Červen 2016

Festival ve Strážnici stále táhne

28. června 2016 v 22:17 | Miroslav Rozkošný |  Jiní autoři

Ohlédnutí za Mezinárodním folklorním festivalem ve Strážnici

Fenomén Strážnice, dvě tato slova jsem slyšel v sobotu 25. června od trojnásobného vítěze strážnické soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku MUDr. Stanislava Popely v rozhovoru s moderátorkou této soutěže. Jak jinak také vyjmenovat všechno, co lze při Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici prožít a co tolik lidí do Strážnice každoročně táhne ? A stejně by člověk zdaleka nestihl vyjmenovat všechno. Dokonce v jednom článku ani popsat, co se mu podařilo zde vidět, slyšet a být toho přímým účastníkem. Od tradičních velkých součástí tohoto festivalu, jako je zmíněná soutěž ve verbuňku až po náhodná setkání do té doby s neznámými přáteli. Třeba moje setkání se šestasedmdesátiletým venkovanem bydlícím někde u slovenské Senice, který z dosavadních 71. ročníků byl účastníkem plných šestašedesáti. A přesto, že zmiňovaný děda mi řekl, že nálada zde
chládne, je stále dost lidí, kteří jsou ochotni obětovat čas i peníze k návštěvě strážnického festivalu. A co je hlavně potěšitelné, nechybí zde mladí. Spíš naopak. To je hlavní předpoklad, že mezinárodní folklorní festival ve Strážnici bude ještě dlouho žít. Tož živijó.

Před 25 lety byla odstraněna vojenská slupka totality

28. června 2016 v 9:36 | Převzato z Deníku, M. Kocáb, M. Jínová |  Jiní autoři

Michael Kocáb: My se můžeme reálně dostat pod vliv Ruska

Milovice /ROZHOVOR/ - Michael Kocáb, který byl na začátku 90. let minulého století poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR a předsedou komise pro dozor nad odchodem sovětských vojsk z území bývalého Československa, poskytl Nymburskému deníku rozhovor o svých postojích 
a představách o minulosti a přítomnosti České republiky a o budoucnosti Evropy.
26.6.2016 52
SDÍLEJ:
Milovice oslavily 25 let od odchodu sovětských vojsk.Autor: DENÍK/ Milena Jínová
Jste spokojený s tím, jak se situace v České republice za posledních dvacet pět let vyvinula?
Připomínáme si 25 let odsunu sovětských vojsk. Ano, s tím jsem spokojen, protože jsme pětadvacet let svobodní. Po dvou okupacích po sobě jdoucích. Ovšem s tím, jak se to 
v poslední době vyvinulo, 
s tím spokojený být nemůžu. To bych se snad dokonce i rouhal. Ale je potřeba objektivně připomenout, že pořád jsme demokratickou zemí a pořád máme tu svobodu, kterou jsme si po roce 1989 vydobyli. Jsme demokracií orientovanou na západ a přes všechny pokusy našeho pana prezidenta a dalších strhnout to opět směrem na východ, zůstává pořád tradiční zahraniční politika.
Nemáte trochu strach z vlivu Ruska?
Mám veliký strach. Mohu připomenout jednu historku. Jednou mi tady v Milovicích ťukal na rameno nějaký důstojník a generál Vorobjov, který se v době odsunu projevil jako velice korektní člověk, mne před ním varoval a říkal: S tím se nebavte, to je šéf KGB místní posádky, nespadá pod mé velení. Ale já jsem se s ním bavil, protože jsem byl zvědavý, a on mi řekl zajímavou větu: My dnes odcházíme, ale my se vrátíme. Tehdy jsem tomu nepřikládal žádnou velkou váhu. Ptal jsem se, jak se chtějí vrátit. A on mi řekl: My se vrátíme jako obchodníci. Deset let poté mi někdo u DBK v Praze ťuká na rameno, byl tam nějaký pán, kterého jsem nepoznal, a on mi jen řekl: A už jsme tady…
Říkali jsme si, že 89. nebo 90. rok by měl být tlustou čarou za naší temnou minulostí a nyní se snažíme rozvíjet vztahy v duchu demokracie a samozřejmě respektu vůči jednotlivým zemím. Jenomže se to 
v Moskvě pod Putinem trochu zvrtlo, porouchalo, zbyla tam taková polodemokracie s lehce polototalitními prvky a Putin opět navázal na tradiční velkoruskou expanzivní politiku, která už je známá z doby carismu. Chňapnul po Krymu, potřeboval na to už jenom pět tisíc ruských vojáků - turistů. Nás to varuje 
v tom smyslu, že to riziko je a nesmíme na něj zapomenout. Neskončilo. Bylo by zbytečné strašení obyvatelstva tvrdit, že bude další invaze. Ale může dojít k tak zásadnímu vlivu ruských vlivových agentur, a oni už to dělají přes internet a různé facebooky, že mohou dostat opět naše obyvatele do takové polohy strachu 
a obav něco kecnout. Je to reálné riziko a musíme se tomu bránit.
Jak vnímáte rozhodnutí Britů o vystoupení z Evropské unie?
Vidím to lehce v kontextu toho, o čem už jsem mluvil. Protože když dělají dva totéž, není to totéž. Když vystoupí Velká Británie, vystoupí Velká Británie a na Německo to nebude mít jiný než hospodářský, politický, možná i vliv na vzájemnou empatii, že jsme chtěli společně něco budovat. Pro ně je to jistě nepříjemné, ale bezpečnostní statut se nezmění. Pro Německo, Francii, Španělsko… Pro nás je to ale krajně riskantní záležitost, protože kdyby následoval rozpad nebo nějaké uvolnění struktur Evropské unie, tak se tím rozvolní 
i naše bezpečnostní záruky a tady opravdu čeká "velký bratr". Pak to, o čem jsme se bavili v předchozí otázce, bude ještě blíž. Protože my nemůžeme hrát roli Švýcarska. V žádném případě. Kvůli poloze naší země, ale 
i z důvodu, že nemáme jako Švýcarsko vybudovanou nějakou hospodářskou infrastrukturu, která by byla nepominutelná. To prostě nemůžeme. To ať si každý vyrazí z hlavy. My se opět můžeme reálně dostat pod vliv Ruska.

Do Arménie přijel papež František

27. června 2016 v 0:03 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Když neuspokojí hlavní programy, může překvapit TV NOE

Dnes večer jsme doma neměli chuť sledovat Princeznu ze mlejna, ani 3. díl Bídníků či Kriminálku Anděl či fotbal z Francie. Tak jsme došli na TV NOE, kde její moderátorka s otcem Danielem Víchou uváděli pořad věnovaný dnešní (26.6.2016) návštěvě papeže Františka v Arménii. Hostila je Arménská apoštolská církev a menší Arménská katolická církev. To však nemělo být rozhodující. Svatý otec František přijel za lidmi Armény. Ti oceňovali, že někdejší vyvražďování Arménů (asi 1,5 milionů v období 1915 až 1918) ze strany Turků označil jako genocidu. V pořadu otec Vícha vysvětloval odvahu papežových postojů mj. jako výsledek jeho vnitřní svobody, kterou by mu mohli mnozí přední světoví politici závidět. Také došel k tomu, že díky jemu dnes církev není posledním vagonem vlaku, ale jeho lokomotivou, což má být chápáno v prostoru současné světové politiky.
TV NOE přinesla i záznam z papežovy návštěvy předního arménského chrámu a kláštera Khor Virap, odkud je za pěkného počasí vidět i posvátnou horu Ararat, na kterou je možný přístup jen z turecké strany. Ararat leží blízko arménské hranice, avšak územně patří Turecku.
Na obrázku hora Ararat z turecké strany, fotografováno v roce 2003 během poznávacího zájezdu do Turecka
V části tohoto pořadu, do níž vstoupil i chemik Tomáš Peterek, zaznělo srovnání biblického příběhu o potopě země, kdy spravedlivý a poctivý Noe předem stavěl archu, do níž se při záplavě nalodili jeho blízcí a zvířecí zástupci tvorstva, s tragickým osudem novodobého "nepotopitelného" Titaniku. Uvedl nedodržení celé řady opatření a lidských chyb, které zkázu Titaniku umožnily. Dnes je lodí, kterou je třeba chránit před zkázou, celá naše země, což bylo vztaženo k ekologickým hrozbám, jímž je vystavena.
Svatý otec František byl v pořadu představen i jako člověk, který varuje před prioritou monstra "ekonomiky", jíž se dnes všechno musí podřídit namísto toho, aby v centru pozornosti byl člověk, jemuž ekonomika má sloužit.
Sáhl jsem po českém překladu 21. století Bible, který vyšel v roce 2009. Vedoucí týmu Alexandr Flek v prvním odstavci svého úvodu napsal: "Každá civilizace je formována příběhem, ke kterému se odkazuje a na němž staví svůj obraz světa, svůj koncept dobra a zla, svou představu o dějinách, o smyslu života. Příběh Bible má v našem životě takovou určující roli již celá tisíciletí."

26. června 2016 v 10:00 v Ďáblicích

22. června 2016 v 8:43 | zaslal Vladimír Hučín |  Aktuality

Pietní shromáždění připome oběti komunistického režimu

Pietní shromáždění připome oběti komunistického režimu
Pridat.euĎáblický hřbitov. Ilustrační foto mapy.cz.
Oběti komunistického režimu si připomeneme na pietním shromáždění, které k uctění jejich památky pořádá 26. června 2016 v 10:00 Sdružení bývalých politických vězňů, SBPV na Čestném pohřebišti popravených a umučených politických vězňů v areálu hřbitova Ďáblice v Praze 8.
Shromáždění se každoročně koná k uctění památky komunisty popravených a umučených politických vězňů 50. let, odpočívajících zde ve hromadných šachtách. Součástí tohoto Čestného pohřebiště jsou také hromadné hroby nemluvňat vězeňkyň z Věznice Pankrác a navazující hromadné hroby s českými vlastenci, včetně parašutistů, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha za druhé světové války.
Na tomto Čestném pohřebišti byla v roce 2014 provedena exhumace umučeného pátera Toufara.
SBPV, spolu s KPV a dalšími organizacemi, usilují o prohlášení pohřebiště za Národní kulturní památku a toto úsilí přináší úspěchy, neboť Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR (usnesení č. 125/16) vyzval vládu a další státní instituce, aby připravili zákonné podmínky pro zajištění péče o masové hroby politických vězňů a příslušníků II. a III. odboje.
V této souvislosti se dne 21. června 2016, ve výroční den popravy generála Heliodora Píky, konal v Zaháňském salonku Senátu Parlamentu ČR kulatý stůl na téma "Legislativa stanovující péči o masové hroby politických vězňů a příslušníků II. a III. odboje".
Je odpovědností demokratického státu, aby osudy všech politických vězňů a příslušníků II. a III. odboje, jejichž ostatky leží nejenom v Ďáblicích, ale i v Motole a na dalších místech republiky, neupadly v zapomnění.
Pietního shromáždění se zúčastní ústavní činitelé, představitelé státu, zastupitelských úřadů, církví, významné osobnosti české společnosti, političtí vězni a veřejnost.
Kontakt: SBPV, tel (+420) 604 735 775, info@politicti-vezni.cz , Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5, www.politicti-vezni.cz

Vzpomínky na smrt Milady Horákové

22. června 2016 v 8:33 | zaslal Jaroslav Král |  Aktuality

v Písku a v Praze



Národní Akademie - vzdělávací středisko politické strany Národní socialisté - LEV21



P O Z V Á N Í

pro všechny národní socialisty, jejich rodinné příslušníky, přátele a známé



k uctění památky dr. Milady Horákové v pondělí 27. června 2016 v 17:00 hodin

u jejího pomníku v parku na náměstí Hrdinů, v Praze - Pankráci





Program: úvodní slovo a položení květin



S bratrským pozdravem!


Jaroslav K r á l, v. r. , Jiří P o n d ě l í č e k, v. r.


místopředseda strany, předseda KR Praha

Budoucnost je v rozvoji EU

18. června 2016 v 21:03 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

Pár vět k brexitu

Historické pokusy o sloučení Evropy ( Karel Veliký, Papežové, Karel IV, Jiří z Poděbrad, Protestantská Unie, Hitler, SSSR) se neujaly. Tisíciletí evropských válek zmíněné projekty provázely. Měly skoro všechny stejný základ v lupičských okupacích, drancování a plenění. Teprve II. sv. válka a letadla ( dnes rakety ) vedou k rozmyslu. Evropa nemá jinou budoucnost než ve sloučení. Že to bylo, je a bude složité si musí každý přiznat. Naštěstí už žijeme v informační době, kdy lze mnohé podchytit na počítačích, kdy existují překladače k mezilidskému porozumění, kdy snad i děti v Evropě jsou vychovávány k nutné a prospěšné integraci. Samozřejmě se najdou kazisvěti ( Klaus s jinými podepsal přístupové dohody a pak kverulandsky začal věc napadat ). Heslo bouračka je hračka a stavění je trápení platí pro EU v plném slova smyslu. Díky NATO a EU žije Evropa už 70 let v míru. Díky míru má v ČR většina lidí vlastní bydlení, auto, koupelnu, bytové zařízení a věci se stále mění k lepšímu. Vzdělání, cestování, příjem informací ze světa, spojení přes kontinenty skoro zadarmo nepřišlo samo. Jen hlupáky dobré píchá, chtějí něco a neví co, navíc to chtějí hned. Tak se uváděli komunisté a víme kam to přivedli. Budoucnost je v rozvoji EU, v mezilidských vztazích a obchodu, ve vzdělanosti, ale i v nutné obraně EU proti válečným přípravám a hlavně obrana všech jejich občanů před kriminalitou. Pokud je VB tak zpozdilá ( lordi plédovali pro Hitlera až nastala válka ) a chce opakovat minulé chyby, není jiná síla než rozum, aby blbce zpacifikovala.

Změny v řízení policejních útvarů Hučínovýma očima

14. června 2016 v 11:04 | Vladimír Hučín na své webu |  Aktuality

ÚOOZ a další závažné souvislosti

ÚOOZ a další závažné souvislosti
Pridat.euÚtvar pro odhalování organizovaného zločinu, ÚOOZ.
V poslední době jsem často dotazován na to, co říkám navrhovaným opatřením, souvisejícím s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ).
Není to o mně, ale o násNejprve jsem se k tomuto policejnímu útvaru nechtěl vyjadřovat, neboť jsem byl v r.1999-2002 předmětem jeho intenzivního zájmu o moji osobu v souvislosti s doposud neobjasněnými bombovými útoky v Přerově. V té době pracovníci ÚOOZ spolu s dalšími příslušníky PČR a BIS - i s výrazně komunistickou minulostí - se velmi aktivně, za pomoci bývalých spolupracovníků StB, snažili prokázat, že za bombovými útoky v Přerově jsem já. V průběhu vyšetřování a po mém zatčení bylo až nápadné, jak se tyto bezpečnostní složky po nástupu ČSSD k moci snažily skutečné pachatele zamlžit.
V té době na ÚOOZ ještě nebyl Robert Šlachta, ovšem po jeho nástupu do vedoucí pozice v ÚOOZ setrvali na jeho půdě i ti pracovníci, kteří v mém případě v průběhu vyšetřování bombových útoků prováděli nezákonné a zločinné aktivity s cílem obvinit mne jako pachatele bombových útoků. V té době bylo možno prokázat, že osoby z KSČM a jim blízké mají zásadní podíl na provedení těchto doposud neobjasněných bombových útoků.
Ivo Ištvan jak ho vidí ATEOOvšem hlavním cílem bylo odstranit mne z BIS a zastavit mé operativní akce na problematice levicového extrémismu s napojením na KSČM. V tomto rozhodujícím období bylo pro mne varující, jak některé osoby z řad disentu ochotně napomáhaly k mému odstranění z BIS a k následnému zatčení. To vše za cenu udržení si svých pozic v BIS. V té době jsem měl značné potíže s uznánímprotikomunistického odboje, který byl v mém případě ozbrojený, a tak nějaké uznání odboje v mém případě tenkrát nepřipadalo v úvahu. Z právního hlediska jsem nesplňoval zásadní otázku a tím byla mojebezúhonnost. A to bylo pro pracovníky ÚOOZ také jedno z témat. Prostě vyřadit mne z BIS a zabránit mé rehabilitaci.
Přerovská státní zástupkyně Lenka ŠromováJe pro mne také varující, že Robert Šlachta si rozumí s vrchním státním zástupcem JUDr. Ivo Ištvanem, k jehož bezpečnostní prověrce na stupeň přísně tajné mám výhrady, a to ještě z období, kdy jsem pracoval v operativě jako vedoucí skupiny na TO BIS Olomouc a měl jsem možnost se s určitými informacemi blíže seznámit. Mám nejen výhrady k bezpečnostní prověrce státního zástupce JUDr. Ivo Ištvana, ale již dříve jsem varoval před tou skutečností, že JUDr.Ivo Ištvan si do okruhu svých nejbližších spolupracovníků ochotně vzal někdejší okresní státní zástupkyni v Přerově JUDr. Lenku Šromovou, která na mne doslova vyrobila obvinění ze 7(!) trestných činů, z nichž ani jeden mi nebyl po roce vyšetřovací vazby a po 4 letech tajných soudů prokázán.
Z výše uvedených informací je zřejmé, že moje hodnocení sice lze brát jako podjaté, ale kdo jiný se může fundovaněji vyjádřit k tak nestandartním okolnostem, které se týkají ÚOOZ, a které se udály v rámci obvinění a vyšetřování z tak závažných trestných činů, jako jsou např. doposud neobjasněné bombové útoky v Přerově, které účelově neúspěšně vyšetřoval ÚOOZ. Já se domnívám, že ÚOOZ by měl být pod řádnou kontrolou, aby již nebylo možno jej zneužívat k politickým cílům tak, jak tomu bylo např. v mém případě.
Vladimír Hučín, 13.6.2016

Vojenky zřízená služba musí sloužit veřejnosti

12. června 2016 v 20:15 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

Jak řídit policii?

Pár slov k řízení policie dne 11.6. Je nepochybné, že vojensky zřízená služba je pod velením policejního prezidenta. Ovšem jednotlivé útvary nemohou čekat jen na rozkazy, ale musí konat ve své působnosti hlavně samy s cílem sloužit veřejnosti. Jest-li dnes pan policejní prezident tvrdí, že mezi útvary narůstaly spory a podobné nevhodné situace, je to přinejmenším selhání vrchního velitele. Spory vznikají z překročení nebo nevyužití kompetencí. Na to je velení, aby věci hodnotilo, řídilo a napravilo. Bohužel se tak zřejmě neděje. Věci se nechají narůst do podoby krize, aby se pak mohl někdo blýsknout jejím řešením. Dalším už obrkopancem pol. prezidenta je žádost o svolání bezpečnostní rady státu. Znamená to, že policii a bezpečnostní stav státu v podstatě svěřuje z odborných rukou do rozhodování politiků? Toto je už neudržitelný stav, velitel si zřejmě neví rady a hledá podporu u ministra a vlády. Stačí si vzpomenout, že ministr Chovanec (na obr. ag. MAFRA vlevo) má taky pěkný morální škraloup.
Smlouval se se Zemanem hned po volbách, jak "vyakčnit B. Sobotku" z kandidatury na premiéra. Teprve později si uvědomil svoji blbost a vše práskl novinám. Jestli má Chovanec pomoci řešit krizi zaviněnou Tuhým, tak nás potěš pámbu. Zásadní věci musí řešit lidé zásadního charakteru a nikoli třtiny podle prospěchu se klátící. Celá věc ještě navíc lomcuje postavením vlády. Někdo z toho chce těžit. Zatím víme, že prezident Zeman má pod kůží zadřeného Sobotku a podmíněně i Chovance s dnešní sociální demokracií. Naopak různé signály z Hradu vůči panu Babišovi, který policejní destrukci rozfoukává, situaci nijak nezlepšují. Nezbývá než věřit, že zvítězí skutečný národní zájem na upevnění a důstojnosti státu, jak vůči občanům, tak i vůči zahraničí, zejména k EU.
Ivan Fenz, místpř. ČSNS 2005

Memento Lidic

10. června 2016 v 14:56 | Jiří Hlaváč odpovídá Zitě Senkové |  Jiní autoři

Z pořadu ČR2 "Jak to vidí" dne 9.6.2016

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme dál. Zítra si připomeneme 74. výročí od vyhlazení Lidic. Co děláme podle vás, pane profesore, pro to, abychom uchovali památku občanů této středočeské obce zavražděných nacisty v roce 1942?
Prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já, když jsem byl malé dítě, měl jsem sedm, osm let a bydleli jsme v Gottwaldově s rodiči, tak mě vzali na výlet do Prahy a tatínek byl moudrý a zavezl mě i s mým bratrem i do Lidic a já zkusím udělat malou vizi očima tehdejšího sedmi, osmiletého kluka. Samozřejmě byla tam, bylo tam pietní místo, tatínek nám řekl, že ta vesnice byla vypálena, že lidé, kteří tam byli, byly buď malé děti převezeny, ti ostatní skončili nakonec tak, že buď byli zastřeleni nebo v Horákově statku likvidováni jinou cestou. Já se přiznám, že ještě teď, když to říkám a když si na to jako dítě vzpomínám, tedy očima tehdejšího dětského světa, že mně jde mráz po zádech, protože míra určité brutality, míra určité zloby, které jsou lidé schopni, je nevídaná. A pak jsem měl zážitek, který s tím souvisí. Po desetiletích jsem hrál někde v Hamburku a přišel po koncertě člověk, který mně řekl, že jeho paní pořádá den na to nějaké odpolední setkání přátel, jestli bych nebyl ochoten tam zahrát. A já, když jsem se zeptal, kdo je jeho paní, tak jsem zjistil, nebo jeho zaměstnavatelka, tak jsem zjistil, že to byla vdova po Reinhardu Heydrichovi a já jsem zíral na to, kde se v člověku najde ta míra, že by chtěla zvát české hudebníky, aby hráli na jejím večírku. To je to vyklonění lidské povahy nebo lidského necitu. Já se domnívám, že co děláme, my bychom si měli připamatovávat to, že je tady nárůst agresivity, že se tady znovu začíná objevovat míra určitého antisemitismu, že se tady objevuje znovu míra vyvolávání šarvátek mezi národy. To všechno řešíme každodenně. Prosím, pěkně, připamatovávejme si to, že naše míra tu laxnosti, tu neochoty zareagovat v pravou chvíli a prokázat svůj osobní postoj a odvahu, že vede až k těm Lidicím. A to je memento, které já se snažím každodenně si připamatovávat, abych se choval mezi lidmi ohleduplně, slušně, abych nezavdával sebemenší příčinu k tomu, aby došlo znovu k situacím, kdy nevinní lidé byli společně se svojí vesnicí vyhlazeni.

Klusáček a jeho intelekt

10. června 2016 v 14:36 | Jaroslav Rovný |  Jiní autoři

Co vše mě vedlo k níže napsanému

Na webu csns p. Michal Klusáček (viz obrázek) věnuje poměrně velký prostor mé osobě a popisování mé politické dráhy. Opravdu si nemyslím, že můj význam pro stranu je větší než význam předsedů Kváči, Klofáče, Zenkla, a několika dalších. Strana má v osobě p. Klusáčka již sedmnáctého předsedu.
Proč jsou tedy ze strany tohoto pána a autora webu věnovány dvě stránky A4 mé maličkosti, přičemž zapomenuti byli skuteční a nezpochybnitelní velikáni strany. Trochu mě mrzí, že p. Klusáček zapomněl informovat veřejnost, jak k vlastnictví domény csns přišel. Pravděpodobně i přes svůj velice nízký intelekt rozpoznal, že se nemá čím chlubit.

