Leden 2017

Ke kořenům naší kultury

31. ledna 2017 v 18:47 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Vlastní příspěvky

Jiří Vácha o křesťanství a ateismu, LN Orientace 28. ledna 2017

Islám nemá v Česku na růžích ustláno a z různých vedlejších zdrojů je náš občan doslova strašen, jak imigranti zaplavují vyspělé evropské státy a jak ty je štědře finančně podporují sociálními dávkami. Tato antipropaganda je docela účinná, jinde statisíce imigrantů, u nás nějaká stovka jednotek.
Druhým aspektem tohoto stavu je hledání opory v nějaké naší podstatě, nazvěme ji třeba naší národní kulturou a jejími kořeny. Takže otázka zní, kde jsou kořeny naší kultury.
Nebudu opakovat slova Jiřího Váchy nebo naší socioložky Dany Hamplové či dalších, na něž autor odkazuje. Zvětšete si text z obrázku, který tvoří výřez ze dvou stran sobotních Lidových novin a zamyslete se. Žena mi doporučuje připsat ještě jedno slovo: Amen

Kdo to vlastně platí?

31. ledna 2017 v 18:08 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Jak zlepšit kázeň uživatelů


Skvělý byznys s chudobou

31. 01. 2017 10:09:29
Bydlení pro chudé stál stát jedenáct miliard korun. I když by bylo patřičné spíše napsat: Stát za pomocí našich daní zaplatil spekulantům jedenáct miliard korun. Nikoho to nebolí. Naopak. Vymýšlí jak dál našim daním pouštět žilou.
O jak lukrativní obchod s chudobou se jedná, dokazuje nebývalý zájem cizinců o nelukrativní, často zdevastované nemovitosti, především v Ústeckém kraji. Zatímco v roce 2011 stát přispěl na nájem sociálně slabým 5,5 miliardy korun. Stačilo pět let a příspěvky na bydlení narostly na víc jak dvojnásobek. Stát v roce 2016 do konce listopadu přispěl na nájem sociálně slabým už 11, 2 miliardy korun.
V poslední době jsou na dračku vybydlené byty na litvínovském sídlišti Janov, kde se dá pořídit dvoupokojový byt za třicet tisíc.
article_photo
A obratem za patnáct tisíc měsíčně pronajímat sociálně slabých, kteří na nájem dostávají dávky od státu (od nás plátců daní). Zájem mají především Rusové, ale nepohrdnou ani Francouzi či Izraelci. Jedná se o kšeft snů. Během dvou tří měsíců se jim náklady vrátí. A aby měli jistotu, že jim bude zaplaceno, podepisují nájemní smlouvy na jeden až tři měsíce. Samozřejmě, že to nezařizují zahraniční majitelé. Na to mají své české podržtašky. Zahraniční, a nejenom zahraniční, ale i čeští majitelé těchto "nemovitostí", si povětšinou užívají "tvrdě vydělané" peníze z našich daní v teple exotických zemí světa.
Jedenáct miliard korun by v podstatě stačilo na nákup nějakých 60 až 70 000 zdevastovaných bytů a zrekonstruovat je. Konečně by některá místa .Že je nájemníci hned vybydlí? Samozřejmě, protože pokud není na ně veden tlak, dělají si co chtějí. Ale stačilo by, aby se nájem strhával přímo z dávek. Stačilo by, aby jim byl strženy peníze za jakoukoli, i sebemenší škodu, nejen v bytě, ale celém domě. Stačilo by, aby museli odpracovat měsíčně tolik hodiny na veřejných pracích jako jakýkoliv občan musí odpracovat měsíčně ve své práci. Oni totiž neexistují pouze práva, ale taky povinnosti.
To jen naší sociální inženýři vymýšlejí stále něco nového. Přitom už naše babičky říkali Bez práce nejsou koláče. A kdo nepracuje nejí.
Zároveň rekonstrukcemi by vznikl bytový fond, aby se lidé mohli bez problému stěhovat za prací.
Jenomže co chtít od politiků, kteří celý svůj profesní život odvádějí daně z našich daní.

K účinkování Donalda Trumpa

28. ledna 2017 v 18:53 | Ivan Fenz |  Aktuality

Kdo zaplatí zeď?

