemanovi mi vadí, že svým chováním často diskredituje levicovou politiku, za jejíhož představitele se považuje. Interpretuje se to tak, že lidé, kteří ho volí, jsou hloupí, vulgární, nevzdělaní a primitivní, tudíž přesně taková je celá levice. To ale přece není žádná pravda.
Říkal jste, že víc než jednotlivci vás zajímají systémy jako celek. Dnes zní poměrně jednotný hlas z politologické scény, že nástup hnutí ANO je nejen důsledkem mizerné politiky klasických politických stran, ale možná i jejich umíráčkem.
Kdo to říká?
Téměř všichni. Nečtete noviny?
V Praze se to říká. Jaký je rozdíl mezi TOP 09 a ANO? Pro mě to jsou velmi podobné subjekty.
Miroslav Kalousek by vám jistě nabídl argument o propracované stranické struktuře TOP 09.
Ano, proto nejspíš pár dnů po letošních pražských volbách ze strany odešel jejich kandidát na primátora Hudeček i pražský předseda Vávra. Pan Kalousek mi nemusí nic vyprávět. Všechny jejich kluby se rozpadly, protože topkaři nikdy nevěděli, koho vlastně navrhli.
Chcete říct, že pokud dnes TOP 09 klesají preference ze 17 na sedm procent, dopadne za čas stejně i ANO, které má nyní třicetiprocentní podporu?
To je velmi pravděpodobné. V tom je také rozdíl mezi těmi, kdo přicházejí bez historie a systému idejí, a těmi, kteří je mají. Když zelení neuspějí ve volbách s Bursíkem nebo s Liškou, vymění je, ale je tu nějaký světonázor, k němuž se můžeme vždy vrátit 
a na němž se vyprofilují další lidé. To v ANO a TOP 09 není možné, pročež Kalousek a Schwarzenberg nemůžou odstoupit, jsou neodvolatelní, budou tam jako Andropov 
a Černěnko až do konce. Bez nich by ta strana skončila okamžitě.
Existence politických stran tedy není ohrožena?
Nijak zvlášť. Tyto volební projekty jsou dočasné. Byli jsme svědky přicházení TOP 09, teď sledujeme její odcházení. Momentálně přichází ANO, které po čase zase odejde. To, jak tyto dvě strany na sebe nevraží, je pro mě zdrojem velké komiky, protože jednu řídí kapitalista a druhou feudál. Přijde mi, že je to úplně jedno, neboť obě jsou si podobné jako vejce vejci. Pan Hudeček navrhne kandidátku a ta platí, protože mu ji schválil Schwarzenberg. Totéž dělá za pražské ANO paní Kleslová.
Zatímco?
Zatímco já mám dobré výsledky ve volbách, a přesto jsem na kandidátce až na 11. místě, chápete? U zelených totiž probíhá demokratická volba. A to je ten zásadní rozdíl.
PhDr. MATĚJ STROPNICKÝ
Narodil se 18. září 1983 v Praze, část dětství prožil v Lisabonu a Římě, kde jeho otec Martin Stropnický působil jako diplomat. Maturoval na Francouzském gymnáziu v Praze.
Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy absolvoval žurnalistiku a mezinárodní teritoriální studia.
V letech 2003-2009 pracoval v Literárních novinách postupně jako přispěvatel, asistent šéfredaktora, redaktor a editor.
Je členem Strany zelených, 
v letech 2012-2014 byl jejich 
3. místopředsedou, nyní je členem předsednictva SZ. Od roku 2006 je zastupitelem v Praze 3 za hnutí Žižkov (nejen) sobě, v posledních dvou letech byl místostarostou. V říjnových komunálních volbách v Praze 3 skončil jako první a v magistrátních se díky preferenčním hlasům posunul z 11. na čtvrté místo. Ve středu byl zvolen náměstkem primátorky pro územní rozvoj Prahy.

