Leden 2015

Bulharský prezident Rosen Plevneliev o vztazích k Rusku

31. ledna 2015 v 23:49 | Jaroslav Skopal s použitím rozhovoru Veselina Vačkova v pátečních LN |  Aktuality

Nenecháme se Kremlem destabilizovat

Lidové noviny publikovaly v pátek rozhovor svého šéfredaktora Veselina Vačkova s bulharským prezidentem Rosenem Plevnelievem. Vyplývá z něho, že vzhledem k blízkosti obou zemí jsou pro Bulharsko vztahy s Ruskem velmi důležité. Přitom však Bulharsko jako člen NATO vychází z obranné doktriny NATO a nehodlá se destabilizovat a oslabit. Rusko oficiálně neoznámilo Bulharsku, že končí projekt plynovodu South Stream. Přesto Bulharsko pokračuje v jeho stavební přípravě. Pro každý případ Bulharsko upozorňuje EU na potřebu společného energetického trhu, lepší propojení, konkrétně např. plynové připojení mezi Řeckem a Bulharskem.
V souvislosti s uprchlíky ze Sýrie, prezident uvedl, že Bulharsko registruje na svém území 17 tisíc utečenců. K zemím, které se uprchlíků boji, jako je např. Česko, doporučuje "otevřít svá srdce. Izolace vedek dalším konfliktům. Můžeme být vlastenci a nebýt nacionalisté."
LN elektronicky celý článek bezplatně nepublikovaly, pouze uvedly výtah:
"Navštívil Prahu na pozvání prezidenta Miloše Zemana, má ale velmi odlišné názory na dnešní Rusko nebo na uprchlickou vlnu z Blízkého východu. Bulharský prezident Rosen Plevneliev mluví v dnešních LN o asymetrických a náboženských konfliktech, které zuří nedaleko hranic jeho země.
LN ocitovaly Plevnelieva: "Ukazuje se, že dnes máme co do činění s nacionalistickým, agresivním státem, v jehož čele stojí prezident, který se nedívá na Evropu jako na partnera, ale jako na protivníka." Řekl jste to loni německému deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung a stát, který máte na mysli, je Rusko. Nadále si za tím výrokem stojíte?
Odověď: Bohužel nevidím důvod, abych svůj názor změnil. Byl bych velice rád, aby se Rusko vrátilo na cestu partnerství, dialogu a důvěry. Mnohé evropské státníky velmi trápí, že se místo toho zavírá do sebe a nedodržuje základní principy. Především ten, že se v Evropě nesmí hranice měnit silou. Jaký vzkaz vysílá jako velmoc? Když je někdo slabší, smíme mu zabrat část území?! Je to přístup z minulosti a měl by tam zůstat."
Celý rozhovor si lze přečíst v tištěném pátečním vydání.


