Říjen 2015

Jak si Přerov připomenul 28. říjen 1918 o 97 let později

30. října 2015 v 15:00 | Jaroslav Skopal, Vojtěch Podušel (fota) |  Aktuality

Je to stále svátek číslo 1

Uctít tento státní svátek přišli na náměstí T. G. Masaryka v Přerově mj. Jitka Seitlová, senátorka, Radovan Rašťák, náměstek krajského hejtmana, Vladimír Puchalský, primátor města Přerova, Vladimír Hučín a František Přeslička z Konfederace politických vězňů, Jiří Lapáček, zastupitel Přerova a představitel Čsl. obce legionářské, Vladimír Tabery, starosta T.J. Sokol Přerov a další představitelé Svazu letců, Českého svazu bojovníků za svobodu, Vojenského sdružení rehabilitovaných AČR a Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy.
Lesk celé slavnosti dodali příznivci vojenské historie v dobových uniformách a krojovaní sokolové se třemi historickými prapory. Vypomohli i vojáci z nedaleké lipnické posádky. Příznivé slunečné a teplé počasí přilákalo na náměstí poněkud více občanů než v jiné roky. Primátor V. Puchalský v jediném slavnostním projevu se soustředil na odkaz prvého prezidenta T. G. Masaryka. Vložil do něj i několik svých osobních vzpomínek z dětství, kdy už se tolik o Masarykovi záměrně nemluvilo. Nesmíme zapomenout ani na účast dechové hudby složené z mládeže, která je odchovávána v Základní umělecké škole v Přerově, neboť právě ta zahrála i českou hymnu na závěr hlavní části vzpomínkových oslav. Následoval pěší přesun na asi 250 metrů vzdálené historické místo Přerova v ulici Na Marku, kde slavnost pokračovala položením kytic k památníku přerovského legionáře Jana Gayera, krátkým uváděcím projevem Jiřího Lapáčka a závěrečnou vojenskou večerkou, kterou na trubku bezchybně zahrál mladý hudebník v historické vojenské uniformě.
Účastníci oslavy se rozcházeli s úsměvy na tváři a s pocitem smysluplně stráveného svátečního dopoledne.

Pan Vojtěch Podušel zdokumentoval celou akci ve svém fotografickém seriálu, který najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 138

28. října 2015 v 19:57 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

(Ne) Závěr

Devátého dubna jsem zveřejnil první část Něco málo z historie ČSNS. Nyní, po více jak půlroce, v den výročí vzniku ČSR, na kterém se významně podíleli i členové ČSNS, "končím". Ale jak je vidět z nadpisu, je zde jistá pochybnost. Je to dáno tím, že jsem nezveřejnil asi osmdesát nejdůležitějších dokumentů. Dokumentů které můžou zásadním způsobem změnit situaci ČSNS. Zveřejním je, až nastane ta správná doba. Proto je v závorce ne.

Dále chci upozornit některé čtenáře, že když podáte prst ďáblovi, vezme si celou vaši duši a tu otiskne na nepopsaný papír a můžete ho sebe víc prosit o "o přísně konspirační způsob", nic to nezmění. A váš otisk může ležet dlouhá léta netknut v pekle, až se jednou otevře nebeská brána a paprsek na vaši otisk duše posvítí, a pravda, povětšinou ne moc hezká, vyjde na povrch.

Říká se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Proto nemíním komentovat různé, povětšinou neznalé, ohlasy. A doufám, jak se mi dostalo rady, že přijde doba, kdy se udělá tlustá čára a ČSNS začne tak jako v roce 1897 - od nuly. Tak, jak jsem se nakonec dočkal, že komunisté šli od válu, věřím že se dočkám znovuvzkříšení ČSNS.

Na závěr, chci poděkovat Jaroslavovi Skopalovi, který trpělivě zveřejňoval mé blogy a velmi často dodával fotografie ze svého bohatého archivu.