Miloš Zeman nejcitovanější jméno naší publicistiky

26. listopadu 2014 v 18:48 | Vladislav Svoboda na blogu iDnes |  Jiní autoři

Na počátku byla "Prognostika a přestavba"

Jméno Miloše Zemana je v současnosti asi nejcitovanější jméno naší publicistiky. Situace v které si Miloš Zeman rochní. Už v listopadu 1989 nebylo před jeho jménem úniku. Na každém pražském rohu na vás vyskočila jeho spokojená tvář, která k nám promlouvala četbou svého článku "Prognostika a přestavba", který odstartoval jeho politickou kariéru, kterou začal v OF, za které byl kooptován do Federálního shromáždění.
Jako poslanec vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa, které označil za porušení demokracie a přirovnal to ke stalinským nuceným migracím. Poté, co se v prvních přímých presidentských volbách stal presidentem republiky, prohlásil na návštěvě sousedního Rakouska o sudetských Němcích: "Když občan nějaké země kolaboruje se zemí, jež jeho stát okupuje, tak je vyhnání mírnější než například trest smrti."
Po odchodu Klause a jeho lidí do nově vytvořené strany ODS se OF přejmenovalo na OH (Občanské hnutí). V té době měl asi Miloš Zeman pocit, že v OH, kde bylo hodně "výrazných politiků", bude mít problém se mezi nimi prosadit. Proto hledal stranu, kde by mohl rychleji stoupat výš. Před volbami v roce 1992 sondoval půdu v Československé straně socialistické; ale protože nenašel podporu v rychlém růstu nahoru, odešel Miloš Zeman do ČSSD, kde záruku k rychlejšímu postupu našel. Proto ihned kandidoval za ČSSD do Federálního shromáždění.
Jeho kariéra v ČSSD byla raketová. V roce 1993 porazil na sjezdu ČSSD - díky podpoře Petra Millera, hlasům Mladých sociálních demokratů, které vedl "korunní princ" ČSSD Stanislav Gross a sociálnědemokratických žen pod vedením Petry Buzkové - Jiřího Paroubka. Zeman okamžitě nastoupil tvrdý konfrontační styl. Začal hovořit o spálené zemi a o privatizaci jako loupeži století. Šel po krku Klausovi a jeho ODS a mezi mnoha výpady vůči ODS a Klausovi vynikl jeho nechutný bonmot "Legitimace ČSSD budou vázány v kůžích ODS."
Poté co zradil Petra Millera, který mu pomohl do křesla předsedy ČSSD, mu ve volbách v roce 1996 pomohl bývalý komunistický funkcionář Miroslav Šlouf s nápadem na autobus "Zemák" s kterým Miloš Zeman objel republiku. Díky tomu se ČSSD stala druhou nejsilnější stranou. Po volbách se Miloš Zeman dohodl s šéfem "nenáviděné" ODS na toleranci vlády. A tak přes veškerý Zemanův křík proti ODS náhle ČSSD (Zeman) souhlasila se vznikem vlády ODS. A tím se začala (začal) podílet na marasmu té doby, což se jasně projevilo za dva roky, kdy přišly předčasné volby a Miloš Zeman díky heslu "Čisté ruce" - což měla být akce, která měla vymést korupci a zloděje, padni komu padni - vyhrál volby. Koalici s ODS označil za absurdní, nepřipadajíc v úvahu, protože by znamenala zradu voličů.
Po svém vítězství na svá slova rychle zapomněl, a podepsal s ODS "Opoziční smlouvu".ODS svým podpisem potvrdila, že ODS nikdy nesvrhne Zemanovu vládu. Opoziční smlouva rozjela korupční obsazování do dozorčích rad a v úředním aparátu. Enormě se zvýšil vliv regionálních kmotrů ČSSD a ODS.
Podle Miloše Zemana pomohla opoziční smlouva k tomu "..aby se Česká republika dostala z tehdejší hospodářské krize." Ale spíše nastartovala morální krizi. Reakcí na opoziční smlouvu byla iniciativa někdejších studentských vůdců, kteří 17. listopadu 1999 vydali výzvu "Děkujeme, odejděte" , kterou podepsalo přes 200 000 lidí! Na výzvu Miloš Zeman nereagoval, jeho odpor spíše vzbudili novináři kritizující "Opoziční smlouvu", jenž dával při každé možné i nemožné situaci hlasitě najevo: " Největší koncentrace blbců je mezi novináři.".."Novináři jsou blbci, blbci, blbci." ...Nedávno jsem novináře označil za póvl a hnůj. Po tom, co jste dnes napsali, se musím omluvit hnoji."..."Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie."..."Za celý život jsem se nesetkal s blbějším a závistivějším stvořením, než je český novinář." Zemana baví urážet a vyhrávat: "Za svůj život jsem zlikvidoval osm malých levicových stran."
