Srpen 2016

Lov hlasů mezi budoucími otci

30. srpna 2016 v 16:47 | Vladislav Svoboda na blogu iDnes |  Jiní autoři

Nový volební trumf ČSSD - otcovská dovolená

30. 08. 2016 10:53:40
Jak se blíží termíny voleb, začíná nás ČSSD obšťastňovat svými novým podněty, jak uplatit voliče. Začali jednorázovým příspěvkem k důchodu, ve výši tisíc dvě stě korun.
Ovšem nedali to přímo k důchodu, ale zvlášť; aby každý důchodce musel kromě obvyklé složenky, podepsat ještě jednu - tu s příspěvkem. Když jsem složenku podepisoval, prohodil jsem, že je to krásný volební lístek. Paní za poštovní přepážkou smíchy málem spadla ze židle. Poté přišla ČSSD s příspěvkem na dopravu pro nezaměstnané, kteří si nechají zaplatit i za to že se zvednou z postele. Nyní se snaží lovit své hlasy mezi budoucími otci. Chce jim zaplatit týden otcovské dovolené. Co na tom, že v současnosti má značná část, hlavně mladých, pět týdnů dovolené. Vždyť nás bude stát, pouhých hloupých devět set milionů korun.
Nevím jak vy, ale já bych si pro své dítě přál něco jiného. Aby se narodilo se zadlužením nula. Nyní, jakmile vykoukne na svět, má na krku dluh do budoucna 180 000 korun. A bude to on, kdo ho bude muset zaplatit. A podle toho jak nás nadále, v době prosperity, zadlužuje současná vláda, je možné, že v době dospělosti bude dluh několikanásobně vyšší, protože po sedmi tučných letech, povětšinou přichází sedm let hubených. Takže budoucí vláda, aby mohla udržet současnou životní úroveň, se bude muset zadlužovat.
Ale co by jsme neudělali proto, aby jsme nadále vládli. Po nás ať přijde třeba i potopa. To, že tento návrh podporují komunisté se jeví jako samozřejmost. Ale co Úsvit? Ten o tomto návrhu nechce referendum? Vždyť právě tímto volebním bodem se dostal, i když se odřenýma ušima, do parlamentu.
Včera v televizním pořadu Reportéři ČT se zabývali problémem krabičky záchrany pro děti s cukrovkou. Aby mohli mít všechny postižené děti senzor stavu cukru v krvi, stačí pár milionů korun. Nějaké jedno, dvě procenta z navrhované částky na otcovskou dovolenou. Co kdyby ČSSD napnula své síly právě tímto směrem?!
Takže až půjdete volit, tak si vzpomeňte na své děti a vnuky, kteří ještě nemůžou volit, protože svým hlasem můžete ovlivnit jejich život víc, než pouhým nákupem zmrzliny v cukrárně a nebo týdenní otcovskou dovolenou.
Státní dluh je v současnosti 1 705 000 000 korun, což činí 40,78% ročního HDP. Průměrná rychlost zadlužení je 2150 korun za sekundu. Pokud jste blog četli dvě minuty, dluh naskočil o 129 000 korun. Pro některé důchodce je to jejich celoroční důchod.

Co může nastat v Sýrii

30. srpna 2016 v 16:36 | Vitalij Portnikov |  Jiní autoři

Оккупация Сирии, или Почему Эрдоган идет на войну

Сегодня, 16:33


Эрдоган может сделать в Сирии то же самое, что когда-то Израиль сделал на юге Ливана.
Турецкое вторжение на территорию Сирии, которое вначале объяснялось стремлением выбить сторонников "Исламского государства" из занятого ими города Джараблус, понемногу перерастает в самую настоящую войну. Причем войну, привычную для Турции - турецко-курдскую. Именно против курдских "Отрядов народной самообороны" воюет сейчас турецкая армия. И именно в боях с ними - а не в боях с отрядами ИГИЛ - турецкие военные понесли первые потери.
В Анкаре утверждают, что хотели бы помешать курдским отрядам создать "коридор" от Ирака до Средиземного моря, что будет означать окончательное разделение Сирии. Но примечательно, что в чистоту сирийских намерений не верят ни в администрации диктатора Башара Асада, ни в руководстве курдской организации "Сирийские демократические силы". И те, и другие обвиняют Эрдогана в стремлении оккупировать территорию Сирии. И, возможно, оказываются не так уж далеки от истины.
Эрдоган может сделать в Сирии то же самое, что когда-то Израиль сделал на юге Ливана. В критической ситуации конфронтации между различными политическими силами и общинами этой страны Израиль ввел свои войска в Ливан и затем передал контроль над занятой территорией христианской милиции. По крайней мере, на израильско-ливанской границе долгие годы сохранялось спокойствие.