S nevšední zvědavostí sleduji účinkování prezidenta USA Don. Trumpa. Moje politická mantra vždy byla národní socialismus Benešova typu = nic cizího nechceme, svoje bráníme a rozvíjíme podle zákona. K tomu přísluší tehdy nedosažitelná lidská práva podle později přijaté (10.12-1948 v OSN) Deklarace lidských práv. Dnes ovšem vidím v USA křiklouna ( podobně vyskakoval Hitler ) s mantrou "USA především". Kdyby to bylo jen v USA, je to vlastenecké ( jako u Beneše ), pokud to má postihnout svět jde o nacismus, který je nepředvídatelný. První či poslední Trumpova mantra je zeď proti pronikání Mexičanů do USA. Požaduje aby zeď zaplatilo Mexiko ( mimochodem podobně začal Hitler napadat Polsko). Když přišlo z Mexika odmítnutí vyhlásil záměr zvýšit cla na mexický dovoz do USA na 20 -25%. To už vypadá stejně, jako když dávalo Československo "rány" imperialistům, až s toho padlo na zadek. Americká cla zaplatí dovozce a ten je vrazí do ceny pro spotřebitele, ergo kladívko, zeď zaplatí Američané = Trumpovi voliči. To je ta dialektika, dobře znějící žvásty ( o šťastné budoucnosti = kolik jsem jich za život vyslechl), přinesou ve skutku srab. Inu blbce si zvolili a blbec vede svou. Zdejší hradní nájemník se v tom podle reakcí vidí. :-D

O soudu a též Janu Šináglovi

25. ledna 2017 v 12:33 | Petr Hannig |  Jiní autoři

Politický proces, zatím v sametu

21. 01. 2017 22:54:42
Nemám rád soudní síně. Přesto jsem se vydal na soud, ve kterém je žalována somálskou žadatelkou o azyl v občanskoprávním sporu ředitelka střední zdravotnické školy.
Petr Hannig

Petr Hannig

Mezi davy valícími se do soudní budovy jsem spatřil přímo u dveří příslušné soudní síně nezávislého publicistu, který mne zásobuje měsíc co měsíc články, upozorňující v podstatě nestranným způsobem na přehmaty české justice. Nelze o něm v žádném případě říci, že je provokatér, extremista či xenofob. Žádná z negativních nálepek pražské kavárny na něj nesedí. Žil do převratu ve Švýcarsku a jeho jediná nestrannost je odpor ke komunismu a komunistům. V tom se lišíme. Já i když jsem nikdy nebyl komunistou, tak je mi milejší komunista, který zůstal své straně věrný, než převlékač kabátů, putující od členství v KSČ před Listopadem, přes ODS (či ČSSD) až do ANO.
Tento nezávislý novinář zná do detailu naše zákony a náš právní řád. V jeho doprovodu jsem zasedl do první řady soudní síně, která v žádném případě nemohla pojmout zájemce o veřejný soudní spor. Navíc soudkyně nedovolila až na výjimku, o které se zmíním později, nikomu stát. V síni mohli být pouze ti, kteří seděli. Mezi zájemci o soud byla totiž značná převaha těch, co podporovali ředitelku školy PhDr. Ivanku Kohoutovou.
Soud začal se značným zpožděním výpovědí jakési mladé ženy s dredy, která byla příslušnicí neziskovky, starající se o začleňování imigrantů do české společnosti. Její výpověď absolutně nebyla slyšet. Proto onen novinář slušně vyzval soudkyni, aby svědkyni upozornila na to, že má mluvit tak, aby jí bylo rozumět, respektive slyšet, neboť se jedná o veřejný soud. Soudkyně to ignorovala a při dalším upozornění onoho nezávislého novináře, pana Šinágla dokonce varovala, že pokud bude takto vyrušovat, nechá ho ze soudní síně vykázat. Navíc zakázala pořizovat z jednání soudu nahrávku. Pan Šinágl kontroval, že se jedná o veřejný soud a tudíž je právo pořizovat veřejností nahrávky.
Když svědkyně mluvila dále tak, že jí nebylo slyšet ani v první řadě, pan Šinágl odešel, neboť by o soudu nemohl nestranně informovat. Navíc bylo pikantní, že soudkyně svědkyni též posléze vyzvala, aby mluvila hlasitěji, neboť neslyší její výpověď. Je nutné říci, že aparatura v soudní síni byla naprosto nedostatečná, takže nebylo skoro nic slyšet. Potom se naskýtá otázka, zda se vůbec naplnil požadavek veřejnosti, ve smyslu, že veřejný soud by měl probíhat tak, aby jej veřejnost mohla sledovat.
A teď se vrátím k tomu, že nebylo možno v soudní síni stát. Při výpovědi oné svědkyně s dredy z neziskovky najednou v síni stály tři osoby, evidentně také z menšiny podporující žalující stranu somálské žadatelky o azyl. Navíc ony tři osoby odešly spolu se svědkyní vchodem mimo prostor určený veřejnosti. Pokud to byla veřejnost, tak měly ony osoby mít stejné zacházení jako všichni ostatní a pokud to byli další svědci, tak neměli při výpovědi jiné svědkyně v soudní síni co dělat.
Nechci se mýlit. Definitivní úsudek si udělám až při vynesení rozsudku. Začínal jsem mít totiž dojem, že se nejedná o občanskoprávní soud, ale o politický proces, jehož kontury už naznačilo stranění ombudsmanky somálské žadatelce o azyl.
Ještě jsem nenapsal, že se jednalo o to, že Somálka žalovala školu, že jí nedovolila studovat, protože nosila muslimský šátek. Nu dobrá, jednalo se o vyjádření její příslušnosti k náboženství. Ovšem co je nad mé chápání, že školu žaluje o šedesát tisíc korun za psychickou újmu. Přišla ze země, která není přímo zasažena válkou, jako Sýrie, dostala možnost pobytu a určitě také nějaké finanční prostředky prostřednictvím neziskových organizací, které zase dostávají finanční prostředky ze státního rozpočtu a do státního rozpočtu se dostanou z daní nás všech včetně oné žalované ředitelky zdravotní školy.
Jak jsem vyrozuměl, ona Somálka se nikdy nedostavila k soudu. PROČ? To by byl přece kardinální důkaz pro obhajobu. Od svědkyně jsme se prostřednictvím opakování soudkyně dozvěděli (neboť svědkyně se neuvolila mluvit tak, aby jí bylo slyšet), že se Somálkou komunikovala anglicky, potom dodala že uměla i česky. Přece by bylo zcela jednoduché soudem prozkoumat, zda Somálka češtinu ovládá natolik, že by mohla studovat na české střední škole.
Tolik k soudu. A já dodávám. Návrat ke zdravému rozumu do právních úprav některých věcí by vůbec neuškodilo. Je potřeba jasně vymezit mantinely, kde náboženská svoboda začíná a kde končí. A dodávám. I když se ani v nejmenším nevymezuji proti jakémukoliv náboženství, buďme přísně reciproční.
Když ženy cestují například do Íránu, musí si, ať už jsou vyznavačky jakéhokoliv náboženství či ateistky, ještě před vystoupením z letadla uvázat na hlavu šátky, aby byly v souladu s tamním náboženstvím a zvyky. Ať tedy při překročení hranice ČR si náboženské šátky z hlav povinně sundají, nebo, ať alespoň nevyžadují jejich nošení tam, kde není vhodné demonstrovat náboženství, to jest ve školství sekulárního státu. Mimochodem, v Íránu před nástupem Chomejního bylo zcela běžné, že si ženy své krásné havraní vlasy nezahalovaly a byly též muslimky. Totéž bylo i v Egyptě, Tunisu atd.
A když je toto neprůchodné, neboť jsme ještě stále členy EU, zaveďme alespoň jazykový zákon. A vůbec by se neřešilo, zda ona Somálka může či nemůže nosit na hlavě při vyučování šátek. Dokud se nenaučí česky tak, aby splnila kritéria pro přijetí na českou střední školu, tak není co řešit.
Ještě něco. Proč jsem zmínil v nadpisu "zatím v sametu"? Zatím se jedná o občanskoprávní spor, jehož průběh mi připomínal politický proces. Jestli budou naši občané strkat hlavy při volbách do písku a volit neustále ty strany, které budou mít nejsilnější a nejvíc viditelnou drahou kampaň, navíc ty strany, které na úřad nanominovaly stávající ombudsmanku, tak se může v blízké budoucnosti stát, že by se soudní spor tohoto charakteru mohl překlopit v kauzu trestně právní. A opět zdůrazňuji. "Občané, starejme se o justici, než se justice začne starat o nás."

