Červenec 2016

Politici o situaci

30. července 2016 v 18:51 | Andrej Kiska pro SME Domov a Petr Mach pro Vlastenecké noviny |  Aktuality

O současných hrozbách a komu věřit

Andrej Kiska: Najjednoduchšie sa popularita získava strachom

Prezident Andrej Kiska nemá žiadne informácie, že by Slovensku hrozilo niečo zlé.
29. júl 2016 o 23:00 ,
Andrej Kiska. (Zdroj: SME/Jozef Jakubčo)
Písmo:A-|A+
BRATISLAVA. Prezident Andrej Kiska nemá žiadne informácie o tom, že by sa na Slovensku malo udiať niečo zlé. V rozhovore pre denník SME hodnotí aktuálnu bezpečnostnú situáciu na Slovensku aj v Európe, riziká ruskej propagandy aj vnútropolitickú situáciu.
Len za posledný mesiac Európa zažila niekoľko teroristických útokov. Terorizmus sa dostáva do podvedomia ľudí a budí strach. Aj my novinári veľa rozmýšľame, akým spôsobom tieto udalosti vysvetľovať ľuďom. Ako tieto útoky menia našu spoločnosť?
"Aj ja ráno prichádzam s obavou k počítaču, čo sa kde stalo. Mám obavu, aj keď mi v noci zazvoní telefón. Rovnako ako mi po útokoch v Nice volal riaditeľ Slovenskej informačnej služby, aby mi vysvetlil, čo sa dialo a ubezpečil ma, že na Slovensku žiadne útoky nehrozia. Je to zvláštny fenomén, ktorý teraz žijeme. V západnej Európe pred dvadsiatimi rokmi boli teroristické útoky relatívne bežné: útočili talianske Červené brigády, nemecká frakcia tejto organizácie alebo aj ETA v záujme rôznych, aj separatistických ideálov. Dokonca počty obetí boli vyššie. Hoci sme sa počas socializmu cítili v našom policajnom režime relatívne bezpečne, počas útokov v Nice som si spomenul na (pozn. red. Oľgu) Hepnarovú, ktorá v roku 1973 nasadla do dodávky a zabila osem ľudí. Nenávidela celú spoločnosť. Takýto narušení jednotlivci boli vždy a aj budú. Dnes sa fenomén mení v tom, že chorí a frustrovaní jednotlivci, ktorí si nevedia nájsť svoje miesto v spoločnosti, sa snažia svoje činy ospravedlniť náboženstvom a sú fanatikmi aj k týmto činom vyzývaní."
INZERCIA
Prečo, ale existuje pocit, že terorizmu pribúda?
"Nebezpečná stránka tohto fenoménu je, že sa z nich stávajú celebrity. Všade sa o nich píše. Spomeňte si na strelca z Devínskej Novej Vsi, ktorý zabil sedem ľudí v roku 2010. Ak by sa to udialo dnes, tak pravdepodobne do pol hodiny o ňom vie celý svet ako o potenciálnom teroristovi. Médiá z týchto ľudí robia negatívne celebrity a tak sa dávajú vzorce správania pre ďalších vyšinutých jednotlivcov. Dnes ráno som s veľkým záujmom zaregistroval stanovisko niektorých francúzskych médií, že nebudú zverejňovať mená a fotky teroristov."
Teroristické útoky si bežní ľudia často spájajú s utečeneckou krízou. Niektorí politici toto zjednodušené vnímanie priamo podporujú. Neprispievajú tým aj oni k šíreniu atmosféry strachu?
"Žiaľ, je to tak. Paradoxne, drvivú väčšinu útokov spáchali ľudia, ktorí už dlhodobo žili v Európe. Jedna z úloh, ktorá stojí pred štátmi s migrantmi, je nastaviť pravidlá tak, aby sa títo ľudia vedeli integrovať. Nedávno mi predseda Nórskeho parlamentu rozprával, že oni v porovnaní so Švédskom, kde vznikali rôzne getá, podobné problémy nemajú, lebo nastavili presné pravidlá. Zároveň, vždy keď sa krajina rozhodne niekoho prijať, musí sa dôkladná kontrola urobiť pri vstupe, čo nie je jednoduché."
INZERCIA
Jeden z možných dôsledkov teroristických útokov a strachu z migrantov je, že ľudia ochotnejšie prehodnotia svoje hodnoty, ako napríklad ochranu ľudských práv a slobôd. Medzinárodné organizácie už teraz varujú, že za posledné roky nastal úpadok ochrany ľudských práv vo všetkých oblastiach.
"Každá mimoriadna situácia si vyžaduje mimoriadne riešenie. Keď v jednorazovej vlne príde milión ľudí, je to úplne iná situácia, ako keď ich príde 10-tisíc, zvlášť v období, keď vieme, že Islamský štát verbuje svojich žoldnierov. Vtedy situáciu treba riešiť tak, aby nebola ohrozená bezpečnosť daného štátu. Čo neznamená vzdať sa povinností, ktoré máme ako ľudia. Ale je pravda, že základnou úlohou každého štátu je ochrana bezpečnosti svojich ľudí. Občania sa nedokážu ochrániť sami. Bol by som šťastný, keby sme nemuseli mať armádu alebo políciu. Keby sme všetky tieto peniaze mohli dať na platy zdravotných sestier a učiteľov, na chudobné regióny. Ale nie je to možné. Keď teraz niektorí politici kričia o hrozbách terorizmu, chcel by som vidieť, ako sa prejavia napríklad pri diskusii o štátnom rozpočte a o našich medzinárodných záväzkoch vovzťahu k obrane a bezpečnosti."
Základnou úlohou každého štátu je postarať sa o bezpečnosť svojich občanov.Základnou úlohou každého štátu je postarať sa o bezpečnosť svojich občanov. (zdroj: SME/Jozef Jakubčo)

