Miloš Zeman, Epanastatis Prusalis, Vladimír Hučín

20. listopadu 2016 v 13:26 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Aktuality

O blízkosti levicových subjektů

Vzpomínkové shromáždění na události spojené s Dnem boje za svobodu a demokracii proběhlo též v Přerově dne 17. listopadu 2016 ve večerních hodinách na náměstí TGM. Kromě kladení kytic a hořících svíček k pamětní desce na radnici města odezněly i čtyři projevy a to náměstka primátora Petra Měřínského, senátorky Jitky Seitlové, představitelky Českého svazu bojovníků za svobodu paní Svobodové a příslušníka Konfederace politických vězňů Vladimíra Hučína. V příspěvcích zaznívala nutnost bdít nad udržováním demokracie a, bude-li potřeba, též za ni dále bojovat.
Nejvíc látky k přemýšlení dodával závěrečný projev Vladimíra Hučína. Ten měl už v témže dni uveřejněny na stránce Parlamentních listů (PL) své odpovědi na otázky redakce tohoto internetového média. To, čím svůj rozhovor uzavíral v PL, zaznělo trochu jinými slovy i v jeho ústním projevu na nám. TGM v Přerově. Přebírám z PL 17. 11. 2016 13:34 ze závěru:
"Když Miloš Zeman nastoupil k moci, byl jsem u BIS. Tehdy se z ní stala až zločinecká organizace. Měli jsme honem rychle vyřešit Regecovou, co nechtěla prodat pole. Co se tehdy kolem toho dělo... Nástup Zemana k moci mě dovedl až na Pankrác do vazby, kde jsem byl rok umístěn a 4 a půl roku mě soudili. Kdyby zákon (vrátit do trestního zákoníku hanobení prezidenta) na takovéhoto člověka měl být uplatněn, tak já bych měl velké problémy.
Tak to vám věřím....
Musím rychle sepsat projev na 17. listopadu na náměstí (v Přerově od 17:00 h), protože pak to už třeba nebude možné. Pro mě ani tak není důležitá svoboda projevu, ale svoboda po projevu.":
(17. 11. 2016 13:34 Parlamentní listy)
K této zmínce o prezidentovi Miloši Zemanovi přidal V. Hučín ve svém živém projevu ještě malou vzpomínku na komunistu řeckého původu Epanastatise Prusalise, se kterým v minulosti Miloš Zeman udržoval přátelské styky. Dost podrobně o tom píše ve své knize - dokumentu "Vladimír Hučín Není to o mně, ale o nás" z května 2006. Kopie příslušných stránek zařazuji do galerie jako obrázkový doplněk k tomuto článku.
Začal jsem hledat na internetu další zmínky o Epanastatisovi (někdy je uváděn jako Statis) Prusalisovi. Nejcharakterističtější odkaz lze najít z Paměti národa (jakási řecko - česká verze), který zde ve zkrácené podobě zařazuji:
"04.11.2010
Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií)
Epanastatis Prusalis (*1948)
"Měl jsem to štěstí, které měl málokdo, že jsem se dostal do blízkosti lidí, kteří budovali nový svět. Podařilo se jim dojít na sám práh..."
Pan Epanastatis Prusalis, uměleckým jménem Statis, pochází z vesnice Notia v severním Řecku. Jeho rodina však původem z tohoto kraje nebyla. Stejně jako mnoho dalších Řeků obývajících severní řecké regiony tam prarodiče Statise Prusalise přišli až z Kavkazu. Nejprve byli nuceni odejít do města Prusa (dnešní Bursa) v Malé Asii a po řecko-turecké válce (1919-1922) museli přesídlit do hor na řeckém severu. Prarodiče se na Kavkaze živili pravděpodobně zemědělstvím. "Děda byl špičkový odborník, i tady si pamatuju, v Křížové, kde žil, tak vím, že všichni chodili obdivovat jeho tabák, který pěstoval."
Statis Prusalis se narodil 16. listopadu 1948. Otce partyzána nikdy nepoznal. "Můj otec za války velel podzemnímu hnutí v Soluni. Za občanské války byl jedním z vysokých důstojníků. Ironií osudu zahynul jeden den před mým narozením. Přál si, aby jeho syn - a věřil, že se mu narodí syn, aby jeho syn byl revolucionář." Epanastatis znamená v řečtině revolucionář. Partyzáni mu tak po narození začali říkat a nakonec mu jméno zůstalo. "Říkali mi to tak dlouho, až se mi to dostalo do občanky."
Malý Epanastatis byl krátce po narození převezen s matkou do Bulkesu ("Mám v rodném listu napsáno Bulkes") v Jugoslávii, kde strávil asi jeden měsíc. "Byl to strastiplný pochod, kdy žena, která před dvěma třemi dny rodila, s kojencem v náručí přechází přes hory. Maminka o tom nikdy moc nechtěla mluvit. Strašně ji trápilo, že otec tam zůstal a bojoval, pak se dozvěděla o jeho osudu." Z Bulkesu následně odešli do Československa.
Život v dětském domově
