Květen 2018

Květiny k pamětní desce Edvarda Beneše v Plzni

29. května 2018 v 12:10 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Bratře prezidente - Věrni zůstaneme!

S tímto pozdraven položili květiny členové ČSNS (ne skupina Klusáčka) k pamětní desce 2. prezidenta ČSR Dr. E. Beneše na budově základní školy "Benešova škola" v Plzni, Doudlevecká tř. Dne 28. května jsme si připomenuli narození bratra prezidenta.
MO ČSNS Plzeň


Pamětní deska byla odhalena 28. října 2010. Foto je z této přležitosti a je převzato z webu Plzeňský kraj.

Hroby a pomníky, část 12

27. května 2018 v 17:35 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Edvard Sláva




Pokud zvednete oči nad hrob Fráni Zemanové, spatříte pouhé tří metry za jejím hrobem další zajímavý hrob. Skví se na něm zlatě vyvedený znak ČSNS. Je to hrob Edvarda Slávy, kterého určitě nezná žádný člen národně socialistických frakcí. Důvodem je, že zemřel, jako mnoho jiných významných členů, velmi mladý a velmi brzo. Už v roce 1904 kdy mu bylo pouhých pětatřicet let. Ale přesto stačil zanechat za sebou silnou stopu.
Patřil mezi první sponzory strany a zakladatele a hlavní tahouny založené družstevní národně sociální tiskárny, kde působil ve vedení. Byl také první, který se kriticky střetl s Jiřím Stříbrným. Na jeho hrob jsem přišel díky jeho potomkům, kteří žijí v USA a našli naše stránky.

Hroby a památníky, část 11

23. května 2018 v 14:51 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Fráňa Zemínová

Další z Vinohradský hrobů vztahující se k ČSNS, je hrob Fráni Zemanové. Fráňa Zemanová byla za I. republiky jedinou ženou ve vysoké stranické funkci. Byla místopředsedkyní strany a poslankyní Parlamentu, a to od roku 1918 - 1939 a 1945- 1948.. Proslavila se svými parlamentními přestřelkami s Klementem Gottwaldem. Aktivní ve straně byla už v roce 1897 ve svých patnácti letech! Ale na oficiální přijetí si musela počkat až do roku 1902. Byla dlouhá léta předsedkyní Ústředí žen ČSNS. V roce 1949 byla zatčena spolu s Miladou Horákovou a jako jeden z mála členů ČSNS, byla propuštěna na amnestii v roce 1960.
Bohužel ani Fráňa Zemanová nemá žádnou ulici a ani pamětní desku. Ale nejhorší je, že její hrob se snaží adoptovat ČSSD. Hlavním nositelem této myšlenky je ministryně sociální věcí Marksová. Je víc než ostudné, že jsme na tuto věc zapomněli. Nebo se snad někdo probudí?

K připomínání Karla Marxe

18. května 2018 v 17:45 | převzato z e-HN |  Jiní autoři

Sdílíte pohled Jana Sokola?

Co Karel Marx nepochopil. Ve svém nadšení pro konflikt bojoval proti tomu, co společnost posouvalo kupředu