Zpráva národním socialistům

27. října 2015 v 15:02 | Jaroslav Král |  Jiní autoři

Národní socialisté k výročí Československé republiky

Nazdar všichni,

podávám zprávu současným i bývalým národním socialistům o akci k výročí ČSR:

1. V době, kdy stále častěji dochází k pokusům zásadním způsobem přepisovat naši národní minulost, zpochybňovat pokrokové tradice Československé republiky a úlohu 2. prezidenta dr. Edvarda Beneše, jsme se rozhodli připomenout si výročí vzniku Československé republiky právě návštěvou Sezimova Ústí, jakožto místa posledního odpočinku prezidenta republiky a místopředsedy nár. soc. strany E.Beneše.
2. Akce, která se konala v neděli 25. října 2015 pod hlavičkou Národní akademie, se zúčastnilo celkem 33 účastníků, a to především z řad členů strany Národní socialisté - LEV21, která pro účastníky vypravila autobus z Prahy, účastnili se jí však i někteří členové České strany národně sociální a České strany národně socialistické 2005 z Jihočeského kraje a několik členů České obce sokolské.
3. Po exkurzi ve vile Hany a Edvarda Benešových s odbornou průvodkyní jsme v zahradě vily na pahorku zvaném Kazatelna (podle legendy z tohoto místa kázal Mistr Jan Hus) u pomníku prezidenta E.Beneše (je zde pochován i se svojí chotí Hanou) položili květiny v barvách československé a české státní vlajky.
4. Pietnímu aktu předcházela česká hymna, kterou na své dudy zahrál bratr Ivan Fabián, předseda MO Svobodná Blata z ČSNS 2005. Předseda strany NS-LEV21 bratr Petr Michek ve svém vystoupení mj. zdůraznil, že také strany, stejně jako státy, se udržují těmi idejemi, z nichž vznikly. Být dnes národním socialistou je otázkou především životního postoje a projevem spoluodpovědnosti za naši vlast, v níž žijí a budou žít naše děti. V tomto smyslu navazujeme na dílo našich předchůdců, prezidentů T.G.M. a E. Beneše, kteří budovali Československou republiku. Místopředseda NS-LEV 21 bratr Jaroslav Král pak následně připomněl také úlohu E. Beneše jako místopředsedy nár. soc. strany. Se zdravicí poté vystoupil pan Radoslav Štědroň, předseda Strany státu přímé demokracie - Strany práce z Ostravy.

5. Po pozdním obědě v nedalekém Táboře jsme se rozjeli do svých domovů s pocitem, že naše připomenutí si výročí vzniku Československé republiky bylo skutečně důstojné.

S bratrským pozdravem!
Jaroslav Král

Něco málo z historie ČSNS - Část 137

27. října 2015 v 14:50 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Národní nebo nacionální?

Vývoj posledních deseti letech ukázal, že ve straně převládl silný nacionální směr. Nedá se to přímo aplikovat na ČSNS, ale spíše na členy z této strany pocházející, kteří především přešli do ČSNS 2005 a pak do NS - Levice 21. století. Zajímavostí je, že se především soustředili do pražských organizací. Zdá se, že si popletli strany. Spletli si Českou stranu národně sociální (případně národně socialistickou) s Československou národní demokracií, která se vyznačovala a vyznačuje vypjatým českým nacionalismem. Zvláště po roce 1934, kdy uzavřela dohodu s Národní ligou a Národní frontou a společně vytvořili Národní sjednocení. Jejím předsedou byl Karel Kramář, který propagoval myšlenku novoslovanství, která prosazovala myšlenku Slovanské federace, v jejímž čele by stál ruský car. Na Kramářovo myšlení měla jistě vliv jeho ruská žena Naděžda Nikolajevna Abrikosová.
Tento problém je zvlášť vidět na guru české nacionalistické scény Janu Skácelovi, který měl rodiče, z níž jeden byl v ČSNS a druhý v Československé národní demokracii.
Tento směr má vliv na myšlení i jiných členů - Jiřího Pondělíčka, Viktora Tikalova, Přemysla Votavy a dalších.
Jak jinak si vysvětlit dopis k narozeninám Putinovi který mu poslali v roce 2015! Vypadá to, že se pánové zastavili v knihovně, požádali o Rudé právo z padesátých či dalších let a text opsali. Pouze změnili jméno. Místo Stalina, Chruščova, Brežněva, Podgorného, Kosigina dalších velkých Rusů, dali jméno Putin. Přitom Přemysl Votava byl po roce 1968 členem Československo-sovětského přátelství. A to v době, kdy jsme byli Sovětským svazem (Ruskem) okupování. Z mého pohledu je třeba tuto organizaci postavit na úroveň kolaborantských spolků v době německé okupace: Český národně socialistický tábor - Vlajka, Národně socialistická garda slovanských aktivistů v rámci Velkoněmecké říše či Český svaz pro spolupráci s Němci.

Ovšem v případě Karla Janka se už pravděpodobně jedná o zešílení. Tento bývalý komunista, který vstupem do této organizace, podepsal souhlas s okupací své vlasti, a tím pádem kolaborant, se stává velkým vlastencem, který na všech možných i nemožných demonstracích vykřikuje: "Jsem národní socialista". Před ambasádou USA (youtube Ambasáda USA - Karel Janko) s Janem Skácelem, s čepicí s anglickým názvem Czech republic vykřikuje své nesmysly. A takto pokračuje dál na demonstracích proti islámu (youtube Demonstrace proti imigraci 1.7. 2015, 1. tábor lidu -Demonstrace proti islámu! Za vystoupení ČR z EU!) A jako sjednotitel levice (youtube 06 PK SDS Janko ČSNS), odmítá sjednocení, ale křičí o jednotné kandidátce a prosazuje 1% klauzuli pro vstup do parlamentu.
Jde ještě dál. Karel Janko, jako představitel České strany národně socialistické (ČSNS 2005), vstupuje do nacionalistického sdružení Národní kongres, který založila strana Národní demokracie vedená Adamem. B. Bartošem a Dělnická strana sociální spravedlnosti vedená Vandasem, která toto sdružení později opouští.
Národní kongres sdružuje tzv. národně orientované politické strany a spolky v České republice. Osmadvacátého června tohoto roku vydává Národní kongres prohlášení, ve kterém žádá: Okamžité zavření hranic, ostrahu hranic, zavedení hraničních kontrol, vypovězení Schengenské smlouvy a vyhlášení referenda o vystoupení ČR z EU.
Podepsáni jsou:

Jan Skácel - předseda českého hnutí za národní jednotu
Karel Janko - předseda České strany národně socialistické
Adam B. Bartoš - předseda Národní demokracie
Jiří Dufek - předseda Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska
Bohumil Šourek - Monarchistické občanské sdružení
Bohumil Šourek je členem D.O.S.T (jako Bátora), rád píše do Hájkova Protiproudu a je známým bojovníkem proti sionismu

Nejznámějším z uvedené pětky je určitě Adam B. Bartoš, který nejdřív zveřejnil seznam Pravdoláskařů, za což byl pochválen Václavem Klausem.. Poté zveřejnil seznam Židů v Česku, už bez Klausovy pochvaly.
Na jaře 2015, spolu s dalšími představiteli své strany, umístil na místě vraždy Anežky Hrůzové vývěsku poukazující na "Nutnost vyřešení židovské otázky, která nebyla doposud uspokojivě vyřešena" (nepřipomíná vám to něco?)
Pro ilustraci, tohoto Jankova spolubojovníka, uvedu jeden jeho citát: "Dobře víme, že v klíčových okamžicích novodobé české historie, které rozhodně nemohou být vnímány pozitivně, sehrál neblahou roli právě židovský element. Příklad budiž například období slánskizace (a únor 1948), nástup Charty 77 ( a především zinscenované pražské jaro 1968 v návaznosti na dění na Blízkém východě), stejně jako politický puč roku 1989, který opět do třetice v poválečném uspořádání přivedl na politické výsluní politiky židovského původu, kteří víc než český národní zájem sledovali zájmy svého etnika a často i své zájmy osobní."
Ano, těmto "vlastencům" se podařilo prvorepublikovou demokratickou stranu, která pomáhala hájit demokracii, odsunout na samý chvost politické scény a jak ukazuje poslední vývoj, zvláště u ČSNS 2005, posunout na extremistickou scénu, kam už ji některé zdroje dávají. Jedná se o daleko horší věc, než ekonomický konkurz strany. Z toho se strana mohla dostat, kdyby tam nebyli různí Jankové, Klusáčkové, Trkalové, Votavové atd. Ale z tohoto politického propadáku, který se nedá vymazat, se už těžko někdy dostane… Takovou úctu mají tito pánové ke jménům E. Beneš, P. Zenkl, F. Zemanová, V. Krajina, M. Horáková a stovkám dalších, kteří věřili, že republika musí být demokratická a lidé si rovni.