Nejdříve se dostal do Nových Zámků na Slovensku, kde proběhlo první ošetření. Posléze krátce žil v dětských domovech u Mikulova a Klokočova. "Přijeli i můj dědeček a babička. Tak jsem měl to štěstí, že jsem se z toho dětského domova dostal do péče svých starých rodičů, kde jsem byl až do chvíle, než jsem měl nastoupit školní docházku. Pro mě, stejně jako pro všechny děti podobného osudu, bylo neuvěřitelným štěstím být v dětském domově.Dokonce si myslím, že bez těch dětských domovů bychom mnozí neznali ani náš jazyk a zapomněli bychom možná i naše zvyky."
Dětský domov, kde malý Statis žil, se nacházel na zámku v Šilheřovicích. V Šilheřovicích zůstal až do 7. třídy, kdy odešel za maminkou do ostravské Poruby.
Šoférem vysokých politiků
Po dokončení základní školy absolvoval Statis Prusalis automobilovou průmyslovku a začal pracovat jako šofér. "V sedmdesátém jsem se dostal na sociální odbor Československého červeného kříže v Praze do funkce řidiče." Vozil však různé politické činitele. "Vozil jsem jednak generálního tajemníka Komunistické strany Řecka Florakise. Jezdil jsem s prvním tajemníkem Komunistické strany Řecka v České republice, který se jmenoval Apostonis Chadzandoniku. Jezdil jsem taky se soudruhem Fotijadisem. Vozil jsem i předsedu pražské organizace komunistů Kapka. Měl jsem to štěstí, které měl málokdo, že jsem se dostal do blízkosti lidí, kteří budovali nový svět. Podařilo se jim dojít na sám práh…"
Takto na vrcholné představitele minulého režimu vzpomíná: "Vozil jsem a žil jsem v Kolodějích u Prahy na zámku vlády, celé týdny jsem tam pobýval. Víte, zdá se to až neuvěřitelné, ale byli to absolutně čistí lidé. Kdyby na ně dnešní politici mohli něco najít, tak by to strašně rádi udělali, pro diskriminaci té politické garnitury by to využili. Ale bohužel nebo bohudík není nic, co na ně člověk může najít. Byli to vzdělaní lidé. Jestli dnes někdo chce něco říkat na Husáka nebo na Štrougala nebo na kohokoli, s kým jsem dělal, na Chňoupka, mají smůlu. Byli to lidé, kterých si vážil svět. Seděli jsme v Kolodějích u Prahy na zámku vlády, ti politici, ač jsem byl jejich řidič, mě brali všude s sebou, seděl jsem u těch jednání, nebyl jsem sluhou, kterej musí sedět venku v autě a čekat, než politik skončí, já s nima seděl u jednání, já s nima jedl, já vedle nich spal. Možná to byl talent, kterým jsem oplýval, že byli rádi, že jsem byl v jejich blízkosti. Byl jsem docela dobrým zpěvákem, takže jsem jim zpíval různé písně, které měli rádi. Ať to byl Chňoupek, kdokoli, vítali moji společnost. Chňoupek mně do poslední chvíle objasnil tolik světových konfliktů, do kterých normální člověk nevidí, a nepochopí, proč se odvíjeli tak, a ne jinak. Proč tam výrazněji ta nebo ona země nezasáhla, kde byly nějaké dohody. Věci, které se z novin a televize nedají pochopit. Můžu říct, že jsem byl jeden z těch mimořádně šťastných lidí, kteří poznali tyto lidi zblízka."
Hudební kariéra
Avšak Statise Prusalise lákala hudba. Ukončil proto profesi šoféra, začal studovat na hudební konzervatoři a poté založil folkrockovou skupinu Atény. "Postavil jsem hudební soubor většinou z lidí, kteří o muzice neměli žádnou páru, ale já jsem vsadil na lidskou touhu dokázat a vyplatilo se to." Jednalo se o řecko-českou hudební skupinu. V roce 1989 byla kapele zakázána činnost Koncertní a divadelní agenturou Ostrava. Dnes Statis vystupuje již jen sólově, vystupoval např. v Paříži, Římě, Moskvě nebo KLDR.
Živým štítem v Bělehradě
Statis Prusalis strávil na jaře 1999 týden v bombardovaném Bělehradě, vystupoval na koncertech, které se konaly na mostech ohrožených bombardováním. "Já jsem cítil to, co cítili všichni pokrokoví zpěváci, umělci. Cítil jsem potřebu nějakým způsobem projevit solidaritu s utrpením srbského národa. Dnes se ta pravda nenosí, Srbové sehráli významnou roli v protifašistickém odboji a Němci nemají na ta léta dobré vzpomínky, a tak v podobě toho agresivního bombardování přišla odplata. Nemyslím si, že je v třetím tisíciletí vhodné, aby jakýkoli problém byl řešen tímto způsobem. Když jsme stál pod těmi zasaženými mosty, když si člověk uvědomí, kolik lidské práce dá postavit most, a potom letí někdo, kdo ani ten most pomalu nevidí, vidí jenom křížek jako cíl, nevidí utrpení lidí, které zasáhne, ale on ten knoflík zmáčkne. Kdyby to byl příslušník kulturního národa, tak člověk bude hledat nějaký smysl toho jeho činu, ale bohužel, jsou to lidé, kteří svoji kulturu postavili na zabíjeni indiánů, prostě kovbojové."
