Listopad 2019

Spor o stranu

27. listopadu 2019 v 23:01 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

U výslechu


Tak jsem se konečně, xindlem.x avizovaného předvolání na policii, dočkal.. Jak to jenom mohl ten xindl.x vědět? Že by byl přímo autorem…? Pan Jan Vondrouš, předseda strany Ne-Volím, podepřený Michalem Klusáčkem, podal trestní oznámení na neznámého pachatele v souvislosti se sjezdem. A tím pachatelem jsem nejspíš já. Proto jsem byl předvolán na policii, kde mě bylo položeno deset otázek. Některé z nich byly velice zajímavé např.: Můžete doložit souhlas členů 37. mimořádného sjezdu, že dali souhlas k nakládání s osobními údaji? Nebo: Jste si vědom, že by jste svým jednáním způsobil jak majetkovou škodu (o tom, že by ČSNS měla nějaký majetek nevím - třeba budu poučen), tak nemajetkovou ve věci organizačních záležitostí?
Na jedné straně se píše o nějakém Štětinovi, aby se na druhé stránce člověk dozvěděl, že se nejspíš jedná ne o Štětinu, ale Snětinu.
Má smysl se k takovému bludu vůbec vyjadřovat? Nemá.

A dnes mi přišel, od pana Vondrouše, doporučený dopis. Má zajímavé úvod:

"Smyšlený" předseda ČSNS
zvolený ilegálním sjezdem

Vladislav Svoboda

s domnělým sídlem
Spojovací 78
251 66 Mirošovice

Nevím, kdyby sídlo bylo domnělé, asi by dopis nepřišel. A začal vskutku tvrdě .. dne 9. září 2019 jste co by samozvaný předseda….zvolený tajným ilegálním sjezdem uveřejnil článek prostřednictvím blogu www.skopal.blog.cz s názvem "Je možná součinnost, či nedej Bože sjednocení, nebo naopak zmrtvýchvstání?" Kde jsem měl uvést že JUDr. Alexandr Klimeš byl registrovaný pod číslem 16357 a krycím jménem Tajemník a Karel. A kde jsem měl citovat z facebookového profilu (viz článek) a vyzývá mě, abych upustil od protiprávního jednání, protože prý soustavně pomlouvám jednotlivé osoby či uskupení (nejen politické hnutí NE-VOLÍM.CZ) a sděluje mě, že se obrátí na místní příslušný úřad v mém trvalém bydlišti.(asi nová éra domovnic) A do tří dnů mám předložit osvědčení JUDr. Alexandra Klimeše, že byl evidován. A doložit, že na facebookovém profilu napsal slova (viz článek).
Takže dokládám podklady týkajíc se Alexandra Klimeše, která už jsou dávno známá. A pokud jde o facebook, tak na svém trvám, i když se nemuselo jednat o Vondroušův profil, ale o diskuzi na jiném facebookovém profilu.

Pravděpodobně to pana Vondrouše plně neuspokojí, takže mě, včetně čtenářů blogu, nejspíš čekají další zajímavé počiny pana předsedy hnutí NE-VOLÍM.CZ. Jen tak si matně vzpomínám, že zesnulý, bývalý předseda Jaroslav Rovný neměl pana Vondrouše v lásce a častoval ho ne moc příjemnými slovy. Ale přece jenom jsem si na jedno vzpomněl "slizký had".

S pozdravem

Vladislav Svoboda
Předseda ČSNS

Květiny i k symbolickému hrobu Milady Horákové

18. listopadu 2019 v 12:33 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři
17. listopad 2019 na Vyšehradě

Jako každý rok jsem vyrazil na oslavu 17. listopadu. Ale tentokrát jsem nezamířil na Národní třídu, ale na Vyšehrad, kde jsem se chtěl připojit k průvodu, který měl na Vyšehrad dorazit z Albertova. Hlavním důvodem bylo rozhodnutí, že by bylo krásné dát také svíčku na hrob Milady Horákové a dalších národních socialistů; a na vedlejší hrob Ferdinanda Peroutky.