Nikto nebude spochybňovať účel NATO

Prednedávnom ste povedali, že Turecko je ostrovom stability, ale po vojenskom prevrate to už asi neplatí. Dá sa Turecko nazývať ešte demokratickou krajinou?
"Situácia pred dvoma rokmi a situácia dnes je dramaticky rozdielna.
Pokračovanie článku patrí k prémiovému obsahu Sme.sk
Aj vy môžete byť jeho predplatiteľom

A Petr Mach:

Konzervativní deník

titulka gif 2015-05

Usmrtit nebo vykastrovat! Nové řešení EU proti invazi nepůvodních populací do Evropy

Podle EU může mít zavlékání nepůvodních invazních jedinců do Evropy vážné hospodářské a sociální důsledky a může ohrozit původní populace. V červenci vydal Brusel černou listinu a na řadě je - mýval.
Petr Mach v Bruselu
Petr Mach v Bruselu

Evropská unie přijala nařízení 1143/2014 proti "zavlékání a šíření nepůvodních druhů" do Evropy. Nevěříte? Čtěte pozorně dál.

Podle unie šíření nepůvodních invazních druhů může mít vážné důsledky, mohou se přemnožit, vytlačit a zahubit původní evropské populace. Zavlékání nepůvodních druhů do Evropy může mít "sociální a hospodářské dopady", může dojít ke "genetickým účinkům křížení". "Kromě toho mohou mít invazní nepůvodní druhy také závažný nepříznivý dopad na lidské zdraví a hospodářství," píše se v nařízení.
Ti, kdo invazní druhy, které by mohly ohrozit původní evropské populace, již drží v zajetí, musí do dvou let zajistit "usmrcení humánním způsobem", nebo mají být jedinci aspoň "fyzicky izolováni", aby nemohli uniknout. Volně žijící jedince mají členské státy likvidovat "fyzicky" nebo "chemicky."
Znnamená to, že EU odmítá jakoukoliv migraci do Evropy?
Nikoliv. Omezení se nemají vztahovat na všechny nepůvodní druhy. "Některé druhy v reakci na změny životního prostředí přirozeně migrují. V novém prostředí by neměly být považovány za nepůvodní a měly by být vyloučeny z oblasti působnosti tohoto nařízení," říká EU. Kdo tedy migruje "přirozeně", nemusí mít obavy ze zásahu Bruselu.
Evropská komise 13. července přijala nařízení 1141/2016, seznam invazních nepůvodních druhů. Na seznamu je asijská beruška, americká veverka šedá nebo třeba mýval severský. Prý by se přemnožily, vytlačily a zahubily původní evropské populace. Ti, kdo už takové druhy ubytovávají, je musí zabít nebo vykastrovat.
Mýval zmizí z brněnské zoo i celé Evropské unie, píší média. Rozlučte se s mývalem. Bude vykastrován a další už k nám nesmí.
Rasismus? Dvojí metr? Selektivní přístup? Myslíte si, že Evropská unie má závažnější věci k řešení, než mývaly v brněnské zoo? Já taky.

Dva pohledy na jedno období

29. července 2016 v 22:27 | vybráno z dnešních HALÓ a Lidových novin |  Jiní autoři

Vyberte si svou parketu!

Haló noviny
Výňatek z delšího textu:

Rozhovor Haló novin s Františkem Kovandou

Na éru budování socialismu jsem hrdý

Nedávno vyšla kniha Spravedlivý svět je možný, jejímž jste spoluautorem spolu s Hanou Kráčmarovou, Václavem Průchou a Karlem Janišem. Kniha má podtitul Vybrané kapitoly z dějin KSČ.
Nejvíce pozornosti přitáhne asi hodnocení let 1948-1989. Vy vyzdvihujete řadu pozitivních výsledků, kterých stát pod vedením KSČ dosáhl. Jak byste v krátkosti shrnul největší pozitiva tohoto období? Co se nejvíce povedlo?
Období let 1948-1989 je středem pozornosti nejen historiků, ale i nás samotných pamětníků. Prožívali jsme tato léta, která v nás zanechala nejen mnoho vzpomínek, ale také zkušeností. S hrdostí na ně vzpomínáme. A že si bereme poučení, dokazuje i současná samotná činnost KSČM i mnohé úkoly a opatření, jež byla přijata na IX. sjezdu KSČM, kterého jsem se jako delegát zúčastnil. Ne náhodou si stále srovnávám zážitky a vše, co jsem mohl sledovat a porovnávat jako delegát obou těchto významných sjezdů strany.
Na co nejraději vzpomínám? Není to těžká otázka. Za prvé, že jsme mohli žít v míru, žít v našem osvobozeném Československu. Mnozí pravicoví politici a novináři říkají, že jsme žili v sovětské okupaci. Ne, my pamětníci dobře víme, co byla fašistická okupace, a že se s přítomností sovětských vojsk na našem území nedá srovnávat.
Přispívali jsme při budování země, každý jak mohl, na svém pracovním úseku. Vážím si pracovní obětavosti v dobrovolné práci, našich staveb mládeže, brigádnického hnutí, rozvíjení socialistického soutěžení, které je dnes také zesměšňováno. Vždyť mnozí nejlepší pracovníci dostali slovo právě na IX. sjezdu KSČ.
Chcete další příklad? V období výstavby socialismu, tedy v letech 1949-1990, byl zaznamenán průmyslový růst českého státu. Průmyslová produkce u nás vzrostla na 7,5 násobek roku 1949. V roce 1988 měla česká část federace 6 494 550 pracovních sil, z toho v průmyslu bylo zaměstnáno 2 019 950. Například v roce 1987 se v Čechách vyrobilo 524 motorových lokomotiv, 950 tramvají a 39 026 nákladních automobilů. Kde jsou dnes podniky a závody, které dosahovaly takovéto výsledky! Tato a další fakta zpracovává Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd za vedení zkušeného regionálního historika Jana Mráze.
Našli byste v politice KSČ v průběhu celých jejích dějin i nějaké chyby?
V 95. leté historii komunistické strany chyby jistě byly. Je třeba otevřeně říci, že se strana nevyhnula nejen chybám, ale i závažným nedostatkům, ba některým tragickým událostem, ke kterým došlo například v 50. letech. To není možné zamlčet. Je třeba zhodnotit příčiny, proč k těmto věcem došlo. Byly to problémy mezinárodní, v mezinárodním dělnickém a komunistickém hnutí, vliv Sovětského svazu, ale také zde bylo působení imperialistických sil, špionáže, vyzbrojování ozbrojených sil západních států, především USA. Je třeba stále vysvětlovat, proč byla například nutná ochrana státních hranic Pohraniční stráží, která je dnes tak haněná pravicí. Přitom vím, že pohraničníci dodnes rádi vzpomínají na svou službu.
Problémy, chyby, které se projevovaly v politice KSČ, vyžadují hluboký, systematický přístup, objektivní hodnocení, například kádrové práce či podceňování ideologické práce. Není to snadný úkol. Není ukončen, je třeba na něm stále pracovat.
Jan STERN


Jak dlouho potrvá nové souznění Turecka a Ruska?

28. července 2016 v 11:20 | Petra Procházková v Lidových novinách |  Aktuality

Připravuje se Erdoganova návštěva Ruska


Připomínka Františka Moravce

23. července 2016 v 15:53 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Aktuality

předního čsl. zpravodajce

Dnes je tomu 121 let, co se v Čáslavi narodil František Moravec, čsl. zpravodajský důstojník, a též jeho manželka Vlasta ve stejný den, ale o šest let později.
Za tři dny to pak bude rovných 50 let od jeho smrti v americkém exilu.
Osobnost Františka Moravce mě poprvé zaujala, když jsem četl jednu vzpomínku Zdeňka Lukaštíka, pocházejícího z Přerova z rodiny u nás známého sokolského odbojáře Rudolfa Lukaštíka. Zdeněk byl v březnu 1948 součástí skupiny, která 29. března 1948 převedla významného československého zpravodajce z období první republiky a druhé světové války už podruhé do exilu. Ve své vzpomínce líčí, k jakým zápletkám při kordinaci této operace před státní hranicí tehdy došlo. Vše nakonec dobře dopadlo. Po nějaké době však byl Zdeněk Lukaštík za činnost tohoto druhu souzen a odsouzen. Vytrpěl si své.
Nedávno se mi ozvala praneteř Františka Moravce, že tento příběh útěku Františka Moravce před komunistickým režimem z jeho rodiny nikdo nezdá. A tak jsem zase já dostal příležitost seznámit se s řadou dokumentů, týkajících se činnosti uvedeného našeho zpravodajce, jinak známého hlavně z knih "Špion, jemuž nevěřili" (jeho paměti) a "Po boku prezidenta" (autor Jiří Šolc) a též z řady novinových článků.
Hlubši studium podkladů potřebuje čas a tak teď připojuji jeden převzatý rozhovor s dcerou Františka Moravce z Radia Praha (krajane.net) a též odkaz na jednu přednášku o něm na půdě naší armády.

Rozhovor s Tatianou Gard, dcerou generála Františka Moravce

03.02.2010 16:25

Generál František Moravec proslul jako nejznámější československý zpravodajský důstojník, který řídil slavného agenta A-54 a stál v pozadí atentátu na Reinharda Heidricha. Za svůj život byl mnohokrát vyznamenáván i zatracován, několikrát z Československa prchal, naposledy po Únoru 1948. Celá jeho rodina skončila v USA, kde dodnes žijí jeho dvě dcery Hana a Tatiana. S Tatianou Gard, která žije v New Yorku, jsme natočili následující rozhovor.

