Srpen 2015

Něco málo z historie ČSNS – Část 97

10. srpna 2015 v 20:04 | Vladislav Svoboda
Článek byl po dohodě s autorem zrušen

Něco málo z historie ČSNS – Část 96

7. srpna 2015 v 12:08 | Vladislav Svoboda

Posouvání ČSNS na nacionální krajní levici.

Měl jsem tu čest zúčastnit se 16. října 2000 výjezdního zasedání v Podlubí u Sázavy (brzy se prodalo) a nestačil jsem divit. Zvláště při přednášce Ing. Janka na téma o situaci českého hospodářství po ekonomické transformaci. Ing. Janko používal pro svou argumentaci plachtu, kterou použil dříve Ing. Klaus pro svoji teorii transformace. Po pár minutách jsem měl pocit, že jsem na úplně jiném zasedání, úplně jiné strany, Pocit, že když zavřu oči, vracím se do padesátých let a ocitám se na schůzi KSČ. Slova nadnárodní monopoly, cizáci a další jména mně v tom utvrzovala. Rozhlížel jsem se okolo a viděl, jak jeho věrní souhlasně a nadšeně přikyvovali hlavou. Naštěstí jsem o přestávce zjistil, že nejsem sám, který sdílí tento pocit. Jarka Hegerová, ekonomka, a mladý Kazda, kroutili se mnou nevěřícně hlavou Tehdy jsem pochopil, že kromě ekonomické katastrofy přichází i politická katastrofa. Strana se odklání ke krajní levici, viz i Pražská výzva, že se ve straně začíná prosazovat nebezpečný nacionalismus, který se později projeví v koalici s Národní stranou. Není to poprvé v historii strany. Odklon ke krajní levici nastal v roce 1918 sloučením s anarchokomunisty; který strana vyřešila v roce 1923. Druhý začal ihned poté, kdy Stříbrný a spol. začali hrát na nacionalistickou strunu. I toto strana vyřešila v roce 1926 na sjezdu v Brně. Nyní se tento problém objevil znovu a je taky příčinou současného stavu.

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Má Miloš Zeman své nejlepší výkonné roky dávno za sebou?

5. srpna 2015 v 11:20 | Daniel Anýž na stránce HN |  Jiní autoři

Čím chce být Čína?

