Září 2015

Setkání cyklu Tváří v tvář

30. září 2015 v 21:57 | zaslal Jiří Pondělíček |  Aktuality
Vážení,

dovolujeme si připomenout, že již zítra - ve čtvrtek 1. října - se od 17.00 koná první setkání cyklu Tváří v tvář v období 2015/2016. Hostem bude pan Jaroslav Bašta a hovořit budeme o Ukrajině .
Setkání se tradičně koná ve Výběrovém knihkupectví (Café exil) v Bubenečské 10 , Praha 6. Najdete ho asi 100 metrů od stanice matra a tramvaje Hradčanská.
Přijďte Vy a přiveďte i své známé.

Tentokrát navíc ještě přídavek. Jaroslav Bašta právě vydal knihu Prokletí rabštejnské skály. Popovídáme o ní.
Srdečně Vás zveme a těšíme se na setkání.


Jako společný projekt pořádají:

Klub pražských spisovatelů
Res publica, sdružení pro informace

Ke státnímu svátku Dni české státnosti

28. září 2015 v 13:45 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi

Wikipedie: SvatýVáclav (907 - 28. září 935) byl českým knížetem a světcem, který je považován za hlavního patrona české země.

Původně jsem si neplánoval sledování našich médií, co přinesou ke státnímu svátku. Nakonec mě k pozornosti vybídlo náhodné zapnutí rádia v době, kdy z úst sloužícího kněze se ozvala slova se vztahem k dnešku. Týkala se krize s migranty. Jeho myšlenka volně zachycená byla zhruba tato: "Kníže Václav přicházel k chudobným a slabým a vlastní rukou jim přinášel pomoc."
A to je jeho odkaz i k dnešním problémům, které má Evropa s běženci.
Později jsem ještě zapnul program ČT2. Sledoval jsem druhou půli Národní svatováclavské poutě ze Staré Boleslavi. Ani nevím, zda jsem toto významné historické místo sám někdy navštívil. Možná jsem projížděl.
Ty projevy církevních hodnostářů, našich i zahraničních, měly chatrakter slov k dnešku. Z východních států mě zaujaly krátké projevy představitelů katolické církve z Ukrajiny a Běloruska. Ten prvý poukázal na současný stav trpící východní Ukrajiny. Z toho druhého bylo vidět, že katolická církev na Bílé Rusi cítí svou vazbu na slovanské církve směrem na západ a že ta dnešní vzpomínková akce je silně spojující.
Jsem utvrzován v tom, že katolická církev se už delší dobu mění v pozitivním smyslu. Vrcholem současného snažení jsou vystoupení papeže Františka ve Spojených státech. Hovořil jsem s členem jedné malé české církve, který slovům současného papeže vytýkal odklon od duchovních otázek a značnou orientaci politickou, zejména na sociální politiku.
I další program ČT 2 o potomcích Přemyslovců aneb tradice zavazuje ukázal, jak si mnozí potomci někdejší české šlechty uvědomují rozdíl mezi zlem a dobrem a jak toto uvědomění dokážou vhodně promítat do péče o jim nově svěřený rodový majetek.
Závěr mám jeden, společnost potřebuje pozitivní přístup a pozitivní zprávy. Rozčilení a profilování se do vyhraněných pozic odporu proti téměř všemu není program.
Závěrem ještě jeden volný citát, snad od Járy da Cimermana: "Jsem tak silný ateista, až se bojím, že mě pán bůh za to potrestá".
Několik spontánních obrázků z obrazovky k pouti je v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 120

28. září 2015 v 12:23 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Volby 2010

Když jsme s Jaroslavem Rovným nesli do televize hotové klipy, které nás každého stály šest tisíc, netušili jsme, že neseme ortel konce strany. Ne nadarmo se říká "Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán."

Kandidovali jsme pouze v Praze a kandidátku jsme sestavili z členů z celé republiky. Místo 34 kandidátů jsme jich měli 21 a získali 295 hlasů. Přesto se nám podařilo porazit dvě strany. ČSNS 2005 kandidovala ve třech krajích a získala 1371 hlasů.

Kandidovali jsme především proto, abychom dali najevo, že jako strana stále existujeme, a hlavně náš volební klip mířil k získání nových členů do strany.

csns.mpg - YouTube

www.youtube.com/watch?v=POGsW5RKXm0
  • Autor: CSNSvideo ·
  • 2 min. ·
  • Počet zobrazení: 1.2 tis. ·
  • Přidáno dne 5/12/2010
Vložené video · Volební klip České strany národně sociální

Ohlas nebyl takový, jak jsme si představovali. Ozvalo se nám celkem šest lidí, kteří měli o členství zájem. Jeden student z Ostravy, který nám do Našeho slova poslal dva články. Mladík z Jeseníku, který poté, co zjistil, že je široko daleko jediný - to vzdal. Jeden student VŠ ze Sokolova, který čeká jak to dopadne. Jedna čtyřicetiletá dáma z Kralup, která na domluvenou schůzku na nádraží v Kralupech nepřišla a přestala zvedat telefon


Ozval se ještě jeden mladík, s kterým jsem si dal schůzku na náměstí Míru před kostelem svaté Ludmily. Přišel vysoký, docela pohledný mladý muž se zvláštním, jakoby zamračeným, zkoumavým pohledem a představil se mi: Michal Klusáček

