Březen 2019

Z čáslavského kolokvia o generálu Františku Moravcovi

21. března 2019 v 12:11 | Vladimír Hučín na svém webu |  Jiní autoři

O zpravodajcích

Kolokvium na počest gen.Františka Moravce a moje reakce na osobu gen.Radovana Procházky

Kolokvium na počest gen.Františka Moravce a moje reakce na osobu gen.Radovana Procházky
Pridat.euJaroslav Skopal a Vladimír Hučín na kolokviu věnovanému památce gen.Františka Moravce. Foto: Vladimír Havlíček.
Od vážené a milé paní Marty Šenkapounové (praneteř gen.Františka Moravce) jsem dostal pozvání na kolokvium k uctění památky legendárního generála Františka Moravce. Akce se konala dne 15.března 2019 v Dusíkově divadle v Čáslavi, a to i pod záštitou Vojenského obranného zpravodajství (VOZ) za přítomnosti jeho ředitele gen. Jana Berouna. Na akci jsem jel z Přerova spolu s Jaroslavem Skopalem, který o gen.Františkovi Moravcovi napsal knihu.brigádní generál František Moravec
Kolokvium názorně připomenulo zásluhy statečného gen. Františka Moravce v boji za svobodu především z období druhé světové války.
V průběhu programu a odborných osvětových výkladů byl promítnut k mému překvapení záznam zdravice gen.Radovana Procházky, který se na akci ze zdravotních důvodů nedostavil. Zde jsem zpozorněl, neboť bývalý ředitel VOZ gen. Radovan Procházka byl jeden z těch, kteří v r. 2000-2001 proti mé osobě realizoval zpravodajské úkony a připravoval moje zatčení. Konkrétně se v jeho případě jednalo např. o ovlivnění vedení Konfederace politických vězňů ČR (KPV ČR), neboť organizátoři mého zatčení se obávali, že členové KPV budou veřejně protestovat proti takovému postupu. Já byl tenkrát místopředsedou KPV Přerov. Gen.Radovan Procházka byl k těmto podlým aktivitám motivován i tím, že si tak upevní své postavení a po mém zatčení nastoupí k BIS a to jako důchodce(!)Není to o mně, ale o nás
Gen.Radovan Procházka dobře věděl jakou problematikou jsem se u BIS zabýval. Jeho cílem bylo vytvořit názor, že jsem pachatelem několika bombových útoků a také i dalších závažných zločinů. Jeho aktivita v tomto směru byla natolik přesvědčivá, že o mé vykonstruované trestné činnosti přesvědčil i např. politika Miroslava Kalouska a také celou řadu dalších osobností. Svým jednáním nejen že zmařil objasnění celé řady trestných činů KSČM, Klubu českého pohraničí a dalších krajně levicových organizací, ale především znemožnil vyšetření doposud neobjasněných bombových útoků v Přerově.
Jeho role ve věci mého zločinného odstranění z BIS, zatčení a následného vazebního vyšetřování byla natolik významná, že jsem tuto skutečnost nemohl přejít s tím, že se již dnes jedná o starého člověka a využil jsem na kolokviu přítomnosti ředitele VOZ gen. Jana Berouna a sdělil jsem mu své pocity a zkušenosti s gen. Procházkou. Z tohoto rozhovoru jsem pochopil, že gen.Jan Beroun částečně věděl o co jde a osobně mi přislíbil, že se pokusí s gen.Radovanem Procházkou promluvit.
Věřím, že gen.Radovan Procházka je ve svém věku zdravotně indisponován, ale dokud je živý, tak si myslím, že by mělo být jeho mimořádně podlé jednání zveřejněno a rozhodně by tento někdejší představitel VOZ neměl být prezentován jako nějaký příkladný ochránce demokratických hodnot.
Vedení VOZ je dnes tvořeno především z mladších lidí, kteří nemají zkušenosti s gen.Procházkou a s totalitními praktikami komunistického režimu, a tak tito lidé mohou podléhat uměle vytvořené iluzi, že gen.R. Procházka je nějaký hrdina, který po r. 1989 zakládal VOZ.
Za jistou ironii osudu považuji také tu skutečnost, že kolokvia se účastnil i bývalý soudruh důstojník StB (rozvědka) Miroslav Polreich, který v době, kdy byl gen. František Moravec pronásledován a musel utéct před zatčením, tak horlivě plnil v USA zločinné zpravodajské úkoly řízené ze Sovětského svazu. Před zahájením kolokvia jsem jen u WC lehce soudruha Polreicha "pozdravil" s tím "co Vy tady soudruhu?" Polreich odvětil něco v tom smyslu, že ať toho nechám. Po mém odjezdu z Čáslavi jsem se dozvěděl, že soudruha rozvědčíka z StB Miroslava Polreicha ranila mrtvice, ale u toho už já jsem nebyl.
Vladimír Hučín - válečný veterán 3.odboje


NS míří do EP

20. března 2019 v 11:52 | zaslal Jaroslav Král |  Jiní autoři

Kandidátka odevzdána

Vážení,
1. dovoluji si vás informovat, že dne 18. března 2019 jsme podali na MV kandidátku strany Národní socialisté pro volby do Evropského parlamentu a stali jsme se tak jedním ze 40 kandidujících politických subjektů.
2. Na fotografii v příloze jsou zleva doprava: volební zmocněnec Lubomír Novotný, předseda strany Národní socialisté Jaroslav Král a předseda pražské organizace SPOZ Jaroslav Dvořák.
3. Kandidátka je složena ze členů strany Národní socialisté, členů Strany práv občanů Zemanovci (na celostátní úrovni do EP nekandiduje) a nestranických osobností.
4. Lídrem kandidátky je prof. MUDr. Ivan Šterzl, CSc. (bez politické příslušnosti), zakladatel imunoendokrinologie v ČR.
5. V současné době pracujeme na volebním programu a konceptu volební kampaně, o kterých si vás v dohledné době rovněž dovolíme informovat.
S pozdravem!
Jaroslav Král
předseda strany Národní socialisté

15. březen 1939 a těsný únik čsl. zpravodajců

14. března 2019 v 15:09 | Převzato z "Včely čáslavské" |  Aktuality

V Čáslavi si připomenou 15. březen 1938 kolokviem.

Čáslav je rodným městem generála Františka Moravce. Šéfoval naší zpravodajské službě v exilu v Londýně a prakticky denně podával prezidentu Edvardu Benešovi čerstvé zprávy.
Zajeďte si zítra do Čáslavi na Novou scénu Dusíkova divadla. Program začíná v 10:30 hodin.

Kulatiny vstupu do NATO

11. března 2019 v 10:06 | Andrej Babiš na webu Úřadu vlády ČR |  Aktuality
10. 3. 2019 13:19

Projev českého premiéra ve Varšavě u příležitosti vstupu zemí Visegrádské skupiny do NATO

Oslavy výročí vstupu visegrádských zemí do NATO ve Varšavě, 10. března 2019.
Oslavy výročí vstupu visegrádských zemí do NATO ve Varšavě, 10. března 2019.
Předseda vlády Andrej Babiš se 10. března 2019 zúčastnil společně se svými protějšky ze zemí Visegrádské skupiny slavnostní připomínky 20. výročí vstupu České republiky, Polska a Maďarska a 15. výročí přistoupení Slovenska do Severoatlantické aliance.

Vážení předsedové vlád, vážení páni ministři, Vaše Excelence, vojačky a vojáci, dámy a pánové,
scházíme se dnes u příležitosti 20. výročí vstupu našich zemí do Severoatlantické aliance. Před dvaceti lety se NATO stalo pilířem bezpečnosti a obranyschopnosti většiny zemí ve střední a východní Evropě, které dříve byly za železnou oponou, v sovětské sféře vlivu a ve Varšavské smlouvě.
Naše cesta návratu na Západ, cesta transformace politických, státních a ekonomických institucí, jejímž vyvrcholením byl vstup do EU, byla postupná. Stejně tak jsme se ani v NATO neocitli ze dne na den. Cestu jsme si odpracovali naši aktivitou v zahraničních misích a aliancích. Mnozí dnešní čeští důstojníci se zúčastnili už osvobozování Kuvajtu v roce 1991, naše chemické jednotky a polní nemocnice byly již tehdy vyhlášené. Naše současná generalita zase vyspěla v misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu v 90. letech a leckde jinde, mnozí byli našimi spojenci vyznamenáni za statečnost. Učili jsme se už tehdy spolupracovat s armádami zemí NATO. Naši vojáci prokázali v 90. letech statečnost, pevnou vůli a aktivitu. Nedostali jsme tedy žádný dárek, cestu do NATO jsme si museli odpracovat a rád bych vyjádřil vděčnost všem, kteří se na tom podíleli. V České republice i v jiných partnerských zemích, které vstupovaly do NATO spolu s námi.
Od začátku našeho vstupu jsme byli v NATO aktivní, nikdy jsme nebyli žádní černí pasažéři. Naši vojáci působí již šestnáct let v misi NATO v Afghánistánu, odvedli jsme tam obrovský kus práce a měli jsme mnoho padlých, kterých si osobně nesmírně vážím. Dnes a denně dokazujeme, že nespoléháme jen na to, že někdo bude chránit nás, ale že členství v NATO chápeme také jako naši aktivní zodpovědnost a spoluzodpovědnost za ostatní. Závazek kolektivní obrany bereme velice vážně a ani vteřinu neuvažujeme o tom, že bychom ho zpochybnili.
Když jsem zmínil Afghánistán, tak mi dovolte upozornit na to, že v Afghánistánu nejsme jen proto, že byl a stále je semeništěm islamistického terorismu, ale také proto, že zde pomáháme našemu nejsilnějšímu spojenci v NATO a to Spojeným státům americkým. Pokud se Spojené státy americké z Afghánistánu stáhnou, stáhneme se pochopitelně i my. Otazníky kolem mise v Afghánistánu jsou pro budoucnost evropských členů NATO velice zásadní. Souvisí totiž s tím, zda máme do budoucna plánovat naši armádu více jako expediční nebo více zaměřenou na teritoriální integritu členských zemí NATO. Jde tedy i o to, jaký má být poměr těchto dvou složek.
Dovolte mi také zmínit nové hrozby, jako jsou hybridní války, dezinformace, kybernetická špionáž, ovlivňování demokratických voleb, technologická závislost na velmocech či energetická závislost a bezpečnost.
Existují představy, že mají vznikat nějaké nové agentury Evropské Unie pro boj s těmito hrozbami. Já si naopak myslím, že tyto věci má také řešit NATO a více se v tomto ohledu koordinovat s Evropskou unií. Pokud jsou skrz kyberšpionáž ohroženy demokratické instituty a ústavnost členských států, musí se o to NATO starat. Budoucí konflikty se nebudou týkat pouze tanků, raket a letadel, ale budou probíhat i po těchto liniích.
Souvisí to i s otázkou toho, jestli chceme alianci obrannou a bezpečnostní nebo také alianci, která chrání zájmy a hodnoty členských států. Platí všechno dohromady, ale musíme to umět aktualizovat také s ohledem na nové výzvy a technologie a dohodnout se na tom.
V poslední době se také objevují výzvy na vytvoření nějaké evropské armády, která by snad mohla v budoucnu NATO nahradit. S tím ostře nesouhlasím. Opravdu si nepřeji, aby obranu Evropy řídil nějaký komisař z Evropské komise a aby se bezpečnostní hrozby řešily podobně chaoticky a improvizačně jako třeba záchrana eurozóny. NATO je osvědčená a funkční organizace, která umí plánovat, umí logistiku a má osvědčené a zaběhlé kanály řízení. Nic z toho se nesmí zpochybnit. V rámci EU můžeme pouze lépe koordinovat zbrojní nákupy, ale nebude to jednoduché, protože každá země si bude chtít chránit svoje zbrojařské firmy.
Česká republika se hlásí k tomu, že do roku 2024 splní slíbená dvě procenta HDP výdajů na obranu, na kterých jsme se v rámci NATO dohodli. Můžeme k tomu mít tisíc výhrad a pořád k rozboru těch dvou procent konference, ale faktem ale je, že to je kompromis, který jsme si slíbili, a na kterém jsme se v rámci NATO zavázali a to musíme dodržovat.
Zmíním se ještě jednou větou o brexitu. Ten nesmí nikdy vyústit v antagonismus Británie a zbytku Evropy. Naopak - právě pro to, že odchází Británie z EU, čehož já osobně velice lituji, musí být ještě pevněji spojena s evropskými státy v NATO. Nezapomínejme, že Británie má v Evropě největší armádu a je jadernou velmocí.
A dovolte mi ještě zmínit antiamerikanismus, nedávno jsem se dočetl, že Němci více věří Číně než USA a zhoršuje se to i v některých jiných evropských zemích. S tím musíme rychle taky něco dělat, protože bez Ameriky není obrana Evropy prostě možná. A nenamlouvejme si prosím, že to je jinak.
Andrej Babiš, předseda vlády