Lékař Jan Hnízdil prohlásil: "Dlouho jsem jednání některých lidí, například politiků, nechápal, ale kniha Hadi v oblecích mi poskytla vysvětlení. Autoři zjistili, že mezi politiky je větší procento nebezpečných psychopatů než ve věznicích, ale my to netušíme, protože jsou "vzdělaní", inteligentní, dokonale oblečeni, umějí se na veřejnosti chovat a projeví se to až v určitých situacích."
Plně s tím souhlasím. Problém je, že v ČSNS bylo toto procento vyšší. Asi za to může i její název, který takové psychopaty přitahuje.

Protože většinu těchto pánů znám, dovolím si konstatovat: "Kdyby se tito pánové dostali k moci; tak náš stát je během tří až, čtyř let na bubnu."

Přidávám jednu zajímavou fotografii z výstupu na Blaník. Sešli se tam zajímavé postavy "národovců" - Karel Janko, Michal Klusáček a Jan Skácel. Co dodat? …Nic.

Druhá světová válka z pohledu současných Němců

25. října 2015 v 22:57 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Nad I. částí minisérie Válečná generace (Jiná doba)

V sobotu uvedla ČT 2 ve stejnou dobu, kdy běžela Star Dance na ČT 1 I. část německého filmu o začátku války proti Sovětskému svazu. Děj se odbývá střídavě v Berlíně a na ruské frontě v roce 1941. Film vznikl v roce 2013. Naše kina a programy televize už přinesly řadu snímků o druhé světové válce natočených v SSSR i v jiných zemích. V oficiálních komentářích v samém Německu byl film chválen i kritizován.
Byl jsem rád, že jsem shlédnutí prvé části filmu věnoval celých devadesát minut. Byl to pohled sebekritický, nebál se ukázat vedle válečných bojových scén i oběti na civilistech, Židech, Ukrajincích, Rusech, které měli na svědomí vojáci v německých uniformách. Současně ukazoval i na situaci v Berlíně, kde se historie hlavních postav filmu začala rozlůčkovým večerem před odjezdem některých z nich na východní frontu. Prvá část skončila nástupem zimy 1941 a zakopáním se německých vojáků asi 100 kilometrů před Moskvou, kdy se pro ně forma bleskové války skončila.
Film se dá shlédnout i na internetu z archivu ČT. Nebudu se blíž zabývat jeho obsahem, doporučuji těm, kteří mají toto téma ve svých prioritách, ať se sami podívají.
Celkový dojem jsem měl příznivý. Byl to pohled našeho německého souseda do vlastní minulosti, znamenal přiznání viny a odpovědnosti a vyjadřoval svým pojetím i poučení, že Německo již takovou cestu nehodlá opakovat. Dvě pokračování budou ještě následovat.

Něco málo z historie ČSNS – Část 136

25. října 2015 v 18:51 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Poslední volby

Dá se říci, že během června 2013 se Michal Klusáček (na obrázku) zbavil v podstatě celé členské základny, a neměl čas se připravit na parlamentní volby, kterých se ale zúčastnili Národní socialisté - Levice 21. století. Ale bez Jiřího Paroubka, protože z voleb odstoupil. Důvodem bylo, že místo požadovaných 15 milionů korun, strana získala "pouze" pět milionů, což z jeho pohledu bylo málo; a to i přesto, že dle jeho slov: "strana má výtečné programové zázemí, do detailů propracovaný volební program a stínovou vládu, která je v souhrnu lepší, nežli současná Rusnokova vláda, ale také než stínová vláda ČSSD, nemluvě o ostudné Nečasově vládě. Suma sumárum. Předstírat ve volbách do sněmovny další hru na demokracii tentokrát nebudu" .