Marx, Engels, Lenin, Stalin...kvarteto za sebou seřazených hlav, které spojuje zjevná tendence k ubývání vousů
autor: ČTK
18. 5. 2018 00:00
  • Před dvěma sty lety se narodil dodnes mnohými obdivovaný teoretik proletářské revoluce, která měla zajistit lepší život všem.
  • Ve svém nadšení pro konflikt však Marx bojoval proti tomu, co celou společnost posouvalo kupředu.
  • V době, kdy dělníci už přestali rozbíjet stroje a sami začínali chápat, co se děje, se je Manifest snažil přesvědčit, že dělba práce a zavádění strojů je ohrožují.
Ten zvláštní zvyk připomínat a slavit různá "kulatá" výročí a narozeniny jen proto, že mají na konci nulu, chce možná nahradit zapomenuté svátky, bez nichž je život podle Démokrita jako "dlouhá cesta bez hospod". Ve společnosti tak rozptýlených starostí a zájmů, kde se každý stará o něco jiného − pokud vůbec o něco −, jsou výročí vzácná příležitost srovnat karty a konfrontovat stanoviska. Zvou ke společnému tématu a přitom se vynořují jaksi mechanicky, a tedy "spravedlivě". Člověk k nim nemusí zaujímat stanoviska a může je jen přijmout anebo poslat zpátky na druhý břeh řeky zapomenutí. Však ona se časem zase ozvou.
O Marxovi už se toho napsalo tolik, že se člověk bude chtě nechtě opakovat. Rád bych se tu ale vyhnul zideologizovaným pojmům, jako je "proletariát", "odcizená práce" nebo "třídní boj", i (pseudo)filozofickým dichotomiím typu hmota a duch nebo bytí a vědomí. Pokusím se konfrontovat Marxovy názory a teorie s očividnými tendencemi a společenskými změnami posledních dvou století. U těch, kdo si po něm říkají "marxisté", upozornit na pár mylných hypotéz, jež od něho převzali a které jim zabránily vidět, co máme přímo před očima. Než ale využiji této výhody později narozených, chci také připomenout Marxe jako člověka, manžela a otce pronásledovaného policií i tragickým osudem, jenž sám ještě žil v té tradiční společnosti, kterou se tak úporně snažil rozbít a proměnit.
S Marxem jsem se poprvé setkal někdy počátkem 50. let v tom poněkud nesourodém kvartetu za sebou seřazených hlav, které spojovala zjevná tendence k ubývání vousů. Teprve mnohem později, na dobových fotografiích vždy pečlivě oblečeného Marxe s rodinou, jsem pochopil, proč propaganda využívala jen jeho hlavu, takříkajíc "bez těla". Jen vskutku patriarchální hlava s vousem totiž mohla skrýt, co fotografie zřetelně odhalují, totiž příslušnost k té společenské vrstvě, kterou Marx ze srdce nenáviděl. A jeho rodina, jemné obličeje paní Jenny s dcerami v ozdobných kloboucích a širokých sukních, jen dokresluje idylickou představu spořádané rodiny. Ano, Karel Marx ještě žil v té tradiční měšťanské čili buržoazní společnosti, kterou se tak vehementně snažil rozbít a zničit.

Bonmoty místo racionálních argumentů

Narodil se v porýnském Trevíru jako třetí z devíti dětí poměrně úspěšného advokáta, liberála a zednáře, který svoji kariéru v ponapoleonské konzervativní restauraci musel obhájit tím, že se celá rodina dala pokřtít. Oba jeho rodiče pocházeli z významných rabínských rodin, do matčiny rodiny patřil revoluční vlastenec Heinrich Heine, kdežto Karlův vlastní bratranec, bankéř Frederik Philips, založil známou nizozemskou firmu. Po maturitě v Trevíru začal studovat práva v Bonnu a v Berlíně, kde ho ovšem daleko víc zaujala filozofie. Berlínská filozofie byla tehdy pod vlivem Hegelova díla rozvinutého do veliké šířky. Jeho následovníci se rozdělili zhruba řečeno na starohegelovce, inspirované mistrovým vyzrálým dílem Základy filosofie práva (1820), a mladohegelovce, kteří se inspirovali jeho geniální, i když romanticky rozevlátou Fenomenologií ducha (1807).
Jedni studovali Hegelovu přesvědčivou argumentaci pro tradiční pojetí práva a společnosti založené na svobodné vůli a majetku, objevovali přednosti měšťanské společnosti i faktické svobody loajálního občana. Byli upřímně hrdí na úspěchy pruského státu, na německou vzdělanost, vědu a univerzity, na fungující byrokracii, rozkvétající průmysl i rostoucí sílu země, samozřejmě závislou na loajalitě občanů ke spravedlivému panovníkovi.
...
Pokračování textu je dostupné pouze pro platící návštěvníky.
V článku se dále dozvíte
  • Dále se dočtete o rodinných tragédiích, které mohly vést k Marxově zatrpklosti. Dozvíte se, o čem Marx nediskutoval a co s ním mají společného současní komunisté.

Členstvo ČSSD před rozhodnutím

18. května 2018 v 17:38 | Zaslal Miroslav Rozkošný |  Aktuality

Jít do vlády s ANO?


Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

Před čtyřmi lety jsme těsně vyhráli volby do Poslanecké sněmovny. Odpovědnost za sestavení vlády byla na nás, sociálních demokratech. Jiná vládní koalice, než s účastí ANO a KDU-ČSL, nebyla prakticky možná. Přesto čas ukázal, že to nebyla šťastná volba. Výsledky vlády v naplňování programu ČSSD a programového prohlášení vlády byly velmi dobré. Mediální možnosti a síla peněz hnutí ANO a možná i některé naše vlastní chyby ale napomohly tomu, že vládní úspěchy byly v očích veřejnosti vnímány především jako úspěchy hnutí ANO. Po celou dobu společného vládního angažmá Andrej Babiš využil každé příležitosti, aby úspěchy vlády vztáhnul na sebe a hnutí ANO - naopak neúspěchy včetně uměle vytvořených kauz svedl na ČSSD. Posledním výrazným konkrétním příkladem byla vymyšlená kauza lithium (jak o tom informoval pořad Reportéři ČT dne 7. května 2018): součást strategie hnutí ANO s cílem oslabit sociální demokracii. Tento podraz lze srovnat snad jen s Kubiceho zprávou z roku 2006.

Nevěříme, že Andrej Babiš změní svoje chování a bude sociální demokracii respektovat jako suverénní stranu a partnera a že nebude pokračovat v jejím systematickém poškozování. Vycházíme z vlastních zkušeností, protože někteří z nás se účastnili koaličních jednání v období 2013 až 2017. A víme, jak často a účelově zástupci hnutí ANO měnili svá stanoviska za účelem prezentovat pouze populární věci. Záležitosti, které se nedařilo úspěšně naplňovat, anebo které nepřinášely okamžitě politické body, svedli na údajně špatnou práci ministrů za ČSSD. Na místě je také připomenout, že to byl právě Andrej Babiš, který se v minulé vládě coby vicepremiér od počátku stavěl například proti zmírnění dopadů církevních restituci, navyšování minimální mzdy, rychlejšímu růstu penzi apod.

Hnutí ANO vyhrálo podzimní volby do Poslanecké sněmovny, nese největší díl odpovědnosti za sestavení funkční vlády, která bude schopna získat podporu v Poslanecké sněmovně. Některé strany kvůli trestnímu stíhání Andreje Babiše a jeho aktivitám před rokem 1990 odmítají účast ve vládě jím vedené. Představitelé sociální demokracie před volbami opakovaně směrem k voličům vyslovili slib, že nevstoupí do vlády, ve které by byla trestné stíhána osoba. ČSSD ve volbách skončila až na šestém místě. Účast naší strany ve vládě není podle našeho přesvědčení šancí na rehabilitaci v očích voličů a výrazný růst preferencí. Není ani záchranou parlamentní demokracie v naší zemi. Ale je to s ohledem na postoj dalších stran zastoupených v Poslanecké sněmovny podání "záchranného lana" hnutí ANO, především jeho předsedovi Andrejovi Babišovi.

Andrej Babiš opakovaně sděloval, že až do roku 2012 vždy volil ODS. A to není překvapivé vzhledem k tomu, že na základě nedokonalých privatizačních pravidel se mu podařilo získat a nabýt enormní majetek, takže jednoznačně je možné označit ho jako oligarchu. Neumíme si představit, jak bychom se - i vzhledem k našim 140 let trvajícím kořenům ČSSD - mohli vyrovnat s tím, že po anabázi s hnutím ANO v předchozí vládě to má být levicová ČSSD, která zachraňuje politické hnutí oligarchů s takovým velkým množstvím problémů.

V současné době objíždí vláda v demisi bez důvěry jednotlivé regiony naší země a premiér slibuje miliardové investice. Mnoho těchto slibů spadá pod rezorty, v jejichž čele mají stát sociální demokraté. Dá se očekávat, že v případě nenaplnění těchto slibů vina bude svedena na ně, tj. na ČSSD.

