Září 2017

Ke Dni české státnosti

28. září 2017 v 13:01 | Jaroslav Skopal s použitím vnějších zdrojů |  Aktuality

Pohledy na knížete Václava a co o něm vlastně víme?

Již minulou sobotu se v části Česká pozice Lidových novin zabýval osobností knížete Václava historik Jiří Hanuš a to na celých dvou stranách v příspěvku pod názvem Místo svatého Václava václavky. Šlo i pro mne o užitečnou osvětu. Vybudování středověkého českého státu Přemyslovci s příkladnými základními funkcemi státu a realistickými vztahy k sousedům bylo zařazeno do dlouhodobého historického komplexu. Autor připomenul princip věrnosti, respektive závazek věrnosti, aplikovaný na společenskou strukturu již ze základních křesťanských biblických textů, kde věrný je Bůh. Připomenuta zde byla Noemova archa, z níž po potopě vyšla nová (předtím vybraná) stvoření, s nimiž Bůh sjednal novou smlouvu. Pozdější kronikáři oceňovali ty, kteří se pokusili tehdejší dobu temna a rozvratu napravit znovuobjevením ideálu křesťanského království a křesťanské kultury, založených na ctnostech a protivení se zlému.
Dnes ráno mě zaujal na ČR Dvojce rozhovor s biskupem Václavem Malým, který význam a osobnost knížete Václava zhodnotil z mnoha pohledů. Vzpomenul jeho vzdělanost, znalost jazyků, mj. latiny i reálnost politiky. Ta se projevila i v respektování tehdejšího silnějšího partnera, východofranckého krále Jindřicha I. To mu měl mít snad za zlé jeho bratr Boleslav. I Václav Malý, podobně jako jiní hodnotitelé významu svatého Václava, upozorňuje na potřebu chápání role tohoto knížete v kontextu doby. Slova Václava Malého směřovala i do současnosti a k nedávné historii. Vzpomenut byl Tomáš G. Masaryk, jeho pozdější negativní vztah ke katolické církvi a přestup k evangelíkům. Dnes je aktuální zamítnutí obnovy Mariánského sloupu v Praze. Přitom to mohla být obnova symbolu koexistence náboženských směrů.

Dále přebírám část textu na dané téma z Eurozpráv:

O svatém Václavovi vůbec nic nevíme, Je paradoxní, že ho oslavujeme, říká historik

28. září 2017, 07:34 - / EuroZprávy.cz
ROZHOVOR - Jaký vlastně byl svatý Václav? Realita se zřejmě diametrálně lišila od toho, jak tohoto českého panovníka a světce vykreslují legendy. Jisté není ani to, za jakých okolností zemřel a jestli byl opravdu úkladně zavražděn svým bratrem, říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz PhDr. Jan Zelenka, vědecký pracovník oddělení dějin středověku Historického ústavu akademie věd ČR.


Myslbekova jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze.
Myslbekova jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze.
FOTO: Pixabay
Část rozhovoru, kterou jsem převzal z článku na Eurozprávách:
Václav se záhy po své smrti stává světcem a vznikají o něm legendy. Čím to, že se jeho kult tak rychle šířil?
Největším propagátorem Václavova kultu se stal sám Boleslav, který nechal bratrovo tělo přenést ze Staré Boleslavi do Prahy. Přenesení - translace - přitom nevyjadřovala pouze úctu, ale v podstatě byla chápána jako ekvivalent kanonizace, tedy prohlášení za svatého. Boleslav Václavův kult cíleně podporoval, neboť měl patrně Praze zajistit zisk arcibiskupství. Navíc světec, patron přímo pocházející z přemyslovské rodiny nepochybně umocňoval rodové charisma a tím i oprávnění k vládě.
Jeho úmrtí si připomínáme 28. září. V kalendáři pod tímto datem
Považuji za jistý paradox, že v zemi, která se v podstatě chlubí svým ateismem, je oslava státnosti spojena s kultem křesťanského světce. Zároveň si nejsem jistý, zda se jedná o vhodně zvolenou symboliku. "Stát", jehož se stal Václav věčným knížetem, vyrůstal ze zcela odlišných ideových kořenů. V jeho čele stála rodina obdařená aureolou výjimečnosti, která spolu se světskou a církevní aristokracií ovládala zbytek obyvatelstva. Náš současný stát naopak stojí a padá s demokratickými principy a občanskou společností, jejími právy, svobodami i povinnostmi. O zřejmé rozporuplnosti tohoto svátku ostatně svědčí debata, která se v souvislosti s jeho zavedením rozpoutala na půdě sněmovny, a také výsledek, kdy byl z původního návrhu názvu svátku vynechán právě jmenovitý odkaz na sv. Václava.
Považujete Václava skutečně za symbol "české státnosti"? Nebo byste vy osobně v souvislosti s ním připomínal jinou osobnost české historie?
Už jsme na to narazili v předchozí otázce. Ano, Václav je symbolem české státnosti. Idea státnosti ovšem není neměnná a ustálená veličina. Dnes je sice módní odkazovat na historickou identitu nebo křesťanské kořeny, je však třeba si uvědomit, že tyto kořeny mimo jiné vězí také hluboko ve feudálním zřízení, nesvobodě, poddanství a útlaku. Současná republika stojí (respektive měla by stát) na zcela jiných základech.
Pokud chceme přemýšlet o státnosti, není dle mého soudu třeba chodit až tak daleko. Můžeme obrátit pozornost k Masarykovi a jeho humanitním ideálům, na nich budovat a rozvíjet moderní stát. Neznamená to zřeknutí se sv. Václava nebo znevážení jeho odkazu, naopak. Jde spíše o otázku, zda ostentativní symbolické připoutání státnosti ke vzdálené minulosti nemůže být symptomem hlubšího problému čelit současným výzvám, které mají s událostmi před více jak tisíci lety pramálo společného.

O rozdílech poměrů u nás a ve SRN

22. září 2017 v 15:43 | Jan Kubita v HN Názroy |  Jiní autoři

Před volbami v Německu

nejzajímavějších názorových textů Hospodářských novin.
HN Názory
Přejeme dobrý den z Hospodářských novin.

V neděli mají Němci volby. Budou poklidné, vyhraje současná kancléřka Angela Merkelová. Ale teď si představte, jak by ty jejich volby vypadaly, kdyby se tam u nich také zjevil někdo jako náš Andrej Babiš. Miliardář, jehož podnikání nebylo tak docela bez kaňky, člověk, který před pádem berlínské zdi spolupracoval se Stasi, který "optimalizoval" daně z dluhopisů tak, že je vůbec neplatil, a který by namísto propagace politického programu jen po hudebních festivalech pokřikoval, že není jako ti tradiční politici z CDU/CSU nebo SPD. Slyšeli by němečtí voliči na tohle volání?

Samozřejmě i v Německu roste nespokojenost s tradiční politikou. Stejně jako jinde v Evropě nebo třeba v USA. Také tam vznikají takové ty malé zvláštní strany, kterým se říká "antisystémové". Třeba taková Die Partei, která slibuje Erdoganův únos nebo kokain na předpis.

Ale Němci se zároveň zdají být, už zase, poněkud kultivovanějšími, než mnozí jiní občané. A zkusme znovu srovnání s Českem - Německo je na tom dobře, stejně jako naše země. Má také nízkou nezaměstnanost, prosperuje. Má například tisíckrát větší problém s uprchlickou krizí, než Česko. Přesto tam panuje s "tradiční" kancléřkou relativní spokojenost. Nebo přesněji, nepanuje tam s ní tak velká nespokojenost, aby většina voličů chtěla její výměnu. Lze celkem úspěšně namítnout, že německá střední třída je bohatší, tedy i spokojenější, než ta česká, a že právě tady se rodí to české hudrování na poměry. Ale skutečně se zdá, že navzdory tomu, umí Němci nějak lépe procházet krizemi. Bez hysterie, která vždy dává populistům šanci.

Přesto by to byl s tím Babišem zajímavý experiment. Mohli bychom jim ho na pár půjčit. Ale to by Němci bohužel asi nechtěli.

Nevadí, my zjistíme za měsíc, jak moc nás ta naše "spokojenost" nutí k volbě politika, který chce další čtyři roky předstírat, že žádný politik není. Zatím tu pro vás máme tradiční výběr z našich Názorů. Přejeme dobrý víkend a dobré čtení.

Jan Kubita, editor.

I výběr hostů vypovídá

22. září 2017 v 15:19 | Vladislav Svoboda
Odpověď předsedům
Jako reakci na III. sjezd takzvaných Národních socialistů jsem napsal článek Národní socialisté se definitivně odtrhli od ČSNS. Článek vyšel jak na webu Jaroslava Skopala, tak i v Jihočeském slově. Odezvou na tento článek byly odpovědi předsedy "Národních socialistů" Jaroslava Krále a předsedy ČSNS Jaroslava Rovného. Jaroslav Král upozorňuje, že mnou kritizovaní hosté reprezentují národní a vlastenecké myšlenky a oživily jeho atmosféru. Je víc než zřejmé, že na tyto hosty máme odlišný názor. Lidé, kteří byli součástí represivních složek či dokonce komunistické strany, nemůžou být reprezentanty národních a vlasteneckých myšlenek. Jedním z největších představitelů národních a vlasteneckých myšlenek byl i Adolf Hitler, který to dopracoval k teorii o vyšší rase.
Dále Jaroslav Král píše, že jsem si osvojil metody kádrování a dohonestace lidí jako za StB. Poté, co jsem se víc začal zajímat o pád ČSNS, jsem došel k jednomu závěru: Důvěřuj, ale prověřuj. Je velkou škodou, že toto neaplikovali bývalí přední představitelé strany. Jinak by se nemohlo stát, že stranu vytunelovali lidé s napojením na tuto organizaci.
Jaroslav Král mi připomíná, že na sjedu byl i Jaroslav Rovný. Pokud je mi známo, Jaroslav Rovný není členem žádné podobné organizace jako jmenovaní. Jediné, co k tomu mohu dodat je, že členové ÚR mu tuto účast nedoporučovali.
Úsměvné je že "Národní socialisté" se snaží sbližovat národně socialistické skupiny a proudy. Ani ve zlém snu mě nenapadlo, že tím míní Dělnickou stranu sociální spravedlnosti., která má určitě blíže k té nejtvrdší pravici a ne k levici, kterou tak vzývají někteří členové "Národních socialistů". S ohledem na historii ČSNS a jejich členů, beru spojení s DSSS jako jejich urážku.
Možná, že by Jaroslava Krále mohlo zajímat, že jeden z pozvaných nositelů "národních a vlasteneckých myšlenek", Ogňan Tuleškov, donehostoval i jeho osobu (viz příloha). Člověk by měl vždy vědět, s kým má tu čest.
Ale přece jenom v něčem musím s Jaroslavem Králem souhlasit: Rozhodují činy, nikoliv slova. A činy, které jako předseda činí, jsou kaňkou na historii ČSNS, kterou si tak nestoudně jeho strana přivlastnila. Ne nadarmo jsou do voleb na kandidátce DSSS! Je s podivem, jak pánové Babinec a Pondělíček upozorňovali, že se ČSNS posunuje doprava. Nezbývá než se zeptat kam se sunou takzvaní Národní socialisté - doleva?, nebo na extrémní pravici? Už výběr hostů vlastně avizoval, kam se "Národní socialisté" přesouvají. Takže bych neměl být překvapen, že kandidují na kandidátce DSSS.

Bohužel Jaroslav Rovný se vyjadřuje k něčemu, o čem si nezjistil vůbec nic. Poté, co strana zbavila Šuly, nikoho nenapadlo se podívat do archivu, který byl v Bubenské ulici. Je víc než pravděpodobné, kdyby tehdejší vedení strany se věnovalo tomuto archivu, místo aby šli do voleb s extrémistickou Národní stranou, což zapříčinilo další odliv členů, mohli konkurz zvrátit. O tom, že straně hrozí konkurz, si už několik let (minimálně od roku 1998) štěbetali vrabci na střeše. Určitě o tom musel především vědět místopředseda strany pro ekonomiku Karel Janko. Bohužel ten měl jiné starosti. Například jak založit všeslovanský stát od Baltu k Jadranu a jak zvýšit daně na "pouhých" 50%.
Jenomže to nikdo neudělal, a archiv skončil na dvoře pod deseticentimetrovou vrstvou sněhu. A strana, jejíž majetek dosahoval 2,5 miliardy korun, byla poslána do konkurzu.

Jediný, kdo se o tento zásadní archiv zajímal byl Pavlík, který se vypravil do Přelouče, do bývalého kravína, kde byl archiv uložen. Ale ne, aby zjišťoval pravdu o podvodech nebo majetku, ale zajímal se pouze o seznam členské základny.

Přílohy k tomuto článku najdete v galerii!

Kam směřují Národní socialisté?

17. září 2017 v 19:58 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři
Kdo je předsedou takzvaných Národních socialistů?
Už před III. sjezdem "národních socialistů" prohlásil Jaroslav Král, že bude předsedou nově přejmenované strany, protože Petr Benda, jako kontroverzní osoba, jím nemůže být. (novináři toho na Bendu mají plné šupliky). Což se stalo. JUDr. Jaroslav Král Csc. se stal předsedou strany a ing. Petr Benda statutárním místopředsedou. Jenomže už tento sjezd, svými hosty, víc než jasně naznačil další směřování "národních socialistů". Směřování do náruče extremistické pravici i levice. Ne nadarmo mají v Ideových principech hned na začátku napsáno :T.G. Masaryk kdysi napsal, že státy se udržují těmi idejemi, na jejichž vznikly. Podle nás to analogicky platí i o politických stranách.
Myslím, že nic tak přesně nevyjadřuje "národní socialisty jako tento ideový princip. Nejdříve prohlašovali, že půjdou jako strana do voleb. Veřejně se chlubili podporou slovenského miliardáře Pavola Krúpy. Ale článek, který to hlásal do světa, záhadně zmizel. Zdá se, že si poté co zjistil skutečný stav ve straně, rychle rozmyslel. Proto asi 10.8. předsednictvo ÚR rozhodlo, že se strana voleb nezúčastní.
Jenomže uběhlo pouhých patnáct dní a na stranických stránkách se objevuje nadpis Dělnická strana sociální spravedlnosti a představitelé Národních socialistů společně do voleb. V sobotní (16.9.) volební diskuzi, hned na počátku, hlásá předseda strany DSSS Tomáš Vandas: Dělnická strana sociální spravedlnosti jde spolu s Národními socialisty!
Ale podle zvoleného předsedy "Národních socialistů", předsednictvo ÚR jednoznačně odmítlo nabídku DSSS, aby šli do voleb na jejich kandidátce. Nezbývá mně než se zeptat: Kdo je předseda strany? A jak je možné, že statutární místopředseda se neřídí stanoviskem PÚR?
Trochu mi to připomíná situaci, kdy byl předsedou ČSNS "známý a vynikající" předseda Tomáš Sokol, který přestal vykonávat funkci předsedy a "vládnutí" přenechal místopředsedovy Miroslavovi Tampírovi, který, za přihlížení PÚR, si dělal co chtěl. Výsledkem jeho "předsedání", bylo vytunelování Melantrichu a vytunelování strany a její krach. Zdá se, že i tato další větev "národních socialistů" má stejně nasměrováno. Tentokrát asi nejde o majetek. Ten vlastní pouze "kmotr" Petr Benda. Ale spíše k dalšímu štěpení. Teď jde o to, kdo z toho vyjde jako vítěz a jak se nový vítěz bude jmenovat. Ironií je, jako v mnoha jiných případech, že k tomu napomůže velký "národní socialista" Bohdan Vasiljevič Babinec reg. číslo 386 39, krycí jméno Bohdan, který pomoc orgánům StB považuje za svou povinnost. Ale má trochu strach. Raději obejde Karlovo náměstí dvakrát a poté zajde do konspiračního bytu, protože každý Ukrajinec v Praze o něm hovoří, že je spolupracovník StB a nebo že se s orgány StB stýká. Bylo by možné i zveřejnit některé závažné věci o jeho osobním životě, ale nemíním ho, jak říká pan Pondělíček, kádrovat. Přenechám to jeho svědomí. Doufám, že tento agresivní cholerik, se konečně probudí a odjede z politiky, kde nemá co dělat. Doufám, že si tu kritiku vezme k srdci. Ne nadarmo píše ve svém článku Gottwaldovi soudruzi na www.narsoc.cz,( která je stále napsaná na mrtvého Vladimíra Frolicha), že bez kritiky nelze nastolit nápravu.

Na co dnešní politika zapomíná

17. září 2017 v 12:41 | Vlastimil Podracký na blogu i.dnes |  Jiní autoři
Převzal jsem část příspěvku Vlastimila Podrackého, který představuje jakousi analýzu současného stavu politiky a poskytuje i jeho pohled na další cestu. Nakonec je připojena i upoutávka na jeho malé knižní dílko. JS

Babiš a demokracie

12. 09. 2017 13:30:00
Dnes se projevuje vyčichlost obou hlavních ideálů Západu - marxismu a liberalismu. Proto je možné, aby se uplatnily nihilistické programy, které už žádný ideál neobsahují a reagují pouze na momentální lidská přání
Tyto programy už žádný ideál neobsahují a reagují pouze na momentální lidská přání, mnohdy protichůdná a bez zřetelné jednotící myšlenky.
Marxismus staví na absolutní morálce "pracujícího lidu", která není přirozená, režim na ní založený je nefunkční, historicky neudržitelný a musí používat násilí, aby se udržel alespoň dočasně. Odnože marxismu, které odmítly násilí, už dnes mají jen populismus a neomarxismus.
Liberalismus spočívá na přirozeném mechanismu tržní ekonomiky, který funguje samovolně, a proto je stabilní a výkonný. Tržní mechanika je založena na spíše špatných lidských vlastnostech, a proto sama o sobě morální pravidla nevytváří. Minulé liberální společnosti čerpaly morální pravidla z tradičního řádu. Tento řád dnes téměř neexistuje. Morální rovnováha se udržovala od šedesátých let tím, že pravidla dodával neomarxismus a liberalismus mu to toleroval nebo jen slabě protestoval.
Neomarxismus je v podstatě ničivý chaos, postrádá hlavní parametr řádu - rovnováhu práv a povinností, vytváří jen požadavky a zbožná přáni (lidská práva jsou jen lidská přání), která mohou růst donekonečna, nebudou nikdy splnitelná a stále bude jen nespokojenost, protože není žádná mez požadavků. Ničivost spočívá v odmítnutí povinností a rozdávání práv lidským skupinám, které vlastně dostávají nezasloužené výsady. Neomarxismus netvoří celkový vyzkoušený funkční systém obsahující občanské povinnosti v rovnováze s právy. Tradiční občanský systém už nefunguje, realita dnes už žádný ze starých ideálů neposlouchá. Viditelné je to ve střetu s islámem, který má svůj tradiční řád, má vnitřní soudržnost, kolektivní sounáležitost, pravidla pro vznik a rozvoj rodin, která znamenají zajištění budoucnosti, a výchovný systém. V prostředí morálního chaosu Západu je potom islám neporazitelný a vítězí proto, že jeho příslušníci se řídí pravidly svého řádu, a postupně pomocí generační výměny zvítězí v populačním zápase.
Hluboký stát jsou intelektuální instituce státní i soukromé (sdělovací prostředky, státní úřady, vysoké školy, neziskové organizace, různé vzdělávací organizace, establishmenty některých politických stran apod.), které už dávno ovládli neomarxisté, kteří si u nás říkají havlisté a jejichž tvrdé jádro se někdy nazývá "pražská kavárna". Dostat je z jejich funkcí je těžké, mají velkou, nikoliv však převažující podporu veřejnosti, zvláště mladých lidí v tomto duchu vychovaných. Hluboký stát je tedy složen z lidí velmi vlivných, a jak vidíme dnes v USA, dokáže svázat i demokraticky zvoleného prezidenta tak, že není schopen prosadit svoji a tím i lidovou vůli. Tento stav je jakýmsi konfliktem mezi lidem a institucemi, ve kterém demokraticky zvolené orgány nemají moc nic změnit.
Co ovšem v tom pomůže Babiš? Bude sice řídit stát jako firmu, což může být zajímavý experiment, ale jaká morální pravidla budou tomuto státu-firmě nadřízena? Kdo je bude vymáhat? "Hluboký stát", který by měl pravidla tvořit a vymáhat, je má odvozena od neomarxismu. Babiš nemá připravena pravidla jiná, konzervativní, bude proti hlubokému státu bojovat jen v zájmu svého udržení a za prosazení nihilistického programu založeného eklekticky jen na nějakých slibech. Babišův program nemá jasné konzervativní cíle směřující k vytvoření toho, co ve společnosti chybí, k vytvoření pravidel odstraňujících neomarxistický chaos a zařazených v pevném řádu s přirozenými pravidly. K jeho obhajobě je zapotřebí říci, že to nemá žádná ze zatím ve volbách úspěšných stran.
Demokracie vyžaduje národní sounáležitost. Bez morálních pravidel zakotvených v lidech nefunguje ani demokracie. K čemu je demokracie, když lidé jsou jen konzumně založeni a volí jen ty politiky, kteří jim slibují nějaké materiální výhody? Potom vítězí populisté, slibovači zářných zítřků na dluh, nikoliv ovšem programy, které by řešily budoucnost. Řešit budoucnost vyžaduje morální akci, vyžaduje nejen znalosti, ale i schopnost si dnes něco odříct, abych měl lepší budoucnost. Nemorální politici ovšem toto myšlení z lidí odstranili, naučili je, starat se jen o sebe a stát používat jen jako "dojnou krávu". Dnes nikdo nemá morální program, má jen populismus.
Strany, které mají program, který zcela jasně dává najevo, že bude vyžadovat od lidí práci a oběti, jsou dnes na okraji a nemají šanci zvítězit. Kdyby je lidé dovedli vybrat a opravdu zvolit, mohla by to být konečně vítaná změna. Ale lidé to pravděpodobně neudělají z důvodů, které jsem sdělil shora.
Víme, že demokracie vyžaduje svoji státotvornou skupinu občanů, obvykle ze střední třídy, která byla v zemi ukořeněna svým majetkem a měla přednostní zájem na fungování státu. Angažovanost je pro fungování demokracie podstatná. Dnes slábne trvalá a dostatečně mocná angažovanost široce založené střední třídy, mající svoje prostředky, které politická angažovanost vyžaduje. Vidíme na protestních shromážděních, že lidé chtějí nějakou věc prosadit, pokud se to nestane do dostatečně krátké doby, ochabne jejich snaha a nakonec se už schází jen několik jednotlivců. Proto mají velký význam politické strany, které mají velký počet členů (v našich podmínkách alespoň 100 000), zaplatí si svoje výdaje z příspěvků a nemusí být závislé na velkém sponzorování, které je vždy spojeno s podmínkami. Úpadek demokracie naznačuje skutečnost, že takové strany, dříve obvyklé, dnes nejsou. Nějaká přímá demokracie nemůže v celé šíři tyto stabilní a vlivné občanské organizace nahradit, protože jejich význam není jen ve volbách, ale v udržování politické stability v zemi, v kulturním vlivu a vytváření demokratického ovzduší. Představme si takovou velkou stranu, která by řešila problémy svých početných členů a tím vlastně problémy národa, zároveň měla dostatečně velký základ kvalitních kádrů.

Autor: Vlastimil Podracký
Podtitul: Návrat k rodině, k občanské společnosti, k obci, k národu a ke státu
Otázka, zda je důležitější jednotlivec nebo společnost, vede autora k názoru, že nejdůležitější je lidský rod a jeho fyzické i kulturní zachování. Trvalý lidský rod vyžaduje domov - prostředí k dobrému životu, kolektiv ke spolupráci, štěstí a reprodukci. Pokud se jednotlivec stane účelem sám o sobě, přestane považovat za důležité hodnoty jej přesahující - rodinu, obec, národ a stát. Příliš mnoho lidí se dnes "osvobodilo" z pout domova, zbavilo se zodpovědnosti za prostředí, které člověka zplodilo a vychovalo. Neukotveni se pohybují světem fyzicky nebo ve svých myslích, bez pevných vazeb k jiným, unikají přirozeným povinnostem ke svému rodu a kultuře předků, spoutáni jen svojí nicotou. Souboru takových odloučenců je potom lhostejné, v jakém stavu po sobě zanechají domov a celou zemi. Společnost může být špatná, instituce mohou být zneužity k nadvládě jednotlivců nebo skupin, jen společnost, na jejíž tvorbě se člověk podílí, je správná. Otevřený světový prostor neposkytuje člověku pravomoci něco ovlivňovat, pravomoci může mít jen v domově. Není trvale možný jiný svět než svět domovů.

Počet stran: 148
Formát: A5
Vazba: V2
ISBN 978-80-88162-04-9



Prosazovat humanitu se sociálním výstupem

13. září 2017 v 22:15 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

80 leté výročí úmrtí prvního prezidenta

14.září1937, slovy Jar. Seiferta "nastalo to kalné ráno", kdy se uzavřel plodný život prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garigua Masaryka. Narozen v Hodoníně 7.3.1850 prošel nelehkým životem, aby dosáhl nečekaného. V pokročilé etapě národního obrození vytvořil prostředí pro rozvoj soudobé politické vize v nereformovatelném Rakousko - Uhersku. Snahu o povznesením slovanských národů a zejména obnovení české a nově i slovenské státnosti završil v útvaru nazvaném Republika československá, později zkráceně Československo. Tehdejší světové mocnosti Francie, Velká Britanie, ale i Itálie a USA souhlasily s rozpadem Rakousko-Uherska na nástupnické státy. Česká reprezentace v Paříži E. Beneš a R. Štefanik a v USA Masaryk působili na tehdejší mocné a zejména prezidenta W. Wilsona morálními důvody, pro podporu svébytnosti nástupnických států po zaniklém Rakousko-Uhersku. Dílo se podařilo a jistým samovolným způsobem vznikl 28.10.1918 společný stát (Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků a menšin Němců, Maďarů a Poláků ). Stát měl demokratickou Ústavu se zaručenou rovností národů a národností.
Když se TGM vrátil co vlasti a přijal úřad, jako jediný většinově vybraný kandidát, nastaly mu drsné pracovní dny bez konce. Jeho heslo bylo odrakouštit se a prosazovat humanitu se sociálním výstupem. Poválečné zbídačení vedlo k radikalizaci lidí a volání po pevné ruce státu. Na to měl TGM jednoznačný názor " demokracii bychom už měli, teď je potřeba nějaké demokraty". Měl tuto potřebu prakticky zažitou. V boji za odsouzení falz Rukopisů, či za nespravedlivý soud nad Hilsnerem si ověřil sílu manipulace s lidmi. Také při představení se ve funkci poslance na říšské radě, zažil pohrdání od císaře F.J.I . V sále plném nových poslanců, procházel od jednoho ke druhému F.J. I, každému potřásl rukou a vyslechl jeho jméno. U Masaryka se zarazil a řekl "tak to jste vy, ten Masaryk" a šel dál. TGM si nasadil dvourohý klobouk a hned odešel. Tehdy si to už mohl dovolit. Jeden jeho student předčasně zemřelý mu odkázal 50000.-rakouských zlatých, což byla suma dnešních cca 50mil.Kč, což TGM umožnilo jisté sebevědomí a svobodu jednání. Znalost cizích řečí i problémů národů Rakouska ho přivedla k sociologickým studiím i vědeckým pracem. Byl to zázračný přeskok z původní rodiny kočího na panských dvorech a matky panské kuchařky mezi světové vědce a politiky. Prodíral se dost klopotně, ale neúnavně. Začínal jako kovářský pomocník na Čejčském panském dvoře. Vlivem kněze Satory se dostal na reálku do Hustopečí, odtud na gymnazium do Brna, kde byl mezi spolužáky nejstarší a jakoby uznávaný vůdce. Jednou při pěší cestě na prázdniny z Brna do Hodonína se chlapci před bouřkou schovali do panské kovárny. Tamní pracující se jim pošklebovali "páni študiozi, mají obě ruce levé". Masaryk se dovolil, půjčil si koženou zástěru, sebral do kleští odpadek železa, vložil do výhně a po ohřátí vykoval hřebík, po druhém přihřátí vykoval hlavičku a kovářský hřebík byl na kovadlině. Mistr kovář, který přišel, dílo prohlídl a zhodnotil "chlapče to nikdo neučený nedovede, kde ses to naučil", TGM odpověděl, študiozi nejsou nešikovní a práce se nebojí. Stal se po dobu brněnských studií domácím učitelem v rodině policejního ředitele. Po rozmíšce ve škole, kdy byl z gymnazia pro spor s profesorem vyloučen, využil pozvání policejního ředitele přeloženého do Vídně, kde dostudoval na akademickém gymnaziu s přešel na vysokou školu. Tam začala intelektuální a vědecká dráha synka s "malých poměrů", skutečná příprava k velkým činům.

Vyhnat všechny současné strany z našeho parlamentu

11. září 2017 v 11:29 | Karel Janko

Projev na demonstraci 9.9.2017

Vážení přátelé, dámy a pánové.
Svůj dnešní úvodní proslov jsem nazval "Krize světového kapitalistického řádu", Proč? protože jedině tak lze nazvat součaný stav politiky v celém západním světě. Politická kultura současné společnosti odráží morálku a potřeby neoficiálních mocenských struktur. Všechny tři t.zv. pílíře demokracie: moc zákonodárná, moc výkoná a soudní jsou čím dál tím více sluhy v jejich službách a vyhýbají se jakýmkoliv změnám tohoto stavu. Peníze a moc jsou zároveň jejich zlatým grálem. Monopoly i stát jim poskytují potřebné finanční zdroje a volby jsou jen prostředkem k udržení jejich absolutní moci. Tento status budou egoisticky bránit pod heslem obrany demokracie, svobody, liberalizmu, osobní ochrany práv - potažmo ale bezuzdného byznysu. Tím zákonitě každý systém degeneruje.
Trvale se prohlubující disproporcionální rozdělování zisku, ve kterém bohatí bohatnou a chudí chudnou je celosvětový trend. Za posledních 7 let se zmenšil počet jedinců ovládajících polovinu světového majetku z 358 na 8 osob! Tato koncentrace kapitálu a její důsledky je patrná v Evropě i u nás.

Současný monetární model růstu hospodářství navíc celosvětově neúnosně vyčerpává jeho zdroje, ( t.j. zdroje vody, půdy, energií a kovů ), způsobuje stále se zvyšující zadlužení států i větší části obyvatelstva a porušuje základní ekonomické pravidlo trhu - t.j. vyváženost nabídky a poptávky. Ta se v poměru k produkci ztrácí a systém se dostává do krize, kterou řeší buď ovládnutím dalšího území, nebo válkou. Nemusím být prorok, abych navzdory současné konjunktuře předpověděl, že bez expanze budeme mít do několika let v Evropě další hospodářskou krizi.

V celém západním světě se nastolil imperiální stav ovládaný bankami, monopoly, lobisty, zkorumpovanými politiky, kriminálními živly a vojenským výrobním sektorem (viz. CFR v USA). Úspěšně k tomu v Evropě přispívá Brusel svými směrnicemi, zásahy, dotacemi, direktivami i pro-migrantskou politikou. Vážné nebezpečí nám hrozí i ze strany liberálně-anarchistických kruhů s jejich požadavky na multikulti, pozitivní diskriminací, rasismem naruby, propagací LGBT včetně Prag Pride a s postupnou likvidací evropské kultury a tradic. Součástí toho je pražská kavárna i část neziskovek. V jejich průniku do většiny politických stran a jejich vlivu vidím jednu z příčin toho současného politického úpadku. Můžeme se jen dohadovat, jak a v jaké míře jsou tím velko-kapitálem financováni a ovládáni. (a lá Soroš)
Ale stále se bude v médiích lhát, dokud se systém nezhroutí, nebo, - co hůře, nebude nastolen otrokářský řád a my budeme jeho otroky. Nebude to ale ten původní. Půjde to přes léky, potraviny, genetiku, čipy.
Pokud je fašismus o ideologii a politice, imperializmus je o ekonomice, zisku a moci.

V současném systému monopolního kapitalizmu proto nevidím žádné schůdné evoluční řešení uvedené situace. K všeobecnému matení voličů přispěla i ztráta klasické pravo-levé ideologie. Pravicové strany jen prohlubují nerovnosti ve společnosti a jejich jediným cílem je zisk. Levice opustila svoji historickou úlohu, přistoupila na hru s mamonem a vědomě kolaboruje s chamtivou a egoistickou pravicí. Tím vyprázdnila svůj politický potenciál, což se zákonitě projevuje na jejich současných předvolebních preferencích v celém západním světě.
Pokud někdo, nebo něco ohrožuje jejich status, spřáhnou se všichni společně i s ďáblem proti každému, kdo by chtěl narušit tuto jejich hegemonii. Příkladem jsou volby ve Francii, Holandsku, Rakousku i USA, .........

U nás je situace podobná : hnutí ANO, ODS a TOPka za pomoci lidoveckých poskoků zajišťují výše uvedený model. KSČM hraje mrtvého brouka a ČSSD ústy svého předsedy Sobotky lže a lavíruje, ač se chlubí diplomaticky pronášenými úspěchy. Pro mě je Sobotka pesona non grata, ač bych s chutí použil jeden jadrný moravský výraz.
V tomto tažení za další centralizací politické moci chce naše vláda i parlament zlikvidovat všechny malé strany, aby se zbavily konkurence a lépe ovládaly situaci v zemi. Slouží jí k tomu i přijatý zákon o kontrole nad hospodařením stran.
Takový je jen obraz a situace v nadcházejících volbách u nás.

K celé výše uvedené problematice mám proto na premiéra, vládu i parlament následující otázky:
-Proč máme v naší republice 80-ti % produktivitu práce a jenom 40-ti% mzdy průměru EU?
-Proč 10% naší české populace žije na hranici bídy, 30% se životním minimem a 2/3 pod jejím průměrem ?????????
- Proč je nedostatek peněz na zdravotnictví, školství a na důstojné důchody?
-Proč si západní firmy vč. bank vyvážejí ročně 300-400 miliad korun nezdaněného zisku?
-Proč jsou k nám dováženy nekvalitní potraviny a neprosadíme naši vlastní potravinovou soběstačnost?
-Proč plánuje MV (ve spolupráci S+Ch) 500 milionů Kč na integraci imigrantů, když prohlašuje, že nefunguje přerozdělování? Co slíbil té německé mrše?
-Proč nemluví ústy Orbána?
-Kam se ztratila ta fláternická kauza církevních restitucí?
-Proč není důsledně řešena kauza OKD?
-Proč máme zvyšovat rozpočet a výdaje na zbrojení, když naše jednotky neslouží občanům této země? Aby měla Amerika odbyt své zbrojní produkce?
Na každou mojí otázku mám odpověď a řešení.
A pokračuji.
Propagandou o dotacích z EU se p. Sobotka rád chlubí, ale nic nám neříká o tom, že tyto dotace máme bohatě - (cca 1,5x) předplacené formou poviného příspěvku do kasy EU, investičními pobídkami, daňovými úlevami, přípravou stavebních ploch, rekvalifikacemi pracovníků atd. . Tím se ale nechlubí!!!!.
-Proč vláda dopustí, aby naši zástupci v EP hlasovali proti našim zájmům?
Dne 18.5.2017 hlasovalo v Evropském parlamentu pro uvalení sankcí na ČR za nepřijímání migrantů, nebo se hlasování zdrželo těchto 12 poslanců:
1. Telička 2. Ježek 3. Charanzová 4. Dlabajová všichni z ANO
5. Zdechovský 6. Šojdrová 7. Svoboda z KDU - ČSL
8. Štetina 9. Niedermayer z TOP09, a 10. Polčák ze STAN
11. Poc a 12. Poche z ČSSD - jak s m u t n é.

Tak hlasují naši volení zástupci v EU - proti zájmům občanů ČR. Jsou to vlastizrádci, načichlí pochybným evropanstvím a měli by být druhý den za katrem.
Žádné muslimské migranty do naší země nepřijímat !!!!!!!!!!!
No muslims in Czech !!! Žádné multi kulti!!!

Co proti tomu dělá Sobotka ? Lavíruje a co kde naslibuje, o tom nevíme.
Potřebujeme takovou vládu a takového premiéra? A potřebujeme takový systém?

Řekl jsem A, řeknu i B!
Je jasné, že je potřeba totální změna stávajícího politického systému. Doba k tomu dozrála. Žádné klíče, ale biče.
Navrhuji vyhnat všechny současné strany z našeho parlamentu a do voleb ustavit a připustit profesní komory. Ty by měly jasné cíle a jejich hlasování by muselo odpovídat jejich profesním zájmům. Zároveň snížit qvórum pro vstup do parlamentu na 1 % pro zajištění potřebné plurality. V této podobě by mohli poslanci dodržet závazek hlasování podle svého vědomí a svědomí. Tímto chci upozornit i na to, že současná zkorumpovaná politická garnitura hlasuje podle vyšších direktiv, dojednaných kuchhandlů a legalizované korupce. Máte to hlasování v parlamentě vidět!

Suma sumárum:
Jak jsem již navrhoval na minulých demonstracích, spojme své síly v odporu proti řízené imigraci, proti vládě, proti válce i současnému systému. Zestátněme přírodní bohatství a klíčové obory našeho hospodářství, protože největší lží privatizace bylo heslo, že nejefektivnější je privátní. Sloužilo jen k rozkradení společného majetku.
Vystupme z té prohnilé, byrokratické, lobisty, finanční oligarchií a nadnárodním kapitálem zkorumpované Evropské unie a utvořme na bázi V-4ky - 8-ky) Novou unii od Baltu až po Jadran. Je totiž smutnou skutečností, že se politika Bruselu podstatně rozchází se zájmy svých občanů, že ignoruje hlasy menších států a ve stávající podobě je nereformovatelná. Bruselská administrativa má charakter fašistické organizace a celá EU má imperiální sklony vůči státům východní Evropy. A z toho vyplývá i její chování. Ti, kdo se dnes staví proti její další integraci a imigraci, jsou občané bývalé východní Evropy, bránící nabytou svobodu, kulturu, svoji existenci a zemi. Ještě více Bruselu, a nepůjde zde žít. Stejný přístup je třeba zaujmout i vůči NATO, prosazující egoistické zájmy Spojených států a zatahující nás do své válečnické mašinérie proti Rusku.
Pryč z Evropské unie! Pryč z NATO! To je naše jediná šance na přežití.
Ať žije naše Česko a bratrské Slovensko! Ať žijí svobodné národy Evropy!

Praha 9.9.2017 Ing. Karel Janko

Dva stejní chmatáci ze státního

11. září 2017 v 11:21 | Ivan Fenz |  Jiní autoři

Jak vykrýt sliby?

Včera, tj. v neděli, v pořadu TV24 OVM zazněly stesky min. financí, že nemůže vykrýt sliby na zvýšení mezd. To mu věřím, co je ale alarmující je lumpárna s korunovými dluhopis ( což potvrdil i dávný min, financí Kočárník). V r. 2013 tehdejší nejlepší evropský min. financí Kalousek uzákonil vydávání dluhopisů v hodnotě 1kus za maximální cenu 1Kč, čímž byl cenný papír osvobozen od daně ( daní se příjmy a ceniny v hodnotě nad 1Kč ( asi 1,01Kč ). Osvobození bylo na všechny vydané dluhopisy, se souhlasem min. financí v hodnotě 1Kč, bez ohledu, kdo je vydal. Prý byla snaha zvýhodnit státem vydané dluhopisy. Ovšem 1500 firem zavětřilo kšeft a vydalo celkem za 80 miliard korunové dluhopisy. Úročení bylo od 4 do 16% podle firem, což se účtuje do nákladů proti zisku. Babišův Agrofert vydal za 2 miliardy na 6% ročně. Co z toho vyplývá? Vydaný dluhopis se účtuje jako úvěr a úročením lze snížit zisk firmy ( ze zisku se platí 19% daň). Z 80miliard je to únik daně 15,2 miliardy, schváleno TOP 09, Věcmi veřejnými a ODS ve Sněmovně. Ve prospěch majetnějších ( jen šíbři věděli o těchto možnostech) se okradl stát. Jenže to není vše! Když vezmeme úročení Babišem zakoupených dluhopisů tj. za 6% uniká z 80 miliard každoročně na neplacené dani dalších 4,8 miliardy a to obvykle na dalších 10let. Proč se s tím za skoro 4 roky vlády od Nečasových zlodějských dob nic neudělalo? Ministr financí Babiš si pořídil za 1 425 000 000Kč korunové dluhopisy, které mu nesou 85 500 000Kč. Proto se vzdal min. platu, ale i prosazení nutné změny a dodatečného zdanění popisované lumpárny. Nadávají si s Kalouskem, ale oba jsou stejní chmatáci ze státního. Proto pozor na tyto dva, buď věcem nerozumí nebo z občanů dělají voly. Teď si může každý volič vybrat, co podpoří = blbost nebo lumpárnu?

Hra o přízeň v řádu desetin procenta

8. září 2017 v 14:25 | Vladislav Svoboda

Vůdce Michal Klusáček

Michal Klusáček zareagoval na zprávu že Národní socialisté jdou do voleb s DSSS větou: Já jsem velmi rád, že Lev 21 kandiduje s DSSS Konec rychlý, všechno dobré.
Zajímavé. Pokud se podíváme na Klusáčkův volební program, tak kromě magorismů typu MHD v Praze zadarmo (ztráta 4,5 miliardy korun) se dále dozvíte, že chtějí vystoupit z NATO a EU. V podstatě to samé, jako u řady jiných nacionalistických stran, včetně Národních socialistů na kandidátce DSSS.
Ironií je, že z těch málo členů, co má jeho partička, by si bez EU někteří nevydělali na suchý chleba. Jedná se hned o dva vedoucí představitele, kteří si vydělávají eura v nenáviděném Německu.
Kromě Michala Klusáčka, který se každý pátek vrací do vlasti a na hranicích dojatě slzí; je to i Radovan Vilím, který má zubní ordinaci v Lipsku. Ten neslzí, protože moc často se v Čechách neobjevuje.
Michal Klusáček je klasický vůdce. Nesnáší opozici. Proto se jí velmi rychle zbavuje. To byl taky hlavní cíl jeho nelegálního sjezdu. Už na 35. sjezdu se stal předsedou podvodem. A přesně podle hesla Zloděj křičí chyťte zloděje, mě obviňuje, že jsem ukradl prezentační listinu. Jenomby mě zajímalo, proč bych kradl důkaz o jeho podvodu. To přenechám jiným. Asi na to nejsem dostatečně vzdělaný.
Aby si zajistil, že ho v jeho vůdcovské roli nemůže nikdo ohrožovat, tak si do svých stanov pod bod 3.3. Předseda ustanovil tyto body:
Předseda svolává celostátní sjezd
Předseda svolává ustavující schůze Místních sdružení, krajských sněmů a Ústřední rady
Předseda jmenuje a odvolává svého místopředsedu
Hitler i Stalin by měli ze svého žáka radost

A zdá se, že to úspěšně praktikuje. Z členů předsednictva tam po dalším sjezdu už není nikdo. Asi neskákali tak, jak si vůdce představoval.
Ani po čtyřech letech jeho gigantického vůdcovství se mu nepodařilo, ani na pouhou třetinu, dosáhnout počtu členů, který tehdy strana měla. A volební výsledky?
V roce 2014 se Klusáček zúčastnil voleb do Evropského parlamentu. Z potřebných 28 kandidátů získal 8 kandidátů, včetně další velké posily a taky předsedy - Karla Janka. Tyto dva géniové politické scény získali obdivuhodných 0,03% a z 39 subjektů se úspěšně umístili na čestném posledním místě.
Snad je mohlo uchlácholit vědomí, že Lev 21 - Národní socialisté pod vedením dalšího velkého národního socialisty - Jiřího Paroubka taktéž nezazářil. Získali lichotivých 0,46%. I když oni, měli dokonce plnou kandidátku.
Nyní se oba subjekty připravují na parlamentní volby. Pravda, Národní socialisté v náruči Dělnické strany sociální spravedlnosti. Ale Klusáček jde se vztyčenou hlavou sám. No sám, bych tak ani neřekl. Jde s podporou Aliance národních sil, v které je náhodou i pan předseda ČSNS 2005 Karel Janko. Jak se zdá na kandidátce se snoubí mládí se stářím. Bohužel místo 343 kandidátů potřebných k zaplnění kandidátek, mají naši borci pouze devadesát, v devíti krajích. Z toho je 15 členů ČSNS, 5 členů ČSNS 2005 a zbývajících 70 je bezpartijních, i když ani to není úplně pravda. Phdr. Vladimíra Vítová Ph.D. je předsedkyní Aliance národních sil a zdá se, že je na kandidátce především proto, že se ji nepodařilo dostatečně rychle znovuvzkřísit Národně demokratickou stranu. Taky jedna z těch, kteří když vidí slovo národní, vidí červený hadr a ženou se jako býk za ním. Ne nadarmo by kromě vystoupení z NATO a EU paní Phdr. či spíše soudružka, ráda znárodňovala.
Jak dokáže Michal Klusáček úporně shánět své kandidáty ukazuje jedno jméno a jeden příběh - Jan Zenkl, kandidát na pátém místě v Praze. V roce 2012 kandidoval za ČSNS do Senátu. Ano, je to ten řidič, který odsunul na čestné poslední místo zepředu i zezadu otitulovaného Bohdana Babince. Nevím, kde vůdce Klusáček sehnal na Jana Zenkla telefonní číslo (i když snad tuším), protože jediné spojení měl na mě. Asi před třemi týdny poslal Janu Zenklovi sms, a Jan Zenkl se mu ozval. Dvě hodiny poté byl M. Klusáček u něho doma. Když se Jan Zenkl zeptal na mě, řekl mu něco v tom smyslu, že jsme se nepohodli. Přikývnul i na to, že Jan Zenkl mě chtěl v případě, že by se dostal do parlamentu, jako svého asistenta. A dušička byla ulovena. Kolikpak asi tak lidí ulovil?


Vrátím na počátek svého článku. I já jsem, pane Klusáčku, velmi rád, že kandidujete s ČSNS 2005 a Aliancí národních sil, protože konec bude rychlý a všechno bude dobré. Ne nadarmo jste dostali volební číslo 25, protože jsem přesvědčen že dostanete od voličů a já doufám, že nejenom od voličů, - dvacet pět na pr.el.

Odezva na Hanákův článek

5. září 2017 v 11:49 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři
Větší integrace v Evropské unii…
Podle Jiřího Hanáka se zvětší integrace Evropské unie tím, že se České republika přimkne k jádru EU - Francii a Německu. Jakoby zde neexistovalo další dvacet šest zemí, z nichž každá má svůj záměr a zájem.
Historickou zkušenost uvedených zemí staví na posledních osmdesát let. Proč zrovna na osmdesát let? Proč ne na sto let. Nejspíše proto, že se mu to hodí do jeho dedukce. Protože když se vrátíme o sto let později, bude naše historická zkušenost trochu jiná. Musíme začít u Versailleské smlouvy, kterou především prosadila Francie. A bohužel snad nevědomky (možná i vědomky) se stala rozbuškou II. světové války a i toho co po ní následovalo.
Připojení Těšínska k Polsku a připojení jižního Slovenska a Podkarpatské Rusy k Maďarsku, by se nikdy neuskutečnilo, kdyby nedošlo k Mnichovské dohodě, kde garant našich hranic - Francie, nás zradila. Mnichovská dohoda se stala počátkem všeho co následovalo, včetně i důsledků po II. světové válce.
Oproti Jiřímu Hanákovi, přestože z vývoje v Polsku i Maďarsku mám velmi smíšené pocity, jsem přesvědčen že V4 má svůj význam a jsem dokonce přesvědčen, že by se měla rozšířit. A to zejména na Pobaltí. I když s ohledem na přimknutí Lotyška a Estonska na Skandinávii, by to bylo těžké. Ale Slovinsko, které používá český háček a Chorvatsko; země s podobnou historií, by určitě mohli spolu vytvořit blok, který by otupil snahy Francie vnutit východní Evropě své a pouze své představy..
Nový prezident Francie Emanuel Macron ví, že největším problém Francie je vysoká nezaměstnanost a stagnace hospodářství, jejíž hlavní příčinou je nepružnost pracovního trhu. A aby se Francie mohla hnut dopředu musí liberalizovat svůj domácí pracovní trh. Což v zemi, kde se stávkuje kvůli kdejaké hlouposti, je velmi nebezpečné.
Macronovi vůbec nezáleží na srdci blaho zaměstnanců východní Evropy, kterým by rád zvýšil platy na západní úroveň. Ani mu nezáleží na zrušení evropských dotací pro francouzské zemědělce, které jsou vyšší než polské dotace. Jeho jediným cílem je připravit východní Evropu o poslední relativní konkurenční výhodu - mzdy.
"Tuto výhodu se vzít nenecháme, dřív než do mrtě vyčerpáme její rozvojový potenciál. Platy se srovnají, až budeme tam, kde jste teď vy," řekl Macronovi rumunský prezident Klaus Iohannis. Prezident země, která má k Francii blíže než kterákoliv jiná.
Té země, která nese jeden z největších podílů na tom, jak se po válce východní Evropa rozvíjela a Česká republika na to doplatila nejvíc - svým zaostáváním
Evropská unie má rozhodně jiné problémy, než se nám snaží Macron podsouvat. Přespříliš úředníků, poslanců, zbytečných dotací. Drahé a neuvěřitelné stěhování Evropského parlamentu mezi Bruselem do francouzského Štrasburku. Tam by měl pan Macron napnout své síly, což s ohledem na své volební preference nikdy neudělá. A pánové Sobotka a Fico by neměli skočit na jeho návnadu. Protože ten kdo na tom prodělá, bude právě východní Evropa na úkor Macronovy Francie.

Patřím mezi ty, kteří podporují EU. Ale zároveň patří k těm, kteří jsou si vědomi, že EU čeká hluboká změna. Pokud se tak nestane, je jen otázkou času kdy se rozpadne. A to by byla pro celou Evropu škoda.