Červenec 2015

Něco málo z historie ČSNS – Část 93

31. července 2015 v 15:23 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Prodej domu na Nám. Republiky - 2. díl

V dubnu 2001 se objevuje zájem firmy Czechoslovak Consult s rakouskou účastní, jejímž jménem vystupuje Vladimír Hyršl a jeho syn Erik Hyršl. Přicházejí s nabídkou na 245 milionů korun. Což není nejvyšší cena která byla podána, ale určitě vyšší než co strana za dům dostala. Jenomže nabídka přišla poněkud opožděně, protože v té době, už jel naplno prodej domu firmě CHATHAM s.r.o., která vznikla pouhých pár týdnů před prodejem domu, a to 10.3. 2001. Takže je víc než jasné, že vznikla pouze k nákupu domu. I u této firmy je rozhodující rakouský kapitál. Takže se dá říci, že o dům se prali Rakušané.
Podstatou nebylo dům prodat za co nejvíc, ale přes Daniela Honzíka, vždyť byl s Šulou spolumajitel několika firem. Ale na druhou stranu, po zjištění různých okolností si nejsem jist, jestli firma Czechoslovak Consult byla tou pravou. Vždyť na svých dopisech ani neměla IČO, což je u respektovaných firem něco nepředstavitelného. Ani Jankova zpráva z 17.5 2001, která vznikla až tři týdny poté, co dostal smlouvu o prodeji domu, není pravdivá: Kupující je na třech stránkách smlouvy, Cena prodeje je silně vyznačena, dokonce je ve smlouvě jasný seznam, kam se peníze zašlou; a ani doba nabídky Hyršla neodpovídá skutečnosti.
Spíše je zajímavé, že ve smlouvě je určeno 10,6 milionů Honzíkově advokátní kanceláři. Ne straně, která měla povinnost daň z nemovitosti zaplatit. Proč? 10, 6 milionů na účtu za tři měsíce vydělá pár desítek až stovek tisíc korun. Nač by je měla získat strana, když je může získat někdo jiný. Daň z nemovitosti byla zaplacena až po urgenci FÚ a Suchánkově dopise. Přestože bylo dohodnuto, že Honzík dostane z prodeje domu navýšenou provizi 3,5 %, což činilo 7 420 000 Kč, poslal Honzík fakturu na 1 496 601,20 za právní služby při prodeji domu. Je taky zajímavé, že v listopadu 2001 byly Honzíkovi zaplaceny faktury v hodnotě 3 603 113,40.
Místo Honzíkovi faktury na 7 420 00 Kč, se nečekaně objevuje faktura firmy AREB, která měla mít se stranou podepsanou smlouvu (15.3.) na prodej nemovitosti. Že o tom nikdo nevěděl? Že se smlouva nenašla? To přece není problém. Majitel firmy byl Otakar Ferecký. Firma neměla kromě něho, žádného jiného zaměstnance. V době prodeje nebyla plátcem DPH, a faktura měla číslo tři, což dokazuje, že firma nebyla aktivní. Za rok 2012 dokonce neměla jediný prodej. Typická firma, kterou lze nazvat bílým koněm. Proč se to stalo, vědí pouze Šula s Honzíkem. Strana logicky na tuto firmu podala žalobu. Ale žaloba byla zamítnuta, a dokonce strana měla zaplatit soudní poplatek. Naštěstí rozhodnutí přišlo už po konkurzu. Dvě stě dvanáct milionů bylo složeno 31.5. na účet JUDr. Skružné. Zajímavý dokument je přehled výdajů uhrazených z prodeje nemovitosti k 16.7. 2001. Zvláště soudní poplatek za obrazy (určitě se o to zasloužil Tampír), ale k údivu je na tomto seznamu platba ve výši 4 345 000 Kč Domeaně! A neskutečných 14 417 000 Kč jako úroky z půjček. Což je podle mě lživá cifra, která zakrývá prachobyčejnou zlodějnu.. Kdo stvořil tento seznam, není jasné. Stav na účtu k tomuto datu je 72 096 000 Kč.

Jenomže jako v mnoha jiných případech strana zapomněla vrátit předplacené nájemné. V tomto případě Slovakofarmě. Proč to opět nechala dojít k soudu je taktéž záhada, ale soud rozhodl, že strana musí zaplatit 1 002 336 Kč, soudní náklady 40 112, a 11% úrok. A peníze tály jako jarní led.

Dokumenty k této části jsou uvedeny v galerii.

Něco málo z historie ČSNS - Část 92

30. července 2015 v 18:13 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Prodej domu na nám. Republiky . 1. díl.