LIDOVENOVINY.CZ

Před 110 lety se narodil Vladimír Krajina

30. ledna 2015 v 19:59 | Vladislav Svoboda na blogu iDnes

Vladimír Krajina, nejodvážnější odbojář

Winston Churchill o něm řekl, že pomohl zkrátit válku nejméně o rok, K.H.Frank ho nazval nejstatečnějším mužem českého odboje. Gestapu unikal celé čtyři roky. Když se mu to nakonec povedlo, nechal si ho K.H. Frank přivést, uznale zakýval hlavou a neposlal ho (k pozdější litosti komunistů) na popravu. Za což ho, po válce, chtěli komunisti poslat před soud.
Třicátého ledna 1905, přesně před sto deseti lety, se ve Slavicích u Třebíče narodil Vladimír Krajina, který už od dětství snil o tom, že obohatí lidstvo jako botanik. Měl proto ty nejlepší předpoklady: skvěle se učil; už v pouhých 28 letech habilitoval na Univerzitě Karlově. Na audienci si ho pozval Tomáš. G. Masaryk. Studoval v Yale, Ženevě, Londýně a Berlíně.
Ale osud rozhodl jinak. Milovník tatranské přírody Vladimír Krajina vstoupí ve známost především díky své odbojové činnosti za druhé světové války.
Vladimír Krajina, stoupenec prezidenta Edvarda Beneše, po zrušení vysokých škol přesunul všechny své aktivity do domácího odboje. Stal se hlavním koordinátorem zpravodajské činnosti odbojové skupiny - Politické ústředí. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme v Ústřední vedení domácího odboje (ÚVOD) na jaře 1940 se stává jedním ze šeti členů jeho koordinačního orgánu. Jeho radisté odvysílali přes dvacet tisíc zpráv, spolupracoval s dvojtým agentem A-54 (Paulem Thümmelem). Jeho hlavní funkcí bylo přijímání, dešifrování a předávání zpráv tajně vyměňovaných mezi tuzemským a zahraničním odbojem. Jeho podřízení telegrafisté měli na starost 11 vysílaček a 6 přijimacích stanic. Počet zpráv stále stoupal - například v roce 1940 bylo do Londýna odesláno téměř 6000 depeší. Zprávy, které posílal do zahraničí podepisoval BUK nebo ŠÍP. Rázný nástup Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora zasadila českému odboji vážnou ránu. Krajina se ocitl na seznamech gestapa, přišel o spolupracovníky a prchal před zatčením.
Když parašutisté z výsadku Anthropoid chystali atentát na Heydricha, Krajina z obavy odvetného teroru na civilisty, je od toho odrazoval. Marně. Parašutisté byli vojáci vycvičení plnit rozkaz.
Krajina se ve své předpovědi nemýlil a sám nacistům unikl jen o vlásek. Poodařilo se mu na poslední chvíli vylézt na venkovní římsu, když ho do domu rodiny Drašnerových, kde se v Praze skrýval, přišlo gestapo zatknout. Krajina se po atentátu na Heydricha stal jediným vedoucím činitelem ÚVOD na svobodě. Od té doby byl s falešnou legitimací na jméno Jan Dočekal na útěku. Uniká kontrolám a skrývá se na samotě u hradu Valdštejn v Českém ráji. O popravě svého bratra se dozvídá z novin. V té době se Vladimír Krajina stává nejhledanější osobou v Protektorátu a živou legendou.
Časem získává dočasný úkryt u Josefa Koldy v osadě Děčín ve Vykří. Úkrýt sdílí s dalším mužem na utěku Františkem Malým. Přes striktní nařízení, že nikdo nesmí znát jeho místo pobytu, začínají Krajinu navštěvovat jeho pražské spojky. Místo Krajinova pobytu znal jeho spolupracovník Rudolf Mareš, který v Praze padl do rukou gestapa a při mučení prozradí Krajinův úkryt.
Pražské gestapo postupovalo opatrně. Poslalo do Vykře dvojici svých lidí. Ale jakmile se 22. července v blízkosti objevují dva podezřelí turisté, Krajina neváhá a ihned odchází ze svého úkrytu.
Ještě dvakrát se Krajinovi podařilo na poslední chvíli proklouznout gestapu mezi prsty. Pomáhalo mu, že byl velmi nedůvěřivý a opatrný, ale 30. ledna 1943 (někde je uváděno datum 3. února) - v den jeho osmatřicátých narozenin stál osud proti němu. Kruh se uzavřel v Turnově.(viz obr.)
Dům V turnově, kde byl krajina zatčen
Gestapáci pro něj přišli do dalšího z řady bytů, v nichž našel útočiště. Jakmile je spatřil ve dveřích, sáhl po kapsli cyankáli. Muži v dlouhých kožených kabátech byli rychlejší, vyrazili mu ji z ruky a pro jistotu nechali vypláchnout žaludek.
Dva dny po zatčení, místo toho aby stanul na popravišti, stanul před K.H. Frankem, který ho šokoval nabídkou na místo v protektorátní vládě. Přestože odmítl kolaboraci, dočkal se statutu zvláštního vězně v Terezíně.
V roce 1945 mu Horní sněmovna britského parlamentu odhlasovala dík za jeho válečnou činnost.
Po válce se stal generálním tajemníkem a poslancem Československé strany národně socialistické, a trnem v oku komunistů. Protože, ač nekomunista, patřil ke špičce národního odboje a přežil. To komunisté, kteří až do přepadení Sovětského svazu leželi za pecí, mu nemohli odpustit. Proto se ho snažili hned po válce zdiskreditovat na základě vykonstruovaného obvinění. Komunisté z politického zpravodajství vložili do spisu K.H. Franka zfalšovanou Frankovu výpověď, uvádějící, že Krajina po svém zatčení začal s Němci spolupracovat. Následně se pokusili Krajinu postavit před Národní soud, což se jim nepodařilo. Falšování výpovědi stálo místo přednosty zpravodajského odboru politického zpravodajství Bedřicha Pokorného.
Příběh Bedřich Pokorného je typický pro poválečné období. Pokorný ihned po osvobození (v dubnu 1945) vstoupil do KSČ a jeho prvním činem, kterým se "proslavil" byla organizace brněnského pochodu smrti sudetských Němců. Důvodem mohla být jeho nejasná role v době protektorátu, která není dodnes jasně vysvětlena. Následně jeho hvězda rychle soupala. Pokorný řídí zpravodajskou síť kterou vytvořil v nekomunistických stranách a sám Gottwald mu po únoru děkuje za jeho pomoc. Jeho kariéra poté dosahuje nebeských výšin. Stává se zástupcem velitele StB, a poté přednostou správy Táborů nucených prací. Ale jako i v jiných případech, - následuje pád. V lednu 1951 je na základě podezření z dřívější spolupráce s gestapem a z protistátní činnosti zatčen a odsouzen k 16 letům (štěstí v neštěstí). Po pěti letech je mu trest prominut, následuje rehabilitace a opětovné přijetí do KSČ. Události Pražského jara ho natolik zdrtily, že je 31.3. 1968 nalezen oběšený v lese nedaleko Babic u Brna. (obr. Pokorny v roce 1945)
ibp.jpg
Vladimír Krajina se následně stal jedním z aktérů Krčmáňské aféry, která spočívala v neúspěšném pokusu o atentát na členy čs. vlády Petra Zenkla (předseda ČSNS, místopředseda vlády), Prokopa Drtinu (ČSNS, ministr spravedlnosti) a Jana Masaryka (nez.,ministr zahraničí). Jmenovaným, lidé spojení na KSČ poslali 10. září 1947 balíčky obsahující výbušninu, což k zlosti komunistů odhalil právě Krajina. Dokončení vyšetřování případu zabránil únorový převrat. (na obr. Krajina na Staroměstském nám. - průvod členů ČSNS 1947)
k2.jpg
Komunisté sakramensky dobře věděli, co s nepohodlnými lidmi. Hned 26. února Vladimíra Krajinu zatkli přímo před jeho domem. Znovu se dostal do Petschkova paláce, kde ho už před tím vyslýchalo gestapo. Propuštěn byl až po Benešově zásahu. Ani akční výbor Univerzity Karlovy nezahálel a promtně ho vyloučil z vedení univerzity. Po listopadu 1989 se chytili za hlavu a po letech, po Krajinově smrti, mu odhalili pamětní desku.pdk.jpg Krajina povchopil, že mu jde opět o život (což pozdější události potvrdili), nezbylo mu než uprchnout za hranice, které s manželkou a dvěma dětmi překročil poblíž Železné rudy.
V září 1948 pak proběhl proces s tzv. Krajinovou kanceláří ve kterém bylo souzeno 51 osob, převážně funkcionářů ČSNS.
Od roku 1949 působil na Kolumbijské univerzitě jako profesor katedry biologie a botaniky. Vladimír Krajina se stal držitelem mnoha čestných doktorátů a světových ocenění. Kanadská Britská Kolumbie dodnes těží z jeho zásad pro tvorbu rezervací a ochrany přírody.
V exilu se Krajina stal místopředsedou Rady svobodného Československa a po smrti Petra Zenkla (1975) se stal předsedou ČSNS v exilu. Když v březnu 1990 přijel Vladimír Krajina s desítkami dalších exilových členů ČSNS na sjezd exilové ČSNS, která rozhodla o sloučení s Československou stranou socialistickou (ČSS), byl při té příležitosti Václavem Havlem vyznamenán řádem Bílého lva I. třídy. Zemřel v roce 1993 v kanadském Vancouvru. Ale nakonce se, jako jiní členové ČSNS, vrátil po smrti do své rodně země. Jeho a manželky urna se ocitla, jako urny Petra Zenkla a jeho ženy, Růženy Pelantové (předúnorová náměstkyně primátora), Otakara Machotky a jeho ženy, a Františka Klátila ve fiktivním hrobě Milady Horákové na Vyšehradě.
hdk.jpg
Bohužel většina národních socialistů, která přijela v březnu 1990 do Prahy, aby zasedla v sídle tehdejší ČSS, si budovu pamatovala z předúnorové doby; a ač ze slušnosti to nedala najevo, byla šokovaná, že musela jednat s lidmi, kteří se v únoru 1948 přidali na stranu KSČ, a podepsala spolupráci s StB. Ale doufali, že ČSNS se konečně vrátí na politickou scénu a novým předsedou se stane předúnorový člen strany (Josef Lesák). Nic z toho se, především díky Jiřímu Vyvadilovi, nestalo. A oni, povětšinou osmdesátníci, už to z daleké ciziny nemohli změnit. Vzpomínám si na jednoho předúnorového krajského tajemníka, který se u mikrofonu rozbrečel a rozechvěle řekl: "Nemohu se vrátit. Mám v Austrálii děti, vnuky. Už jsem starý, abych mohl podruhé emigrovat!" I toto je zločin komunistů, kteří tak rádi vykřikují co "všechno" dokázali.
Zajímal jsem se, jestli Vladimír Krajina, jeden z vůdců protinacistického a protikomunistického odboje, má v Praze ulici. Samozřejmě, že nemá. Ale za to jsem našel ulice: Krupská. Kudeříkové, Kurta Konráda, Aleny Santarové, Šmeralovu, Novomeského, bří. Synků, bří. Jandusů. Budiš, někteří z nich padli v boji proti fašismu, ale taky za ideologii, která nám přinesla nesčetná utrpení. Doufám, že se úředníci chytí za nos a napraví své opomenutí.


O výstupu národních socialistů na Kleť

28. ledna 2015 v 11:27 | Jaroslav Král |  Jiní autoři

Návštěva u jihočeských národních socialistů

Ahoj,
1. tuto sobotu 24.1.2015 jsem se zúčastnil "16. Tříkrálového výstupu na Kleť", který pořádali Národní socialisté - jihočeská oblastní organizace Svobodná blata (jejich organizace má sice jen 6 členů, ale zdá se, že aktivních). Byl to fajn výlet, ušli jsme 15 km na Kleť a zpátky, nahoře na horské chatě nám organizátor akce Ivan Fabián u pozdního oběda zahrál na dudy. Fotky z akce posílám v příloze.
2. Přijel jsem tam, abychom se vzájemně poznali a navázali vztahy vzájemné důvěry (hlásí se k ČSNS 2005, k protože my jsme je prý do strany nevzali a preferovali jsme prý skupinu kolem Tomáše Dvořáka). Shodli jsme se s Jihočechy, že máme společný zájem o sjednocení všech stran a skupin, které se hlásí k odkazu nár.soc., a že se budeme vzájemně informovat s cílem směřovat ke spojení.
3. Když se Karel Janko dozvěděl, že tam jedu, tak mi volal, že by jel rád se mnou, takže jsme tam nakonec jeli vlakem spolu. K.Janko se také nabídl, že by v květnu nebo v červnu zorganizoval společný výstup všech nár. soc. na Blaník, obdobně jako soc. dem. pravidelně chodí na Říp.
4. O akci jsem informoval úřadujícího místopředsedu br. Petra Michka.
S pozdravem "Svůj k svému!"