K Mnichovu 1938, poválečnému období a dnešku

26. září 2015 v 22:47 | Vladislav Svoboda na blogu iDnes |  Jiní autoři

Evropa je plná Chamberllainů, ale bohužel nemá žádného Churchilla

Když se 17. prosince 2010 před úřadem vlády proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti upálil šestadvacetiletý prodavač Muhammed Buazízi, nikoho nenapadlo jaké dalekosáhlé důsledky bude mít jeho čin.
Po jeho smrti celonárodní protesty svrhly autoritářskou vládu Zina bin Aliho, který abdikoval a opustil zemi. V následujících týdnech se většinou arabských zemí rozhořely rozsáhlé demonstrace, které v Egyptě vedly k svržení více jak třicetileté vlády Harního Mubaraka, a dál se valily Alžírem, Jordánskem, Bahrajnem, Jemenem, Libyí a Sýrií. V Líbyi, za pomocí Evropy a USA, padl Kadáfí, což po čase vyústilo v občanskou válku. V Sýrii lidé demonstrovali poklidnými demonstracemi (tak jako my v roce 1989). Žádali ukončení padesátiletého vládnutí strany Baas a rezignaci Bašára al-Asada, který na počátku protestů slíbil
article_photo
reformy, ale kromě zrušení výjimečného stavu, který v zemi platil od nástupu Baas k moci v roce 1963 - nic neplnil. Naopak na demonstranty poslal vládní jednotky, které během pěti měsíců zabily víc jak 1600 lidí.
Bohužel situace využily i jiné organizace, především islamistické, povětšinou podporované z Kataru, Saúdské Arábie i Turecka, a v Sýrii vznikla nepřehledná situace, kdy se bojuje nejenom proti Asadovi, ale často i mezi sebou.
Irák opouští americká armáda a nechává tam mocenské vakuum, které velmi rychle využívá Al-Káida v Iráku a transformuje se do organizace Islámský stát v Iráku a Levantě - ISIL. Rychle dobývá sever Iráku a proniká do rozvrácené Sýrie, nese sebou zmar a barbarství. Jen během útoku na Jezídy zabili přes pět set jejich příslušníků, přitom některé pohřbili zaživa a zajali stovky žen, které drží jako otrokyně.
article_photo
Výsledkem byl další masový exodus obyvatel do sousedních zemí, především Turecka, kde živoří v stanových táborech ve statisících. K ISIL se časem přihlásila část libyjských rebelů, která ovládá město Derva a okolí, které nazvali provincií Barka. To samé se stalo v Jemenu, proto se Saudská Arábie rozhodla k zásahu. Na sociální síti Twitter ISIL zveřejnila mapu, podle které chce Islámský stát ovládnout severní Afriku, Blízký východ, Španělsko, Balkán, Krym, Kavkaz a část Indie.
A co dělá Evropa? Posílá miliardy na humanitární pomoc do přelidněných uprchlických táborů, kde se i přes značnou pomoc nedá žít. V prvních dvou třech letech odcházelo do Evropy minimum uprchlíků. Věřili, že boje brzy skončí. Skrytě doufali, že se do uklidnění situace zapojí USA a Evropa. Nestalo se tak. Některé rodiny tak žijí už čtyři roky, a pomalu zjišťují, že návrat domů, ač rozbombardovaných, se vzdaluje. Ke všemu se v Turecku obnovil konflikt mezi tureckou armádou a kurdskými rebely, a Libanon zpřísnil pravidla pro pobyt milionů Syřanů. Co dál? To si začalo říkat čím dál víc uprchlíků. Máme čekat? Jak dlouho? Někteří se vzpomenou, jak dopadli palestinští uprchlíci, které některé sousední státy, jako Jordánsko v roce 1970, vyhnali ze země; a nebo je zmasakroval, tak jak to udělaly křesťanské milice v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatila v roce 1982. Pak stačí šeptanda, o tom jak se některý z bratranců, sousedů dobře uchytil v Evropě, která se lavinovitě šíří uprchlickými tábory,
article_photo
které se stále víc a víc plní, až se to dostane k uchu lidí, kteří zavětří dobrý byznys; zvláště když zjistí, že někteří jsou za cestu ochotní zaplatit vším co mají. A dají se do pohybu, a jako lavina, která je z počátku malou koulí, na kterou se nabaluje další a další, až se s ní stane smrtelná lavina. se valí do Evropy. A Evropa, jak se zdá netuší, že je v ohrožení, diskutuje a nečiní.
Nečiní už dlouhá léta, a ani barbarský režim Islámského státu ji nepohne k činnosti. Naivně se domnívá, že všechno zvládnou peníze. Prozatím to vycházelo. Sociálními dávkami umlčela ty, co se při představě slova práce, zděšeně oklepou. Dávají peníze na vzdělání v rozvojovém světě, ale že tito vzdělaní lidé nemají šanci ve své zemi najít práci, protože tam žádná není, už ji nevzrušuje. A práce není taky proto, že jejich výrobky, často levnější než evropské, nemají přístup na evropský trh, zatímco Evropa je nutí kupovat své zboží, které je často předražené.
Evropa totiž zpohodlněla a zapomněla bojovat. Jejich mini armády s minimálním rozpočtem, aby nerozčílila své blahobytné voliče, se především, jako v obou světových válkách, spoléhají, že horké kaštany bude za ně tahat USA. Má to v krvi. Ne nadarmo podepsali Mnichovskou dohodu a Neville Chamberllain
article_photo