Ke glose Viléma Baráka

19. ledna 2017 v 19:40 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Centrální bankéři nesmyslně provokují inflaci


Jedním z důvodů, proč u nás skončil socialismus, byla jeho neefektivnost, založená mj. na centrálním plánování, což s dalšími důvody vedlo k zaostávání ekonomiky ve srovnání se západními vyspělými státy. Koruna měla více kurzů a nebyla volně směnitelná. Existovaly devizní přísliby pro cestování do kapitalistických států a dokonce i do Jugoslávie. Příslib byl podmíněn politickou spolehlivostí. Tu posuzovaly výbory KSČ v podnicích a jejich vedení.
Rok 1989 to změnil. Jedním ze základních principů bylo zavedení tržního hospodářství a respektování zákona nabídky a poptávky. Vše nefunguje, jak má. Pořád je to však lepší než v zemích, kde je ještě zakonzervován socilaismus.
Autor zveřejněné glosy poukázal na jednu ze současných slabin, kde centrální bankéři záměrně manipulují s inflací a hrají si s ní jako účastník počítačové hry. S pohledem Viléma Baráka souhlasím.

K manifestu Alexandera Tomského

18. ledna 2017 v 23:11 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Aktuality

Nástin reálného řešení neuvádí

Hlavní postřeh, který mě po přečtení článku politologa a překladatele A. Tomského napadl, je popis problému a jeho analýza jen v poměrně úzkém spektru pohledu na současný svět. Z příspěvku vyplývá, že dnešní světová politika se svými problémy jako je migrace, opomíjení národních tradic, hrozba světovlády, novodobě třídy ve společnosti apod. některé věci neřeší. Kapitalismus je označen za internacionální a je s ním dnes podle Tomského spojena existence nadnárodních správců globalizace.
Je pravda, že takto vedené kritiky systému včetně existence Evropské unie nacházejí u řady lidí příznivý ohlas. Často se bojím, co reálného však chtějí nabídnout. Všimněme si, jak úporná a přitom pomale rozvážná a vlekoucí je příprava k ostrým jednáním o praktické realizaci odchodu Britů z EU. Velká Británie stále ve světě něco znamená a přitom by si přála řadu výhod plynoucích z členství v EU zachovat. Jako ostrovní stát má snažší situaci při obraně proti nadměrné a nechtěné migraci. Sám autor manifestu v ní trávil řadu let. Cením si i jeho počinu, že v Londýně v roce 1987 a posléze v Praze v roce 1990 vydal ve svém nakladatelství Rozmluvy Moravcova Špióna, jemuž nevěřili.
V naší zemi máme zaveden demokratický systém, i když dostatek demokraticky uvažujících a schopných politiků v něm není nazbyt. Pane Alexandře Tomský, naznačte směr změny k lepšímu, uveďte vzory systémů, k nimž bychom se měli přibližovat.

Triumvirát ANS vyzývá

17. ledna 2017 v 18:16 | Karel Janko, Oldřich Lukáš, Vladimíra Vítová |  Jiní autoři
V reakci na nedávné prohlášení Ivana Fenze, adresované hlavně Karlu Jankovi, zaslal jeden ze čtenářů a přispívatelů tohoto blogu bez komentáře následující výzvu ANS (Aliance národních sil)

Vážení představitelé politických stran a hnutí, občanských spolků, vážení přátelé!

Dovolujeme si Vám navrhnout jednání o připojení k (zatím neformálnímu) volebnímu projektu ALIANCE národních sil. Vycházíme z idey, že "jenom smrt je nevratná", a proto je změna pravidel fungování ČR nejen životně nutná, ale i možná!
​Naše filosofie je následující: spolupracovat s jakoukoliv politickou silou a hnutím, s jakoukoliv politickou frakcí, s každým spolkem, občanskou iniciativou a jednotlivci, pokud jsou jejich názory v souladu s principy soužití, prosperity a míru v naší zemi.
Předmětem našeho snažení je sjednocení úsilí (ne sloučení!) neparlamentních menších politických stran, hnutí, spolků a jednotlivců pro jednotnou kandidátku do příštích parlamentních a senátních voleb. Jsme společenství volně spolupracujících skupin. Nejedná se o volební koalici, při které je nutné získat ve volbách 20 % hlasů (například při čtyřech politických subjektech). Jedná se o model jedné zastřešující politické strany, na jejíž kandidátce však budou členové všech zúčastněných subjektů a názvy těchto subjektů budou uvedeny u jmen kandidátů. Tímto způsobem nikdo neztratí svoji identitu. Spravedlivý algoritmus obsazení kandidátky je zpracován. Společný etický kodex a pravidla komunikace rovněž.
Princip sjednocení počítá s naprostým zachováním statutu jednotlivých stran a hnutí, včetně jejich programů a to bez jakýchkoliv změn. Mějme odlišné představy, ale společný cíl.
Námi navrhovaná změna spočívá v tom, že by se do parlamentu dostala také občanská hnutí, stavovské spolky, profesní komory, občanské iniciativy apod. Všichni zástupci by jasně hájili svoje zájmy, a proto budeme také požadovat snížení kvóra pro vstup do PSP ČR. Zamezilo by se tak hlasování po stranických blocích. V tom by spočívala diverzita smýšlení parlamentu. Dnes v podstatě stačí, když se v parlamentu většiny hlasování zúčastní pouze předsedové stran nebo předsedové klubů.
Naším společným programem jsou TŘI PLUSY a TŘI MÍNUSY, na kterých je však nutné se shodnout:
1. + ANO míru - NE válce, nedopustit, aby byla naše země zatažena do války
2. + Prosazení všeobecného referenda
3. + Zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství, revize roku 1989
1. - Vystoupení z EU a z NATO
2. - STOP veškeré nelegální imigraci
3. - Zrušení církevních restitucí a zabránění plánovaným restitucím sudetským
Budeme též usilovat, aby dalším registrem veřejné správy byla internetová národní databáze občanských podnětů.
Čím dál tím více se projevuje snaha světových vládnoucích kruhů po pravo-levém bipolárním politickém uspořádání parlamentů všech evropských zemí. V rámci tzv. demokratických voleb pak tyto kruhy přehazují výhybku mezi dvěma hlavními stranami - t.j. zleva doprava a zase zpět, podle momentální hospodářské situace a nálady voličů. Přitom obě hlavní strany jsou ovládány stejnými nadnárodními kruhy se stejným cílem. Takto je organizována celá západní Evropa i Amerika. Soudobá česká (a nejen česká) politika je ideově vyprázdněná a nepřináší většině obyvatel žádný užitek. Národní cítění a zájmy jsou programově potlačovány a často i kriminalizovány s cílem odnárodnění a unitarizace evropské populace. Z Parlamentu se stal pouhý prestižní diskusní klub nominantů stran, zkorumpovaných dosavadním politickým a hlavně volebním systémem této republiky. Současný stav a trend na celém světě je etablovat do parlamentu dvě strany.
Na základě dlouhodobé analýzy výsledků dosavadních parlamentních voleb a popsané situace, Vás oslovujeme s cílem, navázat úzkou spolupráci v dalším postupu při změně výše popsaného politického systému naší země.
Od účastníků se předpokládá osobní statečnost a lidská vyzrálost. Společné vítězství bude výhrou pro každého jednotlivce. Snaha o individuální vítězství se stane prohrou všech. Nastal čas spojování rozbité společnosti.
Všechny podrobnosti tohoto projektu s Vámi rádi projednáme.

TRIUMVIRÁT ANS:
Ing. Karel Janko, předseda politické strany "Česká strana národně socialistická"
e-mail: k.janko@seznam.cz, mobil: +420 720 436 951
Ing. Oldřich Lukáš, předseda občanského sdružení "Lidé lidem"
e-mail: lukas.oldrich@email.cz
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně občanského sdružení "České mírové fórum"
e-mail: cmf@centrum.cz

O migraci trochu jinak, než je zvykem

16. ledna 2017 v 12:27 | Radka Smejkalová v Týdnu |  Jiní autoři

Historik Spurný
Migrace je normální. Tahle země není jen pro Čechy

Matěj Spurný.
02.01.2017 19:45 Rozhovor
Migrace patří k přirozenému běhu světa. Kultury kontaktem s jinakostí vzkvétají, říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN historik Matěj Spurný, který mapoval osudy sudetských Němců, českých Romů i volyňských Čechů.

V současnosti je celosvětově šedesát milionů lidí na útěku. Jen do Německa za rok 2016 dorazilo téměř sedm set tisíc lidí. Po druhé světové válce muselo nový domov hledat přes deset milionů běženců. Vidíte jako historik v těchto dvou pohybech národů nějaké paralely?