Nelze také nevidět, že v koaliční dohodě jsou některé problémové záležitosti. Jedná se např. o rozporuplné ustanovení o důchodové reformě. Neřeší se dostatečně problémové exekuce, třeba stanovením teritoriality exekutorů. Vypadla také podpora strukturálně postižených regionů. Nechceme rovněž podporovat zvláštní ustanovení o budování nových úřednických budov a následný prodej budov ministerstvech na atraktivních místech Prahy. V koaliční dohodě je také zvláštní ustanovení o diskusi na podporu zvýšení pravomoci celníků. To chceme v našem státě dvě policie? Tyto věci jsme jako ČSSD přece vždy odmítali!

Neměli bychom přijmout argumentaci, že pouze ve vládním angažmá může sociální demokracie získat zpět důvěru voličů a že v opozici je navždy ztracena. Naopak politická síla se i na základě zkušenosti v naší zemi získává kvalitní opoziční prací, včetně častého kontaktu s voliči. Nebylo by dobré, kdyby sociální demokracie získala nálepku kariéristů, kteří chtějí být ve vládě za každou cenu.

Při hlasování v referendu se každý člen ČSSD svobodně rozhodne podle svého názoru. Věříme, že stejně jako senátoři ČSSD budeme všichni výsledky respektovat.

V Praze 18. května 2018


Za Senátorský klub ČSSD



Milan Štěch v.r. , Petr Vícha v.r.

Hroby a pomníky, 10. část

16. května 2018 v 14:45 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Václav Klofáč

Domnívám se, že z hlediska historie ČSNS je určitě nejzajímavější Vinohradský hřbitov, kde se nachází největší počet hrobů významných členů ČSNS. Na první místo kladu hrob Václava Klofáče, jako nejdéle sloužícího předsedy strany, poslance ale zároveň i vězně Rakousko - Uherska . Prvního ministra obrany a dlouholetého senátora.
Bohužel nebýt Dobříkova, kde měl Václav Klofáč letní sídlo a zasloužil se o rozvoj města, kde se nachází pamětní síň a pamětní deska, neexistuje v Česká republice žádná jeho ulice a ani pamětní deska.

Kdo k pomníkům?

16. května 2018 v 14:30 | Miroslav Rozkošný

Sokoli zastupují v Přerově armádu

Přerov, dřív se dvěma významnými vojenskými kasárnami, dnes nemá žádné. Pro město to znamená také problém při pietních akcích a oslavách státních svátků - chybí vojáci, kteří by stáli čestnou stráž. Vedení města se snažilo pro tento čestný úkol profesionální vojáky získat jinde, ale nedaří se. V odpovědi, kterou dostal primátor města Vladimír Puchalský na svoji žádost je psáno: " "Jednotky Armády ČR jsou plně vytíženy plněním operačních úkolů - a proto nebude možné v roce 2018 azjistit v Přerově žádnou pietní akci ... ". Na místo vojáků proto už vloni nastoupili členové Sokola, kte ří se letos 8. května při oslavě Dne vítězství zapojili ještě víc než vloni.
Starosta Tělocvičné jednoty Sokol Přerov Vladimír Tabery, dřív v každoročně v sokolském kroji, se tentokrát poprve rozhodl posílit armádu, oblékl vojenský stejnokroj a v hodnosti nadporučíka Vojenských záloh ČR si vzal na povel svoji malou jednotku neprofesionálních vojáků u pomníku letců, na městském hřbitově i u pomníku rudoarmějce před školou na Želátovské ulici. Také ses. Zdenka Koluchová, nedávno letos vyznamenaná bronzovým odznakem České obce sokolské, na požádání doplnila v sokolském kroji muže ze Svazu letců ČR při kladení květin.

Česká obec sokolská už před několika lety navázala spolupráci s Hradní stráží v Praze na Hradčanech a pod vedením tamních profesionálních vojáků provádí výcvik svých členů. Nejedná se však o výcvik k boji, kterého se sokolské jednoty zúčastňovaly například před sto lety při ochraně nově vzniklé Československé republiky, ale o pořadový výcvik k pietním akcím a slavnostním příležitostem. Tento výcvik absolvovalo už několik členů Sokola také z Přerovska a Olomoucka.

Téma eutanázie

14. května 2018 v 17:17 | Bohdan Babinec |  Aktuality

Lze ji chápat jen jako zabití?

Vážení, byli jste svědky jak televize propagovala eutanázii, kterou si vyžádal stočtyřletý australský profesor botaniky. Před tím vám všem oznámil, že poslední dobu života trávil v nemocnici (pravděpodobně na způsob LDN), kde se cítil jako ve vězení a proto se rozhodl život ukončit dobrovolně. Organizoval finanční sbírku na svou cestu do Paříže a pak do Švýcarska, kde si zaplatil eutanázii. Jak jste si mohli všimnout, profesor sice byl imobilní (na vozíčku), ale duševně naprosto v pořádku. Pravděpodobně cítil, že pro své příbuzné, kteří ho umístili na LDN, je již pouhou zátěží - možná mu to i dávali najevo - a to zřejmě byl důvod k tomuto kroku neboť se celkově cítil, jako přítěž, možná nejen pro své příbuzné. V naší moderní době totiž rodiče mají zákonnou odpovědnost za své ještě nedospělé děti, ale opačný závazek chybí. Děti by totiž měly nést zákonnou odpovědnost za klidné a spokojené stáří svých rodičů. Mne ale nejvíc zaráží, že lékař, který složil Hippokratovu přísahu, dokáže - za peníze - zabít člověka. Býti lékařem, to přece vždy bylo posláním a lékař vždy bojoval za záchranu života až do posledního dechu. Tak se ptám: KAM JSME SE TO DOSTALI? Nemáte pocit, že něco podobného, v protikladu se svou přísahou prováděli i lékaři SS? Rozdíl vidím pouze v tom, že lékaři SS Hippokratovu přísahu porušovali z ideologického přesvědčení a dnes se tak děje pro peníze.

MUDr. Bohdan Babinec, CSc.

Západ nebo Východ?

13. května 2018 v 22:31 | Vlastimil Podracký na blogu idnes |  Jiní autoři

Vidíte to také tak?

9. 05. 2018 13:20:00
Zemanova kauza ohledně novičoku chápaná jako vstřícnost Rusku, otevírá dnes téměř nutně otázku, kam patříme a jaké je naše místo ve světě. Zeman byl zvolen většinou národa, není to tedy nějaká okrajová záležitost.
Jaká je orientace lidu?
Jak se zdá, vyjma globalisticky orientovaných intelektuálů a ideologicky prozápadně zaměřené garnitury, jak dokázala volba prezidenta Zemana, lidem nevadí východní orientace, pokud je vysvětlována jako výhodná a přirozená. Ve skutečnosti konfrontace Západ - Východ vyhrocená není, vyhrocenou ji dělá propaganda. Myslím, že většina lidí cítí nepravdivost propagandy a reagují nějakým lehkým příklonem k Východu. Přesto si stále mnoho lidí připomíná rok 1968 a spojuje jej s dnešním Ruskem, což je sice nesmysl, ale stále působí.
EU se diskredituje především v oblasti jakéhosi záporného příkladu jednání s muslimy, kteří dělají velké problémy, se kterými se západní režimy nedovedou poradit. Další diskreditace je v oblasti vnucování jakýchsi pro normální lid zbytečných a nesmyslných ideálů, které nazýváme neomarxistické, které chtějí udělat z muže a ženy stejného tvora, homosexuálům dávají větší práva než normálním lidem a relativizují konzervativní hodnoty rodiny, neváží si práce, podporují příživnictví apod. Ale vůbec, nějaký morální vzor na Západě vidět není a to ani v kultuře. Americké akce ve světě jsou stále více nepochopitelné a vypadají jako jednání kovboje, který napřed střílí a potom myslí. Pro běžného člověka je Západ vzorem snad jen ekonomickým statusem. Dotace z EU jsou ovšem dobré a proto nelze z EU vystoupit.
Vyjma Ameriky a Anglie, západ nějakou srdeční záležitostí není. Američané se na Mnichovu nepodíleli a zasloužili se o zřízení našeho samostatného státu v r. 1918 a osvobození v r. 1945. Anglie bojovala proti nacistickému Německu a dovolovala našim odbojářům se toho zúčastnit. Jinak je ovšem historie vztahů ve střední Evropě přehlídkou odmítání, utlačování, nepřiznání státoprávních požadavků, válek, vyvražďování vesnic za druhé světové války. Co s tím?
Bohužel se v lidu zahnízdily dva módy chování k nositelům moci: Jeden bych nazval okázale demonstrované vazalství (jakási opravdová rektrální projekce), druhý skrývané podrývání a pošilhávání po antitezi. Češi jsou opravdu "smějící se bestie", jak nás nazval Heydrich. Chybí opravdové sebevědomí. Myslím, že je dost lidí, kteří kdysi okázale projevovali vazalství k SSSR a kteří dnes neméně okázale se vazalsky chovají k USA nebo EU. Je to v povaze člověka, není to ani tak věcí hlubšího přesvědčení, spíše jen přesvědčení o nutnosti vazalství (co by na to řekli soudruzi? co by na to řekli partneři na Západě?). Viditelné vazalství je především v hlavních médiích. Oslavy osvobození americkou armádou v Plzni jsou okázalé, včetně opečovávání veteránů, oslavy jinde se buď nemedializují, nebo vůbec nejsou, protože tam byla osvoboditelkou Rudá armáda a její oslava, byť skromná, by nemusela, podle představ vazalů, být donátory, dodavateli dotací a západním establishmentem brána příznivě. Pokud se něco zmíní, není možné v žádném případě vyslovit název osvoboditele, tedy SSSR. Všimněte si toho trapného vazalství!
To samozřejmě přesvědčuje nevazaly, podrývače a smějící se bestie, aby zase příště volili lidi typu Zemana. Ten se nebojí říct pravdu. Konečně někdo ji říct musí, pokud ji neřekne nikdo z establishmentu, potom jsou tu ještě ruské weby.....

Vazalové nebo partneři?
Není jen na nás, být součástí Západu. Západ nás musí přijmout se všemi našimi odchylkami, ať si o nich myslí cokoliv, jinak totiž nemůžeme my přijmout Západ jako rovnocenný partner. Pokud budeme poklonkovat, budeme vždy bráni jako vazalové, na které je možno dupnout. Pokud budeme svébytní, potom sice můžeme mít nějaké problémy, ale nakonec nás jako partnery vezmou. Vidíme, že Poláci, byť se považují hlasitě za součást Západu, se vzpříčili přizpůsobovat, a chtějí si zachovat svébytnost. U nás to není hlasité, ale je to vidět spíše jen na internetu a na chování lidí při volbách, poohlížení se po Východě. Neustálé tvrzení, že se špatně chováme a nejsme úplně západní, je jen metoda, jak si nás podřídit jejich verzi a úplně akceptovat jejich představy, pro ně výhodné a nás podřizující.
Trapné je se podbízet a považovat jakýkoliv, byť sebemenší úsměv na Východ, za zradu. Takové podlézání znamená podřídit se bezpodmínečně verzím Západu, abdikovat na sebeprosazování. Tomu se staví Zeman svými provokacemi. Provokativní adorace Putinovských Nočních vlků je reakcí na vazalství a nedůstojné podlézání. Pokud by vazalství nebylo a vztahy by byly přirozené, nebyly by ani tyto provokace.
Celá vazalská politika má dva směry. Jeden je americký, ve kterém se jedná o akceptaci americké politiky, kterou sice můžeme považovat za nepřesvědčivou, nicméně nás neohrožující, dovolující, abychom v jejím stínu nějak existovali nezávisle. Americký směr může být nebezpečný jen tím, že by nás zavedl do nějakého, pro nás nevýhodného a neakceptovatelného, válečného konfliktu. To bohudíky zatím nehrozí. Ale bude to tak stále? Bude nás stát z druhé strany oceánu, mající spoustu zájmů ve světě, stále hájit? A to i tam, kde se to úplně neslučuje s jeho zájmy? Bude nás hájit i proti nátlakům z EU?
Druhý směr vazalské politiky je evropsko-marxistický, jinak řečeno globalistický, sledující vytvořit evropský superstát a usilující zatratit naše tradiční představy o samostatné existenci, navíc vnucující zhoubný neomarxismus. Odtud pochází ony subverze vystupující proti národnímu sebevědomí.

Hlavní vazalská témata
Vazalské chování proniká celou mediální koncepcí, chování k osvoboditelům jsem už zmínil. Neustálá diskreditace Ruska a propaganda proti němu je sice kontraproduktivní, ale neviděl bych ji jako podstatnou.
Horší je zpochybňování existence našeho státu a národa, zpochybňování našeho slovanského původu a naší nezávislé historie. Jak bychom asi vypadali, kdybychom přijali vazalské postavení? Myslím si, že podobně tomu, co nám vnucovali za nacistické okupace. Viz dále:
Cyrilometodějská byzantská mise byla zbytečnou bezvýznamnou akcí, dokonce nebezpečnou jedině správnému vyspělému a kulturnímu státu - Francké říši, zatímco Byzanc byla zaostalá a barbarská. Slovanský církevní jazyk je nepřípustný, protože nás zavádí k zaostalému Východu, tedy k tehdejší Byzanci a k nesmírně zločinnému a zaostalému Rusku. Sv. Václav náš stát poddal Německu. Karlova univerzita byla první německou univerzitou, česká nebyla, české písemnictví neexistovalo. Husité byli bořitelé klášterů a lupiči (Hus jakoby neexistoval). Bílá Hora byla naší záchranou (o Komenském se mlčí). České národní obrození bylo zbytečné, ztratili jsme možnost se zařadit do velkého a významného německého národa. Palacký byl podvodník, který překrucoval dějiny. Jirásek si vymýšlel nesmysly. Masaryk byl zrádce císaře a zločinec, který měl na svědomí miliony mrtvých, protože prodlužoval válku. Byl to nemanželský syn židovského obchodníka. Legionáři byli jen několik zrádců, většina Čechů hrdinně a obětavě bojovala za císaře; Švejk je nepravdivý příběh. První republika byla neproduktivním útvarem a Češi utlačovali jiné národy, byla diktátorská a nechala střílet do dělníků. Rozbití Rakouska, kterým je vinen český odboj, vedlo k druhé světové válce. Za německé okupace jsme se měli dobře, naši lidé měli zaměstnání a rádi pracovali pro německou armádu. Beneš byl zrádce, který odmítl bojovat a poddal se Mnichovskému diktátu. Spolčil se se zločinným Stalinem a mařil německou obranu Evropy proti bolševismu, poslal na říšského protektora teroristy, kteří ho zavraždili. Po válce vyhnal nevinné sudetské Němce, hlavně ty hodné babičky, které přece za nic nemohly.
Obrovské německé zločiny za druhé světové války nezpůsobil německý stát a Němci jako národ, ale nacionalismus, který byl v celé Evropě. Proto se nesmí připustit český nacionalismus a každý jeho projev nutno v zárodku potlačit.
Sovětský svaz způsobil rozpoutání války. Sovětská armáda nás neosvobodila, ale vyměnila jeden totalitní režim za jiný, sovětští vojáci nic jiného nedělali, než znásilňovali ženy a kradli (o jejich zásluhách na porážce nacismu se nemluví, jejich oběti se zatajují). Zločiny komunismu se stále připomínají, zločiny nacismu se připomínají jen v případě Židů jako odstrašující příklad "evropského nacionalismu". O totální válce na východě, vyvraždění stovek vesnic, o plánech na likvidaci slovanských národů, se nemluví. ATD.
Dobře to poslouchejme, to se budou učit naši potomci v evropském superstátu, pokud to připustíme a nezachováme si dostatek suverenity. Už to vrabci štěbetají na okraji střechy a některé věci jsou už pronášeny médii zcela vážně, ne jako legrace.
Samozřejmě, že obrozenecký národně nadšený výklad je mnohdy přehnaný a je zapotřebí jeho korekce. Tou ovšem není snaha o nivelizaci naší národní vůle v dějinách a akceptace nepřátelského jednání jako dobra.

Závěr. Nezbytnost pokračovat v tradiční verzi našich dějin
Je otázka, zda máme na výběr. Jakou máme volbu? Vazalové budou tvrdit, že není jiná než úplně podřízení, to konečně tvrdil kolaborant Moravec také. Druhou variantu mají jen katastrofickou: "To byste chtěli, aby zase přišla ruská vojska jako v r. 1968?"
Ale ona je varianta jiná. Snažit se o co největší nezávislost. Tady prostě musíme zůstat takoví, jací jsme, včetně určitých východních prvků, včetně pravdivé verze našich dějin, ve které nemáme jinou možnost než pokračovat. Naše západní hodnoty chápat v Masarykově pojetí, které je jakýmsi vrcholem vývoje, nikoliv ty dnešní deformované neomarxistické. Hledání těch nejbližších přátel ve slovanských národech je naše tradice (mluvím o národech, ne o režimech), tu nemůžeme opouštět, stejně jako tradice jiné. Hodnotově jsme západní národ navázaný nejvíce na angloamerickou verzi a tento vzor můžeme ostatním předávat. Jsme v tomto jako slovanský národ jedineční.
Havel si sice zaslouží úctu jako protikomunistický bojovník, ale bohužel byl pod vlivem globalismu a na naši národní Masarykovskou verzi demokracie nenavázal. Protože jsme se zbavili tradic, nejsme schopni se sjednotit, jsme stále v rozkolu a bezideovém plácání nesmyslů. Neomarxistické globalistické orientace se musíme zbavit, protože je zhoubná, neustálé pokusy nás předělat na něco jiného, než jsme, je zničující především pro nás (možná záměrně).
Musíme zachránit naši verzi Masarykovské demokracie, která obsahuje určité prvky úcty k autoritám, a dopracovat ji pro naši dobu. Jedině postavením naší autority a navázáním na tradice se vyloučí pošilhávání po Putinovi. To nejsou schopny učinit diskreditované politické strany, které si říkají demokratické, ale ve skutečnosti využily svého postavení k obrovským zločinům (solární tunel, kauza OKD apod.), ze kterých se nechtějí zodpovídat a proto podrývají jakoukoliv jinou vládu. Musí vzniknout nová Masarykovská demokratická, nezatížená strana, založená na početném členství, bez donátorů a oligarchických peněz a zájmů. Samozřejmě, že musí potrestat zloděje státních peněz a mafiány, ale hlavně je pojmenovat a vyloučit z politiky jejich politické spojence.
Můžeme toho dosáhnout ve spojení s okolními národy. Zachovat si svoji svébytnost a přesvědčit svět, že tak je to nejlepší i pro ně. Tady asi nebude problém s USA a Ruskem, ale s EU, které prosazuje převážně německou vůli. Nám nezbývá, než být sami sebou, chovat se sebevědomě a nezávisle. Myslím si, že Poláci a Maďaři nám v tom mohou být příkladem. Tím ovšem nemyslím dokonale akceptovat polský a maďarský postoj, ale jejich metodu jednání s mocnými dnešní doby.

Hroby a pomníky, část 9.

9. května 2018 v 15:48 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

Karel Půlpán

I toto jméno asi málokterý národní socialista bude znát. Přitom se jedná o jednu z nejvýznamnějších postav z počátků ČSNS. Bohužel i on, jako mnoho jiných té doby, zemřel velmi mladý. V pouhých 29 letech. Těsně před začátkem I. světové války, kterou by nejspíš prožil ve vězení.

Patřil mezi zakladatele časopisu Mladé proudy a byl jeho prvním šéfredaktorem. Zároveň se jednalo o prvního předsedu mládeže ČSNS.

Spolu s Emilem Špatným a Aloisem Hatinou byl vůdčí postavou hnutí sociálního antimilitarismu. Patřil mezi ty, kteří byli v říjnu 1907 zatčeni a v lednu 1910 odsouzeni do vězení. Než odešel tam, odkud není návratu, napsal několik knih.
Hrob má na Vršovickém hřbitově, ale jeho jméno je nejvíce spjato s Čerčany, kde má svou ulici a těsně nad ní, před rodným domem i svůj památník, na kterém je vidět zub času.
Podle webových stránek by měl mít i pamětní desku v Rybalkově 51 ve Vršovicích. Bohužel z neznámých důvodů už tam není.