Srpen 2015

Něco málo z historie ČSNS – Část 106

30. srpna 2015 v 17:35 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Cesta ke konkurzu - Domeana 2. část

Domeana vznikla 31. května 1994, jako dceřiná společnost IPB s vkladem 5 milionů.. Z čehož vyplývá, že vznikla později než poslal Ing. Libor Procházka dopis Bodenlosovi, kde se o této firmě zmiňuje. Zdá se, že byla založena právě pouze pro investice IPB v mediální sféře. V prosinci 1995 zvyšuje IPB v Domeaně svůj vklad na 180 224 000 Kč. Do třetice IPB zvyšuje svůj vklad do Domeany 16. října 1996, a to na obdivuhodných 1 180 224 000 Kč. Ale náhle, podle mě úmyslně, se majitelem Domeany, se stejným vkladem, stává 29.6. 1999 nechvalně proslulá Nomura Capital (kterou do IPB přivedli pánové Vlastimil Tlustý a Miroslav Kalousek); známá vyvedením Plzeňského Prazdroje z majetku IPB (a tím vlastně i z majetku státu). Ale ani ne po pěti měsících nastává další majetková změna. 19. listopadu 1999 se stává majitelem Domeany, nám dobře známá firma GES Holding, jejímž majitelem je Ivan Zach. GES Holding byl založen 19. března 1997 s vkladem 1 milionu, který je ani ne měsíc před převzetím Domeany Nomurou Capital navýšen na 44 milionů Kč. Převzetím Domeany se během jediného dne stává Ivan Zach miliardářem a vlastníkem TV Prima. Po čase sníží základní kapitál o 60 milionů a za dalších pět let o dalších 487 792 000 Kč až se dostane na 35 407 000 Kč, a firma přechází na další Zachovu firmu GES REAL INVESTMENT.
Domeana se stává vlastníkem TV Prima devět dní před pádem IPB. A přes snahu ČSOB zůstane nadále TV Prima v rukou Ivana Zacha, který polovinu TV Primy prodává v roce 2005 švédské firmě Modern Times Group (MTV), za 2,5 miliardy korun.
Byl to právě Ivan Zach, který, oproti nám - občanům tohoto státu, na pádu IPB nejvíce vydělal. Nebyli škodní ani jiní miliardáři, jako např. Charouz, kteří si své dluhy později za zlomek ceny přes fiktivní firmy skupovaly nazpět. Kdo ale na pádu IPB nejvíc proděl, jsme byli my všichni!
A kdopak nám v té době vládl? Předsedou vlády byl Miloš Zeman, který volby vyhrál výkřiky: "Legitimace ČSSD budou vázány v kůžích ODS." A jeho hlavním volebním heslem bylo heslo: "Čisté ruce." Tato akce měla vymést korupci a zavřít všechny zloděje a tuneláře; padni komu padni. Koalici s ODS označil za absurdní, nepřipadající v úvahu, protože by to byla zrada voličů.
Poté, kdy ve volbách zvítězila Zemanova ČSSD, sestavila po delších jednání menšinovou vládu s podporou ODS, garantovanou opoziční smlouvou, protože s ODS nikdo nechtěl jít do vlády (US, KDU-ČSL). Jako vždy, Zeman rychle zapomněl na svá slova (což je u Zemana běžná praxe).
Opoziční smlouva je podle mně nejhorší možné vládnutí, protože vítězné straně svazuje ruce v její činnosti.V jejím důsledku se jednalo o největší zradu voličů ČSSD (ti naštěstí mají povětšinou velmi krátkou paměť).
ODS svým podpisem potvrdila, že ODS nikdy nesvrhne Zemanovu vládu. Za to dostala patřičnou odměnu: Václav Klaus se stal předsedou Sněmovny.
Opoziční smlouva rozjela neuvěřitelné korupční obsazování do dozorčích rad a představenstev v podnicích se státní účastí a v úřednickém aparátu. Zvýšil se vliv regionálních kmotrů ČSSD a ODS, kteří po podpisu Opoziční smlouvy na svých sekretariátech, za bujarého veselí, otvírali šampaňské..
Výsledkem "Opoziční smlouvy", byl krach akce "Čisté ruce". Jediným viditelným výsledkem této akce bylo zavření ministra financí sociálně demokratické vlády Ivo Svobody a jeho poradkyně Barbory Snopkové za zpronevěření "směšných" 6,5 milionů korun. Pak jsou tady ještě aféry Františka Chvalovského, kterého osvobodila Klausova amnestie, a pár mediálně vděčných kauz, jako byl celní podvod "sparťanského" Macha, či pokus o zavraždění novinářky Sabiny Slonkové Karlem Srbou týkající se afér Štiřín a Český dům. .
Po letech si Miloš Zeman stěžoval, že akci "Čisté ruce" zmařila netečnost orgánů činných v trestním řízení. Nezbývá než se zeptat, kdo tehdy vládl!? Zeman? Nebo někdo jiný? Nebo to byla "opoziční smlouva" která mu svazovala ruce? Akce "Čisté ruce" se nakonec stala akcí "ruka ruku myje", nebo "já na bráchu, brácha na mne".
Zeman, který využije každou příležitost aby urazil novináře, bez nich nemůže žít. Naopak. Dělá všechno proto aby byl stále v jejich hledáčku. A když se dlouho v tisku neobjevuje jeho jméno, sám vždy něčím zadá důvod, aby o něm mohli psát a je mu jedno, zda v kladném či záporném. Už jako předseda vlády prošel anabází Bambergu, Akcí Olovo a kufřík, s kterým za pozornosti médií běžel na Hrad k Václavovi Havlovi, aniž by si zjistil, že kufřík pochází od jistého Miloše Demétera, osmnáctkrát trestaného muže. Za žádného předsedy vlády neproběhlo během jeho volebního období tolik afér jak za vládnutí Miloše Zemana, a dá se i předpovědět, že to samé proběhne během doby jeho prezidentování.
V případě krachu IPB se Zemanova vláda zachovala jako velmi nezodpovědný hospodář, protože nesebrala dlužníkům žádný majetek, naopak je nechala klidně dál podnikat. Takže i kdyby Miloš Zeman dával na státní dluh celý svůj prezidentský plat, tak nikdy nemůže dluhy zaviněné jeho liknavostí zaplatit.

Neuplynuly ani tři měsíce od dramatického pádu IPB, když se v srpnu 2000 Ivan Zach poprvé straně ozval. V zaslaných dopisech se ale nemluví nic o dluhu 2 796 484 Kč plus náklady řízení 111 860 Kč, o kterém rozhodl Krajský soud, ale píše se v nich o nesplněném závazku ve výši 10 733 569 Kč. V posledním upozorňuje, že už napsal dva dopisy na které nikdo neodpověděl.
Odpověď přišla od JUDr. Petra Balcara až 16. listopadu, skoro dva měsíce od posledního dopisu Ivana Zacha. V dopise upozorňuje, že Melantrich splnil požadované a posílá nějaké dvě nekvalitní fotografie, a tímto považuje věc za vyřízenou. I ÚRK, které jednalo ve dnech 24.11. a 25.11. 2000, konstatuje, že v cause Domeana bylo zdokumentováno, že pohledávka ve výši 23 milionů (nějak nám to narostlo) byla uhrazena formou inzerce ve Svobodném slově. Jak, to už není popsáno. Zdá se, že vycházeli z podkladů které jsou obsaženy v dopise Petra Balcara. Je zajímavé, že v dotyčné smlouvě je uvedeno datum plnění 5.4. 2001, takže strana (Šula) či spíše Melantrich (Tampír) měly šest měsíců na to, aby přišly s nějakým řešením nebo doložili, co napsal Balcar ve svém dopise.

Další, a velmi zajímavou skutečností je, že GES Holding, ještě než se stal majitelem Domeany, podepisuje 7.12. 1999 se stranou smlouvu o pronájmu nebytových prostor v našem domě na nám. Republiky, a ve smlouvě se píše o stavebních úpravách, které se měly uskutečnit do jara 2000. Díky těmto úpravám začala GES Holding na straně vydělávat. Za odměnu zřejmě strana s Ivanem Zachem, či spíše jeho firmou GES - poradenská podepisují darovací listinu týkající se automobilů ŠKODA a karet na benzin, které strana využila v krajských volbách. Takže strana či spíše Šula a spol. měli moře času se s Ivanem Zachem dohodnout na vyrovnání našeho "dluhu".