Ještě v době, kdy jsem p. Klusáčkovi naivně důvěřoval, založil na Wikipedii stránku s mým jménem. Nemohl jsem tušit, že se v budoucnu tato stránka stane místem, kde si pan podvodník Klusáček bude léčit svá "stigmata", která si přivodil svým lidsky zvráceným jednáním.
A tak jsem na Wikipedi prošel postupně jakousi reinkarnací, kdy původně z úspěšného komunálního politika p. Klusáček postupnou editací mé stránky mne zobrazil jako člověka, jehož politická dráha je lemována pouze neúspěchy, a který nese odpovědnost i za III. světovou.
Přestože je Wikipedie otevřenou encyklopedií, tak odstranění pomluv a demagogických tvrzení není vůbec jednoduché.
Až po dlouhých tahanicích, kdy jsem nakonec souhlasil s tím (mám důkaz), že nejsem encyklopedicky zajímavou osobou (předtím jsem byl), jsem dosáhl toho, že údaje na mé stránce byly zrušeny.

Bláhově jsem se domníval, že věc je vyřešená. Ale to neznáte p. Klusáčka. Celý obsah zrušené stránky přetáhl z Wikipedie na cena a náležitě doplnil o svá další demagogická tvrzení.
Je nutné zdůraznit, že proti tomu, co je publikované na Wikipedii a webu csns se nemůžete moc bránit. V případě, že o vás napíšou něco nepravdivého v novinách, máte ze zákona právo na zpětnou reakci. To však na Wikipedii technicky nelze a na stránkách csns Vaší reakci p. Klusáček také nezveřejní.
A tak právě proto může tento pán na těchto stránkách publikovat své "intelektuální" žvásty.

Tyto skutečnosti však nejsou tím pravým důvodem k tomu, abych se nějakým Klusáčkem zabýval.
K napsání tohoto článku mě přivedly dvě jiné věci. Za prvé, p. Klusáček na Wikipedii csns na jednom místě uvádí, že osudovým se pro ČSNS stalo to, že její vedení v té době nebylo intelektuálně schopné čelit hrozbě konkurzu. Za druhé. Pan Klusáček se opět projevil jako primitivní vandal když jménem ČSNS ve Špindlerově Mlýně nahradil text na pietní desce za mrtvé Němce, údajně zavražděné českými partyzány.

Mám za to, že p. Klusáček, pokud se vyjadřuje k intelektuální úrovní vedení strany v roce 2003, absolutně nechápe o čem mluví. Pokud se domnívá, že intelekt člověka rovná se vysokoškolský titul, tak mu připomenu, že tehdejší 1. místopředseda strany pan V. Trkal má tolik nezpochybnitelných vysokoškolských titulů, že je těžké je spočítat. Vedle toho byl 2. místopředsedou ekonom Ing. K. Janko.
A tak naprosto nepochybně, pokud jde o intelekt tehdejšího vedení, měl P. Klusáček na mysli moji maličkost. Pak mu tedy připomenu, že intelekt znamená rozum, schopnost myšlení, usuzování a racionálního poznání.
Jsem přesvědčený, že moje zkušenosti s podnikatelského prostředí společně s dvěma již jmenovanými místopředsedy vytvářely dostatečný předpoklad k tomu, aby vedení strany ve věci konkurzu rozhodovalo racionálně a odpovědně.

