O příspěvek jsem byl předem požádán

16. listopadu 2019 v 13:43 | Jaroslav Skopal

K akci Milionu chvilek věnované 17. listopadu 2019 v Přerově

Dovolte mi, abych Vás pozdravil za spolek Sokol. Ale abych byl přesný, tak jen za jeho část, a sice ty jeho členy, kteří si přejí udržet svobodu slova, a možnost kritizovat i ty, kteří nám vládnou. Myšlení a chování sokolů obecně je obdobné jako v jiných spolcích. Co mě na dnešní linii Sokola těší, je to, že opustila někdejší svou antiklerikálnost, která před nějakými sto lety byla zakotvena i ve stanovách Sokola. Přičítám to tomu, že v některých soudních procesech za posledních dvou totalitních režimů seděli nedaleko sebe obžalovaní z řad církve i Sokola.
Z těch, kteří se postavili totalitám, obdivuji ty, kteří museli bojovat s oběma. Sokolský zahraniční voják poručík Oldřich Vodička po nástupu nacistické moci u nás nejdříve úspěšně uprchl a poté prošel boji na západní frontě od Londýna až po svou vlast. Za to, že si i po únoru 1948 dovolil říkat, co si myslel, byl pak příslušníky StB vyslýchán tak tvrdě, že ty útrapy mu 26. května 1949 v Praze přivodily předčasnou smrt.
Starosta naší Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy bratr Rudolf Lukaštík, zvolený do své funkce na začátku protektorátu, začal v Přerově pracovat v politickém vedení Obrany národa. Před pronásledujícím gestapem se rozhodl uniknout balkánskou cestou do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Prezidentu Benešovi pak v Londýně pomáhal s využitím sokolů při udržování morálky našich vojáků před jejich zařazením do britských jednotek. Také mu připravoval materiály o ztrátách, které utrpěl Sokol doma po nástupu nacistické moci, aby ty výkazy mohly sloužit v poválečném soudu s nacistickými špičkami v Norimberku. V létě 1948 po skončeném XI. všesokolského sletu odmítl v roli župního starosty, aby se sokolové ohnuli a řídili se jinými pravidly než dosud platnými svými stanovami. Přišel o práci, ze Sokola ho stejně vyhnali a navíc ho obžalovali, že byl přítelem Bohuslava Ečera, a že se s ním měl spolčit proti republice. Lukaštík nic nepřiznal, ale přesto byl komunistickým režimem odsouzen a poslán do vězení. Tak se nechtěně pro své pevné názory stal účastníkem třetího odboje.
Tato dnešní vzpomínková akce na 17. listopad zde v Přerově se koná v ovzduší překvapivého kroku města, reprezentovaného jeho primátorem, který požadoval zařazení nejvýše dvou projevů na oficiální shromáždění, které v těchto místech proběhne za dva dny. Na přípravných schůzkách se zástupci spolků a sdružení se vždy demokraticky řešila i otázka vystoupení zájemců z jejich řad o přednesení projevů. Sám jsem byl tohoto postupu jako sokolský činovník řadu let svědkem. Často vystupoval na své přání i nebohý oldskaut František Antonín Cigánek, i když se dopředu vědělo, že jeho slova nebudou znít libě některým přítomným představitelům. Tentokrát bylo zamezeno vystoupit panu Vladimíru Hučínovi, neboť návrhu města na pouhé dva projevy se nikdo, kromě něho, na organizační přípravné schůzce neodvážil vzdorovat. S ohledem na dosavadní úzus to považuji za omezení svobody projevu, zejména když jde o 17. listopad 1989, kdy se před třiceti lety stala svoboda projevu jeho jedním z hlavních výdobytků. Navíc projevy Vladimíra Hučína jsou, co do obsahu, většinou dost předvídatelné a každý politik na kterékoliv úrovni by se na případnou odpověď a obhajobu své politiky měl umět dopředu připravit.
Pana Vladimíra Hučína znám řadu let. Dokonce si, byť už dost nejasně, vzpomínám na dusno a současně i ticho, které vládlo v Přerovských strojírnách při jeho zatýkání dne 12. října 1976. Tehdy jsem ještě nevěděl, co bylo příčinou onoho velkého zátahu. To jsem si později přečetl z knihy jeho rozhovorů se dvěma žurnalisty s názvem "Není to o mně, ale o nás". Dnes vyrostl jako osoba, která zná prakticky ze svých osobních zkušeností situaci na vnitru, a podle všeho by byl schopen pro jeho činnost leccos užitečného i dnes přinést.
K tomu, co řeknu na závěr, mě vyprovokoval poslední programový bod z pozvánky občanům Přerova na letošní říjnové a listopadové vzpomínkové akce. Za dva dny o 18. hodině se má totiž konat ekumenická bohoslužba v blízkém kostele sv. Vavřince. Myslím, že by se hodilo pro ni jako téma vybrat často citované verše z Matoušovy 7. kapitoly, reprodukující slova Ježíše při kázáních k zástupům: "Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí?" A ještě z evangelia Marka o tom, jaké šance dával Ježíš těm, kteří mají bohatství, na vejití do Božího království: "To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království." Mohu jako tečku uvést za tím vším, že náš premiér podle posledních zpráv klesl v žebříčku nejbohatších osob Česka z druhého na čtvrté místo. Stále jde ale o majetek v hodnotě sedmdesáti miliard korun. Tím končím a loučím se s přáním pěkného víkendu vám všem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama