Duben 2018

K výstavě o historii radioamatérů v Přerově

28. dubna 2018 v 20:27 | Miloš Sušila |  Aktuality

Výstava v Pasáži města Přerova

Jiří Peček je duchovním otcem výstavy. Několik obrázků najdete v galerii.

Hroby a pomníky, 7. část

28. dubna 2018 v 19:39 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Ferdinand Peroutka


Na Vyšehradě existuje ještě jeden hrob který má spojitost s ČSNS. Nachází se šest metrů vlevo od fiktivního hrobu Milady Horákové a patří Ferdinandu Peroutkovi, spisovateli a především významnému novináři - autorovi Budování státu, kterého podporoval samotný T. G. Masaryk. Byl členem takzvaných pátečníků, kteří se scházeli ve vile K. Čapka a nebo u T. G. Masaryka, především v Lánském zámku.

Po německé okupaci byl mezi prvními, kteří byli zatčeni a posláni do koncentračního tábora. Nejdřív byl v Dachau. Později byl přemístěn do Buchenwaldu, kde se setkal s několika členy ČSNS. Ale nejdůležitější bylo pro něho setkání a sblížení s Petrem Zenklem.

Díky tomuto setkání se po osvobození republiky stal Ferdinand Peroutka za ČSNS nezávislým poslancem Prozatímního Národního shromáždění.

Jméno Ferdinanda Peroutky je všeobecně známé, zvláště mezi novináři, protože cena Ferdinanda Peroutky je nejvýznamnější cenou pro české novináře. Do podvědomí nejširší veřejnosti se dostal díky "slavnému" projevu prezidenta Miloše Zemana u příležitosti osvobození Osvětimi, kde prohlásil: Co vede k této fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením?

Jako jednoho z intelektuálů uvedl Ferdinanda Peroutku s odkazem na "jeho" článek Hitler je gentleman v časopise Přítomnost. Když s tím většina historiků a novinářů nesouhlasila, uvedl: Viděl jsem ho vlevo dole.

Po dlouhém hledání ho jeden historik našel. Byl skutečně vlevo dole. Ale v Rudém právu a autorem byl někdo úplně jiný. Prezident Miloš Zeman byl soudem odsouzen k omluvě. Doposud se tak nestalo.

Horší je, že někteří představitelé národních socialistů prohlásili, že na lživém tvrzeni Miloše Zemana něco je, místo toho, aby hájili poslance své strany a přidali se k žalobě na prezidenta. I to o něčem svědčí.

Po Ferdinandovi Peroutkovi je na Praze 5 pojmenovaná ulice, která se nachází za hřbitovem Malvazinky, kde je pohřben bývalý první tajemník KSČ a prezident ČSSR Antonín Novotný. Ve stejně čtvrti, v Matoušově ulici, má i pamětní desku.

Hroby a pomníky, část 6

23. dubna 2018 v 22:24

František Klátil



Posledním významným členem ČSNS z fiktivního hrobu Milady Horákové je František Klátil, redaktor, spisovatel a básník. Za II. světové válce bojoval na západní frontě. Po válce v letech 1945 - 1946 byl nejdřív za poslancem Prozatímního Národního shromáždění a od roku 1946 do roku 1947 byl řádně zvoleným poslancem Národního shromáždění. Jako jiní, po Únoru 1948 emigroval. Byl řadu let námořníkem a proslavil se knihou Republika nad stranami. Díky této knize je mezi národními socialisty známější než dva předchozí členové Machotka a Pelantová. Ale ani on nemá žádnou ulici ani pamětní desku.

Hroby a pomníky, 5. část

20. dubna 2018 v 18:18 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Růžena Pelantová

Ve fiktivním hrobě Milady Horákové na Vyšehradě je taky pohřbena žena, která byla dlouholetou přítelkyní Milady Horákové - Růžena Pelantová. Růžena Pelantová má zásadní podíl na tom, že manžel Milady Horákové, Bohuslav Horák, se přes problémy které měl, dostal do bezpečí do USA. Jako většina zmiňovaných pohřebených v tomto hrobě, i Růžena Pelantová byla účastnice domácího odboje za II. světové války. V březnu 1943 byla zatčena gestapem a do konce války byla na nucených pracích v koncentračním táboře v Kolbermooru.

Po válce založila Společnosti přátel USA a byla její předsedkyní a jako první žena se stala první náměstkyní primátora hl. m. Prahy. I ona musel emigrovat. A to v přestrojení s americkým pasem. V době procesu se svojí přítelkyní Miladou Horákovou byla v USA na poplach za její záchranu a má velký podíl na všech rezolucí pocházejících z Amerika, žádající pro ni milost. I její jméno málokdo zná a to včetně všech národně sociálních rádoby členů.

Ani ona nemá žádnou ulici, ale má pamětní desku na významném místě. Má ji přesně naproti Milady Horákové na schodišti do zasedacího sálu magistrátu. Každý, kdo by měl zájem tyto dvě pamětní desky vidět, se tam může vypravit.

Poznámka: Z dokumentů potomstva gen. Františka Moravce jsem připojil parte k úmrtí Bohuslava Horáka. J.Skopal

Hroby a pomníky, 4. část

16. dubna 2018 v 11:49 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Otakar Machotka

Dalším významným členem ČSNS, pohřbeným na Vyšehradě ve fiktivním hrobě Milady Horákové, je významný prvorepublikový sociolog Otakar Machotka.
Účastník domácího odboje za II. světové války. Vrcholem jeho odbojové činnosti se stala funkce místopředsedy České národní rady v době Pražského povstání a jeho přítomnost 8. května 1945 při podpisu německé kapitulace. Ironií je, že byl nenáviděn komunisty proto, že jednal s Vlasovci a byl nejtvrdším názorovým oponentem komunisty Smrkovského v ČNR.
Po válce se stal významný členem předsednictva ČSNS a byl autorem poválečného ideového programu strany. Byl nesmlouvavý, ostrý kritik komunistů a podílel se na odvolání národně socialistických ministrů z vlády. Jako velkému odpůrci komunistů mu hrozilo zatčení. Proto už v březnu 1948 emigroval na západ. I dnes, mimo odborné kruhy, není Otakar Machotka znám. Dokonce si myslím, že málokterý člen, jakékoliv větve národních socialistů, jeho jméno nezná. Ani on nemá žádnou ulici, či pamětní desku.

Stříbrňáci odešli od Národních socialistů

16. dubna 2018 v 11:37 | Jaroslav Král |  Jiní autoři

a historická paralela

Dne 28. října 2017 byl na tomto blogu publikován můj příspěvek, vysvětlující za jakých okolností došlo k tomu, že na kandidátkách Dělnické strany sociální spravedlnosti ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 kandidovali někteří členové Národních socialistů. Šlo především o členy z Ústeckého kraje, který byl doménou tehdejšího statutárního místopředsedy strany Petra Bendy a jeho pravé ruky, ústředního tajemníka Jaroslava Andrese. Byl to podraz na ostatní členy a celou stranu, neboť tento postup byl v rozporu s usnesením předsednictva ÚR. V závěru příspěvku jsem se všem příznivcům kladiva a brka za tuto událost omluvil a vyjádřil lítost, neboť došlo k poškození nejen obrazu naší strany ve veřejnosti, ale i národněsocialistické myšlenky jako takové.
Na tomto místě si dovolím učinit malou historickou paralelu. Na brněnském sjezdu v roce 1926, na němž došlo ke změně názvu strany z Československá strana socialistická na Československá strana národně socialistická, byla rovněž ze strany vyloučena skupina členů kolem tehdejšího místopředsedy Jiřího Stříbrného, který posléze zamířil k českým fašistům. I když nechci vůbec tvrdit, že skupina kolem P. Bendy byla fašizující, jsem přesto rád, že mohu informovat o tom, že tito novodobí "stříbrňáci" nyní sami odešli ze strany. K 1. dubnu 2018 ze strany vystoupili statutární místopředseda Petr Benda, ústřední tajemník Jaroslav Andres a následně i všichni členové ÚR z Ústeckého kraje. Již předtím vystoupil ze strany člen ÚR Bohdan Babinec, který byl lídrem kandidátky DSSS v Praze (dnes člen ČSSD). Na zasedání Ústřední rady dne 14. dubna 2018 jsme všechny tyto odchody vzali na vědomí a místo P. Bendy a J. Andrese jsme zvolili dva nové členy předsednictva ÚR. Naše strana se tak vyčistila, obnovila svou akceschopnost a bude nyní usilovat o obnovení svého dobrého jména na veřejnosti.

Jaroslav Král, předseda strany Národní socialisté

Prohlášení

16. dubna 2018 v 11:26 | Přemysl Votava |  Aktuality

Národní socialisté k 100. výročí vzniku Československa


Naši předkové již před staletími snili svůj sen o samostatnosti národa. V dobách rakouské poroby si připomínali naše slavné husitské tradice i odkaz našich slavných osobností, Karla Havlíčka Borovského, Josefa Kajetána Tyla, Františka Palackého a těch tisíců, často zapadlých vlastenců. Právě před 100 lety se jejich tužby stávaly skutečností. Habsburská monarchie, která odmítala právo slovanských národů na sebeurčení, se v důsledku vojenských událostí rozpadla. Tehdy se zrodila naše vytoužená svoboda. Dne 28. října 1918 plná náměstí jásala, sen předků se naplnil.


U zrodu naší novodobé státnosti stáli především naši legionáři ve Francii, Itálii, ale zejména v Rusku, kteří bojovali již jako faktická československá armáda. I dnes budí obdiv slavná anabáze našich legionářů na Rusi a jejich bojová cesta po železnici až do Vladivostoku. U příležitosti 100. výročí naší novodobé státnosti si připomínáme osobnosti, které stály u jejího zrodu, Tomáše G. Masaryka, Dr. Edvarda Beneše, Milana R. Štefánika, Aloise Rašína, ale i národního socialisty a předsedy strany Václava J. Klofáče. Byli to zejména oni, kteří vtiskli našemu státu zásady demokracie. Na dnešní politické scéně schází právě tyto osobnosti, proto jsme svědky korupce, úpadku morálky, poklesu politické kultury i výprodeje státní suverenity.


Československo se v meziválečných letech tak stalo nositelem demokracie v Evropě. Jeho rostoucí ekonomika byla vzorem pro ostatní ekonomiky světa. Československo se stalo také útočištěm pro pronásledované německé antifašisty. Tisíce našich spoluobčanů bojovalo ve Španělsku proti nastupujícímu fašismu. Mnichovská zrada na Československu byla počátkem nadcházejícího válečného konfliktu. Dnes si také připomínáme, že jsme za svou svobodu museli opět bojovat, i to, že jsme patřili ke státům vítězné koalice. V důsledku poválečného vývoje v Evropě a umělého rozdělení světa, byl demokratický vývoj u nás na dlouhá léta potlačen. Události roku 1989 byly opět neseny v duchu zakladatelů našeho státu. Národní socialisté vystoupili, jako jedni z prvních, v boji za obnovení demokracie, jak o tom svědčí prohlášení ÚV Československé strany socialistické z 19. listopadu 1989, které odsoudilo zásah proti studentům na Národní třídě, a vystoupení politických představitelů strany z balkónu Melantrichu.


Za potleskumédií jsou dnes znevažovány naše symboly a je přepisována naše historie, a to stejně jako za komunistického režimu, dnes však s opačným znaménkem. Nejvýraznější je to u hodnocení husitského hnutí a odsunu sudetských Němců.Jako národní socialisté zdůrazňujeme naší povinnost hájit i ve sjednocující se Evropě suverenitu naší vlasti. Svoboda nám nebyla nikým darována, naopak byla našimi předky vybojována. Jejich činy musí být pro nás závazkem, abychom mohli naši vlast jako svobodnou zemi předat se ctí a čistým svědomím našim potomkům.


Ústřední rada strany Národní socialisté dne 14. dubna 2018

Generál František Moravec

12. dubna 2018 v 22:57 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

jeho boj, rodina, vzpomínky

Pro ty, kteří mají o poslední sobotě dopoledne v dubnu volno, možnost se dopravit do Přerova a zajímají se o soudobé dějiny, pro ty je nová kniha, která se bude v uvedenou dobu křtít:


K současné politické situaci

12. dubna 2018 v 22:41 | Bohdan Babinec |  Aktuality

Jde o naši republiku

Vážené přítelkyně, vážení přátelé

Dovolte, abych Vám předal ryze SVŮJ názor na současnou politickou situaci a jednání vedení ČSSD s vedením ANO. Vzato selským rozumem - pokud budu premiér v demisi, trestně stíhaný, budu veřejně deklarovat, že premiérského postu se nevzdám, budu vědět, že ČSSD, ODS, Piráti, KDU-Čsl a Starostové se mnou do vlády nechtějí, co mi zůstane? Logicky, pouze spojenectví s komunisty a okamurovci. Nechápu, proč naše vedení odmítlo nabídku pěti ministerských křesel, včetně pozice ministra spravedlnosti a prvního náměstka ministra vnitra. Kladu Vám otázku - na moje spolustraníky není spolehnutí? Oni by v těchto vysokých funkcích nedokázali "uhlídat" objektivní a zákonný postup v trestním stíhání kohokoliv, tedy i premiéra? A také zde máme nezávislé novináře, kteří se podobnými případy precizně zabývají. Vzhledem k tomu, že ekonomika roste a lze reálně předpokládat, že za nějakou dobu bude životní úroveň ještě vyšší, nebyla by škoda a snad i hloupost, veškeré zásluhy přenechat ANO, komunistům a Okamurovi? NA koho se potom budeme vymlouvat, že jsme příležitost nevyužili a nevstoupili do spojenectví s ANO? Do spojenectví, ve kterém bychom jeho kroky mohli přímo kontrolovat, případně usměrňovat. Co pak na to řeknou naši voliči? Dle mého a nejen mého názoru nám jde o naši republiku a proto jsme měli do koalice s ANO vstoupit a nenechávat příležitost komunistům a SPD.

S přátelským pozdravem
MUDr. Bohdan Babinec, CSc., člen obvodní organizace Praha 9

Hroby a pomníky, část 3

12. dubna 2018 v 22:30 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Vladimír Krajina

Vladimír Krajina je uložen se svou ženou na Vyšehradě ve stejném hrobě jako Petr Zenkl. Naštěstí oproti Petru Zenklovi se dožil pádu komunismu a v roce 1990 se slavně vrátil do Prahy, kde od Václava Havla převzal řád Bílého lva. Bohužel se nedočkal přejmenování strany ale dočkal se rozkolu ve straně. K postavení které zaujímal v odboji za II. světové války se od státu moc vděčnosti nedočkal.

Národní hrdina, vůdce domácího odboje, nemá v Praze žádnou ulici a nebýt pamětní desky Na Slupi u Botanické zahrady, nenajdete v Praze, i jinde místo, které by ho připomínalo.