"Atmosféra úžasná. Když vidíte, že na koncertě před váma jsou desítky tisíc mladých lidí, kteří cítili to, co já. Nad námi lítaly phantomy, ten blbec to mohl zmačknout kdykoliv. Vkrádají se různé myšlenky, co udělám, jsem na mostě, vysoko nad hladinou, když skočím nebo když se to proboří, spadneme dolů, co se stane? A přesto jeden podporuje druhýho a říkáš si: Když jich tady je deset tisíc, patnáct, dvacet, třicet tisíc, proč bych měl uhnout? Tak tam seš. Je děsivé, když slyšíš sirénu, když slyšíš desítky, stovky sirén. Strašný pocit."
V Bělehradě se Statis Prusalis setkal i s tehdejším prezidentem Svazové republiky Jugoslávie Slobodanem Miloševićem a bývalým předákem bosenských Srbů Radovanem Karadžićem. "Především to byli vlastenci, každý jejich čin lze hodnotit, jedině jste-li schopen pochopit vývoj událostí v té zemi. Nelze to hodnotit z pohledu cizince. Ani Karadžić, ani Milošević neudělali nic, co by bylo proti zájmům národů bývalé Jugoslávie.Proto také ten haagsky tribunál, který nemá mandát, je to nástroj USA, nedokázal Miloševiće odsoudit a neodsoudí ani Karadžiće."
Návštěva Severní Koreje
Hudba zavedla Statise Prusalise také do Korejské lidově demokratické republiky. Říká, že v jeho dojmech převážila pozitiva nad negativy. "Oni Korejci byli otroci Japonců a žili celé generace jako nic, ta revoluce jim přinesla to, po čem člověk toužící po svobodě touží. Ve spojeni s tím, když budeme hovořit, jak je to skromný národ, tak najednou shledáte jejich města naprosto čistá, shledáte jejich osobní vyspělost jako famózní, každý z nich má vzdělání. Děti jsou odmalička vychovávaný k zájmu o sport, o kulturu. Byl jsem v Paláci děti a mládeže, který je vystavěn do oblouku, jako náruč matky, která objímá své děti. Tisíce učeben a v každé se děti něco učí. Tam se učí balet, tam se učí houslím, tam tahají harmoniku. Já jsem tam chodil cele dny a strašně mě to zajímalo. Když jsem třeba cestoval někde z Pchjongjangu na koncert, tak jsem tomu chlapci, co jezdil se mnou, protože mi byl tlumočníkem a současně šoférem, studoval tady na Karlově univerzitě, Kim se jmenoval, tak jsem mu kolikrát řekl: 'Víš co, teď zajeďme tady do té vesnice se podívat.' Tak jsme zajeli do té vesnice se podívat. Našel jsi a navštívil jsi domky vesničanů, kteří nás strašně rádi uvítali, velmi skromně, my bychom tak nedokázali žít. Mají kobereček, polštářky na zemi, kde sedí. Je to ta asijská kultura. Jsou věci, abych se k nim vyjádřil, musel bych tam asi být dýl. Ty mé pobyty týdenní nebo čtrnáctidenní, nevěřím, že bych byl schopný dát objektivní odpověď. Ale říct to, že za dobu, co jsem tam byl, že bych viděl nějaký hladomor, to ne."
Dokumentární tvorba
Po šedesátce se začal Statis Prusalis věnovat dokumentární tvorbě. "Natočil jsem několik filmů o životě na východním Slovensku, protože je to místo, které považuju za ráj na zemi. Natočil jsem film ,Zabudnutý raj', kterým mě provázel známý slovenský herec Juraj Kukura s naší Jiřinkou Bohdalovou, jmenuje se Habura Habura." Film představuje život zapadlé slovenské vesničky.
Nyní začal natáčet dokument pro ČT s názvem "Nebezpečný svět kalorií po 35 letech". Pořad navazuje na seriál uvedený v 70. letech. Účastnil se na tvorbě filmu "Uloupené Kosovo" nebo dokumentu o bratrech Mašínech "Svědomí 'hrdinů'".
Politické názory
Statis Prusalis byl přibližně od 25 let členem Komunistické strany Řecka (KKE), dnes je členem KSČM. "Je to logické vyvrcholení poznatku a souhrn všech událostí, které se odehrály v mé rodině, v mé blízkosti, v mém životě." Na stranické schůze však pravidelně nedocházel, i když byly pro členy strany povinné. V době, kdy byl členem KKE, trávil mnoho času na koncertních turné, po roce 1990 byl naopak plně zaneprázdněn opravou porubského zámku (viz dále). "Na druhou stranou jsem svým uměním přispíval na stovkách akcí, tou účinnou zbraní, kterou hudba je, podporoval jsem vědomí těch lidí a řekl bych těch nejčistších, protože všichni ti darebáci zahodili legitimace a vstoupili do ODS a do všech těch politických stran, které se tu po roce 1989 na scéně objevily."
Doma má údajně citlivé dokumenty o roce 1968 nebo odstraněnou sochu Lenina z Ostravy. K roku 1968 uvádí: "Vývoj v Československu v té době neposkytoval těm spřáteleným zemím, které se společně rozhodly jít k nějakému lepšímu zítřku, neposkytoval jinou možnost. Bylo vysloveno všechno, co se vyslovit mělo, bylo napsáno všechno, co se napsat mělo. Přesto se vývoj odvíjel jinak a řekl bych velmi nebezpečně."
Rok 1989 chápe jako majetkový převrat. "Západní svět už byl na kolenou, ekonomika by se za rok nebo dva položila, a teď najednou se před nima otevřelo to obrovské teritorium východní Evropy." K přístupu Komunistické strany Československa k listopadovým událostem uvádí: "Já naprosto vítám rozhodnutí komunistické strany zachovat se před dvaceti lety tak, jak se zachovala. Řečobezradnosti komunistického vedení a že to snad byli úplní kreténi a debilové, je nesmysl. Komunistická strana měla absolutní moc v rukou, mohla dát rozhodnutí, že armádní generál přeletí Václavské náměstí nadzvukovou stíhačkou a všichni by se rozutekli. Měla takovou moc v ruce, mohla použít všechny dostupné prostředky, aby zachránila věc socialismu, ale to by nebylo dobré. Lide chtěli změnu, sytí lidé s absolutní zaměstnaností chtěli poznat, co je nezaměstnanost, chtěli poznat to, co přijde, co jsme nezažili."
Přestože je členem KSČM, podporuje politickou činnost Miloše Zemana. "S Milošem nás pojí dlouholeté přátelství. Jezdil sem a jezdí, bydlí tu na zámku, vykuřuje tu své cigarety. Já jsem člověk, který je jiné politické orientace, Miloš to ví a odpovídá na to novinářům jedinou větou: 'Statis je můj kámoš!' Já jsem mu napsal několik písniček, několik skladeb, na předvolební mítinky. Mám velkou radost, že Miloš udělal stovky mítinků a nebyl jediný mítink, aby mě nepřipomněl jako svého kamaráda. Je to o demokracii, mějme každý svůj názor, ale to nám nebrání, abychom byli přátelé."
Spolupráce se zpravodajskými službami ČSSR
Celkem dvaadvacet let spolupracoval Statis Prusalis se zpravodajskými službami bývalého Československa. Za svoji spolupráci se nestydí, i když uvádí, že jeho jméno, stejně jako jména jiných, nemělo být po roce 1989 zveřejněno. A proč začal se zpravodajskými službami spolupracovat? "Věřil jsem v socialismus a za jeho obranu jsem byl ochoten udělat všechno to, čím mě zpravodajské služby pověřily a co jsem kde ve světě měl splnit za úkol. Vím, že to nebyly žádné hrdinské činy, byla to tvorba nějaké mozaiky, ale její důležitost jsem si uvědomoval, ať to bylo kdekoli v Evropě, kde jsem plnil nějaký úkol." Co například dělal? "Jeden z významných úkolů bylo odhalení ekonomických ztrát, které způsobovali třeba západoněmečtí podnikatelé Československé republice. My jsme třeba dva roky pracovali na odhalení sítě, která... Řeknu to velmi zjednodušeně: německé kamiony přijížděly do Československa na holačkách a vyjížděly s michelinkama. Teď jsem to řekl strašně zjednodušeně, ale jinak by to nebylo možné pochopit. Když ti to udělá deset kamionů, když ti to udělá sto kamionů, tak tady už se něco děje. I když to třeba bylo prostřednictvím dalších států, ale všechno v životě vždycky někdo zaplatí a ten černej Petr zůstával Československu vždycky v rukou."
Oprava porubského zámku
Statis Prusalis je majitelem menšího zámku v ostravské čtvrti Poruba. Zámek, který pochází ze 16. století, koupil v roce 1990 za 96 tis. Kčs těsně před demolicí. "Byl vydán demoliční příkaz, přijely buldozery a začaly zámek srovnávat se zemí, srovnaly pravé křídlo a chystaly se na levé. V té chvíli to nějaký darebák zapálil." Rekonstrukce zámku Statise Prusalise po roce 1990 výrazně zaměstnávala. "Stovky lidí, desítky firem, já jsem neměl žádného stavbyvedoucího, nikoho, kdo by koordinoval práci. Všechno jsem to dělal sám. Pracoval jsem šestnáct, osmnáct hodin denně, nebyla minuta čas. Protože mě honil čas, já jsem byl v časové tísni. Koupil jsem zámek a oni mně dali příkaz k odstranění nebezpečné stavby. Řekneš si, hňupovina, blbost, ale takoví jsou dnešní politici, vlády ve městech, vesnicích. Zámek mi nebyl prodán proto, abych ho zachránil, ale s tou spekulativní představou, že ty ruiny budu muset odstranit na svoje náklady. Oni nevěřili, že ten zámek dokážu zachránit. Tehdy se vyjádřilo třináct velkých podniků, že zámek je prostě nemožné zachránit, že je v takovém stavu, že to nejde. Já jsem použil technologie, použil jsem strategii pracovní, ovlivňoval jsem své spolupracovníky, své zaměstnance, ovlivňoval jsem brigádníky, ovlivňoval jsem absolutně všechno, aby ten zámek byl velmi kvalitně zachráněn."
Dnes se na zámku konají různé společenské akce, semináře apod. Statis Prusalis uvádí, že zámek je jedinou kulturní památkou v ČR, která nemá dluh. Jeho hodnotu vyčíslil na přibližně půl miliardy korun.
Zpracoval Vladimír Kadlec, 20. 12. 2010"

