Prosinec 2014

Kam letos na Silvestra?

30. prosince 2014 v 18:09 | MSN a z elektronické pošty |  Aktuality

K ohňostrojům chtěným i nechtěným



Na závěr roku

30. prosince 2014 v 17:53 | převzato od Oty Ulče |  Jiní autoři

Rusko, systém Ruska nebo Vladimír V. Putin?

RUSKO: Putinovo oprávněné zmenšování

dnes

V záři maximální pozornosti, veleben sdělovacímí prostředky všeho druhu, Vladimír Putin, již značnou dobu se prezentuje s obnaženou polovinou svého svalnatého torza, tu se nořit do nijak přehřátých vod Bajkalského jezera, onde na oři cválat po rozsáhlých prériích. Perfektní symbol kágébácké bdělosti a ostražitosti. George W. Bush pohlédl do jeho policajtských očí a ujistil svět o nabytí instantní důvěry.

Nikdy jsem ovšem neměl příležitost okusit tak unikátní slast. Nejblíž jsem se mu před dvěma roky dostal v Soči, kde se teprve dokončoval jeho mohutný projekt zimní olympiády, v tehdy odhadované výši padesáti miliard amerických dolarů.

Náramný triumf, kremelský vládce se pořádně plácl přes kapsu a patrioticky motivovaný národ souhlasil. Při té příležitosti jsem se trošku seznámil s Krymem, tehdy ještě ukrajinským, prošmejdil Sevastopol, krátce poté došlo k jeho imperiálnímu schlamstnutí.

Zahájeny pozvolné kroky ke zmrtvýchvstání mohutného Sojuzu, jehož kolaps kágébácký prezident opakovaně hodnotil jako největší tragedii dvacátého století - katastrofa strašnější než obě světové války dohromady, Adolfovy vyhlazovací koncentráky, Džugašviliho mnohamilionový hladomor a následné čistky, Maova velikánská proletářská kulturní revoluce a následný velký skok vpřed či vzad.

- - -

Pilná žurnalistka, rusko-americká autorka Cathy Young, původním jménem Ekaterina Jung, v Moskvě narozená, ročník 1963, jako sedmnáctiletá s židovskými rodiči směla emigrovat do USA. Již hodně dlouhou dobu čtu inteligentní postřehy o její původní domovině a výjimkou není její čerstvý text "Novorossiya Is Still a Dream", s podtitulkem "And the ruble is in free-fall", jak rubl se notně propadá (The Weekly Standard,22.12.2014). Již v úvodu vyjadřuje podiv, v západním světě sveřepě zahnízděný, o Putinově reputaci velmistra stratéga, brilantně manipulujícího globální události, že jeho rivalové, kapitalističtí konkurenti, vesměs jen bezmocně civí. "A přitom je obtížné postřehnout, že by jeho ukrajinské počínání bylo mimořádně brilantní" - její slova.

Putinovi se prozatím úspěšně dařilo sabotovat úsilí Ukrajiny, zabránit její orientaci směrem k tržnímu hospodářství, pro-západnímu vývoji směrem k liberální demokracii, členství v Evropské unii a zejména zabránit členství v NATO, proti němuž je Kreml zvlášť alergický.

Onen již zmíněný novotvar Novorossiya je nyní prosazované označení východních ukrajinských oblastí jako Doněck a Luhansk (dříve znám jako Vorošilovgrad), jehož snad většina obyvatelstva se nijak netají svým dychtěním po samostatnosti či aspoň předností stát se součástí Ruské federace. Značně jim ublížilo sestřelení malajského letadla s převážně holandskými pasažéry, z nichž nikdo nepřežil. Sestřelení zřejmě neúmyslné, ale bez pochyb o prokázané odpovědnosti.

- - -.

Jiný druh disharmonie zejména mezi Moskvou a Washingtonem se mi zdá mít podivnou, až i obtížně stravitelnou příchuť. Někdejší globální citadela zarputilého marxistického ateismu se hlasitě hlásí ke křesťanství. Zásluhou nynější pohnuté doby, například vyjádřené titulkem "Arab Spring puts millions of Christians in crossfire" (Washington Times, 5.8.2013), ortodoxní patriarcha Kirill se obrací k Americe a všem západním zemím, aby podpořily Rusko ve snaze zachránit syrské křesťany, jimž hrozí katastrofa zániku jejich civilizace. Hlavní a dosud nejvlivnější mediální zdroje jako například New York Times se nikdy neobtěžovaly, odvahu nikdy neměly takto se vyjádřit na podporu křesťanů - s vehemencí, s níž se vyjadřují například ve prospěch homosexuálů. Porovnejme s Ruskem, kde již v platnost vešel zákon zakazující "homosexuální propagandu". President Putin, ex-KGB, otevřeně usiluje povýšit pravoslavnou církev na "morální kompas národa", jímž po tisíc roků již bývala, než se stala obětí pohanské ateistické ideologie. "Přijetí křesťanství," prohlásil Putin, "bylo mezníkem v osudu naší vlasti, neoddělitelnou součástí křesťanské civilizace, což umožnilo stát se jednou z největších mocností světa." (Ibid., 19.8.2013).

Jak Rusové, tak Američané mají přece společného nepřítele v podobě barbarského islámského fanatismu. Ruská federace již absolvovala nejednu krutou válku v Čečně. V lednu 2011 ruské úřady kontaktovaly americkou stranu a poskytly informace o teroristickém spojení bratrů Carnajevových - starší Tamerlan, nyní již nebožtík, a mladší Džochar, dosud nesouzený. Autoři teroru v Bostonu, v závěrečných metrech tamějšího maratonu, kde došlo k zabití tří osob a zranění zejména mnoha diváků (260).

Steven Emerson, výkonný ředitel (executive director) v úsilí jménem Investigative Project on Terrorism poskytl informace značně šokujícího rázu: Rozmach radikálního islámu od roku 1991 notně zmohutněl. V USA, v prozatím celkovém počtu 36 států, již vzniklo 127 identifikovaných míst pro příslušnou teroristickou výchovu. Ruský šejk Abdel al-Hamid al-Juhani je "důležitým ideologem al-Kajdy v Čečně a na Kavkaze, propaguje verzi salafismu... salafismus a wahhabismus jsou extrémní, fundamentalistické interpretace islámu, jehož učení nyní získává další stoupence ve světě." (Washington Times,29.4.2013).

Prozatím nelze postřehnout přesvědčivý důkaz pevné páteře západních demokracií z jejich reakcí na stanovisko Moskvy, zejména ve vztahu k Ukrajině. Putinovi se podařilo poněkud zalasovat pouze Bělorusko a Kazachstan, nikoliv však Ukrajinu, do společné celní unie.

V nynější situaci Rusku značně ublížily obchodní sankce, na něž se zpožděním i Francie přistoupila. Ještě důkladnější ránu ale zasadil pokles ceny pohonných hmot - ropa a plyn. Velmi nepřátelsky zareagoval Putin ve svém projevu v parlamentu (4.12.2014) s obviněním Západu, že nejen desetiletí, ale i staletí se snaží zabránit, aby Rusko mohlo být silné a nezávislé.

Ceny tohoto pro Rusko téměř výlučného vývozu poklesly téměř na polovinu. Neméně drasticky ochuravěla i ruská měna, rozhodně ke zklamání rostoucí střední třídy, jíž s Putinem spojuje silné vlastnecké pouto. S notným poklesem hodnoty rublu značně rostou potíže realizovat konečně uskutečnitelné cesty donedávna nedosažitelného zahraničí, značně se komplikují plány odletět například do nyní značně populárního Thajska k lahodným plážím. Putinova popularita tím určitě nezíská..

Cathy Young v citované své stati přispívá s překvapivým tvrzením, jehož zdrojem je politický analytik Andrei Piontkovsky, který právě přijel na návštěvu amerického Hudsonova Institutu a jako další negativum jmenoval ztráty v řadách ruské branné moci. Počet mrtvých v řadách mužstva v oblasti východní Ukrajiny se odhaduje v rozsahu od několika set až po čtyři tisíce a pět set ztracených životů.

KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče

Komentář: Původně jsem chtěl psát na téma Rusko či ruský systém či Vladimír Vladimírovič Putin. Nakonec jsem vlastní úvahu odložil na později a převzal text Oty Ulče. Je to pohled krajní, vycházející mj. z poznatků získatelných v jiném (americkém) systému. Myslím, že stojí zato se nad tímto přístupem k otázce současného Ruska zamyslet. JS
Z charakteristiky autorovy osobnosti:
Stránka je věnována panu Oto Ulčovi, emeritnímu profesoru politologie v Binghamtonu, cestovateli, jednomu z nejznámějších českých exulantů, rodilému Plzeňákovi, zdatnému spisovateli, majiteli košaté češtiny, člověku hodnému obdivu.

Pěkná vánoční pohlednice

23. prosince 2014 v 22:37 | zaslal Jiří Pondělíček

Naši drazí,

dovolte, abychom Vám všem popřáli krásné, klidné a tradiční Vánoce, plné spokojenosti a pohody, zrovna tak, jak je to vidět na přiloženém obrázku.

Jirka, Alena a Honza Pondělíčkovi


Soud rozhodl, kdo ponese prapor ČSNS

23. prosince 2014 v 18:36 | Michal Klusáček |  Jiní autoři

V kauze Rovný a Svoboda versus ČSNS soud rozhodl

Zdravím!
Přeposílám rozsudek soudu ve věci sporu "ČSNS x Rovný", který ČSNS vyhrála. Z výsledků sporu vyplývá následující:

  • 36. sjezd konaný dne 19. 5. 2013 je platný,
  • stanovy a programové cíle strany schválené na 36. sjezdu jsou platné (http://www.csns.cz/files/2013-05-19_CSNS_Stanovy.pdf),
  • spory ohledně členství řeší interní orgán ČSNS - "Kontrolní a rozhodčí komise" podle platných stanov z 19. 5. 2013,
  • žalobce hradí náklady soudního řízení.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí je sice teoreticky možné, avšak neočekávám, že se tak stane. Odvolací soud by musel rozhodnout stejně jako prvoinstanční, protože prostor pro manévrování žalujícího není žádný (viz. text rozsudku). Tuto věc proto považuji za ukončenou a znovu bych rád uvedl, že ČSNS je pro všechny bývalé členy otevřená.

Přeji všem hezké Vánoce a šťastný Nový rok 2015.

Ing. Michal Klusáček

předseda ČSNS

Číslo jednací: 43 C 844/2013-95

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Monikou Tupou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: Jaroslav Rovný, bytem Krušnohorské nám. 38, Hroznětín, proti žalované: Česká strana národně sociální, se sídlem Praha 4, Kotorská 1572/18, IČ 00442721, zastoupena: Mgr. Ivo Siegel, advokát se sídlem Školská 38, Praha 1, o určení neplatnosti 36. mimořádného sjezdu České strany národně sociální
t a k t o :
I. Žaloba, podle které by soud určil, že mimořádný sjezd České strany národně sociální, který se konal dne 19.5.2013 a který byl označen, jako 36. v pořadí, je neplatný a to jak co do zápisu, přijatých stanov a usnesení se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8.712,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta, Mgr. Ivo Siegela.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se nejprve nejasným podáním domáhal, s odkazem na ust. § 16 a) zák. č.
424/91 Sb., rozhodnutí, že 36. mimořádný sjezd strany, který se konal 19.5.2013 je neplatný a za platný se uznává 36. mimořádný sjezd, který se konal dne 15.6.2013. Soud následně opakovaně vyzval žalobce k odstranění vad žaloby a to usnesením z 3.2.2014, které tehdejšímu jeho zástupci bylo doručeno 11.2.2014. Na to žalobce reagoval podáním z 20.2.2014, kde opakoval požadavek na konečný návrh takový, aby soud rozhodl, že 36. mimořádný sjezd ze dne 19.5.2013 je neplatný z důvodu porušení stávajících stanov.