Виталий Портников

Но Эрдогану добиться такого же результата будет не так просто потому, что по ту сторону израильско-ливанской границы жили евреи, а по эту сторону турецко-сирийской границы живут…опять курды. И поражение в Сирии может привести к радикализации настроений среди курдов в самой Турции.
Впрочем, вполне возможно, что этот вопрос обсуждал в Анкаре президент иракского Курдистана Махмуд Барзани, который находился в Турции практически одновременно с американским вице-президентом Джо Байденом. Дело в том, что курды, которые воюют в Сирии, и курды, которые обеспечили стабильность в иракском Курдистане, принадлежат к различным политическим силам. Поражение радикалов может быть выгодно Барзани - но только в том случае, если в Турции возобладают умеренные настроения. А это тоже во многом зависит от позиции президента Эрдогана, пока что не проявляющего интереса к диалогу с курдскими политиками.
Создание турками собственной зоны безопасности в Сирии может иметь и далеко идущие последствия для российского присутствия. Укрепление позиций сирийской оппозиции, с которой воюют и Асад, и Москва, сделает бессмысленной борьбу за Алеппо и поставит точку на попытках Асада вернуть контроль над страной. А следовательно, исчезнет логика российской военной операции - если только Путин не захочет воевать с Эрдоганом напрямую. Но если не захочет - а Эрдоган укрепится в Сирии - то Путину неминуемо придется уйти.

Pár poznámek ke knize Martina Nekoly: Petr Zenkl – politik a člověk

29. srpna 2016 v 11:14 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Vydala Mladá fronta v roce 2014

Byl jsem jedním bratrem obdarován knihou o Petru Zenklovi. Domnívám se, že se jedná o nejpřesnější shrnutí jeho života a není na škodu některé pasáže zveřejnit a komentovat. Především ty, které se bezprostředně dotýkají ČSNS.