Zapomíná se, že jednou z prvních akcí, které udělal Šula poté co zasedl na předsednickou židli, byl prodej domu na Smíchově. Dům nepobyl v majetku ČSNS dlouhou dobu. Byl koupen od firmy Delta 14.8. 1995 za 6,8 milionů korun. Strana ho vylepšila za 209 717,-. Po třech letech ho prodala za pouhých 3 251 000 Kč. Nákup domu měl ještě jednu dohru. Firma Delta nezaplatila daň z nemovitosti a FÚ Prahy 5 začala daň ve výši 340 000 Kč vymáhat na straně. Což se FÚ nepodařilo, a dluh spadl do konkurzu; takže k dnešnímu dni za tento dům stále dlužíme 296 310 Kč. Zajímavostí je, že jeden z kupujících, ing. D. Tunvald, byl o rok dříve jednatelem ve firmě AUTO VESPA, kde ve stejné době a ve stejné funkci působila PhDr. Ivana Olšiaková, manželka Jiřího Olšiaka, místopředsedy strany. Ztráta z prodeje byla 3 794 177 Kč! K tomu je nutno připočíst nezaplacenou daň. Takže ve skutečnosti je ztráta 4 134 177 Kč! Jak je vidět, tak ČSNS na prodejích nadále tratila a vydělávali lidé prapodivně napojení na vedení strany.
Po XXX. sjezdu byla vytvořena komise na dohled nad prodejem domu na nám. Republiky v čele s Karlem Jankem, který byl v podstatě jediný člen z Prahy (dá se říci, protože bydlí pár kilometrů za hranicemi Prahy). Nedovedu si představit, že by mohla komise efektivně pracovat, když na každé zasedání se museli členové sjíždět z celé republiky!
To, že se musí dům prodat bylo víc než jasné, a vůbec o tom nemohl rozhodnout sjezd či někdo jiný. Dům byl zatížen tolika zástavními právy, že stačilo aby někdo zvedl telefon, a dům šel do exekuce, a byl by prodán hodně pod cenou. To je nutné si uvědomit. Jiná věc je, že tomuto stavu napomohli svou hospodářskou politikou pánové Tampír s Šulou.
Už před rozhodnutím o prodeji se objevily zajímavé faktury na základě mandátních smluv za poradenství v oblasti realit. Jedna je za únor 2000 v hodnotě 61 000,- a je na jméno Strategic Consulting, má číslo 03/00 a je ze dne 21.2. Druhá s číslem 04/00 se jménem Consulting s.r.o na 52 500,-je dokonce z 1.3. a má být za měsíc březen, takže se jednalo o platbu předem. Další faktura nese jméno Strategic Consulting a je na částku 315 000,-, a má být za marketingovou činnost v období leden až květen 2001; a to i přesto, že dům byl v dubnu prodán. Co je to za firmu, která vystupuje pod dvěma názvy, ale se stejným IČO? Domnívám, se že se opět jedná o bílého koně (a budou další). Majitelem je nějaký Jan Čížek, a nemá uvedenou žádnou činnost, která by se týkala realit či marketingu. V té době mu bylo 24 let, neměl žádnou zkušenost a neměl žádné zaměstnance. Jedná se o dalšího Hospodára, přes kterého šly peníze někam jinam než k němu. Strana (nebo spíš Šula a spol.) zaplatili tomuto pánovi za nic (za to, že existuje) celkem 428 500 Kč. Takto postupně odcházely miliony korun pryč.
Dalším byla firma Duda která fakturovala 9.2. 2001 za vypracování podkladů. A 21.3. 2001 strana podepisuje další mandátní smlouvu na prodej domu s paní Staškevičovou, podle které jí náleží odměna za prodej domu ve výši 2,5% z realizované ceny, přičemž je uvedena cena 280 milionů. Ale pozor i s pozemkem!, který ale straně nepatřil! Přesto Olšiak na zasedání PÚR ze dne 14.10. 2000 hovoří o zájemcích kteří jsou ochotni za dům zaplatit 240 milionů Kč.
Ovšem dva dny poté na zasedání PÚR, ÚŘK a Komise pro dohled nad prodejem domu na nám. Republiky je všechno jinak. Jan Šula oznamuje , že Honzíkovi se navyšuje provize z původních 3% na 3,5 % díky tomu, že došlo k navýšení z 205 milionů na 212 milionů. Tímto, dle Šuly, měla strana získat navíc 6 milionů korun.
Jaká byla pravda? Jaké byli nabídky?
V seznamu kupců se nabídky pohybují v rozmezí 150 milionů až 350 milionů při vyklizení nemovitosti. Jednání asi nebyla dost důrazná. Podle hodnocení se zdála nadějná jednání s nám známou GES Holding, která nabízela 250 milionů; Eurospektrem které nabízelo 210 až 225 milionů a Karlův most, za který jednal P. Burda (firma Burda - pracovní obleky), který v té době stranu podporoval, a který nabízel 225 milionů. Všechny uvedené ceny byly vyšší než za kolik se uskutečnil prodej. Ges Holding později sníží svou nabídku na 210 milionů. Na seznamu chybí pozdější zájemce Hyršl. O zájemci, firmě Chatman, není v podstatě žádná zmínka.
Zvláštní kapitolou je firma Synex vedená na seznamu pod číslem jedna. Firma která vyvíjela největší aktivitu týkající se prodeje domu. Firmu vlastnil JUDr. Filip Šedivý, bývalý místopředseda Federálního shromáždění, poslanec a velvyslanec ve Slovenské republice. V jednom z usnesení se souhlasí s jednáním s firmami Synex a.s. a IBDA s.r.o
Dvacátého osmého listopadu 2000 potvrzuje Jan Šula firmě Synex a.s. trvající zájem ČSNS o spolupráci s touto firmou, ale vyhrazuje si právo předání plné moci nejdříve na 5.12. 2000. Pouhé dva dny poté posílá Šula opět dopis firmě Synex, ve kterém žádá, z důvodu nutného ukončení jednání se zájemcem, který měl být v pořadí před firmou Synex (s přihlédnutím ke komplikovanosti ohledně nájemních smluv v inkriminovaném domě), o porozumění a vstřícný přístup. Korespondence mezi Šulou a Synexem pokračuje šestého prosince. V dopise přes nejasnosti v jednání ČSNS potvrzuje zájem o jednání. Pokračováním korespondence je dopis z 18.1. 2001, ve kterém Synex žádá o jasné vyjádření, protože se přes své telefonické ujišťování doposud neozval s konkrétním návrhem a doufá, že podepsaná smlouva platí. Poslední dopis který firma Synex napsala Janu Šulovi má datum 19. února 2001, ve kterém Filip Šedivý píše: Vzhledem k tomu, že ani přes veškerou snahu, a přestože máme důvody s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že naše nabídka je 235 milionů včetně všech dalších ujednání o pozemku, splátkách atd., byla nabídkou nejvyšší a nejvýhodnější, nejste zřejmě ochoten jednat s námi dále ve věci prodeje domu na náměstí Republiky č.p. 1081/7, musíme, ač neradi, přistoupit k řešení, která nám umožňuje smlouva ze dne 13.10. 2000.Podle čl. VII., odst. 1 - 3 Vám přiloženou fakturou účtujeme smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za to, že jste nám nesdělil údaje potřebné pro vykonávání mandátu (čl. IX., odst. 1, výzva viz náš dopis ze dne 27.11. 2000 a 7.12.2000). Podle stejných ustanovení smlouvy Vám ještě účtujeme dalších 100 000 Kč, protože jste nám nepředal výsledek s těmi stranami, které by mohly oprávněně uplatnit opci (viz náš dopis ze dne 27.11. a 16.1. 2001). Dále si Vás dovoluji upozornit na znění čl. VII., odst. 4, který stanoví povinnost mandantovi uhradit mandatáři plnou výší odměny v případě hrubého porušení smlouvy mandantem, na základě kterého by došlo k nemožnosti plnění předmětu smlouvy. Domnívám se, že k tomu již došlo, a proto Vám účtujeme další fakturou částku 6 462 500 Kč.
Ale byla tady ještě jedna nabídka na odprodej domu. V listopadu 2000, jak se zdá, jednal Šula s vícero firmami. Jednou z nich byla ČSOB, která získala padlou banku IPB a tím pádem na ní přešel nájem nebytových prostor v našem domě. Nabídka od ČSOB zněla na 300 milionů, bezkonkurenčně nejvyšší nabídka. Ale zdá se, že Šulovi to bylo jedno. Vyčkával, protože v prodeji domu cítil velký byznys, který jemu a Honzíkovi může hodit nějaký ten miliónek korun.