K mému překvapení jsem našel hrob Milady Horákové s věncem od slovenské konfederace politických vězňů, pár dalších květin a několik hořících svíček. Chvíli jsem postál a poté vyrazil za kostel, protože při příchodu jsem si všiml tribuny a několika stanů, takže jsem přepokládal, že tam má dorazit průvod.
Akorát přicházelo čelo, když jsem si všiml několika dívek které lidem rozdávaly květiny. Okamžitě jsem si uvědomil, že květinu můžu položit na hrob Milady Horákové. Když jsem květinu ukládal, zaslechl jsem výzvu, aby lidé pokládali květiny na hrob K. H. Máchy nebo cestou na Národní třídu.
K mému nadšenému údivu, většina lidí nezamířila k hrobu K. H. Máchy, ale k hrobu Milady Horáková a několik lidí i k hrobu Ferdinanda Peroutky. Byl jsem až dojatý, když asi osmileté děvče si přečetlo jméno Milady Horákové a vědělo o koho se jedná. Byl jsem na jednu stranu hrdý, že jsem členem stejné strany jako byla Milada Horáková; na druhou strnu jsem byl naštvaný nad tím, kam to ČSNS dopracovala.
Pro tzv. "národní socialisty" mám jeden vzkaz: Drtivá většina těch co přišla položit květinu na hrob Milady Horákové patřila mezi tzv. Pražskou kavárnu a předešlý den se zúčastnila demonstrace na Letné.
Nevím, co by Milada Horáková řekla na to, že předsedou vlády je bývalý člen KSČ; té strany, která ji nechala popravit; a zároveň to byl agent StB; té organizace, která ji vyslýchala, a kterého tzv. nársoc, tak vehementně brání.

O příspěvek jsem byl předem požádán

16. listopadu 2019 v 13:43 | Jaroslav Skopal

K akci Milionu chvilek věnované 17. listopadu 2019 v Přerově

Dovolte mi, abych Vás pozdravil za spolek Sokol. Ale abych byl přesný, tak jen za jeho část, a sice ty jeho členy, kteří si přejí udržet svobodu slova, a možnost kritizovat i ty, kteří nám vládnou. Myšlení a chování sokolů obecně je obdobné jako v jiných spolcích. Co mě na dnešní linii Sokola těší, je to, že opustila někdejší svou antiklerikálnost, která před nějakými sto lety byla zakotvena i ve stanovách Sokola. Přičítám to tomu, že v některých soudních procesech za posledních dvou totalitních režimů seděli nedaleko sebe obžalovaní z řad církve i Sokola.
Z těch, kteří se postavili totalitám, obdivuji ty, kteří museli bojovat s oběma. Sokolský zahraniční voják poručík Oldřich Vodička po nástupu nacistické moci u nás nejdříve úspěšně uprchl a poté prošel boji na západní frontě od Londýna až po svou vlast. Za to, že si i po únoru 1948 dovolil říkat, co si myslel, byl pak příslušníky StB vyslýchán tak tvrdě, že ty útrapy mu 26. května 1949 v Praze přivodily předčasnou smrt.
Starosta naší Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy bratr Rudolf Lukaštík, zvolený do své funkce na začátku protektorátu, začal v Přerově pracovat v politickém vedení Obrany národa. Před pronásledujícím gestapem se rozhodl uniknout balkánskou cestou do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Prezidentu Benešovi pak v Londýně pomáhal s využitím sokolů při udržování morálky našich vojáků před jejich zařazením do britských jednotek. Také mu připravoval materiály o ztrátách, které utrpěl Sokol doma po nástupu nacistické moci, aby ty výkazy mohly sloužit v poválečném soudu s nacistickými špičkami v Norimberku. V létě 1948 po skončeném XI. všesokolského sletu odmítl v roli župního starosty, aby se sokolové ohnuli a řídili se jinými pravidly než dosud platnými svými stanovami. Přišel o práci, ze Sokola ho stejně vyhnali a navíc ho obžalovali, že byl přítelem Bohuslava Ečera, a že se s ním měl spolčit proti republice. Lukaštík nic nepřiznal, ale přesto byl komunistickým režimem odsouzen a poslán do vězení. Tak se nechtěně pro své pevné názory stal účastníkem třetího odboje.
Tato dnešní vzpomínková akce na 17. listopad zde v Přerově se koná v ovzduší překvapivého kroku města, reprezentovaného jeho primátorem, který požadoval zařazení nejvýše dvou projevů na oficiální shromáždění, které v těchto místech proběhne za dva dny. Na přípravných schůzkách se zástupci spolků a sdružení se vždy demokraticky řešila i otázka vystoupení zájemců z jejich řad o přednesení projevů. Sám jsem byl tohoto postupu jako sokolský činovník řadu let svědkem. Často vystupoval na své přání i nebohý oldskaut František Antonín Cigánek, i když se dopředu vědělo, že jeho slova nebudou znít libě některým přítomným představitelům. Tentokrát bylo zamezeno vystoupit panu Vladimíru Hučínovi, neboť návrhu města na pouhé dva projevy se nikdo, kromě něho, na organizační přípravné schůzce neodvážil vzdorovat. S ohledem na dosavadní úzus to považuji za omezení svobody projevu, zejména když jde o 17. listopad 1989, kdy se před třiceti lety stala svoboda projevu jeho jedním z hlavních výdobytků. Navíc projevy Vladimíra Hučína jsou, co do obsahu, většinou dost předvídatelné a každý politik na kterékoliv úrovni by se na případnou odpověď a obhajobu své politiky měl umět dopředu připravit.
Pana Vladimíra Hučína znám řadu let. Dokonce si, byť už dost nejasně, vzpomínám na dusno a současně i ticho, které vládlo v Přerovských strojírnách při jeho zatýkání dne 12. října 1976. Tehdy jsem ještě nevěděl, co bylo příčinou onoho velkého zátahu. To jsem si později přečetl z knihy jeho rozhovorů se dvěma žurnalisty s názvem "Není to o mně, ale o nás". Dnes vyrostl jako osoba, která zná prakticky ze svých osobních zkušeností situaci na vnitru, a podle všeho by byl schopen pro jeho činnost leccos užitečného i dnes přinést.
K tomu, co řeknu na závěr, mě vyprovokoval poslední programový bod z pozvánky občanům Přerova na letošní říjnové a listopadové vzpomínkové akce. Za dva dny o 18. hodině se má totiž konat ekumenická bohoslužba v blízkém kostele sv. Vavřince. Myslím, že by se hodilo pro ni jako téma vybrat často citované verše z Matoušovy 7. kapitoly, reprodukující slova Ježíše při kázáních k zástupům: "Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí?" A ještě z evangelia Marka o tom, jaké šance dával Ježíš těm, kteří mají bohatství, na vejití do Božího království: "To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království." Mohu jako tečku uvést za tím vším, že náš premiér podle posledních zpráv klesl v žebříčku nejbohatších osob Česka z druhého na čtvrté místo. Stále jde ale o majetek v hodnotě sedmdesáti miliard korun. Tím končím a loučím se s přáním pěkného víkendu vám všem.

ČSS jako prvá odsoudila zásah na Národní třídě

13. listopadu 2019 v 20:10 | zaslal Jiří Pondělíček |  Jiní autoři

Stanovisko

Národní socialisté k 30.výročí 17.listopadu 1989

V těchto dnech si připomínáme 30.výročí listopadových událostí roku 1989. Bilancujeme i hodnotíme, často i kriticky náš polistopadový vývoj. Zároveň, jako národní socialisté jsme hrdi na to, že Československá strana socialistická (ČSS) stála u těchto zlomových dnů našich dějin. Psala historii listopadových dnů 1989. Byla tou první významnou politickou silou, která odsoudila policejní zásah proti studentům na Národní třídě v Praze.
Již v pondělí 20.listopadu bylo ve Svobodném Slově zveřejněno " Prohlášení Předsednictva ÚV ČSS a poslanců ČSS ve FS a ČNR " které, odsoudilo tento zásah. Toto Prohlášení ČSS ve Svobodném Slově, se stalo impulsem k prvním podpůrným demonstracím na Václavském náměstí před redakcí Svobodného Slova, která sídlila v budově Melantrichu. Do historie těchto listopadových událostí se tak nesmazatelně zapsal "balkon Melantrichu" který, ČSS poskytla představitelům opozičních skupin k jejich vystoupením. Zde byly také formulovány první požadavky opozice směrem ke KSČ. ČSS byla zprostředkovatelem jednání opozice s KSČ, ta proběhla v Obecním domě na nám. Republiky.
Nezapomínáme na tyto historické dny, kdy význačnou roli hrála ČSS a její Svobodné Slovo. Jejich statečný postoj je dnes záměrně zlehčován novodobými tvůrci dějin, má být dokonce zapomenut. Zásadně odmítáme záměrné přepisování dějin, tak jako nerespektování výsledků svobodných voleb. Vážíme si poctivé práce každého z nás občanů ve prospěch našeho státu, ctíme tradice, tak jako lásku k vlasti.
Dnes nesmíme zapomenout ani na studentské oběti z listopadu 1939, kdy další tisíce studentů byly převezeny do koncentračních táborů a vysoké školy byly uzavřeny.
Přes mnohá zklamání z polistopadového vývoje, jsme hrdi na události listopadových dnů před 30lety. Uvědomujeme si také, že polistopadový vývoj přinesl i rozpad Československa. Zmařil úsilí našich slavných předků z roku 1918.
Národní socialisté
V Praze 13. 11. 2019
za správnost : místopředseda a tiskový mluvčí strany Přemysl Votava