Výsledkem "Opoziční smlouvy", byl krach akce "Čisté ruce". Jediným viditelným výsledkem bylo zavření ministra financí Zemanovy vlády Ivo Svobody a jeho poradkyně Barabary Snopkové za zpronevěření "směšných" 6,5 milionu korun. Pak tu jsou ještě aféry Františka Chvalovského, kterého osvobodila Klausova amnestie, a pár mediálně vděčných kauz, jako byl celní podvod "sparťanského" Macha.
Po letech si Zeman stěžoval, že akci "Čisté ruce" zmařila netečnost orgánů v trestním řízení. Nezbývá, než se zeptat, kdo tehdy vládl? Zeman? Nebo snad někdo jiný? Nebo to byla "Opoziční smlouva", která mu svazovala ruce? Akce "Čisté ruce" se nakonec stala akcí "ruka ruku myje", nebo "já na bráchu, brácha na mne".
Možná by si Zeman tak nestěžoval, kdyby nedopustil rozprášení bezpečnostních složek. Jen v roce 1999 odvolal šéfa SPOK, ředitele BIS, ředitele NBÚ, ředitele pro odhalování špinavých peněz a agenta BIS Romana Hrubanta, který vyšetřoval možnou trestnou činnost některých členů ČSSD. Po těchto krocích, které v podstatě ochromily naše bezpečnostní složky, teklo šampaňské proudem.
Příchodem Miloše Zemana do funkce předsedy vlády česká politika zvulgárněla a zarogantněla. Přitom jeho vládu provázela řada afér.
V roce 1998 se provalil politický skandál, který začal už v roce 1996, kdy Miloš Zeman s Karlem Machovcem vyrazili do německého města Bamberg na utajované jednání s čechošcýcarem Janem Vízkem, který měl tvrdit, ža za místa ve vládě dostane ČSSD dar v hodnotě několika set milionů a kompromitující materiály na představitele ODS a ODA.
Snad aby Zeman odvedl pozornost od Bambergu, přišel koncem roku 1998 Zeman s tvrzení, že má důkazy o tom, že Jan Ruml chystá zavést v České republice policejní stát. Argumentoval, že získal kufřík důkazů, které ihned odnesl presidentu republiky. Ukázalo se, že kufřík obsahoval pětadvacet stran, které získal Zemanův bezpečnostní poradce Mikuláš Tomin od jistého Miloše Demétera, osmnáckrát trestaného muže! Ve skutečnosti kufřík nic neobsahoval, ale Zeman byl opět středem medií.
S nějakou mediální lží namířenou proti oponentům vystupoval od svého zvolení předsedou ČSSD každý rok, a byla to taky jeho taktika v presidentské kampani.
V roce 1999 propukla aféra Štiřín. V červenci obvinil Zeman Josefa Zieleňce z korumpování novinářů, aniž by měl jakýkoliv důkaz. Poté vypukla "Aféra Český dům". Za obě aféry byl zodpovědný Karel Srba, který měl v krabici pod postelí půl milionu dolarů a objednal si vraždu novinářky Sabiny Slonkové (asi novinářský póvl nebo hnůj). Jeho nadřízený, Zemanův ministr zahraničí, Jan Kavan se proslavil nabouráním několika automobilů poblíž parlamentu tvrzením, že nepil, ale pouze si Alpou namasíroval krk; a trvzením, že neví, jak se mu v jeho trezoru na ministerstvu zahraničí objevilo půl milionu korun a nikdy nevysvětlil jak to bylo s jeho aférou ohledně spolupráce s StB, kde měl krycí jméno Kato.
V květnu 2000 reportéři MF Dnes informovali veřejnost o dalším politickém skandálu, který je znám pod jménem aféra Olovo (podle chemické značky Pb - Petra Buzková). Materiál měl zdiskreditovat ministryni školství Petru Buzkovou. Spis mimo jiné obsahoval pomluvy o tom, že se Petra Buzková živila prostitucí, že týrala malou dceru a spolupracovala StB. Vedení ČSSD to rázně odmítalo, než Zemanův poradce Zdeněk Šarapatka na policii vypověděl, že autorem je další Zemanův poradce Vratislav Šíma.
Miloš Zeman se v Havířově rozhořčil ohledně podnikatele Zdeňka Bakaly, který se podle něj coby podnikatel neliší od Viktora Koženého. "Po Viktoru Koženém tady máme Zdeňka Bakalu jako příklad člověka, který neumí podnikat. V podstatě krachuje, protože neumí dobře hospodařit. A snaží se zachránit poslední kotvou, které jsou byty, jež slíbil za levnou cenu prodat nájemníkům, a svůj slib nedodržel. Kdyby úředníci za něco stáli, tak už dávno zažalovali pana Bakalu za nedodržení smlouvy se státem."
Miloš Zeman byl velmi laxní k státnímu majetku, potvrzuje to případ privatizace Sevapharmy, kterou Zemanova vláda zprivatizovala za 50 milionů. S podporou Zemanova přítele (tehdy) Miroslava Šloufa, ji koupil bankrotář Jan Gottvald, aniž by splnil dané podmínky. Jen pozemky měly cenu přes miliardu. Česká republika přišla chybou Zemanovy vlády o vlastní výrobu vakcín a sér, které se od té doby musí dovážet. Gottvald pozemky obratem prodal za 350 milionů, ale přesto skončil jako bankrotář. To samé se stalo v případě Mostecké uhelné společnosti, kdy díky neschopnosti Zemanovy vlády přišel stát o několik miliard korun. To samé se stalo při krachu IPB kdy se Zemanova vláda nezachovala jako dobrý hospodář, protože nedokázala sebrat dlužníkům majetek, ale naopak je nechala v klidu podnikat, případně pomocí nastrčených firem skupovat za pakatel vlastní dluhy; a dokonce svou neschopností napomohla některým lidem stát se miliardářem.