Jarda Král

K 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi

27. ledna 2015 v 21:19 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Vlastní příspěvky

Němečtí představitelé dnes: Osvětim je součástí německé identity

Kulatému výročí osvobození továrny na smrt, jak lze koncentrační tábor v Osvětimi také připomínat, bylo věnováno v médiích dostatek pozornosti. V sobotu 24. ledna ČT 1 v hlavním večerním čase uvedla český kooprodukční film Colette podle novely Arnošta Lustiga. Film se povedl, vznikl v roce 2013 a v naší televizi byl teď uveden poprvé. Jeho producentem byl Milan Cieslar.
Obdivoval jsem, jak se i pomocí současné techniky podařilo vytvořit téměř dokonalou iluzi prostředí tábora v celé jeho obří velikosti. Díky České televizi za správný výběr.
V neděli ráno po deváté hodině jsem na radiožurnálu poslouchal reportáž Štěpána Macháčka ze současného Egypta. Vyslovil názor, že postupně dojde v Egyptě k uklidnění po bouřích arabského jara. Proces označil krátce řečeno jako směřování od extrémního hnutí k rozumu. A označil to jako obdobu Evropy po 2. světové válce s důrazem na to zklidnění po skončení dlouhé a kruté války.
Cítím, že Německo se skutečně poučilo a odpovědnosti za všechny krutosti druhé světové války se nezříká. I tábor v Osvětimi se stal podle slov jejich představitelů identitou Německa.
Z českých médií bych rád pochválil Nedělní Blesk za obsáhlý devítistránkový dokument o Osvětimi s fotografiemi i přehlednými daty.
Jedny naše noviny nedávno uvedly článek s názvem "Český národní zájem: angličtina". Narážel v něm na bídné znalosti cizích jazyků mnohých českých europoslanců. Já bych jej trochu rozšířil: "Český národní zájem: angličtina, němčina, ruština".
Pokud se čtenář dostatečně vyzná v uvedených jazycích, může se zamyslet i nad obsahem převzatého politického článku k výročí osvobození Osvětimi v podání Frankfurter Allgemeine.

Holocaust-Gedenken

Putin warnt vor Geschichtsfälschung

Wladimir Putin hat in seiner Rede zum Holocaust-Gedenktag vor Versuchen gewarnt, die Geschichte umzuschreiben. Für die Taten der Nazis gebe es "weder Entschuldigung, noch Vergessen". Auch auf die Lage in der Ostukraine ging er bei der Gelegenheit ein.
27.01.2015

Russian President Vladimir Putin atInternational Holocaust Rememb
© DPAVergrößernWladimir Putin während seiner Rede zum Holocaust-Gedenken im Jüdischen Museum in Moskau.
Zum 70. Jahrestag der Befreiung des einstigen NS-Konzentrations- und -Vernichtungslagers Auschwitz hat der russische Staatschef Wladimir Putin vor Geschichtsklitterung gewarnt. "Jegliche Versuche, die Ereignisse zu vertuschen und zu verzerren sowie die Geschichte umzuschreiben, sind inakzeptabel und unmoralisch", sagte Putin am Dienstag in einem jüdischen Museum in Moskau. Dort leitete er eine Gedenkfeier zur Auschwitz-Befreiung.
Putin sagte, dass Versuche, die Geschichte umzuschreiben aus dem Verlangen heraus unternommen würden, die eigene Schuld zu verdecken. Für die Taten der Nazis gebe es "keine Verjährungsfrist", so Putin weiter. Die historischen Fakten müssten weiter erinnert werden, insistierte der russische Präsident.
Mehr zum Thema
Dazu zähle für ihn auch, dass das russische Volk am meisten unter den Nationalsozialisten gelitten habe. 70 Prozent der Soldaten in der Roten Armee seien Russen gewesen und diese hätten am meisten für den Sieg geopfert, so Putin. Damit spielte Putin auf Äußerungen des polnischen Außenministers Grzegorz Schetyna an, der vergangene Woche behauptet hatte, das Konzentrationslager Auschwitz sei von Ukrainern befreit worden.
Auch auf den Krieg in der Ostukraine ging Putin in seiner Rede ein. So forderte er eine Rückbesinnung auf internationale Zusammenarbeit gefordert. "Die Gefahr eines Strebens nach Weltherrschaft (...) zeigt sich mit voller Wucht in der Ostukraine, wo Zivilisten kaltblütig erschossen werden", sagte er. "Wir sollten gemeinsam (...) das Recht von Staaten auf ihren eigenen Weg der Entwicklung verteidigen", betonte der Präsident. Außerdem warf er dem in der Ukraine teilweise als Volkshelden verehrten Stepan Bandera "und anderen Kollaborateuren" vor, sich an der Auslöschung des jüdischen Volkes in der Ukraine beteiligt zu haben.
Vladimir Putin attends International Holocaust Remembrance Day in© DPAVergrößernNach seiner Rede entzündete der russische Präsident zusammen mit dem Oberrabbiner Russlands, Berel Lazar, schwarze Kerzen.
Putin würdigte in seiner Rede auch den großen Beitrag des jüdischen Volkes im Kampf gegen den Faschismus. Eine halbe Million Juden hätten in der Roten Armee gekämpft und fast 200.000 seien gefallen. Mit dem Oberrabbiner Russlands, Berel Lazar, zündete er schwarze Kerzen an.
In Auschwitz-Birkenau waren in den Jahren 1940 bis 1945 etwa 1,1 Millionen Menschen ermordet worden, die meisten von ihnen Juden. Sowjetische Soldaten befreiten das Lager am 27. Januar 1945. Am Dienstagnachmittag findet vor Ort eine zentrale Gedenkfeier mit etwa 300 hochbetagten Überlebenden und zahlreichen Staatsgästen unter Leitung des polnischen Präsidenten Bronislaw Komorowski statt.
Erwartet wurden unter anderem Bundespräsident Joachim Gauck, sein österreichischer Kollege Heinz Fischer sowie die Präsidenten Frankreichs und der Ukraine, François Hollande und Petro Poroschenko. Putin lehnte eine Teilnahme inmitten der Ukraine-Krise hingegen ab. Wegen des Konflikts sind die Beziehungen zwischen Moskau und dem Westen äußerst angespannt.
Video abspielen
© AFPVergrößernRote-Armee-Soldat erinnert sich an Befreiung des Konzentrationslager Auschwitz

Odešel Jaroslav Jurkovič

25. ledna 2015 v 17:08 | Parte zaslal MARTIN ROZTOČIL |  Aktuality

V roce 1994 vedl redakční radu Slova Strany vydávaného sekretariátem LSNS

Setkal jsem se s ním např. 12. dubna 2010 v Praze, kde proběhl dílčí křest knihy Proti proudu času.