Nikde v žádném jednání kohokoliv není zmínka o nabídkách ČSOB a Synexu. Proč? Nikdo to nevěděl? Nevím. Ale bylo hodně reakcí ohledně prodeje domu. V jednom čísle Pražského bulletinu s názvem Ze života strany je rezoluce Prahy 10, podepsaná JUDr. Janem Jeníčkem. Přesně to odpovídá situaci ve straně. Tlučhuba, který rád mluvil, ale nic nedělal, se rozčiluje. Přitom byl dosazen do dozorčí rady Melantrichu. A co udělal proti jeho tunelování ze své funkce dohlížitele. Absolutně nic.

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 91

29. července 2015 v 11:57 | Vladislav Svoboda

Bumerang bar

Dům v Londýnské měl ještě jedno plus k dobru. V suterénu domu sídlil australský restaurant s přiléhavým názvem Bumerang bar. Podnik který natolik zaujal vedoucí strany (možná, že i pana Honzíka), že se rozhodli využít do sytosti jeho služeb, takže hned druhý den po podpisu smlouvy se rozhodl Šula ( a spol.) oslavit zde podpis smlouvy. Šestnáctého dubna se v Bumerang baru rozšoupli za 7 551 Kč; a pak pokračovali vesele dál.

Strana platila a pánové (občas i dáma Machatá) si užívali; takže se dozvídáme, že třetího února 2000 si dali dvakrát klokaní steak na grilu za 312 Kč; sedmnáctého ledna 2001 si dali lahvinku Sauvignonu 96 za 749 Kč; a další lahvinku, ale ročník 98, za pouhých 639 Kč, si dali pátého března 2001. A protože jim náramně chutnalo, tak si k tomu dali Marlbora. Tak to, i přes narůstající dluhy strany, pokračovalo vesele dál- "Šula a spol." straně půjčovali za krvavá procenta peníze, a ty se přesouvaly do jejich peněženek a břich. Do července 2001, kdy se strana odstěhovala, stálo stranu jejich debužírovaní cca 72 000 Kč. Na měsíc to vychází na cca 2 800 Kč. A jelikož byli v podstatě vždy jenom dva (kdo asi?), tak na jednoho to vychází na cca 1400 Kč na měsíc.
Ale to jim bylo málo. Sotva strana prodala dům, hned podepsali s firmou Bristol smlouvu na dodávku 100 kg jejich luxusní kávy, a to včetně cukru a smetany. Jó, umí to někdo sladce žít!