Jak vzpomínáte na své dětství v Plzni a později v Praze?
Tatiana GardTatiana Gard"Moje sestra i já jsme se narodily v Plzni, kde byl náš otec - legionář - přidělen k štábu druhé pěší divize. Dlouho jsme v Plzni nezůstali. V lednu 1929 byl otec, už jako major, přeložen do Prahy, nejdříve k zemskému velitelství jako šéf zpravodajského oddělení, a potom k 2. oddělení generálního štábu. V Praze jsme pak žili až do našeho odjezdu za hranice v roce 1939. Se sestrou jsme navštěvovaly dívčí gymnasium Krásnohorská, chodily jsme bruslit, lyžovaly jsme. Letní prázdniny jsme obyčejně prožívaly v Nové Hutí u Plzně, kde naše plzeňská rodina měla dvě letní vily. Náš byt v Praze byl blízko budovy generálního štábu, kde otec pracoval. Tenkrát měl hodnost plukovníka."
Věděly jste, jakou váš otec dělá práci?
"Že byl přednostou 2. zpravodajského oddělení jsme věděly, ale jinak jsme o jeho práci nevěděly nic. On nikdy o své práci doma nemluvil. Když 14. března 1939 přišel odpoledne domů, rozloučil se s námi a řekl, že jede na krátkou služební cestu na Moravu, netušily jsme, že tato cesta ve skutečnosti bude jedinečným válečným tahem. Otec odletěl letadlem, propůjčeným britskou zpravodajskou službou, se skupinou svých zpravodajských důstojníků a s nejdůležitějším zpravodajským materiálem do Anglie. To, co nemohli vzít sebou, spálili. Tento jedinečný krok mu zajistil možnost produktivní práce v Anglii za války. O tom jsme však tehdy neměly ponětí. Druhý den ráno jsme s matkou seděly kolem rádia a s pláčem jsme poslouchaly hroznou novinu - němečtí vojáci překročili hranice a okupace naší země se stala skutečností."
Jak a kdy proběhl váš odchod z protektorátu?
"Náš odchod z okupovaného Československa se uskutečnil v létě téhož roku. Přešly jsme pěšky polské hranice. Z Polska jsme pak odpluly polskou lodí Batory do Dánska a odtamtud další lodí do Anglie."
Jak vzpomínáte na válečný život v Anglii?
"Po příjezdu do Anglie jsme nejdříve bydleli v Londýnské čtvrti West Dulwich, kde byla československá zpravodajská skupina ubytována ve třech malých domcích. Tam jsme zažili bombardování - tzv. London blitz. Když zazněl poplach, odebrali jsme se do krytu, který byl v zahradě. Byla to prostě jáma vykopaná v zemi, přikrytá korugovanou kovovou střechou, na níž byla zemina. Kryt samozřejmě neposkytoval ochranu proti přímému zásahu. Otec s námi do krytu obyčejně nešel, zůstal v domě nebo pracoval ve vedlejším domě, kde měl kancelář. Říkal, že když už to má na něj spadnout, ať má při tom alespoň pohodlí. Obdivovali jsme Londýňany, jak statečně čelili každodennímu bombardování, při němž zahynuly tisíce nevinných lidí. Teprve když náš i oba dva sousední domy, kde zpravodajská skupina pracovala, byly poškozeny bombardováním, byli jsme evakuováni do Buckinghamshire, kde Britská zpravodajské služba dala československé zpravodajské skupině k disposici Addington House. Tam jsme bydleli my a ještě několik rodin otcových spolupracovníků. Kancelář skupiny zů stala v Londýně, a tak otec byl během týdne v Londýně, kde měl k disposici byt, a do Addingtonu přijížděl jen na víkend stejně jako ostatní důstojníci, kteří tam s námi bydleli."
Kdy jste se po válce vrátili?
Generál František MoravecGenerál František Moravec"Do Československa jsme se vrátili hned jak to bylo po konci války možné. Na tu dobu nemám moc vzpomínek, protože netrvala dlouho. Pracovala jsem na Ministerstvu zahraničního obchodu a brzy jsem byla vyslána do jeho londýnské kanceláře. Sestra v té době byla také v Praze, její manžel byl šéfem United Press Bureau. Asi po roce byl přeložen do Londýna, takže tam byli ve stejně době jako já."
Kdy začal mít váš otec v poválečném Československu problémy?
"Že nemůže očekávat od komunistů nic dobrého bylo zřejmé už z toho, jak byl přivítán po návratu do vlasti. Jeho britští a američtí spolupracovníci jej za jeho válečnou práci oceňovali a přesun československé výzvědné skupiny a materiálu do Anglie považovali za něco jedinečného. Nicméně když se otec vrátil, byl zbaven funkce a bylo s ním zahájeno kárné řízení. Byl obviněn z toho, že v roce 1939 opustil místo a odejel se skupinou důstojníků do Anglie, údajně bez souhlasu svých nadřízených a aniž by se postaral, aby důležité dokumenty nepadly do rukou Němců."
Za jakých okolností opustili vaši rodiče v roce 1948 Československo a jak jste se dostali do Spojených států?
"Když rodiče po komunistickém puči úspěšně prchli z Československa, byla jsem už v Anglii. Otec si tím jistě zachránil život. Nečekal ho dobrý osud. Komunisté zaujali nepřátelský postoj vůči všem, co byli na západě, a snažili se přinejmenším zdiskreditovat jejich práci. Pro mého otce to byl třetí exil. Rodiče přijeli nejdříve do Londýna, odtamtud potom odjeli do USA. V roce 1950 jsem přijela do USA i já. Pracovala jsem zpočátku v SAIS (School of Advanced International Studies of the John Hopkins University) ve Washingtonu. Během té doby rodiče odjeli zpět do Evropy, kde otec pokračoval ve své práci, tentokrát proti komunistickému režimu v Československu. Moje sestra také nejdřív žila ve Washingtonu, ale později byl její manžel pobýval jako tiskový atašé na amerických zastupitelských úřadech v zahraničí. Já sama jsem strávila několik let v San Franciscu, v Japonsku a Hong Kongu, kam jsem následovala svého manžela. V té době jsem příliš kontaktů s rodinou neměla."
Jak žijete v současnosti? Zapojujete se do krajanského života?
"Ted žijí v New Yorku na Long Islandu. Odebírám Americké Listy, české noviny, které tu vycházejí. Z nich čerpám informace o tom, co se děje v České Republice. Členkou krajanských organizací nejsem. Nedávno jsem v Amerických listech četla článek Jiřího Ješe o mém otci. Také jsem si přečetla knihu Jiřího Šolce o mém otci. V obou těchto publikacích i v některých dalších jsou jeho zásluhy zmenšovány a je zpochybňován jeho charakter. Zdá se, že negativní postoj k mému otci stále pokračuje."
Navštěvujete Českou republiku?
"Československo a Českou republiku jsem od konce komunistického režimu navštívila několikrát. S matkou jsem například zúčastnila výstavy o svém otci, uspořádanou v jeho rodné Čáslavi. Moje poslední návštěva se uskutečnila v září minulého roku, kdy jsem byla navštívit příbuzné."
Děkuji za rozhovor.