K žalobě se žalovaná vyjádřila tak, že žaloba nebyla podána včas a ani oprávněnou osobou, s odkazem na ust. § 16 a) zák. 424/91 Sb., podle kterého dotýká-li se rozhodnutí orgánu strany a hnutí skutečností vyznačovaných v rejstříku strany a hnutí, může člen strany a hnutí do 6ti měsíců od přijetí takového rozhodnutí, požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami. Rozhodnutí, které žalobce napadá, bylo přijato 19.5.2013, proto poslední den lhůty pro podání žalobního návrhu připadá na 19.11.2013. Žaloba je datována 25.11.2013 a soudu byla doručena 27.11.2013, proto žalovaná namítala, že žaloba byla podána opožděně. Dále, podle zákona o sdružování , k podání žaloby je oprávněn pouze člen politické strany. Žalovaná však tvrdila, že žalobce v této době již
členem strany nebyl, protože členství mu zaniklo ke dni 1.5.2013, v důsledku neuhrazení členského přípěvku, jehož výše, termín úhrady a kontaktní osoba pověřená výběrem příspěvku pokladní ČSNS , byly stanovy usneseními Ústřední rady ČSNS. Navíc, po formální stránce, žalovaná namítala, že nedošlo ani ke splnění podmínek pro to, aby žaloba byla podána, s odkazem na ust. § 16 a) odst. 2 zákona o sdružování, podle kterého je možné se v tomto případě obrátit na soud s návrhem na určení, zda je rozhodnutí orgánu strany v souladu se zákonem a stanovami pouze v případě, nevyhověl-li rozhodčí orgán strany žádosti člena o nápravu, nebo o ní nerozhodl do 30ti dnů ode dne jejího podání. Žalobce argumentuje rozhodnutím Rozhodčího soudu ze dne 10.8.2013, kterým bylo rozhodnuto, že 36. sjezd ČSNS konaný 19.5.2013, byl svolán v rozporu s platnými stanovami a z tohoto důvodu je neplatný. Rozhodčí soud však již na základě změny stanov, ke které došlo na 36. mimořádném sjezdu konaném dne 19.5.2013, neexistoval. Žalobce se měl proto obrátit na nově vzniklý orgán strany - Kontrolní a revizní komisi. Jinak žalovaná žalobu považovala za účelovou, nepravdivou, hodnotila ji jako pokus žalobce , domoci se změny rozhodnutí v otázkách, o nichž strana již jednou demokraticky rozhodla, v souladu se zákonem, stanovami, ale žalobce s těmito rozhodnutími jen nesouhlasí. Proto již z těchto formálních důvodů navrhovala žalovaná žalobu zamítnout.
K otázce stanovení a výběru členských příspěvků se žalovaná vyjádřila tak, že Ústřední rada (ÚR), se na svém zasedání č. 35/02, konaném 1.12.2012, neusnesla na tom, že hospodaření strany, včetně výběrů členských příspěvků se bude uskutečňovat přesunem peněz v hotovosti do bydliště pokladní a uváděla, že o přidělení funkce pokladníka strany p. Elišce Markové, o úhradě členských příspěvků, se Ústřední rada usnesla na svém zasedání č. 35/03, konaném 26.1.2013. O výši členských příspěvků pro rok 2013 bylo rozhodnuto dvěma usneseními ÚR a to usnesením č. 35/03/05 bylo rozhodnuto, že základní výše členského příspěvku činí 500,- Kč. Usnesením č. 35/03/06 bylo rozhodnuto, že výše členského příspěvku ve snížené sazbě činí 250,- Kč a usnesením č. 35/06/12 byla stanovena lhůta pro úhradu členských příspěvků na rok 2013, tak, že členové strany jsou povinni uhradit členský příspěvek do 30.4.2013.
Ze zprávy pokladníka ze dne 1.5.2013 pak vyplynulo, že většina členů ÚR a většina ze seznamu členů strany nezaplatila členský příspěvek a žalovaná tvrdila, že toto způsobilo zánik členství, dle ustanovení části II. článek 1 bodu 5 f) stanov, ve spojení s ustanovením části II. článek 2, bodu 2 d) osobám, které nezaplatily a téhož dne předsednictvo strany, za účelem řešení nastalé situace svolalo mimořádní celostátní sjezd na 19.5.2013, na který byli pozváni zbylí členové strany. Na 36. mimořádném celostátním sjezdu pak byly schváleny programové cíle strany a nové stanovy strany. Z části byly vytvořeny a navoleny nové orgány strany, došlo k vytvoření nového orgánu- Kontrolní a rozhodčí komise, namísto dřívějších dvou orgánů a to sice Ústřední revizní komise a Rozhodčího soudu. Předseda strany byl pověřen, aby informoval bývalé členy strany, kteří z různých důvodů nezaplatili členské příspěvky o tom, že je pro ně strana otevřená a vyzval je, aby se do strany vrátili. V návaznosti na to, předseda strany, 2.6.2013, rozeslal bývalým členům emailovou zprávu s touto výzvou. Dále žalovaná tvrdila, že 25.5.2013 se sešlo 5, podle žalované již bývalých členů ÚR, kteří prohlásili toto své setkání za zasedání ÚR, svolali další údajný sjezd , označený opět, jako 36. mimořádný sjezd , z důvodu neuznání 36. mimořádného sjezdu z 19.5.2013. Následně prohlásili mimořádný sjezd 36. konaný 19.5.2013 za neplatný a členy ČSNS, kteří se ho účastnili, za vyloučené. Skupina bývalých členů strany, v čele s žalobcem a Vladislavem Svobodou, se pokusila výsledky tohoto svého sjezdu zaregistrovat do rejstříku stran a hnutí, vedeného Ministerstvem vnitra ČR. Ministerstvo vnitra ČR však zahájené řízení usnesením ze dne 8.7.2013 přerušilo. V odůvodnění uvedlo, že ačkoli byl Vladislav Svoboda seznámen se zákonnou úpravou, postupem ve smyslu ust. § 16 a) zákona o sdružování, prohlásil
místo toho 36. mimořádný sjezd konaný dne 19.5.2013 za neplatný s tím, že byl podle něj a dalších bývalých členů strany svolán v rozporu se stanovami. MV ČR zhodnotilo situaci, jako interní spor ve straně a odkázalo na zákonnou úpravu, na možnost posouzení tohoto soudem, s odkazem na ust. § 16 a) zákona o sdružování a uvedlo i způsob formulace konečného návrhu žaloby. Byla stanovena lhůta k vyrozumění MV ČR o tom, zda žaloba byla podána, což mělo být nejpozději do 31.8.2013. Vladislav Svoboda se ve stanovené lhůtě na soud, ohledně určení sporné otázky neobrátil, proto MV ČR řízení o tomto návrhu zastavilo.
Potom s ohledem na obsah konečného návrhu, tak, jak žalobce tento opravil, po předchozí výzvě soudu, s přihlédnutím k tomu, že došlo k ukončení jeho zastoupení, byť obecným zmocněncem, soud ještě s ohledem na vyjádření žalované při jednání nařízeném na 16.9.2014, se ještě znovu pokusil, s ohledem na charakter věci , odstranit vady žaloby, konečného návrhu. Žalobce byl podrobně poučen o tom, o čem v rámci zákonné úpravy, může soud rozhodovat, stejně jak již bylo poskytnuto poučení MV ČR.
Dále byl žalobce poučen, že pokud nechce, aby sou postupoval dle ust. § 16 a) zákona o sdružování, a přesto by požadoval, aby soud rozhodl o uplatněném nároku tzv. určovací žalobou, pak byl žalobce poučen o nutnosti tvrdit naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Žalobce na poučení soudem poskytnuté reagoval podáním ze dne 14.10.2014, kterým opakoval požadavek na konečný návrh, ve znění uvedeném ve výroku rozsudku. Zároveň se vyjádřil tak, že žaloba nesměřuje proti rozhodnutí orgánu strany, dle ust. § 16 a) zákona o sdružováním, ale proti samotnému vzniku orgánů a sjezdu. Dále se žalobce vyjádřil tak, že žaloba byla podána včas, protože za rozhodné datum je třeba považovat den, kdy příslušný orgán MV ČR provedl registraci nových stanov, což je 29.5.2013 a z tohoto pohledu byla žaloba podána v 6ti měsíční lhůtě.
Vzhledem k tomu, že žalovaná strana je v konkursu, předložila ještě žalovaná stanovisko správce konkursní podstaty , JUDr. Pavla Nováka, ze dne 20.10.2014, který se vyjádřil tak, že se domnívá, že členské příspěvky členů úpadce nenáleží do konkursní podstaty, proto je úpadce oprávněn s nimi volně nakládat.
Z přípisu Ministerstva vnitra ČR, odboru všeobecné správy, oddělení sdružování, adresovaného Vladislavu Svobodovi , ze dne 25.6.2013 bylo zjištěno, že p. Svobodovi bylo MV ČR sdělováno, že poslední změna stanov byla ministerstvu oznámena dne 20.5.2013, že návrh na registraci změny stanov podává strana a hnutí písemně ministerstvu, do 15ti dnů od jejího schválení. Došlo-li zároveň se změnou stanov ke změně osob, jež jsou statutárním orgánem strany, podává návrh nově ustanovený statutární orgán. Dále bylo sděleno, že byly splněny všechny náležitosti dle ust. § 11 a text stanov je v souladu s § 6 zák. č. 424/91 Sb. Ministerstvo proto změnu stanov registrovalo ke dni 29.5.2013. Dále bylo sděleno, že ministerstvu nepřísluší, jakkoli zpochybňovat či kontrolovat rozhodování orgánů stran a hnutí. Za tímto účelem má každá strana zřízen rozhodčí orgán, který je příslušný k řešení sporů uvnitř strany či hnutí. S ohledem na vzniklou situaci byl pan Svoboda poučen o tom, aby využil institutu soudní ochrany, s odkazem na ust. § 16 a) zák. č. 424/91 Sb. a byl upozorněn na 6ti měsíční lhůtu, která běží od přijetí takového rozhodnutí.
