Prosinec 2017

Smutná zpráva

31. prosince 2017 v 23:16 | zdroj Facebook zemřelého |  Aktuality

Odešel Jaroslav Rovný, někdejší předseda České strany národně sociální

Z facebooku Jaroslav Rovný

Jeho srdce přestalo bít náhle dne 24.12.2017 ve věku nedožitých 70 let.
S našim drahým zasnulým se rozloučíme dne 2. Ledna 2018 ve 13.00 hodin v kostele sv. Petra a Pavla v Hroznětíně.
Fotka uživatele Jaroslav Rovný.

Vánoční témata

26. prosince 2017 v 14:32 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

Vědí, jak začal život?

O Vánocích se prolíná jakési sváteční veselí, které je propojeno se shonem po dárcích a s plánováním rodinných setkání, s hledáním jeho duchovního obsahu. Českému rozhlasu se vydařila akce Ježíškova vnoučata, v České televizi letos, zdá se mi, přibylo témat s křesťanským obsahem. Díval jsem ze dvou třetin se např. na dvoudílný snímek "Jmenoval se František". Víc času pro iné povinnosti nebylo.
Štědrodenní dopoledne patřilo v Přerově dvěma koncertům věnovaným mj. Pavlu Novákovi, někdejšímu místnímu učiteli tělocviku a především skladateli a zpěvákovi. Jeden koncert obstaral jeho syn Pavel Novák ml. v těsné blízkosti Obchodní galerie, vzdušnou čarou asi 200 m od mého bydliště. Takže tomuto koncertu nešlo uniknout. Pro řadu občanů se takové akce staly už místní tradicí.
I tisk přinášel sváteční vánoční příspěvky. Magazín Pátek LN se jim odvážně přiblížil i z "opačného vědeckého konce". Mám na mysli rozhovor Martina Rychlíka s manželi Judit a Jiřím Šponerovými. Ve svém zkoumání došli k možné verzi, jak před několika miliardami let mohly vzniknout molekuly jednoduché organické sloučeniny - formamidu, odkud má vést cestička k složitějším organickým látkám. Takže před 3,5 milardami let již měly na Zemi žít bakterie a sinice. Oba vědci - manželé Šponerovi publikovali v prestižních vědeckých časopisech a jsou oba často citováni. Je to pozemské měřítko jejich úspěšnosti. Starý zákon Bible věnuje vzniku nebe a země včetně člověka úvodní asi čtyři strany. Je to moudré řešení, protože složité otázky je nejlépe popsat stručně. 27. verš I. kapitoly z Genesis uvádí, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu.
Poselstvím Nového zákona Bible mj. je, že Ježíš Kristus vzal na sebe lidské hříchy a nabídl cestu, jak být při zániku světa spasen. Jeho oběť na kříži má též znamenat, že již neplatí staré zákony, které jsou popsány v knihách Mojžíšových, a kde se i smrtí platilo za porušení četných příkazů Hospodinových.
Můj vnuk mi při jedné diskusi na toto téma řekl, že ty staré zákony platily jen pro příslušníky Izraelské obce. Mě později připadlo, řečeno moderním jazykem současnosti, že to, co Židé v starozákonní době prožívali, bylo jakýmsi pilotním projektem. Teologové k výkladům Bible popisujícím starozákonní období zdůrazňují jako vhodné chápat psané slovo jako "interptretaci" autorů k historii oné době. Říká se, že žijeme v globálním světě, kde se problémy stěhují z jednoho kontinentu na druhý. A tak i Bůh by měl být, pokud v něj věříme, jeden. K tomu by měly špičky teologů - filozofů směřovat. Sám papež František k tomu nepřímo vyzývá, když volá na adresu zainteresovaných politiků "ukončit palestinsko - izraelský konflikt".
Otázka postojů nás současných lidí k tomu, co dnes křesťanství přináší a jak se s ním ztotožnit, je zřejmě otázkou naší víry. S poselstvím Ježíše Krista je spojena láska k bližnímu vyúsťující až v princip neodporovat zlému. Prakticky srozumitelné je promítnutí jeho zásad v pomoci chudým a prchajícím před nebezpečím, což se dnes stává i jedním z kritérií, jak hodnotit politiky, třímající ve svých rukou příliš moci či po ni toužící.
Vánoce 2017, které dnes končí, se opět připomenuly jako výzva nám smrtelným lidem. A je to tak dobře.