Jaroslav J. je na obrázku uprostřed.
Je mi smutno, že již není mezi námi.
J. Skopal



ČSS na rozcestí v období 1989/1990

13. ledna 2015 v 20:55 | Karel Löbl |  Jiní autoři

Příčiny rozpadu ČSS

Někteří někdejší aktivní členové Československé strany socialistické se opakovaně scházejí v Praze a probírají různá, dnes již i historická témata. Karel Löbl, někdejší místopředseda ČSS, připravil na jednu blízkou schůzku podklad na téma hledající příčiny rozpadu ČSS, která fungovala v období totality v rámci tehdejší Národní fronty. Karel Löbl v tomto roce oslaví devadesátiny a připravuje vydání pokračování svých pamětí, které vyšly v roce 2012 pod hlavním názvem Naděje a omyly. Bude se zabývat právě zlomovým obdobím 1989/1990. Níže uvedený text má svůj základ v jedné z posledních kapitol zmíněného dílka. Přinejmenším doplňuje o některé nové detaily již dříve popsaný sled sametové revoluce a dodatečně analyzuje možné příčiny toho, proč ČSS již nedokázala v tehdejším politickém kvasu úspěšně v politice pokračovat. Jaroslav Skopal

Dříve jsem se zmínil, že jako troska někdejších funkcionářů ČSS - a to i za přítomnosti našich vrstevníků - členů strany založených nebo obnovených až po roce 1989 - se občas scházíme. Diskutujeme a přeme se. V dobrém. Průměrný věk naší sešlosti se pohybuje spolehlivě nad 70. rokem. Nevynecháme sice stížnosti na naše zdraví, záhy však přejdeme ke kritice a připomínkování současnosti. Naše rady neberou konce. Dříve nebo později se snažíme si odpovědět na typickou otázku o možnostech bývalé ČSS. A posléze odpovědi formulujeme bez invektiv, avšak přece jen s jistou znalostí minulých autoritativních poměrů a klopotné cesty k demokracii. Ostatně až se příště sejdeme můžeme s velikou pravděpodobností očekávat, že opět některý z našich souputníků, bratří a sester, přátel a známých, již není mezi námi... Tedy:
A mohla ČSS přežít např. další čtvrt století?
Jako komorní diskusní klub, vzpomínající na rok 1897, 1918, 1938, 1945, 1948 a v reálné mysli pamětníků na rok 1968 jistě, do vymření svých členů. Avšak jako akceschopná politická strana jen velmi obtížně. Důvodů se našlo několik:
1.
ČSS spoluvytvářela - často nepřímo jako kulisu - reálsocialistický režim. To jí bylo nezbytnou zásadní oporou při ochraně společenskopolitického postavení členů strany a jejich rodinných příslušníků i jejich osobní integrity. K této pozici bývalo vždy nejvíce diskusních podnětů a připomínek. Uvádím ty nejčastější.
I když převážná část členů věřila v přeměnu systému na demokratický režim, KSČ přímo nebo prostřednictvím Národní fronty nastolila takový vztahový mechanizmus ve společnosti, že o této víře v budoucno se mohlo hovořit jen v rodině či důvěrném soukromí. Situace se dala zlidštit pouze pěstováním vpravdě bratrských vztahů v životě místních organizací. Vyjasňováním humanitních otázek, prohlubováním znalostí české a slovenské historie, soustavným politickým vzděláváním, pravdivou informovaností a ochotou společenské jevy a jejich vzájemné vazby vysvětlovat opakovaně nezkresleně i s reálními východisky. Tedy systematickou politickou osvětou, péčí a starostlivostí až na úroveň jednotlivých bratří a sester. Prohlubovat schopnosti, jak jim radit a za ně intervenovat. Posléze se potvrdilo že stranická práce a systém politických seminářů vychoval řadu funkcionářů a funkcionářek pro demokratický režim.
Listopad 1989 nás zastihl uprostřed rostoucích emancipačních snah. Po všeobecně příznivě přijatém "Prohlášení" z 20. listopadu jsme se však nevyprofilovali konkrétním programem, jak dále pokračovat od totality k demokracii. Pokus o to, publikovaný 4. prosince ve Svobodném slově "Oč nám jde dnes a zítra" až týden po "Programových zásadách Občanského fóra" ve veřejnosti nezabral. Pro bouřlivé nálady nebyl přitažlivým!
Již dříve vycházelo najevo, že tento způsob vnitrostranické činnosti není limitujícím faktorem našich aktivit, nýbrž že skutečným omezením jsou těžkosti při doplňování a potřebném početním růstu členské základny, způsobované častou ostrakizací našich členů [1].
Komunisté ve svých vnitrostranických dokumentech se členy "ostatních politických stran" vůbec nepočítali při rozvoji národního hospodářství, společnosti atd. Podmínky kádrové práce z roku 1972 nezměnili.
Pro KSČ byla čas od času existence ČSS jistou přítěží, která se jim "pletla pod nohama". Několikrát bylo na vahách, nemá-li "zjednodušit" vnitropolitickou situaci tím, že ČSS zakáže a členy blahovolně vyzve, ať si podají přihlášku jako kandidáti KSČ nebo svou aktivitu uplatní v některé ze zájmových organizací NF s poznámkou, že socialismus je již v komunismu obsažen.
Pokud se týká lidové strany, považovala část představitelů KSČ lidoveckou členskou základnu za politicky citlivou jen ve střední a jižní Moravě a ve východních Čechách. Tak proč jim tam neumožnit organizovat se v nějakých církevních spolcích, v jednotách kostelních přátel, ctitelů barokní hudby apod.?
Protože k systému současných "ostatních politických stran" v ČSSR neměli v srpnu 1968 v Moskvě představitelé KSSS připomínky, stávající struktura NF přetrvala s podmínkou neměnit ústavní nadřazenost komunistů a nové strany nepřipustit. Z toho pro ČSS vyplývaly zcela logické úvahy a úkol, jak uvedené moskevské závěry se pokusit využít ke zkvalitnění postavení ČSS v rámci NF. Že to půjde pomalu a s leckterými riziky se dalo počítat. Nepsané zadání znělo: Všestranně pečovat o stranickou základnu. Snažit se ji teritoriálně dovybudovat a zvyšovat její organizačně politickou úroveň. Zřetelněji se stavět za regionální zájmy a práva obyvatelstva (včetně unikátnosti moravských krajů), lokalit rozvoje tvorby hrubého domácího produktu.
Ovšem při rozostření vnitřních podmínek v ČSSR, daném zejména stranickými prověrkami v KSČ, které se dotkly téměř půl miliónu jejích členů, staly se méně zřetelné hranice, za které nebylo radno jít, byť s čistým úmyslem pomoci rozvoji ČSS. Doba se vlekla a tak nejeden funkcionář a nakonec sama ČSS nepostřehla nebezpečí ztráty věrohodnosti až diskreditace idejí, které při politickém vzdělávání rozpracovávala a jako taková, usilující o demokracii, byla přijímána valnou částí veřejnosti[2].
V převratové době se ukázalo, že práce ČSS za "reálsocialismu" může být Kainovým znamením. Naproti tomu lidová strana měla v nerežimních sdruženích náboženského typu rozhodující zastání. Případy typu J. Bartončíka se jim však nevyhnuly.
Nenapravitelnou chybou byla nefunkční vazba na uměleckou frontu. Přesto, že jejím členům vydával Melantrich díla, uděloval z rukou předsedy ČSS "Ceny Melantricha" a pracovník kulturně-politického oddělení ústředního sekretariátu Č. Kubík pomocí Klubu sdružení ROH Melantrich pravidelně pořádal pro širokou veřejnost "Herecké koncerty". Nejen v Praze. Vystupovali na nich většinou z politických důvodů opomíjení herečky a herci. Smetanova síň či Sladkovského sál Obecního domu bývaly zcela zaplněny, ale zřetelná vazba účinkujících na ČSS se žádoucně neprojevila.
Naproti tomu nevšední podporou byla přítomnost umělců na našich veřejných schůzích v roce 1968. Jan namátkou uvádím jména některých z nich z Prahy: E. Haken, K. Höger, J. Pixa, Vl. Dvořák, W. Matuška, někteří mladí herci ze Semaforu, D. Vostřel z Rokoka (viz příloha 8). Většinou nešlo o nějakou "kulturní vložku", ale o pocit ideové sounáležitosti: Jsme s vámi, buďte i vy s námi! Taková setkání byla v řadě velkých měst. Pamatuji se na Brno, Plzeň a tuším Hradec Králové.
