Duben 2017

1. máj, svátek práce

30. dubna 2017 v 19:54 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

Součinnost zaměstnanců a zaměstnavatelů s odpovědností vůči sobě a společnosti

Den celosvětového uznání, není dodnes samozřejmostí všude. Jeho historie vznikla v USA. Souvisí s požadavkem Americké federace práce na zavedení osmihodinové pracovní doby. Dne 1.5. 1886 byl tento požadavek vyhlášen v Chicagu a podpořen generální stávkou. Při následné demonstraci byli 3.5.1886 policií zastřeleni 3 demonstrující. Další den 4.5.1886 zahájili najatí provokatéři na demonstranty střelbu. Předáci demonstrujících byli křivě obviněni, nespravedlivě odsouzeni a čtyři popraveni. Pozdější soudní vyšetřování případu odhalilo svévolný a nezákonný postup policie a soudu. Trvalou památku 7 nevinných obětí zmíněných demonstrací zdůraznila Mezinárodní organizace práce ( International Labor Organization ) v Ženevě, vyhlášením 1. máje za Svátek práce. slavený po prvé v r. 1889 a v Rakousko-Uhersku až v r. 1890.
Svátek práce v umírněné podobě vzdává hold pracovním obětem lidí na celém světě bez rozdílu. Připomíná potřebu součinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů s odpovědností vůči sobě a společnosti. ( takto chápou 1. máj dodnes národní socialisté ). V protestní podobě se 1. máj stává skupinovým vystoupením s požadavky. Tato druhá podoba je známější a Svátek práce posouvá do roviny návrhů, hmotných a politických cílů předkládaných veřejně ( na ulici ) skupinou občanů. ( takto chápou 1.máj členové a sympatizanti ČSSD ) Tak zvané pravicové strany a jejich sympatizanti považují práci za samozřejmost, která nepotřebuje nic připomínat. Práce sama je zajímá jen, pokud tvoří zisk. Sociologická funkce práce, vliv pracovních zvyklostí na rozvoj osobnosti, na demokratické principy a na osobní realizaci jednotlivce považují za věc podružnou, týkající se námezdně pracujících lidí. Výsledkem těchto vizí je upřednostňování majetku a opomíjení odpovědnosti z vlastnictví pro zajištění zaměstnanosti. Nejhorší podobu Svátku práce vtiskla režie komunistů. Marxovy výmysly o třídách daly komunistické podobě 1. máje konfrontační polohu. Úmyslně byla směšována s podobou sociálně demokratickou. Komunistické pojetí vyústilo ke zneužívání málo informovaných lidí pro násilné revolty s politickým cílem, násilně měnit společenské poměry. Po komunistickém ovládnutí veřejné moci přešel Svátek práce do křečovitého předstírání oslav práce pod vedením komunistů. Vždy šlo o devótní poklonkování vyžadované na občanech pod sankcí obav z následků, pokud se tomu nepodrobí. Nešlo o oslavu ale o psychický teror nebo alespoň lidí nedůstojnou šaškárnu, při niž si papaláši tleskali na podiích a tribunách. Bezobsažné, plané a dlouhé řečnění patřilo neodmyslitelně ke komunistickému koloritu. V Moskvě to dovedli do absurdity, na den 1. Máje měli tamní zupáci vojenskou přehlídku. Dodnes sklízíme následky komunistických šaškáren a pitomostí. Všemi prostředky chtěli zastřít pokrokové cíle regulace námezdního pracovního zatížení, řešeného poprvé USA. V dnešní Evropě přetrvává podoba sociálně demokratická. Jde o naplňování lidských práv v hospodářské a návazně i v politické oblasti. Lidská práva ovšem upírali komunisté občanům od vyhlášení 10.12.1948 až do 17.11.1989. Komunistickým výplodům dneška, věř kdo můžeš. Pravda je, že v českých zemích se odštěpili od sociální demokracie ze lživých pohnutek a setrvali v nich dodnes. Přesto je celkem 10 % všech voličů bezvýhradně podporuje. Lidská paměť je zkrátka děravá. Komunistické způsoby i po vstupu do EU přetrvávají. Kdysi to bylo stanovisko ČSNS 2005, dne je moje. Ivan Fenz

Má ČSSD co zametat před vlastním prahem?

28. dubna 2017 v 16:40 | Vladislav Svoboda na blogu iDnes

Jedna otázka pro ČSSD

28. 04. 2017 11:09:43
ČSSD se, přes veškerou snahu uplatit kohokoliv o kterém se domnívá že by ji mohl volit, ve volebních průzkumech pomalu a jistě potápí. Ve své zoufalé snaze se zachránit, přišla s 22 otázkami na ministra financí Andreje Babiše.
Už několikrát jsem zde uvedl, že Andrej Babiš nemá co v české vládě dělat. Člověk, který vstoupil po srpnu 1968 do KSČ a tím pádem musel souhlasit s okupací vlastní země, je pro mě vlastizrádce, který v politice, natož ve vládě, nemá co dělat. Na druhou stranu, je třeba říci, že v ČSSD je takových to vlastizrádců přehršle.
Podívejme se aspoň na dva body kterými ČSSD něco Andreji Babišovi vyčítá:
bod 19. Jakým způsobem získal Andrej Babiš před zhruba 17 lety (2000 ) 45% podíl v Agrofertu, jehož celková hodnota byla v té době zhruba 4 miliardy korun.
Bod 21. Jak Andrej Babiš vysvětlí, že v roce 1999 odkoupil od polostátního podniku Spolana 10 procentní podíl v Agrofertu za pouhých 2,5 milionů korun, přestože jeho reálná hodnota byla několik miliard korun?
Nezbývá než ČSSD položit také jednu jednoduchou otázku.
Jak se to mohlo stát, když v té době vládla vláda ČSSD?
Chcete nám tímto říci, že jste nebyli schopni ochránit majetek nás všech? A prodávali jste ho výrazně pod cenou? A nyní po tolik letech jste si toho najednou všimli? A to pouze díky tomu, že vám teče do bot? Nebylo těchto prodejů dramaticky více? O kolik jste nás občany okradli? A neměl by si pan předseda ČSSD Bohuslav Sobotka zamést před vlastním prahem?
Jako ministr financí prodal Bohuslav Sobotka pod cenou OKD, včetně 44 000 bytů. Nebyl to on, který bez výběrového řízení dosadil Jaroslava Tvrdíka do vedení ČSA, která se z jeho činnosti dodnes nevzpamatovala a společnost to stálo několik miliard korun. A může nám zdůvodnit, proč jako ministr financí odpustil firmám dluhy za 115 milionů korun? Zvláště bych byl rád kdyby zdůvodnil odpuštění dluhu 26 milionů korun Vlastimilovi Dvořákovi agentovi StB, reg.číslo 16777,13668, 26711, 38120, krycí jméno "Vlastimil". Zdá se že jediným důvodem odpuštění této částky byla svatba Jiřího Paroubka v jeho hotelu Esplanade v Mariánských Lázních. S radosti nad odpuštěním dluhu, si poté dotyčný koupil auto za 11 milionů. O tom se sociálně slabým vrstvám a vašim voličům může pouze zdát.
Bohuslav Sobotka je nadále neustále rozhořčen faktem, že zahraniční firmy vyvádí obrovské peníze do zahraničí. Ale byla to, a je to, především ČSSD, která banky prodala do zahraničních rukou a neustále vymýšlí, jak pro zahraniční firmy vytvořit ty nejvýhodnější podmínky aby přišly a své peníze následně odváděly domů.
Blíží se volby. Budou nejspíše plné vzájemného kydání hnusu. Ale každý kdo půjde k volbám by se měl zamyslet nad tím, komu dát svůj hlas. Bude to velmi těžké, ale já vím koho kromě komunistů určitě nebudu volit: ČSSD a Ano.
Jenomže koho volit, když se stále více objevují prapodivné kreatury?

III.sjezd změnil (zkrátil) název

28. dubna 2017 v 15:19 | Jaroslav Král |  Jiní autoři

Souhrnná informace z III. sjezdu strany

Každý z dosavadních sjezdů naší strany byl v určitém smyslu mezníkem v její činnosti. Nejinak tomu bylo u III. sjezdu, který se sešel 1. dubna 2017 v Teplicích a jehož se zúčastnilo 64 delegátů a na dvě desítky hostí. Se zdravicemi na sjezdu vystoupili představitelé pozvaných politických stran a hnutí: bývalý předseda ČSNS br. Jaroslav Rovný, předseda Českého hnutí za národní jednotu Jan Skácel, předseda Křesťansko -sociálního hnutí Ogňan Tuleškov, předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas, předseda Slovanského výboru Jan Minář a předseda Vlasteneckého spolku Mistra Jana Husa Pavel Svoboda. Mezi pozvanými byli také tři představitelé Ná- rodně sociálního klubu 1897, z. s., bratři Jaromír Ronge, Ladislav Starý a předseda klubu Zbyněk Holub, který byl sjezdem zvolen za místopředsedu naší strany. Sjezd se konal ve dnech 120. výročí vzniku "Strany národního dělnictva českoslovanského", po většinu své slavné existence známé jako národně socialistická strana. Toto výročí bylo připomenuto několika způsoby. Delegáti a hosté sjezdu dostali pamětní tisk, který v historické retrospektivě osvětloval vznik strany a její další formování za Československé republiky. U příležitosti konání sjezdu byly položeny květiny na hrob prvního předsedy strany br. Františka Kváči k uctění jeho památky. Sjezd také udělil zasloužilým a dlouholetým členům nár. soc. strany čestná uznání: za věrnost ses. Marii Ducháčkové a brat- řím Jožkovi Skalníkovi a Viktoru Trkalovi a za zásluhy o pomník Milady Horákové Bohdanu Babincovi. Nad rámec původního návrhu předsednictva ÚR byla čestná uznání za věrnost udělena také bratrům Přemyslu Votavovi a Jaroslavu Královi. Nejdůležitější skutečností však nepochybně byla změna názvu strany a návrat k historickému znaku s kladivem a brkem. Z názvu strany byla vypuštěna část "LEV21", takže oficiální název strany dnes podle stanov zní: Národní socialisté (zkratka "NÁR. SOC."). Projekt LEV21 byl od samého začátku osobním projektem Jiřího Paroubka, který však nejprve v prosinci 2014 rezignoval na funkci předsedy strany a poté ze strany odešel. Nemělo tedy smysl u tohoto projektu setrvávat, a to zvláště za situace, kdy členská základna si návrat k ideovým kořenům a tradicím jednoznačně přála, a i usnesení nejprve ústřední rady a ná- sledně i sjezdu bylo v tomto směru jednomyslné. Víme, že nejsme jedinou stranou, která se k těmto kořenům hlásí. Ve zprávě o činnosti k tomu bylo proto uvedeno: "K historii původní strany přistupujeme s pokorou. Jsme si vědomi toho, že naše strana je stranou formálně novou a že nemá nepřerušenou majetkoprávní kontinuitu. Jsme však názoru, že o opravdovosti přesvědčení nerozhodují slova, ale především naše činy." Zpráva o činnosti předsednictva ÚR se podrobně zabývala hlavními aktivitami od II. sjezdu. Konstatovala, že Dohoda o spolupráci mezi naší stranou, Českou stranou národně socialistickou 2005, Českou stranou národně sociální a Československou stranou socialistickou z května 2015 nebyla za strany předsedů ostatních stran od samého počátku plněna a stala se proto mrtvě narozeným dítětem. Zpráva se také zmínila o několika diskusních seminářích, které byly uskutečněny pod hlavičkou Národní akademie. Pokračování na s. 3 III. sjezd naší strany Jaroslav Král, předseda strany KONTAKT 2, 2017 strana 3 Strana ve sdělovacích prostředích Dne 4. března 2017 v 18.00 hod. vystoupil v Českém rozhlase Plus br. Vladimír Pelc. Na téma daňová progrese s ním v pořadu Názory a argumenty diskutovali Petr Bendl z ODS, Yvona Legierská ze Strany práv a občanů (SPO) a Radim Smetka za Svobodné. Celý pořad si můžete přehrát na: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3813902. Dokončení ze s. 2 Vyslovenou radost nám dělá vydávání internetového časopisu Kontakt, který nyní vychází pět krát ročně. Letos začal vycházet již jeho třetí ročník. Potřebovali bychom však především rozšířit okruh jeho autorů a proto i zde vyzýváme, abyste do Kontaktu zasílali své příspěvky. Kontakt můžete nově také nalézt a stáhnout si na webových stránkách strany. Ty byly poměrně dlouhou dobu neaktuální, situace však již byla napravena a návštěvnost webových stránek se postupně vrací na pů- vodní úroveň. Slušnou návštěvnost má stranický Facebook s cca 4 500 účastníků. Za poměrně sluš- nou lze považovat prezentaci strany ve veřejnoprávních médiích. V diskusním po- řadu ČT "Politické spektrum", určeném pro mimoparlamentní strany, vystoupili za poslední dva roky představitelé strany téměř každé dva měsíce. Od začátku roku 2016 začala rozhlasová stanice Český rozhlas Plus vysílat nový diskusní pořad "Názory a argumenty", určený pro parlamentní i neparlamentní strany. V tomto diskusním pořadu vystoupili představitelé strany průměrně jedenkrát za čtvrt roku. Zvláštní pozornost věnovala zpráva o činnosti přípravě a průběhu voleb do krajských zastupitelstev v Libereckém a především Ústeckém kraji, kde společná kandidátka naší strany s DSSS, hnutím Čisté Ústí a stranou Národní fronta získala 3,21 % odevzdaných hlasů. V některých městech a obcích dostala tato kandidátka 5−11 %, což vytváří poměrně dobrý předpoklad pro budoucí komunální volby. V politické oblasti zbývá dodat, že sjezd přijal dvě zá- sadní stanoviska: Stanovisko k posílení národní bezpečnosti a Stanovisko k zásadní reformě a demokratizaci EU. Na sjezdu byla zvolena nová ústřední rada, Ústřední revizní komise a Právní a rozhodčí komise. Co napsat závěrem? Snad ještě to, že celý sjezd se konal v otevřené a přátelské, vpravdě bratrské atmosféře. Ta je ostatně charakteristická pro naši stranu od samého počátku. Za celých pět a půl let její existence Právní a rozhodčí komise neřešila jediný vnitrostranický spor, natož abychom např. někoho ze strany vylučovali. Všem rozhodnutím předchází diskuse a jsou zpravidla přijímána všeobecným konsenzem. Nedochází proto k situacím, kdy přehlasovaná menšina by mohla mít pocit jakési hořkosti z neúspěchu. Prostě jsme schopni se o všem důležitém domluvit a dohodnout. Je to vlastnost a schopnost, jíž si nesmírně vážím a kterou chci jako nově zvolený předseda dále rozvíjet a kultivovat.
Jaroslav Král, předseda strany

Pro mladé ajťáky je všechno samozřejmé

25. dubna 2017 v 12:35 | Petr Hannig na blogu iDnes

Diskriminace dříve narozených

19. 04. 2017 22:52:39
Zdá se, že se Systém snaží z lidí udělat nevolníky, přivázané nejenom k jednotlivé čtvrti, ale v případu Prahy 8, dokonce k části čtvrti, kde žije. Mimopražští si teď říkají, co je nám do Pražáků, ale ono se jich to týká také.
Nejednou jsem vysvětloval nešťastnému mimopražskému návštěvníku Prahy 8, že platební stojan na parkování, který hledá, prostě neexistuje. Modré zóny (a teď je dokonce pomalu v každé čtvrti malují jinak), jsou strašákem všech, kdo chtějí parkovat jinde než kde bydlí.
Praha 8, kde je starostou člen ČSSD, tuto hrůzu přivedla k dokonalosti. Nejenom že v Karlíně prodloužila dobu, kdy se musí platit až do 22 hod., což je světová rarita, ale dokonce si vše ulehčila tak, že ani za ty peníze, které bude za nicnedělání kasírovat, nevybudovala ani ony stojany, kde člověk vhozením mincí získal lísteček, který umístil za sklo.
Ne tak v Praze 8, kde vládne na radnici ČSSD. Musíte mít chytrý telefon a v něm aplikaci na parkování. Sociální demokraté, kteří vytrubujete do světa, že myslíte na starší spoluobčany, myslíte si, že senior nutně musí doma sedět na zadku? Vždyť nemůžete všechno dělat jenom pro ty, kteří věčně hledí do chytrých telefonů a posouvají čímsi na displeji a skutečný život jim utíká. Nehledě na to, že čím více aplikací v chytrém telefonu, které jsou spojeny s jakoukoliv platbou, zvyšuje riziko.
Při zadávání jakékoliv věci, která se dotýká všech občanů, je třeba, aby onu věc posoudil i člověk staršího věku. Pro mladé ajťáky je totiž všechno samozřejmé, ale vězte, že mezi vámi žije přes dva miliony seniorů, na které si vzpomenou velké strany jenom před volbami. Technologický vývoj jde tak rychle vpřed, že už i člověk středního věku nestačí na všechno reagovat.
Navíc, znám velice inteligentní lidi ve svém okolí, které prostě programově a dalo by se říct i ideologicky nechtějí mít nic společného s novými technologiemi, které zotročují člověka. Totiž čím více technologického pokroku, tím více šmírování jakéhosi velkého anonymního bratra. Nejedna z těchto skutečných osobností dokonce jde tak daleko, že nemá ani mobil, natož počítač. Musím říct, že takovému člověku skutečně závidím jeho svobodu.
Čili, nesnažme se být moderní za každou cenu. Když už chcete i rezidenty odírat poplatky za něco, co by dostali i bez placení, totiž stání před vlastním obydlím (navíc ono placení stejně víc míst nevygeneruje), tak mějte na paměti, že za rezidentem chce přijet i návštěva a třeba i mimopražská. A proč by měla mít nějakou aplikaci včetně chytrého telefonu. Myslete na starší spoluobčany. Jedno jimi budete také.
Tentokrát to nebylo o velké politice. Ale i ty maličkosti dovedou člověka potrápit.
A nakonec, jak jsem slíbil i jedna archivní písnička z roku 1967 Petra Černocká skupina Pastýři, dir. Petr Hannig, baskytara Karel Vágner : https://www.youtube.com/watch?v=LJftito8S28&list=PL4I0YFbLuPTsSf0uXbh2j6xdsf4HVjupv&index=15
Návrat do doby, kdy žádné aplikace a mobilní telefony nebyly. To těm, které nás těmi aplikacemi terorizujete bylo tolik, jako je vám dnes.

Za koho bude Jiří Paroubek kopat?

21. dubna 2017 v 22:41 | Veronika Neprašová v el.HN |  Jiní autoři

Paroubek touží po návratu do politiky, v ČSSD ale nebude. Má nabídky od jiných stran

21. 4. 2017 00:00 (aktualizováno 10:50)
Události 2
reklama
  • Jiří Paroubek zvažuje návrat do politiky. Do ČSSD, jejímž předsedou kdysi byl, se ale prý rozhodně nechystá.
  • HN řekl, že má nabídky od jiných stran.
  • Kterých, říct nechce.
jarvis_58f8f43b498ebdf0c6f103ed.jpeg
Stesk po politice: Kdybych tvrdil, že mi politika nechybí, nebylo by to upřímné, přiznal v diskusi pořádané Fakultou sociálních věd UK.
autor: HN - Adam Hecl
Za měsíc to bude sedm let, co Jiří Paroubek odešel po nepřesvědčivém volebním vítězství z postu předsedy ČSSD. A tím také z vrcholové politické funkce. Teď, půl roku před dalšími parlamentními volbami, přiznává, že se mu po dřívější moci stýská.
"Jsou hodnoty větší, než je politika. Ale neříkám, že mi politika někdy nechybí, to by ode mě bylo neupřímné," prohlásil Paroubek při diskusi organizované Politologickým klubem Fakulty sociálních věd UK. A připustil, že by se návratu nebránil. "Když vidím výkony některých svých nástupců, tak mě to k návratu do politiky přímo vybízí," prohlásil.
Během následující diskuse pak několikrát zdůraznil své politické úspěchy.
"Když jsem v dubnu 2005 stranu přebíral, měla podle průzkumů podporu 10 procent. O 13 měsíců později ve volbách získala 33 procent. Na to, co se nepovedlo, díky své šťastné povaze nevzpomínám. Ale asi jsem ty věci neřešil tak špatně, když ta strana získala takovou podporu za tak krátkou dobu," dodal Paroubek.
JIŘÍ PAROUBEK (64)
◼ Narodil se 21. srpna 1952 v Olomouci.
Do základní školy už ale nastoupil v Praze.
Před revolucí pracoval v podniku Restaurace a jídelny.
Od roku 1991 pak podnikal.
◼ Do ČSSD vstoupil hned v listopadu 1989.
V roce 1993 se neúspěšně ucházel o post předsedy strany, získal jej Miloš Zeman.
◼ Do vrcholové politiky vstupuje v roce 2004, kdy se stává ministrem pro místní rozvoj ve vládě Stanislava Grosse.
Po něm pak přebírá v dubnu 2005 i post premiéra, který zastává do září 2006.
◼ Do čela ČSSD usedá v květnu 2006.
Před sebou má parlamentní volby a úkol dostat skomírající stranu, která v roce 2004 získala ve volbách do europarlamentu pouhých 8,8 procenta hlasů, zpět do hry.
To se mu povedlo, sociální demokraté získali 32 procent a za první ODS zaostali jen o tři procentní body.
◼ Vítězství sice slavila ČSSD i o čtyři roky později, jenže 22 procent nestačilo k tomu, aby sestavila potřebnou koaliční většinu.
Paroubek proto v červnu na funkci předsedy rezignoval.
Na podzim 2011 z ČSSD definitivně odchází a zakládá vlastní stranu LEV21.
Za ni seděl až do roku 2013 v Poslanecké sněmovně.
Pokud se pro politický comeback nakonec rozhodne, do sociální demokracie, kterou dobrovolně opustil na podzim 2011, už ale jeho kroky prý nezamíří. "Mám nabídky z jiných politických stran. Konkrétní ale nebudu," řekl Paroubek HN.
Na kandidátce v podzimních parlamentních volbách se ale prý ještě neobjeví. "Určitě ne. Napřed si vyřeším svou rodinnou situaci. Uvažovat o svém návratu do politiky budu nejdříve po volbách," dodal.
Zájem o jeho návrat do strany nemá ani ČSSD.
"Jiří Paroubek už se jednou k ČSSD otočil zády. Já osobně bych s jeho návratem nesouhlasila," shrnuje postoj řady kolegů ministryně práce a místopředsedkyně strany Michaela
Marksová.
A stejně nekompromisní je i předseda Mladých sociálních demokratů Radek Hlaváček. "Odchodem z ČSSD a působením ve straně LEV21 prokázal, že sociálním demokratem nebyl, není a na úspěchu naší strany mu nezáleží. Takoví politici nemají v ČSSD co pohledávat," myslí si Hlaváček.
Politologovi blízkému ČSSD Lukáši Jelínkovi se pak nezdá ani verze, že by o Paroubka usilovalo jiné politické uskupení.
"Na jednu stranu je jeho absence v politice škoda. Ale nevím o straně, která by o něj po jeho politické turistice stála," říká Jelínek.
Ještě před půlrokem, po prohraných krajských volbách, přitom Paroubek nabízel sociálním demokratům své zkušenosti při hledání
ztracených voličů.
"Role, kterou můžu hrát, je, že mohu být jen voličem, nebo že mohu být členem. Záleží to na místní organizaci," řekl Paroubek začátkem loňského prosince.
Nabídky tehdy prý měl asi od 10 organizací. Mimo jiné i z liberecké buňky, která tradičně patřila mezi jeho hlavní podporovatele. Ani tam, ani nikde jinde se ale nakonec na kandidátku nedostal.
Paroubek tvrdí, že o jeho služby tehdy stál i ministr vnitra Milan Chovanec, který mu údajně nabídl ministerský post. To Paroubek podle svých slov odmítl s tím, že by raději post volebního lídra. Po jeho návratu ze zahraničí prý ale bylo najednou všechno jinak.
"Když jsem se vrátil, Chovanec mi sdělil, že o mnou navrhovanou formu spolupráce zájem nemají." Chovanec takovou nabídku oficiálně nikdy nepotvrdil.
Paroubek patřil vždy k nejtvrdším kritikům svého nástupce ve funkci předsedy ČSSD i vlády Bohuslava Sobotky. Po říjnových krajských volbách, ve kterých ČSSD propadla, vyzýval straníky, aby se ho zbavili dřív, než podle něj bude pozdě. "K. O. poražený boxer již prostě další zápas s Babišem není schopen vyhrát," vybízel k Sobotkovu sesazení.
Začátkem března se ale delegáti celostátního sněmu strany rozhodli jinak a pozici stávajícího vedení v čele se Sobotkou potvrdili.

Studenti za nedávnou historií

21. dubna 2017 v 20:46 | Miroslav Rozkošný |  Jiní autoři

6. ročník Pochodu svobody v Tršicích

Ve čtvrtek 20. dubna se konal 6. ročník Pochodu svobody po stopách ukrývané židovské rodiny Wolfových v Tršicích po celou dobu holocaustu za 2. světové války. Tentokrát byla účast na pochodu o něco menší, snad vlivem špatného počasí. Ze zdravotních důvodu letos po prve chyběl místopředseda a tradičně jediný zástupce okresní organizace Svazu bojovníků za svobodu v Přerově, Mgr. Zdeněk Smiřický. Z naší organizace T. J. Sokol Přerov jsme odjeli do Tršic jen dva. Mimo mě to byl br. František Štec. Také účast studentů Gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy v Přerově, byla letos o něco menší. Studenti však byli tentokrát nejvzornější . V tršickém kostele vydrželi pozorně sledovat i delší výklad duchovního správce farnosti P. Františka Foltýna. Dalšího milého přijetí a zasvěceného výkladu se nám dostalo od nové správkyně obecního muzea v Tršicích paní Lenky Svrčkové, která účastníky našeho pochodu po prve muzeem provázela. V letošním programu Pochodu svobody v Tršicích jsme stihli absolvovat všechno důležité a významné. Zastavili jsme se také u obou pomníčků věnovaných ukrývané židovské rodině, a to v lese Bělá a na tršické návsi. Asi čtrnáct dnů před námi tam byli také američtí studenti. Delší naše zastav ení se konalo u velkého památníku na Zákřově, kde studenti letos po prve četli úryvky z knihy věnované vypáleným obcím v České republice za 2. světové války. Při nabitém programu nám zbyl i čas na občerstvení v nově rekonstruované cukrárně a na závěr, při čekání na autobus, zbyla i půlhodinka na jídlo a pití ve výborné restauraci Radnice.

Bude Erdogan novodobým diktátorem?

17. dubna 2017 v 20:36 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

V sousedním Německu se děje něco špatně.