Záhy navíc vypukla válka a na "protistátně smýšlející" národní socialisty se snesl hněv úřední moci. Zakladatel strany Václav Klofáč byl 4. září internován, přestalo vycházet České slovo, policie zatýkala i regionální funkcionáře. Od září 1914 do léta 1917 strana prakticky nefungovala. Policie sledovala nebo rovnou rozprášila místní buňky, z moci úřední musel být prodán spolkový dům Hvězda a národní dům na Žižkově, obě významné pražské stranické centrály. Neutuchající perzekuce měly v ČSNS devastující účinek. Sympatizanti žili v neustálém strachu a dočasně rezignovali na veřejnou činnost. Výměr c. a k. policejního ředitelství rozpustil 24. listopadu 1915 Českou obec sokolskou, 23. prosince 1916 potkal stejný osud Zemskou jednotu zřízenců drah v království českém, s 20 000 členy nejpočetnější odborovou organizaci, úzce propojenou s národními socialisty. (str.70)
Členové rozpuštěné "Benesch Partei" čelili během nacistické okupace pronásledování a teroru ze strany represivního aparátu Třetí říše. Mnoho tisíc jich zahynulo nebo skončilo ve věznicích a koncentračních táborech. Neúplné statistiky hovoří o 2800 popravených národních socialistech, z toho 320 žen. Regionální struktury strany se ocitly v troskách, kontakty s představiteli zahraničního odboje byly téměř zpřetrhány. Díky osobní odvaze a riskování několika přičinlivých straníků se od roku 1943 znovu rozšiřovala ilegální národně socialistická síť. Tajemník Karel Slavíček objížděl představitele rozpuštěných sekretariátů na venkově, bývalá poslankyně Jaromíra Žáčková navazovala kontakty na Moravě, z ilegality vystoupila i Františka Zemanová, jež aktivizovala členky předválečné Ústřední jednoty žen ČSNS. 8 října 1944 vzniklo několikačlenné revoluční předsednictvo v čele právě se Zemanovou. Připravovalo se především na blížící se osvobození a sešikování vlastenců pro ozbrojený odpor proti nacistům. (str. 160)
Je otázkou, zda přílišná otevřenost národních socialistů k vnitrostranickým debatám, spíše nevytvořila podmínky pro vznik silného opozičního bloku proti Zenklovu vedení. Ke komunistům a Sovětskému svazu nadstandardně vstřícní poslanci Josef David, František Uhlíř, Emanuel Šlechta, Alois Neuzman, Gustav Loubal, Ferdinand Richter, Miroslav Klinger, Štěpán Kobylka, František Křepela, Božena Patková a další se stali v únoru 1948 zodpovědnými za převrat a přeměnu ČSNS v Československou stranu socialistickou, bezzubý satelit KSČ. (str. 183)
ČSNS se iniciativně zapojila do přípravy vládního.tzv. Budovatelského programu, především aby do něj proti snahám JSČ prosadila úpravy, týkající se zvýšené ochrany soukromého sektoru, stabilizaci měny, zjednodušení daňové soustavy, hospodaření státní správy. Následní socialisté rovněž tlačili na zavedení parlamentní kontroly znárodněného průmyslu, pojišťoven a bank, přičemž požadovali, aby se pozornost soustředila na rozvoj a perspektivu znárodněného průmyslu. (str.188)
Pozornosti představitelů KSČ neušla zvýšená agitace prvního náměstka vlády. Byly mobilizovány skupinky mladých komunistů v krajích, aby neúnavně narušovaly Zenklovy projevy.str. 200)
ČSNS v memorandu XXXI. O postavení a možnostech socialismu ze 17. dubna 1947 například vytýkalo, že sociální demokraté se dostatečně nevymezili vůči komunistickému programu a postavili se tak do světla destruktivního nebudovatelského činitele v politickém systému. V souvislosti s taktikou politického boje Memorandum dokonce sociální demokraty obviňovalo z oportunismu. (str. 215)
Když se Zenkl ve společnosti Drtiny, Ripky a Stránského konečně dostavil k prezidentovi, dozvěděl se, že Gottwald navrhl nahradit demisionované národně socialistické ministry ve vládě Aloisem Neumanem a Emanuelem Šlechtou, kterým předseda ČSNS ostatně nikdy nevěřil a brzdil jejich kariéru ve straně. Neuman měl pověst bezzásadového kariéristy. PO volbách 1946 doufal, že se mu dostane za věrné služby odměny v podobě ministerského křesla. Když se tak nestalo, zahořkl a nenaplněné ambice jej vehnaly do náruče KSČ. Šlechtovo směřování mezi komunistické kolaboranty do značné míry dirigovala jeho manželka Anna. Toužila po životě mezi smetánkou a neustále na sebe upozorňovala výstřední garderobou; patřila také k agilním pracovnicím Kopeckého ministerstva informací a za každou cenu tlačila manžela do politické kariéry. Pikantní bylo, že dva trojští koně uvnitř ČSNS se bytostně nesnášeli. Navzájem se Gottwalda pokoušeli zdiskreditovat a v očekávání vysokých funkcí se předháněli v podlézavosti komunistům. (str. 229)
Orgány Státní bezpečnosti od první chvíle nespouštěly Petra Zenkla z očí. Uniformovaný civilista vartoval na chodníku, dva příslušníci v civilu seděli před domem v automobilu, při pohledu ven do oken protější budovy si nešlo nevšimnout také postav stojících za záclonami. O odposlouchávání telefonu a kontrole obsahu poštovních zásilek netřeba hovořit.(str.238)
Za Zenklova předsednictví (září 1948 - v emigraci, pozn. Svoboda) se uskutečnilo zasedání členů ústředního výkonného výboru ČSNS. Důležitá byla proklamace, že strana funguje nepřetržitě i po komunistickém puči. Přítomní ukázali na poslední regulérní zasedání ústředního výboru 24. února, kde bylo jednomyslně schváleno, že každý člen, který přijal místo ve vládě bez předběžného schválení předsednictvem ČSNS, bude vyloučen. Strana tedy v obrozené vládě Gottwaldově ani v následné vládě Antonína Zápotockého neměla zástupce, neboť Šlechtu s Neumanem nepovažovala za členy. (str.255)

Tyto ukázky jsem vybral záměrně. Ukazují, že strana musela po dobou své existenci bojovat nejdřív proti Rakousku-Uhersku. Poté proti německým nacistům. Následně proti komunistům a proti jejich přisluhovačům ve vlastní straně. Bohužel i nyní musí bojovat. Jenom kulisy a jména se změnila. Místo jmen uvedených na straně 183 je třeba dosadit jiná jména - Tampír, Olšiak, Šula, Klusáček, Doskočil, Janko. Historie se opakuje, jenom kulisy se změnily. Ale tak jak se strana dostala z minulých průšvihů (ne nadarmo to jméno dala českému jazyku naše strana - Švihova aféra), tak se dostane i z této.