2.
Konciliantnosta dlouholetá vstřícnost předsednictva ČSS a dalších jejích funkcionářů vůči svobodomyslným a demokratickým proudům v členské základně a snaha uskutečnit návrhy k zlepšení mezilidských vztahů byly i veřejnosti natolik zřejmé, že během převratu ani v následných měsících se neprojevila aktivní kritika angažovanosti ČSS v rámci NF. Na druhé straně také tím se odsouvala naléhavost potřeby "nových tváří" v politice strany. A posléze uskutečněné personální změny - jako výsledky XXIV. sjezdu - již nestihly být atraktivními v červnových volbách 1990.
Možná výtka, že jsme drželi "prapor" NF ČSSR příliš dlouho, nebere v úvahu některé důležité skutečnosti. Například: Tehdejší předseda ČSS B. Kučera, na kterého po abdikaci M. Jakeše přešla pozice představitele NF, nemohl se vzdát povinností i podílu na režii setkání Adamec - Havel a jeho výsledky neprosazovat na schůzích Federálního shromáždění. Postup režimní změny během prosince 1989, kdy již se vžila a byla všemi respektována praxe kulatých stolů a byl aklamací zvolen nový prezident, umožnil B. Kučerovi, aby hned na počátku ledna ustoupil ze svého národně frontovního postavení tím, že se vzdal předsednictví ČSS [3].
3.
NávštěvaV. Havla v ústředním sekretariátě ČSS 9. prosince 1989 nebyla zvažována jako sondáž o možnosti koaliční spolupráce, i když bylo k nabídnutí to, co právě v těch dnech dotvářené Občanské fórum nemělo k dispozici, tj. síť sekretariátů - včetně jejich technického vybavení - mnohde i s obětavými sympatizanty na okresní a krajské úrovni a hlavně využívání tiskových periodik, zvláště populárního Svobodného slova.
I když někteří naši funkcionáři - většinou pod vlivem převratové situace ve větších městech - uvažovali o co nejužší spolupráci s rodícím se Občanským fórem s obdobným ideově-politickým záměrem, většina ostatních toužila s pocitem euforie po zrušení nadřazenosti komunistů mít možnost samostatné svobodné politické volby a rozhodování. Po dlouholeté zkušenosti s platformou Národní fronty nechtěla přijmout ohlávku ani těch nejvolnějších vazeb v rámci jiné "platformy", například vznikajícího širokého uskupení Občanského fóra. Stručně řečeno: Neměnit NF za OF!
U Havlovy návštěvy v ústředním sekretariátě ČSS 9. prosince jsem nebyl. Jejím účastníkům z řad ČSS se bez konzultací nechtělo akceptovat nebo nabízet jakkoliv volné partnerství s oboustranným příslibem pozdější koalice. Námět, aby ČSS postavila své členy na kandidátky OF byl spíše sondáží pro eventuality, které nenastaly.
4.
Před červnovými volbami ČSS také uškodilo přílišné sebevědomí některých pražských redaktorů Svobodného slova, kteří začali mít výhrady proti nově zvolenému vedení ČSS a z podtitulku záhlaví deníku vynechali označení List Československé strany socialistické. V jedné etapě neloajality vyhlásili stávkovou pohotovost a jako protest proti postupům ČSS publikovali prázdnou titulní první stránku jakoby náznak budoucí cenzury.
5.
Z emigrace postupně přijelo několik desítek předúnorových národních socialistů s vstřícným úmyslem pomáhat na cestě k demokracii a sjednotit se s domácí ČSS. Avšak bez znalostí a pochopení všeho, co předcházelo současnému dění v ČSSR, byly jejich představy, názory a rady málo využitelné [4]. Většinou se vraceli zpět do svých nových vlastí, ale stále byli připraveni pomáhat domovu [5].
Složitější vztahy zřejmě nastaly s domácími tzv. starými národními socialisty, dosud převážně stojícími stranou vnitropolitického dění. Jejich politickoorganizační zkušenosti, včetně ideových východisek, byly většinou zakotveny v Zenklově éře. Část z nich přežívala 42 let v podřadných zaměstnáních, část dokonce musela nejprve strávit dlouhé roky v komunistickém vězení. Nyní byli našimi souputníky, někteří z nich i členy ČSS. V nových podmínkách chtěli straně pomáhat a zúčastňovat se politického zápasu. Avšak v konkurenci s dravými, revolučně se deroucími studenty a mladými herci mohli uspět jen výjimečně.
Obě větve předúnorových bratří a sester - domácích a zahraničních - měly výhrady k možné spolupráci ČSS s těmi představiteli OF, kteří v roce 1968 vyvstali jako reformátoři KSČ a následně byli z ní vyloučeni, stali se "osmašedesátníky", aniž by starší z nich "zpytovali" svědomí, zda nevyjadřovali podporu Gottwaldovým rozsudkům smrti nad skupinou M. Horákové, R. Slánského, církevními hodnostáři a dalšími. Jak se po roce 1948 - tedy "za mlada" - chovali k postiženým národním socialistům nebo lidovcům?
6.
V integrující se Evropě a globalizujícím se světě bylo také obtížnější vysvětlovat česká specifika slova "národní", tlumočeného do rozhodujících jazyků výrazem "nacionální", umísťovaném v politickém spektru většinou na krajní pravici.
7.
Negativní roli sehrávala funkcionářská řevnivost, nedočkavost postů ve veřejné správě i ekonomice a nesladěnost postojů i rozdílnost názorů na případnou hlubší spolupráci a podporu národně socialistických exulantů.
V červnu 1990 volilo z nich jen asi 10 až 20 jedinců. O něco více jich vystupovalo na našich stranických mítincích - např. M. Fic z USA, několik bratří usazených v západoevropských státech. Počet jejich hlasů byl marginální. A to i s případnými hlasy jejich zdejších příbuzných.
A náš vzor, ke kterému se ČSS trvale hlásila a byla za to komunisty kritizována - TGM? Občanské fórum Masarykovy myšlenky prosazovalo bojovněji a srozumitelněji, téměř jako svůj objev, jako protiklad komunistické totalitě. Jako morální příklad i propagandistický bič na nesvobodu! Pomalost předsednictva ČSS a zbyrokratizovaného aparátu byla nečekaná a i po letech neuvěřitelná.
Zjednoduším-li diskusi ve stále tenčícím se kroužku našich besedníků, na odpověď vpředu položené otázky, zda mohla "projít" ČSS minulým čtvrtstoletím jako významnější činitelka českého politického života, většina z nás odpověděla, že nikoliv. A příčiny?
Ty z části vyplývají z předlistopadových aktivit, nedostatečného propagačního využití politické práce poslanců ČSS ve Federálním shromáždění a v České národní radě v období od listopadu 1989 do května 1990, o němž hovořím v této knížce, z prohraných voleb 1990 a z trvalé neschopnosti nalézt pro volební spolupráci konsolidovanou politickou stranu.
Shrnuji:
- Pozdní oproštění se od tzv. platformy Národní fronty.
- Nepřipravenost stručného, avšak úderného programu typu co jsme zač a kam směřujeme. Neschopnost najít stálejšího koaličního partnera.
- Krajní nedostatek charismatických představitelů mladší generace, osobností schopných prosadit se jak vůči nepružnému aparátu a stagnujícím funkcionářům, aniž by docházelo k rozvratům strany, tak i vůči konkurentům při volebním klání.
- Opuštění historické pozice levého středu se snahou najít uplatnění na přeplněné pravici pomyslného politického spektra.
- V neposlední řadě chyby založené již před listopadem, včetně omylů v personální práci.
Ani s odstupem 25 let nelze činit k naší tematice konečné závěry, i když známe jakými peripetiemi se vyvíjely aktivity nynějších nekomunistických stran v Evropě, která se chce i nechce sjednotit, kde národní identity jsou jednou brzdou, jindy kořeny nových snah o celospolečenský pokrok.
Nicméně na občasných schůzkách "staromilců" bývalé ČSS a potažmo i ČSNS se vracíme i do tohoto minula. Obnovujeme si vzpomínky, naše chyby i úspěchy, které se zdají pitoreskní, spíše karikaturou stranickopolitického úsilí... Převládá autokritičnost.