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 90

28. července 2015 v 18:39 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Londýnská

Patnáctého dubna 1999 podepisuje Jan Šula se svým společníkem v několika firmách Danielem Honzíkem, smlouvu o pronájmu nebytových prostor v Londýnské čp. 608. V domě, který nedávno zakoupil(i), naproti svému dosavadnímu sídlu Londýnská 55. Smlouva byla podepsána v době, kdy strana nadále vlastnila rozsáhlé sídlo na nám. Republiky; a stále nebylo rozhodnuto o prodeji domu. Prodej byl rozhodnut až na XXX. sjezdu ČSNS ve dnech 24. až 25. června 2000, kdy pro prodej domu hlasovalo 61 delegátů, proti 30 delegátů a 23 delegátů se zdrželo hlasování. Podle smlouvy musela strana, která byla v podstatě bez peněz, zaplatit dopředu roční nájemné a poté platit nájemné na tři měsíce dopředu. V bodě 5.4. smlouvy je zajímavá klauzule, že ČSNS jako nájemce musí pronajímateli zaplatit 17% z dlužné částky za každý denprodlení!! (bylo by zajímavé vědět jestli toto ÚR odsouhlasilo) Dá se říci, že podpisem této smlouvy se ČSNS rázně přiblížila konkurzu. V té době strana platila dva úklidy, popelnice a jiné potřebné věci nutné k chodu obou nemovitostí. Platila jako mourovatá. Například zaplatila 75 000 Kč za kotel, který byl v Londýnské opraven v srpnu 1998, kdy tam strana ještě nesídlila. Ještě jsem se neohřáli, ale platili, až se z nás kouřilo.

V srpnu 2000 jsem platili 37 500,- za správu domu na náměstí Republiky. 27 000,- jsme zaplatili za vymalování na nám. Republiky a zároveň jsme zaplatili 75 961, za malování v Londýnské. A měli jsme vymalováno. Ale stále to bylo málo. Straně přišlo devět faktur v celkové hodnotě 743 427,-. Například strana zaplatila za truhlářské práce 339 921,90. Za natěračské práce (asi jak nás dobře natřeli) 169 952,-. 399 921 jsme zaplatili za úklid, mytí oken, odvoz suti. Když připočteme k stavebním úpravám v Londýnské půl milionu za stavební úpravy na nám. Republiky, máme hned částku 1 243 427,-. Bodejť by straně za hříšné úroky rádi nepůjčovali ti, kteří ucítili příležitost zbohatnout. Faktury k proplacení zasílala Londýnská a.s., ale stavební práce prováděla firma Level a.s., která Londýnské a.s poslala fakturu na 2 289 470,80. Zajímavé údaje se týkají statiky 1. patra za 404 635,- a nadstandardní práce za 221 826,- Zajímavější je ale propojení firmy Level a.s s Londýnskou a.s. Vlastislav Paseka, majitel firmy Level, byl spolumajitelem firmy Historie s.r.o.. Dalším majitelem této firmy byl Jindřich Barák, který pro změnu sedí v Londýnské a.s. A jsme zase u Šuly. Nebyl nikdo, kdo by kontroloval, jestli stavební práce, které proběhly před nastěhováním do Londýnské, byly skutečně provedeny. Takto si na straně mastil kapsu Jan Šula a spol. Podle aktualizace z 31.3. 2000 měla strana dlužit Londýnské a.s. 547 300,-, kde je ale poznámka fakturováno; dále částku 120 000,- za služby a částku 166 825,-. A to i přesto, že tato částka byla splatná až 15.4. Přitom dle faktury byla částka zaplacena, podle další faktury 135 z 4.4. je jasně napsáno, že strana zaplatila už 30 000,- a dokonce platí dalších 21 025,-. Strana zpočátku platila přes bankovní účet; ale po prodeji domu už jen v hotovosti. Některé faktury i dvakrát. Už se asi těžko zjistí, kolik pánové ze strany vytáhli do vlastních kapes. Ale bylo toho dost.

Dokumenty k této části najdete v galerii

Lidovky k političnosti procesu s Davidem Rathem

25. července 2015 v 17:41 | Martin Zvěřina, foto Jan Zátorský (MAFRA)

ZVĚŘINA: Politický proces?

Ano, Rath mohl krást jen proto, že byl politik

Čtvrteční nepravomocný rozsudek opravdu ukončil část politického procesu. Nikoli však ve smyslu, v jakém jej používá obžalovaný David Rath, v tomto směru jsme sledovali standardní výkon naší justice. Politický proces to byl proto, že kdyby neměl pan doktor politické funkce a příslušnou moc, nemohl by zdaleka tolik krást.

Pan Rath reprezentuje jednu celou garnituru politiků, částečně stále u moci, která používala stát a veřejné rozpočty jen jako zdroj k drancování. A je vlastně úplně jedno, zda peníze šly na volební kampaň, nebo na "potřeby" pana doktora. Jako kdyby krást pro stranu bylo něčím omluvitelné a zloděje přeměnilo v nějakého Jánošíka. Exhejtman je nejvlivnějším souzeným politikem, exministr financí za ČSSD Ivo Svoboda byl odsouzen za hospodářskou kriminalitu, která nesouvisela s politikou.
Všimněte si, jak se zdráhají mluvit o svém kolegovi sociální demokraté, ti v něm druhdy viděli budoucího lídra a premiéra. Ostatně Rathovi nejbližší spolupracovníci se drží ve vysokých funkcích dodnes a věřit v jejich nevědomost a bezúhonnost vyžaduje úsilí téměř nadlidské. Ti, kteří si nedokážou vysvětlit úspěch pseudostrany ANO, nechť vzpomenou na spolustraníky, kteří "talentu", tak znělo oficiální označení pro lidi Rathova typu, pomáhali nahoru.
V Lidovém domě žádná reflexe neproběhla. Jen ti, kterým hrozila obžaloba, byli uklizeni, ostatní dělají, jako by se jich žádná zlodějna netýkala. Rathův náměstek Miloš Petera je dnes středočeským hejtmanem a bývalý ministr školství Chládek byl též Rathovým intimusem. Zapomenout se jim vyplácí.
David Rath mezi poslanci ČSSD
Davidu Rathovi se nepodařilo sehnat stoprvní hlas. Podporu neslíbil ani lidovecký poslanec Hovorka. | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Něco málo z historie ČSNS - Část 89

24. července 2015 v 22:51 | Vladislav Svoboda

GES Holding a.s.

Sedmého prosince 1999 podepsala ČSNS nájemní smlouvu na 520 m2 za 320,- za m2, což vycházelo měsíčně na 166 400,- s firmou GES Holding a.s.. Dotyčná firma měla zaplatit tři měsíční nájmy předem. Za stranu jsou podepsáni Jan Šula a Jiří Olšiak. Za GES Holding, podepsán majitel firmy Ivan Zach. Pro ty, kterým toto jméno nic neříká; jedná se o budoucího majitele firmy Domeana, a člověka který stranu pošle do konkurzu. Je víc než pravděpodobné, že minimálně od té doby se Ivan Zach zná s dotyčnými, kteří jsou podepsáni pod smlouvou. Bez znalostí, které tito pánové poskytnou Ivanu Zachovi, by Ivan Zach nemohl nikdy stranu poslat do konkurzu! Záhadou je, že existuje stejně znějící smlouva, ale datovaná 13. dubna 2000. V této smlouvě není tříměsíční nájem splatný předem, ale měsíční nájemné bez termínu splátky. Přesto GES Holding platí 22. března 2000 v hotovosti 150 000 korun. Proč? To ví jenom oni. (doporučuji si všimnout jména Marshallová) Pánové si asi padli do oka, protože v září 2000 podepíše ČSNS s GES Holdingem darovací smlouvu na používání osobních vozidel k využití ve volební kampani do krajských zastupitelstev v roce 2000. Tři dny poté obě strany podepisují smlouvu o nájmu dopravního prostředku. Ze smlouvy jasně vyplývá, že strana si najímá pět osobních automobilů Škoda Octavia. Za každý z půjčených automobilů zaplatí 10 000 Kč měsíčně, a automobily budou půjčeny na dva měsíce. Takže stranu to bude stát 100 000,-. Podle předávacích protokolů je zřejmé, že auto dostali k dispozici pánové Pavel Tomšů, David Bartel, Josef Dokládal a zbývající dva jsou víc než jasní: Jiří Olšiak a Jan Šula.
K tomu ještě pánové dostali kartu CCS na benzin. Ale jak se říká něco za něco. V listopadu 2000 provede GES, ale ne Holding, ale GES - poradenská a.s. stavební úpravy a nechá si dle smlouvy odečíst půl milionů z nájmu. Stavební práce provedla firma Petra Marschalla, bratra paní Petry Marshallové, která figuruje ve všech Zachových firmách. Nyní žije ve Španělsku a přes různé firmy je napojena na současný Melantrich. Na zasedání valných hromad nejezdi, ale pouze ze Španělska, zasílá plné moci. Je zajímavé, že 27.4. zasílá ČSNS fakturu na 416 000,-, jako nájemné pro GES Holding a.s., a 14. 8. 2000 vydává Tomšů zápočet nájemného a nákladů spojených se stavebními úpravami, z kterého vyplývá, že GES doposud, kromě prapodivné platbě v hotovosti, nezaplatil nic za nájem a k 14.8. dluží straně 914 400,-! Zatím co strana platí v Londýnské nájemné na rok dopředu, a poté pravidelně tři měsíc dopředu; a straně půjčuje jeden za druhým, GES neplatí! Přitom fa za stavební práce je z listopadu 2000 (přesto už ji v srpnu započítávají) a na ústředí přijde dokonce až 22.3. 2001. Poté přichází dodatek ke smlouvě (4.1.2001), která není sepsaná s GES Holding a.s, ale s GES-poradenská a.s., podle které se GES zavazuje, že straně bude platit nájem v hotovosti. Proč? Aby se peníze dali "odklonit"? Takto se hospodařilo. Tak, aby bylo možné stranu kdykoliv poslat do konkurzu.