Podíváme-li se na Zemanovu vládu, zjistíme, že z celkem 27 členů, kteří prošli jeho vládou, bylo 13 členů v KSČ. Přesto v roce 2004 řekl Zeman pro Lidové noviny: "Komunismus byl nebezpečnější než fašismus."
Zeman se rád chlubil, že má ve vládě nejlepší lidi. Jako příklad nám může, kromě zmiňovaného Ivo Svobody a Jana Kavana, posloužit Zemanův ministr obrany Jaroslav Tvrdík, bývalý člen KSČ, kterého odvolal nový předseda vlády. Po odmítnutí od několika firem se stal šéfem ČSA, kam si do vedení vzal své bývalé náměstky z ministerstva. Během krátké doby se mu podařilo ze ziskového podniku udělat ztrátový, který nyní kolísá nad bankrotem. Za tyto "zásluhy" ho chce Zeman udělat velvyslancem v Čínské lidové republice.
Než se Miloš Zeman rozhodl odejít na Vysočinu objímat stromy a čekat na vysněný presidentský titul, vybral si za sebe náhradu - Vladimíra Špidlu, který na všechno měl ZDROJE a zároveň podporoval křišťálově čistého Stanislava Grosse, kterému vděčil za zvolení předsedy ČSSD. Poté co patřili mezi ty, kteří mu nedali hlas jeho snu - být presidentem (proč ho vlastně zradila jeho ČSSD? To se asi nikdy nedozvíme) oba urazí. Špidlu posílá do blázince a Grosse do vězení.
Pak už zůstala jen nenávist a trpělivé čekání, jestli náhodou nepříjde výhodnější doba. Proto taky vznikla Strana Práv Občanů Zemanovci. Snad jediná strana na světě, která má ve svém názvu žijícího člověka. Při svém čekání se Zeman nenudil. Zúčastnil se zajímavých symposií které pořádal Klub Rusko, které založil Zdeněk Zbytek; plukovník v záloze, který je hlavním českým lobbistou ruských investic v Česku. Před dvaceti pěti lety byl připraven se svými tanky zasáhnout proti sametové revoluci. Další kdo pořádal zajímavá symposia, kterých se Zeman zůčastnil spolu s Vojtěchem Filipem, bylo Světové veřejné forum, které založil Putinův přítel Vladimír Jakunin - sloužil 22 let v KGB a je na americkém seznamu nežádoucích osobností. Ne nadarmo se president Miloš Zeman tak opil na Ruské ambasádě, že se nám u královských klenotů natolik opilecky klátil, až z toho dostal virózu.
vm.JPG
Poté co se stal presidentem a zjistil, že přítomnost "přítele" Šloufa mu kazí jeho "slušný obrázek", zbavil se ho jako mnoha dalších kteří mu pomáhali na Olymp, a přitulili se k dalším "přátelům" - hradnímu kancléři Vratislavu Mynářovi, který doposud nemá prověrku od Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), či k Martinu Nejedlému, který sedí v sousední hradní kanceláři a šéfuje společnosti Lukoil Aviation Czech, která státu dluží 27 milionů za pokutu udělenou soudem.
nej.jpg
Miloš Zeman vždy věděl co chtějí jeho voliči slyšet a umí to. Ne nadarmo při své cestě po Moravskoslezském kraji prohlásil: "Až za rok znovu přijedu, bude muset pan hejtman pronajmout haly." Je to přesné vyjádření problému naší politiky: Lidé-voliči slyší na nablískaná slova, bez činů. A tady je pro lidi s vysokém egem, velké pole působnosti.
Miloš Zeman spolu s Václavem Klausem svou dosavadní činností plně nesou osobní zodpovědnost za současný stav. Zeman svůj presidentský projev ukončil slovy: "Bože, dej mi moudrost."
Ano, i já bych byl šťasten, kdyby mu Bůh dal moudrost. Což je asi pouhé zbožné přání a proto:Kurvamilošiaufwidersehen.
Pro klausovce, zemanovce, agenty StB, komunisty a členy Spolku přátel Ruska: ve druhém kole presidentských voleb jsem nikoho nevolil, protože můj kandidát neprošel do druhého kola. Přesto jsem havlovec, pravdoláskař a kavárenský povaleč, protože doufám, že skutečně láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Opak, by bylo to nejhorší co by nás mohlo potkat.
Většina uvedených informací pochází z knihy Emila Špatného: Estébáci, tuneláři, miliardáři a... "druhá" vláda aneb Ukradená, či spíše rozkradená revoluce - kterou vřele doporučuji.
Vladislav Svoboda|čtvrtek 13. listopad 2014 11:24

Boj v bývalé komunistické Evropě mezi prozápadními liberály a jejich protivníky není zdaleka u konce.

22. listopadu 2014 v 18:46 | čtk, převzato z deníku.cz |  Jiní autoři

Zeman je fakticky mluvčím Kremlu, píše The Washinton Times

Prezident Miloš Zeman
Prezident Miloš Zeman Autor: Deník/Divíšek Martin
dnes 10:07
Washington - Dvacáté páté výročí protikomunistické revoluce ve střední a východní Evropě provázely oslavy, ale i znepokojivé známky toho, že jsou některé z jejích významných výdobytků v ohrožení. Napsal to v pátek v redakčním komentáři americký list The Washington Post. Prezident Miloš Zeman se podle listu stal faktickým mluvčím Kremlu.
Šest bývalých členů (nebo jejich nástupnické státy) Varšavské smlouvy, ovládané někdejším Sovětským svazem, změnilo od roku 1989 své hospodářství, vstoupilo do Evropské unie a NATO a zavedlo demokracii, uvádí list. Jejich úspěchy vypadají obzvláště působivě ve srovnání s chaosem a občanskými válkami, které následovaly po arabských povstáních z roku 2011.
Ideály vůdců, jako byl český disident a poté prezident Václav Havel, kterému byla v tomto týdnu s poctami odhalena busta v americkém Kapitolu, jsou nicméně ve většině zemí střední a východní Evropy vystaveny útokům, upozorňuje komentář.
Současná česká vláda se distancovala od Havlovy agendy lidských práv a boří program, který vytvořil na podporu demokratické transformace jiných diktatur. Prezident Miloš Zeman se stal faktickým mluvčím ruského prezidenta Vladimira Putina, když vulgárními výrazy odsoudil ruské politické vězeňkyně a popřel ruskou agresi na Ukrajině, píše The Washington Post.