Rok 1989 v ČSS

4. března 2019 v 15:44 | Vladislav Svoboda

Ze vzpomínek


Letos uběhne třicet let od listopadové revoluce; a mezi mnoha vzpomínkami, o kterých se bude psát, bude určitě vzpomínka na balkón Melantrichu; toho Melantrichu, který byl tak krásně, "bratrem - místopředsedou" Tampírem, za nečinnosti ÚR vytunelován. Jenomže než k došlo k "našemu" slavnému balkónu, děly se i v tehdejší národněfrontové straně zajímavé věci. A o těch bych rád postupně něco napsal.
Začnu únorovým obvodní sněmem na Praze 2, kde jsem byl od roku 1983 členem. Od března 1988 jsem se nezúčastnil žádné schůze místní organizace, protože jsem se ve stejnou dobu věnoval poněkud odrostlejším dětem, s kterýma jsem jezdil na letní tábor. A ke všemu jsem využil možnosti, která tehdy nastala a odjel přes USA na delší dobu do Mexika. Když
Když jsem v listopadu 1988 po více jak osmi měsících objevil na sekretariátu, zjistil jsem, že mám novou tajemnici - Blanku Březinovou. A nejen ji. Během mé nepřítomnosti do obvodní organizace přišlo minimálně dvacet nových, převážně mladých, členů. Díky tomu se začalo hodně pracovat a staří členové byli pomalu zatlačováni do pozadí. V únoru se tato činnost na obvodním sněmu plně projevila. Přestože jsem byl členem už šest let, tento obvodní sjezd byl můj první. Sněm řídil tehdejší místopředseda obvodu Stanislav Křeček a významným, vpppv podstatě jediným hostem, byl první tajemník OV KSČ Prahy 2 a nestačil se divit. Ani já se nestačil divit, protože noví členové nejspíš dodali odvahu dvěma členům, kteří nepatřili mezi nováčky.
První byl bratr Kobr, který jasně a důrazně odsoudil Palachův týden. Když svůj příspěvek, za potlesku, skončil; zdálo, že soudruh tajemník dostane infarkt. A než se stačil ze svého šoku vzpamatovat, vystoupil bratr Svátek. Nenápadný, skoro důchodce, kterého jsem do té doby nikdy neslyšel promluvit. Začal pomalu, rozvážně, trochu tiše, mluvit o tom jak se u nás staví dálnice, na které pracoval. Jako příklad uváděl skoro kilometr dálnice, která se po silných deštích snažila odplavat jinam, než měla být..
To už bylo na soudruha tajemníka, který byl zvyklý na oslavné sjezdy své rodné strany, moc. O přestávce se snažil ze sněmu zmizet. Ale velké úsilí Stanislava Křečka bylo korunováno. Soudruh tajemník se zarputilým výrazem, s pohledem metajícím hromy blesky, vydržel do konce sněmu a poté bleskově opustil budovu ÚKDŽ na náměstí Míru.
Ale my mladí a noví členové jsem se cítili povznešeně a vítězně. Proto nás asi deset členů zamířilo do blízké restaurace, abychom prodiskutovali událost jíž jsme byli svědky a dohodli, jak dál na obvodě. Pivo teklo proudem a naše názory na tehdejší politickou situaci se potupně radikalizovali, až jsem se shodli na závěru, že komunisté jsou zločinci. Naše radikální, trochu hlučná diskuze, velmi zaujala vedlejší stůl, u kterého seděla parta mladých. Seděl jsem na konci stolu jim nejblíže. Po chvíli se jeden z nich, který taktéž seděl na kraji jejich stolu, ke mně naklonil a zeptal se, kdo jsme. Když jsem mu oznámil, že jsme členové ČSS, tak s údivem otevřel ústa. Chvíli jsem spolu mluvili a já se dozvěděl, že vedle nás sedí členové Klubu Johna Lennona a Nezávislého mírového hnutí. Slovo dalo slovo a já jsem mladíkovi napsal, na jeho žádost, svoje telefonní číslo s tím, že by nebylo špatné, jak jsem se oba shodli, někdy se sejít.
Což se počátkem června stalo. Ale o tom někdy příště.

Hra o Evropský parlament

4. března 2019 v 15:19 | Bohdan Babinec |  Jiní autoři

Ad JUDr. Jiří Pospíšil

Na TV obrazovce poslední dobou často vidím JUDr. Pospíšila. Europoslance, předsedu TOP09 a bývalého ministra spravedlnosti, jak rozdává rozumy pro řešení problémů všeho druhu. Zaráží mne, že to vypadá jakoby nikdo nebyl moudřejší než on, že se redaktoři musejí ptát na názor právě jeho. Ano, verbálně je velmi schopný, naslibovat může hory i doly, ovšem se splněním naslibovaného to je prakticky nulové. Nedávno se jej ptali na význam oběti Milady Horákové a on vehementně proklamoval jak její oběť obdivuje. Ovšem pokud si vzpomenu na dobu organizování finanční sbírky pro vybudování jejího pomníku, tak jsem žádal a prosil senátory, poslance a ministry o poskytnutí sebemenší finanční pomoci pro tento účel. A právě on odpověděl záporně - viz přiložená kopie jeho odpovědi. Závěrem vás tedy žádám - přemýšlejte, zda do europarlamentu budete volit "slibotechny" nebo ty, kteří již opravdu něco dokázali. V realizaci výstavby zmiňovaného pomníku mi nejvíce pomohla ČSSD.
MUDr. Bohdan Babinec, CSc.