Nakonec, když srovnáte výše uvedený text z pera Vladimíra Kadlece s tím, co o Prusalisovi napsal Vladimír Hučín, tak věcná data se v podstatě shodují. Ideologicky jsou to však pohledy ze dvou různých břehů. Kladu si otázku, zda Statis Prusalis by opravil porubský zámeček, pokud by socialistický režim u nás pokračoval.
V dalším serfování jsem zjistil, že zhruba před třemi měsíci zmiňovaný superaktivní Řek zemřel, jak to vyplývá z další převzaté zprávy, uvedené na konci zohoto článku.
Ta převzatá stránka též ukazuje, jak vyhraněné levicové strany jsou stále připraveny to, co je lepší než někdejší reálný socialismus, bourat a opakovaně pouštět na internet a do elektronické pošty různé statistiky, jak je na tom na náš stát dnes špatně, kolik je tu cizího kapitálu a tak podobně.

Advertisement
Zemřel Statis PrusalisTiskE-mail
Neděle, 14 srpen 2016
V sobotu náhle zemřel význačný komunistický zpěvák řeckého původu Statis Prusalis. Čest jeho památce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivan Fenz Ivan Fenz | 21. listopadu 2016 v 11:51 | Reagovat

Celá historie zmíněného Řeka se vejde do několika vět. Bolševicky žvanit a za to mít jakousi imunitu, dělat si co chci. Vydělávat tržně, neplatit daně a vydávat to za pokrokovou a "angažovanou" činnost!
Kulturní "čin" v podobě obnovy před tím komunistickým režimem zničené stavby, je jen házení písku do očí hlupákům, kteří uvěří, že může být něco i jinak.