Orbán ničí demokracii v Maďarsku

Ještě větší znepokojení podle amerického listu vyvolává maďarský premiér Viktor Orbán, který ničí demokratickou kontrolu a rovnováhu v Budapešti a Putina označuje za svůj vzor.
Proto bylo povzbudivé, že tento týden, během výročí sametové revoluce, na jejímž vedení proti komunistickému režimu v tehdejším Československu se Havel podílel, vypukly v oblasti projevy prodemokratického a prozápadního cítění.
V Praze a Budapešti proběhly v pondělí velké demonstrace proti Zemanovi a Orbánovi. Na toho prvního létala vejce, když se objevil na akci, kde se připomínala revoluce, zatímco demonstranti skandovali: "Nechceme být ruskou kolonií." V Budapešti, která se stala dějištěm již čtvrté velké protivládní demonstrace v měsíci, dav požadoval odvolání zkorumpovaných úředníků, včetně několika z těch, kterým byl zakázán vstup do Spojených států, připomíná list.
Ještě povzbudivější byly podle The Washington Post nedělní prezidentské volby v Rumunsku, kde populistického levicového premiéra Victora Pontu porazil starosta malého města, který slíbil, že vykoření korupci a zlepší vztahy se Západem.
Klaus Iohannis, příslušník malé německé menšiny v Rumunsku, podnítil k velké volební účasti - 64 procentům - tím, že slíbil, že podpoří stíhání vyšších úředníků pro korupci a že posílí strategické partnerství Rumunska se Spojenými státy a NATO. Ponta, i když někdy měl prozápadní poznámky, zpochybňoval demokratické normy, a vyvolával tak obavy, že by se vydal stejným směrem jako Orbán.

Velká podpora

Orbán a Zeman mají ve svých zemích stále značnou podporu, upozorňuje se v komentáři. Ale je povzbudivé, že mnozí z těch, kteří se obrátili proti nim, jsou studenti a další mladí lidé, kteří nezažili revoluci v roce 1989 nebo předchozí komunistickou éru. Vyznávají západní liberální hodnoty, a ne putinovský nacionalismus s jeho odpudivými projevy nenávisti vůči homosexuálům a jiným menšinám.
Co se týče Zemanova soupeře, českého premiéra Bohuslava Sobotky, který odcestoval do Washingtonu k odhalení Havlovy busty, ten vyzdvihl Havlovy zásady zahraniční politiky. Boj v bývalé komunistické Evropě mezi prozápadními liberály a jejich populistickými, nacionalistickými nebo autoritářskými protivníky není zdaleka u konce. Ale tento výroční týden byl pro Havlovy následovníky dobrý, uzavírá komentář amerického deníku.
Autor: ČTK

Zeman by se nikdy nestal prezidentem, kdyby proti němu stál kdokoliv jiný než Karel Schwarzenberg

22. listopadu 2014 v 14:00 | Lea Vojteková |  Jiní autoři

To jsme to po 25 letech dopracovali... na vzestupu je nová totalita

Zdroj: thewe.cc
Lea Vojtekova
vojtekova.blog.iDNES.cz
Jak jednoduché je jít s davem. Jak jednoduché protestovat proti prezidentovi, když víte, že máte podporu médií, vlivných osobností, zahraničí. Jedné totality jsme se před 25 lety zbavili a teď přichází nová, neomarxistická. A zajímavé na tom je, že tento neomarxismus podporuje právě mnoho lidí, kteří dříve proti klasickému marxismu bojovali. Zvláštní paradox.
Mně to připadá, že pro mnoho lidí je důležitější forma než obsah. Co je důležité při posuzování prezidentské role? Hlavně skutky. Ne řeči. Tím nechci omlouvat Zemana, ale víte například o tom, že Zeman se zasazoval o snížení DPH u léků, plenek a knih? To taky podepsal. Zeman taky vetoval špatný zákon o lesních školkách. Navrhl zrušení špatného zákona o státní službě. Je proti islámu, což nám mnoho lidí ze Západu závidí... Tímto nechci zpívat ódy na Zemana (umím si představit lepšího kandidáta), ale co je skutečně důležité? Myslíte, že si někdo za 50 let vzpomene, že Zeman se opil nebo mluvil hrubě? Ne. Všichni si vzpomenou na to, co určitý státník (ne)dělal pro stát.

Zeman by se nikdy nestal prezidentem, kdyby proti němu stál kdokoliv jiný než Karel Schwarzenberg. Až tak jednoduché to je. Takže milí pravdoláskaři, poděkujte sami sobě. A že se vám Zeman nelíbí? Tohle je demokracie. To je to, za co jste v Listopadu 1989 cinkali klíči. Za demokracii. A v té musíte umět přijmout i porážku. Ne házet vajíčka a agresivně útočit.

Dnes si několik tisíc lidí dodalo na 10 minut falešný pocit důležitosti a užitečnosti díky mávání červeným papírem (zřejmě to bylo nějaké telepatické propojení a všichni demonstranti si z domova přinesli tyto červené karty). To chce opravdu invenci a odvahu, panečku. Když za vámi stojí celý mainstream. Zkuste si demonstrovat proti islámu. Nebo proti EU. To dostanete hezky obuškem přes záda. Jako nedávno demonstranti v Bruselu. Statisícová demonstrace. Že o tom mainstremová média neinformovala? Asi zapomněla...