Když jsme mapovali osudy lidí, kteří před válkou, během ní nebo po válce museli opustit svůj domov, jejich svědectví vypovídala o tom, jak je to strašná věc, muset si vzít jen pár svých osobních věcí, které unesete, všechno nechat za sebou a nevědět, jestli se někdy vrátíte. Opustit svůj domov a jít do neznáma je pro většinu lidí bolestivé. To je základní věc, která se dnes málo připomíná. Když do Evropy přicházejí lidé z Blízkého východu nebo z Afriky, je dobré mít na paměti, že sem nejdou rádi, ale že je k tomu nutí kruté okolnosti.

Události v zemích jako Francie nebo Belgie ukazují, že ani po několika generacích se v nich lidé z jiných kultur nedokážou nebo nechtějí přizpůsobit evropskému způsobu života. Není naivní očekávat, že současné vlně běženců se to podaří?

Musíme rozlišovat mezi integrací a asimilací. Nemyslím si, že je potřeba, aby se všichni asimilovali. Tedy aby všichni mluvili perfektně česky, měli stejné zvyklosti jako my a byli v druhé generaci "nerozeznatelní" od současných Čechů. Ale samozřejmě je třeba ty lidi integrovat - začlenit je do společnosti, dát jim podobné příležitosti, jako mají jiní, nechat je participovat na vzdělávacím systému. Integrovat je obtížnější než asimilovat - ti lidé mají jiné náboženství, doma mluví jiným jazykem, mají jiné zvyklosti od oslav narození přes svatby až po pohřby, ale zároveň se, pokud tu zůstanou, stanou součástí zdejší společnosti. To je ten nejobtížnější, ale zároveň nejcennější model. Jinakost propojená s celkem ho obohacuje. Když je společnost homogenní, jako je ta česká, o hodně přichází.

Pěstovat českou identitu samo o sobě smysl nemá?

Češství samo o sobě není hodnota. Hodnota je něco, co přispívá k univerzálnímu pokroku nebo kulturnímu dědictví. Pokud lidé v této zemi v tomto dění hrají nějakou roli, pak češství smysl má. Pokud ne, tak sám o sobě fakt, že jsme Češi, je samoúčelný, za to nemá smysl bojovat. Když vsadíme na model, že je jedno, co vyprodukujeme, hlavně že jsme Češi, povede to časem k záhubě. Bez kontaktu a interakce, bez inspirace a možná i bez konfliktů s jinakostí časem zdegenerujeme tak, že stejně zanikneme. Model založený na tom, že na hranicích České republiky rozmístíme cedule s nápisem "Prosíme, nerušit" a budeme tu přežívat jako želva v zoo, není konstruktivní.

A proč jsou dnes pro nás uprchlíci strašákem? Protože nejsou z Evropy?

Obraz, který si o těchto lidech vytváříme, je důležitější než to, jací reálně jsou. Dnes máme obraz muslima, který v podstatě splývá s teroristou, a jistě budeme svědky dalších zaručeně ověřených zpráv, že to jsou násilníci a nevděčníci. To jsou škatulky. Stačí počkat, až nám někdo z nich něco provede, a budeme mít další důkaz, že předsudky jsou pravdivé. Kdyby byly připraveny jiné škatulky, jací jsou to chudáci a jak jsou zajímaví a pracovití, samozřejmě se také najde dostatek příběhů, jež by je zaplnily. Lidé jsou různí, uprchlíci stejně jako starousedlíci. Pro ty první máme bohužel jenom negativní škatulky. Je tu uměle a účelově vyvolaná hysterie, která brnká na struny nesebevědomí, a zároveň je tu dost politiků i lidí v médiích, kteří - ať už účelově, nebo z hlouposti - rozehrávají tyto věci ještě daleko více, než by bylo nutné.

Vaše kniha Nejsou jako my podrobně mapuje život menšin v poválečném pohraničí. Dva roky jste strávil titěrnou prací v archivech, probíral se nejrůznějšími partajními hlášeními i udavačskými dopisy. Našel jste něco, co vás opravdu překvapilo?

Překvapil mě ambivalentní vztah komunistické diktatury k menšinovosti. Na začátku byli komunisté velmi hlasití propagátoři odsunu a brutálního zacházení s Němci, ale v 50. letech potřebovala diktatura získat nějakou legitimitu, opřít se o část společnosti a to se projevilo právě ve vztahu k integraci Němců a Romů. Vedle násilí na politických a třídních nepřátelích existovaly autentické snahy umožnit lepší život těm, kteří byli dosud diskriminováni. Překvapilo mě, kolik lidí se skutečně autenticky snažilo a bralo to jako své poslání se silným étosem spravedlnosti. To nijak nerelativizuje hrůzy nebo teror stalinských procesů, jen to nabízí pestřejší pohled na tuto éru našich dějin.