Dokumenty k této části uvádí galerie.

Něco málo z historie ČSNS – Část 88

23. července 2015 v 15:27 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Půjčky

Třicet sedm milionů korun z přelomu let 1996/97, ani 976 125 Kč ze "zisku" z prodeje domu v Českých Budějovicích nestačilo. A ani prodej 11 obrazů, knihovny se vzácnými tisky, či vybavení kanceláře ředitele z majetku Melantrichu za 500 000,-. A ani nový nájemce v domě na nám. Republiky za 166 400,- měsíčně straně nestačil. Takže se ve straně objevil nový fenomén Půjčky straně. Prvým byl 5. října 1998 Milan Gabčan, který straně půjčil 620 000-, s 10 procentní úrokem na jeden měsíc. Na směnce je uvedena cena už s úrokem (682 000,-). Strana dluh splatila až 10.2.2000, a to částkou 779 500,-. Po něm následují Přemek Votava s 50 000,- (21.10.), Milan Vidlička s půjčkou 170 000,- (22.10.), Petr Balcar se 100 000,- (29.10.) a 4.12. s 60 000,- přichází Miroslav Tampír. Tito pánové straně půjčili bez úroků. Poté přichází s dvěma směnkami Vladimír Michalčák. První na sto tisíc je ze dne 3.12. a je splatná 31.12. Druhá na sedm set tisíc pochází ze 17. 12. a je splatná 22. 1. 1999! Rok 1999 se obešel bez půjček. I když se to nedá přesně takto říci, protože strana se snažila získat úvěr v Komerční bance, kde neuspěla. Proto znovu zahájila jednání s IPB. I zde neuspěla. A to i přesto, že měla roční příjem z pronájmů cca třicet milionů a měla nadále majetek v nemovitostech. Kromě toho byl Melantrich 95 poslán do konkurzu, aniž by se vyřešila pohledávka Domeany, která nás za čtyři roky poslala do konkurzu.
Jenomže přišla jiná katastrofa, které budu věnovat minimálně jeden blog, a to nepochopitelné přesunutí sídla strany z nám. Republiky - kde v té době byla aspoň polovina domu volná - do Londýnské, kde strana podle smlouvy musela zaplatit dopředu 547 300,- a do konce roku dalších půl milionů za stavební úpravy, které ji nikdy nebyly vráceny. A ke všemu probíhaly krajské volby, a ty nebyly zadarmo. Proto se v srpnu 2000 objevuje záchrana v podobě jména Jana Gottvalda, který straně půjčuje jeden milion korun s úrokem 5% a tisícovou pokutou za každý prodlený den. Dluh je zaplacen 29.6. 2001; to je tři měsíce po splatnosti; proto musela strana zaplatit dalších 44 386,-. Míň než měla. Za to ten samý den, snad za odměnu, strana tomuto pánovi půjčuje pět milionů korun. Správce konkurzní podstaty tuto pohledávku prodává za tři sta tisíc. Ztráta 4,7 milionů a nějaký ten úrok.
Po Gottvaldovi přichází smršť půjček. Začal ji sám Šula, 25.srpna 2000 půjčuje straně dva miliony s úročením 10% a tisícovkou jako smluvní pokutou za každý den prodlení. Strana, nebo spíše sám Jan Šula si půjčku proplatil 2.7. 2001 a to v částce 4 262 466,-. Měsíční zisk pro Šulu, který pro stranu pracoval "zadarmo" je 262 466,-. Nejdražší předseda v dějinách strany. Přitom většina jeho i ostatních půjček, nakonec končila v Londýnské a.s. Daniela Honzíka a v Bumerang baru (i o něm bude později zmínka). Dalším půjčovatelem je firma VA-INVEST, která v Liberci vlastní středisko Babylon. Půjčuje 2. října 2000 3,5 milionů korun za sjednanou měsíční odměnou sto tisíc. Strana (Šula) vrací půjčku 2. července2001 a to 4,3 miliony, to je osm set tisíc na víc. Ovšem "kauf" je půjčka od Martina Hospodára s trvalým bydlištěm v Košicích. Tento pán ve věku jednadvaceti let, který měl problém se vůbec podepsat, straně půjčuje 3. října 2000 3,5 milionů korun s čtyřprocentním měsíčním úrokem. Nejdřív mu 7.3. 2001 vrací 1,9 milionů, přitom je víc než jasné, že někdo jeho podpis falšoval. Poté mu 28.6 vrací 1,6 milionů, ale na dokladu je jméno D. Vavřetka. Zdá se, že tady šlo jen o vytažení peněz ze strany a Hospodár byl pouhý bílý kůň. 6. října půjčuje straně Petrovič, doklad není, ale strana mu vrací 640 000,-. Dne 19. října 2000 se hlásí o slovo Tomáš Suchánek. Ve smlouvě je napsaná částka 1 320 000,-, ale ve skutečnosti straně půjčuje 1 milión a poté se objevuje dokument, podle kterého Suchánek na pobočce ČSOB v Hradci Králové platí 29.9. nějakou fakturu za 320 000,- . Strana (Šula) mu 4.7.2001 dává 1 498 338,-. Dalším kdo přiběhl na pomoc straně je Jiří Olšiak, který 1.11. 2000 straně půjčuje tři sta tisíc a strana mu vrací 330 000,- 29.6.2001. Čtyři dny poté půjčuje straně 116 000,- Zdeněk Rosák. 8. 12 2000 opět přispívá Jiří Olišiak 95 000,-, Na úrocích získává 9,5 tisíce korun. Dne 28.3 2001 opět půjčuje 700 000 Petr Balcar. Strana vrací 23.7. 770 000,-. Pak přichází prodej domu a vše je vráceno.
Ani ÚRK se v půjčkách nevyznala, jak je vidět z dokumentu z 27.1. 2001, kde některé půjčky nejsou ani zaznamenané. Konstatuje, že nebyly schváleny PÚR. Přitom ze stanov schválených MV z 23.1. 1996 jasně vyplývá, že nejvyšším orgánem mezi sjezdy je ÚR, a v článku 50 odst. 3 je jasně napsáno: " Spolupodpis předsedy strany je nezbytný při prodeji nebo koupi hmotného investičního majetku nebo uzavírání závazků přesahující 300 000 Kč. Takové závazky podléhají schválení PÚR. Závazky převyšující 5 mil. Kč podléhají schválení ÚR.
Zdá se, že tyto orgány v té době neplnily, co bylo ve stanovách zakotveno!