při příletu do Londýna rozesmátě nadšeně mával smlouvou a vykřikoval, že přivezl "mír". Jeho mír stál lidstvo padesát milionů mrtvých. Nyní, na prahu Evropy, Blíž, než si chceme připustit, se objevil další barbarský režim, a novodobý Chamberllianové mávají papíry plná slibů, jak zuboženým vylepší jejich stany a školy, aby se děti měli kde učit. Možná, že se budouučit o obou světových válkách, které vypukly ve "vzdělané" Evropě, či o nacismu a komunismu, další to evropský dar světu, který přinesl kolem sto milionů mrtvých. O režimech které jsou daleko hrůznější než co doposud předvedl Islámský stát.
Přesto až nepochopitelně uprchlíci k Evropě vzhlížejí jako k své záchraně. Ale ta nepřichází, protože zasáhnout proti Islámskému státu dokážou pouze letecky a to jediný evropský stát - Velká Británie; což působí jako píchání párátkem slona. Ale některé jiné evropské státy dokáží "urputně" chránit hranice. Například Česká republika je "schopna" poslat na hranice celých 900 vojáků, kteří určitě hranice, před ženami a dětmi, ochrání. A nebo dokáže poslat dva a půl tisíce vojáků vybudovat na maďarských hranicích záchytné centrum pro uprchlíky.
Naštěstí máme zde uvědomělé občany, kteří na náměstí protestují a vyhrožují šibenicemi, nebo blokují hraniční přechod. A objevují se už zapomenutí a bezvýznamní politici jako je Jana Volfová, Karel Janko a novodobý samuraj Tomio Okamura, apoštol přímé demokracie, v jehož žilách koluje krev japonského militarismu, který má na svědomí ty nejbrutálnější činy proti lidskosti. I v naších žilách pulzuje krev, krev kolektivní viny. Tu jsme použili už v roce 1945, kdy jsme v rámci této viny odsunuli, v některých případech krvavě vyhnali, sudetské Němce. Jejich vesnice vyrabovali, zničili tak, že po některých zůstala jenom tráva. Ani Kartágo Římané nesrovnali se zemí tak důkladně jako my některé vesnice v pohraničí. Nedávno jsem jel vlakem z Děčína do Šluknova. Když jsem přijížděl k nádraží viděl jsem ruiny továren. Když jsem vystoupil, spatřil jsem opuštěnou budovu kina. Míjel jsem Úřad práce, a spatřil rozbitá okna Sokola; u náměstí vybydlené zničené domy a rozpadající se pivovar.
article_photo
A když jsem došel do kdysi proslaveného Karlova údolí, mé srdce nad tou spouští zaplakalo. A aby toho nebylo málo, tak jsem po příjezdu do Prahy potkal v metru "velkého Čecha". Byl neoholen, trochu špinav, v ruce nedopitou láhev významné české značky Láhváč a na vycházející mladou hezkou muslimku, ovládající tři jazyky s šátkem na hlavě, opilecky řval: "Muslimská sv.ně!" Tím dával nahlas svou intelektuální převahu.
Někteří ze spoluobčanů vykřikují něco ve smyslu, že naši lidé odcházeli, aby bojovali proti okupantům, zatímco tito mladí lidé jdou za "lepším". Zapomněli, že se vždy jednalo o pár tisícovek lidí, kterými se ti, co zůstali za pecí - což byla drtivá většina národa, tak rádi chlubí. A ti co odcházeli v šedesátých až devadesátých letech byli v drtivé většině 99,9 procent ekonomičtí emigranti.
Nyní máme další kolektivní vinu: muslimy. Muslimů je přes 1,5 miliardy. Ale podle našich bojovníků jsou všichni vinni. Jsou to teroristi. Ale nějak se zapomíná, že Evropa byla plná "teroristů", z jejichž činnosti čerpá i Islámský stát. Kdo si dnes vzpomene na italské Rudé brigády, které prováděly teroristické útoky po celých dvacet let. Zavraždili ministerského předsedu Alda Mora,
article_photo
a Boloňský masakr (útok na rychlík) měl na svědomí 85 mrtvých a dvě stě zraněných. Pozadu nezůstávali další. Kdo si vzpomene na baskickou Baskicko a jeho svoboda (ETA) a jejich atentáty. Pozadu nezůstala ani Frakce Rudé armády (RAF), známější pod jménem skupina Baader - Menshofová, která měla na svědomí desítky teroristických útoků, či Irská republikánská armáda (IRA). To nebyli muslimové ani marťani, ale Evropané. Na ty si už nikdo nevzpomene. Je to přece tak "dávno". I když jak se dozvídáme z tisku, i u nás, v klidném vzorném Česku se připravoval teroristický útok na vlak.
Značná část uprchlíků, kteří s takovou nadějí vzhlíží k Evropě, nakonec bude zklamána. Někteří se nikdy nenaučí místní jazyk. Někteří zjistí, že se s tamější kulturou nikdy neztotožní, a budou hledat místa, kde žijí ti, kteří vyznávají stejnou kulturu. Vzniknou ghetta, protože se nemají kam vrátit. Děti si rychle přizpůsobí a až jednou nastane doba, kdy by se mohli vrátit, už nebudou chtít, u rodičů nastane v podstatě neřešitelné dilema. I když i zde může nastat problém, pokud některé děti budou terčem šikany či posměchu, začnou tuto společnost nenávidět, a pak stačí přijít náhončí islámu a má dalšího zarputilého bojovníka.
Jakoby všichni "velcí bojovníci" zapomněli na slova Winstona Churchilla: "Nikdy, neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepodejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele."
Ano, pokud nechceme bojovat a zničit Islámský stát a ustupujeme, tak v rámci dobrého mravu přijměme zodpovědnost za uprchlíky. A proto ty, kteří tak zoufale proti nim bojují, vyzývám, aby stejně urputně či spíše urputněji bojovali za to , aby Evropa zlikvidovala důvod exodu: Islámský stát!
Jinak jednou přijde na další slova Winstona Churchilla: "Nemohu vám slíbit víc než krev, dřinu, slzy a pot!"
Nyní nezbývá než si položit otázku: "Jsou Evropani schopni toto podstoupit?!"
Myslím, že ne.