A že tady máme svobodu slova? Ále, nebuďte naivní. Znám mnoho lidí, kteří by chtěli psát blogy, jenže kvůli problémům v práci se neodvažují. Za "nesprávný" názor jim hrozí vyhazov. Nebo jistý politik, který se vyjádřil ohledně romského napadení v Duchcově... šup a hned dostal podmínku. Řeknete svůj názor na islám? Jste islamofob (zajímavé, že pojem křesťanofob neexistuje). Řeknete svůj názor na Gay Pride? Jste homofob. Řeknete svůj názor na romský problém? Jste rasista, xenofob, nácek.

Pořád se koukáme do minulosti a poplácáváme se po zádech, jací jsme to hrdinové. Bojujeme s duchy minulosti, přitom před totalitním směřováním budoucnosti "odvážně" zavíráme oči...


Lea Vojtekova|pondělí 17. listopad 2014 19:26

Neslavná minulost

20. listopadu 2014 v 18:43 | převzato ze Seznam.cz |  Jiní autoři

Jeden z monstrprocesů

Významný den Zavřít


Čtvrtek, 20. listopadu


Sametoví teroristé

19. listopadu 2014 v 14:22 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Film kladoucí otázky divákovi

Sametoví teroristé

  • Slovensko

    Zamatoví teroristi

  • EN název

    Velvet Terrorists

    (festivalový název)
Dokumentární
Slovensko / Česko / Chorvatsko, 2013, 87 min

Režie:

Scénář:

Kamera:

Hudba:

Obsah

  • Dokumentárny film Zamatoví teroristi rozpráva príbehy troch romantických hrdinov, ktorí fyzicky žijú v prítomnosti, v spomienkach však stále bojujú s komunistickým režimom. Stana, Františka a Vladimíra spája gesto nesúhlasu s realitou 80. rokov, pretavené do podoby terorizmu. Všetci boli odsúdení za paragraf 93 - teror, aj keď nikoho nezabili, nikomu neublížili. Jeden chcel na 1. mája v noci vyhodiť opustenú tribúnu do vzduchu, namiesto toho sa však opil a zaspal na mieste činu s plnými taškami výbušnín. Druhý chcel spáchať atentát na prezidenta Husáka, ale západná rozviedka sa na neho vykašlala. Tretí vyhadzoval do vzduchu stranícke vitríny. Vlastnou nešikovnosťou odsúdili svoje činy na večný neúspech. Na druhej strane tým, že sa nikdy naozaj nestali vrahmi, umožnili nám načúvať ich príbehom. A tie sú v prvom rade o láske.(oficiální text distributora)
Včera na ČT 2 byl uveden film Sametoví teroristé, jehož vznik patří do dílny slovenských tvůrců. Jeho poslední část byla věnována Vladimíru Hučínovi. Shodou okolností jsem 17. listopadu cestou domů z oficiální vzpomínkové akce věnované Dni boje za svobodu a demokracii měl možnost na téma tohoto filmu hovořit krátce s jeho aktérem Vladimírem Hučínem. On řekl, že kdyby mohl do toho sám víc mluvit, tak ta jeho část vypadala poněkud jinak. Přistoupil však na koncepci autorů. A tak vlastně těžištěm jemu věnované části je praktické zaučování vítězky konkurzu na dívčí postavu v činnostech, které si on sám před desítkami let osvojoval, aby mohl technicky realizovat svůj odpor ke komunistům.
V dialozích s mladou dívkou se dovídáme, co bezprostředně vyvolalolo jeh odpor ke komunistům, co všechno si musel osvojit, jak si vypěstoval fyzickou zdatnost a psychickou odolnost, která se mu pak hodila v komunistickém vězení.
Běžný divák bude asi přemýšlet o smyslu takových filmů, jejichž děj je prolínáním minulosti a současnosti. Každopádně ukazují, že vždy se našli lidé, kteří si za svůj někdejší cíl dokázali vybrat formu boje, který v izolované akci předurčoval i soud a trest podle tehdy platných zákonů. V případě Vladimíra Hučína se trestů dočkal i po sametové revoluci. To je už ale jiný případ. Vím jen, že z té novější historie se zrodily i jeho výhrady k Václavu Havlovi a Miloši Zemanovi, neboť podle něho, s jejich vědomím a souhlasem se dostával jako zpravodajec BIS do nových malérů.

