Červenec 2017

Německo se z nacistické totality poučilo

31. července 2017 v 18:55 | převzato z Deníku.cz |  Jiní autoři

O čem všem byla druhá světová válka a poválečné uspřádání v Evropě?

Grebeníček se opřel do ministra Hermana, prý nehájí zájmy Česka

Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) podle poslance KSČM Miroslava Grebeníčka nehájí zájmy ČR, ale v dikci landsmanšaftu útočí na právní pořádek a nepravdivě obviňuje republiku z údajné etnické čistky na Němcích.
dnes 14:26 15
SDÍLEJ:
Miroslav Grebeníček
Miroslav GrebeníčekFoto: čtk
Grebeníček to napsal v písemné interpelaci na místopředsedu vlády a předsedu KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, v níž mu klade otázky ohledně jeho účasti na letošním sudetoněmeckém sjezdu v bavorském Augsburgu.
Grebeníček se v interpelaci ptá kromě jiného na to, zda Bělobrádek na sjezdu korigoval a uvedl na pravou míru Hermanova údajně nepravdivá tvrzení. Herman podle Grebeníčkových slov nepravdivě tvrdí a naznačuje, že v případě československých Němců československý stát jednal bez zkoumání provinění a otázky zachování věrnosti republice.
"Nic jsem nekorigoval, protože ministr kultury Daniel Herman v ničem nelhal," napsal Bělobrádek v odpovědi na interpelaci. Herman se loni stal prvním členem české vlády, jenž promluvil na sjezdu sudetských Němců.
Premiér Bohuslav Sobotka (vpravo), ministr kultury Daniel Herman a generální ředitel Národní knihovny Martin Kocanda.
ČTĚTE TAKÉ:

Sobotka chválil ministra kultury za čerpání peněz z EU, vyzdvihl i růst platů

Ministr kutury Daniel Herman.Grebeníček již před rokem kvůli Hermanově tehdejší účasti interpeloval premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD). Chtěl od něj vědět, z jakého důvodu vláda vyslala Hermana na sjezd a jaké zadání ministr od vlády dostal. V tehdejší interpelaci Grebeníček napsal, že Herman zpochybňoval výsledky i důsledky druhé světové války a také rozhodnutí vítězných mocností o odsunu sudetských Němců.
Ministr Herman upoutal ve vztahu ke KSČM pozornost letos v květnu, když při interpelacích označil za hanbu české politiky skutečnost, že komunisté stále sedí v Parlamentu. Prohlásil to, když se projednávala interpelace předsedy komunistů Vojtěcha Filipa na ministra obrany Martina Stropnického (ANO) ohledně spolupráce české čtvrté brigády rychlého nasazení a německé 10. obrněné divize. Filip mu v reakci na jeho slova vzkázal, ať se stydí.
Vepřín v Letech u Písku.
ČTĚTE TAKÉ:

Majitelé vepřína v Letech odsouhlasili jeho prodej. Čekají, kolik stát nabídne

Bělobrádek v odpovědi na nynější Grebeníčkovu interpelaci mimo jiné uvedl, že vláda jeho cestu na sjezd neprojednávala, protože nešlo o vrcholnou návštěvu. "Jel jsem na oslavu k sousedům, na kterou jsem byl pozván jako host. Nebylo třeba zdůrazňovat, že jsem předsedou KDU-ČSL a vicepremiérem, neboť tyto mé funkce jsou samozřejmě hostitelům známy," uvedl Bělobrádek.
Dodal také, že jeho vztah i vztah KDU-ČSL k Německu je v souladu s oficiální linií ČR. "Čas omluv i čas smiřování již máme za sebou, nyní jsou naše vztahy sousedské a spojenecké, v rámci EU a NATO," napsal Bělobrádek.
Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/grebenicek-se-oprel-do-ministra-hermana-pry-nehaji-zajmy-ceska-20170731.html?utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=newsletter

Otevřený dopis ministru zdravotnictví ČR, Ing. Miroslavu Ludvíkovi

28. července 2017 v 23:07 | Bohdan Babinec |  Jiní autoři

K elektronickému předepisování léků


Vážený pane ministře
Já, jako starobní důchodce po 55ti leté lékařské praxi, s důchodem 13.000 Kč měsíčně, z 96ti procent nevidomý, přemýšlím jak od 1.1.2018 zmohu provádět elektronickou preskripci pro sebe a rodinné příslušníky.
Kde vezmu finanční prostředky na koupi počítače, lékařského programu, prostředky
k placení připojení k internetu a jak to při svém hendikepu zvládnu obsluhovat.
Ale nejde pouze o mne, nýbrž i o aktivně působící lékaře - důchodce, aby ze zákona mohli elektronicky předepisovat léky.
To, že pojišťovny na jeden recept přispějí částkou 1,87 Kč zaručí většině lékařů v důchodovém věku návratnost nutné investice cca za 100 let.
Odpovíte mi proč musí být zákonem daná povinnost výhradně elektronických receptů? Proč se nemůže dostatečně inteligentní lékař rozhodnout sám? Co má dělat lékař v akutní situaci když selže technika (zavirovaný program, výpadek elektřiny, porucha zařízení apod.) nepoškodí se tím pacient i lékař? Proč se lékař nemůže rozhodnot sám, zda bude používat preskripci elektronickou či klasickou případně je v závislosti na momentální situaci kombinovat, bez zákonem daného nařízení?
Děkuji za Vaši odpověď
MUDr. Bohdan Babinec, CSc. V Praze 26.července 2017
Trativody 624
Šestajovice
250 92
Co.: Tempus Medicorum

Zapsal Vladimír Veteška

Komentář: Pokud jde o případ samotného MUDr, Babince, je to značně specifická krajní situace, která je však součástí obecnějšího problému lékařů seniorů, kteří už na sklonku své kariery či již v důchodu z důvodu nějakého zdravotního omezení nebudou elektronické předepisování zvládat. Sám znám takové případy ze svého blízkého okolí.
Být v roli ministra zdravotníctví, postaral bych se, aby příslušná zákonná norma byla dovybavena jistým dostatečně volně formulovaným paragrafem, který by umožňoval na několik let takové případy zahrnout do výjimky.
Elektonické předepisování receptů samo o sobě představuje současný trend k eletronizaci všeho, co se elektronizovat dá.
Jaroslav Skopal

Připomenutí generála Františka Moravce

21. července 2017 v 19:15 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

V Přerově proběhne beseda s příslušníky jeho rodiny

Měsíc červenec obsahuje dva dny spojené s životem někdejšího šéfa československé zpravodajské služby Františka Moravce. Dne 23. července 1895 se v Čáslavi narodil rodičům Albíně a Aloisovi Moravcovým. Po 71 letech života naplněného třemi exily a bojem za pravdu a demokracii pak 26. července 1966 předčasně umírá ve Washingtonu na srdeční záchvat.
České a slovenské veřejnosti je znám jako osoba s prezidentem Edvardem Benešem spoluodpovědná za výběr zastupujícího protektora Reiharda Heydricha jako cíle atentátu vykonaného úspěšně na jaře 1942 výsadkem Anthropoid, vyslaným z Anglie a tam i na akci připraveným. Z vojenského a politického hlediska to byl velký úspěch, který naši zemi po smrti Reinharda Heydricha postavil do světla aktivního spojence mocností bojujících proti nacistickému Německu.
Odhady říkaly, že asi 5000 Čechů zaplatilo svými životy za smrt jednoho nacistického vraha. Vyhlazení obce Lidice a osady Ležáky patřila rovněž k těmto negativním dopadům. Tyto důsledky též trápily tehdy ještě plukovníka Františka Moravce. A tak bilancoval i jiné možné varianty vývoje před okupací Československa. Ve svých pamětech "Špión, jemuž nevěřily", které vyšly až po jeho smrti, uvádí tuto svou úvahu: "Kdyby se Československo nepodrobilo mnichovskému diktátu z roku 1938 a postavilo se na odpor Německu, utrpělo by mnohem větší ztráty než po atentátu na Heydricha, ale též by si vysloužilo lepší místo v historii. Potom by ovšem operace Heydrich byla zbytečná. Ale za okolností, které nastaly, to byla akce dobrá. Představuje největší odbojovou operaci v českých zemích a dobrou stránku v historii Československa za druhé světové války. A na to lze být hrdý." Je to jeho vlastní hodnocení a je skutečností, že i dnes s odstupem času převažuje pozitivní hodnocení akce Heydrich.
Přerovské i širší veřejnosti se nabízí vzácná možnost zeptat se žijících členů rodiny Františka Moravce na různé okolnosti jeho života vojenského i rodinného na besedě, která se pod patronací Tělocvičné jednoty Sokol Přerov uskuteční v sále loutkového divadla přerovské sokolovny v pátek 4. srpna ve 13:30 hod. Na besedě budou přítomny jeho vnučka Anita Moravec Gard a pravnučka Alicia Carter, které touto dobou budou pobývat na návštěvě v Čáslavi u rodiny generálova bratra Václava Moravce. Takže popovídat si návštěvníci budou moci i s vnučkou generálova bratra Václava, Martou Šenkapounovou, a jeho pravnukem Pavlem Šenkapounem.

Pokud jde o vazbu na Přerov, tak pojítkem je osobnost někdejšího člena Sokola Přerov br. Zdeňka Lukaštíka, který asistoval koncem března 1948 při Moravcově úniku z republiky přes její západní hranici. Zdeněk Lukaštík je synem Rudolfa Lukaštíka, který za války působil stejně jako tehdy plk.gšt. František Moravec v exilu v okolí prezidenta Edvarda Beneše, a přispíval k tomu, aby i v zahraniční pěstovaná sokolská myšlenka posilovala bojové schopnosti našich vojáků zařazovaných do spojeneckých jednotek.

Kandidáti se představují II

17. července 2017 v 17:18 | Ivan Fenz a Aktuálně.cz |  Aktuality

Každý svého prezidenta!

Na Novinkách je blog / Prezident 21/. Z kandidátů, kteří nedosáhli dostatečný počet pro zařazení do hlavního pořadí byl před 5 měsíci zařazen i Jaroslav Rovný bývalý předseda ČSNS ( biografie). Praha , 1947 Narodil se rodičům, kteří se vrátili do vlasti jako Volyňští Češi. Po znárodnění majetku vyrůstal od roku 1959 v Mostě. Po ukončení základní docházky se vyučil číšníkem a po celý život pracoval v pohostinství - po získání potřebné kvalifikace, jako vedoucí provozu, po roce 1990 jako soukromý podnikatel a majitel restaurace. Do nástupu na povinnou vojenskou službu se závodně věnoval sportu (box). Do politiky vstoupil v listopadu 1989, kdy byl osloven místní organizací České strany socialistické (jeden z minulých názvů ČSNS). Zdroj: http://bit.ly/2luBac3, CC-BY-SA. Konečně nestranický kandidát přijatelný pro všechny národní sociály = (Klusáčkovce), národní socialisty =( Jankovce), národní socialisty ( Královce) a národovce všech směrů i Vandasovce.


Národovcům už se nelíbí Zeman. Do boje o Hrad pošlou producenta, který objevil Lucii Bílou

13. 7. 2017
Kandidaturu na Hrad oznámí hudebník a producent Petr Hannig, který už opakovaně neúspěšně kandidoval do Senátu. Stojí za ním projekt Rozumní, který sdružuje nacionalistické a protievropské strany. Podle politologa Kamila Švece však šance, že se Hannigovi vůbec podaří posbírat 50 tisíců podpisů potřebných pro kandidaturu, není vysoká. Pokud by se mu to podařilo, mohl by podle něj odlákat část voličů prezidenta Miloše Zemana.
Doporučujeme
Praha - Krajní pravice vysílá do boje o Hrad vlastního kandidáta. Měl by jím být zpěvák, skladatel, producent a osminásobný neúspěšný kandidát do Senátu Petr Hannig. Kandidovat chce za stranu Rozumných, jejímž je předsedou. Stejnojmenné uskupení sdružuje několik nacionalistických a protievropských stran včetně Národní demokracie, kterou vede Adam B. Bartoš odsouzený za antisemitské výroky.

Pro Hanniga podle politologa Kamila Švece může být "zásadní problém" získat potřebných 50 tisíc podpisů, pokud by se mu to ale podařilo, mohl by odlákat část Zemanových voličů.
.

K dnešnímu svátku

6. července 2017 v 22:26 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

Mistr Jan Hus a dnešek

602 let uplynulo od trýznivé smrti MJH na hranici v Kostnici. Hus nebyl zdaleka první, kdo chtěl opravu katolické církve "ve hlavě i oudech". Nebyl dokonce ani původní, albigenští, kataři, habáni a další skupiny se snažili v prostředí Katolické církve ( KC) nastolit skutečné prostředí pro "bližního svého". V této snaze vynikl MJH jako vysokoškolský učenec. Snášel důvody, proč má KC přijmout podobná řešení. Bohužel v KC stále strašilo už dříve překonané schizma, komu náleží investitura. Zda má papež moc ustavovat císaře nebo jen potvrzovat jeho volbu kurfiřty. Papežství žárlivě střežilo své postavení v možnostech vměšovat se do světských záležitostí a opíralo to o své mocenské postavení (odpírání církevních služeb jednotlivcům). V rámci mocenského postavení si nárokovali preláti světský způsob života velmožů a zneužívali k tomu prostředky získané v podstatě jakkoli. Nakonec fungovaly "papežské odpustky", jako finanční zdroj na světskou válku o papežskou moc. Husova nesmlouvavá kritika jej přivedla do sporu s církevní hierarchií. Ta nakonec použila svoji moc ke zničení odbojného Mistra. Co to KC přineslo a co ztratila vidí dnes každý. Hus měl pravdu a ta se prosadila. Oddělení KC od státu je skutečnost ve většině států, KC sice stále trvá na středověkých ceremoniích ( kostýmech, procesích a pod. ) ale vliv na školství, morálku a jiné atributy společnosti jí významně poklesl. MJH tak zanechal povědomí, které nakonec ( na žádost arc. Vlka ) akceptoval papež Jan Pavel ( Wojtyla) v podobě omluvy českému národu za utrpení, které způsobilo 5 křižáckých výprav proti husitům i za trýznivou smrt MJH. Toho označil za pravého syna KC a jejího upřímného reformátora. Co víc může český vlastenec chtít? Asi tolik, že neohrožené hlásání poznané pravdy se nakonec prosadí = pravda vítězí. Husovo krédo, "mluv pravdu, drž pravdu a braň pravdu až do smrti" je dnes v KC skutkem.

Jak se rodily légie

5. července 2017 v 11:28 | Otakar Mach |  Jiní autoři

Bitvu u Zborova jsme si připomenuli 2. července

Po vypuknutí I. světové války Češi a Slováci žijící v Rusku manifestovali proti Rakousku a volali po svobodném státu. 28. září 1914 v Kyjevě na náměstí před Sofijským soborem přísahalo 700 příslušníků České družiny. Na vzniku České družiny, na jejím formování měli hlavní podíl sokolští cvičitelé v té době působící v Rusku na školách jako učitelé tělocviku a
v ruské armádě při výcviku vojáků
Na podzim roku 1914 zárodek budoucích legiií tvořilo asi 1000 mužů.
V průběhu války jejich počet vzrůstal o dezertéry a zajatce z rakouské armády.
Ti byli rozmístěni po ruských jednotkách, plnili úkoly rozvědčíků a v rakouských uniformách pronikali do frontového týlu. Mezi českými jednotkami rakouské armády prováděli protirakouskou agitaci. Řady České družiny rostly,
v lednu 1916 vznikl Československý střelecký pluk a dále Československá střelecká brigáda.
Brigáda se skládala ze tří pluků: Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova a Jiří z Poděbrad. Přestože nebyla ještě plně vyzbrojená a neměla dělostřelectvo, byla na vlastní žádost nasazena na frontu v rámci připravované ofenzívy u městečka Zborov. Úsek, na kterém měla útočit, byl široký 6,5 km. K útoku vyrazili naši legionáři 2. července 1917 ráno v 9 hodin. Okolo poledne pronikli přes tři zákopové linie až k rakouskému dělostřelectvu. Fronta byla prolomena. Bohužel, únava a pasivita sousedních ruských jednotek zavinily nedokonalé využití úspěchu československých legií.
Tato bitva představovala úspěch československých legií a znamenala obrovskou podporu představitelům zahraničního odboje.. Bylo to první velké bojové vystoupení zahraničního československého vojska. T. G. Masaryk napsal: "Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím". Proto bylo toto datum označeno jako Den čs. armády. Je jen s podivem, že dnes jakoby se zapomenulo na naše nejlepší tradice a snaží se vymazat vzpomínky na tyto události
z našich pamětí. Den bitvy u Zborova byl Dnem československé armády,
Bitva u Zborova, ve které československé legie zvítězily a prolomily frontu, byla velkým argumentem našich politiků Masaryka, Beneše a Štefánika za uznání samostatného Československa.
Na rozdíl od České družiny byla brigáda, bojující u Zborova, již skutečné československým vojskem. Byla to zvláštní situace, československý stát ještě nebyl, ale již měl své vítězné vojsko.
"Zborov umožnil organizaci armády a armáda byla nezbytnou podmínkou svobody a samostatnosti. Bez naší zahraniční armády bychom té samostatnosti sotva byli dosáhli. Spojenecký i nepřátelský svět o nás a o našich politických cílech věděl málo a nebyl by se pro ně rozhodlo, kdybychom byli přestali na diplomatických prohlášeních. Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. A také vliv naší armády na politiku doma byl veliký a jistě rozhodující."
( Z projevu prezidenta Tomáše G. Masaryka 13. března 1922.)
Bitva u Zborova nebylo první bojové vystoupení československých legií . Na západní frontě rota Nazdar byla poprvé nasazena do boje 11. listopadu 1914 u Remeše. 9. května se rota vítězně účastnila bojů u Arrasu o kótu 140.
Na počátku války v zářijových dnech se utvořily tyto dobrovolnické jednotky z krajanů, žijících ve Francii a Rusku. Jejich páteří byli Sokolové, soustředění v pařížské sokolsé jednotě, odtud také rota Nazdar podle sokolského pozdravu, kterým se "bratři zdravili.

6 července 1915 na výročí 500 let upálení Mistra Jana Husa v Ženevě vyhlásil Tomáš G. Masaryk boj Rakousko-Uhersku Ve svém projevu uvedl, že " naši lidé bojují již od počátku války za svobodu, zatímco my politici jen přihlížíme".
Po vstupu Itálie do války se začaly také tam formovat legie z Čechů zajatých na italské frontě. Bylo to zásluhou br. Čapka, náčelníka ze Sokola Královské Vinohrady, a na diplomatické úrovni úsilím Dr. Milana Rastislava Štefánika.

Z původní tisícovky dobrovolníků na konci války představovaly Československé legie armádu přesahující 100000 mužů. Stát, který ještě neexistoval, měl už svou vítěznou armádu, bojující na všech frontách I. světové války. Armádu s vysokou bojovou morálkou, protže bojovala za svůj domov, za svobodu své vlasti.
Ano, v tom je skryto tajemství vzniku legií. Od počátku války, a takřka až do konce války
v roce 1918 nebylo jasné, na čí stranu se vítězství přikloní.Nikdo z našich legionářů nebyl chráněn nějakou mezinárodní úmluvou o vojenských zajatcích. Vždyť stát, za který bojovali, neexistoval, nebyl dosud uznán velmocemi. Byli stále zběhy z rakousko-uherské armády, pokud padli do zajetí, byli popraveni. Dodnes se v severní Itálii na Dušičky v místě poprav zajatých československých legionářů rozsvěcují svíčky. Kdyby ve válce zvítězilo Německo
s Rakousko-Uherskem, nikdy by se legionáři nevrátili domů ke svým rodinám.
V zajateckém táboře mohli bezpečně vyčkat konce války, ale po vstupu do legií se vrátí na frontu a mhou padnout. Co to bylo za sílu, za myšlenku, pro kterou šli opět do boje? Kde se v nich nabrala taková vůle jít do boje za svobodnou republiku? Kdo byli jejich rodiče, jejich učitelé, že je v takovém duchu vychovali?
Určitě je ovlivnilo vlastenecké vzplanutí za obrození, prostředí v Sokole a sokolská myšlenka. Na názvech legionářských pluků se odráží nesporný vliv husitství s heslem Pravda vítězí! Češi a Slováci bojovali spolu, jako Čechoslováci za společný domov, za Československo. Čechoslovák byl běžně užívaný výraz, terminus technicus.
Československá republika nebyl umělou konstrukcí, vytvořenou Masarykem, Benešem a Štefánikem, bylo to přání a vůle Čechů a Slováků, toužících po svobodném a demokratickém státě. Masaryk, Beneš a Štefánik stáli v čele tohoto boje.
V příštím roce to bude 100 let, kdy Československá republika vzniklaz vůle národa, nebyla nám darována, ale vybojovali ji naši dědové a pradědové, mnozí z nich za ní položili své životy.
Proč jsme si republiku nechali rozebrat? Cui bono? Cui prodest?

Poznámka: Zborov je malé městečko na západní Ukrajině, východně od Lvova, směrem na Tarnopol. Nesmí se zaměňovat se Zborovem na Slovensku, severně od Bardějova.
O vzniku České družiny, o roli, jakou při jejím formování měli sokolští cvičitelé v té době působící v Rusku, o bojích československých legií na frontě a na sibiřské magistrále na cestě domů do republiky píše generál Matěj Němec ve své knize vzpomínek Návraty ke svobodě.

Otakar Mach

O čem Vladimír Hučín dřív raději nepsal

3. července 2017 v 12:11 | Jaroslav Skopal |  Jiní autoři

K události v roce 1974 v Přerově

Kdo četl Hučínovu knihu "Není to o mně, ale o nás", kterou vydalo v roce 2006 "nuabi, s.r.o., mohl na polovině stránky 54 zaznamenat odstavec s názvem Sovětská vojenská kolona. Autor knihy v něm líčí jednu svou sabotážní akci na silnici v prostoru přerovského městského hřbitova a sousedícího malého hřbitova židovského. V knize není napsáno všechno. Jen zasvěcení věděli, že se i střílelo. Incident se nepodařilo vyšetřit a také se o něm nepsalo, právě proto, že nebyl došetřen. Jeho zveřejnění by mohlo některé odvážlivce vést k následování, což má svou logiku
Koho to zajímá, přečtěte si o tom článek

Co jsem tenkrát v knihách raději zatajil

Vladimíra Hučína, dnes se statutem válečného veterána, na jeho webu
Článek má řadu příloh, které též stojí za přečtení a shlédnutí.
Blíží se doba, kdy se o těchto věcech bude stále více hovořit a psát. Některá místa soudobých dějin jsou dlouho nechávána pod pokličkou. Přiložené foto je převzato z jedné přílohy.

Nejen na Vyšehradě

3. července 2017 v 11:18 | Jan Vondrouš |  Jiní autoři

Jednat demokraticky

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,
milé sestry a bratři,
dnes u příležitosti šedesátého sedmého výročí popravy Milady Horákové bych chtěl takto veřejně vyslovit pár věcí, které mne osobně tíží.
Tou první věcí je vzpomínka. Vzpomínka na lidi, kteří byli komunistickým režimem připraveni o život a která dnes společnosti příliš nevoní. Dnes zde stojíme před pomníkem poslankyně Milady Horákové, bojovnice za demokracii a tvrdou zastánkyní myšlenek prezidenta osvoboditele a dr. Edvarda Beneše. To co nezmohli fašisté (tj. připravit ji o život) toho jsme dosáhli my sami - Češi, jak už se v našich dějinách mnohokrát stalo. Nechť i tato vzpomínka je mementem pro následující generace, že demokracii je třeba bránit proti všem totalitním režimům.
Druhá věc, která mne tíží, je všeobecný nárůst jak levicového tak pravicového extremismu, ale i populismu a účelových nátlakových skupin. Naše demokracie je mladá, stejně tak jako říkal Tomáš G. Masaryk, potřebujeme ještě alespoň dvacet až třicet let, abychom skutečně dospěli a odstranily všechny nedostatky naší demokracie. Místo toho se ale my sami snažíme odstranit onu demokracii. Nechodíme k volbám, nebo volíme podle líbivosti, rozhořčení a ne podle politických programů, přesvědčení a demokraticky tolik potřebné odpovědnosti.
Třetí a poslední, řekněme završující věc je všeobecný odpor k politice. Nacházíme se v novém století, které již neuznává tradiční politickou kulturu, ale je třeba přijít s novým neotřelým způsobem, jak představit politiku nejen mladým, ale všem a to tak, aby pochopili, že základní demokratické pilíře nejsou něčím, co tu je stále, ale že se musí soustavně udržovat, opečovávat a chránit. Jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je jednat demokraticky nejen v rámci politického života, ale i toho osobního. Proto také vzniklo politické hnutí Ne-volim, které možná netradiční formou představuje samotnou politiku, ale přesto staví na všech pilířích, které demokracie má

Děkuji Jan Vondrouš

Postesk

2. července 2017 v 15:49 | Vladislav Svoboda

Pondělí 26. června na Vyšehradě

Jako každý rok jsem byl na výročí popravy Milady Horákové u fiktivního hrobu na Vyšehradě. A jako každý rok jsem viděl stálé účastníky - kteří neodešli tam, odkud není návratu - tohoto setkání. Bratry Šedivého a Nevoleho či sestru Titzlovou a další. A jako každý rok se objevili i ti, které člověk dlouhý čas neviděl, jako Kalužu či Kazdu mladšího.
Bohužel nikde jsme neviděl bývalého předsedu ČSNS 2005 Jiřího Stanislava, který loni tak hrdě u hrobu vykřikoval, že tam chodí každý rok stát čestnou stráž. Ale neviděl jsem tam, za ty léta, žádného hrdě se do prsou bušícího Lva 21, pardon nyní narsoc, ani členy ČSNS 2005 či členy Klusáčkovy ČSNS. Všechny ty, kteří určitě v předvolební kampani budou mít plná ústa Milady Horákové a určitě neopomenou se ohánět i dalšími jmény. Zvláště těmi, kteří skutečně na Vyšehradě leží.

Ale třeba je potkám příští rok. A všechno bude úplně jinak. Nechám se překvapit.