MV ČR bylo 27.6.2013 doručeno podání označené, jako předání dokumentů, vyplývajících ze zápisu a usnesení 36. mimořádného sjezdu, konaného 15.6.2013 v Praze, podepsané p. Vladislavem Svobodou, tento 36. mimořádný sjezd měl anulovat předchozí mimořádný 36. sjezd, konaný dne ze dne 19.5.2013. MV ČR konstatovalo, že ačkoli byl p.Vladislav Svoboda seznámen se zákonnou úpravou , postupem dle § 16 a) zák. 442/91 Sb.,
na místo podání žaloby k soudu , byl prohlášen 36. mimořádný sjezd konaný dne 15.6. za neplatný, jiným 36. mimořádným sjezdem, konaným dne 15.6.2013. Tato skutečnost, jakož i podání doručené ministerstvu 1.7.2013, pak zpochybňovalo oprávnění osob jednajících ve věci změny stanov, odkazující na jejich schválení 36. mimořádným sjezdem konaným dne 15.6.2013. Pan Svoboda byl vyzván, aby podání doručené ministerstvu 27.6. doložil ve stanovené lhůtě předložením příslušného návrhu, dle § 16 a) zák. 424/91 Sb. Takovým způsobem by totiž mohlo být postupováno donekonečna.
Z výpisu rejstříku stran a hnutí, vedeného MV ČR , bylo zjištěno, že, jako poslední sídlo strany je zde zapsaná adrese Praha 4 Nusle, Kotorská 1572/18, jako předseda Ing. Michal Klusáček . Poslední registrovaná změna stanov je z 29.5.2013. Dle ust. § 16a odst. 1 zák. č. 424/91 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, dotýká-li se rozhodnutí orgánu strany a hnutí skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí (§9), může člen této strany a hnutí do 6 měsíců od přijetí takového rozhodnutí požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami.
Soud se nejprve zabýval tím, zda žaloba, tak, jak byla formulována, po opakovaných poučeních poskytnutých žalobci k odstranění vad žaloby, může být vůbec soudem projednána, s odkazem na ust. § 7 o.s.ř. , ve spojení s ust. § 16 a) odst. 1 zákona o politických stranách. Soud dospěl k závěru, že jestliže přes poučení poskytnutá soudem, byl konečný návrh i nadále formulován tak, že soud má určit, že mimořádný sjezd ČSNS, který se konal dne 19.5.2013 a byl označen, jako 36. v pořadí, je neplatný, že o takto formulovaném konečném návrhu by soud neměl pravomoc rozhodnout.
S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení se nelze domáhat určení neplatnosti rozhodnutí orgánu strany nebo hnutí. Např. ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 18 C 173/2007, v obdobné věci, řízení o stejně formulovaném konečném návrhu zastavil a toto rozhodnutí bylo potvrzeno Městským soudem v Praze , ve věci 29 Co 453/2008. Z uvedeného důvodu by soud mohl řízení zastavit, s odkazem na ust. § 7 o.s.ř., ale s tím, že v případě, kdy soud zastavuje řízení pro nedostatek pravomoci, měl by soud postoupit věc , po právní moci usnesení o zastavení řízení, příslušnému orgánu. Vzhledem k tomu, že ale dle názoru soudu, neexistuje jiný orgán, který by o tomto návrhu měl rozhodnout a bylo by nepřípustné vydat rozhodnutí, ve kterém by se soud omezil pouze na výrok o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, pak dle názoru zdejšího soudu, nebylo možné řízení v této věci zastavit.
Soud se dále zabýval tím, zda žalobce je vůbec k podání jakékoli žaloby aktivně legitimován, zda je stále členem žalované, pokud žalovaná tvrdí, že žalobce ve lhůtě, před konáním 36. mimořádného sjezdu dne 19.5.2013, řádně neuhradil příspěvky, které měly být zaplaceny do 1.5.2013, proto již členem žalované není. Žalobce k tomu předložil průkaz člena, kde jsou vylepeny pro rok 2013, 2014 známky ve stejné hodnotě, jako v roce 2009, 2010, 2011, 2012, dle názoru soudu , s odkazem na znění stanov, nebylo možné dovodit, že žalobce členem strany není, s připuštěním toho, že situace ohledně členských příspěvků je značně nepřehledná i s přihlédnutím k tomu, že jak bylo uvedeno, že strana je od roku 1999 v konkursu a způsob vybírání a evidence příspěvků je značně problematický, nebylo zjištěno, že by např. zaplacené příspěvky byly žalobci vráceny.
Dle názoru soudu je důvodná i námitka žalované, že pokud změna stanov z 36. mimořádného sjezdu, konaného 19.5.2013 byla registrována MV ČR, podmínkou pro podání žaloby k soudu bylo to, že žalobce se měl obrátit na nově vzniklý orgán strany - Kontrolní a revizní komisi, což však žalobce neučinil. Místo toho se žalobce obrátil na Rozhodčí soud a odkazuje na jeho rozhodnutí z 10.8.2013. Takové rozhodnutí, ale již bylo vydáno orgánem, který neexistoval, takže ani z toho důvodu žaloba nebyla důvodná, protože nebyl dodržen opět postup předvídaný zákonem, což je prvním důvodem pro zamítnutí žaloby. Soud se dále zabýval tím, o čemž žalobce také poučil, zda existují důvody, proto, aby rozhodoval případně ve věci obecnou žalobou na určení, dle ust. § 80 c) o. s. ř., pokud by žalobce měl na požadovaném určení naléhavý právní zájem a dospěl k závěru, že tomu tak není. Pokud existuje speciální úprava, podle které se žalobce mohl domáhat přezkoumání jednotlivých rozhodnutí strany, nelze tuto úpravu obecnou určovací žalobou obcházet. Následně se soud zabýval tím, zda žaloba byla podána včas a dle názoru zdejšího soudu, tomu tak nebylo. Žalobce se domnívá, že žaloba byla podána včas proto, že 6ti měsíční lhůtu k podání žaloby odvozuje od data, kdy MV ČR registrovalo změnu stanov z 36. mimořádného sjezdu konaného 19.5.2013, což bylo 29.5.2013. Dle názoru soudu je však třeba, tak jak žalovaná namítá, tuto lhůtu počítat od doby přijetí rozhodnutí, protože registrace MV ČR nemá konstitutivní charakter, ale ministerstvo pouze přezkoumává formální náležitosti návrhu, dle zákona. Z tohoto pohledu tedy , dle názoru zdejšího soudu , byla žaloba podána opožděně, protože k přijetí rozhodnutí , která žalobce sice přesně nespecifikoval, došlo 19.5.2013 a žaloba byla podána až 27.11.2013. O těchto skutečnostech o běhu lhůt i o způsobu, jakým má být žaloba podána, byl dle názoru soudu, p. Vladislav Svoboda, který původně zastupoval žalobce v tomto řízení MV ČR dostatečně podrobně informován, s odkazem na platnou zákonnou úpravu.
Přesto nebyla podána žaloba ani ve lhůtě stanovené MV ČR, ani ve lhůtě zákonné, ani
ve znění zákonem předvídaném, sama tato skutečnost je důvodem, proč žaloba musela být
zamítnuta.
Především ,dle názoru zdejšího soudu, který je v souladu s názorem Nejvyššího soudu ČR, vyjádřeným např. v rozhodnutí ve věci 28 Cdo 3373/2009, zásahy soudní moci, ať již převážně správních soudů, či výjimečně soudů civilních, by se měly dít pouze na základě výslovného zákonného zmocnění, případné rozšíření soudní ingerence do sféry tzv. vnitrostranické demokracie, neodpovídá skutečným aktuálním společenským potřebám a není žádoucí, ale přednost by měla mít vnitřní kultivace politických stran a je tak třeba vést subjekty právních vztahů rozumným způsobem k tomu, aby se naučily řešit své vnitřní, v daném případě vnitrostranické problémy samy, bez permanentního spoléhání se na soudy.
Žalobce se pak ve svém posledním podání jednoznačně vyjádřil tak, že se nedomáhá vydání rozhodnutí dle ust. § 16 a) zákona 424/91 Sb., když ničeho jiného se, jak bylo uvedeno shora domáhat ani nemohl.
Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěchem žalované ve sporu, náklady byly představovány odměnou za právní zastoupení advokátem za 4 úkony
po 1.500,- Kč, (1 úkon dle ust. § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhl. č. 177/96 Sb., 4x paušál po 300,- Kč dle vyhl. č. 177/96 Sb. 21% DPH 1.512,- Kč , celkem 8.712,- Kč. Platební místo pro náklady řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.