Kdo touží po návratu do sféry ruského vlivu?

25. září 2015 v 21:55 | Bohumil Doležal na ČT 24 a v Parlamentních listech |  Jiní autoři

Vláda se sklonila před EU, aby se nemusela klanět Rusku, míní politolog Doležal

23. 9. 2015 19:01 Politolog Bohumil Doležal zavítal do středečního Interview ČT24 a hovořil o uprchlických kvótách. Podle jeho názoru nám byly kvóty nadiktovány a česká diplomacie neměla mnoho manévrovacího prostoru. V konečném důsledku je to totiž o tom, zda potáhneme s EU za jeden provaz, nebo můžeme patřit do ruské sféry vlivu. Jasně se také zastal maďarského premiéra Orbána, byť si tím prý řekl o lynč. Vláda se sklonila před EU, aby se nemusela klanět Rusku, míní politolog Doležal.
Vláda se sklonila před EU, aby se nemusela klanět Rusku, míní politolog Doležal
Foto: repro youtube, tan
Popisek: Bohumil Doležal
"Myslím, že česká diplomacie toho mnoho udělat nemohla a kvóty nám byly nadiktovány. Já souhlasím s tím, že uprchlíkům je třeba pomoci... Ale kvóty byly prosazeny neobvyklým způsobem, kvalifikovanou většinou. Finové se zdrželi, protože s tímto postupem nesouhlasili," podotkl hned v úvodu Doležal. Toto rozhodnutí ale bude citlivé pro vnitropolitickou situaci. Řada lidí má dnes dojem, že máme na výběr mezi EU a suverénním fungováním mimo EU. "Ale to není pravda, my máme na výběr mezi EU a pádem do ruské sféry vlivu," varoval host s tím, že ta druhá varianta je děsivá a politolog proto chápe postoj, který nakonec vláda zaujala. Ve vysílání pronesl pár slov také státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, který znovu a znovu zdůrazňoval, že kvóty fungovat nebudou, protože EU neví, jak udržet uprchlíky tam, kde jim bude řečeno, a jak vracet ty, kteří budou v azylovém řízení odmítnuti. Ujišťoval ovšem také, že Česká republika bude mít právo veta v otázce, zda na svém území přijme toho či onoho občana. Politolog Bohumil Doležal dal Prouzovi v zásadě za pravdu. Nikdo neví, jak udržíte uprchlíky tam, kde jim bude nařízeno zůstat. "Tady se přitom všichni sesypali na Maďarsko, které se aspoň trochu snažilo chránit schengenský prostor," podotkl politolog. "Ale souhlasit dnes s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, tím si tady dnes říkáte o lynč," doplnil.

Něco málo z historie ČSNS – Část 119

24. září 2015 v 19:41 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Výměna legitimací

Přestože jsme se zmítali mezi nadějí a zmarem, pokračovali jsme dál. Nechal jsem vytisknout nové legitimace a nové známky. Z Libereckého kraje, kde nebylo jasné, kdo je kdo, přišla prosba, jestli by za naší stranu nemohl do Evropského parlamentu kandidovat pan Joukl. Byl to trochu zvláštní svéráz. Jeho jediným problémem bylo, aby si nikdo z cizinců nemohl koupit českou půdu. Jako kdyby si ji snad mohl někam odvézt. Přitom stačilo, aby si zájemce o půdu udělal živnostenský list, a jako živnostník si ji koupil. Osobně jsem jeho kandidaturou nebyl nadšen. No, ale budiž.
Ironií je, že Joukl který za ČSNS kandidoval jako jediný kandidát, získal 791 hlasů, což mu (nebo nám) vyneslo 0,03%. Kandidovala i ČSNS 2005. Na kandidátce měla 25 jmen a získala 3 369 hlasů a 0,13%. Když to přepočtete na jednoho kandidáta vychází vám, že na jednoho připadalo 135 hlasů. Přitom kvůli naší "drzosti", že kandidujeme taky do EP, se chtěl v suterénu domu, kde bydlel Viktor Trkal a byla tam kopírka z majetku ČSNS, Bohdan Babinec prát s Jardou Rovným. Naštěstí vášně ochladly. Nevím, jak by pan Babinec dopadl, s ohledem na to, že Jaroslav Rovný za mlada patřil mezi nadějné boxery.

V říjnu jsme já, Jaroslav Rovný a David Khol udělali spanilou jízdu po Libereckém kraji. Nejdřív jsem navštívili Růženu Krásnou, která byla návštěvou tak nadšená, že nás ani po dvou hodinách nechtěla pustit pryč. Poté jsme navštívili Jůnu a s ním i Honzoviče. Bohužel Vladimíra Dvořáka jsme z důvodu jeho nemoci nemohli navštívit. Škoda, bylo by to zajímavé, a asi bych se něco dozvěděl.
Ale přece jenom jsem získal nějaké informace. Asi měsíc po smrti Blanky Březinové - Kahánkové, mi její dcery předaly obrovskou bednu s knihami a dokumenty. A protože jsme stále usilovali o naše stránky, a Cypra nám nevycházel v ústrety, získali jsme stránky od Šorejse, kterého jsme navštívili v Újezdu nad Lesy.

Tehdy začala má cesta archivy. Nejdřív jsem začal zpracovávat pro naše stránky historii strany, poté jsem šel do hloubky.

Rok 2010 jakoby stranu nabudil a nastartoval. V lednu nás navštívili pánové z ČSNS 2005 Karel Janko, Přemysl Votava a Bohdan Babinec. Chtěli po nás, abychom šli do parlamentních voleb pod hlavičkou ČSNS 2005.
Byla to dost vzrušená debata, ale nakonec jsme se dohodli, že ČSNS půjde v Karlovarském kraji, případně v jihočeském kraji. A oni ve Středočeském kraji, Plzeňském kraji a Jihomoravském kraji.

V březnu jsme konečně uspořádali celostátní konferenci, na které jsem změnili Stanovy tak, aby odpovídaly skutečnému stavu, a zároveň jsme odsouhlasili program strany. V té době se nám taky podařilo zprovoznit naše internetové stránky, na kterých začalo vycházet Naše slovo, kam jsem z počátku psal já a David Khol.

Blížily se parlamentní volby 2010. Napsal jsem scénář hlavního volebního klipu, který jsme za pomocí hocha, který chodil s dcerou Jiřího Vazače a pracoval v České televizi, natočili na Vyšehradě u fiktivního hrobu Milady Horákové.