V galerii je několik obrázků z letošního dopoledního koncertu Pavla Nováka v Přerově.

Jak to vidí Tomáš Zima

19. prosince 2017 v 15:30 | uvedla Zita Senková |  Jiní autoři

Odmítání Evropské unie je populistické a ekonomika Británie se s brexitem zhoršuje

Jak to vidí19. prosince 2017 v 08:30

Tomáš Zima: Francie zpřísňuje zákon zakazující mobily ve školách. Je to správný zákon

„Často vidíte řadu mladých lidí sedět naproti sobě, mají sklopené hlavy a dívají se, co se děje v okolí. Ale aby si uměli dobře popovídat s tím kamarádem, který sedí proti nim? To je těžší,“ myslí si Tomáš Zima - Foto: Fotobanka Pixabay
"Často vidíte řadu mladých lidí sedět naproti sobě, mají sklopené hlavy a dívají se, co se děje v okolí. Ale aby si uměli dobře popovídat s tím kamarádem, který sedí proti nim? To je těžší," myslí si Tomáš ZimaFoto: Fotobanka Pixabay
Francie zpřísňuje zákon, který zakazuje mobilní telefony v základních školách. Během vyučování je mají žáci odkládat do zvláštních skříněk. "Já si myslím, že je to správný zákon," říká rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.
"Že někdo bude dvě hodiny bez mobilu, pak bude přestávka a pak zase bez mobilu? Já si myslím, že to duševnímu rozvoji dětí neublíží. Možná naopak," uvažuje Zima. "Ve škole se máte učit a k tomu mobil nepotřebujete."
Žák by podle něj měl být plně ponořen do vzdělávacího procesu. "Mobil jistě potřebuje, aby zavolal svým rodičům nebo kamarádům. Ale to vydrží," říká Zima. "Telefon řadu lidí rozptyluje, řada už je tím posedlá, aby jim náhodou neuteklo něco na Facebooku nebo jiných sociálních sítích."
25:51
Host: Tomáš Zima. Témata: odkaz Václava Havla; směřování naší společnosti; priority vlády v oblasti školství; informatika a mobily v základních školách; elektronické recepty. Moderuje Zita Senková.
Žáci ztrácí schopnost komunikovat
Nadužívání smartphonů podle Zimy vede ke ztrátě komunikačních dovedností. "Často vidíte řadu mladých lidí sedět naproti sobě, mají sklopené hlavy a dívají se, co se děje v okolí. Ale aby si uměli dobře popovídat s tím kamarádem, který sedí proti nim? To je těžší."
"Četl jsem i studii, že když si píšete poznámky rukou, tak si to lépe pamatujete, protože je to kombinace více prvků pro centrální nervový systém, než když to různě dáváte do těch tabletů a mobilů."
Přehrát:

Vánoční pozdrav

19. prosince 2017 v 15:23 | zaslal Vladislav Svoboda |  Aktuality

Méně je někdy více

18. prosince 2017 v 10:38 | Jiří Pondělíček pro Vaše věc |  Aktuality

Jiří Pondělíček: Vánoce

anděl vánoce
18.12.2017 01:01
Řekne - li se dnes Vánoce, v první řadě se mi vybaví vzpomínky z dětství. Zvláštní a neopakovatelná atmosféra, jejíž součástí jsou zvuky, vůně a ono zvláštní, tajemné kouzlo. Vánoční výzdoba, první sníh a návštěva Mikuláše s jeho doprovodem zahajovaly tu řadu neobyčejných dnů. Dopis Ježíškovi za oknem a kádě s kapry v ulicích byly tou pravou kulisou dětských přání a očekávání. Pak přišel ten den, který ráno začínal pohádkami a zavoněl františky a rybí polévkou a já odmítal ochutnat bramborový salát a lákavé cukroví, abych se dočkal zlatého prasátka. Když se setmělo, ztichla televize aby klid slavnostní večeře nebyl rušen a při svíčce uprostřed stolu jsme vychutnávali tu řadu dobrot, které se staly součástí svátečního večera. V pokoji stál už ozdobený stromek, při jehož okrašlování jsem tak rád pomáhal.
Po večeři jsme poseděli u stromečku u sousedů. Naše rodiny nejen po léta žily vedle sebe ale zároveň je pojilo upřímné, lidské přátelství. Po chvíli jsme přešli do našeho bytu a já vešel do pokoje, kde zářil stromek a pod ním množství krásně zabalených dárků. Ježíšek nikdy nezklamal a když jsem v dalších letech pochopil jak to s tou nadílkou je, nebyl jsem nijak rozčarován a jen jsem nechápal, jak se táta tenkrát dokázal vždycky nenápadně vzdálit od sousedského posezení aby vše připravil .
V dalších svátečních dnech jsme navštěvovali prarodiče a já mohl nechat oči na velkém Alšově Betlému, Který rok co rok stavěl můj děda.
Dnes už mám sám dospělého syna a Ježíšek je už i pro něho především symbolem sváteční pohody , lidského štěstí a klidu. Se sousedy posedíme i dnes ale spíše na Silvestra než o Štědrém večeru. Jinak ale je průběh svátečních dnů dost podobný a neztrácí nic ze svého tradičního kouzla. Ve váze pučí Barborka a právě se v našem obýváku opět, jako každý rok, objevil Alšův betlém v celé své kráse. A protože jsem ctitel tradic a to nejen vánočních, zajímal jsem se už před lety hlouběji o starobylé obyčeje a zvyky, spojené s Vánocemi. Obchůzky Barborek a Lucek, Ambrožova honička s dětmi, obchůzka Perchty nebo Klempery byly ještě poměrně nedávno běžnou součástí adventních dní zrovna tak, jako obchůzka Mikuláše s čerty a anděly.
Bohužel. Projdu -li se adventní Prahou dnes, Perchtu nebo Barborku už nepotkám. Stromy svítící na náměstích a stylové tržnice mají jistě své kouzlo a k tradičním Vánocům patří. Zrovna tak adventní koncerty a světelná výzdoba ulic. Také ale nákupní horečka, která nemá daleko k hysterii. Proto se vyhýbám velkým nákupním centrům a obchodním domům. Dárky už mám připraveny od listopadu a po večerech jsem je stihl i zabalit. Nemusím se hnát do tlačenice a stát dlouhé fronty mezi regály. Raději se zařídím podle moudrých slov mé tety, která vždy říkala: " Méně je někdy více. Šílet po nákupech na poslední chvíli nemíním. Advent se má trávit v klidu a návštěvami kostela a hospody."
Měla pravdu. A při tom i ona pamatovala na každého nějakým dárkem. Nejsem nábožensky založený člověk ale i já rád zajdu do kostela a v adventní době se zaposlouchám do hudby a podívám na vystavené betlémy. A zajít si na pivo a v klidu posedět. Třeba se zamyslet nad tím, jak by se daly připomenout obyčeje. Které dříve k Adventu patřily a dnes nám, přiznejme si, trochu schází. A takové pokusy se už dějí. Některé školy už navštívily Barborky i Lucky a v některých skanzenech se také mohou návštěvníci setkat s tajemnými bytostmi českého Adventu.
A tak přeji všem nejen krásné prožití svátků a šťastný a úspěšný rok 2018. Přeji i o odolnost vůči atakům reklamy a konzumní hysterie abychom si mohli v klidu sednout a popovídat, navštívit přátele a známé a právě v období Adventu se zastavit a trochu zamyslet a zapřemítat o hodnotách našeho života. Věřme, že to stojí za to. A potřebujeme to určitě daleko více než nejmodernější spotřební elektroniku, nabízenou při předvánočních marketingových akcích.

Evropa stojí na antických, židovských a křesťanských základech

15. prosince 2017 v 12:18 | převzato z ČR Dvojky |  Jiní autoři

zaznělo v rozhovoru Dominika Duky se Zitou Senkovou

Jakousi odpovědí na otázky položené v předchozím příspěvku na tomto blogu jsou slova kardinála Duky, která zazněla v dnešním dopoledním pořadu Jak to vidí.
Jak to vidí15. prosince 2017 v 08:30

Dominik Duka: S Tomio Okamurou nás spojuje péče o bezpečí lidí. Vím, co říkám

„Já neříkám, že s SPD máme stejný názor, jak zabezpečit naši společnost. Ale máme starost,“ říká Dominik Duka - Foto:  ČTK, Ondřej Deml
"Já neříkám, že s SPD máme stejný názor, jak zabezpečit naši společnost. Ale máme starost," říká Dominik DukaFoto: ČTK, Ondřej Deml
Šéf hnutí SPD Tomio Okamura na Facebooku zveřejnil dopis, ve kterém mu Dominik Duka gratuloval k výsledku ve volbách. Vyvolalo to velkou debatu. "Jsem přesvědčen, že nás spojuje péče o bezpečí lidí v této zemi i řada dalších témat," reagoval Duka na kritiku.
"Za svými slovy si budu stát až do hrobu, protože vím, co říkám. Já neříkám, že máme stejný názor, jak zabezpečit naši společnost. Ale máme starost." Dominik Duka připomíná, že SPD jako jedna z parlamentních politických stran bude jednat o zákonech, které se týkají každého.
27:06
Host: kardinál Dominik Duka. Témata: co jsou křesťanské hodnoty; vlna nenávisti i solidarity po fotografii školáků na internetu; noví ideologové; co církev spojuje s SPD; změna překladu otčenáše podle papeže Františka; advent. Moderuje Zita Senková.
"A úkolem i církve je, aby při těchto jednáních nestála stranou, nestrkala hlavu jako pštros do písku. A v tomto momentu pak musím oslovovat taky jednotlivé strany a říct: Vy ale máte v programu... Když mi ale mnozí řeknou, že programy ani nečtou, že je nezajímají, a přitom říkají svoje soudy?! Pak jsem zklamán."
"Všechna velká opatření proti terorismu jsou spíš psychologická než realistická. A tak se nedivme, že lidé mají obavu z migrace, terorismu, že se bojí Evropské unie, která když ve všech těchto případech měla racionálně vystoupit a stanovit určitý pevný program, se chovala tak, jako kdyby o nic nešlo."
Dominik Duka
Kdo z politiků zná ústavu?
Duka sám si udělal analýzu, kteří lídři politických stran skutečně znají ústavu. "Došel jsem k velmi zajímavému závěru: jenom jediný politický představitel znal ústavu. I když je to politický představitel, kterého určitě bych nepodporoval." Jeho jméno ale Duka neprozradil.
Dál se primas český zamýšlí nad konkrétními obavami lidí. "Podívejte se, co říkají děti. Pro ně je největší hodnotou pevná, nerozlučná rodina. Čeho se nejvíc bojí? Aby se tatínek a maminka nerozešli. Podívejme se do volebních programů, co se píše o rodině. Jestli to vyřeší daně, anebo jestli skutečně budeme bojovat o upevnění rodiny."
Strach z migrace vs. strach o demokracii
„Vytvářet ideální stát patří k utopiím. Já nejsem stoupencem utopií,“ říká Dominik Duka v rozhovoru se Zitou Senkovou - Foto: Adam Kebrt
"Vytvářet ideální stát patří k utopiím. Já nejsem stoupencem utopií," říká Dominik Duka v rozhovoru se Zitou SenkovouFoto: Adam Kebrt
Pokud lidé mají strach z migrace, měli bychom se jich ptát: "Nevyděsili jsme je tím, že 24 hodin, ne-li celý týden se zabýváme jenom otázkou například atentátu na časopis Charlie Hebdo. Já neříkám, že máme atentát schvalovat."
Výsledek voleb každopádně hodnotil slovy, že je "vyhrály strany a hnutí, které v posledních 25 letech nevytvářeli svobodu této země". Jak budou tedy bránit naši svobodu a demokracii. "Já se domnívám, že to není hlavní úkol stran. Strany hájí určité parciální zájmy v této zemi. Obrana demokracie je otázka náš všech občanů. Už třeba tím jít k volbám."

Rozlišovat politický Islám a Islám bez přívlastku?

13. prosince 2017 v 23:26 | rozhovor V. Votruby s M. Podlipným v MF DNES |  Jiní autoři

Téma do předvánočního období

Na Facebooku se lze dostat k stránce cspi.cz, na níž je k nalezení celý rozhovor redaktora Viktora Votruby a výkonného ředitele CSPI International Milana Podlipného s názvem "Islám je hlavně politické téma, ne náboženské". Vyšlo v MF DNES 7. prosince 2017.
Zaujaly mě hlavně poslední dvě otázky (odstavce), z nichž vyplývá závěr, že problém musíme vyřešit humanisticky. Znamená to, že se máme zamyslet nad tím, zda evropské principy vycházejí z křesťanství nebo mohou dokonce akceptovat i buddhismus? JS

Karel Schwarzenberg dnes osmdesátníkem

10. prosince 2017 v 15:51 | Rozhovor pro LN 9.12.2017 |  Jiní autoři

Pomník Edvarda Beneše by měl stát v Mnichově

Redaktoři Petr Kaberský a Zbyněk Petráček debatovali s čerstvým osmdesátníkem. Rozhovor zabral celé dvě strany v sobotní části LN Orientace. Naskenoval jsem jeho střední část. Hovoří se v ní o postojích Rakouska k migrantům za dob komunistické totality u nás. Pomáhali např. Maďarům v roce 1956, Čechům a Slovákům v roce 1968 a Polákům v roce 1981.
Pak ještě K.S. zavzpomínal na jeden svůj výstup v Mnichově s bývalými našimi spoluobčany, kterým se nelíbilo, že E.B. má v Praze pomník. Tam řekl o pomníku E.B. to, co je v druhém nadpisu tohoto článku. Spojil věci do souvislosti, totiž že poválečný rozkvět a vzestup Bavorska začal vysídlením českých Němců, na němž měl náš prezident svou zásluhu.

Karel Löbl: Od omylů k nadějím

2. prosince 2017 v 23:44 | Jaroslav Skopal |  Aktuality

K nové knize


Karlu Löblovi vyšla v uplynulém týdnu další kniha, která má podobu pamětí na určitou dobu jeho politického působení ve Federálním shromáždění. Dílo vydal Masarykův ústav a Archiv AV ČR, veřejná výzkumná instituce (v.v.i.). Zachycuje v ní především období od listopadu 1989 do května 1990, ale podle své vůle a podkladů, které měl v ruce, časově odbíhá ve svých vzpomínkách i jinam.

Kniha má 400 stran včetně 24 obrázků. Nabízejí ji už na internetu četné knižní prodejní organizace. Má též delší podnázev, uvedený i na obálce, který vystihuje stěžejní události (kroky) z období, jemuž je obsah díla hlavně věnován.

Oficiální anotace knihy zní takto:

Karel Löbl (*1925), profesor ČVUT, někdejší dlouholetý místopředseda Československé strany socialistické, v letech 1969-89 ministr české vlády a 1969-90 poslanec Federálního shromáždění, se ve své druhé memoárové knize vrací ke svým prožitkům prvních měsíců po listopadovém převratu v Československu roku 1989 a s dokumentární věcností a smyslem pro detail zachycuje postupný přerod Federálního shromáždění z formální instituce autoritativního režimu ve fungující parlament demokratického státu. Zvláštní pozornost přitom věnuje aktivitám poslanců své strany, Československé strany socialistické, na tomto fóru. Ke stěžejním pamětem připojuje ještě řadu různorodých menších vzpomínkových textů, vztahujících se k jeho více než dvacetiletému působení v české vládě i v Československé akademii věd, k osobnostem, jež při něm poznal, k početným zahraničním cestám, které tehdy podnikl, i k reáliím každodenního života předlistopadové politické reprezentace. Knihu doplňují vybrané fotografie z autorova archivu i z archivů jeho politických kolegů a osobních přátel, z nichž většina je publikována poprvé.


Toho, kdo studoval jeho předchozí paměti z roku 2012 pod názvem Naděje a omyly, může napadnout podobnost a souvislost s názvem nové knihy Od omylů k nadějím. Nejde o náhodu, protože autor skutečně naznačuje, že ani nová naděje, kterou přinesly události po 17. listopadu 1989, nemusí být v dalším vývoji zcela naplněna. Ve svém dalším textu chci uvést, proč stojí zato si knihu pročíst, i když sám jsem ji pro krátkost času celou dosud nepřečetl.

Karel Löbl se v politice uplatnil jako člen a funkcionář Československé strany socialistické, když předtím měl dobré výsledky i ve své odborné činnosti vědecké a technické. Politika v období totalitního režimu měla své specifické rysy, zejména když ji člověk praktikoval pod značkou jiné strany než komunistické. Znamenala též přistoupit na podmínky, které dotyčnému nemusely být po chuti. Příslušník jiné politické strany hrál na předem vykolíkovaném hřišti, kde meze stanovovaly principy respektování vedoucí úlohy komunistické strany, dodržování pravidel činnosti pro Národní frontu a vyznávání přátelského vztahu k Sovětskému svazu. To se týkalo v různé míře všech poslanců volených za Čs. stranu socialistickou (ČSS) a zřejmě i za Čs. stranu lidovou (ČSL). 17. listopad 1989 přinesl změnu. Po personální rekonstrukci sněmoven Federálního shromáždění (FS) se objevily v poslaneckých lavicích nové tváře, které společně s těmi, které zůstaly, měly připravit nejnutnější změny zákonů ještě před řádnými červnovými volbami 1990 do obou sněmoven FS a České národní rady (ČNR). Jak Karel Löbl ukazuje, dříve zvolení poslanci za ČSS, dokázali být v nové situaci patřičně aktivní a po svém přispět k prosazování obnovené demokracie.

Z objemného autorova díla si dovolím komentovat jeho některá místa. V kapitole Jedenáctý krok je zachycen hlavně průběh 25. společného zasedání Sněmovny lidu (SL) a Sněmovny národů (SN) FS dne 14. března 1990. Úvodem připomíná, že místopředseda FS Bohuslav Kučera (ČSS), který již začátkem ledna 1990 odstoupil z funkce předsedy ČSS, navrhl pro současné i všechna další zasedání zařadit na závěr pořadu bod "Otázky a podněty poslanců". Schválením tohoto bodu se podařilo omezit spontánní a divoká vystoupení poslanců, kteří v průběhu projednávání programových bodů se třeba dotazovali na nesouvisející věci. Tento organizační bod byl pak úspěšně aplikován a přispěl k věcnějšímu rokování. To se týkalo např. návrhu zákona o civilní službě a novelizace branného zákona, kde stanovisko Klubu poslanců ČSS přednesl poslanec Jiří Ládr.

Na tomto místě Karel Löbl vzpomenul i na XXIV. slučovací sjezd ČSS ve dnech 16. - 18. března 1990. Došlo na něm ke splynutí s exilovou Čs. stranou národně sociální a s proudem reprezentovaným někdejšími členy Čs. strany národně socialistické před únorem 1948. Obraceli se na něho mnozí zahraniční i domácí účastníci s otázkou výběru předsedy ČSS. Překvapilo je, že při volbě předsedy uspěl Jiří Vyvadil před Janem Škodou a že Josef Lesák získal jen 4 % hlasů. Všímá si i nastalé rozpolcenosti v ČSS, když např. ředitel Melantrichu a šéfredaktor Svobodného slova nejsou v souladu s novým vedením ČSS. V této souvislosti uplatnil i termín dosud neuspokojených nebo "spících" členů ČSS. Na sjezdu byl přítomen i bývalý generální tajemník ČSNS Vladimír Krajina s manželkou, avšak návrhy na návrat do politiky odmítl.

Dovolím si citovat ještě k hodnocení naší tehdejší situace od hostů emigrantů, jak je formuloval Karel Löbl v závěru kapitoly Jedenáctý krok: "Shodovali se, že minulý listopad a prosinec bylo mistrovské dílo, přivedené na svět Václavem Havlem a jeho spolupracovníky. Bez střelby a mrtvých, neboť na obou stranách barikády převážili realisté a Gorbačovův Sovětský svaz se do našich záležitostí nezapletl. S bratrem Otou Horou jsem si dopisoval až do jeho smrti."

Z již mnou přečteného připomenu už jen ve zkratce téma hledání nového názvu pro náš stát s pomlčkovou tahanicí. Příloha 4 Löblovy knihy obsahuje přepis vzkazu prezidenta republiky Václava Havla Federálnímu shromáždění z magnetofonového pásku. Pan prezident dlel tehdy (konec března 1989) v nemocnici. Vysvětloval a přitom vzkazoval, aby s ohledem na slovenské postoje k této věci byl přijat název Republika česko-slovenská anebo Československá federativní republika. Projednávání pak zabralo mnoho času a vystoupil v něm se svým typickým humorem i tehdejší poslanec Miloš Zeman.

Závěrem by mělo být zmíněno, že knihu z autorova rukopisu připravil k vydání jako editor Josef Tomeš a recenzoval ji Robert Kvaček. Pro ty, kteří se rádi zabývají novodobou historií našeho státu a existencí ČSNS v jejích různých etapách, může být kniha vhodným dárkem pod stromeček. Těch zajímavých témat je tam mnohem víc, než jsem na tomto místě uvedl.