Rok 1989 v ČSS III.díl

11. listopadu 2019 v 17:20 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři

18. listopad 1989


Minimálně měsíc před tím než přišel přelomový 17. listopad bylo dohodnuto, že OV ČSS Praha 5 uspořádá v pátek 18. listopadu v Motole své sezení. Ale kromě členů Prahy 5, byli přizváni i jiní členové z jiných obvodů. Jednalo se o takzvané "progresivní" členy. Za Prahu 2 jsem byl pozván já, František Holub a Blanka Březinová. Pokud jde o ostatní, tak si vzpomínám na Františka Herese, Ladislava Bátoru, kteří byli hlavními protagonisty této skupiny. Dále tam Radim Menšík, Hráský, Přemysl Votava a pár jiných, kteří už zmizeli v zákrutech paměti. Podle jmen vidíte, že vývoj v dalších letech je vedl různými, často nepochopitelnými, směry.
V pět hodin jsme byli, my "progresivní", vyzvání abychom přešli do sousedního salónku. Jediným tématem bylo jak dosáhnou toho, aby bylo odvoláno a změněno pražské vedení městské organizace. Asi po čtvrt hodině vzrušené diskuze, se otevřely dveře salónku a dovnitř nakoukla vyjevená hlava jednoho člena pořádajíc obvodní organizace, který nám nadšeně oznámil, že studenti a herci jdou do stávky. Všichni jsem ztichli a nevěděli co dál. Plán o svržení vedení městské organizace přestal byl aktuální; jakoby všichni pochopili, že situace se mění každou hodinu. A aniž jsme to tehdy tušili, dějiny byly rychlejší než my. Poté už byla strana ve vleku událostí, které už nikdy nedohnala.
Zpětně vím, že národně frontové myšlení části členů, ale především zaměstnanců strany bylo trvalejší; což se především výrazně projevilo na sjezdu v březnu 1990, kdy bylo poraženo národně sociální křídlo.

Převzato z LN

2. listopadu 2019 v 19:19 | Vladislav Svoboda |  Jiní autoři
Vlastenectví je masarykovská hodnota

Takový byl nápis v sobotních Lidových novinách, které vyšly minulý týden, kdy vyšel rozhovor s vnučkou Václava Klofáče, skoro stoletou, Milenou Kolářovou.
Rozhovor vnučky obsáhl celou jednu stránku novin. Dovolím si citovat pouze pár věcí:

"Vlastenectví je masarykovská hodnota. Stále nám chybí inteligence, která byla vyvražděna Němci a komunisty nebo odešla do ciziny. Ale pro nás byla republika něco neuvěřitelného. Byly jsme Češi, vlastenci, sokolové. Národ jsem milovali, byli jsme šťastní, že máme vlastní stát!"

LN: Na co nadáváte?

Třeba na vládu - milionář s otevřenou podporou komunistů. Vždyť je to nelogické. Třicet let po revoluci, jak to může existovat? Hlavně bych chtěla nového prezidenta. Tenhle pan prezident je sebevědomý, domýšlivý a mstivý. Když ho někdo nevolí, i kdyby to byla velká kapacita, neuzná ji. A když to bude člověk, který mu pochlebuje, dá mu vyznamenání. Má náklonnost k Rusku i Číně. Rozdělil národ na dvě poloviny. Nemůžu si pomoci, je to dnes hrůza.

LN: Co vás dne nejvíce teší?

Život. Baví mě žít.

Klofáčově vnučce Mileně Kolářové bude 20. února 2020 sto let, a jak se zdá, stále ji to politicky velmi dobře myslí. Většinu roku stráví v Dobříkově, kde se stále stará o muzeum Václava Klofáče.

Česká strana národně sociální přeje paní Kolářové stálý elán, zdravou mysl, radost, spokojenost a pevné zdraví.
Vladislav Svoboda