Když jsem za ním přišel do ČT, aby se naše dílo, které mi ozvučil jeden známý v Mnichovicích, dali na pásku, aby se klip mohl do ČT odevzdat, stal jsem se svědkem nečekané reakce jednoho mladíka, který měl materiál upravit. Vyběhl na chodbu a začal mi nadávat do nácků. Chvíli trvalo, než pochopil, že nejsme žádná Národní či jiná nacionalistická strana.


Dnes po excesech Michala Klusáčka a Karla Janka bych už to těžko vysvětloval.

Něco málo z historie ČSNS – Část 118

22. září 2015 v 17:06 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Dobříkov - 110 výročí založení ČSNS

Měsíční intenzita zasedání ÚR, které bylo samozřejmě prozatím necelé, překvapivě vyústila po pár měsících ve velmi slušnou oslavu 110. výročí vzniku strany v Dobříkově, kam se sjelo dne 14. 4. 2007 i hodně nečlenů strany (např. Kühnel, Hemerka, manželé Lebduškovi a další).
To, že jsme se dohromady dali v podstatě v listopadu 2006, je možné označit zázrak. Zázrak, kterého se zúčastnil starosta Dobříkova pan Svatoš; vnučka Václava Klofáče paní Milena Kolářová, která v tomto roce oslavila své 95 narozeniny a doufám, že je stále mezi námi; zástupce KAN pan Holba; novináři z Práva a ČTK a dokonce televize ČT 24, která natočila nejenom momentky ze slavnostního zasedání, ale požádala Jardu Rovného o rozhovor.
Dojmy z celé akce byly velmi pozitivní, což asi způsobilo, že na další jednání v restauraci Na Rybárně nás navštívili i zástupci ČSNS 2005 Janko, Pondělíček, Babinec a i Jaroslav Skopal. Ale s odstupem času se dá říci, že od té doby se začala účast na ÚR snižovat a někteří z lidí začali odpadávat. Postupně odešla Hana Dostálová, která na ÚR chodila především proto, aby se mohla sejít s Janem Vodoušem, protože mezi nimi byly nevyrovnané nějaké finanční závazky. Jaroslav Mašek z Libereckého kraje zemřel. Červinku, se díky bohu, podařilo od dalších návštěv odradit. Trkal postupně se Skalníkem také přestali docházet. Jako posila se objevil David Khol, ale po čase, značně rozladěn, také odešel a strana se začala točit v kruhu. Účast začala klesat.
Vrcholem bylo zasedání v červnu 2008, jehož jsme se zúčastnili tři členové. A jeho vyvrcholením byla oslava výročí E. Beneše v Sezimově Ústí, kterého jsem se zúčastnil pouze já a Jaroslav Rovný. Tehdy jsem začal pochybovat, jestli je možné stranu zachránit. Naštěstí se to nestalo.

Legenda k obrázkům:
Obr.1 Zleva jsou předseda KAN Pavel Holba, Jaroslav Fišer, Jaroslav Rovný, vnučka Václava Klofáče paní Milena Kolářová, Vladislav Svoboda, a Jiří Svatoš, starosta Dobříkova, vpředu kameraman ČT 24, redaktorka Práva a redaktor ČTK.
Obr.2 Hovoří Jaroslav Rovný
Obr.3 Hovoří vnučka Václava Klofáče paní Milena Kolářová