Neměli by politikové přehodnotit aplikaci teorie ekonomického růstu?

12. ledna 2015 v 11:37 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů

Lze se odpoutat od neustále frekventované "podpory investic"?

Co je smyslem života ve světě stále modernějších technologií, zbraňových systémů, obchodu se zbraněmi , rozdílných úrovní dosahovaného hrubého národního produktu v zemích tohoto světa, stále se opakujících konfrontací a tak podobně?
Nejde o otázku novou, provází lidstvo neustále, jen je jinak kladena podle toho, o které období jeho vývoje se jedná. Napadá mě, že strarozákonní příběhy, se kterými mě v dětsví v rámci náboženství jeho učitelé seznamovali, byly jakýmsi návodem, jak se vyvarovat hříchu, přičemž se počítalo s tím, že pokušení opakovaně znovu přichází. Lidé stále řeší problémy vzájemného soužití.
Nedávné teroristické útoky v Paříži a jejím okolí tyto otázky lidského soužití znovu nastolují. Ekonomický růst jako tézi rozvoje státu použil ve svém hodnocení a nepřímou příčinu světové migrace obyvatelstva i bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fišer v nedávném rozhovoru s moderátorkou ČR Dvojka.
Dnes jsem dostal odkaz na anglickou verzi zpráv bangladéšské televize, ve které je porovnáváno zřícení jedné jejich továrny s následnými velkými lidskými oběťmi, kde příčinou bylo zanedbání kontroly stavu objektů a nucení lidí do práce v nich. Bangladéš patří k levným vývozcům spotřebního zboží do ostatního světa. Zaujalo je rozhodnutí nových vlastníků objektů kdysi slavného Oděvního průmyslu v Prostějově srovnat tyto objekty se zemí, protože další výroba měla být ve velké konkurenci na trhu s oděvním zbožím drahá. Na nic lepšího než je demolice nepřišli.
Připojuji odkaz na tyto zprávy v anglickém jazyce s českým překladem.

Zdá se mi, že k tézi ekonomického růstu a investičních pobídek je vhodné přidat nějaké další podmínky, které by vycházely ze světové zkušenosti. To je úloha pro "nové myslitele" a téma pro osvícené hlavy USA, EU, Ruska, Číny, Indie a dalších ekonomik, pokud se dokážou shodnout na takových témat a nastolit je jako nový úkol pro svět.

Islámští radikálové udeřili v Paříži

8. ledna 2015 v 12:40 | Jaroslav Skopal s využitím vnějších zdrojů |  Aktuality

ČR Dvojka pár hodin před útokem a Dnes po útoku

Ošklivou událostí včerejška byl včerejší útok islámských radikálů na pařížskou redakci satirického týdeníku Charlie Hedbo. Dvanáct napočítaných mrtvých, amatérské záběry jedné vraždy z ulice pořízené ze střechy domu a plno komentářů i dokumentů o spontánních reakcích občanů, hájících svobodu projevu. V našich médiích, ale hlavně i v internetových debatách se na související téma nebezpečí islamizace už hodně napsalo. Populistické výroky měl na toto téma i senátor Okamura a zdá se, že od svých výroků poněkud ustupuje. Vše nasvědčuje tomu, že jde o dlouhodobý problém s historickým kontextem. Některé evropské státy v historii nevybíravě expandovaly do světa (blízký východ, Afrika a všude, kam se dalo doplout). Výsledkem byly některé kolonie. Svět se změnil, globálně propojil. Dřívější podrobení s využitím zbraní vyrobených mimo své teritorium začínají řešit problémy dnešního světa jakousi odvetou. Záměrně to vše píši v obecnější rovině, nechci se utopit v nepřesnosti detailů.
Jakýmsi řízením osudu na problém islamizace odpovídal ve včerejším pořadu ČR Dvojka v pořadu "Jak to vidí" pár hodin před útokem v Paříži spisovatel Pavel Kosatík. Řekl bych, že se dost shoduji s jeho pohledem na problém a proto níže uvádím i související příspěvek z internetové stránky této stanice.
Dnes jsem si koupil tištěné Dnes, kde je plno podrobností a komentářů k samotné akci. Ty ostatně každý v nějaké podobné formě slyšel také. V úvodním článku redaktora Milana Vodičky se na první straně mj. píše: "Masakr včera bez váhání odsoudila řada muslimských zemí a institucí, ale pro běžné Evropany to nemá váhu, protože z jejich pohledu muslimy naní reprezentují džihádisté". Dost tím vystihl současný problém a přístupu lidí k němu.

Dále přebírám to, co vyšlo na webu ČR Dvojka dvojka a co je dokumentem o jeho včerejším ranním pořadu ze
7. ledna 2015 v 08:30
Pavel Kosatík: Povinností intelektuálů je nedopustit, aby byli všichni muslimové bráni jako globální nebezpečí
Je to role elit a intelektuálů. Měli by mít dokonce povinnost mluvit k uším, která obvykle nastavena nejsou. To se zatím podceňuje, myslí si Pavel Kosatík - Foto: Břetislav Tureček
Je to role elit a intelektuálů. Měli by mít dokonce povinnost mluvit k uším, která obvykle nastavena nejsou. To se zatím podceňuje, myslí si Pavel Kosatík Foto: Břetislav Tureček
Spisovatel Pavel Kosatík tvrdí, že řešením antimuslimských nálad je v co nejpodrobnějším soustředění se na jednotlivé problémy lidí, měst, obcí. Ono je totiž výrazně jednodušší říkat, že jsou všichni přistěhovalci špatní. S tím pak dav lehce souhlasí - Foto: Alžběta Švarcová
Spisovatel Pavel Kosatík tvrdí, že řešením antimuslimských nálad je v co nejpodrobnějším soustředění se na jednotlivé problémy lidí, měst, obcí. Ono je totiž výrazně jednodušší říkat, že jsou všichni přistěhovalci špatní. S tím pak dav lehce souhlasí Foto: Alžběta Švarcová
Institucionalizace a zevšeobecňování. To jsou velmi nebezpečné instituty. A to jak v hodnocení lidského chování, tak i třeba v hodnocení současných protimuslimských protestů v Německu.
Poslední protiislámské demonstrace proběhly v Drážďanech. Tedy v jinak klidném městě bývalého východního Německa. Přitom první přestěhovalecká vlna mířila hlavně na Západ.
Podle spisovatele Pavel Kosatík bychom měli zbystřit i v Česku: "Dění u našeho blízkého souseda totiž hodně ovlivňuje to, co se pak stane, nebo může stát, i u nás."
Řešme "naše" problémy
Spisovatel v podobném chování vidí nebezpečí. "To hlavní je v plošném hodnocení, podle kterého jsou všichni muslimové potenciálním nebezpečím."
Řešení je prý v co nejpodrobnějším soustředění se na jednotlivé problémy lidí, měst, obcí. "Ono je totiž výrazně jednodušší říkat, že jsou všichni přistěhovalci špatní. S tím pak dav lehce souhlasí."
Neklidné Německo
Zajímavá je i skutečnost, že se antimuslimské a antipřistěhovalecké protesty dějí zrovna v zemi, která nemá úplně ty nejhorší zkušenosti s imigranty. "Hrozí tady ale možnost, že budou dvě Německa demonstrovat proti sobě."
Češi mají velkou politickou představivost a rádi se straší případnými problémy. "Je ale opravdu potřeba diferencovat, co to je migrace, co je islám. Musíme nutit lidi, aby se nedopouštěli zkratkovitého myšlení, podle kterého jsou všichni muslimové špatní a potenciálně nebezpeční. Rozhodně tady není důvod ke xenofobii."
Sestra Angelika & sociální pracovnice Klára Vítková
Pavla Kosatíka také zaujaly dva protichůdné příběhy, které se téměř najednou objevily v našem tisku. V prvním se od sestry Angeliky dozvíte, jak vypadal konec života Václava Havla. Ve druhém pak jak sociální pracovnice, která pomáhala s péčí o romská paterčata, hlasitě odsuzuje život romské komunity.
Sestra Angelika se starala o Václava Havla v jeho posledních dnech. Pokud vás zajímají její názory, tak poslouchejte Dvojku. Od začátku roku totiž moderuje pořad nedělní Jak to vidí - Foto: Šárka Ševčíková
Sestra Angelika se starala o Václava Havla v jeho posledních dnech. Pokud vás zajímají její názory, tak poslouchejte Dvojku. Od začátku roku totiž moderuje pořad nedělní Jak to vidíFoto: Šárka Ševčíková
V těch příbězích se podle spisovatele střetává svět pozemský se světem víry. "Sestra Angelika popsala prezidentovo odcházení a ukázala, že to opravdu byl pan někdo. Vidím v tom ale i její osobní sílu, kterou bere hlavně ze své víry. Společnost těmto lidem hodně dluží, ale oni vděk vlastně ani nečekají."
Noc a den?
Pavel Kosatík chce věřit, že druhý příběh opravdu není pravým opakem toho prvního. Klára Vítková totiž poskytla rozhovor internetovému magazínu, ve kterém nelibě komentovala výchovu paterčat.
"Ve svém razantním prohlášení označila spolupráci s romskou rodinou za opravdu nezdařilou. Četl jsem to s hrůzou. Přece, když rodina nedělá přesně to, co jim řekne, neznamená to, že se na ně za to stát vykašle," dodává.
Je v Česku opravdu Překnížkováno, jak říká titul nové analýzy autora Pavla Trávníčka? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.
Autor: Zita Senková, Věra Luptáková