Je vaše rodinná historie nějakým způsobem spojena s problematikou migrace?

Sudetoněmecké příbuzenstvo nemám, ale jsem také z velmi pestrého zázemí - maminka byla z židovské rodiny, oba prarodiče prošli Terezínem a Osvětimí a jejich rodiče tam byli zavražděni. Rodiče tátovy maminky byli vídeňští Češi, žili v jihomoravské Lednici a k češství se hlásili, ale doma mluvili většinou německy. O tuto pestrost jsme po válce přišli. Já jsem vyrůstal v Krkonoších, s německou minulostí jsem se setkával od dětství a brzy mě to začalo zajímat. Postupně mnou začalo rezonovat, že všechno, co tvoří můj svět, od starých štětovaných cest až po chalupu, ve které jsem vyrůstal, vybudovali Němci.
Jak vás to ovlivnilo?

Už právě proto bych nevznášel nároky na tuto zemi jako na majetek etnických Čechů, tak to nikdy nebylo. To, že Němci zlikvidovali Židy a my jsme pak vyhnali Němce, přece nemůžeme brát jako zásluhu. Nemůžeme si myslet, že jsme si tím vysloužili na věky věků nějaký právní nárok na to, že tahle země bude etnicky pouze Čechů. Je to země, na jejíž kultivaci se v historii podílely nejrůznější společnosti nejrůznějších jazyků a náboženských vyznání a není nic špatného, když tomu tak bude i nadále. Je lhostejné, jestli tu budou etničtí Češi, nebo jestli tu časem budou jiní. Důležitější, než jakým budou mluvit jazykem, je, jestli navážou na to dobré, co se v této zemi udělalo.
Čtěte TÝDEN!
* Po válce k nám proudily desetitisíce migrantů. Co to bylo za lidi?

* Lpíme tak silně na svém češství kvůli tomu, že jsme na rozdíl od jiných dlouho neměli vlastní stát?

* Kdyby se naše kultura za uplynulá desetiletí a staletí nenechala ovlivnit ostatními národy, které se u nás sešly na své pouti, o co bychom byli chudší?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A SPOUSTU DALŠÍHO SI PŘEČTĚTE V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.

Prohlášení k odchodu z ČSNS 2005

15. ledna 2017 v 20:16 | Ivan a Emilie Fenzovi |  Jiní autoři

Reakce na nedávná prohlášení Karla Janka

Souhlas s uveřejněním.

Prohlášení

Byl jsem členem přípravného výboru, sestaveného v Brně na podzim r. 2005, když se na popud jmenovaného správce konkurzní podstaty strany ČSNS dr. Nováka, ukázala možnost, založit separátní stranu, která na ustavujícím sjezdu 3.4.2006 přijala jméno Česká strana národně socialistická ( ČSNS 2005).
Foto J.Skopala je z ÚR ČSNS 12.3.2005
Stali jsme se s manželkou Emilií členy založené strany. Vždy jsem měl snahu působit ve straně Edvarda Beneše, kde byl postulován národní socialismus humanitního směru: kde ústavní rámec je základem, sociální práce je podmíněna podnikatelskou výkonností a to vše sdružuje občany do nové společnosti ve vlastním státě, kde lze naplnit, jak národní tak i sociální cíle. Vnější prostředí viděl EB ve Společnosti národů se sídlem v Ženevě, která měla zabezpečit řešení mezistátních konfliktů rovnoprávným jednáním s vyloučením válek v konfliktech. EB byl i místopředsedou Společnosti národů a brzy seznal, že Společnost nemůže dostát vytčeným potřebám. Velmoci nebyly ochotny přijmout řešení ve stylu "já pán, ty pán" ( což trvá dodnes). Německo s Hitlerem v čele zahájilo II. Světovou válku a doplatilo na ni. Poučeno nezměrnými následky přijalo a deklarovalo na vždy, vzdát se útočné války a pracovat pro mír v Evropě. Německo, známý válečný stát se stalo mírotvorcem a zakladatelem hnutí, jež vyústilo v Evropskou unii. Německo bylo přijato do NATO, obranné aliance chránící čtvrtinu Zeměkoule ( tu nejvyspělejší ) proti útokům ať jsou odkudkoli. Tyto skutečnosti jsou v intencích národního socialismu Benešova a já je považuji pro ČSNS 2005 za závazné s povinností aktivně rozvíjet členství ČR v EU i v NATO, přes zvolené zástupce. Nedávná veřejná prohlášení předs. ČSNS 2005 b. Janka ing. Jsou v naprostém rozporu s výše uvedeným. Dne 29.12. 2016 jsem na schůzi ÚR strany předložil písemná stanoviska ke zmíněným institucím, vyžádaná b. Jankem. Protože se PÚR neschází, ani pravidelně nekomunikuje a b. Janko vystupuje jako soukromá osoba, chtěl jsem v tomto sjednat nápravu. Nepovedlo se, věci se vážně neprojednaly, ani nebylo určeno, kdy na ně dojde. Odstoupil jsem z funkce místopředsedy ( do zápisu ) s očekáváním, že snad dojde k projednání jednotného stanoviska ČSNS 2005 k EU a NATO. Nedošlo k ničemu. Jako národní socialista benešovec, nemohu nadále zůstat ve straně, která se ústy b. Janka staví veřejně nepřátelsky vůči EU a NATO a pléduje pro vystoupení z EU i NATO, aniž předložil relevantní návrhy, jak bude ČR žít mimo tyto instituce. Dne 15.1.2017 končíme, moje manželka i já členství v ČSNS 2005. Zůstaneme národními socialisty, ovšem podle Benešova odkazu.
Na vědomí předsedovi ČSNS 2005 b. Karlu Jankovi ing. zasílá Emilie Fenzová, Ivan Fenz