Prezident Miloš Zeman si drží svou linii

19. listopadu 2014 v 12:00 | Deník.cz |  Jiní autoři

Začervenají se opět karty? Zeman pozval Putina

Miloš Zeman a Vladimír Putin
Miloš Zeman a Vladimír Putin Autor: čtk
včera 19:16
Praha - Sotva dozněly výzvy na odstoupení prezidenta Miloše Zemana při vzpomínkových pochodech a demonstracích, je tu další pozdvižení. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček potvrdil, že prezident Miloš Zeman pozval na příští leden ruskou hlavu státu Vladimira Putina do Prahy.
Tato původní zpráva ovšem záhy připomněla informace proslulého Rádia Jerevan. Miloš Zeman totiž nepozval Vladimira Putina na bilaterální návštěvu, ale na pietní shromáždění do Terezína, které je spojené se 
70. výročím osvobození koncentračního tábora Osvětim. Pozvány jsou i hlavy dalších vítězných mocností, USA, Francie a Velké Británie. Organizátorem akce, jak potvrdil tajemník Federace židovských obcí v ČR Tomáš Kraus, je Evropský židovský kongres. Kdo jiný by se měl podobného setkání zúčastnit než představitel země, jejíž vojáci Osvětim osvobodili a jež za 
2. světové války přišla o 23 milionů žen a mužů?
"Vzpomínkové tryzny pořádá Evropský židovský kongres ve spolupráci s Evropským parlamentem už čtvrtý rok. Letos byla oslovena Česká republika, aby se uskutečnila v Terezíně. Rádi jsme jim vyšli vstříc," sdělil Deníku ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Podle jeho slov by se hosté po panelové diskusi 
v Praze a pietě v Terezíně měli 28. ledna přesunout do Osvětimi. V minulých letech se těchto akcí, připomínajících nejtemnější kapitolu světových dějin, pravidelně účastnil například představitel německé sociální demokracie Martin Schulz, předseda Evropského parlamentu. Pozvána byla letos i německá kancléřka Angela Merkelová.
Tomáš Kraus upřesnil, že na pražském a terezínském shromáždění by mohlo být přítomno až deset prezidentů včetně ukrajinského Petra Porošenka.

Kalousek: Buď jde o gesto nebo je to domluvené

Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek celou věc vnímá v současném mezinárodněpolitickém kontextu. "Vzhledem k tomu, že je konec listopadu, musí být zřejmé, že buď je to jenom gesto a nepřijede nikdo, anebo je to jenom 
s jedním tím prezidentem domluvené, protože prezidenti většinou mají svůj kalendář plný na déle než na dva měsíce," řekl v Radiožurnálu.
Tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus Kalouskovu hypotézu vyvrátil sdělením, že akce se chystá již od jara. Především pravicoví opoziční politici se ovšem shodují, že pokud by Vladimir Putin pozvání přijal, měl by pocítit tvrdý distanc od své současné politiky. Takový názor zastává i europoslanec za hnutí ANO Petr Ježek.
Nekonfliktní zpráva o pozvání hlav vítězných mocností by zřejmě za jiných okolností nevzbudila pozornost. Poté, co se český prezident Miloš Zeman vulgárně vyjádřil na adresu Putinových odpůrkyň 
z punkové skupiny Pussy Riot a profiluje se jako kritik evropských ekonomických sankcí vůči Rusku, se pondělní oslavy 17. listopadu 1989 nesly v protizemanovském duchu.
Proti hlavě státu pršely nejen výkřiky a pískot, ale také vejce a různé předměty. "Palba nepatřila Joachimu Gauckovi, ale spornému českému prezidentovi Miloši Zemanovi. Tisíce Čechů využily shromáždění, aby zúčtovaly 
s neoblíbenou hlavou státu 
a hlasitě vyžadovaly její odstoupení," napsal německý deník Bild. Ruská televize Rossija 24 přidala pohled z jiného úhlu: "Prahou otřásají protesty, ale Miloš Zeman zůstal věrný svému názoru. Zeman zastává nepopulární stanoviska vůči Rusku, a tak ho k demisi opět vyzývají ti, kterým je blízká celoevropská móda kritiky na adresu Moskvy."
+ sdílejte