2 Zilvar Zilvar | 21. listopadu 2016 v 12:05 | Reagovat

[1]:Co jste obnovil po komunisty zničené stavbě Vy? Teď se budou např. v Mostu bourat domy v komunistickém režimu postavené a v demokratickém režimu zničené cigány. Navrhněte, že je opravíte pro ně, chudáky. To by byl váš kulturní čin a důkaz, že všechno může být jinak.

3 Svoboda Svoboda | 21. listopadu 2016 v 15:02 | Reagovat

Ano, komunisti jim sebrali vozy, zakázali kočovat a narvali do paneláků. To je tak jediné co uměli. O_O

4 Zilvar Zilvar | 21. listopadu 2016 v 17:19 | Reagovat

[3]: Ale dnešní vláda pro ně nedělá všechno co by měla. EU kritizuje Česko pro diskriminaci Romů. Tak kdyby kočovali, to by nás EU nekritizovala? Bože..... :-(

5 Ivan Fenz Ivan Fenz | 21. listopadu 2016 v 18:02 | Reagovat

[2]:

Člověče, jste na hlavu? Za majetek odpovídá veřejnosti vlastník. Mám na zděděném pozemku šíbra s chatou, kterou si na černo postavil, to je můj úkol k řešení! Vaší bolševické výzvě se mohu jen pousmát, když Vás to tak bolí, poukažte Cikánům nebo městu Mostu  ze svého místo žvástů dotaci. :-D

6 Ivan Fenz Ivan Fenz | 21. listopadu 2016 v 18:07 | Reagovat

[4]:

Nějak jste přehlídl, že existuje svoboda pohybu. Cikáni mohou kočovat a také to dělají, akorát, že mezi státy a nikoli vesnicemi. Ve Španělsku jich jsou statisíce v karavanech tažených auty na vyhrazených parkovištích. Místní policie si na nich brousí vtip. Když Cigáni vytěží okolí parkoviště pohnou se sami dál a jinde oblažují společnost.

7 Zilvar Zilvar | 21. listopadu 2016 v 20:15 | Reagovat

[5]: Vlastně ani nevím co mi píšete. Vlastníkem těch domů po cigánech je demokratické město, už ne komunistický režim.
[6]: Ta by nás možná nekritizovala za kočování, ale za to, za co nás kritizuje. To si najděte na webu sám. Cigáni mohou cestovat, ale jen někde se mají tak dobře při nic nedělání jako tu.
S výmluvami na komunisty 26 let po tzv.revoluci je mi každý směšným. ;-)

8 Ivn Fenz Ivn Fenz | 21. listopadu 2016 v 21:33 | Reagovat

[7]:

To je ta intelektuální bída! Vyzývat jiného, aby udělal co mne pálí! To je bolševismus v praxi, který se tu zatraceně zakořenil. :-D

9 Zilvar Zilvar | 23. listopadu 2016 v 17:39 | Reagovat

[8]: Antibolševiku, takže nejhorší je ten Řek. Pálí vás, že to udělal. To se v něm zakořenilo.Takový antibolševismus 26 let po tzv.revoluci je směšný. ;-)

10 Ivan Fenz Ivan Fenz | 26. listopadu 2016 v 17:30 | Reagovat

[9]:

Pokud mne něco pálí tak jen to, že zmíněný Řek byl jen jeden. Kdyby jich bylo čtvrt milionu a dělali to stejně, dávno před r. 1990 by se realsocialismus  položil.
Protože kapitalisticky vydělával, nikde neplatil daně a dělal si co chtěl. To Vy ovšem nevidíte, ani vidět nechcete. :-D

11 Zilvar Zilvar | 26. listopadu 2016 v 20:38 | Reagovat

[10]:Podnikatel ve ztrátě daně neplatí. Ztráta nemusí být neschopností, ale např. investováním. Zdá se mi, že jste asi nikdy nepodnikal ani nebyl OSVČ. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama