Listopad 2018

Zelňačka u Adamce

29. listopadu 2018 v 16:37 | zaslal Jaroslav Král |  Jiní autoři

O Svobodném slovu a jeho redaktorech v listopadu 1989

Sestry a bratři,
o balkónu Melantrichu se dlouhá léta mlčelo, nyní u příležitosti výročí listopadového převratu přinesla ČT tuto reportáž:


S bratrským pozdravem!
Jaroslav Král


Zemřel bratr Jan Skácel

22. listopadu 2018 v 12:07 | Jaroslav Král |  Aktuality

v symbolický listopadový den

Sestry a bratři,

1. nevím, zda nejde o nějakou symboliku s převratem v listopadu 1989, ale právě dne 17. listopadu 2018 zemřel bratr Jan Skácel!

2. pro případ vaší možné účasti upozorňuji, že jeho pohřeb se koná již tento pátek - viz parte!

3. Připomínám, že bratr Jan Skácel byl dlouholetým členem a funkcionářem předlistopadové Československé strany socialistické. Při prvém stranickém rozkolu v září 1990 byl zvolen generálním sekretářem Národně sociální strany, později byl také místopředsedou Národní strany a místopředsedou Národní demokracie. Naposledy se jako předseda Českého hnutí za národní jednotu zúčastnil spolu s dalšími hosty v dubnu 2017 III. sjezdu strany Národní socialisté.

Pokud mu to jeho zdravotní stav umožňoval, zúčastňoval se v minulosti i schůzek bývalých členů ČSS.

Čest jeho památce!

ČSSD - být či nebýt ... (ve vládě)

17. listopadu 2018 v 19:52 | Bohdan Babinec |  Jiní autoři

Být hlídacím psem

Když si pustím televizi a vidím a slyším co se děje, cítím se jako Alenka v říši divů. Nějaká skupina redaktorů a politických funkcionářů se mermomocí chce zbavit premiéra Babiše. Já sám jej nemusím, protože podvědomě cítím - jak říkal jeden významný americký činitel: "když vidím miliardáře, hned tuším závan nepravosti v získání jeho majetku". Baťové v Čechách vymizeli, Baťa neměl dotace. Když jsem v ČT viděl návštěvu redaktorů u Babiše ml. ve Švýcarsku a pak totéž v TV Nova, pochopil jsem, že za tím vším stojí zhrzená žena se synem, který je zřejmě psychicky nemocný. Při hovoru se snažil říkat to, co od něj očekávala jeho matka i redaktoři. Nic ve zlém, ale dělat aféru a humbuk z rozhovoru s pravděpodobně nemocným člověkem je dost laciné. Na otázku, zda byl na Krym unesen on sám říká že on tomu říká únos. Pochopitelně, že jeho otec by udělal dobře kdyby rezignoval a zastoupil by jej Faltýnek, Brabec či někdo jiný a to po celou dobu probíhajícího trestního stíhání. To však očekávat nemůžeme, neboť existuje tandem prezident - premiér.
Úkolem ČSSD proto teď je dělat ve vládě hlídacího psa aby se plnil volební program ČSSD, aby ministři, např. min. kultury Staněk, nenavrhovali zvýšení koncesionářských poplatků za televizi a rozhlas, ale naopak, snažil se je snížit a zavést kontrolu, kam těch 7 miliard z těchto poplatků jde. Jak je možné, že manažeři a vedoucí oddělení ČT a Českého rozhlasu mají stotisícové platy, přičemž program je čím dál tím horší? Nebo ten humbuk se zvířaty, kterým chtějí zakázat vystupování v cirkusech. Když vezmu sám sebe, tak bych exotického tvora (slon, tygr, lev,…) viděl živé až ve 43 letech, kdy jsem poprvé navštívil ZOO. Tyto zoologické zahrady jsou málokde a mnoho dětí tedy nemá možnost do nich zajít a tato zvířata živá vidět. Zakázat lze vše, to je to nejjednodušší. Těžší je zavést správnou kontrolu. Třeba takovou, jako je ve zdravotnictví na provoz ordinací (např. hygienické povolení bez něhož nelze získat licenci). No a v cirkusech by třeba mělo existovat povolení vystavené veterinární službou. Jak já znám cirkusy (Bernes a Princ) tak tam mají zvířata mnohem lepší podmínky než mnohá zvířata v bytech, domácí mazlíčci.
Závěrem bych řekl, že lidstvo má tři hendikepy - nacionalismus, náboženství a nenasytnost. V zápolení mezi mezi politickými stranami se bojuje hlavně o korýtka ne o blaho prostého lidu. A proto ČSSD z vlády nesmí vystoupit, ale - znovu opakuji - dělat ve vládě hlídacího psa. To je jeden ze způsobů jak dosáhnout růstu preferencí. Vždyť máme dobrou koncepci důchodového systému kde nezáleží na porodnosti a také koncepci zdravotnickou kdy by se zrušily smlouvy mezi lékaři a pojišťovnami. Pacient má přece smlouvu s pojišťovnou a on by měl rozhodovat kde a u koho se bude léčit. Tuto koncepci je však ještě potřeba dopilovat z ekonomického pohledu.
MUDr. Bohdan Babinec, CSc.

Viktor Trkal v Přerově

13. listopadu 2018 v 15:49 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

Vzpomínka na rok 2004

Byla to tehdy předvolební akce před volbami do Evropského parlamentu, kterých se socialisté zúčastnili v rámci Národní koalice. Bratr Viktor Trkal byl tehdy jejich nejvyšším přítomným zástupcem a přidal akci i něco vážnosti. Přidávám několik svých fotografií:

Národní koalici tvořily Národní strana a ČSNS.


Sešli se i dva atleti Miloš Přidal (vrcholový rozhodčí atletiky) a Viktor Trkal (někdejší reprezentant na překážkách).

Kontrola techniky před mítinkem.

Zemřel bratr Viktor Trkal

13. listopadu 2018 v 15:16 | Přemysl Votava |  Aktuality

Za RNDr. Viktorem Trkalem, CSc.

V neděli 11. listopadu zemřel RNDr. Viktor Trkal CSc., bylo mu 89let. Bojoval až do konce svých dnů tak, jak byl zvyklý po celý svůj život. Tedy nic nevzdávat, vždy bojovat! Bojoval na atletické dráze, jako špičkový československý reprezentant, později zastupoval Českou republiku, byl předním evropským funkcionářem. Byl autorem atletických desetibojařských tabulek.
RNDr. Trkal byl také vynikajícím vědcem, autorem mnoha vědeckých publikací. Vedle těchto svých činností byl především českým vlastencem. S láskou k vlasti, byl spojen celý jeho život. Bránil demokracii jako vysokoškolák v únoru 1948, s nadějí přivítal listopadové události roku 1989. Tehdy vstoupil do aktivní politiky, pro nás bylo ctí, že se stal národním socialistou. Neodpočíval, snažil se pomoci znovu probuzené straně zkušenostmi i radou. Jeho znalost historie i dějinných souvislostí, byla pro nás školou života. Na výzvu členů strany stanul v polovině devadesátých let v čele pražské organizace, následně se stal i 1. místopředsedou celé strany. Měl autoritu, nebál se říci svůj názor, někdy pořádně nahlas. Jako takového jsme ho znali. Byl i dlouholetým předsedou Českého národního sdružení, sdružující vlastenecké organizace. I zde burcoval k aktivitě, odmítal pasivitu, či lhostejnost.
Dr. Trkal byl přes rok upoután na lůžko ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích. I tam bojoval…. Viktor Trkal pro nás občany se stal vzorem poctivého a statečného vlastence. Byl vždy s námi, neutíkal z boje. Miloval až příliš tuto vlast….
V pátek 16. 11. 2018 ve 14 hodin se s ním rozloučíme ve strašnickém krematoriu.
Přemysl Votava
místopředseda a tiskový mluvčí
strany Národní socialisté

Jak jsem nepoznal Miladu Horákovou

13. listopadu 2018 v 15:08 | Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

Film očima publicisty J. Pondělíčka

Film Milada, jak také jinak, mě lákal a tak jsem usedl k obrazovce abych ho shlédl. Jaká asi bude filmová Dr. Milada Horáková? Mé pocity ale byly během a hlavně po sledování filmu trochu rozpačité. Očekával jsem, že poznám osobnost, kterou jsem dosud vídával na filmovém materiálu natočeném během vykonstruovaného procesu. Ženu citlivou ale také ráznou . Výraznou osobnost sociálně cítící, vlastenecky založenou, kterou není snadné zlomit. Národní socialistku žijící ve velice komplikované a složité době, bojující za nadčasové, národní a všelidské hodnoty. Tak působí Dr, Horáková na archívních záběrech. Ve filmu jsem ji ale nějak nemohl poznat. Byly tam jistě vynikající a působivé scény. Zatčení gestapem, návrat z koncentračního tábora, úsilí o důchodové zajištění ve stáří i akt popravy mněly vysokou profesionální úroveň a i na mě zapůsobily emotivně. Celkově ale působil děj roztříštěně, scény příliš nenavazovaly a působily dojmem jakési zjednodušené zkratky. Rozhovory s Gottwaldem a Anežkou Hodinovou - Spurnou byly nepřesvědčivé a vypadaly jako by se odehrály v současnosti a ne krátce po skončení války. Chyběla účast významných osob, které se v okolí M. Horákové pohybovaly a patřily mezi aktéry událostí té doby. Jen osobnost Jana Masaryka zde sehrála významnější roli. Osoba Petra Zenkla mi tam chyběla úplně. Z. Kalandra, F. Zemínová nebo J. Nestával se tam prakticky jen mihli. Film se tak stal povrchním a nevystihl složitost tehdejší doby, kdy začínala studená válka a rozhádané velmoci si připravovaly pozice pro předpokládaný budoucí konflikt. Rovněž příprava vykonstruovaného procesu byla podána velice povrchně stejně jako samotný proces.
Přes některé silné okamžiky a kvalitně napsané a zahrané scény působil film mdlým dojmem, jen jako povšechná informace vyjmutá z nějaké učebnice. Skutečnou Miladu Horákovou jsem v tom nepoznával. Myslím, že osobnost, jakou byla Dr. Milada Horáková a doba, v níž žila a bojovala za své ideály, by zasloužila hlubší a možná i obsáhlejší zpracování.
Jiří Pondělíček
Národní socialisté

Z oslavy 100-leté republiky v Přerově 28. října 2018

1. listopadu 2018 v 11:58 | Jaroslav Skopal |  Vlastní příspěvky

na náměstí T. G. Masaryka a v Městském domě

Oslava proběhla tradičním způsobem. Za doprovodu živé hudby napochodovali vojáci se státní vlajkou a sokolové se sokolskými prapory. Ti vytvořili stafáž u pamětní desky našeho prvního prezidenta na budově radnice. Představitelé města v čele s primátorem Vladimírem Puchalským, senátorka Jitka Seitlová a zástupci spolků položili květiny k pamětní desce TGM. Ve třech hlavních projevech vystoupili ke státnímu svátku postupně primátor Vladimír Puchalský, senátorka Jitka Seitlová a starosta T. J. Sokol Přerov Vladimír Tabery.
Po československé státní hymně vojáci a sokolové odpochodovali k památníku legionáře Jana Gayera, kde položili kytičku a rozešli se.
Předem přihlášení zájemci z řad občanů zaujali pak místa v restauraci Městského domu ke slavnostní večeři.

Na tomto místě uvádím plné znění projevu primátora města Přerova pana Vladimíra Puchalského:

"Krásný slavnostní večer, vážení spoluobčané. Je to večer zvláštní, oslavujeme stoleté výročí vzniku republiky, která již neexistuje.
Každá z charakteristický příhod onoho říjnového dne sahá kořeny do doby dřívější. Byla to změna po etapách, a 28. říjen je jednou etapou mezi ostatními. Také nebyl toho dne převrat ještě dokončen, /F. Peroutka Budování státu díl I./. A uvědomme si, že ještě v lednu r. 1917 vyšel v "Národních listech" k Masarykovi nesmiřitelný článek, cituji: Jest opravdu s podivem, jak mnohostranná činnost profesora Masaryka, a jak neúnavně pracuje, aby pokálel čest českého národa a ustavičně zhoršoval postavení svých krajanů ……. , že láska všech rakouských národů k vlasti a dědičné dynastii je pevná a neotřesitelná.

Je sto let budování republiky a státnosti mnoho nebo málo času, abychom mohly říci dobudováno?! Dílo dokončeno není a nebude nikdy. Především proto, že ústavní hodnoty a tradice vyžadují neustálý a věčný zápas o základní charakter republiky. Parlamentní vládu, většinovou vůli, politický respekt k výsledkům voleb, ne moralizování a poučování. V duchu národních tradic hledejme smysl a cíl v Evropě a EU. To je podle mne nezvratný a aktuální ideál masarykovského výroku " Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily." Stačí pro náš současný stát, Českou republiku, fenomén Masaryk a jeho citovaný výrok? Stačí! Ale musí být chápán v souvislostech dnešního světa, zahraničních misí ARČ, tj. legionářské tradice a neklidné Evropy - migračního stěhování národů.

A nyní dovolte, prosím, citovat z fiktivního rozhovoru Davida Klimeše, Rozhovor s TGM o sto letech republiky

" No to mi moje bronzová hlava nebere, takto se mi běh historie vůbec nelíbí. Ale na druhou stranu, jestli to dobře chápu, nenávistné ideologie vás již neohrožují a žijete v mírové Evropě. Zbavili jste se národností roztříštěnosti a musíte být jeden z nejsoudržnějších národů kontinentu. O ekonomiku nemám strachu, už jen to, co jsme si brali v roce 1918 od Vídně, zakládalo na bohatou průmyslovou společnost, takže jistě prosperujete a vyvážíte. Tož jednou větou: musíte být jeden z nejšťastnějších a nejúspěšnějších národů Evropy, že?

No, jak bych vám to řekl, pane prezidente, ve všem máte pravdu, jen v tom posledním ne. Šťastní nejsme……… .Národ, místo, aby hledal své cíle a ambice, jen hledá stále nové lídry. Vzrůstá populismus . Výsledkem je přes nesporný blahobyt a prosperitu spousta neřešených sociálních a ekonomických problémů, pocit stagnace či dokonce úpadku. A v politice i mediích zní čím dál vypjatější a prázdnější slogany a fráze…. Při vší úctě, pane prezidente, to vy nemůžete pochopit.

Jak pak by ne, historie se stále opakuje. Byla to 90 léta 19. stol., které mě v mládí přivedla k politice. I tehdá se vše rychle rozvíjelo, ale všude bylo brzo cítit pocit zklamání, že v prudce se rozvíjejících a prosperujících českých zemích není najednou jako v ráji. To víš, chlapče, Češi byli vždy nedočkaví. Politici nebyli schopni vést dialog, věcnou debatu. Scházel všenárodní silný společenský konsenzus.

Trefil jsem se, chlapče. No, trefil, pane prezidente. Tak tahle historie se asi opravdu možná opakuje.

Ano, je to pořád ten samý úkol, který jsem popsal v závěru Otázky české: Není snadné nalézti správnou a náležitou formulaci všenárodního programu: humanity, národnosti, státo-právnosti, sociálních reforem a kulturnosti. To máte naprostou pravdu, pane prezidente A jak tedy na to, abychom všechny ty veličiny dokázaly ještě zakomponovat do evropského projektu, smyslu EU. Vždyť vy už o dnešku nic nevíte.

To vskutku nevím, ale věřím, že mé myšlenky, které jsem formuloval v České otázce a pak dalších spisech, jsou natolik dobrým a trvalým lékem na národní malost a zoufalství, že si samy řeknou o svou správnou aktualizaci a interpretaci, zejména v evropském kontextu. Vždyť do Evropy patříme.

A na závěr dovol, chlapče, zopakovat základní "Nebát se a nekrást." Neboj se vyslovovat své názory k politice nahlas, jako správný hospodář projev jednoznačně odhodlání nekrást a na zloděje důsledně poukazuj.

Jo to pořád mravní základ naší moderní státnosti, ale především zrcadlo naší upadající skutečnosti. Lépe řečeno, kam kráčíš Česko?"

Několik obrázků pana Vojtěcha Podušela k tomuto najdete v galerii tohoto blogu.