Moravský národní kongres v akci

6. ledna 2015 v 22:31 | Jiří Drápela |  Jiní autoři

a obrací se dopisem na vládu

MORAVSKÝ NÁRODNÍ KONGRES
Nám. Karla IV. 24, 628 00 Brno
M O R A V A, ČR
Tel: +420 511 112 122 e-mail: radanaroda@seznam.cz, www.mnk.cz
V Brně dne 6. ledna 2015.
Vážený pane premiére
vlády České republiky B. Sobotko,
vážení páni ministři A. Babiši, P. Bělebrádku a J. Dientsbiere,
dovolte nám, abychom Vám a celé vládě České republiky nejprve popřáli do nového roku 2015 stálé zdraví a mnoho úspěchů při spravování našeho státu.
S radostí konstatujeme, že Česká republika pod Vaším vedením začíná prosperovat, roste HDP a po dlouhé době méně roste státní zadlužování.
Vítáme, že intenzivně hledáte úspory ve výdajích, a že se snažíte zlepšit výběr daní. Vedle výběru daní lze nižšího zadlužování státu dosáhnout i úsporami ve státní správě i samosprávě.
Proto Vám v příloze zasíláme dva dokumenty - Prohlášení MNK 2015 a Návrh novely ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, kde Vás upozorňujeme na možnost úspor - snížení státních výdajů, kterých by naše republika mohla dosáhnout snížením počtu vyšších územních samosprávných celků ze dvanácti na pět, zrušením krajů a zavedením zemského uspořádání státu, jaké je obvyklé v západních demokraciích, zejména u našich sousedů v Rakousku a v Německu.
Věříme, že Vás náš návrh na získání úspor ve státním rozpočtu ČR bude minimálně iniciovat k ekonomickému posouzení výhod zemského uspořádání státu. Přejeme Vám, aby Vaše rozhodování vedlo vždy ku prospěchu obyvatel Čech, Moravy a Slezska.
S pozdravem
Ing. Jiří Kachlík, CSc. Ing. Jiří Drápela, Eq.M. Ing. Josef Pecl, CSc.

Viceprezident MNK Kancléř MNK Prezident MNK


MORAVSKÝ NÁRODNÍ KONGRES
Nám. Karla IV. 24, 628 00 Brno
M O R A V A, ČR
Tel: +420 511 112 122 e-mail: radanaroda@seznam.cz, www.mnk.cz
T Ř Í K R Á L O V É P R O H L Á Š E N Í M N K - 2015
V loňském roce jsme oslavili 25. výročí obnovení demokracie v našem státě. Za tu dobu jsme rehabilitovali kde co, ale nespravedlivý a totalitě poplatný akt zrušení historické zemské samosprávy (zemského uspořádání) Čech, Moravy a Slezska (od 1. ledna 1949), do dnešního dne nebyl napraven!!!
Platná usnesení Federálního shromáždění České a Slovenské republiky (ČSFR) č. 212 ze dne 9. května 1990 a České národní rady č. 225 ze dne 18. května 1990 dodnes nebyla naplněna!!!
Naopak Ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků byla Česká republika rozdělena na 14 krajů, podobně jako za totality.
Tímto neprozíravým aktem bylo vytvořeno čtrnáct nesystémových krajů, které nerespektují historické zemské hranice, které jsou provozně příliš drahé a rozlohou, ekonomickým výnosem i počtem obyvatel jsou nevyvážené a zatěžují státní rozpočet zbytečnými výdaji. Čtrnáct krajů, čtrnáct krajských vlád, čtrnáct krajských hejtmanů, čtrnáct poboček všech centrálních úřadů, atd., je příliš drahým luxusem na tak malý celek, jakým je Česká republika.
Jsme přesvědčeni o skutečnosti, že zemské uspořádání státu má své neoddiskutovatelné přednosti, nejen historické a psychologické, ale zejména hospodářské a ekonomické.
Vzhledem k současným ekonomicko - správním skutečnostem se nám jako optimální varianta jeví členění republiky na pět zemí - Čechy (Česko) se třemi zemskými celky s centry v Plzni, v Praze a v Hradci Králové a Morava se Slezskem s centry v Brně a v Ostravě.
Území navrhovaných pěti samosprávných zemských celků v České republice navrhujeme vymezit územím stávajících krajů a okresů.
Jako východisko k určení zemské hranice Mezi Čechami a Moravou navrhujeme využít administrativní hranici platnou k 31. 12. 1948.
K Moravě bude opět navráceno historické moravské území Dačicka a Slavonicka (dnes v okrese Jindřichův Hradec), Svitavska a Moravskotřebovska (dnes v okrese Svitavy), které byly totalitním režimem odtrženy od Moravy.
Novodobé změny historické zemské hranice navrhujeme vyřešit vypsáním místních referend nebo využitím přirozené hranice mezi zeměmi, která vede zpravidla po rozvodí řek Labe - Dunaj.
Samosprávnou zemi Severovýchodní Čechy se sídlem v Hradci Králové (s expoziturou v Ústí nad Labem) navrhujeme vytvořit z území okresů krajů Ústeckého, Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického včetně okresu Havlíčkův Brod.
Samosprávnou zemi Střední Čechy se sídlem v Praze navrhujeme vytvořit z území hlavního města Prahy a okresů Středočeského kraje.
Samosprávnou zemi Jihozápadní Čechy se sídlem v Plzni (s expoziturou v Českých Budějovicích) navrhujeme vytvořit z území okresů krajů Jihočeského, Plzeňského a Karlovarského, včetně okresu Pelhřimov.
Samosprávnou zemi Morava se sídlem v Brně s expoziturou v Olomouci a ve Zlíně navrhujeme vytvořit z území okresů krajů Jihomoravského, Olomouckého, (mimo okres Jeseník), Zlínského a okresů Svitavy, Třebíč, Jihlava a Žďár nad Sázavou.
Samosprávnou Moravskoslezskou zemi se sídlem v Ostravě navrhujeme vytvořit z území Moravskoslezského kraje, včetně okresu Jeseník.
Uskutečněním tohoto návrhu by místo čtrnácti krajů vzniklo pět vyšších samosprávných celků - zemi, které by v zásadě respektovaly nejen historické zemské hranice, ale byly by zároveň silnými ekonomickými regiony, které by svou rozlohou, daňovou výtěžností a lidnatostí odpovídaly požadavkům Evropské unie na přiznání dotací (pro NUTS II.) z Evropských fondů.
Proto vyzýváme vládu České republiky, aby zahájila legislativní proces, který by vedl k zákonnému obnovení zemského uspořádání v České republice, což by v důsledku vedlo k pravidelným ročním úsporám ve státním rozpočtu v řádu několika miliard Kč.
Chce-li vláda České republiky být dobrým hospodářem, tak by redukci vyšších samosprávných celků - krajů a jejich transformaci v pět vyšších samosprávných celků - zemí, neměla odkládat!
Dáno v Brně dne 6. ledna 2015.
Ing. Jiří Kachlík, CSc. Ing. Jiří Drápela, Eq.M. Ing. Josef Pecl, CSc.