V Praze dne 25. listopadu 2014

Mgr. Monika Tupá,v.r.
předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lenka Jarošová_

O Václavu Havlovi

19. prosince 2014 v 17:18 | Vlastimil Podracký na bigblogeru Lidovek |  Jiní autoři

Co nám přinesl Havel

dnes 09:07
V současném hledání morálních východisek nám umožňuje tříleté výročí smrti V. Havla zamyslet se nad ideály, které se staly nosnými pro náš polistopadový vývoj. Na rozdíl od těch článků, které hodnotí Havlovy činy, dovolím si zde napsat něco o myšlenkách, které ovládají náš život a které nám zde představil především Havel.
Historické zařazení havlismu
Havel byl nepochybně protikomunistickým bojovníkem. Bojoval těmi prostředky, které byly možné. Plédoval především západní vzor, ale ten se prezentoval před obyvateli Východu obchodními domy plnými zboží daleko více než čímkoliv jiným.
Komunistická totalita se neměla o co opřít, sama popřela všechny demokratické myšlenky a tím kolektivně uznávanou vládu zavrhla. Pokud výzvy ke kolektivní sounáležitosti měly nějaký účinek, vždy byla hned jakákoliv iniciativa zavržena, protože nutně vedla k odlišným aktivitám, než se snažili komunisté ve své ideologii naplňovat. Přirozené lidské myšlení nikdy nesouznělo s komunistickou ideologií. Výsledkem bylo odloučení od vlády a tím i od státu a národa.
Po pádu komunismu bylo tedy zapotřebí především obnovit identitu se státem a národem a návrat k tradičnímu řádu. Přesně to Havel neudělal, naopak od toho odváděl svými kosmopolitními myšlenkami. Dostal se tím do jakéhosi vakua, chtěl lidem cosi sdělit, co nechápali. Lidé se tedy orientovali podle Klause, snažili se podnikat a zodpovídat za sebe. Přesto chyběla ona morální státoprávní myšlenka nadřízená trhu, ona pravidla, kterými se musí každá společnost řídit, ale nebyl nikdo, kdo by ji poskytl. Chyběl Masaryk, Kramář apod. Havel sice mohl být morálním vzorem svým protikomunistickým odbojem; v jiných ohledech je tento vzor dosti rozpačitý. Tvrdit, že on měl nějaké myšlenky, které se mohly stát základem státoprávního uspořádání, je ovšem zcela mimo mísu. Kázání o pravdě a lásce nejsou zákony státu. Postoje tedy volil situačně podle svého přesvědčení.
Havel tyto avantgardní západní myšlenky neměl od sebe, byly mu předány západními intelektuály, nějakými organizacemi a kamarády. Nebyl tedy filosofem nové doby, pouze opakoval cosi, co na Západě rezonovalo v levicových kruzích. Jenže na Západě ještě stále byly konzervativní poměry vztahující se ke státu a národu a levicové myšlenky nebyly zcela dominantní. Havel nám tedy neservíroval kompletní Západ, ale jen onu levicově kosmopolitní část. Víceméně dělal to, co se líbilo jeho přátelům na Západě. To co stát potřeboval, dělal neochotně, mnohdy ani ne v jeho zájmu (zastavení prodeje zbraní).
Levicový liberalismus nemá co nabídnout, nemá pravidla sám o sobě, nemá východiska na nějakou novou společnost, je jen revoluční myšlenkou schopnou měnit částečně něco zaběhnutého. V postkomunistických zemích mnohem více chybí staré konzervativní poměry, chybí obnovení republikánských ctností, chybí identita se státem a národem, tradice, chybí tedy to, co komunismus zadupal do země, nikomu zde nechybí multikulturalismus, rovnost sexů, genderový feminismus, vypjatý individualismus, život singl apod. Dá se říci, že u nás neproběhla ona levicová revoluce "dětí květin" v šedesátých letech, která cosi řešila, co už dnes neexistuje. Havel ideály "dětí květin" přijal, ale tehdejší česká společnost měla jiné problémy. Proto mu Západ více rozuměl než lidé doma. Současný občan ČR vyžaduje především pořádek, jasná pravidla, vymahatelnost práva, silný stát nebojící se prosazovat proti korupčnímu kapitálu. V tom je havlismus naprosto bezzubý, v podstatě nemá žádnou státotvornou myšlenku. Jeho nestranictví a sny o občanských organizacích jako nositelích politiky je toho dokladem. Naštěstí se v mnoha případech podřídil jiným.
Havel svým životním vzorem kromě antikomunismu a sympatického jednání nic jiného podstatného neposkytl, jeho životní příběh je spíše oslavou hédonismu a je otázkou jakou lásku měl na mysli; nicméně pravdu asi v osobním životě nezradil, jednal přátelsky, přirozeně, byl sympatický, a pro lidi na Západě mohl být osobností. Milovali jej především umělci a politici, kterým neodporoval. Konfliktní situace za něj řešili jiní, bombardování Jugoslávie neodmítl, kdyby to udělal a opravdu projevil lásku, nevím, jestli by měl bustu v americkém Kongresu.
Esence havlismu
"Havlismus" - ze Západu přejatý levicový ideál je založený na lidských právech v prostředí svobody jednotlivce. To je poslední fáze vývojového procesu zbožňování člověka, které přinesla absence neviditelného Boha. Tady nejde jen o to, že lidé neuznávají Boha, ale odnaučili se uznávat cokoliv, co člověka přesahuje, uznávat přirozené principy života a nutnost se jim podřizovat. Lidský jedinec se stal modlou, bůžkem. Důsledkem tohoto "božství" je povýšení nad přirozené principy (přírodní zákonitosti, mateřství a otcovství, rodinné instinkty atd.). Tímto povýšením vzniká "odloučení" jako univerzální vnější projev, protože odloučení od přirozených principů se přenáší do všeho. Člověk nahlíží na tyto principy jaksi "shora", jen málo jim podléhá a snaží se jim vymknout, a proto lidmi ovládaný svět nefunguje tak, jak příroda (Bůh) určuje. Lidský jedinec je "bůh" a nemá pokoru před věcmi, které jej přesahují, neřídí se jimi a tím se do budoucnosti vyřazuje z evidence živých tvorů a přitom může do hrobu vzít i jiné tvory, kteří za to nemohou. Toto "božství" je ovšem jen vztahové, "bůh" je ekonomicky závislý, musí poslouchat jiné "bohy", a proto jsou opravdu svobodní jen ti "bohové", kteří vybírají popelnice a nemusí nikoho poslouchat.
Neuznávání věcí "nad sebou", neuznávání nadřízenosti přirozených zákonitostí vzniklo postupným procesem, dá se říci, že do šedesátých let minulého století se ještě uznávala jakási přirozenost, nutnost se podřídit přírodě, jakési pochopení přírodních zákonů. V šedesátých letech vzpoura mladých (dětí květin) odmítla tradiční řád a konečně zvítězila myšlenka, že člověk všechno vyřeší a je schopen zajistit. Bylo to především na základě levicových idejí, které ovšem na rozdíl od komunistického režimu odsuzovaly totalitu a uznávaly svobodu jednotlivce.
Člověk jako "bůh" přece nebude uznávat, že by měl v zájmu existence zdravého potomstva rodit děti v mladém věku; mít alespoň reprodukční množství dětí; ohledně životního prostředí a vyčerpávání zdrojů má stéle nějaké výmluvy, přestože jsou tu zcela jasná omezení, která jsou nám přikázána "mimo nás" (nazývám je kosmická kritéria). Typická havlistická odpověď na kritiku nezodpovědnosti k budoucnosti lidského rodu je: "jednotlivec se může svobodně rozhodnout, zda bude mít potomstvo nebo ne". Taková odpověď jasně povyšuje člověka - boha, jehož libovůle je důležitější než nejzákladnější přirozené principy života (správná odpověď by byla: "člověk je tvor jako všechny ostatní a musí zajistit pokračování"). Člověk je povýšen nad to, co jej přirozeně přesahuje, a odloučen od svých povinností k tomuto přesahujícímu. Nemá žádnou zodpovědnost, nemusí založit rodinu, nemusí se o nikoho starat, ani o rodiče, nemá žádné povinnosti ke společnosti, může ji kdykoliv opustit a nepomoci jí v neštěstí, může likvidovat libovolně přírodu. Základem celé této těžko nazvatelné situace je "odloučení" lidí od přírody, od přirozených principů, vzájemně od sebe, od společnosti, od všeho, co představuje závislost a zodpovědnost. Božství se především projevuje konzumerismem a hédonismem. Jakýmsi kodexem, jsou lidská práva, která "potvrzují božství". Odloučení je tedy i od společnosti, od kolektivu, který vyžaduje zodpovědnost - od rodiny, od obce, od národa, od státu. Takový člověk - bůh - nakonec končí životem singl. Ukázkovým představením "božství" je člověk žijící singl akosmopolitně smýšlející, odmítající rodinu, národ, národní zájmy a vůbec jakoukoliv zodpovědnost k nějakému společenstvu nebo přírodě. Je to zároveň hédonické, příjemné. Havlismus svými ideály k tomu vede, možná nezamýšleně, jakoby samospádem, ale bez schopnosti a vůle se tomu postavit; snad jen někdy je slyšet okrajově kritika konečných důsledků. Kdo chce tyto jevy kritizovat, musí se postavit na konzervativní pozici, odsoudit nejenom tyto jevy, ale i univerzální příčinu: "povýšení" a "odloučení" (viz www.nadcasovy-humanismus.cz).
Odvozené ideály havlismu
Odloučení od přirozených kolektivů se projevuje kosmopolitismem, ztrátou identity s národem (státem), od toho odvozenou ideologií multikulturalismu, pacifismu, appeasementu a ztrátou schopnosti bránit svoji kulturu, absencí kolektivních ctností především sounáležitosti a individualistickou výchovou dětí atd. Povýšení nad přirozené principy se projevuje rovnosti sexuálních orientací, odmítání rodiny, nedostatkem empatie, nešetrností k životnímu prostředí, nadměrné vyčerpávání zdrojů, altruismus se zaměřuje jen na jednotlivce bez společenského řešení.
Absence sounáležitosti se společností musí být suplována zákony a institucemi. Tím se komplikuje výkon práva a trestání svévole, je zapotřebí stále více zákonů a nařízení, aby se suplovala morální pravidla. Když absentuje sounáležitost, instituce ji nejsou schopny nahradit nikoliv jen proto, že jejich kompetence na to nestačí, ale také postupným nedostatkem lidí, kteří by vlastně mohli morálně výkon institucí vykonávat.
Ideál multikulturalismu je neuskutečnitelný. Sounáležitost budou cítit lidé pouze ke své kulturní skupině a nebude žádná nadřízená síla, která by rozsuzovala nezávisle spory. Každý bude podporovat jen svoji kulturní skupinu. Pokud by někdo nezávislý byl, nebudou mu ostatní věřit. Když bílý policista zastřelí černošského zločince, černoši nevěří v jeho nezávislost a považují to za útok na svoji skupinu. Jak se zajistí právo v takovém souboru různých skupin rasových a kulturních? Tyto skupiny musí být nějak odděleny a vykonávat svoji spravedlnost v rámci svých odlišných pravidel. To ovšem už není multikulturalismus.
Neříkám, že všechno toto Havel uznával, nicméně podstata jeho konání k tomu směřovala a směr, který je principiálně založen na "povýšení" a "odloučení" nemůže se vyvíjet jinak.
Ohrožení svobody
Svoboda může být pouze v prostředí řádu, který svobodu garantuje, protože jinak svoboda jednoho omezuje svobodu druhého. Řád musí zajistit svobodu i nemajetným a slabým a tím potlačovat choutky bohatých a silných. Odloučení lidí od sebe likviduje přirozené ctnosti, které by práva a svobodu druhých niterně zachovávaly. Silní jedinci mohou stále více projevovat svoji svévoli. Tato anarchie vzniká právě oním "odloučením" lidí, neuznáváním zodpovědnosti ke společnosti. Lidská práva jsou kodexem potvrzujícím "božství" člověka. Je otázkou pouze jak se prosazují, jestli v souladu s "odloučením" bez ohledu na společenské zájmy, jsou prosazovány tak aby omezovaly práva jiných než těch vyjmenovaných práv, nebo jestli se zařadí do společnosti v souladu s jejími zájmy.
Moc přebírají ti, kteří mají peníze a ovládají člověka materiálně. Dnešní člověk je velice materiálně závislý, naprostá většina nemá nezávislý zdroj obživy a proto jej tím více peníze ovládají. Protože už stát nefunguje, nakonec vládnou peníze a mocné finanční subjekty. Střední třída je už dnes většinou závislá, vyjma nějakých drobných poskytovatelů služeb, jsou to dodavatelé dílů velkým mezinárodním společnostem a drobného zboží supermarketům naprosto závislí na jejich libovůli. Stát, v neschopnosti "odloučených" lidí se spojit, zbaven národní ideje, v anarchii morální i legislativní přestává být ochráncem svobody slabých.
Havel samozřejmě tak daleko neviděl. Protože však jeho jméno je s tímto trendem spojeno, rozdávají se různé ceny jeho jménem, jeho busta je už v americkém Kongresu, je těžké jej z toho vyjmout.