Turci v referendu rozšířili pravomoci až do diktátorské formy, prezidentu Erdoganovi. Je zajímavé, že Turci trvale žijící v Německu podpořili tuto změnu většinovým způsobem. Zřejmě se jim stýská po vlastním fýrerovi. K čemu jim v Německu bude, se brzy uvidí. Není přece ani v Německu možné, aby vznikala turecká iredenta, kdy z "Cařihradu" bude tamní šíbr vyřvávat o nacistech a fašistech a štvát lidi své národnosti, kteří se v Německu rozhodně lépe živí než v hlasováním podpořeném Turecku? Něco je podle mne hodně špatně.

Stalo se v dubnu 1948

16. dubna 2017 v 22:24 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Vlastní příspěvky

Únik manželky generála Františka Moravce

Generálův únik z vlasti byl již popsán, viz např. článek na tomto blogu z 10. listopdu 2013. Neméně dramatický se zdá být i odchod z Československa u jeho ženy Vlasty Moravcové.
Jeho popis se opírá o vzpomínky mladší generace, Briana a Alana, jak si to zapamatovali z jejího vyprávění. Pomohly i zachované dokumenty potřebné k cestování vlakem přes spojenci spravované okupační zóny Rakouska, Švýcarsko a Francii až do Londýna. Když se vlak z Československa blížil k československým hranicím, hraniční řídící důstojník začal procházel vlakem a kontrolovat dokumenty. Paní Moravcová byla v kupé s jedním neznámým mužem. Když se důstojník blížil k jejich místu, paní Moravcová začala být nervózní, protože vystupovala jako Angličanka, ale přitom reagovala na cokoliv, co český hraniční důstojník řekl, takže jejímu spolucestujícímu bylo zřejmé a správně pochopil, že by mohlo dojít k maléru. Takže jakmile se kontrola dostala ke dveřím jejich kupé, vzal si pas od paní Moravcové, podal jej kontrolujícímu důstojníkovi a řekl: "Oh, ona je Angličanka a nerozumí, co říkáte." Přitom tento muž riskoval svou vlastní bezpečnost, aby pomohl spolucestující paní Vlastě Moravcové. Brian si též pamatuje, že ten člověk měl být Žid. Přejezd hranice se zdařil.
Cestovní povolení okupačních sil měla vystaveno na falešné jméno MRS. HARVY Matilda. Platilo pro vycestování z Klagenfurtu v britské okupační zóně Rakouska do Anglie přes americkou a francouzskou okupační zónu se stanicí Arlberg a dále Švýcarsko a Francii. Toto povolení bylo vystaveno 8. dubna 1948 velením britských sil v Rakousku s platností do 20. dubna 1948. Obsahovalo i potvrzení francouzského zastoupení v Klagenfurtu.
Z útěkového příběhu vyprávěného babičkou Vlastou si jednu epizodu zapamatovala i její vnučka Anita: "Když vlak konečně přijel ve francouzské okupační zóny Rakouska, bábi vystoupila v jednom malém městě. Bylo pozdě a netušila, kam jít. Uviděla francouzského vojáka, šla k němu a zeptala se, zda je zde někde možnost přespat. Voják si ji prohlédl odshora dolů a odpověděl jí, že může přespat s ním. Jeho nabídku odmítla."
O tom, že cesta přes poválečné Rakousko nebyla jednoduchá, svědčí dodatečné vyřizování tranzitního víza přes Švýcarsko. Na hranici francouzské okupační zóny Rakouska se Švýcarskem byl paní "Matyldě Harvy" dne 15. dubna 1948 odmítnut průjezd Švýcarskem, což se podařilo napravit jeho briskním vyřízením v Innsbrucku, když na situaci pohotově dne 16. dubna 1948 zareagoval Ian Pelham Burn z britské spojenecké kanceláře společného spojeneckého velení v Innsbrucku písemným sdělením adresovaným na švýcarský konzulát v témže místě.
A tak již 17. dubna 1948 se již pod svým skutečným jménem dostává Vlasta Moravcová na anglický břeh. Nejdříve dostává povolení pobytu na dobu tří měsíců do 19. srpna 1948, které ji později bylo prodlouženo do 1. června 1949. Dne 21. dubna 1948 jí britské úřady vystavily dočasnou identifikační kartu, která po jednom prodloužení platila do 31. ledna 1949. Získala i další doklady, které ji umožňovaly též cestovat mimo Velkou Británii. Z těchto záznamů je zřejmé, že Vlasta a František Moravcovi se po svých individuálně realizovaných únicích z Československa znovu setkali v Londýně na konci dubna 1948. Po dobu tohoto nového pobytu v Anglii je u sebe ubytovali Zdeněk a Dagmar Dvořákovi. Zdeněk byl v tu dobu v Londýně československým obchodním zástupcem a hlavně starým přítelem generála Moravce. Dagmar je někdejší spolužačkou Hany ještě z Prahy.
Na horním obrázku jsou manželé Moravcovi (vlevo) s dcerou Táňou v Praze v r. 1947.
Na spodním obrázku manželé Moravcovi (vprav) už v Anglii, jaro 1948
(Fota z rodinného archivu Anity Moravec Gard)

Velikonoce 2017

13. dubna 2017 v 18:36

Jsou jiné než ty předchozí?

Jde mi o obsah Velikonoc. Překvapily mne letošní Lidové noviny svým velikonočním seriálem Aleny Schejnostové, kde vychází z historie těchto svátků daleko před Kristem, ale přece jen až učebnicově ukázkově popisuje na základě hlavně novozákonních evangelií, jak se to všechno sběhlo zhruba před dvěma tisíci lety, když nepohodlného Ježíše nakonec ukřižovali. Velikonoce nabízejí duchovní obsah, který je spojen s křesťanstvím, a je na každém, jak s s ním seznámí a do jaké míry i ztotožní.
Počet svátečních dnů, kdy se nemusí do práce, je velký. Jako seniorovi mi to příjemné není. Jídelny s běžným všedním provozem a obchody jsou zavřeny a rytmus života je narušen. Ale třeba je to správné, přece jen i ta nepříjemná stránka omezení služeb nutí k zamýšlení a uspořádání priorit v životních hodnotách.
Na obrázku z roku 2012 jsou někteří mí sokolští kolegové se super tatarcem, kteří opakovaně vyráželi na pondělní pomlázku. Do této party jsem nepatřil, ale ta fota se ke mně někdy dostávala. Je to ta jedna stránka velikonoc. Tou druhou může být ono přečtení si něčeho, co připomene ten křesťanský obsah. A teď to zbývá srovnat s tou syrovou světovou realitou, která je o získání a udržení moci, ať to stojí co stojí.
Ale i v ní se najdou zajímavé příběhy, které dokáží zaujmout. Jako nedávné propuštění našeho humanitárního pracovníka Petra Jaška, který si své vytrpěl v Súdánu. Ten příběh asi všichni znají a mě na něm zaujalo, že je popsán i v otevřené encyklopedii Wikipedie. Z ní přebírám alespoň úvodní charakteristiku této osoby:"Ing. Petr Jašek (* 1963) je český humanitární pracovník, dokumentarista a spolupracovník české pobočky organizace Hlas mučedníků. Petr Jašek má dvacetiletou praxi ve zdravotnictví a působil také v nemocniční administrativě, byl ředitelem nemocnice v Počátkách. V 90. letech byl rovněž zástupcem starosty města Počátky. Humanitárně kromě Súdánu působil také v Nigérii, kde pomáhal obětem útoků islamistické skupiny Boko Haram. Je členem sboru Církve bratrské v Kladně."

Závěr jeho příběhu zahrnuje i úspěšný diplomatický zásah českého ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorávka. A tímto konstatováním uzavírám tento svůj velikonoční příspěvek a přeji všem příjemné a ducha povzbuzující Velikonoce 2017.

Ke sjezdu 1. dubna 2017 v Teplicích

2. dubna 2017 v 23:09 | Novinky.cz |  Aktuality

Národní socialisté se definitivně odstřihli od Paroubka

Národní socialisté (NS) se v sobotu na třetím sjezdu strany v Teplicích z názvu strany definitivně vypustili dovětek LEV 21, stejně tak se odstřihli od bývalého předsedy Jiřího Paroubka. Strana má i nový znak.
Nový znak strany
Nový znak strany
FOTO: Národní socialisté
Dnes 14:28 - Teplice
"Strana se vrátila k původnímu názvu Národní socialisté, ze kterého byl odstraněn dovětek LEV 21, a tím definitivně skončila veškerá spolupráce s Jiřím Paroubkem," potvrdil tajemník NS Jaroslav Andres s tím, že název i nový znak strany vychází z národně socialistické tradice.
Novým předsedou NS byl na sjezdu zvolen dosavadní místopředseda Jaroslav Král, statutárním místopředsedou zůstal Petr Benda. Zbylými místopředsedy se stali Přemysl Votava, Ivan Šterzl, Zbyněk Holub a Stanislav Vondráček.
Teplický sjezd se uskutečnil u příležitosti 120. výročí strany národních socialistů, jeho delegáti kromě změn vedení a názvu schválili také stanovisko k posílení národní bezpečnosti a zásadní reformě a demokratizaci EU.
plk, Právo