Zeman v roli užitečného idiota
Daniel Anýž - komentátor HN
4. 8. 2015 00:00 (aktualizováno: 5. 8. 2015 07:57)
názory
  • Miloš Zeman se v zahraničí chová jako solitér, který soutěží o pozornost.
  • Světu ale nemá z politicko-myslitelského hlediska co dát.
  • Hodí se kdekomu k vlastní propagandě.
Komentátor HN Daniel Anýž
Komentátor HN Daniel Anýž
autor: HN - Matej Slávik
Vzhledem k tomu, jaké vášně v Česku opakovaně vždy a znovu vzbudí téma sudetských Němců, by se to mohlo zdát překvapivé. Ale pro Evropu je druhá světová válka v podstatě uzavřenou historickou kapitolou. Znepřátelené strany našly cestu, jak na troskách tragédie společně vybudovat novou Evropu. Ve východní Asii a speciálně ve vztahu mezi Čínou a Japonskem se ale nic takového nepovedlo. Sedmdesát let staré rány jsou stále otevřené, každý "špatný" signál z jedné či druhé strany je zdrojem napětí, jež je navíc v posledních letech živeno asertivní čínskou politikou v Jihočínském moři, na což Japonsko zase reaguje přitvrzením své bezpečnostní doktríny.
Evropská unie tak má dobrý důvod, proč její politici zůstanou stranou monstrózní vojenské přehlídky na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Stejně jako měla dobrý důvod, proč se její zástupci letos v květnu neúčastnili Putinovy demonstrace síly na Rudém náměstí. Stejně jako v Rusku, tak i v případě Číny totiž oslavy 70. výročí konce druhé světové války − tedy "vítězství ve světové válce proti fašismu a ve válce odporu čínského lidu proti japonské agresi", jak to formuluje Peking − nemají být jen připomínkou historie. Ale budou velkou oslavou režimu, který v roce 1989 právě na náměstí Nebeského klidu krvavě smetl občanský odpor studentů a který od té doby jen přitvrdil v potlačování lidských práv.
A zároveň režimu, jehož globální mocenské ambice, už nejen ekonomické, ale i vojenské, vzbuzují nejistotu. V tuto chvíli nevíme, zda se Čína chce stát "zodpovědným akcionářem" světového uspořádání, nebo zda spíše nebude dalším Putinovým Ruskem, které se anexí Krymu a vojenskou účastí ve válce na Ukrajině snaží přepsat bezpečnostní uspořádání Evropy.
Na faktu, že prezident Zeman toto vše ignoruje a v Pekingu se chce − v tuto chvíli jako jediný západní politik − na tribuně stůj co stůj osobně vystavit, je dobrá jediná věc. Dosavadní obavy, že Hrad je nějak zvláštně zavázán Moskvě a působí v Česku jako Putinova pátá kolona, jsou možná přehnané. Ve skutečnosti to může být mnohem jednodušší, i když pro Českou republiku a její obraz v zahraničí zničující.
Je totiž dobře možné, že český prezident je s odpuštěním univerzální "užitečný idiot". Nejde jen o Putina či o Peking. Ale o to, že Zeman se z vděčnosti, že je chtěný, a z touhy být vidět nechá angažovat na každou scénu, kde se alespoň na chvíli ohřeje ve světle reflektorů. A komu a čemu tím poslouží, je mu v zásadě jedno. Zeman má chorobný tik vysloužilého politika, který má své nejlepší výkonné roky dávno za sebou, ale není schopen se s tím srovnat. Oč méně má exekutivních pravomocí a možností věci reálně ovlivnit, o to více se snaží, aby alespoň opticky vypadal jako vlivný hráč a myšlenkový obr. V domácí politice, kde má své věrné publikum, mu to snad ještě může vycházet. Na mezinárodním poli je to ale tragikomické divadlo.
Zeman působí jako čtenář jedné jediné knihy, Střetu civilizací Samuela Huntingtona, ze které se pak zároveň odvíjí jeho jediný jakžtakž autentický postoj, kterým je nesmiřitelnost s islamistickým terorismem. Jenže i v této věci Zeman svůj možný kredit znehodnocuje, když se velvyslanci arabských zemí po jeho projevech u českého ministra zahraničí dotazují, zda prezident právě nevyhlásil válku celému islámu.
Jako premiér byl Zeman schopným politickým praktikem. Ale ani tehdy neměl intelektuální sílu, vzdělání a rozhled, aby se uplatnil na mezinárodní scéně. Český vstup do Evropské unie, který jako premiér připravoval, byl nevyhnutelnou cestou, ale dále není nic, čím by se do české zahraniční politiky pozitivně zapsal. A teď, jako prezident, ještě více oslaben na svém snad kdysi analytickém duchu, českou zahraniční politiku ničí.
A pokud ministr Zaorálek mluví o jednotné "koordinované" zahraniční politice, tak konstatujme, že jeho záměr se možná začíná naplňovat. Žádné rozpory mezi Černínským palácem a Hradem už nebudou. Jenže za cenu kapitulace české diplomacie, která se se Zemanem patrně smířila jako s nutným zlem. Jenže to, co lze v Česku snad ještě brát − tedy Zemanův vyděračský potenciál směrem k ministerstvu zahraničí − jako slabounkou polehčující okolnost, je na mezinárodní scéně zcela bezpředmětné. Tam je jen vidět, že Česko kdekomu slouží právě jako ten užitečný idiot.
Daniel Anýž - komentátor HN

Něco málo z historie ČSNS – Část 95

4. srpna 2015 v 11:02 | Vladislav Svoboda

Hurá, máme peníze!

Takto asi zařval Šula, Olšiak a další; protože po příchodu 114 milionů šesti set tisíc, které zůstali po splátkách různých dluhů, hlavně vůči ČSOB (následkyni IPB), které jsme dlužily 63 587 472, 30; nastaly doslova finanční orgie. Hned druhý den byl v hotovosti vybrán milion korun. Další den bylo dosaženo rekordu, bylo vybráno celkem 10 675 570, korun (jak bylo možné vybírat tak horentní částky v hotovosti je záhadné - co dělala policie?) a takto to pokračovalo dál. Šula se ani nenamáhal pro peníze chodit, nosil mu je v kufříku Tomšů. Pravděpodobně se Tomšů domníval že nosí víno, či jen takové bezvýznamné papírky. Oslava v Bumerang baru musela být hodně bujará a hodně drahá. A tak si řekli, když teď máme ty miliony, přece je neutratíme za dluhy, které máme, vždyť před námi jsou volby a ty díky penězům vyhrajeme. A když je nevyhrajeme, tak dáme líznout taky jiným lidem. No, a to by v tom byl čert, aby nám taky něco nezůstalo za nehty. A začaly se připravovat volby v roce 2002.

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 94

3. srpna 2015 v 15:30 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Reakce na prodej domu.