V té době nebylo lepší banky než ČSNS. Která banka by vám dala takové úroky?! Žádná!
Dokumenty k této části naleznete v galerii.

K nehodě u Studénky

23. července 2015 v 11:48 | Jan Vondrouš na blogu iDnes |  Aktuality

Tři mrtví díky přejezdu, ale hlavně, že kontrolujeme lékárničky!

Další tragickou nehodu na železnici zaznamenala Studénka včera ráno, když polský kamion zůstal stát na přejezdu mezi závorami. Strojvedoucí Pendolina nehodě zabránit nedokázal a kamion prakticky rozpáral včetně prvního vozu vlaku.
Výsledkem tragické dopravní nehody jsou zatím tři mrtví a několik těžce zraněných včetně strojvedoucího, který pravděpodobně přišel o nohy. V rámci nejrůznějších diskuzí se nyní řeší míra zavinění, bezpečnost na železnici, výstavba nadjezdů, podjezdů a rušení přejezdů, ale na to nejdůležitější se opět zapomíná - na prevenci.
Samozřejmě, že nadjezdy se takové případy eliminují, ale mít všude na lokálkách a každé trati takové stavební dílo by jaksi neudržel ani náš rozpočet, ani krajina, jako taková. Přitom kamion s plechem může působit stejně vražedně i na té lokálce, kde jezdí daleko lehčí motorové vozy.
Shodou okolností byla na Liberecku dokončena železniční trať mezi Libercem a Tanvaldem za 876 milionů korun. V rámci této rekonstrukce došlo i na zabezpečovací zařízení, nové závory, světelnou signalizaci. O víkendu jsem se tam byl podívat. 876 milionů korun, a když jsem fotil pár vlaků, do kterých jsem fanda, tak jen za ty dvě hodiny čekání na nějaký vlak, přejelo na červenou 5 aut.
Na Liberecku máme ale i jiné vymoženosti. Například čtyřproudou silnici mezi Libercem a Hrádkem nad Nisou. Povolená rychlost: 90/km za hodinu. Každý den se tam prohání policejní Passat a vydělává na neukázněných řidičích, kteří si dovolí trestuhodně zvýšit na čtyřpruhu (vlastně dálnici) rychlost na těch 100 či 120 km v hodině. V místech dvou pruhů vedle sebe, na rovině… Pochopil bych, kdyby ten Passat číhal u škol, na vesnicích, kde si to kolem škol lidé stříhají oněch 90km místo 50km … Kdyby číhal třeba u těch přejezdů… Upřímně: každý chlap si rád občas vyzkouší své auto na bezpečné silnici. I ten mladík, který uháněl se svým bezpečným autem Subaru mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, kterého média označovala jako velmi šíleného…
Samotné České dráhy již před dvěma lety upozorňovaly na fakt, že se ročně navyšuje počet dopravních nehod na přejezdech o 30%. Jak se tedy zachovala naše policie? …Také zvýšila kontroly u přejezdů o oněch 30%? …No, jestliže předtím tam nehlídkovala vůbec, tak chápu, že matematické zvýšení z nuly na 30% je pro Policii asi opět jen nula…
Zkrátka nám chybí preventivní systémovost myšlení a rychlá a včasná reakce státních složek na začínající, nebo vzrůstající negativní vlivy. A to co si pak přečteme v médiích, jsou spíše směšné snahy upoutat pozornost a zdánlivě vzbudit dojem, že se někdo činí. Asi tak jako s onou alkoholickou prevencí. Když jsem se vracel z restauračního zařízení po cca třech hodinách a nebyl sem si jistý zbytkovým alkoholem, požádal jsem jednu služebnu Policie o možnost fouknutí do trubičky. Vysmáli se mi, že je prostě nemají a ať radši zkusím o kilometr dál u "měšťáků"… Hlavně, že má Policie při každém zastavení kontrolovat dech…
Dokud se nezmění myšlení Policie a její systém, kdy místo starých aut na kterých se hojí na pokutách, na překračování rychlostí tam, kde je snadno získatelná pokuta za tento přestupek, budou stát na místech, kde dochází ke skutečnému ohrožení života a přísně, velmi přísně hodnotit tyto počiny, nic se nezmění.
No nic, škoda brečet. Mám Felici, tak si jdu zkontrolovat lékárničku a vyjet s ní na ulici. Jen za minulý měsíc jsme s policisty jednou hledali zavírací špendlík a jednou kontrolovali expiraci obvazů! Kolik životů tím ohrozím nevím, ale pořádek musí být…