ČSNS žádá podporu v krajských volbách

27. srpna 2016 v 20:37 | Michal Klusáček |  Jiní autoři

na koaliční kandidátce

Koaliční kandidátka Rozumných, ČSNS, ČSNS2005 a Demokratické strany zelených se jmenuje:

NE ILEGÁLNÍ IMIGRACI - PENÍZE RADĚJI PRO NAŠE LIDI.
Naše kandidátky budou mít číslo 67 ve všech krajích.
V rámci této koalice kandiduje ČSNS ve všech krajích. Více se dozvíte na:
http://ne-ilegalni-imigraci.cz
Sledujte stránky ČSNS a podpořte nás v letošních volbách 7. nebo 8. října.

Jak hodnotil E. Beneše F. Moravec na konci svého života

25. srpna 2016 v 9:35 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Vlastní příspěvky

Prezident Edvard Beneš zemřel 3. září 1943 v Sezimově Ústí

Někdejší šéf československých zpravodajců František Moravec se v londýnském exilu stýkal s prezidentem Edvardem Benešem denně. Hlavně ráno, když mu podával čerstvé zprávy. Uznával ho jako politickou autoritu a respektoval. Poté, co F. Moravec musel potřetí emigrovat na konci března 1948, protože jeho život byl ohrožen, a po zakotvení v USA v posledních letech svého života, napsal své paměti. Vrací se v nich i k hodnocení prezidentova politického života. Z té části jsou zde i dvě ukázky.




Na obrázku, převzatém z ipravda.sk jsou vedle dalších Molotov, Stalin a prezident Beneš při prosincovém jednání v roce 1943 v Moskvě

Jak (ne)mohl Dr. E. Beneš poválečný vývoj ovlivnit

25. srpna 2016 v 8:45 | Přemysl Votava |  Jiní autoři

Útoky na celistvost a suvernitu státu

Dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát.


Před 68 lety zemřel druhý československý prezident dr.Edvard Beneš. Dr. E.Beneš je úzce spjat s Československou stranou národně socialistickou. Byl jejím místopředsedou.
Dr. Edvard Beneš stál po boku TGM u zrodu Československa v roce 1918. Byl, jak předsedou vlády, tak i dlouholetým ministrem zahraničí ČSR. Podílel se také na vzniku Společnosti národů. Po abdikaci TGM byl 18.12.1935 zvolen druhým československým prezidentem. V říjnu 1938 po mnichovském diktátu a zradě západních mocností, odcházel podruhé do exilu, byl poražen, mnohými i potupen. Vývoj evropské krize a průběh II.světové války dal Edvardu Benešovi za pravdu. Edvard Beneš se stal uznávaným představitelem československého domácího i zahraničního odboje.
Jeho návrat do vlasti v květnu 1945, byl bez nadsázky návratem vítěze. Edvard Beneš se jako jeden z mála evropských představitelů, vrátil do vlasti opět jako prezident. Byl představitelem státu, který i jeho zásluhou, se stal součástí vítězné koalice. Tuto skutečnost je nutno důrazně stále připomínat. Na základě postupimské dohody byl proveden odsun německého obyvatelstva, jako důsledek jejich výrazného podílu na Mnichovské dohodě, na rozbití Československa.
Další poválečný vývoj v Evropě a ve světě byl již ve znamení nového rozdělení světa na základě Jaltské dohody avýsledků druhé světové války. Tento vývoj již nemohl Dr.E. Beneš ovlivnit, natož zastavit. Svět se rozdělil nadvěsféry vlivu.

Dr.Edvard Beneš má své důstojné místo v českých dějinách, zasloužil se o stát. Jako národní socialisté, musíme hájit odkaz a památku Dr. Edvarda Beneše. Dnešní útoky na Dr. E. Beneše jsou útokem nejen na tzv. "prezidentské dekrety", ale i nacelistvost a suverenitu našeho státu. Jsou pokusem změnit výsledky druhé světové války.
Jeho zásluhy, ocenil i Parlament České republiky samostatným zákonem. Stále platí slova TGM " bez Beneše bychom neměli republiku".