Viceprezident MNK Kancléř MNK Prezident MNK

Vladislav Svoboda hodnotí Jiřího Paroubka

3. ledna 2015 v 17:46 | Vladislav Svoboda na blogu iDnes |  Jiní autoři

Vypelichaný LEV - Jiří Paroubek

Tak nám "buldozer" české politiky v předvečer VŘSR (Velká říjnová socialistická revoluce) oznámil, že jeho "úspěšná" politická dráha končí. Zdá se, že si uvědomil, že přetože byl, dle vlastních slov, "úspěšný" předseda vlády, nemají voliči o jeho služby pražádný zájem. Vždyť výsledky jeho strany byly tak nepatrné, že ho kromě členů jeho strany a jejich protějšků, nikdo nevolil. Tak skončil, dle vlastních slov, nejlepší řečník a diskutér našeho státu. Proč?
Protože Jiří Paroubek se vždy obklopoval lidmi kteří se často pohybovali na hraně zákona a poblíž podsvětí, nebo morální bídy. Jak už jsem psal ve svém blogu ze dne 2.2. 2014 (vladislavsvoboda.blog.idnes.cz/clanok.asp?d=39722&bk=3465). Už jako člen ÚV ČSS (Československá strana socialistická) byl obklopen agenty StB, které se upsala převážná část členů tohoto orgánu. To samé se opakovalo na jeho působišti v RAJ (Restaurace a jídelny), kde byl jeden čas vedoucí sekretariátu ředitele Vladimíra Dvořáka, zloděje, korupčníka, veksláka, pasáka a hlavně iniciativního agenta StB a vojenské kontrarozdvědky. Četba jeho spisu je pro lidi se skutečně silným žaludkem. (viz kniha Estébáci, tuneláři, miliardáři..) Na druhou stranu se i přes Paroubkovy vstřícné kroky ( jak potvrzuje spis ROKO: Roko se jeví jako inteligentní člověk, má přehled o politickém dění, odsuzuje osoby s protisocialistickými názory, zvláště z kruhu CH-77) nemusel StB upsat, protože ho tím pádem nepotřebovali. Vztahu k Vladimírovi Dvořákovi byl věren i jako předseda vlády. Ne nadarmo uspořádal svou svatbu v jeho hotelu v Mariánských Lázních a jeho tehdejší ministr financí a nynější předseda vlády Bohuslav Sobotka mu velkoryse odpustili splacení daně ve výši 26 milionů korun.
Není to první Paroubkův odchod z politiky. Poprvé z ní odešel v roce 1986, kdy mu tehdejší předseda ČSS, únorový zrádce, agent StB od roku 1952, podílník na sebevraždě manželů Šlechtových, účastník moskevské schůzky z roku 1968, Bohuslav Kučera slíbil poslanecký mandát v tehdejším Federálním shromáždění. Bohužel svůj slib nedodržel a zoufalý Paroubek vystoupil ze strany, aby po listopadu 1989 patřil mezi zakladatele ČSSD. A nebýt vstupu Miloše Zemana do ČSSD, tak by se předsedou strany stal už v roce 1993. Ale byla mu nakloněna štěstěna, a po propadáku Špidly a Grosse se stal, k všeobecnému překvapení, předsedou vlády a i strany. Jenomže přes obrovské finanční náklady, které málem ČSSD přivedly na mizinu, se už žádného politického úspěchu nedočkal.
fp.jpg
Jenomže Jiří Paroubek byl přesvědčen o své shůry dané politické genialitě a nechtěl čekat. Byl si jist, že jeho jméno a schopnosti, ho opět přivedou k úspěchu. Proto si založil novou stranu a ihned rozjel svou reklamní kampaň. A jako v případě ČSSD polepil celou republiku svou podobiznou. Taky na to měl peníze. Tedy ne on, ale jeho příznivci. Hlavním sponozorem strany, či spíše Jiřího Paroubka, je Petr Benda, jehož majetek se odhaduje na stamiliony. Benda začínal jako provozovatel diskoték v Teplicích a postupně skoupil asi dvacet nemovitostí v centru Teplic. Koluje o něm hodně pověstí týkající se vekslování či hodinového hotelu, ale nic mu nebylo dokázáno. Ale ten kdo viděl zakladající sjezd Paroubkovy strany v "levném" Obecním domě, mohl spatřit "gorily", tak dobře známé z nočních podniků. Žádný z nich neměl pod stodvacet kilo a nikdo z nepozvaných se neodvážil o nepovolený vstup .
Ale jsou i jiní sponzoři, jak napsali Hospodářské noviny v článku "Neúspěšný politik Paroubek. Sponzoři ale LEV 21 milují, poslali mu 43 milionů". Z článku se dozvíme, že Paroubkova strana (či spíše Paroubek), dostala za poslení dva roky od sponzorů 43 milionů, což ročně činí 20,9 milionů. Jediná strana která dostala víc je ODS. Přitom Paroubkova strana dosáhla v komunálních volbách neuvěřitelných 0,07%, a v celé republice má pouhých 14 zastupitelů!! Kdo jsou ti další sponzoři, kromě Bendy? Advokát Libor Kapalín věnoval celkem 11,3 milionů, jeho kolega z kanceláře Zbyněk Zacha dodal dalších 3.3 miliony. Jen tak sami od sebe jak říkají. Zajimavé. Možná že dárci jsou jiní a tito pánové jsou jen kurýři. I tajemník strany Jaroslav Andres, majitel poradenské firmy Segnest, která nevydělává, sponzoruje stranu, 700 tísíci korunami, a platí 300 000,- nájem za sídlo své firmy v Radlické, kde sídlí Paroubkova strana. Další je stavební firma je TG TILLAR, s.r.o., která dodala půl milionu korun. Od letoška má nového majitele z Polska, kromě adresy v činžáku v pražské Libni firma žádné kontakty nezveřejňuje. I společnost Velantis, podnikající podle obchodního rejstříku ve stravování, obdrovala stranu 250 tisíci. Před dvěma týdny (článek HN je z 11.12.) ji koupil jistý Jiří Melichar z jihomoravských Staroviček. Zarostlý a špinavý podivín, který se živí sběrem odpadů. Před třemi lety zmizel a policie po něm načas vyhlásila pátrání.
V případě střelby na křtu Patoubkovy knihy, policie šla na jisto. Přítel, bývalý agent StB Bohumil Ďuričko, zastřelil mladého Václav Kočku, člena rodiny ovládající Matějskou pouť. To je svět Jiřího Paroubka. Co bude dál? Bude jako Miloš Zeman čekat na svou příležitost. Protože Jiří Paroubek nedokáže bez politiky žít. Takže o něm určitě ještě uslyšíme.