Jak se prosazuje ideologie

21. září 2015 v 14:03 | Vlastimil Podracký na bigblogeru Lidovek |  Jiní autoři

Ideologický kosmopolitismus

včera 18:33
Každá ideologie se snaží nepřirozenými způsoby a proti přirozenému vývoji prosadit svoji verzi společnosti. Lze pozorovat dobře míněnou a pokrok přinášející propojenost, závislost, smíšenou identitu, mezinárodní manželství, sociální sítě, internacionální kulturu, cestování apod. jako přirozený proces, který nelze odmítat, nelze zastavit a jehož výhody nelze přehlížet, pokud se z nich neudělá ideologie a vnucování. Totéž lze říci i o přirozeném přistěhovalectví přizpůsobivých lidí z východu, pokud se nezačnou vnucovat nepřizpůsobiví migranti na základě nějaké metody, nějakého plánu.
Chování metodologických kosmopolitů
Metodologický kosmopolitismus (viz 5) má plán. Je to snaha likvidovat národy tak jako komunisté chtěli likvidovat třídy. Od Listopadového převratu jsme byli konfrontováni s tímto myšlením více či méně silným, přesto jsme měli vždy dosti svobody, abychom se tomu mohli bránit přes všechno vnucování a subverzi kosmopolitů. Jenže kosmopolité už vychovali mladé lidi ke svému obrazu, propojenost se světem k tomu přispívá. Další skupina je závislá na různých západních organizacích, na evropských fondech v kultuře a vědě. Mnozí kosmopolitní teorii pouze redukovaně sdílejí, aniž by věděli, o co vlastně v podstatě jde. Sdělovací prostředky jen omezeně se tomu staví a jak vidíme, těžce brání svoji nezávislost.
Někdy jsme konfrontováni s myšlením, které, nám straším, připomíná komunisty. Ideologický kosmopolita se pozná obvykle tím, že začne mluvit o "nacionalismu" a považovat za něj pragmatické upřednostňování domácích zájmů, snahu o zachování národního jazyka a kultury, podporu domácích podnikatelů, odpor k přijímání "vnucených" migrantů, zdanění zisků mezinárodních korporací. To dokazuje, že takový kosmopolita "uniká" přirozeným povinnostem ke společenstvu, které jej zplodilo a vychovalo, "odloučil" se od přirozeného principu domova, slouží ideologii. Najednou jsou slyšet komunistická slova: "nesmíme dopustit projevy xenofobie", "sdělovací prostředky nesmí zobrazovat mladé muže migranty, ale jen rodiny s dětmi (kterých je ovšem menšina); musí tvrdit, že to jsou ti nejchudší, nikoliv střední třída, která má peníze", "musíme trestat projevy nacismu, xenofobie a rasismu a nedovolit jim přístup ke sdělovacím prostředkům", "musíme zakázat xenofobní weby" atd. Ideologické chování známé od komunistů nebo ze středověku je evidentní: Neodpovídají na otázky, jenom kážou, propagují a zakřikují oponenty, zatím jen dehonestují a osobně napadají, ale už začínají i vyhrožovat. Už se netají likvidací svobody slova, přitom si ponechávají, aby sami určili významy slov a ideové vysvětlení osobního chování. Už se netají, jako dříve, svými totalitními metodami. Dokonce už se projevují jejich vyjádření na adresu vlády a prezidenta, ale to ne jen normální kritikou, ale komunistickými slovy: "nesmíme připustit takové jednání našich představitelů". Jak nepřipustit jednání zvolených orgánů? Tyto orgány byly zvoleny lidem. Není to trochu divné z úst údajných demokratů?
Co chtějí metodologičtí kosmopolité?
Je to v podstatě boj o zničení národních států. Státy mají v nějaké formě zůstat, ale ztratit národní charakter, stát se kosmopolitními (viz 5 ). Jak vytvořit kosmopolitní stát? V podstatě je to nesmysl, národ je přirozené společenstvo (viz 1), které se vyvinulo vývojem, národní sounáležitost vytvořila celou evropskou civilizaci. Lidé pracovali v produktivním prostředí shodně myslících lidí, ve kterém se mohli na sebe spolehnout, vzájemně věděli, co mohou jeden od druhého očekávat, věděli jak se domluvit, interpersonální vztahy byly vyjasněné, zločinné projevy byly zřetelné a právo hájilo určité ideály. Vývojem vznikla určitá tolerance k náboženstvím, která nenarušovala normální běh života a hleděla si svého počínání pouze v soukromé sféře. Pokud se vyskytly odlišné menšiny, byly přijaty, když se tomuto normálnímu životu přizpůsobily. Demokracie podpořila toto jednotné prostředí, normální většina občanů vyžadovala shodné chování od politiků. Toto produktivní prostředí evropské civilizace uzavřel ideologický kosmopolitismus, protože končí národní stát a vzniká stát kosmopolitní. Jenže jak vypadá kosmopolitní stát? Není to protimluv?
Kosmopolitní stát musí postupovat proti lidské přirozenosti (viz 3), musí být dirigistický. Opozice musí být potlačena, aby neměla význam a nepůsobila. Opravdová demokracie a nezávislé zdroje moci být nemohou, proto musí být likvidována nezávislá střední třída a větší podnikatelé musí být pod tlakem (budou politicky korektní k mocenskému centru). Nebezpečí je veliké zvláště proto, že za kosmopolitismem stojí mezinárodní kapitál a jím placené mezinárodní organizace, obvykle lidsko-právní, ekologické, charitativní a vůbec různě účelové, ale také orgány EU. Kapitál má takové prostředky, že všechno koupí, ovlivní sdělovací prostředky, bude vyhrožovat přenesením výroby jinam (viz 2). Státy už jsou služkami tohoto kapitálu, jejich slabost vysvítá z nadbíhání kapitálu a zanedbávání jeho nebezpečí. Obrovská síla mezinárodního kapitálu vzniká tím, že neplatí daně ve státě, kde zisky vytváří, ale v domovské zemi, což může být kdekoliv, kde jsou nízké daně nebo jiné důvody (třeba tam žijí akcionáři). Kosmopolitní stát už vzniká, politika už není schopna splňovat reálná přání lidu. Nikoliv proto, že by politici neměli vůli přání lidu splnit, ale prostě nemohou. To není jen o materiálních požadavcích, ale třeba o kvótách na uprchlíky. Tlak zvnějšku je větší než tlak lidu; vůle lidu ztrácí na hodnotě, slábne, stává se zbytečnou (výraz "lid" se stává směšným). To se stále stupňuje, až bude tlak zvnějšku rozhodující, lid proti němu nic nenadělá (může zvolit třeba ty nejlepší politiky pod sluncem), nezbude než se jen přizpůsobovat (v krajním případě pod hrozbou ekonomických sankcí nebo vojenské intervence).