Něco málo z historie ČSNS – Část 87

22. července 2015 v 11:37 | Vladislav Svoboda

Poslanec Vladimír Paulík

Marie Machatá přišla ještě před prodejem domu na nám. Republiky. Přes veškerou snahu se Janovi Šulovi nakonec podařilo ulovit jediného poslance a to Vladimíra Paulíka, vyloučeného člena z US, odkud přešla i Marie Machatá. Strana najednou měla dva poslance. První lobovala za zrušení lustračního zákona, druhý přišel už s máslem na hlavě. Vladimír Paulík byl z US vyloučen poté, co se na něj provalilo, že prováděl Machinace s členskou základnou v Brně a na Blanensku. Vladimír Paulík se ve straně velmi rychle rozkoukal. Vždyť to byla bohatá nevěsta, která plnou hrstí rozhazovala peníze. Už 1. března 2002 si nechal proplatit 50 000 Kč za dva volební inzeráty, které byly proplaceny dřív než vyšly ve čtrnáctideníku okresu Blansko Dvoje noviny (pro oblast Kuřimska, Tišnovska, Jevičska a Protivanovska) "Dvoje noviny" už zanikly - pro nezájem čtenářů. Podle dostupných informací (podle ceníku uvedeného v dotyčných novinách), ve skutečnosti mohly stát maximálně 6 000 Kč! Za ty samé inzeráty po Paulíka zaplatila strana firmě Vltava - Labe-Press v deníku Blansko, s několikanásobně větším nákladem - 10 988 Kč. Pan Paulík si do kapsy shrábl přes čtyřicet tisíc korun - "za slepoty", či se souhlasným přikývnutím Jana Šuly!

Po pádu ČSNS se Vladimír Paulík uchytil u Evropských demokratů. Tam se mu asi nelíbilo, tak náš politický cestovatel cestoval dál. V roce 2009 se mu podařilo zakotvit ve Věcech veřejných, které ho ihned kandidovaly do Senátu. To se ale už nelíbilo některým obyvatelům obce Petrovice, kde od roku 1990 (od svých třiadvaceti let) působil jako zastupitel, z toho od roku 1994 jako starosta; a na Věci veřejné přišlo na něho udání kvůli nezákonnosti při prodeji pozemku. Voliči mu dali pouhé čtyři procenta. Ale doma (přes všechny průšvihy) má Paulík stále velkou podporu; kandidátka Věci veřejných pod jeho vedením dostala (2010) víc jak 50% hlasů. Ale ani v této straně nezůstal a v posledních komunálních volbách kandidoval na prvním místě na kandidátce volební strany "Krásné Petrovice", která získala 73,15% hlasů. Co k tomu říci? Kdo chce kam, pomozme mu tam!

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 86

21. července 2015 v 16:32 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Poslankyně Marie Machatá

Dvacátého šestého října 1999 opouští poslankyně Marie Machatá Unii svobody. Důvodem jejího odchodu mělo být zklamání z nedůslednosti Unie svobody (US) při vedení pravicové opoziční politiky. Dále prohlásila: "Prázdná hesla se střídají s urážkami a věcná řešení problému se přitom odkládají." Podle Karla Kühnla, místopředsedy US: "Ničím nenaznačovala svůj zásadní nesouhlas s politikou Unie svobody". Podle zákulisních informací však US odchodem Machaté zase tolik neztráceli - její legislativní aktivita se prý takřka rovnala nule; za rok a čtvrt svého poslancování předložila údajně jediný pozměňovací návrh zákona.

Proč si tato údajně pravicová poslankyně vybrala zrovna mimoparlamentní stranu - ČSNS ví asi jenom ona a Jan Šula, který ji zlanařil. Pravděpodobně mu vyhovovala její bezpáteřnost. Jak jinak si vysvětlit její vystoupení z 24. května 2000, kdy ve Sněmovně, pravicová poslankyně, žádala zrušení Lustračního zákona! Vysvětlení asi najdeme v okolí Jana Šuly - třeba u pana Daniela Honzíka. Pár dní před výročím popravy Milady Horákové se museli všichni staří národní socialisté obracet v hrobě. Toto byla posila ČSNS, a aby toho nebylo málo, přivedla si do strany nějakého Bartela. Ale o něm někdy příště.