Podle zprávy Pavla Tomšů z 25.1. 2000, to znamená víc jak rok před prodejem domu na nám. Republiky je jasné, že v té době byly příjmy strany jen z tohoto domu 30 579 128 Kč. Když zvážíme, že jsem nemuseli za Londýnskou vyhazovat cca 750 000 Kč ročně, a bylo jasné, že od 1.1. 2005 se zvýší příjem o další 2 miliony; a strana měla nadále další příjmy z jiných nemovitostí, případně bylo možné je prodat; a ani členské příspěvky nebyly zanedbatelné (odhaduji na cca půl milionů), tak nebylo vše ztraceno. Stačilo vynechat volby v roce 1998, jak někteří žádali, a vynechat volby do VÚSC, parlamentní v roce 2002, a snížit po tuto dobu zaměstnance na 10 - 15 lidí. Určitě by se našla banka která by straně na dlouhodobý úvěr půjčila tolik, kolik bylo v té době nutné. Bohužel vidina voleb vždy na většinu členů působila jako červený hadr na býka a strana se bezhlavě opět pustila do volební kampaně.
Bočkův dopis Středočeské organizaci jasně dokazuje neznalost skutečných poměrů ve straně, zvláště pokud se týče hospodaření strany.
Ale zároveň zaklínání Hyršlem dokazuje i druhou stranu zaslepenosti, protože nikdo nemůže dát ruku do ohně za to, že by prodej Hyršlovi (či spíše zahraniční firmě) skutečně vyšel. Je zajímavé, že přes znalosti, které pražská organizace měla, nikdy neurgovala prodej Synexu či ČSOB. Zároveň je třeba říci, že Boček neuměl s lidmi jednat a natož je zaujmout pro svoje cíle, a jeho víc než nevhodné chování na sjezdu v Doksech odradilo většinu členské základny, která k Praze od té doby cítila nevraživost.
Výkřiky typu Babince (obrázek vpravo): "Šula, krade!" jsou na nic, když nejsou podloženy jasnými a nevyvratilelnými důkazy, a ty Praha mohla mít. Stačilo sejít do archivu, a tam by našli co hledali. Protože pánové Šula a spol. si byli tak jisti svým postavením, že své pohřešky ukládali do archivu strany. Vždyť už podle zápisu ÚRK z 24.3. 2001 je víc než zřejmé, že Šula vědomě lhal. K němu se samozřejmě přidala Machatá, která tento závažný problém nazývala žabomyší válkou! Další zasedání ÚRK ze dne 17.5. 2001 jasně konstatuje, že příjem z prodeje domu nemůže stačit na splnění všech závazků, které strana v té době měla.
Z jednání PÚR zároveň vyplývá, že jeden z mála členů PÚR v té době, který v podstatě jediný řval a bojoval se skupinou kolem Šuly, byl Jaroslav Rovný (obrázek vlevo) . Na jedno takové zasedání ÚRK nebyl vpuštěn Boček z důvodu poškozování dobrého jména strany (což se nedivím). Místo aby s jasnými důkazy konfrontovali členskou základnu, pořádala pražská organizace tiskovky, což pro řadové členy bylo nepochopitelné. Jinak doporučuji si všimnout dvou jmen Šarapatka a Libor Kytýr. Další z řady tunelářů strany, ale o tom někdy později.
Přikládám i pozdější rozbor Viktora Trkala (obrázek vpravo). Jako místopředseda strany občas podepsal bankovní příkaz, který ihned někdo stornoval. Bylo by zajímavé vědět, jestli o tom věděl či nevěděl. A pokud ano, proč nečinil. Jeho argumenty jsou v podstatě správné, ale přesto si neodpustím nezmínit se o jedné věci. V jednom bodě svého elaborátu píše.."o 180 stupňů otočením jsme vlastně propásli to, co v části předchozí…", to bylo pro jeho činnost velmi specifické a rád to dělal (o tom někdy příště) a zároveň jasně naznačuje jím prosazovaný směr politiky ČSNS - levičácký nacionalismus, který později začne "pražská skupina" velmi prosazovat.
Na obrázku vlevo je Karel Janko (r. 2001).
Členové strany, ÚRK i nové vedení strany podalo několik desátek trestních oznámení na Šulu, Olšiaka, Tampíra, Suchánka, Vidličku a další. Ale ani jedno trestní oznámení nebylo úspěšné. Domnívám se, ač uplynulo hodně vody, že k tomu nebyla vhodná doba, a to i přesto, že Miloš Zeman vyhlásil akci Čisté ruce. Ale hlavně důkazní materiál v podstatě neměl určující hodnotu. Zvláště když se jednalo o politickou stranu, kde se kompetence občas překrývaly.

Dokumenty k této části jsou uloženy v galerii.