Demokracie a svoboda budou muset být zachovány jako jakési metodické nástroje kosmopolitního státu, ale ve skutečnosti budou zcela zlikvidovány. Svobodný člověk bude jen bezdomovec, normální ekonomicky závislý člověk bude poslouchat kapitál, svoboda slova bude jen v okrajových médiích, masivní propagace a výchova bude v duchu kosmopolitismu a přidružených ideálů lidských práv, jejichž deformovaný výklad bude mantrou.
Menšiny jsou základním kamenem ideologického kosmopolitismu. Musí se vytvořit dostatečně velké a neustále se musí jejich odlišnost zdůrazňovat, aby se náhodou neasimilovaly. Samozřejmě že některé menšiny jsou přizpůsobivé a problémy s nimi nejsou, proto je zapotřebí vytvořit menšiny nepřizpůsobivé a dělající problémy, neustále podporovat jejich odlišnost a případně národ zevnitř rozkládat, aby menšiny vznikaly. Přirozené projevy odporu domácího obyvatelstva k tomuto chování budou prohlašovány za nepřípustné a trestné. Menšiny tedy budou stále vyžadovat mezinárodní dohled a intervence a tím se bude vládnout zvnějšku za účelem ochrany menšin proti nepoučitelným nacionalistům a xenofobům, proti oněm zlým bývalým kolonialistům a imperialistům, kteří mohou za všechno zlo světa.
Mezi menšiny jsou počítáni také homosexuálové a ženy. Všichni se musí zbavit utlačování. Žen se bude využívat proti mužům, těm zlým chlupatým opicím, které chtějí jen sex a dělají děti. Rodina byla přece vždy doménou mužské nadvlády. Žena byla připoutána k dětem a neměla možnost se svobodně realizovat. To se musí změnit! Rodina je nepřítel kosmopolitního světa, rodinu přece ctili nacionalisté, dokonce nacisté, je to hnízdo xenofobie, protože lidé myslí potom zcela nepřístojně na budoucnost svých dětí, chtějí pro ně zachovat prostor a půdu, nechtějí nechat roztahovat se v zemi problematické a vnitřně nepřátelské migranty. Správný kosmopolita takto myslet nesmí, musí všechno, co vytvořili jeho předkové, dát k disposici "duhové společnosti". Ženy jsou další skupinou využívanou zahraničním mocenským centrem. Ženy se snadněji ovládají, nebojují, přizpůsobí se a revoltu od nich nelze očekávat. Pokud nebudou ženy v symbióze s muži, nelze vlastně žádný odpor postavit, protože ženy vždy muže podporovaly, aby tito mohli bojovat. Muži bez rodin také kromě hédonismu nebudou mít žádný zájem. Ženy se budou "realizovat", domácí obyvatelstvo vymírat a menšiny množit. Konečně bude kam umístit migranty z přelidněného světa.
Tato vize je samozřejmě teprve na začátku, ale její kontury se už rýsují. Diktatura je přirozeným důsledkem kosmopolitní ideologie. V otevřeném světovém prostoru není žádná demokracie, pokud se bude vládnout zvnějšku, demokracie být nemůže. Racionalizace lidské interakce je přirozený princip a většina občanů nepřizpůsobivé lidi pragmaticky vylučuje z kolektivní evidence. Tolerance ve svobodné společnosti se může týkat mnoha věcí (barvy pleti, náboženství vykonávaného mimo veřejný prostor), ale ne těch, které vytvářejí komplikace a rizika. Kdyby zůstal přirozený vývoj, smíšená společnost nevznikne, přizpůsobiví migranti se asimilují, lidé budou odmítat nepřizpůsobivá etnika, mít striktní požadavky na přizpůsobení, pokud nebude akceptováno, nejspíše vznikne uzavření. Nepřizpůsobivé obyvatelstvo se tedy musí vnutit způsobem, který nelze jinak nazvat než násilná agrese, a chránit manipulací: propagandou, lží, dvojím pohledem na trestné činy. Občanská práva tedy nemohou existovat, občanská rovnost je nemyslitelná, občanské svobody musí zaniknout.
Chování kosmopolitů nespojuji s žádnou momentální událostí, je to jednání ideologicky programované a tedy stálé. Ve vztahu k současné uprchlické krizi lze pozorovat, že je určitou příležitostí jejich ideologii prosazovat, což se projevuje snahou o přijímání uprchlíků, nikoliv o řešení nevyžadující přemístění, tedy pomoc na místě.
Boj světových center
Západní mocenské centrum si vzalo za mesianistickou ideologii lidská práva, kterou šíří a zároveň ji má jako nástroj nadvlády nad lidmi podřízených států, v podstatě totéž jako komunisté kdysi šířili myšlenku beztřídní společnosti a zároveň ji používali k nadvládě. Metodicky vládnou hédonismem, lidé mají rozmařilé potřeby, musí stále pracovat, aby na ně vydělali, musí se podřizovat kapitálu a tak vlastně ztrácí svobodu něco samostatně dělat, myslet a žádat.
Jenže mocenských center je na světě více a mají různé ideály. Muslimové mají také svoje, částečně jsou jistě domluveni se západním centrem, částečně se proti němu staví podporou islamistů. To vnáší nesoulad do světového dění. Dalším centrem je Rusko, Čína, Indie a mnoho dalších menších poměrně nezávislých center. My jsme podlehli tomu západnímu, ale to nemusí být navždy. Co se stane, když třeba Číňané budou mít mocenskou převahu v našem státě? Budou tvořit opozici západnímu mocenskému centru? Možná bude nějaká příležitost manévrovat mezi centry. Podívejme se, jak se snaží manévrovat Němci: opět je na stole dohoda o plynovodu přes Baltské moře z Ruska, tak nepříjemná západnímu mocenskému centru. Merkelová byla několikrát v Číně, propagační cesty našeho prezidenta nejsou tedy vedle toho nic velkolepého. Určitě je to způsob jak držet mocenské centrum, které nás ovládá, na uzdě. Jenže i to je riskantní, nevíme, jaké podmínky mají Číňané. Ale lidská práva to asi nejsou.
Literatura:
1/ Vlastimil Podracký: Nadčasový humanismus - Marek Belza 2013
2/ Joseph E. Stiglitz: Korporace tajně uchvacují moc - časopis Ekonom 4 - 2015
3/ Jiří Fuchs: Dvě kapitoly z etiky - časopis Distance 4/2015
4/ Ulrich Beck: Riziková společnost, Sociologické nakladatelství 2011
5/ Ulrich Beck: Moc a protiváha moci v globálním věku, Sociologické nakladatelství 2007