Přemysl Votava

Národní socialisté - LEV21

Na stráži míru

23. srpna 2016 v 22:56 | Vladislav Svoboda na blogu iDnes |  Jiní autoři

Komunisté neznají slovo stud

23. 08. 2016 10:46:59
V poslední době se komunisté snaží o přepisování dějin. Nejdřív nám soudružka poslankyně Marta Semelová hlásá o hrobu Klementa Gottwalda, jak moc dobrého pro lidi udělal, a svůj obdiv k němu.
Poté Vasila Bilaka označuje za pozitivní postavu našich dějin, a následně svůj obdiv obrací k boji pohraničníků proti "narušitelům" státních hranic a zpochybňuje, že přiznání Milady Horákové bylo vynucené.
A aby to nebylo jednoduché, chodí se Slovanským výborem 28. října k soše Edvarda Beneše na Loretánské náměstí. K tomu Benešovi jehož předčasnou smrt mají komunisté na svědomí.
Soudružka Semelová svou lásku ke straně rozpoznala v pouhých jednadvaceti letech (1981) kdy si uvědomila, že její místo je v předvoji dělnické třídy - Komunistické straně Československa. Svým podpisem stvrdila souhlas s okupací své vlasti a tím se dopustila velezrady. Zatímco v padesátých letech by ji za to čekala obrátka, dnes ji nic nebrání sedět v parlamentu a plně využívat demokracie k vychvalování zločinců a zločinů komunistické éry.
V minulém měsíci bylo na vrcholu Dyleň poblíž Dolního Žandova v Karlovarském kraji slavnostně odhaleno sousoší pohraničníka se psem, který nese hrdý název"Na stráži míru".
article_photo
Účastníci akceKlub českého pohraničí (KČP)událost označil za mimořádnou a tvrdí,že historii nepřepisují, ale napravují.
Vrcholem nemorálnosti těchto soudruhů se stalo prohlášení předsedy KČP soudruha Milana Richtera, který u příležitosti odhalení pamětní desky zavražděného osmnáctiletého Němce Hartmuta Tautze,
article_photo
který byl poblíž Bratislavy na hranicích roztrhán psy, když prohlásil:"Mohl si za to sám. Kdyby jim dal pokoj a neoháněl se, kdyby je respektoval, tak by ho pouze vyštěkali a čekali na přístup hlídky."
Tento čin se stal dvaadvacet metrů od rakouských hranic. A protože se to stalo v roce 1986, nedalo se to tak jednoduše ututlat jako v dřívějších letech, takže v lékařské zprávě se objevuje věta:"Kdyby mu včas byla poskytnuta lékařská pomoc - přežil by."
Odpověď soudruha Richtera byla:"Byl tady v roce 1948 ústavní cestou nastolen nový společenský řád, na rozdíl od osmdesátého devátého roku, to nebyla ústavní cesta."
article_photo
K dokreslení nestydatosti soudruhů, použiji slova místního blogera, soudruha Cvalína:
article_photo
" Pokud mluvíme o ohrožení demokratických principů, tak se obávám, že tato doba nastala."
Já se taky domnívám že doba nastala. Ale jiná, než si soudruh Cvalín a jeho spolustraníci představují. Nastala doba jasně říci, že Gottvald byl zločinec a že členové pohraniční stráže, ač se to neuvědomují, nebo nechtějí uvědomit, klesli na úroveň strážných v koncentračních táborech,
Věž na hranicích ČR
Věž v Osvětimy
kteří taky stříleli vězně za pokus dostat se k drátům, a jejich psi si nezadali s jejími psi. Rozdíl je v tom, že tam to byli nebozí vězni, tady obyčejný lidé,
Zastřelený
kteří měli své sny. A když zjistili, že je nemohou uskutečnit ve své, komunisty vychvalované, zemi, chtěli to zkusit jinde. Jenomže to netušili, co je na hranicích míru čeká - smrt.
Bohužel naše, a nejen naše země trochu pokulhává za Německem. Koncem šedesátých let se začali mladí Němci ptát svých rodičů a prarodičů - co jste dělali za války? Myslím, že by je dnešní mladí měli následovat a ptát se...

Několik otázek PhDr. Vladimírovi Pelcovi

22. srpna 2016 v 11:20 | Vladimír Pelc s komentářem J. Skopala |  Jiní autoři

Svoboda politického projevu

Jaroslav Král mi nabídl ke zveřejnění níže uvedený článek Vladimíra Pelce o vyjádření politického názoru pana Martina Zapletala. Nehodlal jsem jej zveřejnit, protože s ním nesouhlasím, ale nakonec jsem se rozhodl, že s malým vstupním komentářem jej nabídnu i čtenářské obci tohoto blogu.
Když se dívám na podobiznu pana Pelce, tak soudím, že se mohl narodit někdy v časovém okolí invaze cizích armád na naše území v srpnu 1968. Proto je nepatříčná má původně zamýšlená otázka, co by on, popřípadě pan Zapletal tehdy demonstrovali, když se nejen občanů, ale ani tehdejší čsl. vládnoucí moci na to nikdo z agresorů nezeptal.
Jsou-li členové LEV21 sympatizanty současné ruskofederální politické linie, to jim nemůže nikdo brát, ale argumentovat proti NATO, že se občanů nikdo nezeptal, je zkreslující. Rozhodnut o našem členství přijaly příslušné orgány státní moci ustavené v demokratických podmínkách.
Slovní politická a fyzicky projevená vyjadřovací kultura jsou také napováženou. Paní soudkyni Kalové se ani příliš nedivím za její rozhodnutí.
JS

Politická prdel pana Z.

Pan Martin Zapletal vyjádřil svůj politický názor. Radikálně. Vystrčil holý zadek, v soudním příkaze se píše obnažené hýždě, já píšu česky prdel, na projíždějící konvoj armády USA. Stalo se 28. 5. 2016 ve Vyškově. Samosoudkyně okresního soudu tamtéž Mgr. Zdeňka Kalová mu za to dala trest: deset měsíců natvrdo s odkladem na dva roky.

Prý šlo, podle samosoudkyně, o hrubou neslušnost na místě veřejnosti přístupném.
Myslím, že jde o rozhodnutí mimořádně politicky motivované, které nemá se spravedlností nic společného, a tedy o rozhodnutí protizákonné.
Pan Zapletal totiž vyjádřil svůj politický názor na to, že se naší zemí promenují cizí jednotky (jako bychom různých cizích vojsk neměli za minulé více než půlstoletí už dost). Vyjádřil ho holou prdelí. Protože s tím nesouhlasí. Protože se ho nikdo z vládních a dalších tzv. činitelů na jeho názor na tyto věci nikdy neptal. Nyní ani tehdy, když ČR, bez souhlasu občanů, vstupovala do NATO.
Tak co má dělat? Vyjádření politického názoru na jiném, než na místě veřejnosti přístupném, význam nemá.
Kdyby pan Z. vystrčil holou prdel na projíždějícího čínského prezidenta Si Ťin-pchinga při jeho nedávné návštěvě České republiky nebo směrem k ruskému či čínskému velvyslanectví - byl by pro mainstreamová média a pražskou kavárnu, která jak je zřejmé přesahuje i do Vyškova, oslavovaným hrdinou. Když výtržníci házejí vajíčka na českého prezidenta − je to v pořádku, jde přece o demokraticky vyjádřený nesouhlas s jeho názory, že. Na nedávném průvodu Pride Parade gayů, lesbiček a jejich sympatizantů, bylo v Praze na místech veřejnosti přístupných vidět nahých hýždí tři prdele - a byl to prý projev hrdosti.
Myslím, že i na holou prdel pana Z. se vztahuje svoboda politického projevu.

Vladimír Pelc, 15. 8. 2016 publikováno na webu Vaše věc.

Dodatek 16. 8. 2016, 13.55 h.:Listuji internetem. V srpnu 2008 soudkyně Kalová odsoudila pětačtyřicetiletého muže, který počal dítě se třináctiletou dívkou, tedy dopustil se sexuálního zneužití dítěte, na tři roky. Nepodmíněně! Martin Zapletal dostal za svoji nahou prdel jen o rok méně − vždyť on je přece společensky téměř stejně nebezpečný, jako prznitel dětí. Alespoň podle soudkyně Kalové.