On p. Klusáček není jediný, kdo blábol o odvrácení konkurzu vypustil na veřejnost.
Jde-li za Vámi pohledávka 10 000 Kč, přičemž Váš majetek činí 3 000 Kč a k tomu máte práci, tak je téměř jisté, že Vám někdo půjčí.
Jestli máte věřitelům uhradit 100 mil. Kč., a Váš majetek je 30 mil, jste bez příjmů a máte pouze iluzorní představu o budoucím zisku poslaneckých mandátů, tak Vám žádný intelekt, pokud nechcete podvádět, nepomůže.
Pan Klusáček měl tedy určitě na mysli to, že tehdejší vedení mělo vyprodukovat nějaký podvod, a tím konkurz nějak oddálit. Pak tedy musím p. Klusáčkovi vzkázat, že na podvody je kabrňák on, a nikoliv J. Rovný, V. Trkal, a K. Janko.

Záležitost kolem textu na pietní desce je mnohem závažnější. Jasně potvrzuje, že vedle absence intelektu absentuje u p. Klusáčka také prostá lidská slušnost, lidské cítění, a respekt před zákony.
Víme všichni co to jsou dušičky, a v čem spočívá jejich smysl. Slušní lidé již od nepaměti dospěli k závěru, že naprostá většina lidí během svého života vykonala více dobrého než zlého. A to je naprosto jistě důvod proč si nebožtíci obecně zaslouží úctu a respekt. Od svého narození žiji na území bývalých Sudet.
Neznám případ, že by někdo na hřbitovech přelepoval, případně přemaloval pestrou barvou pochovaným Němcům náhrobky jenom proto, že ten či onen mrtvý, a není jich málo, byl například příslušníkem strany pana Henleina.

Vedle toho, že by se jednalo o zneuctění památky mrtvých, tak by to také znamenalo poškozovaní cizího majetku.
Pan Klusáček měl možnost v Dobroníně postavit na památku českých obětí památník a byl by za to pochválen. Přemalovat památník, který patří jinému je však pro mne dílo primitivního vandala.
Dnes p. Klusáček tvrdí, že přes památník přehodil pouze černou plachtu. Není to pravda, pamětní kříž byl přemalován růžovou barvou.
Již zmíněné přelepení původního textu na památníku za mrtvé Němce ve Špindlerově je prostým důkazem, že p. Klusáček není schopen žádné sebereflexe.

Stojí mimo jakoukoliv pochybnost, že "intelekt" p. Klusáčka je na takové úrovni, že není schopen vyprodukovat něco smysluplného, čím by do strany přivedl další členy a zaujal voliče. Tento samozvaný předseda přitom hodně trpí tím, že ho nikdo za poškozování cizího majetku nestíhá. On totiž touží po tom, aby se o něm mluvilo a psalo, a je mu jedno v jaké souvislosti.

Může se pak někdo podivovat nad tím, že p. Klusáček za účelem toho, aby mu zůstala funkce předsedy, svolal v naprostém utajení svých pár věrných (v počtu 9) a uskutečnili obyčejný sprostý puč. Nízký intelekt podvodníků stojí na tom, že dokážou vymyslet podvod, avšak nedokážou domyslet následky.

Klusáčkova zrůdnost je o to větší, že při své touze být předsedou neváhal poškodit takové lidi jako je například J. Mašek (předseda RoS), kteří straně zasvětili celý svůj život a ve vysokém věku zůstali aktivní.
Může si snad někdo myslet, že by M. Špilauerová, J. Fišer, nebo Z. Holub nezaplatili členské příspěvky. To je totiž naprosto absurdní představa. Byli to Jihočeši, kdo vlastně stranu zachránili, a to tím, že celá krajská organizace odmítla vstup do ČSNS 2005 a já byl tím pádem povinen funkci předsedy dále vykonávat.

To je také důvod proč nedokážu pochopit vyjádření I. Fabiána, že si Klusáčka váží. Dost možná, že v brzké době rozšíří devítičlennou skupinku Klusáčkova klanu. Když jsem se již rozepsal, tak poznamenám, že jediný ze skutečných členů ČSNS, kdo skočil Klusáčkovi na lep, byl K. Doskočil. Jak příhodné jméno.