Ale do konce roku se nic nestalo. A pak Domeana rozhodně stranu přesvědčuje, že přišel "nový majitel" a ten nemíní se pouze jenom dohadovat, ale jednat. A to velmi tvrdě.

Dokumenty k této části naleznete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 105

29. srpna 2015 v 20:33 | Vladislav Svoboda

Cesta ke konkurzu - Domeana 1. díl

Ve snaze získat finanční injekci do Melantrichu, snažilo se vedení strany najít solventního investora. Hledali především v zahraničí, ale to se jim nepodařilo. Jako spása se objevila firma Domeana, stoprocentní dceřiná společnost banky IBP. V té době nad IPB stát už neměl žádný vliv, protože díky neschopnosti Klausovy vlády v něm stát ztratil většinu a v podstatě nikým neřízená IPB bezhlavě skupovala, co se dalo. Do jejího hledáčku se dostal i Melantrich, kde je především zaujala případná restituce obrovského majetku předúnorového Melantrichu a možnost ovládnutí Svobodného slova, s kterým to šlo pomalu z kopce .V IPB se domnívali, že vytvořením mediálního impéria, kde bude televize (Premiéra TV), rozhlas a tisk, získají obrovskou možnost působit na mínění obyvatelstva a tím zprostředkovaně ovládat politiku ve státě a též možnosti neomezené reklamy zdarma.
Už dvanáctého ledna 1994 poslal člen představenstva IPB ing. Lubomír Procházka, v budoucnosti jediný odsouzený za vytunelování IPB, generálnímu řediteli Melantrichu Vavřinci Bodenlosovi nabídku na odkoupení 11 802 akcií Melantrichu.
Když 14.2. 1994 strana s Domeanou podepisuje smlouvu o působení ve společnosti Melantrich, jedná se už o prodej 24 292 kusů akcií za 55 871 600 Kč (2300 Kč za 1 akcii). Smlouvu všichni nadšeně vítali. Netušili, a ani nemohli, že tímto podpisem v podstatě podepsali "konec" strany, protože to byla Domeana, která na přání Šuly, poslala stranu do konkurzu.
Akcie byly předány týden po podpisu smlouvy. V té době Melantrich navýšil kapitál o 14 630 akcií na celkový počet 61 000 akcií. Strana z tohoto množství nakoupila 13 000 akcií za nominální hodnotu 1000 Kč. Po těchto transakcích strana vlastnila 31 100 akcií, což bylo nadpoloviční množství.
V březnu 1995 strana obdržela 55 milionů korun. Byla ta krásná částka. Jenomže se jako vždy blížily volby a z této krásné částky bylo vyčleněno 30 milionů na volby, v kterých jsme získali 2,05%. A částku kterou jsme později za pomoci advokátní kanceláře Honzík vysoudili, spolkl Šula a spol. v různých nesmyslech.
Když vedení IPB zjistilo, že znárodněný majetek Melantrich (95) nezíská a tím pádem se k němu nedostane, začala z celého projektu couvat. Takže už 2. října 1995 vzniká mezi Domeanou a LSNS dohoda o ukončení platnosti a účinnosti smluv. Pokračování této dohody následuje až 1. dubna 1996, poté co strana zaplatila 55 milionů, vzniká Dohoda o narovnání mezi Domeanou, Melantrichem, nadací Melantrich 95 a SD-LSNS. V této dohodě se píše o úhradě nepeněžním plněním ve výši 21 862 000 . V dohodě se dále píše, že Melantrich zaplatí 1 498 242 Kč a 10 756 569 Kč, které se zaplatí formou reklamy v našem tisku a to do 5.4. 2001. Ve smlouvě je smluvní pokuta ve výši 1 milionu korun a strana jako ručitel prohlašuje, že zaplatí všechny pohledávky Melantrichu vůči Domeaně (podepsán Vavřinec Bodenlos). Tady začíná anabáze, která stranu dostane do konkurzu. Cesta značně zmatená a nepřehledná.
19. září se objevuje seznam nezaplacených faktur které mají být proplaceny kompenzací a zde je uvedena částka 2 448 246,70.
14. listopadu 1996 přichází Melantrichu a straně jako ručitelce dopis z Domeany s žádostí o zaplacení dlužné částky ve výši 1 398 242 Kč. 13: prosince přichází pro změnu zápočet vzájemných pohledávek a závazků mezi Melantrichem a Premiérou TV z něhož vyplývá že dluh je 931 104 Kč. 25. března 1997 píše generální ředitel Melantrichu Ing. Jiří Šimánek řediteli Premiéry a informuje ho o převedení barteru (kompenzace) 1,5 milionu na společnost BBK Time. Z tohoto dopisu to vyznívá tak, že ne Melantrich, ale Premiéra dluží Melantrichu. Premiéra souhlasí, ale s částkou 700 000,-.
18. dubna 1997 Domeana poprvé na Melantrich podává žalobu na zaplacení 2 796 484 Kč. Melantrich dává k soudu odpor, protože si Domeana žádnou reklamu neobjednala. Další zamotání případu přichází 22. května, kdy TV Prima uznává vůči Melantrichu pohledávku ve výši 1 298 010,70. A děj pokračuje:1. července 1997 píše opět generální ředitel Melantrichu Jiří Šimánek řediteli TV Prima (přejmenovaná TV Premiéra), kde mu oznamuje převedení 1 milionu barteru na a.s. Svobodné slovo., které potvrzuje smlouva ze 17. července. 9. září 1997 se soud ohledně dluhu Melantrichu vůči Domeaně přerušuje z důvodu jednání obou stran o mimosoudním vyřízení věci.
22. října 1997 upozorňuje Domeana, že už uběhly tři měsíce od přerušení soudu a nikdo s nimi nevstoupil do jednání. Na základě tohoto dopisu 3. listopadu do jednání vstupuje nové vedení Melantrichu Miroslav Tampír a Pavel Gruber, v kterém Melantrich usiloval o postoupení pohledávky na IPB, kde měl Tampír konexe (jeden z vedoucích IPB bydlel v našem bytě zadarmo). Jednalo se o částku 2 796 484 Kč.
Přes sliby se stále nic nedělo. Až 6. listopadu se objevuje zajímavá faktura na 56 989,10, přičemž je zde odečtena částka 248 010,70 jako vzájemný zápočet. Jenomže 25. listopadu 1998 náhle přichází Rozsudek jménem republiky, podle kterého měl Melantrich zaplatit 2 796 484 Kč plus náklady řízení ve výši 111 860 Kč, přičemž Melantrich (Tampír) Domeaně její dluh uznal.
4. února 1999 se objevuje prohlášení Jana Balcara, podle kterého jsou "pohledávky" ve výši 13 000 000 Kč a 11 948 600 Kč (celkem 24 948 600 Kč) vyrovnány.
4. března 1999 upozorňuje Domeana, že doposud nebyl zaplacen dluh o kterém rozhodl krajský soud.
19. dubna 1999 se objevuje smlouva, která z Melantrichu převádí vydavatelská práva na ČSNS.

A pak je náhle ticho po pěšině a přichází červen 2000 a s ním pád IPB: Začíná nová kapitola cesty ke konkurzu.

Dokumenty k této části naleznete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 104

26. srpna 2015 v 22:17 | Vladislav Svoboda

Nový předseda

22. června 2002 podal Šula s Olšiakem demisi. Na svá místa rezignovali i další členové předsednictva; Lochman s Balcarem byli odvoláni. Bylo zjištěno, že nejsou peníze na výplaty zaměstnanců. Machatá mluvila něco o komunálních volbách, jako kdyby strana na ně měla peníze. Jediná Hana Dostálová upozorňovala, že strana je povinná podat na sebe návrh na konkurzní řízení. Bylo zvoleno nové sedmičlenné předsednictvo ve složení Viktor Trkal, Vratislav Bína, Jaroslav Rovný, Přemysl Votava, Jaroslav Skopal, Josef Skalník a Jiří Pondělíček.. Byl stanoven termín mimořádného sjezdu na 20. července 2002.