Vlastimil Podracký

Ke třetímu výročí úmrtí prezidenta Václava Havla

18. prosince 2014 v 16:51 | Vladimír Hučín na své webu |  Jiní autoři

Exagent BIS Vladimír Hučín sečetl plusy a minusy Václava Havla

Originálně a ne černobíle. Létala silná slova.
"Jako bývalý důstojník BIS nemám s Václavem Havlem ty nejlepší zkušenosti, a to především z období, kdy jsem byl v roce 2001 opět zatčen, rok vazebně vyšetřován a 4 roky neveřejně souzen. VÝZVA: Za pět minut dvanáct aneb ZASTAVME MILOŠE ZEMANA!Ale i za těchto okolností se dokážu nad tyto své neblahé osobní zkušenosti povznést a dnes vítám ty názory, že Václav Havel by takovou ostudu, jakou předvádí Miloš Zeman, nikdy neudělal," říká mimo jiné v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz k výročí třech let od úmrtí prvního polistopadového prezidenta bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín.
Jak se podle vás za poslední tři roky proměnilo vnímání Václava Havla ve světě a České republice?
Myslím si, že mnozí kritici Václava Havla si po zvolení Miloše Zemana uvědomují, že to, co dnes provádí Miloš Zeman, je něco jako národní ostuda a že takové excesy by Václav Havel nikdy neučinil.
Jaké výroky o Václavu Havlovi vás naštvaly nebo vytočily?
Jsou to například výroky Václava Klause, komunisty Doubravy a dalších komunistických vykopávek, které si nechtějí uvědomit, že i díky Václavu Havlovi nejsou separováni.
A co vás naopak potěšilo?
Jako bývalý důstojník BIS nemám s Václavem Havlem ty nejlepší zkušenosti, a to především z období, kdy jsem byl v roce 2001 opět zatčen, rok vazebně vyšetřován a 4 roky neveřejně souzen.
Ale i za těchto okolností se dokážu nad tyto své neblahé osobní zkušenosti povznést a dnes vítám ty názory, že Václav Havel by takovou ostudu, jakou předvádí Miloš Zeman, nikdy neudělal. Určitě existují lidé, kteří o Havlovi nemluví pravdu a pomlouvají ho. I LOVE MASINPokud jsou to osoby z prostředí krajní levice, tak tam je to pochopitelné. Ovšem mnozí ostatní mají i své zkušenosti a důvody, a ty upřednostňují před pozitivy, která Havel vykonal. Já osobně bych Havlovi vytkl, že nedostatečně ocenil skutečný protikomunistický odboj a nezasadil se například o ocenění slavné protikomunistické skupiny bratří Mašínů.
Existují někteří konkrétní lidé, kteří o Václavu Havlovi nemluví pravdu? Proč to podle vás dělají?
Ano, existují. Jsou to především představitelé KSČM a jejich nohsledi. Bohužel byl to především Václav Havel, který umožnil komunistům existenci i po listopadu 1989.
Jak reflektujete, jakým způsobem je jeho odkaz, jeho památka medializována?
To, co předvádí Miloš Zeman, přímo vybízí k tomu, aby se na Václava Havla vzpomínalo spíše v tom lepším světle. Dle mého názoru se měl Havel zasadit o důkladnější očistu státního aparátu od komunistických fosilií. Také mu mám za zlé, že protežoval do bezpečnostníhoaparátu své undergroundové kamarády-muzikanty, kteří v řadě případů prokázali svoji obrovskou neschopnost, což samozřejmě vyhovovalo bývalým představitelům StB a nejen jim. Já jsem tyto zkušenosti získal z prostředí BIS a draze jsem za ně zaplatil, když jsem si dovolil na tyto skutečnosti upozornit.
NATOZa nejvýznamnější počin bych vyzdvihl jeho zásluhu na vstupu ČR do NATO. Vadí mi, že svým přičiněním dal prostor komunistům a například více nenaslouchal svému nejlepšímu poradci Jiřímu Křižanovi, který byl později i mým přítelem.
Domníváte se, že veřejnost přijala přejmenování ruzyňského letiště?
Ze svých zkušeností mohu jen potvrdit, že přejmenování ruzyňského letiště rozděluje veřejnost. Krajně levicová část veřejnosti z KSČM nepřijala přejmenování a ani mnozí aktivní odpůrci předlistopadového režimu z mého okolí nejsou nadšeni.
Co by asi Havel dnes řekl Miloši Zemanovi za to, jak vykonává svou funkci?
Rád bych věřil, že Václav Havel by určitě nesouhlasil s Milošem Zemanem a určitě by mu vytkl ostudné výroky, které opakovaně v médiích pronáší. Nechci a ani nemohu mluvit za zesnulého Václava Havla, ale Miloš Zeman jako prezident je pro ČR bezpečnostní riziko, a ještě to chvíli potrvá, než to většině občanům dojde.
V souvislosti s debatou nad prezidentováním Miloše Zemana se začíná hovořit o tom, který "havlistický" kandidát by měl být vygenerován v příští prezidentské volbě. Padají jména Pánek či Halík. Koho očekáváte vy? A jakou šanci bude mít takovýto kandidát na hlavu státu?
Tak pokud by se jednalo o (jak vy říkáte) "havlistického kandidáta", tak já bych asi upřednostnil Halíka.
Jaké politické síly považujete za ty, které následují odkaz Václava Havla? A ze kterých by Havel jistě radost neměl?
Já si myslím, že by se klonil k zeleným a v některých případech by naslouchal i dnešním lidovcům. Určitě by nesouhlasil s takovými, jako je nomenklaturním kádrem KSČ a spolupracovníkem StB založené ANO, Úsvitem a samozřejmě s komunisty, které bohužel v tom lepším případě v rozhodujícím období podcenil.
Za Parlamentní Listy rozmlouval Petr Kupka, 17.12.2014
TÉMA Tři roky bez Václava Havla

Napříč politickým spektrem

17. prosince 2014 v 22:55 | z různých archivů |  Jiní autoři

Z národního kulturního dědictví

Další obrázky najdete v levé záložce Galerie ve složce Napříč politickým spektrem

Rusku teď nebude lehko

17. prosince 2014 v 22:40 | zdroj Lidovky.cz |  Aktuality

Rusko je dnes propojeno se světovou ekonomikou daleko více než za sovětských časů, financování ruských firem probíhá na mezinárodních trzích

Guvernérka centrální banky Elvira Nabiullinová v úterním televizním rozhovoru uvedla, že oslabování rublu je pro ekonomiku signálem, aby se přizpůsobila nové situaci, kdy prudce klesají ceny ropy a Rusko postihují západní sankce.
Dodala ale, že centrální banka je připravena koordinovat své kroky s vládou. Předtím mluvčí prezidenta Vladimira Putina ke zvýšení úroků řekl, že Kreml nemůže komentovat kroky nezávislé centrální banky.

Guvernérka: dluhy splácet budeme

Zvýšením sazeb chce centrální banka podle guvernérky omezit negativní dopady slabého kurzu rublu na ekonomiku. Nabiullinová rovněž řekla, že ruské firmy budou i v situaci podstatně slabšího rublu schopny splácet své zahraniční dluhy.
Rubl od počátku roku padá kvůli ukrajinské krizi a k ní se během roku připojil propad cen ropy spolu s prohlubováním západních sankcí vůči Moskvě za její přístup k Ukrajině.
Kurz rublu na displejích v ulicích Moskvy.
Kurz rublu na displejích v ulicích Moskvy.
Podle analytiků ale šly v pondělí racionální úvahy stranou a trh zachvátila čirá panika. Tu přiživují dohady o návratu Ruska k mimořádnému režimu roku 1998, kdy rychlý pád rublu přiměl Rusko k vyhlášení platební neschopnosti.
Stabilita měny patřila donedávna k hlavním úspěchům Putinovy vlády, letošní propad rublu ale oživuje vzpomínky na měnovou krizi před 16 lety. Rok před Putinovým nástupem k moci tehdy pád rublu a státní bankrot vedl k uzavírání bank a ztrátě úspor obyvatelstva.