Tagy: Kalová Zdeňka soudkyně, Okresní soud ve Vyškově, Zapletal Martin, svoboda politického projevu

Zapadlí vlastenci 2016

21. srpna 2016 v 19:55 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

Dojmy z návštěvy jedinečného místa

Známý román Karla Václava Raise se mnohým už dnes bude zdát zastaralý, sentimentální a možná i rozvláčný. Přesto ani dnes nemusí být čtenář zklamán jeho stylem, obsahem a především nosnou ideou drobné kulturní a vzdělávací práce mezi obyčejnými lidmi a to i v těch nejzapadlejších koutech naší země.
Znalci literatury a Jizerských a Krkonošských hor si nejspíše vzpomenou, že románový Pozdětín jsou vlastně Paseky nad Jizerou nedaleko Sklenařic a jedna z hlavních postav, kantor Čížek, je stvořena podle skutečné postavy Václava Věnceslava Metelky, paseckého učitele, písmáka a zakladatele krkonošské houslařské školy.
Letos v srpnu jsem neodolal a se ženou a synem jsme se do Pasek vypravili, zlákáni nejen bohatou kulturní tradicí ale i nádhernou vyhlídkou kterou nabízí náhorní planina v okolí Vysokého nad Jizerou.
Paseky nezklamaly. Budova staré školy, která se připravuje na rekonstrukci, vyhlíží přes údolí Jizery směrem ke krkonošským velikánům a o něco níže je skutečnou ozdobou obce roubená stavba mlýna, která byla v románovém příběhu spojena s intrikánskou a vdavekchtivou vdovou Žalákovou. Pasecká stará škola je ostatně známa po celé republice, díky filmu Krakonoš a lyžníci, který se, mimo jiné, natáčel i zde.
Mimořádnou atmosférou nás pak přivítalo samo centrum obce, kde se nachází Památník zapadlých vlastenců, který je pobočkou Krkonošského muzea a jehož chloubou je kolekce hudebních nástrojů, výrobků zdejších houslařů. Po několika krocích jsme dorazili ke kostelu sv. Václava s vkusně upraveným hřbitovem umístěným ve svahu na místě s nádhernou vyhlídkou. Pohled na Kotel, Lysou horu, Rokytnici nad Jizerou, Dvoračky a další místa stál za delší zastavení. Pohled byl navíc umocněn čistotou a upraveností okolí. To vše doplnila hudba kostelních varhan a sborový zpěv. Podařilo se nám totiž přijet zrovna v době konání Paseckých hudebních slavností a zažít tak nevšední atmosféru zkoušky pěveckého sboru.
Výlet se protáhl, protože z Pasek se nám vůbec nechtělo. Cestou domů jsme se ještě zastavili ve Sklenařicích u známého hostince Mexiko a obdivovali jeden z nejkrásnějších pohledů na Krkonoše a ve Vysokém jsme se na chvíli zastavili u pomníku, který připomíná jména obětí procesu, který zde pro zastrašení zdejších horalů zorganizovali v roce 1944 nacisté s vlastenci, zatčenými pro odbojovou činnost.

A náš hlavní a nejvýraznější dojem z Pasek? Paseky jsou obcí, jejíž obyvatelé jsou si vědomi jedinečnosti místa, kde žijí a svou kulturní tradici udržují a rozvíjejí. Nezáleží jim na tom, jaký mediální ohlas budou mít třeba zrovna jejich srpnové hudební slavnosti, jim záleží na tom, aby se v jejich obci dobře a kulturně žilo. Duch zapadlých vlastenců z Pasek ani po více než 160 letech nezmizel, ale stále je přítomen. A to ne jen v muzejních vitrínách ale přímo v životě lidí a v životě obce, která je jejich domovem.

František Moravec o Ludvíku Svobodovi

21. srpna 2016 v 10:31 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Aktuality

U příležitosti migrace bratrských vojsk v srpnu 1968

František Moravec (na obrázku), šéf československé zpravodajské služby před a behem druhé světové války, dopsal své paměti v emigraci ve Washingtonu v červnu 1966. Ty pak vyšly pod názvem Špión, jmuž nevěřili v nakladatelství Josefa Škvoreckého v Kanadě a po roce 1989 též u nás. Moravec v knize popsal mj. i způsoby, jakými se sovětská zpravodajská služba snažila ještě za války prosazovat politiku SSSR vůči státům, ve kterých po po porážce nacistického Německa hodlala uplatňovat svůj vliv na jejich poválečnou politiku.
Ukázka je věnována polapení Ludvíka Svobody, budoucího prezidenta, do sítí NKVD.