Vlastimil Podracký

Nastoupí Julie Timošenková na post v Hondurasu?

19. září 2015 v 18:36 | Převzato z EAD |  Jiní autoři

Z odkazu Alexandra Mitrofanova na 61 let starou událost až po jednu aktualitu z Ukrajiny

Před 61 lety SSSR zkoušel jaderný výbuch na vlastních občanech. Přihlížel mj. Ludvík Svoboda. Strašné čtení. RJ.

19 сентября 2015
13:53

Украинцы массово голосуют за отправку Тимошенко в Гондурас

Facebook1
ВКонтакте3
Twitter
Класс
Google+
Размещенную на сайте президента Украины Петра Порошенко петицию о назначении Юлии Тимошенко послом в Гондурасе по состоянию на 11:30 мск субботы, 19 сентября, подписали свыше 16 тысяч украинцев.
Для того, чтобы поданное четыре дня назад ходатайство о предоставлении новой должности бывшему премьер-министру рассмотрел глава государства, петиция должна набрать не менее 25 тысяч подписей. Для этого, согласно закону, есть еще почти три месяца.
Автор ходатайства отмечает, что Тимошенко, возглавляющая партию «Батькивщина», обладает «большим управленческим опытом» и знаниями, необходимыми на дипломатической работе.
Петиция об отправке Тимошенко в Гондурас была зарегистрирована на сайте Порошенко через две недели после появления информации о том, что бывший премьер может быть заинтересована в кресле нынешнего руководителя правительства Арсения Яценюка. Сама лидер «Батькивщины» критически высказывалась о работе кабинета министров и, в частности, советовалапоменять нынешних министров на «людей, которые имеют достоинство, мораль, честь и интеллект».
Тимошенко руководила правительством Украины с 2007 по 2010 год. Против нее было возбуждено уголовное дело, и в октябре 2011 года Печерский суд Киева признал Тимошенко виновной в превышении должностных полномочий при заключении в январе 2009 года соглашений с Россией о поставках и транзите газа. Ее приговорили к семи годам заключения. После насильственной смены власти на Украине в феврале 2014 года Тимошенко освободили. В апреле того же года Верховный суд Украины принял решениезакрыть «газовое дело» в отношении бывшего премьера.
На парламентских выборах 26 октября 2014-го возглавляемая Тимошенко партия «Батькивщина» набрала немногим более 5 процентов голосов и попала в Раду. В ноябре «Батькивщина» присоединилась к парламентской коалиции, куда также вошли Блок Петра Порошенко, «Народный фронт», «Самопомощь» и Радикальная партия Олега Ляшко.
Постоянный адрес новости: eadaily.com/news/2015/09/19/ukraincy-massovo-golosuyut-za-otpravku-timoshenko-v-gonduras
Опубликовано 19.09.2015 в 13:53

Něco málo z historie ČSNS – Část 117

18. září 2015 v 22:08 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Nazpět v ČSNS

V té době, jak jsem se už zmínil, jsem pracoval v Makru ve Stodůlkách, kde se občas zastavoval Jaroslav Rovný. Neznal mě, ale já jeho už z doby v NSS, když jsem se u něho zastavil jako doprovod Blanky Březinové v jeho restauraci v Nejdku. Při jedné z jeho návštěv Makra jsem ho oslovil a chvíli diskutoval o situaci v ČSNS 2005. Než jsem z ČSNS 2005 odešel, párkrát jsme spolu mluvili a shodli jsme se ve většině názorů. V té době jsem taky zjistil, že v Jihočeském kraji nadále vyvíjí svou činnost jihočeská organizace, zvláště Jaroslav Fišer, který vedl jejich internetové stránky.
Kontaktoval jsem Jardu Fišera, a někdy v září jsem s Jardou Rovným přijel na zasedání jejich KR. Pak jsme začali zjišťovat, kdo všechno nepřešel do ČSNS 2005 a na 4. listopad jsme svolali jednání do restaurace Landronka na Praze 5, kde bydlel Jiří Vazač. Sešlo se nás tam 11 lidí ze sedmi krajů.
Přijel i Fejfar, který nejspíš přijel jen zkoumat situaci, protože po dvou schůzkách se už neobjevil. Další z účastníků setkání byl pan Ervín Červinka, který jezdil na zasedání ÚR se svým malým synem. Jeho snem bylo, aby TATRA začala opět vyrábět šestsettřinácku a prosazoval financování strany na principu, že každý člen strany bude zároveň obchodníkem, který bude nabízet a prodávat určitý druh zboží. Byl to další, a ne poslední, z řady pošuků, který se ve straně objevil. A všichni si hlasitě oddechli, když už konečně pochopil, že není žádoucí.
Po tomto zasedání, jsem svolal s lidmi, kteří se mi ozvali, schůzku v restauraci U Holanů. Přišlo deset lidí, z toho jedna, Vlasta Fricová přijela až z Příbrami. Bohužel někteří přišli, nařkli mě, že chci dál tunelovat stranu (Oldřich Provazník) a už se nikdy neobjevili. I další po zjištění, že stav je ještě horší, než si mysleli, se už neobjevili (Stránský, Stehlík). Přesto se nám během pár měsíců podařilo stabilizovat členskou základnu na počtu třinácti lidí, i když někteří byli spíše podporovatelé než činní členové. Například Blanka Březinová vstoupila až poté, co jsem ji odpověděl na otázku: "Kde je Jarda Rovný?...V ČSNS… Tak tam budu taky." Jenomže s ohledem na její boj s rakovinou zůstala až do své smrti mimo. Ironií je, že se na její pohřeb přihnal Karel Janko a přestože si její dcery nepřály žádný proslov, Janko tam hovořil o jejím členství v ČSNS 2005.
Z kontaktů, které jsem měl či získal, jsem se snažil probudit organizace i v jiných krajích. Nejblíž se zdálo, že se oživí Zlín. Získal jsem ke spolupráci dva členy, ale když zjistili, že se k nim nikdo nepřidává, skončili. Jedině se nám na rok podařilo oživit Ústecký kraj, kde Pavel Pražský založil jednu místní organizaci.
Na druhém zasedání se objevil Petrtýl a Hanka Dostálová. Petrtýl už, přes silný zájem, se neobjevil. Za to zůstala Dostálová a dost se aktivně angažovala. Teprve později jsem se dozvěděl proč. Dalším byl Cypra, který měl na starosti internetové stránky. Objevil se především proto, aby získal nějaké finance. Brzy skončil a dodnes drží ve svém vlastnictví tehdejší stránky.

Protože se blížilo výročí 110 let vzniku strany napřeli jsme všechny síly uspořádat důstojné oslavy v Dobříkově, který je natrvalo spojen s jménem Václava Klofáče.
Dokumenty k této části najdete v galerii.