Bilance nepromarněného života

16. prosince 2014 v 23:25 | Jaroslav Skopal s použitím podkladů Stanislava Bertona |  Aktuality
Se Stanislavem Bertonem jsem navázal písemný a posléze i elektronický kontakt v létě 2011. V té době jsem spolupracoval s Janem Přidalem na přípravě vydání jeho knihy s tématem sokolský druhý odboj na Moravě. Jan Přidal z Vřesovic, okr. Prostějov, byl přímým účastníkem sokolské odbojové skupiny JINDRA. Dnes je mu 93 let. . V jeho textech byl zmiňován Ladislav Vaněk, který skupinu založil, ale také jako jeden z prvých byl zatčen gestapem. Vaněk válku přežil a byl aktivní v "politice" i po ní. K jeho účasti v organizaci JINDRA a pravděpodobné pozdější spolupráci s gestapem se vyjádřil i Stanislav Berton v Českém dialogu v článku věnovaném úmrtí Jana Beneše v č. 9-10/2007. Bylo patrné, že Stanislav Berton tomuto bádání věnoval mnoho času. To byl můj důvod k navázání kontaktu, k čemuž mi tehdy dopomohla redaktorka Českého dialogu paní Eva Střížovská.
V těchto dnech jsem dostal od Stanislava Bertona velmi milý vánoční pozdrav s vlastním hodnocením jeho devadesátileté cesty. Ještě před rokem si přál, aby se dožil devadesátky (narozen 2. března 1924 v Brně), poté aby stihl všechno své nashromážděné dokumentační bohatství účelně předat zainteresovaným institucím v České republice, v Austrálii, kde dnes žije, v Anglii, kde žil, či v Německu a jinde. Jak ukazuje jeho přehled nazvaný "Bilance nepromarněného života", i tento vlastní cíl se mu podařilo splnit. Teď se chystá i s manželkou Edith do Domova pro seniory a i když by měl odpočívat po vší té dosavadní námaze, tak patrně i tam se najde nějaká oblast jeho zájmu.
Stanislav Berton měl záměr popsat i svůj pestrý život a nějaké jeho kapitoly už jsou na světě, tedy i na internetu. Snad se i o tomto, snad již splněném jeho cíli, veřejnost dozví více.
V kostce se např. v jeho stati "Od nožců k protinožcům" uvádí
Stanislav Berton-Brzobohatý
(1924, Brno-Židenice), soukromý badatel, věnoval se lehké atletice a herectví, v letech 1944-1945 totálně nasazen v Lipníku nad Bečvou, po válce vstoupil do školy pro důstojníky v záloze, pracoval v Armádním vysílání Pražského rozhlasu, od dubna roku 1947 studoval na FF UK, v červenci 1947 ale odjel na studentskou brigádu do Anglie, kde po únoru 1948 požádal o politický azyl. Spolupracoval zde s ČNV Lva Prchaly. Později se přestěhoval do Austrálie.
Heydrichiádu prožil jako student gymnázia, o protinacistický odboj se začal zajímat až v Austrálii v roce 1977, kdy dostal paměti profesora Václava Černého a paměti generála Moravce, našel nesrovnalosti… a rozhodl se atentát prostudovat. Výsledkem je řada studií a publikací na dané téma, speciálně se zabývá úlohou Ladislava Vaňka v odboji a po válce. Nejnověji vyšla v Čechách Bertonem přeložená Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha.
Z jiného zdroje od vydavatelky Čechoaustralana z časopisu Svědomí č. 2/2011, vyšlo pod titulem
Vášnivý a trnitý "ochotník"
Barbara Semenov
toto: "Za druhou návštěvou v australském přímořském letovisku Coolum jsem jela s nejistotou a dokonce s mírnou obavou v srdci. Stanislav Volek ze Sydney o muži, u kterého jsem se rozhodla zastavit na cestě z Noosa do Brisbane, napsal: "Jeho humorná satira náleží do té nejhorší kategorie: za prvé uráží a za druhé všechny. Autor totiž nepatří mezi opatrné kritiky, kteří se z bezpečného zápecí tvrdě a nekompromisně strefují svými dikobrazími ostny do nešvarů druhé strany barikády. Autor naopak pohrdá pohodlným živobytíčkem pěvce chlebodárců a nebere si servítky před nikým a ničím... Také nezavírá oči před žádnou pravdou, byť by to bylo proti duchu politické správnosti exilového tábora...".
To mne lákalo a současně odrazovalo. Jaký bude skutečný Stanislav Berton, neúnavný a neodraditelný hledač pravdy, který se na konci pozemské pouti ohlíží za svým plným šestaosmdesátiletým životem? Byla jsem příjemně překvapena. Za prvé na svůj věk nevypadá a za druhé chová se ještě mlaději. A protože má také sklon k okamžité přímosti a otevřenosti, dozvěděla jsem se za pár hodin o dalším pozoruhodném krajanském osudu.
Stanislav Brzobohatý ‑ Berton jej načrtl ve svém životopise "Od nožců k protinožcům", kde popsal své exilové začátky, jak říká ‑ začátky od píky. V letech 1948 ‑ 1952 pracoval jako podvrátný v londýnském předměstí Earťs Court na noční službě ve velkém činžáku Chatsworth Court. V klidnějších služebních hodinách četl české a anglické noviny a knihy a zároveň začal sám psát. Vzpomíná na to:‑ "O tehdejších politických poměrech v poúnorovém komunistickém Československu, jakož i o počátcích rozháraného exilu bylo těžké, jak pravil římský klasik, nepsati satiru (Difficile est satirám non scribere)."
Napsal kolem 300 epigramů zveřejněných ve sbírkách "První kopa trní", "Druhá kopa trní", "Hornická balada", "Padni komu padni". Vydání "Třetí kopy trní" v roce 1955 bylo narušeno tíživou starostí o rodinu s třemi malými syny. Na exilovou činnost, psaní, režii literárních, vzpomínkových pořadů a ochotnického divadla v Národním domě na West End Lané v Londýně nezbýval čas, peníze ani energie. Stanislav Berton živil svou rodinu výrobou bižuterie, pracoval dvanáct hodin denně, šest dní v týdnu. Za dvacet let neměl jedinou dovolenou. Žil v nezáviděníhodných duševních podmínkách, často frustrovaný, protože nemohl rozvíjet a uplatňovat svůj spisovatelský, herecký a hudební talent.
V roce 1964 se přestěhoval s rodinou do Sydney, v roce 1977 prodal výrobu a začal maloobchod s bižuterií a stříbrnými šperky. Konečně se mohl vrátit ke svému nejmilejšímu koníčku ‑ studiu historie. Stanislav Berton mi prozradil, jak kdysi dávno v mládí se mu otevřely oči, když z vlastní zkušenosti poznal, jak je to s mediálním klamáním lidu a jeho přezíráním, které zachází až do neomluvitelné lhostejnosti vůči lidským životům. V ten stěžejní okamžik si již jako mladík předsevzal, že bude do konce svého života odhalovat lži a společenské nepravosti za každou cenu.
Říká, že s prozřením mu začaly v hlavě fungovat poplašné zvonky: "Každý člověk není dobrý člověk. Některým velikánům minulosti i současnosti by se člověk, kdyby mohl, nejraději vyhnul na sto honů. Jejich zločiny proti lidskosti převyšují vrchol Everestu." Po celý život má v zákrutech mozku zasety verše Karoly Kuzmányho, slovenského luteránského kazatele, buditele a básníka 19. století, které se staly jeho filozofickým krédem: ‑ Kdo za pravdu hoří v svaté oběti, /kdo za lidská práva život posvětí, /kdo nad křivdou bídných slzu vyroní, /tomu naše píseň slávou zazvoní. /Kdo si stojí v slovu, byť se shrknul svět, / kdo si statečnosti v nebi věnec spleť, /koho dar nesvede, hrozba neskloní, /tomu naše píseň slávu zazvoní.
Po dlouholeté pátrací exkurzi do nedávné československé historie se Stanislavu Bertonovi skutečně podařilo odhalit závažné nepřesnosti v historickém zpracování okolností atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharta Heydricha a v této souvislosti i označit a usvědčit sokolského odbojáře Ladislava Vaňka ‑ Jindru z dvojnásobné zrady, která měla na svědomí mnoho lidských životů.
Existuje dnes celý seznam písemné tvorby všeho druhu a jména několika desítek autorů, odvolávajících se na Bertonovy objevné výlety do vždy konformně naladěné české i zahraniční historie. Podle Wikipedie je dnes Stanislav Berton "český exilový vydavatel, historik, editor, básník, překladatel a ochotník". V anglické verzi "publisher, historian, editor, translator and amateur".
Stanislav Berton nad tím uvažuje: "Překladateli nebylo známo, že v české mluvě je ochotník ten, "kdo hraje divadlo ze záliby, ne z povolání". To byli moji rodiče. Já sám byl však po maturitě skutečně zaměstnán jako inspicient a herec až do totálního nasazení na podzim 1944 v Beskydském divadle v Hranicích na Moravě. Na první pohled se mi nezamlouval termín amateur/amatér, to je ten , kdo se věnuje něčemu ze záliby, ne z povolání. Po dlouhém dumání jsem došel k názoru, že překladatel má vlastně pravdu. Vše co jsem napsal a vybádal a zveřejnil jsem dělal ze záliby. Pro českou věc".
Stanislav Berton ‑jeden z krásných příkladů Čechů s velkým Č a bez hranic."
Nakonec uvádím, co mi od Stanislava Bertona došlo právě v těchto dnech:




Co řešit v zahraniční a domácí politice?