Asi tušil, po zkušenostech z posledních voleb, že to nebude žádná sláva. A taky nebyla. Jeho strana získal 3843 hlasů (0,07%) a z 24 kandidujících stran získala 19 místo. Co na to říci? Jsou strany, které mají několikanásobně méně peněz a jejich předseda jde do voleb a mají neporovnatelně lepší výsledky než Paroubkova strana. Problém je, že pan Jiří Paroubek (na obrázku s Bill Clintonem) byl zvyklý rozhazovat na volební kampaň stamiliony. Jako předseda ČSSD rozházel v předvolební kampani v roce 2010 přes tři sta milionů korun, a přesto prohrál.

V Praze dostali paroubkovci 376 hlasů 0,06% a získali předposlední místo, a to přesto, že na třetím místě figuroval Bohdan Babinec, na desátém Jiří Pondělíček a na jedenáctém Přemysl Votava.

Ale nebyly to poslední volby. V roce 2014 se konaly další volby, a to do Evropského parlamentu. Těchto voleb se překvapivě zúčastnil i Jiří Paroubek. Snad doufal, že se aspoň dostane do Evropského parlamentu. Bohužel přes jeho velkou snahu a velmi solidní osobní výsledek dostala jeho strana pouze 7099 hlasů, což jim vyneslo 0,46% a z 39! kandidujících subjektů získala 19 místo.

Kandidoval i Klusáčkova strana. Pravda, měli osm kandidátů, což byl všichni straníci, které na pátém místě doplnil předseda jiné národní strany - předseda ČSNS 2005 Karel Janko, velký to bojovník proti EU. Dostali 502 hlasů - 0,03% a skončili na krásném posledním místě.


Takto skočila strana, která se zásadně podílela na vzniku republiky, utvářela politiku I. republiky, tvrdila muziku v zahraničním i domácím odboji v období II. světové války a bojovala proti komunistům. Ale bohužel po Únoru začal její pád a ti, kteří ji měli po Listopadu možnost zachránit, ji naopak potopili.

Něco málo z historie ČSNS – Část 135

24. října 2015 v 18:55 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

36. sjezd ČSNS

Pravda, existují dva sjezdy se stejnou číslovkou, přesto si troufám tvrdit, že 36. sjezd je ten, který jsme svolali my, podle skutečně platných stanov; a jsem přesvědčen, že mně budoucnost dá za pravdu.

Sjezdu se zúčastnilo čtyřiadvacet delegátu a v podstatě probíhal jednomyslně ve smyslu, že je nutné anulovat neschválený sjezd, vyloučit iniciátory neschváleného sjezdu, zvolit nové orgány a změnit stanovy v bodě, který stanovuje minimální počet delegátů - a to z 45 na 31, aby se předešlo případné situaci, kdyby svolaný sjezd nebyl usnášeníschopný.

Přesvědčen o naší pravdě jsem podklady odnesl na nám. Hrdinů, kde sídlí pobočka ministerstva vnitra. Bohužel jsem se značně zmýlil a překvapivě zjistil, že heslo Chránit a pomáhat ji čistě propagandistická značka, na hony vzdálená skutečnosti. Protože vás ministerstvo ani nechrání, natož pomáhá. Odbor, který má tuto agendu na starost je zbytečný a zralý na zrušení, protože na všechno stačí pouhá podatelna, do které donesete "nějaké papíry" které vám orazítkují, zapíší do knihy, ale pak už nikdo nekontroluje, zdali skutečně mají náležitosti odpovídající stanovám, které samo ministerstvo potvrdilo svým rozhodnutím o schválení.


Bohužel, je smutné zjištění, že náš stát má stále daleko do toho, abych mohl prohlásit: "Česká republika je právním státem!"

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 134

22. října 2015 v 22:17 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Klusáčkův sjezd

Druhého června 2013 jsme většina členů, kteří měli e-mailovou adresu, dostali od Michala Klusáčka e-mail, v kterém nám oznámil, že (dle něho) poslední platné zasedání ÚR se konalo 26. ledna 2013 a ostatní byla pouhými neformálními setkáními. Dále nám oznámil, že svolal "předsednictvo" (dva členy) ČSNS a to "svolalo" 36. Mimořádný sjezd ČSNS, který ustanovil nové vedení strany a nabídl nám návrat. Pravda jen těm, které si oni schválí (či spíše předseda).

To, že svoláním sjezdu porušili asi sedm bodů ministerstvem vnitra schválených stanov, je vůbec nevzrušovalo. Horší bylo, že to nevzrušovalo ani Ministerstvo vnitra

Ironií je, že obě, v e-mailu zmíněné osoby - Eliška Marková a Michal Klusáček, které se tak vehementně oháněly členskými příspěvky, samy v roce 2012 žádné příspěvky nezaplatily; v případě Elišky Markové dokonce nebyla zaplacena ani členská legitimace.

Ihned po obdržení e-mailu jsem došel na ministerstvo vnitra a požádal o kopie usnesení a zápisu jejich sjezdu a zjistil jsem, že pánové za přispění "velkého národního socialisty Karla Doskočila", zrušili víc jak stoleté vzájemné oslovování "bratře" a "sestro", a místo formule Češi, Moravané a Slezané, navrhli používat pouze slovo "Češi". Dále navrhli případné sloučení s ČSNS 2005 nebo podobné strany. Ale vymínili si, že sloučení nebude znamenat změnu stanov a obsazení předsednictva ČSNS!

Když jsem si prošel všechna jména na dokumentu obsažená, zjistil jsem, že většinu neznám, a že jedině tři lidé (podle Klusáčkových směrnic), byli členy ČSNS. Byli to ti co zaplatili v roce 2012 příspěvky - Karel Doskočil, Jakub Vaněk a Horst Gallischek. Ostatní členy nebyli, protože v roce 2012 si nesplnili svou členskou povinnost - včetně "bratra předsedy", či spíše pana předsedy Michala Klusáčka.

Na základě tohoto e-mailu bylo na žádost zbývajících členů ÚR a krajských organizací narychlo svoláno zasedání ÚR do Plzně, které rozhodlo podle ministerstvem vnitra schválených stanov o svolání sjezdu.

Stanovy Klusáčkovy ČSNS jsou uloženy v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 133

20. října 2015 v 12:07 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Boj o stranu

Hned na prvním zasedání ÚR po sjezdu začal boj o směřování strany mezi námi a příznivci Michala Klusáčka. Zvláště poté, co Michal Klusáček přišel s nesmyslnými požadavky. Žádal o zvýšení příspěvků ze sto korun na tisíc dvě stě korun ročně pro řadového člena a jejich násobky, podle funkce ve straně. Takže předseda strany měl dávat dvacetinásobek (24 000 Kč). Místopředsedové desetinásobek (12 000 Kč), předsedové krajských organizací pětinásobek (6000 Kč) a předsedové místních organizací dvojnásobek (2400 Kč). A předložil roční rozpočet strany v hodnotě 210 000 Kč, v němž počítal i s pronájmem kanceláře za 10 000 Kč/měsíčně. Dále právní zastupování ve věci konkurzu na 5000Kč/ měsíčně. Přitom strana měla v té době cca 70 členů, ale Klusáček už počítal se stovkou členů; ke všemu v tomto počtu bylo minimálně 60% důchodců.
Byl jsem zásadně proti, protože jsme sociální strana a zkušenosti s využitím financí byla v této straně prachmizerná. Zároveň jsme se dozvěděli, že za zády ÚR a ještě předchozího předsedy strany Jaroslava Rovného vyjednávali Michal Klusáček a Karel Doskočil s nějakou Mazurovou. Jelikož jsem měl zkušenosti s lidmi typu Karla Doskočila, bylo mi jasné, jaké jsou její schopnosti. A začal jsem tvrdě bojovat.
Po velkém boji se mi podařilo prosadit odvoz archivu od Doskočila do Národního archivu a zároveň se podařilo odsouhlasit termíny dalších zasedání ÚR.
Boj o činnosti strany a jejího směřování pokračoval i na dalším zasedání ÚR 26. ledna 2013, kde se opět rozpoutala bitva o výši členských příspěvků. Pro řadové členy se podařilo prosadit členský příspěvek 500 Kč a začala bitva o příspěvek pro důchodce. My jsme prosazovali 100 Kč, Klusáček 250 Kč. Jelikož se ze zasedání ÚR omluvila Mirka Špilauerová, tak výsledek skončil patově - čtyři proti čtyřem. Ale jak je vidět ze zápisu, který jsme dostali, a přestože ve Stanovách nikdy nic takového nebylo, tak pan předseda Michal Klusáček svým tzv. rozhodujícím hlasem rozhodl, že příspěvek bude 250 Kč.
Novou pokladní strany se stala Eliška Marková, a zároveň to byla poslední Ústřední rada, které se zúčastnili pánové Michal Klusáček, Jakub Vaněk, Karel Doskočil a slečna Eliška Marková. Od té doby je už nikdo nespatřil.
Protože Michal Klusáček z nějakého důvodu se nemohl zúčastnit dalšího jednání ÚR 23. března a nesvolal je, přestože termíny byly na půlroku dopředu schváleny ÚR a to, že předseda nemůže se zasedání ÚR zúčastnit, neznamená že ÚR se nekoná. Případů, kdy předseda jakéhokoliv orgánu nemůže, jsou známy stovky, přesto se orgán schází a dokonce i když není usnášeníschopný, což se zaznamená v zápisu. Takže nezbylo, než aby schválenou schůzi svolal místopředseda Václav Kupka.
Tehdy už se podařilo Michalovi Klusáčky "převést" na sebe stranickou doménu. ÚR po něm žádalo vysvětlení. Dále žádalo Karla Doskočila o předání věcí, které u něho zůstaly, do Národního archivu. A především, z důvodu vzniklého stavu, rozhodl, aby členské příspěvky zůstaly na krajských organizacích až do dalšího rozhodnutí a stanovil základní částku 100 Kč jako minimální hodnotu členského příspěvku. A začalo se hovořit o problémovém 35. sjezdu.
Další zasedání ÚR se uskutečnilo 25. května, které řešilo rezignaci Jakuba Vaňka na místo prvního místopředsedy strany. Klusáček a Marková se už ani nenamáhali ze zasláním omluvy na toto zasedání ÚR .Na místo Vaňka byl do ÚR kooptován Milan Harapát, který na sjezdu skončil ve volbách do ÚR jako první náhradník.

Když jsme se po tomto zasedání ÚR rozcházeli, všichni jsme tušili že se něco děje. A dělo se. V té době bylo už týden po Klusáčkově sjezdu.

Dokumenty k této části najdete v galerii.

Něco málo z historie ČSNS – Část 132

19. října 2015 v 18:09 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

35. sjezd ČSNS 3. listopadu 2012

Říká se: Podej čertu prst, peklem se ti odmění." Přes náš nátlak, se rozhodl Jaroslav Rovný že už nebude kandidovat na předsedu, protože dal veřejný slib. Tušil jsem, že pokud se Michal Klusáček stane předsedou, stáhne ČSNS na levičáckou tvrdě nacionalistickou platformu ne nepodobnou té, jakou reprezentují Karel Janko, Přemysl Votava a další. A to by tady těch "národních stran" se stejnou argumentací a slovníkem bylo trochu moc. Proto jsem po velkém váhání, protože jsem nikdy neměl tu ambici, se rozhodl proti Klusáčkovi kandidovat. Stejně jsem se rozhodl že po více jak šesti letech, nebudu organizátorem této akce.
Sjezd se konal 3. listopadu 2012 v restauraci U Kazdů. Když jsem přišel do sálu restaurace, překvapila mě neexistence podpisového archu; až jsem si všiml, že si mě zapisuje, později jsem zjistil, že zaškrtává, slečna Eliška Marková. Vybídl jsem ji k posazení k prvnímu stolu u příchodu, aby se delegáti mohli podpisovat. K mému údivu se po chvíli opět objevila vedle Klusáčka u předsednického stolu. A tady byla má první chyba. Místo abych trval na podpisovém archu a místu u prvního stolu, nechal jsem to bez povšimnutí. Nechtěl jsem, aby se někteří domnívali, že křičím proto, že chci být za každou cenu předsedou.

Tak to pokračovalo až do zahájení sjezdu a já začal zjišťovat, kolik "členů" strany neznám, nemám je v seznamu a dokonce nezaplatilo příspěvky. Ironií to byla "zapisovatelka" Eliška Marková, Radovan Vilím, dva pánové, které na sjezd přivedl Michal Klusáček - vojáci z Afghánistánu: Nějaký Míšenský či Mičenský a na druhé jméno si nevzpomenu a nikde v záznamu ho nemám. Ale asi po půl roce mi přišla esemeska: "Vystupuji ze strany". Nechápal jsem o koho se jedná, tak jsem odpověděl. "Kdo jste?"...Přišlo dotyčné jméno (na které si už nevzpomínám), takže jsem odpověděl: "Nevím o koho se jed". Odpověď: "Já jsem jeden z těch dvou vojáků…"Aha. A proč to píšete mně?" "Tak mi to bylo řečeno." Na dotaz: "Od koho?" Jsem už nikdy nedostal odpověď.

V nejvzdálenějším rohu sálu seděl postarší pár. Domníval jsem se, že jsou asi z Jihočeského kraje, ale zase bylo divné, proč nesedí s ostatními delegáty této organizace. Na prvním ÚR po sjezdu jsem se dozvěděl od Mirky Špilaureové, že ten pán se snažil stát členem jihočeské organizace, ale neměl zaplacené příspěvky, a tu dámu vůbec neznala. Neznal ji nikdo Ale důležité bylo, že hlasovala. Ten pán měl pocházet z Dobrotína, místa, kde Klusáček zazářil jako lakýrník.
Ale největší ironií je, že další z účastníků, který nezaplatil příspěvky byl Michal Klusáček, který ve svém kandidátském projevu prohlásil: "Za mého vedení strana nesklouzne k extremismu." Přitom nikdy nedal na vědomí, kdo je členem jeho organizace Prahy 1 a ani nepředal vybrané členské příspěvky těchto členů (pokud byly vůbec vybrány). V té době jsem byl totiž pokladníkem strany.

Výsledek byl, že Klusáček získal 16 hlasů a já 14 hlasů. S ohledem na nezaplacené členské příspěvky, na nečleny strany, kteří se sjezdu zúčastnili, si může každý udělat obrázek o tomto sjezdu.

Hned ten den, při volbě členů PÚR se jasně vymezila čára mezi jejími členy. Na jedné straně jsme byli my - staří členové ČSNS: já, Jaroslav Rovný, Václav Kupka, Mirka Špilauerová, Eliška Šedová a na druhé ti noví: Michal Klusáček, Jakub Vaněk, Eliška Marková a Karel Doskočil, který vsadil na Klusáčka. Což se jasně projevilo ve volbě 2. místopředsedy, kterým se stal pěti hlasy proti čtyřem Václav Kupka.

Samozřejmě, že se o tento sjezd začali někteří členové zajímat a dali podnět ÚRK. A ehjle, podivnou shodou okolností se náhle ztratily volební lístky, neexistoval podpisový arch účastníků sjezdu. V podstatě nic. Jen zápis (viz dokumenty). Jak jsem se dozvěděl, tak prý proto, že jsem je ukradl.

Poučení? Člověk nesmí nikdy! polevit ve svém úsilí a nebát se řvát, i když bude i většina proti němu. Musí své odpůrce přesvědčit o své pravdě, a proto jsem to nedotáhl do konce.

Dokumenty k této části najdete v galerii