M. Krupička

Přednáška kapitána Karla Balíka:

Národní socialista Robert Fico

21. července 2016 v 22:35 | Jaroslav Král |  Jiní autoři

Šance pro Roberta Fica

Od 1. července 2016 převzalo Slovensko od Nizozemska předsednictví v EU. I když jde především o přípravu a moderování zasedání Evropské rady a pracovních orgánů EU bez přímých rozhodovacích pravomocí, jde nepochybně o výraznou možnost, jak přesto ovlivnit a usměrňovat rozhodovací procesy.
Jsem přesvědčen, že premiér Robert Fico využije tuto šanci jak ke zviditelnění Slovenska, tak i k prezentaci své vlastní odlišné politiky. Jeho politická strana Směr - sociální demokracie je sice členem "střechové" Strany evropských socialistů (Party of European Socialists, PES), avšak od počátku do ní svou politikou nezapadá. Fico v PES "narazil" již po sestavení své první vlády, když do ní vzal Slotovu Slovenskou národní stranu a Mečiarovu Lidovou stranu, aby mohl sestavit většinovou koaliční vládu a prosazovat slovenské národní zájmy podle svých představ. Byl za to tvrdě kritizován a Směru bylo dokonce pozastaveno členství v PES, které bylo obnoveno až po delší době a intervenci tehdejšího předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Také dnes je R. Fico v PES silně kritizován nejen za svůj odpor proti povinným kvótám, ale také za svůj výrok, že dokud bude ve funkci premiéra, nepřipustí na Slovensku vznik muslimské komunity. Členské strany PES jsou naopak nejhorlivějšími podporovatelkami "vítací politiky" Angely Merkelové. Také v sociální oblasti se tyto dvě tendence liší. PES v podstatě opustila levicovou sociální politiku a více méně přešla na neoliberální koncepty. Německá SPD např. podpořila reformy Hatrz 4, takže se její přístup neliší od CDU. Hollandova francouzská Socialistická strana dnes dokonce sama přišla s reformou pracovního práva v neoliberálním duchu, kterou se snaží prosadit přes odpor francouzských odborů. Slovenský Směr naopak prosadil několik sociálních "balíčků" ve prospěch chudších vrstev (železnice zdarma pro studenty a důchodce, příspěvky na dětské tábory a školy v přírodě aj.).

Robert Fico a jeho strana tedy rozhodným způsobem prosazují politiku jak národní, tak i sociální. Proto - i když Fico sám by pravděpodobně s následujícím hodnocením nesouhlasil - můžeme říci, že Robert Fico je mnohem více národním socialistou, než sociálním demokratem.

Program Strany zelených pro krajské volby 2016

17. července 2016 v 21:06 | Převzato z webu zelených |  Jiní autoři

Čtyři priority zelených pro krajské volby 2016

Pro každý kraj máme samostatný podrobný volební program. Čtyři priority jsou společné.

1. Veřejnou dopravou po celém kraji

Zavedeme integrovaný dopravní systém ve všech krajích tak, aby spoje všech dopravců navazovaly a bylo možné na nich jezdit s jednotnou jízdenkou či předplatným cenově dostupným všem. Zachováme a rozšíříme rozsah spojů. Dopravce budeme soutěžit. Modernizujeme vozový park.


2. Obnovou krajiny proti suchu i povodním

Čím dál vzácnější zdroj: vodu, budeme účinně a zároveň přírodě blízkým způsobem bez přemíry betonu zadržovat v krajině tak, abychom se chránili proti suchu i povodním. To znamená obnovu krajiny v jejích původních funkcích: zakládání a pravidelné čištění rybníků, návrat vodních toků do původních meandrů, výsadba lužních lesů. Výstavbu přehrad odmítáme.



3. Práce v místě bydliště

Práci dávají investice, i krajské, zejména do veřejných služeb a infrastruktury. Zavedeme zároveň pobídky pro malé a střední podnikání. Podnikání včetně sociálního v místě a místních je předpokladem smysluplnější a lépe placené práce s vysokou přidanou hodnotou a všech. Propojíme zároveň komerční, neziskový a veřejný sektor s cílem rovnoměrného rozvoje celého kraje, i venkovských oblastí.


4. Rozhodujete vy

Úřad i samosprávu otevřeme vašemu průběžnému dohledu. Rozpočet i zásady územního rozvoje kraje chceme připravovat s vámi. Na důležité otázky se zeptáme v referendech. Podpoříme připojení k vysokorychlostnímu internetu i ve venkovských oblastech.