I vytržené věty nemusí měnit kontext

15. ledna 2017 v 10:36 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

K Jochově a z jeho dvoustránkového příspěvku v České pozici LN 14.1.2017

Donald Trump svým výsledkem v amerických prezidentských volbách rozhýbal média a politiku. Leckdo si z jeho volby činí naděje na zlepšení toho či onoho, např. rusko-amerických vztahů. Roman Joch, ředitel Občanského institutu, dokázal tomuto tématu věnovat velký článek, který včera vyšel v LN pod hlavičkou Obamův plod: Donald Trump.
Myslím si po jeho přečtení, že není třeba vymýšlet zkrácený obsah Jochova článku, stačí z něho citovat několik stěžejních vět a poznáme, co chtěl k tématu říci.
Donald Trump byl zvolen nejméně z pěti důvodů. Osm let po finanční krizi 2008 americká ekonomika roste o necelá dvě procenta HDP, přičemž příslušníci střední a nižší třídy tento růst nepociťují - ... žádné oživení nezaznamenali.
Druhým důvodem je imigrace.
Třetím důvodem Trumpova vítězství je odstupující prezident Obama. Je sice oblíbený a Američané ho mají rádi, ale jeho politiku nikoli. Jen 39 procent souhlasí s jeho nejdůležitějším domácím politickým "úspěchem" - reformou zdravotnictví.
Zde si dovolím odbočku. Části našich občanů, kteří rádi svádějí problémy světa včetně Evropy, i té střední, na USA, se přestal Obama také líbit a protože je prezident, tak za to špatné také může. Přitom právě zavedení zdravotního pojištění i pro sociálně slabší americké občany byl významným sociálním prvkem jeho politiky. Zkráceně řečeno a naším politickým pohledem byl levicový prezident.
Čtvrtým důvodem je kandidátka demokratů Hillary Rodham Clintonová a její neautetičnost, umělost a škrobenost. Vulgarita a buranství byly pro Trumpovy voliče projevem jeho lidství a autenticity.
Donald Trump se zřejmě stejně jako demokratický prezident Franklin D. Roosevelt ve 30. letech 20. století pokusí obejít média a komunikovat přímo s Američany. A to přes Twitter.
Dodal bych, že volba Trumpa prezidentem dostává vnější pozorovatele do nových očekávání, nikdo si není zcela jistý, jaká jeho praktická politika bude. Dokonce i Rusové budou napjatí. A k těm Rusům. Překvapil mě včera v televizních zprávách i s řadou záběrů racionální tlak státu na omezení kouření. Žádná svobodná rozhodnutí hospodských podle senátora Kubery, zda se v lokále kouřit bude nebo nebude. Autorita státu jde proti kouření. Dokonce pojišťovna nemá platit léčbu u nemocí vyvolaných kouřením. Toť pro mne vlídná tvář autoritativního Ruska.