Ale ještě než skončili volby fiaskem a Šula podal demisi, stačil připravit další trestný čin - čin podvodu. Aby se snížil daňový základ nechal vytvořit rezervy na opravu. Podle přiložené tabulky se měl počínaje rokem 2003 opravit dům v Bubenské za 194 978 868 Kč; za tuto částku by strana postavila aspoň pět stejných objektů. Na dům v Jablonci nad Nisou bylovyčleněno 46 603 209 Kč; přitom tento objekt byl později prodán za půl milionu. Celková navržená suma byla 348 425 688 Kč. Částka, kterou strana nikdy nemohla mít. Jasnější důkaz trestného činu podvodu nemohla strana mít. Šlo o jasný daňový podvod vůči státu.

Sjezd, především iniciativou pražské organizace, zvolil novým předsedou Jaroslava Rovného (na obrázku), prvního předsedu který od doby Kváči, Simodinese a Klofáče neměl předsednický plat a oproti Šulovi, který taktéž neměl "plat", naopak byl donucen stranu dotovat ze své kapsy. Odhaduji, že od roku 2006, kdy se naše cesty střetly, ho strana stála cca půl milionu korun. Pro hodně lidí je to cvok. Pro mě důkaz že je skutečně, jak prohlásila Mirka Špilauerová - rovný. Prvním místopředsedou se stala Libuše Kotilová a místopředsedou pro ekonomiku Pavel Grygar. Členy předsednictva se stali Částka, Bohumil Kubát, Botošová, Karel Janko, Petr Štencl a zcela nepochopitelně Jan Šula. Důkaz, že členská základna či delegáti žili v jiném svět a plně stále nepochopili, co Šula způsobil. To je vidět i na usnesení, kde byl Jaroslav Rovný požádán, aby tisku sdělil, že obvinění, které vznesl na Jana Šulu, podal svým jménem a nikoliv jménem ČSNS. (Jaroslav Skopal Konec jedné velké strany? Str. 145).
Čas se zrychloval, takže ani ne za tři měsíce, 5. října, po vyjádření nedůvěry, bylo zvoleno nové předsednictvo strany ve složení: první místopředseda Viktor Trkal, místopředseda pro ekonomiku Karel Janko, členové Vratislav Bína, Jan Rittich, Jaroslav Skopal, Lubomír Toman, Jan Vondrouš a Přemysl Votava.
Za dva dny přišla reakce: Libuše Kotilová přišla s požadavkem, aby v polovině listopadu byl svolán další sjezd, který by rozhodl o politické orientaci strany, a pokud se v tomto smyslu členská základna nerozhodne, pak by se měla strana rozdělit, neboť nelze pracovat na pravicovém programu s levicovou základnou a naopak. (str.146). Myslím, že to Kotilová přesně vyjádřila. Tento problém pronásledoval stranu už od počátku devadesátých let. A proto se strana nikdy nedostala do parlamentu. Program strany nikdy za svůj nepřevzala celá členská základna.
V komunálních volbách 2002 se to jasně projevilo. V Praze strana dostala pouhých 0,21%, a to přesto, že volební kampaň dělalo nové vedení.
22. února 2003 nastalo to, co se mělo stát už dříve. Jan Šula byl vyloučen ze strany. Jenomže Jan Šula si asi stále nebyl vědom, že strana není jeho doživotní léno, proto šestého března dochází na ÚR jeho dopis v němž se odvolává proti svému zrušení členství. Zde jsou některé citace z jeho dopisu:
Jako předseda ČSNS jsem se nemohl dopustit Vámi uváděného jednání a předlužit ČSNS, neboť nebylo v mé kompetenci rozhodovat o jednotlivých položkách finančního rozpočtu ČSNS. Taktéž nebylo v kompetenci předsedy ČSNS vedení agendy sociálního a zdravotního pojištění a o placení této povinnosti jsem nerozhodoval a ani jsem z titulu své funkce nemusel být informován. Tato činnost spadala do kompetence odborných útvarů ČSNS (kdo pak je řídil? Svatý dyndy?) Jako předseda ČSNS jsem nebyl dle stanov ani organizačního řádu v pracovně-právním slova smyslu nadřízeným místopředsedům ČSNS. Tyto jsem do funkce nejmenoval, nýbrž byli voleni Ústřední radou ČSNS, které také své činnosti odpovídali. Nemohl jsem tudíž z těchto důvodů dopustit špatného řízení jednotlivých místopředsedů ČSNS. (jenom jsem podpisoval já nebo Olšiak všechny finanční transakce) Považuji rozhodnutí ÚR od počátku za neplatné, přesto se však odvolávám k nadřízenému orgánu ÚR ČSNS, kterým je sjezd ČSNS. Do doby rozhodnutí o mém odvolání sjezdem ČSNS se nadále považuji za člena ČSNS a řádně zvoleného člena Ústřední rady ČSNS…
Považuji rozhodnutí ÚR ČSNS za urážku nejen svou osobní, ale i za urážku celé řady členů, které po tři roky věnovali své peníze a čas ve prospěch ČSNS a jejich jediným hříchem bylo, že voliči dali přednost jiným stranám…Chce-li současné vedení strany pokračovat v národně-frontovském duchu a po vzoru KSČ rozsypávat popel vlastnoručně popravených představitelů, aby neupadlo po únorovém náledí, pak se obávám, že osud národně sociální politiky bude stejně smutný a beznadějný.
JUDr. Jan Šula
Myslím, že k tomu není co dodávat.

Tento dopis měl ještě jiný, pro stranu katastrofický dosah.Začali se pomalu odpočítávat dny, kdy strana skončí v konkurzu.

Osmého dubna 2003 došlo na základě exekučního příkazu ze dne 30.1. 2003 v částce 207 219 s 16% úrokem z prodlení od 1.11. 1996 do zaplacení, spolu s náklady předchozích řízení ve výši 28 917, Kč k exekuci movitého majetku ČSNS v budově ústřední kanceláře v Bubenské 55 v Praze 7. Šlo o dluh Svobodných demokratů. Byly zabaveny i počítače s osobními daty.
Ironií důkazem tunelování strany je, že Bytový podnik dlužil straně odhadem 250 milionů korun za dům v Jindřišské. Ano i toto bylo v odcizených dokumentech. Částka, která mohla zachránit stranu i Melantrich. Nu což.

K prvnímu personálnímu otřesu v pošulovském vedení ČSNS došlo na zasedání PÚR 8: července 2003. Zjistilo se, že není placeno zdravotní a sociální pojištění za několik stále ještě zaměstnaných jednotlivců v aparátu ČSNS. Tento stav věci nebyl předsedovi Jaroslavu Rovném a ani členům PÚR znám. Vedoucí kanceláře Jan Vondrouš o tom věděl a nekonal, i když v tu dobu odpovědnost byla na něm. Nedal k tomu uspokojivé vysvětlení a tento poklesek předsednictvo ohodnotilo jako hrubé porušení pracovní kázně a rozhodlo akceptovat návrh předsedy na okamžité ukončení pracovního poměru. Předsednictvo ÚR též po dalším rozboru vyslovilo nespokojenost místopředsedovi Karlu Jankovi za nedostatečnou kontrolu operativního hospodaření vedeného Janem Vondroušem. (Jaroslav Skopal Konec jedné velké strany, str. 150)

Jaroslav Rovný, jako každý člověk, není dokonalý. Má špatný odhad na lidi a je silně emocionální. V té době musel mít Jakešův pocit. Musel si připadat jako kůl v plotě. Všechno podstatné se odehrávalo v Praze a on byl v Hroznětíně majitelem pohostinského zařízení, v kterém byl časově hodně vázán. A v Praze? Místo aby pánové, kteří tak rádi dávali najevo, jak všichni uvidíme, až to vezmou do ruky, se angažovali v záchraně strany; angažovali se v proruském Českém národním sdružení (Trkal, Votava). Jiní jen plácali páté přes deváté (Babinec), a ten, co měl zjistit jak to se stranou ekonomicky je (Janko), snil svůj sen o socialismu. Ironií je, že hlavní část archivu, který chtěl Tomšů vyhodit na skládku, naštěstí díky Blance Kahánkové a několika dalších skončil v Národním archivu, kde je veřejně přístupný (do roku 1992), a není rok, aby několik studentů nepoužilo archiv ke své seminární či jiné práce, týkající se historie ČSNS a nebo jeho členů či Melantrichu. Ale část (od roku 1996), ta nejdůležitější, byla stále v Bubenské. Nikoho nenapadalo, včetně aparátu, si ho prohlédnout. Kdyby si ho totiž někdo pořádně prohlédl (a na to stačily dva tři dny), našel by tam dost podkladů pro různá trestní oznámení a především ztrátu některých dokumentů. Ty chytřejší by třeba něco trklo, a stranu by bylo možno zachránit. Jak už řekl Havlíček ":..aby nám to naše vlastenčení ráčilo konečně z úst vjeti do rukou a těla."

Jenomže je spíše zajímalo politikaření a výsledkem byl pomalu probíhající rozpad strany, znechucení a nakonec konkurz.

Dokumenty k této části naleznete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 103

25. srpna 2015 v 12:12 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Cestovné

S Marií Machatou přichází do strany i David Bartel (člen ODA, který měl Marii Machaté dělat "ochranku"). V dubnu 2000 s ním Jan Šula podepisuje smlouvu na "vyhledávání vhodnýchnemovitostí" - za dvacet tisíc měsíčně. I když se jednalo spíše o práci krajského manažera, a to v době, kdy strana neměla v podstatě žádné finanční prostředky. David Bartel se uměl otáčet. Už rok před volbami dohodil firmě DOMIAN AGENCY (viz minulé blogy) snový kšeft. Na dvaceti tisících měsíčně dlouho nezůstal. Jen co strana (Šula) prodala dům na nám. Republiky začal Bartel straně fakturovat příjemných cca 70 000 Kč měsíčně. Ale to mu nestačilo, takže když v dubnu 2002, když už se vědělo, že stranické peníze mizí v nenávratnu, a krysy se připravují opustit svou odpovědnost a utéct z potápějící se lodi, odchází ze svého lukrativního místa s cestovným v hodnotě 339 348 Kč, za to že za 14 měsíců ujel 91 654 km (se spotřebou 12 - 13 litrů na 100 km). Při tom jeho cestovné bylo uvedeno v každé faktuře, kterou si každý měsíc nechal proplácet. Proč mu bylo cestovné proplaceno dvakrát je jedna z mnoha "záhad" ekonomické politiky strany. A aby toho nebylo málo, tak po poslání ČSNS do konkurzu za půl milionů kupuje náš dům v Jablonci nad Nisou. A tento fakt nezměnilo ani trestní oznámení jabloneckého Maška.
V říjnu 2001 se objevuje podklad k fakturování cestovného Jana Šuly. Částku si nechá proplatit 11. října, fakturu zhotovuje v prosinci a tato faktura je dodána až 28.3. 2002 jak vyplývá se zprávy ÚRK. Přitom podle zápisu z 17.7. 2001 dostával předseda strany cestovní náhrady 10 000 Kč a na fond propagandy 15 000,-. Takže minimálně mu nemohlo být proplaceno cestovné za červen až září 2001. A jelikož byly po prodeji domu odsouhlaseny i dvacetitisícové přípěvky předsedovi a místopředsedovi, posouvá se hranice k dalším předchozím měsícům. Dále měl jedno období (volby VÚSC) kartu na benzin od GES Holding. A jak vyplynulo i z blogu o slečně Langové, nechávali si oba proplácet cestovné; a s ohledem, že nedodal žádné podklady, zvláště účtenky, neměl nárok na proplacení cestovného, a tím pádem se jedná o trestný čin podvodu.
Na nedatovaném obrázku zleva Jiří Olšiak, Jan Šula, Přemysl Votava.

To samé se týká jiného výtečníka - Jiřího Olšiaka. I on si rád pochutnával na dobrém jídle. Občas se i stravoval v Parkhotelu Průhonice, kde se zastavoval při svých spanilých jízdách po republice, kde si s některou spřízněnou duší dal kachní prsa za 375 Kč, která musela být zvláště dobře propečená. V Liberci spal v hotelu Babylon patřící VA - INVEST, která straně půjčila peníze, a to za pouhých 2150 Kč za noc. Což s ohledem na další ubytování v hotelu Prince de Ligne bylo velmi levné, protože v tomto hotelu vyspinkání pana Olšiaka stálo stranu 3500 Kč.
Rád jezdil za stranické peníze taxíkem Nebyl jediný. Stranu zaplatila za různé taxiky přes 20 000 Kč. Nač taky jezdit po Praze MHD, když zde máme taxíky a taky máme auta a můžeme použít k parkování parkoviště. A to dokonce i na Výstavišti. Co na tom, že před domem v Bubenské bylo velké parkoviště, které se zaplnilo jen když se v hale hrál hokej. Přidal se i Tomšů. Když jel zaregistrovat koupený WW Bora, stálo to stranu 900 Kč jen na parkovném. Takže stranu stálo parkovné dalších cca 10 000 Kč.
Dalo se vydělat i jinak, například tzv. sponzorskými dary. Olšiakovi bylo vyplaceno 83 530 Kč, za údajné získání sponzorských darů. A velmi pochybuji, že dary byly dary pro jeho krásný zářivý úsměv. Zvláště když faktura jasně dokazuje, že tzv. sponzorský dar strana řádně zaplatila.
Zajímavý je doklad, který dodal Olšiak k proplacení jízdného. Olšiak musel jezdit jako Niki Lauda. Například 28.2. zvládl Plzeň a nazpět, a druhý den zvládl cestu Praha - Brno - Ústí - Praha. Co v těchto městech dělal je záhada, protože aby tuto trasu za den zvládl, musel se ihned otočit a jet. Musel spěchat, protože druhý den jel pro změnu do Prachatic. Nechal si proplatit i cestovné do Radotína, kam jezdí pražská MHD. Někdy asi nezvládl všechno, co měl v programu; jak jinak si vysvětlit, že ve dnech 24. až 26. 10. byl v Olomouci a Zlíně, a Olomouc opět navštívil po dvou dnech a po dalších dvou dnech navštívil Zlín.
Přitom si celou dobu nechával proplácet cestové, viz cestovné za jízdu do Olomouce. Pánové Šula a Olšiak vytvořili tandem, v němž si vzájemně podpisovali své požadavky, které si poté sami sobě propláceli.
Zvláštní kapitolou je nejdéle působící člen ÚRK Zdeněk Doupovec. Doupovci bylo náhle zvednuto cestovné na dvojnásobek. ZOO Hodonín dostala sponzorský dar 20 000 Kč. Bylo mu vyplaceno 101 000 Kč, a není jasné za co. Dostával 10 000 Kč měsíčně za uspořádání archivu. Člověk z Hodonína jezdil do Prahy třídit archiv. Archiv, z kterého záhadně zmizely zásadní dokumenty, které mohly stranu zachránit a zabránit konkurzu. Přesto v archivu zůstal dokument - seznam těchto zmizelých dokumentů. Vyvstává otázka: Zmizely před tím než Doupovec začal uspořádávat archiv? Nebo je zcizil on? Nebo je zcizil někdo později? Kloním se k první verzi. Podle mě zmizely ještě před tím, než Doupovec začal archiv uspořádávat.

A hned se nabízí další otázka: Všiml si Doupovec , že tyto dokumenty zmizely? A pokud ano (to snad ani nešlo), proč mlčel? Že by tady byl původ jeho nečekaného příjmu? Přitom ÚRK, především díky Blance, nyní už Kahánkové, a osmdesátiletému Vladimíru Dvořákovi, dělala, co mohla, ale nedostávalo se jejich zprávám a varováním pravé odezvy. Rok 2003 byl taky poslední rokem, kdy se Blanka stranicky angažovala. Onemocněla vážnou nemocí, vstoupila do Vltavanu, a snažila si vybojovat život. Bohužel po šesti letech svůj boj prohrála.

Dokumenty k této části nalezneze v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 102

20. srpna 2015 v 14:36 | Vladislav Svoboda

Volby 3. díl

Strana nabyta vědomosti, penězi a miliony letáků se vrhla do voleb s hlavním volebním sloganem: …a dost!
Ústřední tváří volební kampaně se stali Jan Šula s Marií Machatou. Jan Šula byl připraven po všech stránkách, včetně zaplaceného kurzu logopedie, a to i přesto, že smlouva s logopedem byla vypovězena. Ale někde se těch 54 850 Kč, které strana zaplatila za to, že se Šula naučí mluvit, muselo projevit. A projevilo. Při televizní předvolební debatě schovává Jan Šula mikrofon; a tímto aktem se na krátkou chvíli stane mediální hvězdou.

V jednom z mnoha volebních novinových inzerátů Šula píše:
"Nemohu se již nadále dívat na to, jak tuneláři v naší republice stále ještě rozkrádají zbytky toho, co tu ještě zbývá, a naše vláda s tzv. čistýma rukama i představitelé vládní opozice, bez jakéhokoliv náznaku tvrdosti, uplatňované v mezích zákona, jen tiše přihlížejí…Mé rozhodnutí již padlo, a jak jsem již slíbil, hodlám v případě svého povolebního úspěchu, postavit v Jihomoravském kraji rozhlednu. Každý poctivý občan se tak předtím, než se rozhodne své tvrdě vydělané peníze investovat, bude moci z výšky pořádně porozhlédnout po kraji. Nepochybuji o tom, že z výšky budou všichni tuneláři mnohem lépe vidět…Chtěl bych poprosit všechny ty, kterým situace v naší zemi není lhostejná a, stejně jako já, má již dost tohoto politicky smluvně opozičního marasmu, aby nám pomohl vytipovat nejlepší místo či pozemek pro umístění rozhledny..
Ještě štěstí, že se to nestalo. Stranu by to stálo dalších několik desítek milionů korun. Na druhou stranu je škoda, že ta rozhledna nestála už tehdy, protože, kdyby se volič rozhlédl - spatřil by tuneláře Šulu.

V dalším inzerátu píše Jan Šula: "Ptáte se, co je naším cílem? Podívejte se kolem sebe. Nezdá se Vám, že je potřeba razantně říci:...a dost!? Takhle to nejde! Nemůžeme se přece donekonečna dívat na to, jak politici dělají dobré obchody a na ně navázaní zase špatnou politiku. Proč mají malí platit za velké? Dost bylo ustupování nadnárodním společnostem, dost bylo útlaku drobných živnostníků a středního stavu - dost bylo stávajících politických stran, které myslí jen na to, jak co nejdéle zůstat u koryta. Obyčejný slušný občan této země je nezajímá! Naším cílem je pořádek v naší zemi a stejná pravidla pro všechny!
Řekněte společně s námi …a dost! Takhle to dál nejde! Vezměte budoucnost do svých rukou!
Myslím, že není u nás člověka, který by s tímto nesouhlasil. Dokonce jsou tam termíny, které mají rádi i lidé typu Karla Janka.Jenomže něco jiného jsou slova a činy. Šula, sám prototyp tuneláře, zde hlásá něco co sám neplní a ani nemůže plnit. Přesně podle hesla: " Zloděj křičí: Chyťte zloděje!
Ani mnozí z příznivců a členů strany plně nepochopili jaké dobro nám všem chce Šula přinést. Myslím, že nejvystižněji to popisuje Jiří Burda, člen a majitel firmy BURDA ve svém dopise slovy: Mnoho slov, bez tahu na branku. V druhém dopise píše Jiří Brtník to, co si myslelo hodně voličů - kritizuje přechod Machaté a její neochotu odejít z parlamentu.

Volby ještě nezačaly a krysy začali opouštět potápějící se loď. Na zasedání 12. května 2002 se nedostavil Jan Šula a ani Pavel Grygar místopředseda pro ekonomiku. Asi oba věděli proč. A věděla to určitě Marie Machatá, která rezignovala na post první místopředsedkyně strany. Jiří Olšiak informoval o začínajících odchodech z aparátu strany. Měsíc před volbami měla strana v předvolebních průzkumech 0,5%. I když se Josef Lesák naivně domníval, že strana má nakročeno na bájných 1,5%, které měly zajistit nějaký ten státní peníz. Jasně se vyjádřila narychlo vytvořená Hospodářská rada: "Pouze překročení 5% hranice dává ČSNS šanci na vyrovnání deficitu v příjmech a pokrytí nákladů provozu a výdajů, především splnění daňové povinnosti. V případě volebního neúspěchu se FÚ bude chovat k ČSNS velmi tvrdě." Přímo prorocká slova.

Zdá se že voliči to pochopili, a místo avizovaných 7,4 %, dostala strana 0,81 %. A určitě to nebylo nešťastným číslem, který si strana vylosovala - číslem 13. Z 29 kandidujících stran skončila ČSNS desátá, a dokonce ji porazily takové strany jako byla Strana venkova - spojené občanské síly či Strana za životní jistoty s desetinovými rozpočty oproti ČSNS. Takže to nebylo v penězích, drahé volební kampani, ale ?. Zde si každý může dosadit svůj názor.
Nejvíce dostal Karlovarský kraj 2%: Výsledek který by stačil na státní příspěvek. Praha, kdysi tahoun strany, dostala 0,82% (1. Machatá. 2. Uzel. 3 Votava). A ani tolik oslavovaná a omílaná Charta národních zájmů nepomohla Praze k lepšímu výsledku A Šula? Ten nemusel nic stavět, jako lídr v Jihomoravském kraji to vytáhl na pouhých 0,87%.

A strana, jako ve všech volbách po listopadu 89, prodělala kalhoty. Žádný zázrak, v který někteří doufali, se nestal. A strana rychlými kroky, bez ohledu na to, co si členové přáli, směřovala do konkurzu.

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 101

19. srpna 2015 v 16:28 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Volby - 2. díl

K prvnímu lednu 2001 vlastnila strana 4 auta Škoda Favorit a jedno Seat Toledo. V říjnu 2001 strana nakupuje pomocí leasingu Octavii Eleg za 528 695, 46 Kč (akontace byla 194 858,80 a leasingová měsíční splátka činila 11 207, 02) a WW Bora za 430 000 Kč (akontace byla 118 707 Kč a měsíční splátka byla 9 542,02). Podle dostupných informací jimi jezdili především Tomšů, který do jednoho z nich kupuje autorádio, a druhé nejspíš používal Olšiak. Octávie dlouho nevydržela. Podle Škofinu 23. května 2002 dochází k ukončení smlouvy z důvodu úplného zničení auta. Po pouhých osmi splátkách. Vrak někdo kupuje za 139 000 Kč. Strana má dostat náhradu 244 048, 41, splatnou 10. října 2002 na účet, který byl zrušen 30.7. 2002. WW Bora skončila u Olšiaka. Poté, kdy se stal novým předsedou Jaroslav Rovný a kdy se zjistilo, že strana nemá peníze na nic, natož na leasing auta, Olšiak doplácí 70 000 Kč za leasing. Pak ještě dodává 30 000 Kč. Toto byla příprava na hlavní akci strany v roce 2002 - parlamentní volby.
Možná, že se začali na volby připravovat už v srpnu 2000. V době kdy straně půjčoval kde kdo, přichází faktury od firmy ALL Electronics v hodnotě 724 128,20. Z dokumentů se dá vyčíst, že strana minimálně získala 7 počítačů, 2 tiskárny a příslušenství v ceně 451 209,40.
Možná, že se předvolební kampaň spustila tiskovkou ze dne 20. srpna 2001, která nás stála 15 994 Kč. Bez této firmy, by asi naše vedení nebylo schopno ani pípnout. Zdá se, že strana měla stále počítačů málo.Tak ani ne dva roky poté, co strana zaplatila v podstatě tři čtvrtě milionů korun, platí dalších 431 105 Kč firmě KTS ASAP za dva počítače a dva notebooky s příslušenstvím.
Dvacátého šestého října 2001 strana podepisuje smlouvu s firmou O.K. Star s.r.o. o poradenské a reklamní činnosti. Byla to opět velmi výkonná firma, jejíž zaměstnanci (žádné neměla) museli pracovat aspoň sto dvacet hodin denně. Jak jinak si vysvětlit, že už 31. října, pouhých pět dní po podepsání smlouvu, je firmě v hotovosti vyplaceno 298 000 Kč. Obdivuhodný výkon, zvláště když se podíváte do obchodního rejstříku a zjistíte, že tato firma pod tímto jménem nikdy neexistovala. Její jméno bylo TE s.r.o, a poté Sigma Consulting, která se zabývá účetnictvím a jako inkasní agentura. Jedná se o rodinnou firmu Ivana Šulce - Seidla a působí v Roztokách u Prahy. Další z řady bílých koní. Sám bůh ví komu ty peníze šly.
Po měsíci se objevuje firma GAP, která nám fakturuje 110 250 Kč za činnost v oboru organizačních a ekonomických poradců. Majitelem firmy je ing. Arch. Pavel Galan. V čem nám pan architekt mohl poradit je opět záhadou.
Ten samý měsíc přichází na doporučení Bartla (Machatá) jiná zajímavá firma: Domian agency s pražskou adresou, ale s bankovním spojením Jablonce nad Nisou. Pouhých 311 00 Kč jsme zaplatili za zhotovení "studie" o cenách při pronájmu reklamních ploch (tisk, Billboardy, rozhlas, TV). A aby toho nebylo málo, strana zaplatila 97 000 Kč za 50 konzultačních hodin o cenách pronájmu reklamních ploch. Za práci kterou by jeden zaměstnanec udělal přes počítač za jeden den.
Majitelem firmy byl Jiří Džamura. Bobista, který na Olympiádě třikrát startoval za Českou republiku, aby po sporech s českým svazem začala reprezentovat Slovensko. Musel si na bobech hodně vydělat, protože dnes žije v Monte Carlu. Pokud ještě někdo pochybuje, že Machatá nebyla koupena, tak důkazů je víc než dost.

V únoru 2002 přichází faktura od agentury Hera na 763 110 Kč za billboardy. Kolik jich bylo a kde, nezjistíte; dokonce chybí i doklad o proplacené záloze. Přitom tato agentura nebyla majitelem jediného billboardu.

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 100

17. srpna 2015 v 18:12 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Volby - 1. díl

Po prodeji domu, stranu čekaly na podzim volby do VÚSC. Volby vypukly 11. listopadu 2000. Strana nekandidovala pouze v Pardubickém a v Ústeckém kraji, kde k překvapení kandidovala ČSS, která dostala 377 hlasů a získala úctyhodných 0,20% hlasů. Ve čtyřech krajích kandidovala strana samostatně: Ostravském, kde získala 0,38%; Olomouckém 0,88%; Plzeňském, kde dostala 1%, a v Libereckém, kde dostala slušných 2,67%. Ve zbývajících krajích kandidovala strana s nezávislými. Volby dopadly podle toho, kdo byl v čele kandidátky. Je zajímavé, že tam, kde vedl kandidátku nezávislý, byly lepší výsledky. Jako příklad je možno posloužit Budějovický kraj, kde na prvních místech byli naši členové (Kotilová, Novotný). Zatímco Středočeský vedl Besser Jiří a získali 3,73% (v okrese Beroun dokonce 11,39%), Karlovarský 3,98% (pro připomenutí druhý byl Jaroslav Rovný) a nejlepší výsledek byl v Královehradeckém kraji který získal 4,44% a byl blízko k získání mandátu i státního příspěvku, s kterým tak Šula a spol. počítali.
Zdá se, že si věřili na víc. Od GES Holding dostali v rámci "darovací listiny" pět Octavií s kartou na benzin. Pravda Jan Šula ani Jiří Olšiak (na obrázku) nikde nekandidovali, ale určitě všechny kandidáty podporovali "svou přítomností". Ale především kandidátům pomohli získáním firmy AGE PLUS s.r.o., která straně poslala celkem 18 faktur v hodnotě 8 703 88,80. Byla to velmi akční firma, která například za korektury textů nám účtovala mizerných 567 300 Kč; přípravu tiskových zpráv dalších hloupých 353 000 Kč; výrobu billboardů (?) blbých 477 020 Kč; webové stránky, které strana měla nové od firmy Gironi za 36 149 Kč, a za ně jsme zaplatili přebytečných 280 800 Kč; za podklady pro inzerci nicotných 912 562 Kč a mediální trénink, který nás vystřelil do výšin předvolební kampaně, a v některých krajích nám zajistil i 1% stál dalších blbých 549 000 Kč. Podívejme se blíže na fakturu na 752 740 Kč za, jak je napsáno na titulní straně faktury: Fakturujeme vám fotografování kandidátů, práce fotografa (focení a využití práva užití), pronájem ateliéru, materiál, maskérka, vizážistka, oblečení formou zakoupení nebo koupě, fotografování 28 motivů a přefocování (fotograf a práva užití včetně billboardu, ubytování, doprava.)
Faktura má v příloze desítky dokladů, z nichž se dozvíme zajímavé věci. Například za půjčovné: kravata za účelem focení strana zaplatila 2200 Kč plus dalších 2900 Kč. Jednalo se o 11 kravat. Strana platila i za filmy Fujichrome (660,-), E6 svitek (680,-). Za dvě košile Eterna 4 900 Kč. Za taxíka 901 Kč. Za kávu 27,70. Za potraviny 716,80. Za půjčení 7 obleků 700 Kč. Pekárně 43 Kč. Za nápoje 46 Kč. Za benzin 303 Kč. 12 200 firmě Planet FX za práce provedené na projektu "Politic kampan". Monice Zápalové za stylistické služby pro fotografování kandidátů ČSNS 5000 Kč. Richardu Černochovi 2 500 za Produkční činnost. U firmy BOSS jsme nechali za půjčení 4 ks vázanek ( á 2400,-) pouhých 9600 Kč a za 2 košile 7 800 Kč (nekupte to, když je to tak levné). Ve FISH s.r.o. jsem nechali za kávu 167 Kč a za 3 džusy atd. 3166 Kč. A opět benzin za 1410 Kč. V Oděvním podniku jsme za nákup dvou košil nechali 1120 Kč. Za Make -up a vlasový servis jsme zaplatili 5 500 Kč. A opět tady máme stylistické služba za 15 000 Kč. Za pronájem ateliéru platí strana 45 000 Kč a za svolení k užití a za veškerá užití platíme dalších 75 000 Kč. Za ubrousky, vidličky. talíře apod. platíme 343 Kč. Za jednu košili BOSS 3 800 Kč.
Zajímavostí je, že vše se odehrává v Praze. To znamená, že všichni kandidáti museli přijet do Prahy. Na faktuře je napsáno 28 motivů, ale podle faktur se zdá, že se jednalo o 11 lidí. Což odpovídá i počtu krajů kde jsme kandidovali. Takže na jednoho kandidáta připadá za fotografování 68 431 Kč.. Z faktury není patrné kdo měl tu čest, že mu byl koupen oblek BOSS, košile či kravata. To se můžeme jenom dohadovat.

Kdo vlastně stál za firmou AGE PLUS s.r.o. Podle Obchodního rejstříku byli majitelem této firma Kateřina Grmelová, o které se toho nedá zjistit tak moc. Ale druhý majitele je dost známý, i když v chaosu mediálních smrští si málokdo jeho jméno zapamatuje. Jan Slánský, známý lobbista z Libereckého kraje. Z kraje odkud pocházela Marie Machatá a další zajímavá osobnost David Bartel. Zde je nutno hledat kořeny toho, kdo je v pozadí kontaktu s touto firmou. Jan Slánský je tam, kde jsou peníze - je název odstavce článku IDnes, který poodhaluje jeho činnost. Bývalý tajemník poslance Milana Haška, šedá eminence Asociace krajů, o kterém se taky mluví jako o prostředníkovi mezi Sobotkou a Haškem. Jeho působnost je rozložena po celé republice. V roce 2014 se provalilo že si ho generální ředitel krajské nemocnice Svoboda (ČSSD), přivedl jako svého tajemníka a pouze pro jeho potřebu se koupilo auto na leasing. Přestože v nemocnici skončil, zmizelo s ním i auta a trvalo pár měsíců, než se ho ráčil po vyhození generálního ředitele vrátit.
Ještě zajímavější je případ volební reklamy jež měla být umístěna na rodinném domě Jarmily Dvořákové z Jablonce nad Nisou. Ve skutečnosti paní Dvořáková umístila dva volební plakáty za výlohu a jeden volební plakát umístila na dveře své malé provozovny. Jednalo se o plakáty velikosti A3. Věc byla místní organizací předána policii. Ta odpověděla, že se jednalo o obchodní smlouvu, a proto nebyl porušen žádný zákon. Překvapením je papír, který nikým nepovšimnut zůstal v archivu strany. Jedná se o smlouvě s datem 1.11. 2000 mezi Jarmilou Dvořákovou a Jiřím Olšiakem, podle které Dvořáková půjčuje Olšiakovi 330 000 Kč. Ten samý den, půjčuje Olšiak straně 300 000 Kč.. Osmého prosince opět Olšiak půjčuje straně, tentokrát 95 000 Kč. Strana Olšiakovi vrací dluh v červnu 2001 a to v částkách 330 000 Kč, 97 000 Kč a 7500 Kč. To je celkem 434 500 Kč. Takže zisk by měl být 39 500 Kč za osm měsíců. Zdá se nic moc. Jenomže, ten dluh který Olšiak dlužil Dvořákové vlastně zaplatila strana. Za tři volební plakátky o velikosti A3 strana zaplatila 210 000 Kč. No, a Olšiak si mohl mnout ruce. Získané peníze dal na úrok straně a strana ještě za něho zaplatila podstatnou část půjčky. Chytré! Volby do VÚSC nás stály oficiálně 13 978 481,30, a domnívám se že tato částka nebyla konečná.

A to nás ještě čekali parlamentní volby v roce 2002.

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Arabští lázenští hosté v Teplicích

15. srpna 2015 v 22:52 | E. V. Maxová na blogu i.Dnes |  Jiní autoři

Lázně Teplice: "Naši zdravotníci musí chovat muslimské klienty v úctě!"

Teplická radnice byla mile překvapena, když v Šanovském parku místní tepličtí Arabové uklidili odpadky po lázeňských hostech a uspořádali pro ně piknik a osvětu, jak se v parku chovat.
Eva Valerie Maxová

Eva Valerie Maxová

Akci zorganizoval, jistě spořádaný student teplického gymnázia, Eman Ghaleb, který pochází z Jemenu a nelíbí se mu napětí, které ve městě díky lázeňským Arabům panuje. Podobnou akci prý chtěl dříve uspořádat i předseda muslimské obce Murai Abbas, zůstal však jen u slibů a planých keců.
Napadá mě, co na tento počin říkají tepličtí pejskaři, kteří měli už několikrát svůj protiislámský "venčící" pátek?
V Teplicích nežiju, nicméně situace tam mi není lhostejná. Osobně se domnívám, že napětí, problémy a souvislosti kolem jsou mnohem zajímavější.
Jakýkoli konflikt nebo venčení psů jako provokace proti muslimským hostům se nelíbí ani Lázním Teplice, ani radnici města. Pochopitelně! Pro lázně jsou bohatí Arabové solidním zdrojem příjmu a město v čele s primátorem Kuberou chce klid. Akciová společnost Lázně Teplice, řízená mimo jiné otcem a synem Popovičovými, jejich jména a minulost pana otce je mimochodem velmi pestrá a zajímavá, je prosperující a úspěšně vytváří zisk pro sebe i své akcionáře. Závěry výroční zprávy za rok 2014 jsou toho jasným dokladem.
Velmi lukrativními pro Lázně Teplice jsou právě arabští hosté, kteří přijíždějí především z Kuvajtu a Saúdské Arábie. Pro představu jich v období 2006-2011 přicestovalo každým rokem průměrně mezi 5 - 10 tisíci, což je na Teplice, mající 51 tisíc obyvatel slušné číslo.
Aby se lázeňští hosté cítili v Lázních Teplice co nejlépe, byl v roce 2009 vypracován manuál s názvem Standard proklientského chování Lázní Teplice v Čechách a.s.,určený pro jednotlivé skupiny zaměstnanců: zdravotníky, recepční, pokojské a zaměstnance úseku stravování. Tyto jednotlivé standardy byly koncipovány jako pracovní sešity obsahující teoretické pasáže, praktická cvičení a blok kontrolních otázek k jednotlivým kapitolám, směřovaných ke klientům z různých zemí, včetně arabských. Zaměstnanci se s texty seznamovali na seminářích, kde jim byly kladeny otázky, na něž měli odpovídat.
Zajímá vás, jak mají podle tohoto Standardu, zpracovaného M. Adámkem (2009) např. vystupovat zdravotníci vůči muslimským klientům, kteří jsou nejvíce hýčkaným osazenstvem lázní? Zde je malá ukázka toho, co se smí a nesmí (zkráceno):
Kapitola Muslimští klienti
"…Nejsnáze se těchto klientů můžeme dotknout tím, že v nich vyvoláme pocit, že nerespektujeme jejich hodnoty a představy. …Ženy musí chodit zahaleny. Ženy muslimky se mají chovat a oblékat tak, aby nepřipoutávaly pozornost mužů. Pro islámskou ženu je problém, aby ji vyšetřoval nebo se jí dotýkal muž (lékař, masér, terapeut). Jste-li nově nastupujícím zaměstnancem, dobře se s tím seznamte a nechte se poučit svým vedoucím, jak se s problémy se svlékáním vyrovnat. Ušetříte sobě i společnosti mnoho zbytečných komplikací. …Muslimské ženy, ale i některé muže uráží "odhalená" kultura našich evropských žen. …oblékejte se střízlivě, decentně a uměřeně. Arabští klienti jsou zvyklí na jiný denní řád. Jsou zvyklí být aktivní brzo ráno, dokud slunce ještě nepálí, a hlavně večer, kdy už je chladno. Jinak než my chápou přesný čas, systém, organizaci, provozní návaznosti. Na procedury přicházejí pozdě. Obtížně chápou, že proceduru, po které následuje další klient, nelze posunout. …Nastane-li taková situace, nesnažte se klientovi něco vysvětlovat, nebo ho přesvědčovat. Riskovali byste konflikt. Mají jiný, hlasitější, asertivnější styl jednání, bez našich evropských zábran. Mnozí naši zaměstnanci takové chování mylně vnímají jako agresivitu. …Daleko víc jsou zvyklí smlouvat a bojovat o své nároky. …Další věc, kterou bychom měli znát, je to, že někteří muslimové považují západní kulturu za pokleslou. Do Evropy přijíždějí s představami o uvolněné morálce, individualismu, ateismu.
Jednou z vysokých hodnot muslimů je rodina. Arabové i z bohatých ropných států (Saudská Arábie, Emiráty, Kuvajt, Omán) se chovají otevřeněji jako v rodině, Arabové z beduínských oblastí se vždy budou obracet na nejvyšší autoritu (ředitel lázní, lékař). Měli bychom si uvědomit, že Arab je člověk citový, silně emocionálně založený, a proto snadno výbušný. …Využívejte tlumočníků a autorit. …A konečně bychom neměli podcenit fakt, že naše postoje vůči Arabům jsou, ať chceme, nebo nechceme, deformovány. Islámský svět vidíme v přívalu negativních zpráv ve spojitosti s násilím, V této lavině zaniká skutečnost, že drtivá většina z více než jedné miliardy muslimů žije pokojně a řídí se svou vírou s důrazem na laskavost, bratrství, shovívavost, sociální spravedlnost a smír. Je-li náš postoj negativní, nemůžeme pochopit jednání a cítění muslimského klienta… Předpokladem úspěchu a součástí naší profesionality je, aby náš postoj k nim byl kladný. Nemá-li takový, nezbývá, než si jej vytvořit."
Myslím, že záměr manuálu je jasný, role a postavení předem určené. Bohatí lázeňští klienti, Arabové, tráví v lázeňských domech i několik měsíců, opečováváni a hýčkání našimi evropskými bezvěrci či křesťany způsobem, kdy musí být respektována jejich náboženská odlišnost a nabitá petrodolarová kreditka, nelze se divit, jak se Arabové chovají v ulicích a Šanovském parku. Ze Standardu přece vyplývá, že někteří muslimové považují západní kulturu za pokleslou a do Evropy přijíždějí s představami o naší uvolněné morálce, individualismu a ateismu. Jediný islám je ten pravý a správný!
Za stávající stavem v Teplicích tj. arabské ženy v černých nikábech, posedávající po lavičkách v parku, a budících hrůzu v očích našich dětí, nevychované arabské děti na kolech a koloběžkách a hlučné skupiny Arabů, které posedávají na trávnících, poházené odpadky všude kolem, stojí jasný zisk pro akciovou společnost Lázně Teplice, v čele s generálním ředitelem Radkem Popovičem. Ten má od svého nástupu do funkce v roce 2011 s lázněmi jen ty nejlepší úmysly, samozřejmě finance plynoucí do jeho kapsy a kapes členů vedení i akcionářů.
O teplické spoluobčany nejde ani jemu, ani arogantnímu primátorovi a senátorovi za ODS Kuberovi. Ten dokonce vzkazuje směrem k místním, že jejich protesty nebudí u klientů lázní dobrý dojem!
A tak kdysi kosmopolitní lázně s výjimečnou klientelou a evropskou proslulostí, které hostily cara Petra I. Velikého, filozofa G.W.Leibnitze, švédského krále Gustava IV, ale i J. W. Goetheho, Ludwiga van Beethovena i mnohé význačné hlavy států, získávají dneska punc exkluzivních arabských lázní. Lázní, kde kvůli jidášskému groši jejich majitelé vydávají přikazující Standard chování "nesvéprávných" zaměstnanců, ve kterém je nutí klanět se, pitvořit a zaujímat vynucený kladný postoj k islámu. Kdysi české nádherné lázně se přizpůsobují arabské klientele s diametrálně odlišnou kulturou. Meziroční nárůst těchto klientů činil loni 48%!!! Kdysi české lázně tak postupně ztratí českého ducha a dost možná, že na nátlak rostoucí arabské enklávy v lázních časem vedení nechá vystavět i mešitu a najme si muezzina.
Zisky, zisky a zase zisky především! Poskytování lázeňské péče a zdravotnických služeb pro české občany je až na posledním místě. Národní hrdost, sebeúcta, vlastní názor a prosazení fungujících pravidel, která v civilizované Evropě máme, a jsou obecně platná, nejsou směrem k muslimům žádoucí. Pokud chceš v lázních pracovat, drž se Standardu a mlč!
K čemu musí dojít, aby se Teplice zbavily problému expandujícího arabského islámského světa? Je vůbec nějaká šance?
Psi, venčení v Šanovském parku, problém nepřizpůsobivých petrodolarových klientů v Teplicích dlouhodobě neřeší. Nárazové úklidy a pikniky, organizované aktivním gymnazistou Jemencem Emanem také ne!
Nebát se, začít jednat, nahlas se ptát, nekompromisně požadovat a stát se razantnějším vůči prodejným představitelům města a arogantnímu vedení Lázní Teplice musí samotní občané Teplic!
Těm totiž Teplice, na rozdíl od arogantních beduínů z pouště a odpudivých postav v černých nikábech, vždycky patřily a zatím ještě patří!
čtvrtek 6.8.2015 14:22 (poslední aktualizace: čtvrtek 6.8.2015 8:54) Výše uvedený článek může být vysvětlením k obrázkům, které přeposlal Jiří Pondělíček ze své elektronické pošty a také k textu, jehož autorem je i autor několika obrázků, umístěných v galerii tohoto blogu:Teplice 2015-a to čeká celý zbytek Evropy!!!.
Už jsem tam delší dobu neprocházel a tak koukám na to hemžení.
Upozorňuji na to, že problém není jen v jejich množství, ale hlavně způsobu projevu. Park se postupně zaplňuje až do nočních hodin.
Většina arabských hostů patří ve své zemi k těm chudším. Na pobyt v lázních dostávají ve své zemi štědré příspěvky. Vzhledem k jiné mentalitě a způsobu života není procházka městským parkem ve večerních hodinách příjemným zážitkem. .....
Samozřejmě fotit jsme mohli jen díky tomu, že nás bylo asi 10 lidí s několika velkými psy (kteří u nich vyvolávají respekt ) a dvěma MP v patách...

Něco málo z historie ČSNS – Část 99

14. srpna 2015 v 14:47 | Vladislav Svoboda

Slečna Langová

Jméno Andrey Langové asi nikdo nikdy neslyšel, přesto je zajímavé. Někdy v lednu 2002 Jana Šulu zaujala nová, mladá čtyřiadvacetiletá brněnská pracovnice aparátu. Rádi si spolu občas vyjeli. Ale hned při jejich jedné z prvních jízd měli smůlu. Stranická Oktávie byla na parkovišti hotelu vykradena. Jan Šula přišel o zimní plášť v hodnotě 3 000 Kč. Slečna Langová dopadla hůře. Přišla o flaušový kabát za 4 000 Kč, tašku s kosmetikou za 1 500 Kč, riflovou bundu za 1 600 Kč, dvě nabíječky mobilního telefonu za 800 Kč. Celková škoda činila 7 900 Kč. Proč v autě zanechali tyto věci není známo, ale co je známé, že nejhůře dopadla ČSNS, protože ta na návrh předsedy Jana Šuly, drahé slečně škodu zaplatila.
Ze zprávy policie ze dne 19. února 2002, vyplývá ještě jedna zajímavá věc "……a dále odcizil papírovou tašku obsahující korespondenci p. Marka Leša - 20 dopisů, výpisy z účtu Deutsche Bank, telefonní účty a peněžní poukázku OSSZ."
Proč se v Šulově autě válela nějaká papírová taška patřící nějakému Markovi Lešovi? Když se podíváme na dostupné informace, které se tohoto člověka týkají, dozvíme se toto: Marek Lešo vystudoval v letech 1992 - 1997 VŠE v Praze. Hned poté nastupuje do pražské pobočky Deutsche Bank. V roce 2001 se stěhuje do ústředí banky do Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2005 povyšuje na ředitele Deutsche Bank pro střední a východní Evropu a Asii se sídlem v Londýně. Úctyhodná kariéra, která však nevysvětluje, jak se mohly věci Marka Leša objevit v Šulově autě - a proč zloděj neukradl i jeho papírovou tašku.
A ČSNS (či spíše Jan Šula) platila dál. Slečna Langová nosila na ústředí jeden cesťák za druhým, a na všech byl podpis Jana Šuly, takže můžeme přesně zdokumentovat jejich jízdy a noclehy. Například 7. března 2001 stál stranu hotel Atlantis v Brně 3 100 Kč. V termínu od 14.2. do 25. 2. jel Jan Šula se slečnou třikrát do Valašského Meziříčí a strávil tam určitě tři příjemný dny, které ČSNS stály 7 433 Kč. Když sečteme cesty slečny Langové s pohledným Šulou, zjistíme, že ČSNS stály jejich určitě příjemné dny minimálně 31 000 Kč.

Před volbami nechal Jan Šula zhotovit firmou Gironi stranické internetové stránky. Zároveň s nimi nechal za peníze strany zhotovit stránky www.stribrnykruh.cz. Při bližším zkoumání zjistíte, že stránky patří manželce Jana Šuly - Doc. PhDr. Lence Šulové CSc., z katedry psychologie FF UK, přední české psycholožce, která se především věnuje psychickému vývoji dítěte a partnerským či rodinným vztahům. Strana kromě zřízení stránek platila i za správu těchto stránek: 4 800 Kč měsíčně. Možná si to u své ženy chtěl vyžehlit.

Dokumenty k této části najdete v galerii

Něco málo z historie ČSNS – Část 98

12. srpna 2015 v 16:09 | Vladislav Svoboda

XXX. sjezd ČSNS 23. až 24. února 2002 v Brně

Člověk by řekl, že po takových problémech, které strana měla, a které do vedení prosákly; musí jistojistě dojít ke změně. Zvláště po dopisech Bohdana Babince či Jaroslava Rovného. Opak se stal pravdou. Jan Šula počtem hlasů 80 se stal předsedou hned v prvním kole. Protikandidáti odešli poraženi. Marie Machatá dostala 32 hlasů a Jaroslav Rovný 15 hlasů. Potvrzením drtivého vítězství Jana Šuly bylo zvolení nejužšího vedení podle jeho přání. Proč? Proč se to stalo, že tuneláři opět zvítězili; a pod dojmem tohoto vítězství se o to bezostyšněji vrhli na majetek strany. Dá si říci, že sami členové si podřezali větev, na které seděli.
Opět, ač nerad, se musím vrátit do roku 1998 na sjezd v Doksech, kde do průběhu voleb neomaleně zasáhl Boček. Tehdy mezi delegáty vznikla averze vůči pražské organizaci, kterou prohlubovaly někdy až agresivní útoky pánů Bočka a Babince vůči členům, kteří s nimi nesouhlasili. Důsledkem byla zvětšující se averze většiny krajských organizací vůči Pražákům. Zvláště, když se domnívali, že v pozadí této kampaně a agresivity je nezvolení Viktora Trkala předsedou na sjezdu v Doksech. Ne nadarmo PÚR i ÚRK hlasováním zakázala Bočkovi vstup na jejich jednání. Důsledek je znám. Po tomto sjezdu neměl Šula v podstatě oponenty a v nejužším vedení si spolu s Olšiakem oba začali dělat, co se jim zlíbilo. Mílovými kroky hnali stranu do konkurzu.

Strana se opět bezhlavě vrhla do volební kampaně a místo, aby platila dluhy, naopak je zvětšovala a nejednomu z nich nějaký ten peníz zůstal za nehty A to i přes varování a kritiku, která začala postupně přicházet i z jiných krajů (Vrastislav Bína).

Dokumenty k této části jsou uvedeny v galerii