Krajské volby se blíží, už za necelé tři měsíce

17. července 2016 v 21:02 | Zbyněk Holub |  Jiní autoři
Proč nelze spolupracovat se Stranou zelených?
Vážení přátelé,
otevřeně se přiznávám k tomu, že dobře neznám program Demokratické strany zelených (DSZ). Zde jsou důvody, které (podle mého názoru) vedou k nemožnosti spolupráce národně a sociálně orientovaných stran s tou tzv. "velkou" Stranou zelených (což ovšem není DSZ; to vím!).
S pozdravem
Zbyněk Holub
Vybírám z programu této strany z roku 2013:
matěj stropnický rozhovor
1. "Sexuální demagogie":
Ø Budeme podporovat bourání genderových stereotypů v médiích a reklamě prostřednictvím regulace obsahu reklamy a nestereotypních mediálních obsahů. (co se míní "genderovým stereotypem?)...
Ø Podpoříme vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích státní správy a vědeckých institucí. (Jak ? Nařízením? Sociálním inženýrstvím? To už tu kdysi bylo. A jak to dopadlo?!)
Ø Podporujeme zavedení stejné legislativy v oblasti vztahů stejnopohlavních a různopohlavních párů. Podpoříme rozšíření institutu registrovaného partnerství dvou osob bez ohledu na jejich pohlaví či vztah. Podporujeme zároveň rozšíření manželství také pro stejnopohlavní páry. (Čistá demagogie a podpora likvidaci tradiční rodiny!)
Ø Odstraníme diskriminaci sexuálních menšin. (To slyšíme pořád! Kde ta diskriminace probíhá! Tam, kde na veřejnosti odmítáme to, čemu se dříve říkalo "kažení mládeže"? To snad ne!?)
2. Ohrožení pozitivní výchovy dětí a existence rodiny:
Ø Zvýšíme ochranu práv dětí, kruté tresty do výchovy nepatří. (S tím lze souhlasit, pokud bude jasné, co se chápe jako "krutý trest" a jak se vedle práv řeší povinnosti dětí!)
Ø Podpoříme rozvoj environmentální výchovy a vzdělávání a jejich propojení s praktickým životem. (No, ale jak se chápe v tomto pojetí environmentální výchova? Přesnější definice!)
3. Podpora kolonizace Evropy barbary:
Ø Zahájíme začleňování migrantů zákonnou, koncepční i finanční podporou v integračních aktivitách obcí, škol či neziskových organizací. (V kontextu dnešní situace a díky vlivu neziskovek, které jsou řízeny ze zahraničí, je to hodně sporné!)
Ø ... budeme usilovat všemi prostředky o to, aby se česká společnost stala pestrou, otevřenou a tolerantní, bez projevů rasismu, xenofobie a nesnášenlivosti. Budeme
Ø podporovat především osvětu a vzdělávání v této oblasti a napomáhat tím k otevřenosti a respektu ke všem osobám bez rozdílu. Zasadíme se o skutečné inkluzivní vzdělání, které nevyčleňuje osoby pouze na základě jejich barvy pleti. (To navenek zní jako plus; ale výsledky dnes vidíme! To je čistá demagogie! Bavme se o rovnosti možností; nepropagujme zrůdnosti multikulti ideologie!)
Ø Zasadíme se o vznik nového cizineckého zákona, který bude na migraci nahlížet skrze sociální optiku nikoliv apriorně jako na bezpečnostní problém; zákona, který bude respektovat současné migrační trendy, nebude uměle vytvářet podřadnou skupinu méněcenných obyvatel této země, nebude diskriminovat české občany s příbuznými - cizími státními příslušníky, nebude klást absurdní překážky naplňování práva na rodinný život a který bude respektovat potřeby českého pracovního trhu, který cizince potřebuje. (Navenek hezká slova; prakticky dnes návod k islamizaci!)

4. Další postižení systému vzdělání:
Ø Omezíme roli osmiletých gymnázií zvyšováním kvality základních škol. (No, jistý "návrat ke klasice" /viz např. učení prof. Příhody/ by nebyl jistě špatný. Ale proč to omezení 8letých gymnázií? K čemu to bude dobré?)
5. Nejasný vztah k narkomanii:
Ø Chceme nejprve dekriminalizovat a následně legalizovat pěstování a užívání konopí pro léčebné účely. (Proč ne? Ale jak to v některých případech odlišit od propagace narkomanie?)
6. Podpora centralizace EU do formy totalitního superstátu:
Ø ... s využitím fondů EU modernizujeme ekonomiku investicemi do nových technologií s vysokým multiplikačním efektem. (EU si od každého více vezme, než mu dá.)
Ø ... usilujeme o další politickou integraci Evropské unie. (Zejména po Brexitu je vidět, kam by to vedlo!)
Ø Podporujeme harmonizaci evropských armád. (Jak je to míněno? To by mohlo vést k utvoření Evropské armády tak, že by mohla zasahovat proti vlastním občanům - autochtonům!)
7. Patrně otevřená totalitní ideologie:
Ø Prosadíme zákon na ochranu oznamovatelů korupce. (Jak lze dosáhnout toho, aby se to nezvrhlo v účelové udavačství?)
----------

Zdroj: http://www.zeleni.cz/wp-content/uploads/2013/10/program_Strana_zelenych_2013.pdf

Nelze upřednostňovat národní politiku před společným evropským přístupem

16. července 2016 v 22:22 | převzato z Patria Online |  Aktuality

Víkendář: Schulz a Juncker radí, jak nezničit EU

16.7.2016 6:00
Autor: Redakce, Patria Online

Prezident Evropského parlamentu Martin Schulz (vpravo) a prezident Evropské komise Jean-Claude Juncker (vlevo) v rozhovoru pro Der Spiegel hovořili o Brexitu, chybách vedení EU a její budoucnosti. Po hlasování o Brexitu byl Schulz první, s kým Juncker hovořil. Schulz má totiž ve zvyku svému kolegovi volat každý den ráno mezi sedmou a osmou hodinou, i když Juncker "si někdy přeje, aby od tohoto svého zvyku upustil". Oba se pak v rozhovoru o Brexitu shodli, že je nutná rychlá reakce vedení EU, která by eliminovala nejistotu. Britové by tak podle obou politiků měli co nejdříve začít jednat o odchodu.

Oba politici tvrdí, že spolu úzce spolupracují, odmítají ovšem názory, že si vzájemně pomáhají více, než je přijatelné. "Po třiceti letech v Bruselu vám mohu říci, že vztah mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem nebyl nikdy lepší," říká Juncker. Na námitku, že řada lidí právě tento vztah vnímá problematicky, protože parlament by měl být pojistkou proti svévoli vlády, Schulz odpovídá: "Oba jsme si vědomi, že naše role se liší. Existují mezi námi i frikce, týkají se například víz pro Turky. A Evropská komise to často nemá v parlamentu jednoduché."

O plánech na změny v EU Schulz říká: "Nejsem žádný integrační fanatik. Jsme si vědomi toho, že Brusel nemůže regulovat vše. Moje motivace je jiná. V Evropě existují síly, které chtějí upřednostňovat národní politiku před společným evropským přístupem. Tomu musíme zabránit." Na výtku, že řada lidí v Evropě vnímá právě tyto dva politiky jako jednu z hlavních příčin odchodu Velké Británie, Juncker odpověděl: "Proč bych já měl být viněn z Brexitu? Britové se nerozhodli pro odchod kvůli euru, nejsou ani členové eurozóny. Ani uprchlická krize se jich nijak zvlášť nedotkla. Moje vysvětlení je jiné: Během 43 let, kdy byla Británie členem Unie, se nebyla schopna rozhodnout, zda do ní patří plně, nebo jen částečně."

Schulz k uvedenému dodal, že primární zodpovědnost za Brexit nesou britští konzervativci, kteří "si vzali celý kontinent za své rukojmí". A politik je také podle svých slov "hrdý na to, že jej lidé jako Le Penová či Wilders považují za svého protivníka. "Pokud by na mě takto neútočili, dělal bych něco špatně," říká politik. Na výtku, že kritika nepřichází pouze ze strany populistů, ale například i z úst českého a polského ministerstva zahraničí, Juncker reagoval: "Po této kritice jsem s polskou ministryní zahraničí strávil za jedním stolem několik hodin v Evropské radě. O mé rezignaci se ani náznakem nezmínila. A český ministr zahraničí mě během posledního setkání ubezpečil, že bych měl rozhodně zůstat ve funkci."

Zatímco země východní Evropy se domnívají, že k poklesu počtu uprchlíků přicházejících do Evropy přispělo zejména uzavření balkánské cesty, Juncker zastává jiný názor: "Bez dohody s Tureckem by se v Řecku stále nacházely desítky tisíc uprchlíků. Komise přitom prezentovala návrhy na ochranu vnějších hranic včas, ale Evropská rada se schválením tohoto plánu váhala. Je zřejmé, že Evropská komise nespí, naopak musí často budit jiné." Schulz se kolegy zastal s tím, že "členské země viní Evropskou komisi ze všeho, na čem se nejsou schopny dohodnout". Obětním beránkem je pak obvykle Jean-Claude Juncker. Jako příklad lze podle něj uvést daň z finančních transakcí, která je už řadu let připravena, ale členské země v této oblasti nejsou schopny dosáhnout dohody.

"Víte, co se stane po každém zasedání Evropské rady? Zástupce každé vlády pořádá vlastní tiskovou konferenci, na které tvrdí, že prosadil své návrhy. Pokud se pak nepodaří najít uspokojivá řešení, tvrdí, že na vině je Brusel. Takový stav panuje už dvacet let a pro Evropu je smrtící," tvrdí Schulz. Juncker k tomu dodává, že lidé mají pokřivený pohled na to, co se vlastně v Bruselu děje. Zaznívají například vymyšlené příběhy o tom, že Juncker chce všude zavést euro nebo chce okamžitě prohloubit EU a nejde o náhodu, ale o cílené kroky, které mají oslabit evropské instituce."

Juncker tvrdí, že "není zastáncem Spojených států evropských a integračním fanatikem". Je si vědom toho, že "EU nelze prohlubovat navzdory přáním jednotlivých členských zemí". V rozhovoru pak zmiňuje i to, že vždy považoval za zázrak, když se po druhé světové válce byli lidé v Evropě schopni držet myšlenky, že k válce už nikdy nesmí dojít. "Říká se, že Evropa je projektem elit, ale to není pravda. Ve skutečnosti její základy stojí na obavách lidí, jako byli vojáci na frontách či vězni v koncentračních táborech. Ti řekli, že už je třeba dělat věci jinak a Charles de Gaulle s Adenauerem pouze jednali v souladu s jejich přáním," říká Juncker.

Rozhovor za Der Spiegel vedli Klaus Brinkbäumer, Horand Knaup a Michael Sauga.

Zdroj: Der Spiegel

Z pošty ČSNS

13. července 2016 v 22:38 | zaslal Zbyněk Holub |  Jiní autoři

Proběhlo soudní jednání

Vážený pane inženýre,

Vaše stanovisko budu tlumočit na nejbližším jednání Jihočeské krajské rady ČSNS, která je stále ještě funkčním orgánem "jihočeské" ČSNS (pod předsednictvím br. J. Rovného) až do dne, kdy vstoupí v právní platnost Vámi zmíněný rozsudek.

Současně Vás žádám o zaslání stanov Vaší strany, abych je mohl naší Jč KR předložit jako podklad k nejbližšímu jednání. Musím Vás ale předem upozornit, že jsem byl už dříve zmíněnými členy KR vyrozuměn, že nejde o "situaci vzniklou po pozbytí členství zmíněné skupiny..." a že jste to Vy, nikoliv oni, kdo znemožnil /a to od samého počátku/ řešit vše "jednáním a slušnou diskusí"... tedy neshodují se s Vámi v názoru, že jste smysluplnému problému řešení nakloněn.

Pokud se jedná o nepodložená tvrzení na Vašich webových stránkách, mohu Vám úpouze tlumočit názor mého právního zástupcve, kteráý se (kromě jiného) orientuje i na státoprávní systém a na právněpolitické uspořádání státu. A ten zní, že (ve významém počtu) uvádíte mnoho tzv. "mrtvých duší" jako zástupce Vaší strany v krajích a okresech.

S pozdravem

Zbyněk Holub,
dosavadní předseda JčKrO ČSNS

Pozn.: pan Fabián není předsedou JčKrO ČSNS, ale JčKrO ČSNS 2005!

Na vědomí:
členové JčKrR ČSNS
pan I. Fabián
pan ing. K. Janko, předseda ČSNS 2005
pan J. Rovný, po nabytí soudní pravomoci výše dotčeného rozsudku bývalý předseda ČSNS
pan Vladislav Svoboda, po nabytí soudní pravomoci výše dotčeného rozsudku bývalý tajemník ÚR ČSNS
blog p. J. Skopala
JUDr. Jaroslav Král a pan Přemysl Votava, místopředsedové strany LEV - NS 21

---------- Původní zpráva ----------
Od: Michal.Klusacek <Michal.Klusacek@seznam.cz>
Komu: Kantor <Z.Holub@seznam.cz>
Datum: 12. 7. 2016 23:33:47
Předmět: Pietní akce v Dobříkově

Dobrý den,
posílám odkaz na článek o setkání, které jsme uspořádali v Dobříkově.
http://www.csns.cz/csns-se-vraci-do-dobrikova-115#wrapper
Dále bych rád informoval o tom, že v dnešním soudním líčení lidé okolo Jaroslava Rovného znovu neuspěli a soud opět rozhodl ve prospěch ČSNS a jeho současného vedení. V souvislosti s tím chci opět zopakovat, že o situaci vzniklou po pozbytí členství zmíněné skupiny, je možné (a bylo to možné od samého počátku) řešit jednáním a slušnou diskusí, které jsem nakloněn.
S pozdravem
Ing. Michal Klusáček
předseda ČSNS

Setkání v Dobříkově 2016

13. července 2016 v 22:26 | Michal Klusáček na webu ČSNS |  Jiní autoři

ČSNS se vrací do Dobříkova

12. 07. 2016 | Stránka: Články
Dobříkov, 10. července 2016 - Členové a příznivci České strany národně sociální si připomněli 74. výročí úmrtí jednoho ze zakladatelů ČSNS a dlouholetého předsedy Václava Jaroslava Klofáče, který byl rovněž poslancem, senátorem a prvním ministrem národní obrany ČSR. Setkání se zúčastnil také předseda ČSNS2005 Karel Janko a předseda SZR Petr Hannig, kteří společně s předsedou ČSNS Michalem Klusáčkem v druhé půli dne, vedli jednání ohledně koaliční spolupráce pro letošní krajské volby.
Setkání začalo přátelským uvítáním starosty Dobříkova, panem Jiřím Svatošem. Po jeho úvodním slově jsme se přemístili do domu V. J. Klofáče, kde na nás čekala obdivuhodná dáma, paní Milena Kolářová - vnučka předsedy Klofáče. Poutavě až dojemně nám vyprávěla o životě zakladatele, jeho peripetiích, utrpeních, ale i vítězstvích. V Dobříkově č. p. 68 je umístěn Klofáčův památník a malé muzeum, kde jsme viděli mnoho artefaktů, např. památeční knihu národně socialistických senátorů, spisy, odznaky, mnoho fotografií a rovněž je zde umístěna busta Dr. Milady Horákové. Celému prostoru však vévodila busta Klofáčova s jeho vlajkou, na níž je znázorněna symbolika národního socialismu, tedy zkřížené kladivo s brkem, zemské znaky a nápis jeho milované obce Dobříkova.
Následovala prohlídka původně řecko-katolického dřevěného kostela, který nechal ze Zakarpatské Ukrajiny převézt právě Klofáč. Kostel je zajímavý svým stářím a původností dnes již restaurovaných pravoslavných ikon (kostel sloužil rovněž pro účely pravoslavných mší). V kostele je možno spatřit i netypické relikvie v podobě prsti z hrobu J. A. Komenského či třísky z vězení Mistra Jana Husa. Dnes kostel slouží účelům Církve československé husitské, které kostel věnoval sám Klofáč.
Klofáč dlouhodobě finančně obci pomáhal budováním silnic, vodovodů, kanalizace a také adresně nemajetným lidem. Národně sociální politika totiž spočívala v jeho očích zejména v pomoci našinci.
Za zprostředkování programu a vřelé přijetí děkujeme starostovi panu Jiřímu Svatošovi, za neúnavnou a precizní přednášku paní Mileně Kolářové, za přednášku a prohlídku dřevěného kostela paní Zdeňce Schejbalové a za využití výpočetní techniky v místní základní škole (kde proběhlo školení v ovládání webových stránek ČSNS) paní učitelce Janě Bezdíčkové.