14. prosince 2014 v 16:55 | S využitím deníku.cz Jaroslav Skopal |  Aktuality

Bojíme se pomáhat cizím i sami sobě

Halík: Přijetí uprchlíků má svá rizika, ale je to morální povinnost Evropy

Tomáš Halík
Tomáš Halík Autor: Deník/Stehlík Lubomír
dnes 15:04
Praha - Evropa má morální povinnost přijmout uprchlíky z Blízkého východu a Afriky i přes možná rizika. V nedělním pořadu České televize Otázky Václava Moravce to řekl prezident České křesťanské akademie, teolog Tomáš Halík. Česko by podle něj mělo co nejdříve jako symbolický krok přijmout zraněné syrské děti.
"Naše doba se v mnohém podobá době rozpadu Římské říše. Pronásledovaných lidí je dnes na světě mnohem více než v minulosti. Myslím si, že je morální povinností Evropy těmto lidem se otevřít," uvedl Halík, který si je vědom určitých rizik tohoto "novodobého stěhování národů".
"Přináší to rizika ekonomická a také určitá bezpečnostní rizika. Je proto třeba promýšlet způsob integrace těchto menšin," upozornil Halík, podle kterého bude integrace běženců jednodušší tam, kde tito lidé už mají určité zázemí, tedy větší skupinu krajanů.
Také podle ekonoma Jana Švejnara je nutné těmto lidem pomoci. "Otázka je, jak tuto novou vlnu integrovat tak, aby se opravdu mohli stát, buď dočasně nebo dlouhodobě, členy společnosti. Aby tu společnost určitým způsobem nezničili," upozornil Švejnar. Podle něj to může skončit buď fiaskem, nesnášenlivostí a radikalismem, nebo naopak to může být pro Evropu přínosné. "Protože Evropa jako celek potřebuje nové hlavně mladé lidi," podotkl profesor Kolumbijské univerzity v New Yorku Švejnar.

Příliv uprchlíků z Afriky a Blízkého východu

Evropská unie v poslední době čelí velkému přílivu uprchlíků z Afriky a Blízkého východu. EU jen letos očekává přijetí půl milionu žádostí o azyl, což je nejvíce od válek na Balkáně v 90. letech minulého století. Téměř polovina z žádostí směřuje do Německa. Stále častěji se proto mluví o tom, že by se na přijetí těchto uprchlíků podílely rovnoměrně všechny členské země.
Ministr vnitra Milan Chovanec před týdnem v Bruselu řekl, že Česko není z bezpečnostních ani technických důvodů připraveno přijmout uprchlíky v řádu tisíců a nesouhlasí také s možností povinných kvót na rozmístění běženců v členských státech Evropské unie. Nějaké uprchlíky by ale Česko přijmout mohlo, uvedl. Jako možnost zmínil právě evakuaci syrských dětí v rámci začlenění do společnosti či operace vybraných syrských dětí, které by jejich rodiče doprovázeli.
Ministr mluvil také o tom, že by o přijetí uprchlíků mohli rozhodnout lidi v referendu. Podle sociologa a ředitele STEM Jana Hartla je to nesmysl, protože pro Česko, na rozdíl od západních zemí, jde o zcela novou otázku. "Jsme absolutně nepřipraveni přijímat tyto cizí prvky. Pro mnoho lidí je to imaginární hrůza z něčeho, co neznají. Neví, jak se něco takového zvládne, proto zaujímají negativní postoj. V této situaci by referendum mělo naprosto devastující účinek," uvedl Hartl.
Příliv běženců podle Hartla by způsobil problémy i českým úřadům a politikům, kteří na něj nejsou připraveni a nevěděli by si s ním rady. I demokratické strany začnou lavírovat, protože u tohoto chytlavého tématu nebudou chtít ztrácet hlasy. Je to časovaná bomba a řešení je pouze v tom, že se otevře veřejné debatě," řekl Hartl. Podle něj je to jediná možnost, jak otázku imigrace vyrvat z rétoriky xenofobních politických sil.
Autor: ČTK
+ sdílejte
Komentář: Televizní vystopupení Tomáše Halíka ve zmiňovaném dnešním pořadu jsem nesledoval. Pro Čechy je to strašný problém, vviz další připojenou zprávu čtk. Přesto bych se k navrženému symboliockému kroku, přijetí zraněných syrských dětí, svým hlasem připojil.

V dalším příspěvku věnovaném pohledu nově zvoleného zastupitelstva města Přerova na to, co ve městě upřednostnit, lze podle mého nalézt společný problém i jiných středně velkých měst, kde se vyměnily vládnoucí koalice. V Přerově dlouho dominovalo spojenectví ČSSD a ODS, v posledním období i s TOP 09 a dvoučlenným přispěním KDU-ČSL. Dnes , jako mnohde jinde, je tomu jinak. Spolu nyní vládnou hnutí ANO a místně zavedené opoziční uskupení Společně pro Přerov, z něhož vzešel i nový primátor Vladimír Puchalský. Přiznává, že město je silně zadlužené a zaháčkované do sporného dříve přijatého záměru elektronizace veřejné správy. Takže společně noví radní prohlašují: Žádné velké investice. JS

Konec štědrých zakázek, Přerov nevzkvétá a utahuje opasek

Ilustrační foto.
Ilustrační foto. Autor: DENÍK/Jan Šmok
včera 07:37
Přerov - Éra velkolepých staveb, štědrých dotací a slavnostního přestřihování pásek, tak charakteristická pro bývalé vedení přerovské radnice, je v nenávratnu. Město čeká v příštím roce spíše utahování opasků.
Zástupci nové koalice otevřeně přiznali, že je majetek města podfinancován a v katastrofálním stavu.
Na investice půjde v příštím roce nejvýše dvacet milionů korun.
Kostlivců, kteří se vysypali na nové vedení radnice ze skříně po odchodu bývalé politické garnitury, je hned několik. A Přerov na ně bude doplácet.
Největší zátěž představuje projekt na elektronizaci veřejné správy, ze kterého chtělo město vycouvat. Jak se však ukazuje, je to už téměř nemožné.
"Projekt IOP 09 nás bude stát jednorázově sto milionů korun a k tomu devět milionů každý rok, a to po dobu pěti let. To znamená sto padesát milionů pro Přerov s tím, že na těch sto milionů bychom měli dostat dotaci asi osmdesát pět procent," uvedl náměstek přerovského primátora Petr Měřínský (ANO), který má na starosti finance.
Zrušit projekt, o který se nyní zajímá i protikorupční útvar policie, už ale podle primátora Vladimíra Puchalského (SpP) zřejmě nepůjde. Proinvestováno už totiž bylo kolem 85 milionů korun.
"Jestliže se dohodneme s vítězem výběrového řízení, firmou Tesco, že smlouvu zrušíme, tak přijdeme o dotaci, a poneseme těch 85 milionů, to znamená, že zatížíme rozpočet nepřijatelným a téměř hanebným způsobem. Dílo tedy budeme muset z devadesáti devíti procent dokončit," konstatoval primátor.

Cyklostezka a Jižní čtvrť

Přerov tedy žádný velký stavební ruch v příštím roce nečeká. Z větších investic bude dokončena pouze lávka U Tenisu, která začala demolicí mostku na podzim letošního roku. Ta ale přechází z loňska.
"Máme omezené prostředky na všechny věci, které město potřebuje. V příštím roce budeme investovat do cyklostezky na nábřeží Protifašistických bojovníků a s pomocí dotace upravíme veřejná prostranství na Jižní čtvrti," upřesnil Petr Měřínský.
Noví radní mají odlišný názor i na některé investice, které zahájilo bývalé vedení města.

Parkové úpravy? Špatně připravené

Jednou z nich je třeba zvelebení prostranství mezi školami v Palackého ulici, které nyní stojí kvůli chybám v projektu. Ty by stavbu prodražily o vícepráce za zhruba tři sta tisíc korun.
"Projekt je špatně připravený. Parkové úpravy bychom chtěli provést, ale bez fontány. Musíme však přesvědčit zhotovitele, aby měl stejný zájem, jako my," poznamenal náměstek primátora.
Smlouvu se zhotovitelem prý ale nebude tak jednoduché vypovědět.
"Minulé vedení města udělalo z nějakého důvodu zakázku na dvě akce současně - úpravu před pasáží a prostoru kašny u Hané," zmínil.
"Dnes je to součástí jedné smlouvy o dílo, takže abychom neporušili zákon o zadávání veřejných zakázek, nemůžeme upravit prostranství u pasáže a současně nechat proběhnout akci u Hané. Buď tedy proběhnou obě akce, nebo se to zruší a udělá nové výběrové řízení, a to na každou akci zvlášť. Všechno je otázka jednání se zhotovitelem, najít společnou řeč jde ale těžko," připustil.
Rozpočet města na příští rok se schvaluje na jednání zastupitelstva 29. prosince.
"Oproti předpokladu bude zatížen také kalamitní situací v souvislosti s ledovkou, která město přišla zhruba na 300 tisíc korun," doplnil primátor Vladimír Puchalský.